BTW: Houby

Včera jsem byla v lese už ráno a bylo překrásně. Slunce svítilo do mohutnou rosou zmáčeného podrostu, vzduch voněl svěžestí a celý les jako by volal: „Houby! Hledej houby!“

 

 

Šla jsem se psima, tak jsem nehledala – jen mezi házením klacků a focením letmo prohlížela okraje lesních cest. Vzpomínala jsem, jak jsme chodívali na houby s dědou – on a rostoucí počet nás, vnoučat. A on se tak snažil, aby všichni něco našli! Když viděl, že to někomu nejde, a ne a ne o nějakou houbu zakopnout, tak se obvykle nad nějakou zastavil a tiše zavolal aktuálního zoufalce a ten naráz NAŠEL! To bylo štěstí:))

 

Bylo nádherné ráno

 

Taky si pamatuju ty omamné chvíle, kdy člověk našel víc hub, než dokázal pobrat – u nás to většinou bývaly polohříbky. Ach! A člověk sbíral a sbíral, i když věděl, že následné čištění a krájení bude nekonečná práce. Jenže když je člověk zvyklý najít tu a tam jednu houbičku, jak odoláte 30-40 kusům na jednom místě, že?

 

Pejsci se radovali se mnou – všimněte si, prosím, Berryina letního sestřihu…:))

 

Velké zklamání odjakživa představovaly nálezy hřibů žlučníků – těm se u nás říká hořčáky. Jednak z dálky klamou tělem a pak… ony jsou tak krásné! Obvykle je ani slimáci neužírají (to už musí být zoufalej slimák, aby si dal žlučníka:)) takže v celé hřibovité kráse svůdně dřepí v mechu a volají hlasem sirény: „Koukej, to bych chtěla, co?“ A vy kouknete pořádně a je vám jasné, že ta potvora houba na vás právě dělá dlouhý nos – jen si mě zkus ochutnat!:))

 

Pavučina s kapkami rosy

 

S maminou jsme sbírali i růžovky, některé druhy holubinek, a v dávných časech, kdy hojněji rostly, také lišky a ryzce. Prostě naše smaženice bývala pestrá a chutná. (Ne bedly, ty u nás nerostou) Já jsem u toho ale nezůstala, pokud už něco sbírám, zůstávám u „nudných“ hřibovitých. Praváky, dubáky, polohříbky, kameníky, duťásky a babky, když mám štěstí, najdu i křemenáče a kozáky. Hodně se u nás vyskytují i klouzky – mnoho lidí je nesbírá, jsou pro ně nehodnotné, ale mladé umějí být velmi jemné v máslové smaženici.

 

Záludný hřib žlučník! (Žlučák, hořčák:))

 

Poslední dobou ale hledám a sbírám velmi málo. Jsem jediná, kdo houby u nás jí a bohužel je moc jíst nemůžu, protože je mi po nich špatně. Ostatní o houby nestojí, takže jediné, co potřebuju, je hrst sušených na vánoční polévku a občasnou bramboračku. Takže houby častěji fotím – a pak nechám náruživým houbařům:))

 

Vidíte je? A všechny nejedlé!:))

 

Jo a ještě něco – každé září se u nás lesy rozzáří desítkami červených muchomůrek. Tak ty nejím, ale strašně ráda na ně koukám!

 

Jediný úlovek za celou procházku – taky rostly hned na kraji cesty…:))

 

A tak se dnes ptám: Chodíte na houby? Jaké sbíráte? Jaké byste nejraději sbírali, kdybyste věděli, kde je najít?

A druhá část: v jaké podobě houby nejraději jíte? (Já mám nejradši houbu jen tak opečenou na másle, se solí, kmínem a kouskem chleba:))

Prašivka první (nejsem moje maminka, ta by věděla:))

 

Prašivka druhá (dtto)

 

