Nejoblíbenějším sortimentem pod víčky zavařovacích sklenic jsou okurky. Pokud pěstujete okurky nakládačky na zahradě, máte na jejich nakládání osvědčený recept. Prožít letní víkend ve vůni kopru a okurkového láku je celkem příjemná věc. Doma naložené okurky jsou nejlepší.
Domácí zavařování nás ničím nesvazuje a můžeme hýřit fantazií. Aby se vše podařilo, musíme znát pár tajemství konzervace a postupovat tak, aby se zavařené ovoce či zelenina staly skutečně trvanlivým sortimentem naší domácnosti.
Není okurka jako okurka!
Než začneme okurky nakládačky pěstovat nebo nakupovat, je dobré vědět, že ošklivější okurka řídce posetá nevzhlednými bradavicemi s černými špičkami ostnů je tou ideální pro skvělý výsledek. Méně měkne a zachovává si žádanou křupavost! Mně se osvědčily sorty REGINA F1 a ADMIRA F1,
Správná okurková odrůda je jen polovinou úspěchu. Nyní to chce připravit ten správný nálev.
Než začneme lák na okurky vařit, je dobré mít tak trochu představu, kolik ho bude potřeba. Na 5 kg okurek je třeba navařit cca 4 l nálevu. Každý nálev je ve finále potřeba okoštovat a doladit podle požadavků svého okurkového chtíče.
Ne každá láhev okurek je tak výjimečná, že uspokojí každého. Já mám ráda okurky v příjemně sladkokyselém nálevu se silnou vůní kopru. V lahvi jsou okurky s koprem jako nerozluční bratři.
I na záhoně s okurkami platí stejná pravidla. Vejdou se tam oba dva a vzájemně si nepřekáží. Za kulinární vrchol v okurkové disciplíně považuji znojemské okurky a snažím se starému a dobrému znojemskému nálevu přiblížit.
Ani ne moc kyselé, ani příliš sladké, znojemské okurky jsou příjemně sladkokyselé a dokáží potěšit naše chuťové receptory. V samotném Znojmě se okurky pěstují již od roku 1574, ale svět začaly dobývat až v roce 1784, kdy město Znojmo získalo svůj přídomek – město okurek.
Znojemské okurky na celé čáře vítězí. Nálev byl zkomponován jako symfonie talentovaným skladatelem. Když budete postupovat podle partitury originálního receptu, nenarazíte na žádný falešný tón v chuti. Není divu, že jeho sláva přeskočila i hranice.
Když vedeme debaty o okurkách, mnozí tvrdí, že znají tajemství původního znojemského nálevu. Ti troufalejší jsou přesvědčeni, že jejich okurky jsou dokonce lepší než ty ze Znojma. Ze zkušeností vím, že i když se domácí okurky v recepturách lehce liší, jsou z 95 % úžasné všude. Jednoduše proto, že Češi okurky umí a rozumí jim!
A není to jen doména hospodyněk. Z domácí konzervace potravin sterilačním procesem se stala i mužská záležitost. Od doby, kdy se na vaření láku vrhli muži, jde jim to znamenitě. Tu v láhvi plave provokativně rudá a štíhlá chilli paprička, jindy stroužek či dva česneku.
Koho by tedy překvapilo, že to byl zase muž, kdo přivedl lidstvo k zálibě domácího zavařování? Všechna tajemství konzervace byla totiž rozšifrována francouzským kuchařským a cukrářským mistrem Nicollasem Apertem (17. 11. 1749 – 5. 6. 1841). Byl totiž první, kdo na přelomu 18. a 19. stol. přišel na geniální metodu konzervace potravin.
Napoleon Bonaparte zajásal a vyplatil mu štědrý honorář 12 tisíc franků. Snadné umění sterilace oslnilo všechny kuchařské nadšence a změnilo i pohled na samotnou gastronomii.
Jak vyladit chuť okurkového nálevu?
Magdalena Dobromila Rettigové doporučovala přidat dubový list, tradičně se používá i list třešňový, vinný i křenový. Zajímavou chuť udělá přidání kolečka kořene křenu, zázvoru, hořčičných semínek, hřebíčku, brutnáku, kerblíku, tymiánu či saturejky. Neoddiskutovatelně nejdokonalejší je kopr, ale když ho někdy vynecháme a přidáme chilli papričku nebo stroužek česneku, vykouzlíme zase jinou, ale stále mimořádnou chuť nálevu, který okurkám prospěje. Nejdůležitější složkou nálevu ale zůstává český ocet.
