Na začátku července Karamelka dohárala. Stejně jako po prvním hárání se z ní stal 150% mazel s razancí přílivové vlny. Když jsem viděla, jak zaregistrovala páníka usedajícího na pohovku, rozběhla se a jediným skokem mu přistála na břiše, až vyhekl, přední packy položila kolem krku a něžně mu přiblízla ucho, došlo mi, že tu zas máme něco jako náběh na falešku a vyhnala jsem psice ven.
Venku na poli se mazlivost vytrácí a Karamelína si vynahrazuje tři týdny na vodítku, kdy vyběhat se mohla jen mimo civilizaci a pod dohledem. V současné době rotuje prostorem a s radostí zvedne z vyschlé hnědé jeteliny jakéhokoli vrabce. Onehdy jsem nad něčím rozjímala a Karamel utekla do vinohradu, odkud se vrátila rychle, byť naprosto z jiné strany, než kudy zmizela, ale strašlivě smradlavá (letos v létě tu máme snad víc chcíplých zajíců než obvykle).
A zrovna jsme potkali rodinu s dětmi, kde se všichni až na tatínka rozplývali nad tím, jaké mají psice hezké šátečky a jak jsou to pěkné pejsky – naštěstí jsem kolem nich spíš proběhla, protože kdyby přišli blíž, tak by o roztomilosti už nemluvili.
Tuhle jsem se schovala za kmen borovice, aby mě neviděly psice, které se zrovna rýpaly v podmítnutém poli. Karamelka se viditelně vyděsila a letěla mě hledat. Mazák Světluška se nejdřív podívala, jestli Karamel pořád šílí, a když zjistila, že se tříbarevka uklidnila, došla za mnou volným krokem, aby dala najevo, že ONA přece o mně celou dobu věděla 🙂
Oriáš se rozhodl, že nehodlá plnit obvyklé pověry o tom, že kastrovaní kocouři se nervou. Chodí doškubaný a obvykle mu chybí tak 1×1 cm srsti i s kůží někde na hlavě. Před pár dny měl u ucha obvyklé zranění, tak jsem poslala Kubu, aby ho chytil a podržel.
Nalila jsem na to betadinu, která skoro neštípe. Kocour vyletěl Kubovi z náručí jako raketa, škubl hlavou, pocákal betadinou půl předsíně a zmizel. Sice se povaloval na terase, ale ode mne na sebe sáhnout nenechal a odpustil mi až druhý den ráno, kdy na mě řval, kde se tak dlouho flákám s tou snídaní.
Tak nevím, kdybych mu pořídila malou kočičí kámošku, jestli by se rvát přestal – rval se o to víc – začal se ještě toulat? Zatím jsem k rozumnému názoru nedošla, ale vzhledem k tomu, že v létě je celý dům pořád dokořán, je to zatím bezpředmětná úvaha, protože netuším, jak bych tu kočičku měsíc udržela doma.
No prostě normální léto 🙂
Další fotky najdete zde: http://malcka.rajce.idnes.cz/2017_cervenec
Díky Matyldě za milé letní povídání – i když pravda chvílemi nevoňavé:)) Kromě poznámek o Matyldině smečce je jednoduše ptám: jaké letní momentky byste ostatním n´dnes nabídli vy?:))
Můžu jednu O.T.? Je to opravdu dobrá zpráva. Moc jsem tomu pejskovi držela palce: http://video.idnes.cz/?c=A170719_160241_liberec-zpravy_jape&idvideo=V170719_194624_liberec_jda
Já taky- a fakt mě překvapilo, že se z toho dostal sám.
Zajímalo by mě, jak dopadla ta liška…
Asi ji snědl…
Matyldo,
mas bezva smecku a krasne ji umis fotit. Mame taky Kubu, myslim, ze v podobnym veku.