Sluníčko vstává

Aktualizováno: 24.7.2017 — 20:34

54 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Houby nejím, nikdy, žádné a v žádné úpravě. O vytrvalé, leč marné snaze mojí mámy propašovat mi v dětství houby do jídla a triumfálně mi dokázat, že je to jen můj hloupý dětský rozmar, jsem tu už určitě psala.
    Rodiče ale měli houby rádi, a tak jsme na houby chodili. Nijak náruživě, spíš jen příležitostně. Chodila jsem ráda, houby se mi moc líbí, sbírávali jsme hlavně různé hříbky a babky, jiné jsme pro jistotu nechávali být. Vždycky jsem říkávala, že nechci být naráz oboustranný sirotek 😀 .
    Zasyrova mi houby ohromně voní (už ne tak moc sušené a z odéru jakkoli tepelně upravovaných hub se mi doslova zvedá žaludek 🙁 ), a tak jsem je pak vždycky ráda čistila, krájela na plátky a skládala na noviny k sušení.
    Jednou jsem byla na jakési celkem nóbl recepci a z bufetu jsem si vzala takovou hezkou taštičku z lístkového těsta. Bavila jsem se zrovna s několika jinými účastníky, všichni něco konzumovali, tak jsem se zakousla do té taštičky. Čekala jsem špenát nebo sýr nebo maso, ale ejhle, taštička byla přímo napěchovaná houbami, nějakými hříbky. Všichni určitě znáte tu ekvilibristiku, kdy máte v puse něco nechutného, co prostě nemůžete spolknout, ale v tu chvíli to nemůžete ani vyplivnout. Jak se to snažíte zasunout někam, kde tu chuť moc necítíte, a pokud možno tak, aby to na vás nebylo vidět. Hrůza! Jen jsem se modlila, aby ti moji diskutéři co nejrychleji dodiskutovali.

    1. Já už to kdysi říkala – už jako malá jsem milovala smetanovou houbovou omáčku (u nás teda VŽDY s knedlou a pečeným masem – to by nás stařeček hnali, kdyby toto nebylo), ale nenáviděla jsem v ní ty houby!!! A moje dobrá maminka mi vždycky tu máčku poctivě cedila, abych se nedej bože nezakousla do máselňáku (:o)). No a včil už mi ji nemá kdo cedit, tak ji jím i s těma houbama (;o)

      1. Ygo, mně už taky nemá kdo pašovat do jídla houby a čekat, že je sním a ničeho si nevšimnu. Ale já je stejně pořád nejím a nikdy jíst nebudu.
        Naši měli taky rádi smetanovou houbovku, u nás se dělala taky s knedlíkama, ale vždycky bez masa. Maminka vždycky udělala ten bílý základ se smetanu, pak kus oddělila pro mě do jiného kastrolu, do té jejich dala houby a do té mojí kopr – moje milovaná koprovka. Tu zase neměla ráda ona. A táta měl těžké dilema, protože miloval houbovku i koprovku 😀 .

  2. Hoby miluju jíst i sbírat. Tady jde o to s k houbám dostat, protože jen tak procházek les křížem krážem, jako u vás tu prostě neexistuje. Takže sbírám jen to k čemu se dostanu, ale takový výběr a množství, jaký je ve vašich lesích tu rozhodně není. Bedly a polní žampiony tu rostou hojně, ale ani jedno nesbírám, ač mě bolí srdce se na to dívat (hlavně bedly mají americké velikosti), ale oboje roste v parku, kde vím že trávu postřikují a jíst houbu nasáklou jedy nechci. Ty co si seberu já pak podusím, uložím do mrazáku a dělám si buď smaženici, neb s nudlemi k večeři, kdy choti přihřeji zbytek z předešlé večeře, který vystačí jen pro jednoho. A na to se vždycky těším. Problém bývá v tom, že těch hub k podušení často bývá jen hrstka, takže „mi ani nestojí za to ji mrazit“ a sotva podušené houby trochu vychladnou – všechny je sním, rovnou z pánvičky. Zrovna minulý týden jsem takhle na „zbytkovou večeři“ pro sebe rozmrazila sáček lišek a udělala si znovu vynikající krémovou omáčku (s rýží). Ach to byla dobrota. Jinak každý rok mi bratranec přiveze sáček sušených, navoněných „chatovských hub“, které používám zásadně do bramboračky, bez které si polévku ani neumím představit. A vyjímečně je přidám i do nějaké jiné omáčky.