Na slávě znojemských okurek se podepsal český ocet
Ten totiž chuť nálevu a následně okurek ovlivňuje tou největší měrou. Chtělo by se říct, že na něm se nesmí šetřit, ale ve skutečnosti je investice do kvalitního a jedinečného českého octu téměř haléřovou položkou. Jde o to, vědět který je ten nejlepší a nejvhodnější. Vsaďte na obyčejný kvasný lihový 8% ocet ze Znojma nebo Bzence. To je ten jediný pravý, který okurkám pomůže dostat se do gurmánského nebe. Víte, že se při jeho výrobě přidává estragon a karamel?
Z historie pěstování okurek ve Znojmě
Okurky do Znojma přinesl Šebestián Freitag z Čepiroh u Mostu a zanechal tak v historii Znojma hlubokou stopu. Narodil se r. 1533 a při studiích na univerzitě vynikal tak, že si ho císař Maxmilián vybral pro svého syna Rudolfa, pozdějšího císaře, za instruktora vzdělání. Později, už jako opat, započal obnovu kláštera a katolického náboženského života ve Znojmě.
Ve své snaze uchránit obyvatele Znojma před morem, nechal dovézt semena okurek, o kterých se říkalo, že dokáží morovou nemoc zastavit. Okurka nebyla pro Evropu exotickou plodinou, byla známa již z doby Karla Velikého, ale tradovalo se o ní, že je to jedovatý plod, k jídlu zcela nevhodný.
Zprvu je pěstoval v klášterních zahradách, později na klášterních farách v okolí, odkud se jejich pěstování rozšířilo po celém kraji a staly se tak pro Znojemsko charakteristickou plodinou. Šebestián Freitag zemřel roku 1585, ale jeho odkaz v podobě znojemských okurek je věčný.
Vinou špatných roků se Znojemsko z vinohradnické činnosti stávalo velkopěstitelem zeleniny a v roce 1852 položilo základy k budování okurkářského průmyslu. Jižně od Znojma, v oblasti Thayaboden, rostl zvláštní druh okurek jedinečné kvality. Znojmo v té době mělo slušně vybudovanou síť silnic i železnic, mohlo snadno využít přístup na světové trhy a hospodářsky expandovat.
Kolem roku 1870 se okurky stávají pro rolníky jedním z hlavních zdrojů příjmu a Znojmo se prosazuje jako rychle se rozvíjející město konzervárenského průmyslu. Znojemská okurka se po naložení proměňuje ve šťavnatý plod s voňavou dužinou a jemnou tenkou slupkou a dobývá svět.
Dobrý tah se podařil znojemské firmě Zeisel, která od roku 1867 okurky plnila do pětilitrových lahví a prokládala je kolečky nakrájené barevné zeleniny. Kolem roku 1900 už znojemské okurky putují na všechny strany světa. Dováží se do Ruska, Francie, Belgie, Španělska, Anglie, do všech balkánských zemí a putují za moře do Ameriky a Austrálie.
Pravou znojemskou okurku se snažili vypěstovat i jinde, ale nikde se jim nepodařilo dosáhnout stejné výjimečné kvality. Víte, že za 12 000 tun nakládaných okurek se v roce 1895 utržilo více než 1 milión zlatých?
Jak se okurky konzumovaly?
Jedly se nejčastěji v syrovém stavu se slupkou i bez ní. Často se dusily, smažily, nadívaly, pekly nebo povařily s kořením. Okurkové plátky se považovaly za lék proti různým nemocem a také byly objeveny výjimečné kvality okurky jako levná a dostupná pleťová kosmetika. Nejčastěji se okurky nakládaly. Zde je jeden dobový recept ze starých časů.
Jak naši předkové nakládali okurky. Recepty z let 1788
Zelené okurky, sklizené při suchém počasí, bez stonků, nezralé se okyselí, omyjí a usuší na čisté látce.
Mezitím se hliněný hrnec vyloží třešňovým listím. Na ně se ve vrstvách naklade sůl, kuličky pepře, fenykl, stonky kopru, bobkový list a okurky, přičemž by se nemělo šetřit solí. Až je hrnec naplněný, přikryje se třešňovým listím. Hrnec se zakryje dobře těsnící deskou, jež se zatíží kamenem. Nakonec se hrnec naplní po okraj vinným octem. Přibližně po týdenním odstátí jsou okurky hotovy.
zdroj: http://www.znoj-tyden.cz/upload/e-knihovna/znojemska_okurka_01.pdf
Jak poznat kvalitní naloženou okurku?
Kritéria hodnocení sterilovaných okurek se mohou lišit podle chuťových preferencí každého z nás, ale důležité je zhodnotit vzhled, vůni, chuť a konzistenci.
Vzhled – okurky by měly být poskládány do sklenice velikostně sjednocené a neměly by mít povrchové zjevné vady. Barva naložených okurek musí být svěží a žlutozelená.