Tak zdravíme Kubu 🙂
Královští psi a parfém, to jde hezky k sobě. 🙂
My jsme šli včera po neporověřené straně rybníku a potkali jsme kobylence, naštěstí vyschlé.Holky třepotaly ušima a nožky kmitaly vzduchem. U mně nervy na pochodu, prdla jsem obě do rybníka neb je mohli z fleku ozobávat vrabci. MLP přišel domů a říká, tady smrdí pes a taky že jo, koupel byla nezbytná, pak jsem jim zakápla kožichy úžasným prostředkem proti klíšťatům od Hádka protože krásně voní a na večer jsem udělal velký průvan a náplň do pračky. Byl to takový klidný den.
klidný den 😀 Jenny 😀
Psice jsou krásný a k těm peroucím se kastrátům – Barbucha taky občas přijde pokousaný a tak. Trochu se obávám, jestli spíš nejsou biti, než že by se prali, přece jen tím zásahem přišli o hormony, které je nutí do pranic o kočky a pod. A hlavně mám strach, aby nepotkal a nepopral se s kocourem nemocným, krví a slinama se přenáší kdejaké svinstvo. No ale nenadělám nic, můžu se jen bát, protože doma ho prostě neudržíme… asi jako ty Oriáše.
Hm, no jo. Ale co mám dělat? Jsme na dědině, kočičí populace tu je početná, byť hodně kastrovaná. Oriáš je venku šťastný, když ho zavřu, seberu mu velkou část jeho světa. Vždycky je to otázka volby.
Neuděláš nic, stejně jako neudělám nic já. Prostě je to riziko, které si uvědomujeme a s kterým musíme počítat, bohužel. Já Barbudu taky zavřít nemůžu. Můžu trnout, co bude, a to trnu dostatečně to mi věř.
Matyldo, máš skvělé psi duo a Oriáš je též krasavec. Já vím, že Karamelka má jinou masku na hlavě, ale prostě mi Borůvku hodně připomíná.
Mají psí holky problemy udržet si „čisté“ uši, musíš jim je často čistit? Tady se totiž všeobecně ví, že psům s „klopenýma“ se špatně provětrávají. Tedy obzvláště tady, kde je vysoká vlhkost. Trixie má uši je ohnuté (tedy proti tvým holkám, jejichž uši jsou myslím navíc v porovnáním s T. i „těžší“), ale jakmile si začne drbat hlavu „nad ušima“, vím, že je má zanesené (mazem či nějakými breberkami) a je třeba vyplachovat a čistit. Trixie je při téhle procedure neuvěřitelně trpělivá i když se jí to vůbec nelíbí. Tak jen trpí(a slintá)dokud ji nepoplácám, jako že je konec a jaká byla hodná. To pak radostně vystřelí a okamžitě čeká za svoje utrpení jedlou odměnu, které se jí samozřejmě dostane.
Ne, jediný problém, co s dlouhýma ušima máme, jsou osiny z trávy- tedy ta špičatá semínka, co se přichytí na srst a umí putovat. Jednou se Světlušce dostala hluboko do ucha a zahnisala tam, museli jsme ji přispat, aby si to nechala vytáhnout. Uši jim čistím minimálně, spíš třeba vytřu kapesníčkem, ale kapat do uší se muselo jen Borůvce. I tak k stáru ohluchla.
Jednu takovou osinu jsem včera vytáhla malé kočce z oka. Ven koukala jen taková štětička, nevěděla jsem, jestli to nemá jen slepené chloupky v koutku oka. Moc si na to nenechala sáhnout, ale pak jsem ji pořádně přichytila a koukla se na to zblízka. Zvedla jsem jí horní víčko a celé jsem to vytáhla. Až se mi zvedl žaludek, měla to ukryté pod víčkem, celé to měřilo 2 cm. Ale kočka už je spokojená a nemrká.
Matyldo, tvoje holky jsou ohromně fotogenické.
No a parfémování – zrovna dneska dopoledne se Indy v Domově u seniorů „předvedla“. Venku na zahradě předpisově nosila klientům balonek. Najednou zavětřila, pustila ho a kousek odběhla. Pod keřem ucítila mrtvou myš ve značném stádiu rozkladu. Než jsem stačila zareagovat, už měla Indirka ten skvělý parfém za uchem. Situaci naštěstí aspoň provizorně zachránil dětský vlhčený ubrousek. 🙂
Tak před chvílí jsem se vyděsila. Seděli jsme v zahradě u stolu se synem a on povídá – mami, není ta Fleur nějaká divná? Dřív, když jsem ji hladil, tak se vyvalila na záda, celá šťastná, olízala mi ruku a chňapala po ruce, že ještěéé, a teď jen tak drží, žádná jiskra v oku. A chodí, jak kdyby jí všechno bolelo, to už je jen Fleurčin duch. Pravda, je venku vedro, ale když už si toho všiml i někdo jiný než já? Nic na ní není vidět, baští, ale…
Ivo, nejspíš se nikdo z vás neplete – bohužel. To zná každý, kdo má svá zvířata „nakoukaná“ – a miluje je.