    Napsledy jsem si pravé houbaření užila při své poslední cestě domů, v říjnu v r. 2012. S bratrem jsme se toulali v krásných brdských lesích. Našla jsem tenkrát obrovský hřib, z kterého jsme pak doma měli úžasné obalované řízky – všechny jsme je bez problemu snadli – půl a půl – k obědu. Našla jsem fotky a přidala je do alba k liškám (fotky 12 – 16) .
    (fotky 12 – 16) . http://marickac.rajce.idnes.cz/houby_lisky

  3. Včera u nás, světe div se, pršelo! Ale aby rostly houby na to je to málo. Naposledy jsem byla u nás na houbách před čtyřmi lety, ale protože od té doby tady stále pokračuje lesácká devastace a je katastrofální celoroční sucho nevěřím, že se podhoubí vzpamatuje.
    Krásné fotky, Dede, zvláště ta poslední!

    1. Alex, u nás je to podobné. Obora je na skalách, rychlý déšť steče a nezůstane vláha žádná.
      A člověk by až brečel, když vidí tu zkázu. To, co před padesáti lety založil baron jako oboru, některé stromy jsme ani neurčili, tak teď jeho vzdálený příbuzný v rámci restituce a dědictví nemilosrdně probral.
      Ale kdysi dávno jsme byli s manželem u Holoubkova. Když jsme procházeli les, narazili jsme na nezvyklou skupinu. Holčina, tak 16 let vedla pár koní, za ní se činil asi bratr, tak 18 a zezadu to dirigoval otec.Tahali klády, ale byl to opravdu koncert. Chtěli jsme to obejít, že se tam nechytnem, ale kromě čerstvých pařezů a trochu uváleného ostružiní žádné jiné stopy po kácení. A pěkně jsme se tam „napásli“.
      Ono to jde, když se chce, asi byli ve svém a káceli jen pro svoji potřebu.

  4. Prosim, co je to klos po slovensky?
    Tohto roku bolo prilis sucho, len poslednych par dni lije jako z konve 🙂 .
    Mmch. viete aka ffajnotaa su zavarane rydziky v sladkokyslom naleve?

  5. S výjimkou lišek a bedel jsme doma sbírali jen houby bez čárek pod kloboukem, až tchýně mě naučila masáky. V lesích u Klatov, kam jsme k ní jezdívali na chalupu, jich bývalo hodně. Nejradši jsem ovšem sbírala lišky, protože jsou pěkně vidět 🙂 – ale už hrozně dlouho jsem na ně nenarazila, tady na severu Čech snad nikdy.
    Minulý týden v Krkonoších nosili lidi plné koše. My jsme měli jiný program než sběr hub, děti si cestou lesem občas natrhaly borůvky jen tak do pusy, ale na terase pensionu jsme pak obdivovali úlovky. Houby zdravé a velké, jeden exemplář snad půlmetrový!
    Houbovou specialitku jsem dělala nedávno ze žampionů, měla jsem štěstí na větší kousky. To se jen klobouk houby naplní obsahem vinné klobásy a dá zapéct do trouby, případně se na závěr posype strouhaným sýrem. Dietní jídlo to není, ale dobrota veliká jo! 😛

    1. Hani, na Českolipsku lišky běžně rostly, aspoň u našich to byly běžné houby.
      Plněné žampiony nebo zavřené klobouky bedel děláme také. Plním mletým vepřovým masem ochuceným pepřem, přidám posekané nožičky a vejce. Pod houby trochu másla, cibuli, navrch sýr, pokud je, tak do šťávy přidám smetanu s trochou maizeny na zahuštění. Dobrůtka.

      1. Je fakt, že my houby sbíráme většinou jen v lese za domem, v rámci psích procházek, nikam za nimi nejezdíme. Takže možná někde o pár kiláčků dál by se lišky našly. 🙂
        Plněné žampiony dělám bez omáčky (suché to není, pustí šťávu) – miluju jednoduchá jídla! (chuckle) Bedly plníš náplní mezi dva klobouky?