Vůně – výrazná po octu a použitém koření.
Chuť – v chuti harmonicky sladkokyselá, příjemně kořeněná a vyrovnaná.
Konzistence – okurka musí po naložení zůstat křupavá, nikoli blátivá nebo příliš změklá.
Volnější hodnocení probíhá u kvašáků, kde se hodnotí vůně, chuť a konzistence.
Okurky kvašáky a močáky
Pro někoho není lepší okurka pod sluncem než rychlokvaška. Připravují se z přerostlých okurek nakládaček a místo do sklenic se pěchují do velkých hrnců nebo sudů, protože dobrých rychlokvašek není nikdy dost. To potvrdí všichni pamětníci této lahůdky, která se prodávala na ulici od kusu. Na nejproslulejší kvašáky se jezdí na Moravu do Bzence. O „kvašákové pouti“ si jich nejde nevšimnout.
Nejdůležitější při přípravě je okurky na několika místech propíchat jehlicí, aby dobře nasály nálev a v nádobě zůstaly potopené. Při kontaktu se vzduchem se kazí, proto se musí pořádně zatížit těžkým kamenem. Do nálevu se podle tradice přidává kopr, křen, cibule, mrkev, bobkové listy, kuličky pepře, listy vinné révy, višní, křenu a často i kousek tvrdého chleba nebo kostka cukru. Zalijí se teplou převařenou vodou se solí (obvykle v poměru 40-45 g soli na 1 litr vody). Proces mléčného kvašení se probudí kolem třetího dne a nálev se začne zakalovat. Okurky je dobré v této fázi kvašení nechat v pokojové teplotě. Za další 4 dny jsou již nakvašené a je čas uskladnit je v chladu. Tím se proces kvašení zabrzdí a okurky jsou připravené k podávání.
Co se stane, když se okurky před naložením zapomenou propíchat?
Místo kvašáků si vyrobíme močáky, které zůstanou plné vody, a při každém kousnutí z nich bude stříkat šťáva na všechny strany. Ale i takový chutný močák má své obdivovatele, tak proč jim tu radost z konzumace brát?
Jak chutnají okurky ve světě?
Cornichonky
Nejznámější a nejslavnější jsou okurčičky cornichonky. Francouzi dbají na to, aby cornichonky nikdy nebyly větší než malíček. K nakládání používají odrůdu „Cornichon Amelioré de Bourgogne“ nebo „Vert Petit de Paris“ a dbají na přípravu nálevu velmi pečlivě. Kvalitní vinný ocet společně s bylinkami se svaří s kořením, česnekem a šalotkou. Po dvouměsíčním zaležení jsou připraveny ke konzumaci.
To co na nich Francouzi obdivují, to já jim trochu vyčítám. Pro mě jsou cornichonky sice pěkně křupavé, ale až moc kyselé. Přidávají se k tučnému vepřovému masu, např. k rilettes a sluší jim to i ve společnosti dokonalé francouzské paštiky. Švýcaři si bez nich nedokáží představit sýrový rituál raclette.
Kyselé okurky, to je slovanská vášeň
Ke kyselým okurkám mají kladný vztah všechny slovanské státy. Nakládají se jako kvašáky do slaného nálevu a konzumují jako studenou pochoutku nebo součást teplých pokrmů. Nejznámější ruská polévka soljanka se bez jejich charakteristické chuti také neobejde.
Z tabulek Eurostatu jsem zjistila, že:
- Velmocí v pěstování okurek nakládaček je Německo. Hektarový výnos je téměř 61 t / ha.
- Obliba konzumace okurek v České republice stále roste. V roce 2005 spotřeboval každý Čech průměrně 6,4 kilogramu, o tři roky později už to bylo o téměř kilogram více a předloni to bylo 7,1 kilogramu.
- Okurky nakládačky sice prohrávají se salátovkami co do délky a objemu, nicméně plocha, na které se každoročně pěstují, bývá v posledních letech zhruba pět krát větší než u salátovek. Ty ovšem s přehledem vedou ve sklizni, loni se jich sklidilo 4,18 tisíce tun, kdežto nakládaček pouze 2,9 tisíce. Také hektarové výnosy byly u salátovek více než trojnásobné, tj. 54,8 tun z hektaru, u nakládaček 16 t/ha.
Jak známo, jméno znojemské chlouby utržilo četné rány a tradici zachraňují malí domácí výrobci a nadšenci, kteří na doma naložené české okurky nedají dopustit a každoročně jimi plní své zavařovací sklenice a zalévají je pečlivě připraveným lákem. Tak ať nám vůně kopru z okurkového nálevu stoupá pěkně do nosu a okurky se podaří podle představ.