Horko potížím taky neuleví.
A pokud jde o jídlo – většina zvířat dokáže jíst až do úplného konce… (hug)
Dede, já to vím. MLP mi tvrdí, že si něco namlouvám, že si hraje, na procházce vyzývala ke hře štěně… Ale já vidím, že už to není ona, něco se zlomilo. K vetovi ji nepotáhnu, pokud v ní roste něco, co nemá, tak stejně bych nepřistoupila na operaci a nechala ji v pokoji dožít. A až by nebylo zbytí, tak bych jí ten přechod za Duhu usnadnila. Ach jo, doufám, že to nebude brzo.
Nenamlouváš, Mušketýr mi to říkal vždycky, než se ukázalo, že jsem měla pravdu.
Ivo, bohužel nenamlouváš… ty jsi s nimi každý den a celý den, vrostly jste do sebe a znáš je do špičky chlupu. holčička ti naznačuje, že se věk přihlásil se vší silou. ale k vetovi bych ji možná vzala – jednak budeš mít jistotu a není úplně vyloučeno, že se děje něco, v čem vet může pomoci a psině ještě načas ulevit. já jsem to viděla na našem Arčím, když se mu ještě chtělo tady být a nechal se spokojeně nosit po schodech… a taky opačně na Peggy rodičů MLP – byla mix NO/labrador. ale budeme držet tlapky, aby tady byla tvoje holčička ještě dlouho a v pohodě, odpovídající věku 🙂
Njn, ale MLP si myslí, že je zná líp 😉 . Býval doma jen na víkendy, devět let z Fleurčina života, teď je doma pořád (rok). Vždycky psiska po víkendu prospala dva dny, protože jim nedal chvíli pokoj, jeho představa je,že pes potřebuje pořád házet míčky, chodit na dlouhé procházky… A o Fleur se mi snaží tvrdit, že pospává, protože se nudí.
K vetovi s ní půjdu, až nebude takové vedro, dneska bylo přes třicet, to by po rozpáleném asfaltu nedala. Zítra ji prohmatám, jestli ji něco nebolí, zkontroluju cecíky, pipinu, zuby a tlamu.
vůbec s ním, prosím tě, nediskutuj – Fleur je tvůj pes a máš za ni odpovědnost 🙂 THP náleží toliko hlas poradní 🙂
tím, že ji syn nevidí denně, si všimne a je v něm i část tvojí genové výbavy, MLP to buď nevidí nebo dělá ,že to nevidí, počítám, že je jako 98% chlapů – fakt to nevidí..ono to vedro nepřidává nikomu….
Jo, sice je Honza doma, ale nevidí ji každý den – momentálně se buď učí nebo spí a se psou se míjejí. A právě proto, že ho psi nikdy moc nebrali, mě vyděsilo, že si všiml, že je „jiná“.
Tak my jsme na tom teď takhle s Babuškou,chvíli jakoby okřála, spucla jídlo ale od včerejška začíná ťapkat, jestli se tomu tak dá říkat, od ničeho k ničemu,stojí a neví co dál a dnes přestala jíst, ani šunčičku nechce.Stěží se udrží na nožkách.Taky zhubla a hodně pije. Myslím, že nám odchází. Znám to.
Jenny, jak je stará?
Když jsme ji obdrželi jako nalezence, říkal vet, že má tak 13-14 let a u nás je už pět let, takže požehnaný psí věk. Taky má nemocné srdíčko ale i tak…. chjo ,těší mně ,že má krásný psí stáří.
Teď už zase leží na pelíšku se mnou,má měkoučký velký polštář a spinká, uvidíme.Je tak droboučká!