  6. Nejvíc mě naštvou články o tom, jak se ničí borůvčí sběrem pomocí česáčků. Jak to likviduje a devastuje borůvčí…. Když si vzpomenu na své dětství, kdy jsme chodily s maminkou do lesa, sbíraly šišky, větve, spadlé malé stromky, to se řezalo pilkou, aby bylo čím topit v kachlácích. Jinak se na zimu svážely kmeny, řezali jsme je rámovkou, štípali a vytvářeli zásobu na zimu. To zase s tatínkem. Lesy byly čisté, chodilo tam víc lidí za stejným účelem. Také jsme sbíraly maliny, ostružiny, borůvky, lesní jahody a houby. Postupem času se staly z lesů neprostupné džungle – pokácené stromy se odvětvily, ten „bordel“ se nechal osudu. Borůvčí neborůvčí – prostě se kácelo a nikoho nezajímalo nic dalšího. Lesáci si zařídili, že v lesích se zbudovaly asfaltové silnice, aby se tam dostala těžká technika a pěšinky, co tam bývaly, se změnily v silniční komunikace. Pak mi někdo povídejte o tom, že hřebeny na česání borůvek ničí borůvčí! Já jsem je na chalupě měla ještě po Němcích a nikdy nikdo nic neřešil. Asi je používali také! Štve mně, když si někdo hraje na ochranáře všemíru a nakonec je všechno jinak.

    1. Karolíno, tak pod tohle se Ti podepisuji. U nás v lese je neskutečný binec od lesáků. To jsou největší současní škůdci lesů!

    2. Karolíno, já jsem zase zažila nájezdy česáčů s hřebeny v Krušných horách. Zůstávaly po nich holé a zdupané keříky, jako když se tam prohnali sloni.
      Takže za mě teda hřebeny a hrabla ne.

  7. U nás v Kersku to byla letos bída s nouzí, začátkem června párkrát hřiby modráci – nikdy nevím, jestli je to kovář nebo koloděj – pokaždé půl košíku, ale jenom z jednoho fleku a jinak ani ťuk. Až do soboty bylo pořád děsné sucho – vždycky jsem hlásila domů – v Praze prší, za dvě hodiny to tam máte a nic – mraky zahly nad Sázavu a u nás ani nekáplo. Teď naštěstí od soboty večera pršelo celou neděli, pondělí i úterý ráno, tak se snad les trochu napije a dočkáme se…Když je hlavní sezóna, tak se v Kersku nedá zaparkovat, hlavní silnice na Poděbrady je obsypaná auty, naštěstí Pražáci se probouzí později, takže my se většinou už vracíme z lesa, když ostatní přijíždí…zatím Vám jenom pustě závidím, ale v sobotu se určitě půjdeme podívat, co kdyby…nerada chodím do lesa na blind, radši si obcházím svoje místečka, kde jdu skoro na jisto. Ale je pravda, že když rostou, tak se to pozná už u cesty, ani se nemusí jít do hloubi lesa. Táta mě tahal do lesa od pěti let, takže poznám hodně, ale sbírám jenom klasiku, dole molitan, žádný radiátor – kromě lišek a bedel. Samozřejmě i to co se nedá splést – jelení jazyk, hlíva, kotrč, vatovec. Nepoznám ryzce, ty u nás nejsou, poznám holubinky a masáky, ale nesbírám, nechám jiným. A hořčáků je u nás hafo – pod borovicemi by se daly sekat kosou…Jo a topinka se smaženicí taky vede, i když bramborák s houbama nebo řízky z bedel jim šlapou na paty….a bílá omáčka z pravých hřibů, bez masa, voňavá, s knedlíčkem nebo novými brambory, mňam!

    1. Jé, a švagr jezdí do Kerska a přivezl několikrát košík. Sestra se vzteká, že ty praváky nejsou na jídlo nic moc, nejlepší na vaření jsou hnědáčci.

      1. Měli jste to vidět před 14 dny v sobotu ráno – já se psem v rukama v kapsách v sedm do lesa,jenom s plátěnou taškou – kdyby něco, když jsem se v půl desáté vrátila k autu, málem jsem nevyjela – obšancované parkoviště, jak kdyby tam dávali něco zadarmo – rodinky, dětičky, pejskové, babičky, všechno s bramboráky ( košíky :-))v rukách, přede mnou vylezl z auta pán, na nohou gumáky ( dva měsíce nekáplo) v ruce koš a v něm láhev vody, rozcvičil se a vyrazil do lesa. Naproti vyložili dědečka z auta, naložili na invalidní vozík a taky do lesa. No připadala jsem si jak na Matějské pouti. Proto závidím každému, kdo jde do lesa a nepotká za celý den človíčka. Tady je to spíš jak městský park.