Závěrem přidávám tradiční recept na kvašáky s využitím rozličných listů ovocných dřevin z našeho sadu
Okurky kvašáky
Potřebujeme:
2,5 kg přerostlých okurek nakládaček (velikost cca do 10-12 cm), 2,5 litrů vody, 100 g soli, křen, kopr, listí z vinné révy, černého rybízu, višně nebo třešně, kůrku kváskového chleba
Postup přípravy:
Omyté okurky skládáme těsně vedle sebe do velké sklenice nebo keramické nádoby. Každou vrstvu okurek prokládáme aromatickými listy, snítkami kopru a kolečky křenu. Pro urychlení kvašení přidáme malou kůrku chleba. Z vody a soli svaříme nálev. Okurky zalijeme a zatížíme je prkénkem nebo čistým kamenem zabaleným do plátýnka a necháme stát v pokojové teplotě. Okurky musí být stále potopené v nálevu. Za 7 až 8 dní můžeme ochutnat první kvašenou okurku. Na řezu by měla být žlutozelená, což je známka dobré prokvašenosti. Nyní okurky přendáme do menších sklenic, zalijeme lákem, ve kterém kvasily a přendáme je do chladu. Kdybychom to neudělali, kvasný proces by pokračoval a okurky by se rozblátily a nebyly by k jídlu.
Víte co je na okurkách nejkrásnější? Dá se o nich dlouhé hodiny diskutovat.
Jaký vztah k naloženým okurkám máte Vy? 🙂
Dobrou okurkovou sklizeň přeje Šárka Škachová / Kuchařka ze vsi / www.gurmanka.cz
Zajímavý článek, ale tentokrát nic pro mě, kyselé okurky mě nadchnout nedokážou. I když jsem je taky kdysi zavářela, v dobách, kdy se vyplatilo nakoupit je u drobných pěstitelů a zpracovat vlastními silami. A taky jsme léta asistovali tchýni na chalupě v jejím zavařovacím hobby, které se týkalo samozřejmě i okurek. Mě na tom bavilo to plnění okurek do sklenic. (chuckle)
Můj muž má nějakou osvědčenou značku,kterou si kupuje, a občas dostane pár sklenic od kamaráda, který je dělá ostřejší, přidává tuším křen. Jak říkám, nic pro mě. 🙂
Mám moc ráda okurky ve sladkokyselém nálevu, leč je nepěstuju, tak ani nezavařuju. Obecně ale máme tak malou spotřebu, že je klidně koupím. 🙂 Mám ráda ty maličké, křupavé:))
Rychlokvašky, jak se kvašákům říkalo u nás, ráda nemám, prostě mi nechutnají. Zato mamina je milovala a uměla je skvěle připravit:))
A to by mne zajímalo, jak víš, že je maminka uměla skvěle připravit, když ti nechutnaly (rofl) ?!! I když nepochybují, že byly fakt vynikající …
Já kvašáky taky nemusela, i když byly určitě taky skvělé (chuckle) , protože je dělala mamka!
No, tak nějak! (rofl)
Pochutnávali si na nich naši i obdarovaní. Nejdřív se mě naši snažili přesvědčit, že je to dobré, ale pak naštěstí přišli na to, že když já to jíst nebudu, tak neubude… 😛
Tak tak – mamka říkala „Nechceš? jak když přidáš!“
Tak o zavařování okurek se mi letos snad i zdálo 🙂 Nakonec jsem měla přes 70 sklenic, od 1/2 do 3 litrovek, tak jak jsem štrachala v garáži kam prázdné sklenice odkládám. Byla tu teď švagrová, odvezla si jich třetinu a už psala jak jimi s velkým úspěchem pohostila dámy z jejího karetního klubu. Vedla se nad nimi dlouhá vzpomínková debata, jak která pomáhala svým maminkám či babičkám s krájením atd. Takže teď nevím, jestli si mám přát příští rok zase stejnou úrodu, nebo menší, jak jsem si při tom nekonečném zavařování opakovala. Jsem moc ráda, že Sharka a Minka můj recept vyzkoušely a že měl úspěch.
Jinak americké kyselé okurky ráda nemám (Američani je ale milují). Jsou měkké a děsně kyselé (snad tam ani cukr nedávají), chutí spíše kvašené. Takže kupuji „dill pickles“, ty jsou evropským nejpodobnější, ale i tak mi jedna větší sklenice vydrží nejméně rok, protože je dávám jen do brsalátu a pár dalších jídel. Ve sklenici je kopr, okurky jsou pevnější, ale na samostatné jídlo jsou mi děsně kyselé. Vyjímečně se mi podaří koupit sklenici „gherkins“, což jsou maličké, tak 5cm dlouhé okurčičky ve sladko-kyselém nálevu a ty jsou úžasně křupavé a dobré. Ty pak mlsám jednotlivě.