Jenny, aspoň to stáří si u vás užívá. Však uvidíš, ale taky to nevidím růžově….
páááni to je opravdu babuška… požehnaný věk na jakéhokoliv pejska. 🙂 přeju jí, velké holce, ať dožije krásný život v pohodě, jak si sama přeje…
Matyldo, já prostě moc ráda sleduju tvoji smečku – je to seriál, který nikdy nenudí (inlove)
Fotky máš jako obvykle báječné, ale vede ten naprdnutej kocour – ten je! 😀
Já jak vidím černobílou kebulku v perexu, tak se začnu těšit (a pochechtávat předem). (chuckle)
Kastrovaní kocouři se rvou.
Kastrované kočky ostatně taky.
Zejména, když chalupáři dovalí nové letní kočičí vejrostky 😀
Je třeba vyjasnit pozice.
Místo momentky anketní otázka: Kolik po sobě následujících pádů z okna vydrží jeden truhlík s muškáty? (A proč má Punťa spadeno právě na ten jeden, když má na výběr ze čtyř stejných? )
Ti, hodně vydrží. Klérka vysazovala muškáty z plastových květináčů (kvůli těm květináčům, než mi došlo je zasadit do keramiky) on den. Ujaly se a rostly všechny
Pádů tolik,kolik vydrží Tvé nervy.
A druhák, protože ho to baví. Punťa jeden veselý. 🙂
protože speciálně to jedno místo je Punťovo a tam žádný truhlík nemá co dělat 😀 takhle mi ležérně Luisa odsunula z parapetu na strany všechny plecháče s bylinkami a květináče s fialkami. tady zdobím JÁ 😀 následně jsem zjistila, že to je to místo, kde lehával, zdobil a kontroloval ruch na ulici rezatý velekocour předchozích majitelů domu 😀
O.T.
Dnes v 10 hodin Hepinka umřela.
Zhoršilo se, dostala zase záchvat.
Nemohla vstát, už to dále nešlo.
Nechali jsme jí uspat. Už bychom jí jenom trápili.
Byla to moje první kočička.
Až to trochu vstřebám, napíšu o ní rozloučení.
Už je dobře moje milovaná “ zlá kočičko „.
Doufám, že už jsi za Duhovým mostem a packuješ se s Honáskem a Fouskem.
(hug)
Ach milá Hepinko – za Duhovým mostem jsi zase carevnou!
Milá Míšo, hladím po tlapce … (h) (h)
Míšo, je mi to moc líto. Hepinka už byla stará kočička, co se dá dělat. měla krásný život. (rose2)
Tak tyhle odchody za Duhu špatně snáším, když jdou tak rychle za sebou… Drž se Míšo! Bylo to statečné a správné rozhodnutí..ona tahle vedra nepřidají ani starším zviřátkům a po mrtvičce teprve ne…A Hepince už je dobře… zrovna včera jsem bulela,protože mi bylo smutno za Kačenkou….a teď bulím zas..
Hepince (cat)
Míše (rose2)
Víš Sharko dnes je to přesně 3 měsíce, co umřel Fousek.
Po 15-ti letech jsme doma úplně bez koček.
Ale už máme objednaného mourovatého kocourka na konec srpna. Jen je ještě maličký, musíme počkat, až vyroste.
Míšo, je mi to moc líto, bylo to hodně rychle za sebou. Hepinka byla podle fotek hodně podobná mojí Jožínce, taky dlouhosrstá pouliční směs. Ta se mi nevrátila z výletu v týdnu před Vánoci, a ty proto nebyly vůbec pěkné.
Mám ale k tobě takovou připomínku: Co kdyby jste si vzali ke koťátku z chovu stejně staré koťátko z útulku. Je jedno, jestli kocourka nebo kočičku, ale uděláš tím šťastná obě koťata. Budou mít jeden druhého k hrátkám, které jim člověk nikdy nemůže nahradit. Já jsem to udělala před deseti lety, každé kotě odjinud, jednoho nečekánka a jedno nechtěňátko. Přivezla jsem je současně a od prvního momentu byli nerozlučná dvojka. Spali spolu v klubku, klidně žrali z jednoho talířku, stala se z nich v tom správném věku rychlá rota. Vystačili si sami, starší kočky nechali na pokoji, takže nebyly žádné konflikty. A můžu ti říct, že ty jejich hrátky byly lepší než televize. A měla bys jistotu, že se snesou, budou mít jeden druhého. A byla to pěkná legrace, když mě na sedačce obložili, protože se chtěli přitulit oba najednou. Popřemýšlej o tom! (cat)
Bereme si koťatko obyčejné ne z chovu, ale od lidí, co je mají doma.