  8. Na houby chodím moc ráda, bohužel se na ně moc často nedostanu. A jelikož sbírám jen houby hřibovité, tak toho v košíku taky moc nebývá. Když je tu řeč o receptech zatěžujících žlučník – tak taky jeden přidám: Na topinku bohatě potřenou česnekem navršit pěknou vrstvu smaženice. Doma to jím jen já.

    1. Jo, tohle já taky můžu, ale mnohem lepší je to bez vajíčka, jen ty podušené houby. To si někdy koupím třeba 3 žampiony a stačí mi.

    2. Obávám se, že to byl právě žlučník (ne hřib:)), který mě houby jíst odnaučil 😀 Ta kombinace, co o ní píšeš, nemá chybu, ale mě by asi zabila (wasntme)

  9. V letním vyhřátém lese jsem doslova nerada. Všecko bzučí, poletuje, mouchy, pavouci, kloši. Je mi horko a ostrých stínech a suchém listí stejně nic nenajdu. Pro mě je houbové období ještě daleko.
    Září, říjen, mlha, mokro, to je to správné období, kdy hledám bundu, klobouk, košík a vyrážíme. Z toho taky plyne, že letní houby skoro neznám, ale poradím si s holubinkami, klouzky, liškami i s bedlou, když to nejde jinak. Masáky poznám dost bezpečně a klidně je přenechám ostatním. Pravý ryzec jsem neviděla ani nepamatuju, ale píchavky jo, ty mám ráda, jsou aromatické. Na podzim tady rostou suchohřiby, poloklouzky, babky a při troše štěstí václavky, to jsou ty správné pod maso 😀 Smaženici nee.
    Ale přiznám se, že celoroční přísun krásných žampionů „od Bobka“ mi ve skutečnosti stačí. Když je jiná zábava, les klidně oželím 😀

    1. Hmm, kloši – nepamatuju, že bych dřív vůbec nějakého potkala, teď jsou jich mraky, na některých místech se nedá rozumně projít, sedají na člověka po desítkách. Obírat je pak ze psa je masakr, jsou za každým druhým chlupem. Kde se tady ty mrchy vzaly? (punch)

      1. Boli vždy, ale nikdy nie v takýchto kvantách. Tento rok je to masaker. Naposledy sme kvôli nim z lesa doslova ušli, sadali na nás aj na psicu po desiatkach naraz, Jackie bola nešťastná, cítila, jak jej zaliezajú do srsti, sadala si, kúsala a škrabala sa… des-bes to bol.

        1. V Krkonoších letos je to doslova kloší invaze. Byli tady vždy, ale nikdy v takovém množství jako letos. Stačí vyjít na zahradu. Náš pejsek si taky chudák hned sedá, cítí, jak mu zalézají k prdelce, nechce vůbec chodit ven.
          Na Moravě se jim říkalo ovčí blechy.

      2. U nás byli kloši vždycky a pár jsem si jich vždycky přinesla i domů, většinou ve vlasech. Dlouho jsem nevěděla, jak se jmenují, říkali jsme jim létající klíšťata.
        Člověk si je z těch vlasů vybere, ale pro psy to musí být děsné.

          1. Já nevím, co děcko a dospívající jsem je nikdy neviděla, až později po přestěhování v břeclavském lesíku.

            1. U nás byl dřív sem tam jeden, taky jsme jim říkali lítací klíšťata a nepamatuju takové nájezdy jako poslední rok dva…zase dřív bylo strašně komárů, u lesních cest byly příkopy plné vody zjara až do podzimu a cesty byly podmáčené, na koláchjsme kličkovali mezi kalužema a kde je tomu konec. Nemají se kde líhnout…mě osobně to nějak nevadí, ale prý je nedostatek hmyzu pro ptactvo, mají problémy s hnízděním a krmením mladých kvůli suchu.

    2. U nás je letní les především voňavý – voní smůlou z jehličnanů (inlove) Zem je na většině míst pokrytá jehličím, s podrostem borůvek, na horších místech je ostružiní. Naše lesy jsou smíšené tím nejkrásnějším způsobem 🙂
      Ad kloš: tichounce šeptám… zatím tu není. Ale klíšťata bychom mohli vyvážet…