Moje česká kamarádka také jednu dobu zavařovala nakládačky ve velkém, její manžel jich vždy přivezl kopu od kamaráda. A tenkrát mi psala, že je myla v pračce, všechny najednou. Té normální bubnové a prý to fungovalo skvěle, okurky se umyly a samy odrbaly.
Maričko, o mytí okurek v pračce jsem taky slyšela, ale vždycky to dělal „někdo další“, tak ani nevím, jestli to není je pověst 🙂
Není, také jsem to dělávala, když jsem je ještě zavařovala. Co jsme sami dva, vystačíme si s kupovanými.
Jestli se dobře pamatuji, šlo o 5 kg.
není dede, propagoval to i Přemek Podlaha v jednom ze starých Receptářů…
Rychlokvašky (močáky, láčáky, kvašáky) miluju a dělám každý rok. Moje kbelíková produkce nakládaček je určena výhradně na saláty a právě rychlokvašky. Dělám jen slaný nálev, trochu toho listí a hlavně kopr, toho musí být hodně, pokud ho mám. Hrdlo sklenice (nakládám jen do 0,7l) jistí vinný list a stonky kopru. Na dno a navrch dávám stroužek česneku. Pak přetáhnu hrdlo láhve potravinářskou folií a uzávěr přes ni utáhnu.
Už dávno nenakládám, nemám takovou spotřebu, aby se to vyplatilo. Občas si koupím, většinou Znojemské, a když je náhodou Retro týden, tak se nestydím udělat si zásobu na celý rok. Je to opravdu velký rozdíl v chuti. Navíc ten nynější Znojmia nálev je stejný pro všechnu produkci zeleniny, takže taková červená řepa, kterou mám moc ráda, v nálevu úplně ztratila svou chuť. Občas jsem měla příležitost koupit ji v Polsku, to byla ta pravá.
Kyselé houbičky mám taky moc ráda, když byl na ně slabší rok, klidně jsem k nim přidávala třeba pokrájené papriky, nebo maličké růžičky květáku. Na tohle býval moc dobrý Bzenecký nálev, dříve se prodával hotový. Teď už jen ten pytlíček, a to je na velké množství.
Dvě sklenice láčáků jsem už snědla, třetí už je hotová, a budu nakládat další, protože okurek mám docela dost. A jako správné čuně pak vždycky vypiju i ten lák.
VELKÉ MŇAM!!! Kyselé naložené okurky miluji od dětství, a kvašáky, i když jsem je nikdy (přiznávám) nedělala, také. Díky za dobré historické shrnutí – je to moc zajímavé!
Momentálně pěstuji okurky nakladačky partenokarpické, letos jsem měla semínka se středními ostny, ty se dají pod vodou lehce setřít, ale chodím je do skleníku sbírat v rukavicích (chuckle) . Vydrží křupavoučké, ty mám ráda. Ty co mi přerostou, tak jíme syrové, oloupané, připadají mi sladší a chutnější než salátovky. Každý třetí den jich natrhám dost, aby se vyplatilo je naložit. Lák dělám z DEKA, jen k němu přidám cibuli, mrkev a když se mi urodí kopr tak i ten. Letos mi nevzešel. Kdysi mi jedna stará paní poradila, abych lák nepřislazovala cukrem, ale sacharinem, že se potom nemůže stát, aby zavařené okurky zkvasily. Nevím, nerozumín, ale dělám to tak celá léta 🙂 a nemám nikdy problémy.
A mě mamka říkala, že sacharinem se má sladit, aby okurky neměkly 😀 Takže to asi funguje 😀
K okurkám mám kladný vztah :-))
Zavařuji vždy jen pár sklenic neb nepěstuji ,jen trochu dostávám. Postupuji dle návodu na sáčku pro nálev a vždy jsou dobré.Někdy si vařím nálev sama. Opět využiji nějaký recept a zbytek odhadem dle zkušeností. Musím se podívat kdepak mám ten Mariččin recept?! Mám okurky ráda ale přednosta je pojídá v neskonalém množství, čím více zavařeno, tím více a více zkonzumováno,takže množství snižuji. Jinak zavařím vše, co mi přijde pod ruku. Ovšem ty doby, kdy jsem ještě v září dělala kečup jsou pryč. Předloni jsem byla vyzvána k odběru třešní z pokáceného stromu a zatím mám pořád marmeládu s celými kousky ovoce. Zrovna včera jsem dělala domácí pribiňák a ozdobila ho třešňovým džemem.