My bychom si rádi vzali kotě z útulku.
Vždyť Honásek i Fousek byli z útulku.
Ale bojíme se, aby nemělo v sobě nějakou nemoc.
Pochovávat 3 kočku v tomto roce bychom už nedali.
Michalko, to u obyčejné kočky stejně nikdy nevíš…a někdy ani u té s papírama…každej tu máme danej nějakej čas, i zviřátka…
a 24.7. to budou 4 měsíce, co odešla moje Kačenka…
když odešel Šarik,byla ta domácnost opuštěná,smutná a depresivní..bez zvířecích kamarádů to není ono…jen je čas se trochu vzpamatovat a připravit se na příchod dalších…
Míšo,vemte si z toho vrhu dva, kluka a holku,pokud to je ještě možné… stejně bys časem chtěl apro kocourka parťáka…
A toho parťáka fakt co nejdřív, já z neznalosti pořídila (nebo spíš mi byl pořízen) malého kocourka, a za 14 dní už jsem si vezla z útulku k němu další kotě. S těmi nemocemi má Sharka absolutní pravdu, prostě nikdy nevíš, co v sobě kotě má.
Hele, nejlíp je to popsané tady:
http://www.kocky-online.cz/clanky/proc-jsou-dve-kocky-lepsi-nez-jedna
A paní Tomalová ví, o čem píše. Mnohaletá zkušenost.
hladím po tlapce…měla krásný dlouhý život a byla to léčivá kočička… teď se má báječně za Duhou a věř tomu, že s Honáskem i Fousínem se tam určitě potkala 🙂 přimlouvám se hned za dvě koťátka ze stejného vrhu – sami vypozorujete, kdo se spolu nejvíc kamarádí a kočkuje. dvě kočky jsou opravdu lepší než jedna 🙂 (hug)
Ach jo, Míšo, to je smutné, je mi to líto. Snad alespoň, že se dlouho netrápila. Prožila u vás pěkný a dlouhý život, budeš mít spoustu vzpomínek.
Pokud jde o nemoci, to nikdy nevíš. Já mám kočku a kocoura z útulku, dalšího kocoura pouličního nalezence, s kterým se život nemazlil, a ještě jednoho kocoura z klasického venkovského „chovu“ (kočka u baráku, co má každou chvíli koťata – tak jedno z těch mnoha koťat je můj Matýsek). Je jim 14, 10, 9 a 5 let a všichni jsou v podstatě zdraví. Šťastná náhoda (inlove) . Až jednou odejdou, bude mi smutno, ale bude to normální, budu vědět, že si tu ten svůj kočičí život pěkně prožili.
Přeji ti krásné vzpomínky na Hepinku, Fouska i Honáska a těš se na malého mourečka, ať je to kluk jak buk.
Milá Míšo, to je mi moc líto. (hug) Zase si vezmi, že se netrápila – chvíli vypadala, že jí něco je a pak už to bylo rychlé. Dožila se krásného věku, ta tvoje carevna chlupatá, to ti může být útěchou.
Nejvíc teď trpíte vy… (h)
Potřebujete přeléčit novým kožíškem… (inlove) Ostatně myslím, že nápad s dvěma koťaty má hodně do sebe 🙂
Míšo myslím na Tebe, ale je to pro Hepinku určitě vysvobození. Když Melíška postihla mrtvička, volala jsem JaněBu, od které jsem si ho vzala, aby se přišla na něj podívat, že mám velké obavy jak to půjde dál. To ještě chodil, sice nakřivo, ale chodil, napil se a dokázal se i najíst tekuté stravy. Pak už se to jen a jen zhoršovalo. Uspání pro něj bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Nenechat ho umírat a trápit se.