  10. Houby mám ráda, a taky je moc ráda sbírám. Ta radost z pěkného hříbku je radostí spíš lovce, než sběrače. Chodívala jsem na houby s babičkou. Hříbků u nás moc nerostlo, ale chodily jsme na podzim na václavky a na čirůvky.Obojí bylo moc dobré naložené na sladkokyselo. Ale ta práce s čištěním, to teda bylo. Mám ráda bedly jako řízek, hříbky do polévky nebo k masu, hlavně pak ale ty sušené, připadají mi mnohem voňavější. Vzdycky něco zamrazím na smaženici, nebo na kulajdu, ale zbytek suším.
    Pak jsme dlouho jezdili do chaty u Kraslic. To byly žně!
    Tady jsem mohla chodit do obory, dokuď ji před dvěma lety nový majitel nezplundroval. Je to tu maličké, ale i když sem chodili lidé i z vedlejší vesnice, nikdy se nikdo nevrátil s prázdnou. Jen vydrápat se do toho kopce bylo rok od roku těžší. Taky má ten kopec na svědomí můj zlomený kotník před třema lety. Teď když se jdu podívat, mám pocit, že jsem v úplně jiném lese.
    Tak jezdíme na houby několik km od nás, ale už to tam taky začíná být trochu profláknuté. Ale když rostou, je to paráda. Doufám, že letos taky nadělám zásobu.

    1. Jo, a taky jsme chodily s babičkou ráno do ohrad na žampiony, abychom to stihly dřív, než vypustí koně.

    2. Tečko, tohle ti podepíšu – „Ta radost z pěkného hříbku je radostí spíš lovce, než sběrače.“
      Napsala´s to moc hezky! (inlove)
      Jo a souhlasí s větší voňavostí sušených hub – i proto se kyselo dělá hlavně z těch sušených, je tak lepší 🙂

  11. Ještě dlužím odpověď, jak jím ráda houby.
    Kromě smaženice mám ráda houby v trojobalu a smažené. Zvláště taková noha od hřibu nemá chybu.

  12. Jako malá jsem chodila na houby u prababičky na venkově. Pamatuji jak jsme narazili na lišky, ale těch tam byla hromada. To se dnes už nevidí. Jinak jsme sbírali klouzky, hřiby a poddubáky.
    V lese také bylo hodně malin a ostružin. A těch borůvek.

    Minulý týden jsme byli s manželem v Praze a šli jsme se podívat do Letohrádku Hvězda oborou Hvězda. A víte, co tam bylo. Keř obsypaný ostružinama. A byly moc dobré a sladké. Dost mě to překvapilo. Obora je moc pěkná a Letohrádek také. Byl to moc pěkný výlet na okraj pro nás ne moc známe Prahy.

    1. Ve Hvězdě je opravdu krásně a pokud je ve městě horko, tam už to má svoje vlastní příjemnější mikroklima 🙂 Jen žasnu, že už byly zralé ostružiny – u nás teprve nedávno odkvetly! 🙂

      1. Já jsem z toho taky překvapená – doma je sbírám už týden, ale to jsem si říkala – mám je před jižní zdí, tak prostě mají víc tepla, ale i v lese jsem je sbírala taky minulý víkend, a přitom z dětství pamatuju – jde se na ostružiny do lesa, je tady konec prázdnin…

  13. Áááách, tenhle článek nesmím ukázat MLP – houby miluje! A letos na ně máme takovou smůlu – když už jsme na ně narazili, bylo to v polovině týdenní autodovolené, tak jsme zamáčkli slzu a šli dál.
    U našich na chatě býval ráj – zastavit kus před chatou a nejprve jít vysbírat másláky na cestě. Babky byly za rohem, suchohřiby dole pod kopcem, naproti kováři. A teď? Vykáceno, rozježděno a co nezničili lesáci, to dorazily sucha.
    Jeden rok byly houbové žně i v našem pražském lese – prakticky každý den jsem z venčení pár kousků donesla. Už druhý rok ani muchomůrka.
    K jídlu u mne vedou houbové řízky 😛 (ne z bedel, ty jsou moc tenké)

    1. To ničení lesů opravdu bolí – a nejen kvůli houbám 🙁
      Jinak znám situaci, kdy najdeš houby a ani je nemůžeš sbírat, protože se nedají nijak zpracovat 🙂 To jsem zažila předloni v Zahradišti na Vysočině, když jsme byly se psima na Praktické stopě. U nás ani prašivka (sucho suchoucí) a Vysočina houbama zasypaná. Jenže co s nimi? Zvlášť, když ty nejhezčí jsem minula na stopě s Ari… 😀

  14. Jéje huby! Na huby jsme chodívali i do našeho lesíka – v sobotu ráno celá rodina. Já ale chodila nerada, protože jsem nic nenašla (rofl) – holt jsem čučela všude možně, jenom ne tam, kde rostly.