My už také dojídáme různé zavařené „zbytky“. Dva roky neúrody po sobě vyčistí police v komoře.
Mohl by být receptík na domácí pribiňák, prosím?
Džemů mám stále dost, jak teď vyklízím sklep v Krkonoších, nestačím se divit. A borůvkový, malinový….. vše se bude hodit do jogurtů i případně do toho pribiňáčku. A kočky pribiňák milují, vědí, co je dobré.
Pribiňák = tvaroh + smetana + cukr + vanilka. Ty opravdu vyměníš čisté Krkonoše za smogový cigánov?
Díky za recept – bez vanilky kvůli kočkám.
Vanilku nemusíš, stačí vanilkový cukřík a ten s vanilkou nemá pranic společného 🙂 Na jeden tvaroh stačí jeden vanilkáč, aspoň mně jo.
Taky si dělám sama máslíčko, ze dvou 33% šlehaček z Olmy, šlehám, šlehám až hodně přešlehám, pak do hodně studené vody plácnu tu hmotu mírně osolenou a rukama udělám takovou kouli, válec, pak vmáčknu do nějakého kelímku dám dotuhnout do ledničky. U nás v obchůdku totiž stojí máslo 58 Kč,tak takhle tedy né. 🙂
Jenny, to se ti vyplatí? Z toho půl litra máš maximálně dvacet deka másla. Při ceně šlehačky to vyjde šul nul.
Ivo, přesně tak. Olmácká šlehačka je jen 210g, z toho máš tedy cca 70g tuku, takže ze dvou 140g, tuku. Jestliže uvažuješ, že máslo má cca 80% tuku, tak z toho naděláš cca 175g másla přibližně za 40 Kč (jestliže počítáš kelímek šlehačky za dvacku, ale může být samozřejmě i za víc), takže to je bez pár halířů 58 Kč za čtvrtkilovku másla, a jsme na stejném jako v obchodě. Nepočítám práci, vodu na chlazení, špinavé nádobí. Ledaže člověk má hezký pocit, že něco vyrobil vlastníma rukama 😀 .
http://mostecky.denik.cz/zpravy_region/mostecko-stale-dusi-smog-skodlivy-poletavy-prach-prekracuje-limity-volte-mhd-20170121.html
My vysazujeme a zavařujeme okurky ob rok, to máme tak akorát vypočítané, že zvládneme zkonzumovat. Plíseň se nás nedrží, nějak ji na okurkách ani rajčatech moc nemíváme, takže při dobré úrodě uděláme 140, 150 sklenic. Ale sklízíme průběžně a láku máme navařeno do zásoby, tak se to dá snést. Na naší minizahrádce máme vyčleněný kousek tak 3×3 metry a musí stačit. Jinak já už od dětství jak otevřu sklenici okurek, sežeru celou a bez ničeho. Ale musí to být ty naše, mámin recept, sladkokyselé, ty miluju. Kopr sice miluju, ale nějak se mu u nás nedaří, vysejváme každý rok a máme s bídou na jednu koprovku, střídám místa, odrůdy, podstrojuju mu, a prd…Udělá deset patnáct čísel výšky, začne žloutnout až fialovět, zkroutí se a zajde…takže do okurek kromě koření jenom mrkev a cibuli na kolečka. Ani chilli papričku ne, musí být čistě sladkokyselé…A stejný nálev dáváme na zavařované houby nebo kapie, do hub přidáváme víc cibule a ještě na růžičky květák…a taky miluji malé cuketky nebo patizonky v tomhle nálevu. A potvrzuji, že okurky podle Maričky jsou vynikající, udělala jsem je jenom do lednice jako okurkový salát a byly skvělé, jenom příště musím udělat jemnější plátky, když to člověk nezavařuje, tak těch půl cenťáčku je zbytečně moc…Jo a s tím drhnutím okurek, to bych Vám přála zažít na střední – zemědělka v Poděbradech za mým mladých let běžně posílala studenty po okolních družstvech na výpomoc, takže kromě obligátního chmele, brambor a řepy jsme sklízeli cibuli na semeno, mladé cibulky na zavařování ( děsná práce, loupání těch malejch potvor), květák ( tam zas byly ty hnusný lysý zelený housenky uvnitř hlav)tak jsme taky sklízeli okurky a jako odměnu do školní kuchyně dostali 15 pytlů okurek, aby kuchařky zavařily na celý školní rok. To bych Vám přála drhnout, bylo nás na to šest prváků…
jo, úrodné Polabí…:-) moje srdcovka – ovšem býti ze zemědělské rodiny, nadšení by bylo o dost menší 😀 jsi přímo z Poděbrad nebo z okolí?
a nezkoušela jsi kopr pěstovat ve velkém květináči v substrátu na bylinky? to vypadá, že mu opravdu nesvědčí zemina v záhonu.
Budu muset něco vymyslet…je zajímavý, když se tam někde mezi plevelem objeví zapomenutej kopr z loňskýho semínka, tak sám voják v poli vyroste klidně metr a vysemení se; když koupím semena, hodím do řádku nebo rozhodím naširoko, tak je to bída…zkusím možná ten květináč a vylepším zeminu pískem, my máme fakt černozem 🙂
jo a jsem ze Sadské…
chodila jsem na gympl v Nymburku a dodnes jsou Poděbrady naše milované výletní místo. táta tam jezdil mnoho let do lázní 🙂 Sadská je kousek 🙂
Já jsem měla loni kopru na rozdávání (koprovku nejím, byl jen na rychlokvašky), letos se taky zarazil v cca deseti cm a výš se mu nechce. I na ty okurky jsem si musela koupit na trhu.
kopr mi letos nejde, jde mi luxusně bazalka..kolegyně,zas má lán kopru a nejde jí bazalka 😀 tak se vzájemně zásobujeme
My jsme si s kamarádkami takto zaopatřovali lupení na zimu, přihlásily jsme se do okolních družstev na brigošku a místo platby jsme si vybrali naturálie,brambory,květák, mrkev,cibuli a pod.taky jablka. Bylo to fajn, v obchodech se zeleninou to moc vábně tenkrát nevonělo.
Děvčata ze zemědělských rodin, tak ta čekala doma jen další práce, to je pravda,vůbec jsme jim to nezáviděly a ve škole jsme si mělnily svačiny,ony už nemohly ty zabíjačky a vaječiny a my zase ty sýry a pod.
mňam, okurečky 🙂 nejsem zavařovací nadšenec, zato obdivuji každého, kdo to umí a baví ho to navíc :-)což jsou nade vší pochybnost rodiče MLP a naše sousedka Yva a byl i táta mého bývalého manžela – jeho nakládané okurky byly vyhlášené. zkusili jsme jednou do téhož nálevu zavařit mrkev na kolečka, protože jsme jí do okurek připravili moc – a bylo to moc dobré 🙂 ale nikdy neříkej nikdy, domácí okurečky se dají koupit na trhu v HK a na zahradě se jim taky velice daří. kdoví, možná příští rok budeme taky drhnout okurky kartáčkem a proměníme kuchyň v alchymistickou laboratoř…
No a kde je ten pravý recept???
Můj tatínek byl zavařovací guru, Bimbo často vzpomíná na jeho česnek a květák. Naše spojení sběrač – zavařovač bylo naprosto dokonalé. Cokoli jsem dotáhla domů maminka očistila a otec zkonzervoval ( naložil, zavařil, usušil ). Okurky samozřejmě, 40kg ročně. Jednou se vzhlédl v nakládání bez zavaření, no zkvasilo všechno…..
INKO, JÁ UŽ MOŘE LET POUŽÍVÁM POUZE TENTO RECEPT NA OKURKY , KTERÝ JSME KDYSI DOSTALI OD ZNÁMÉ JAKO PRAVÝ ZNOJEMSKÝ.PRÝ HO KDYSI UKRADLA NA NĚJAKÉ BRIGÁDĚ V DOBĚ OKURKOVÉ SEZÓNY VE ZNOJMĚ.JINÝ RECEPT NEMĚL U MÉ MNLSNÉ RODINKY ŽÁDNOU ŠANCI, TAKŽE POKUD JE ZÁJEM, TADY JE.
SUROVINY NA NÁLEV:
1500ML VODY ,500 ML NAŠEHO OSMIPROCENTNÍHO OCTA,50 G SOLI,25 KOLEČEK SACHARINU. vŠECHNY SUROVINY SPOLEČNĚ VAŘÍME 15 MINUT.
DALŠÍ SUROVINY , KTERÉ DÁVÁME UŽ NA DNO KAŽDÉ VELKÉ( OBSAH CCA 780 ML) SKLENICE: 3 KULIČKY PEPŘE, 3 KULIČKY NOVÉHO KOŘENÍ,KOUSEK BOBKOVÉHO LISTU,1 KUS HŘEBÍČKOVÉHO KOŘENÍ, SNÍTKA KOPRU,PO 3 KOLEČKÁCH OLOUPANÉ CIBULE, MRKVE A 2 KOLEČKA KŘENU(NEMUSÍ BÝT). OMYTÉ OKURKY NASKLÁDÁME DO SKLENIC, ZALIJEME NÁLEVEM, UZAVŘEME VÍČKY A STERILUJEME VŠE PO DOBU 10 MINUT PŘI TEPLOTĚ 80 STUPŇŮ CELSIA. ZAVAŘENÉ OKURKY NECHÁME 10-14 DNÍ ZALEŽET, ABY SE CHUŤ NÁLEVU DOSTALA DOVNITŘ OKUREK.DŘÍVE NEŽ ZA 10 DNÍ SKLENICE NEOTEVÍRÁME, JELIKOŽ BY NÁM OKURKY NECHUTNALY STEJNĚ ,JAKO PO ROZLEŽENÍ. OKURKY JSEM NAKLÁDALA VŽDY, JELIKOŽ VNUČKY I DCERY JE MILUJÍ.JÁ JE TEDY FAKT NEMUSÍM.
Pokud si musím okurky a ovoce na zavaření koupit, tak je to neekonomické. takže zavařuju jedině to, co vyroste na zahradě. Marmelády si dělám radši sama, než bych je svěřila jiným, protože v nich nesnáším pecičky a klidně proženu kýbl rybízu odšťavňovačem, abych získala marmošku, kterou rodina jí, než ušetřit práci a celou zimu zírat na jednu otevřenou sklinku, kterou nikdo nechce.
Takže okurky si koupím. Naše spotřeba tři sklenice za rok mě ekonomicky nezničí. Ale uvažuju, že si koupím zelí a červenou čepu a vyrobím si nakládaný salát, který se koupit nedá.
Sharko, budeme asi tak približne rovesníčky a aj mne zaváranie VŠETKÉHO v detstve a drhnutie plnej vane nakladačiek kefkou spoľahlivo znechutilo akékoľvek zaváranie na celý život. Všetko je dostať čerstvé, nejaký ten euráč za dobré kupované kyslé uhorky (a že ich dostať od výmyslu sveta) ma nezabije a huby najradšej mrazím. Ale ako som už asi spomínala, tento rok asi žiadny problém so spracovaním húb mať nebudeme. Dážď sa vyskytuje sporadicky v prívalových búrkových lejakoch, ktoré okamžite odtečú a nestihnú ani vsiaknuť. Púšť v lese plynule pokračuje. Veľmi to vyhovuje klošom (po slovensky kuklorodka jelenia), ktoré si v tom suchu lebedia a tak sa premnožili, že niektoré miesta je problém vôbec prejsť, zrazu ich máte doslova všade, pod šatami, vo vlasoch, v ušiach, v nose. A z repelentov majú sradnu, aspoň som nenašla nič, čo by na ne fungovalo (pardon za dosť krivoľakú odbočku (blush) ).
na kloše jelení funguje cca 10-14 dní louhovanej klinček (hřebíček-koření) ve francovce (alpa), plnej pytlík hřebíčku na 250 ml alpy. můžeš ho i rozmixovat, ať z něj vytěžíš všechno… tedy na české kloše,nevím jak na slovenské kuklorodky 😀 )
Bohužel dle mých zkušeností učinkuje jen prvních pár minut.Ale dle mého felčara je to prý dobré na ošetření kousanců.
je tam fígl,mona ta francovka vyprchá,když do toho přidáš trošku esenciálního oleje-pár kapiček a rfozptřewpeš a použiješ,tak ten olejíček ti to zavře a udrží mnohem delší dobu…. třeba kámoš,co v lese a parcích kácí stromy a dělá prořezy /Poděbradsko/, nosí ko kapsách v plátěných pytlíčcích právě mletej hřebíček nebo fenykl…a má klid…
Vyskúšam, konieckoncov skúsila som už všeličo, prečo nie aj toto. Ale s takýmito „prírodnými“ repelentmi mám skôr skúsenosť, že moc nefungujú. Cez víkend ideme do lesa, dám vedieť.
Jáj, 14 dní lúhovať … Tak to asi ešte nedám vedieť 🙂
Krásné pojednání…chutnají mi okurky od Maričky (její recept je úžasný) a pak je jím ve znojemské omáčce nebo zabalené ve španělském ptáčkovi. Kvašákům se u nás říká Močáky a první neděli v srpnu byla Močáková pouť, kdy se v Chrudimi našlo na této události i 20 stánků s těmito kyselými bachratými zelenými dobrotami..kde jsou ty časy, teď je tam sotva jeden stánek….ale u něj neskutečná fronta. Jinak moje spotřeba je tak sklenice na rok, takže to jí někdo i za mne…
Velkozavařování mne ničilo jako dítě, musel ajsme ty okurky kartáčkem mejt – od té doby je nesnáším. Zavářelo se i 50 sklenic.Nálev dle znojemského receptu,ale nijak jsem je nevyhledávala.Kyselé houbičky jsou lepší….