Určitě si pořiďte dvě kočičky/kocourky nebo páreček, to už je jedno. Ale vyhrají si spolu a budou ve chvílích samoty spolu. Já to vidím na těch svých lumpících – i ta mňaudáma Lady si občas pohraje a lehce prožene třeba Cecilku po bytě. Je to s nimi velká zábava.
Vlastně jsem to úplně nedopsala – Jana tehdy konstatovala, že to není tak zlé a že se určitě Melíšek zase zlepší. No, nezlepšil.
Těším se na ten článek. Protože bude určitě mile vzpomínací a vlastně veselý.
(Když zemřel děda, sedělo se po pohřbu v restauraci a začalo se vzpomínat. …a pamatuješ, jak… nakonec jsme se všichni smáli, až jsme slzeli a děda jako kdyby byl zase s námi.)
Míšo je mi to moc líto, že Hepinka už není. Ale běhá si za Duhou a nic ji nebolí. Ta bolest tady zůstala tobě. Přeju ti, aby se postupně přetavila do krásných vzpomínek na „zlou kočičku“, tolik milovanou. (h)
Míšo, to je mi moc líto. Tohle prostě bolí a bolí. Udělala jsi, co jsi mohla a dala jsi jí poslední dar.
Drž se.
Milá Míšo, dříve jsem jen přečetla článek, napsala komentář a musela jít od PC. Teď jsem se sem vrátila, čtu komentáře a dozvídám se tuhle velmi smutno zprávu o smrti Hepinky. Jsou to 2 týdny, co nás – také nečekaně rychle – opustila Indy a já ji stále všude vidím. Takže váš smutek a bez kočičí prázdnotu dokonale chápu a soucítím. Navíc, moc dobře vím, jak je takový smutek znásobený tím, že Hepinka byla tvoje první kočička. Také si tu opakujeme, že 15 let byl krásný věk, přesto je to najednou moc krátká doba na odchod milované kočičky. Upřímnou soustrast vám oběma, kočičí carevna byla překrásná.
taky hladím na dálku po tlapce, Maričko, za Indy… měla u vás krásný svobodný život přesně podle svých představ a byla to úžasná kočička!
ach Maričko,krásná Indy je za Duhou? Ta to dneska probrečím celej den…. ;(
Míšo,je mi to moc líto,Hepinko,pozdravuj tam. (hug)
Mila Miso,
Je mi moc lito, ze Hepinka odesla v den mych narozenin.
Matyldo, ta vaše smečka je prostě bezva rodina, co si budeme povídat. Ano jste sedmičlená rodina! A basta (wave) ! Psice i Oriáš žijí spokojený život a vy také. Co „děti“? Už se prázdninují?
Děti se prázdninují, Kačka je momentálně na Slovensku a Kuba chodí do líhně na brigádu- jak se Kačka vrátí, taky jde makat, byť ne do líhně. To víš, zahálka může mladého člověka dočista zničit 🙂
Matyldo, při hárání opravdu nemusí být tři týdny na vodítku. Stačí aspoň jedno hárání pozorovat, kdy má ty správné dny, pak zjistíš, že k nakrytí by byla svolná třeba 10. -15. den. Takže první týden se v podstatě nic neděje, pokud by se na ni sápal nějaký pes (dost nepravděpodobné, poznají, že ještě nee), tak by ho chtěla sežrat, po těch správných dnech už fena taky nechce…
No, jo, ale na některý psy vstřícně kníká pořád, tak já teda nevím, jak to mám poznat- radši je dovedu kus od vsi a tam nechám lítat…
Kníkat může, ale důležité je to, jestli se jim nastavuje. Ty správné dny poznáš jednak podle barvy výtoku (zesvětlá, je průhlednější, asi jako voda, když umyješ maso), druhak většina fen reaguje zdvižením ocasu (do boku a nahoru), pokud jí sáhneš na hřbet nad kořenem ocasu, případně sáhneš pod ocas na pipinu, tak ti v ty správné dny srazí ocasem brejle.
😀 😀 😀 lepší přirovnání bych nenašla….(brejle)
No, když ono to fakt tak je. Jednou jsem dostala tím ocasem takovou ránu, že jsem si myslela. že přední zuby půjdou na výlet.
je,právě,že to od Barunky znám…
V meste sú schopní ťa ľudia ešte napadnúť, že s háravou fenou sa nemáš producírovať po vonku medzi ostatnými psami. V čase, kedy sa mi dostalo tohto poučenia, bola Jackie už mesiac po háraní, záujem z jej strany žiadny, zato nažhavený nápadník, ktorého sme svojou prítomnosťou obmedzovali, bol bez vodítka a paničkine pokusy o privolanie mal úplne na háku.
Dobrá rada – fenu po hárání vykoupat. Atraktivní pro psy je také v době, kdy by proběhl porod, cca 8/9 týdnů po skončení hárání.
No, vzhledem k zálibě v parfemaci koupeme momentálně psy tak jednou za týden.
Takže splněno máme tutově 🙂
Jak píše Yga, aj u nás sa toto leto vyznačuje neskutočným suchom, ktoré začalo už prakticky po Veľkej noci. Cesta je prach platí u nás tento rok doslova, brodíme sa s Jackie po poľných cestách v hrubej vrstve jemného prachu. Blato bolo jedno ráno po prietrži mračien predchádzajúceho večera. Ešte aj večné mláky na ceste za rybníkmi vyschli, nikdy som tú cestu nevidela bez jedinej kaluže, až teraz. Ovlaženie ponúka len potok za rybníkmi na niekoľkých miestach (je to vlastne riečka, Parná). Ale dostať sa k nemu znamená buď plahočiť sa prachom v horúčave, alebo sa tam odviezť a z toho zas psica moc nemá. Tak to podnikáme len cez víkendy skoro ráno. Inak včera sme boli večer vonku skoro 2 hodiny, a to sa neflákame, ale chodíme a ešte na spiatočnej ceste mala energiu naháňať drozdy a holuby a provokovať pitbulov. Až doma po večeri padla na pelech…
Já jsem byla venku se psima včera mezi sedmou a osmou a bylo ještě horko. takže za půl hodiny jsme šly zpátky s tím, že lítačka po polních cestách je sice hezká, ale to množství hmyzu, co mě tam žralo, bylo silně obtěžující. A psice stejně už funěly… Potok ve vsi vyschl.
Matyldina smečka je opět krásná a letně rozverná a je vždycky radost o ní číst (hlavně ty parfémy – že na to nejsem sama (rofl) ).
U nás je léto suché jak pepř, takže už ani ten potok neskýtá vodní potěšení (bahenní jo, takže místo psa máme doma bahňáka s hodně silným odérem) – jediná voda, kde se může jakžtakž namočit, je zámecká Dyje pod jezem, tam se voda ještě trochu plyne a je tam písek.
Ygo, ani nevíš, jak mě těší, že čuňata nemám jen já- včera mi tu historku se shnilým bůčkem ve zveráku málem nevěřili, když jsem řekla plemeno psa…
Ona je taky výživná hlava matečního kapra (taky mohla mít kilo a půl) na kolonádě – a mimo Vánoce! Kde se vzala, tu se vzala, tady jsem ji nečekala … (chuckle)
Ale bůček na parcele uprostřed dědiny?????
Letící volavku někdo oslovil, ta se lekla a upustila. Asi nejenom hlavu.
Leda by ta volavka měla u sebe nůž – ta hlava byla čistě odříznuta … a byla óóbrovskáááá
mohl ji nechat rybář někde, jen ji sebrala,poponesla…..
U nás v meste je nebezpečné okolie smetiakov, bezďáci ich prehrabávajú niekoľkokrát denne a vyhadzujú odpadky von na zem takže keď idem vysypať smeti, koľkokrát už nemám pre odpadky kam stúpiť. Minule tam bolo vyhádzaných asi 20 mikroténovych sáčkov a v nich obvarené ale už smradľavé zbytky snáď z celého prasaťa… Výborné je to aj okolo blízkeho kebabového stánku, vyzerá to tak, že niektorí ľudia si kúpia kebab v žemli len na to, aby ho vzápätí mohli skoro celý hodiť na zem. Nie je mi dané tieto veci pochopiť, v živote som na zem nevypľula ani žuvačku, ale niektorým akoby to vonku bez odpadkov pripadalo nudné…