    U nás se chodilo hlavně na holubinky, máselniky (suchohřib) a babky. Klasické hřiby moc nerostly. Ale hubařskou sezonu jsme začínali smržemi, které rostly v lískovém lesíku. No a bedle – byly roky, kdy se daly kosit kosou. Jo a několik roků po sobě jsme chodívali na pole na žampiony s bedýnkou a motyčkou – jezeďáci tam navezli hnůj ze žampionárny a zaorali – tak se musely vykopávat (rofl) – ale byla jich kvanta a výborné!

    Nejraději mám právě smažené bedle a smetanovou omáčku – na žlučník mor, dietní to taky není, ale chuťové pohárky si mlaskají.

    Poznámka: vždy jsem měla dojem, že vyfotit houbu je to nejednodušší, co může být – nikam neodejde, nevrtí se, větr s ní nepohne. A ono ne – aspoň já mám jednu povedenou na deset nepoužitelných …

    1. Na houby s motykou – Ygo, to je (pro mě) úžasná představa! 😀
      K focení hub: zjistila jsem, že kromě toho, že si musíš málem lehnout, bývá v lese na dobré focení obvykle tma…

  15. Trikrát v živote som bola zbierať huby.Raz u nás na Dolniakoch májovky a dva razy na Horniakoch a to som zbierala len dubáky-vraj tie nie je možné zameniť s jedovatou. Vždy to bol neskutočne krásny zážitok.No,škoda,že tie hory su dosť ďaleko.

    1. Verenko, až porostou, ta si udělej houbový víkend – někam si vyjeď, do lesů. Však jich máte na Slovensku plno a jak krásných! 🙂

  16. Pre mňa tento rok boľavá téma … Chodíme na huby celá rodina, ale výstižnejšie by už asi bolo to napísať v minulom čase. Chodili sme.

    1. Eh, milá Km, holt musíš najít novou tradici… vyrážej aspoň s Jackie. Co bylo už nebude, ale může být zase něco krásného, když tomu dovolíš se stát (inlove)

      1. Chodíme Dede, najradšej za rybníky k Parnej, je to už taká posledná zelená oáza v tejto našej betónovo-prachovej džungli (ale bohužiaľ už aj tam developeri naťahujú paprče…bojim, bojim, že už si tam dlho len tak slobodne chodiť nebudeme).

  17. Nesbírám, protože v akátových lesících nic neroste- teda v případě obzvlášť dobrých podmínek tu a tam nějaká žabina (tak se u nás říká nejedlým houbám). Ale pokud se do lesa dostanu, tak sbírám. Miluju bedly a růžovky na kmíně a smetanovou houbovou omáčku.

    1. Bedly jsou nejspíš houby nížin a listnatých lesů – tady nebývají. Vlastně jsem bedlu nikdy nejedla – aspoň ty růžovky ano 🙂

      1. A víš, že nee? Bedla vysoká roste v listnatých a smíšených lesích, bedla červenající v jehličnatých smrkových. Obě rostou spíš v teplejších oblastech, u našich se daly najít velmi vzácně, tady na Moravě jsou to běžné houby, často rostou jen ty červenající.

  18. Ja jsem na houby chodila rada. Ta radost, kdyz clovek nasel! Houby tu rostou, ale lesy jsou pro hustotu stromu tezce pristupne. Kanadani houby nesbiraji, pod pojmem houba znaji pouze zampion. Jeden cas jsme s kamaradkou – Polka, sbiraly polohribky a pak jsme si z nich udelaly smazenici a k ni bramboraky. Bomba na zlucnik, ale dobrota.

    1. Milá Canivo, to bude asi podobné jako v Norsku – mimo cesty se v lese moc chodit nedalo. Navíc tam u vás je to navíc hodně dobrodružné – co když místo hříbků najdeš medvěda? (wasntme)

      1. Dede,u nás v Beskydech se také občas objeví medvěd.Letos na jaře vyděsil syna (studenta) starosty Hrčavy, když šel domů lesem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN