HOST DEDENÍKU – Alex: Stopa posla z Liptákova na jižní Moravě

Brňané a lidé z okolí znají, přespolní tuší, nebo nevědí. V okolí Tišnova konkrétně za Lomnicí, prochází úchvatnou kopcovitou krajinou stezka, věnovaná géniovi a všeumělovi Járovi Cimrmanovi. Část stezky byla cílem našeho červencového výletění s pejsky, zláťáky Tobbym a Montym… a Ajvinkou.

 

Bylo teplo, katastrofální sucho, ale krásná oblaka a příjemný větřík. To byl den, kdy slovo dalo slovo a sraz jsme si daly tak nějak na půl cesty od našich domovů. Vyšlo to na Lomnici u Tišnova, kam jsme po dopravních peripetiích (první volný den svátku Cyrila a Metoděje a to se na silnicích děly věci nevídané) konečně s mírným zpožděním stanuly na náměstí v Lomnici před kostelem Navštívení Panny Marie.

Má nový kabátek a vypadá krásně. Před ním stojí Morový sloup postavený na poděkování za odvrácení moru v Lomnici a je pozoruhodným sochařským dílem datovaným do roku 1709. Na náměstí vládl klid, místa na parkování byla ve stínu mohutných stromů, v kašně byla voda a tryskala proti prosluněnému nebi. Příjemno.

 

 

Další zajímavostí náměstí je začátek Stezky Járy Cimrmana, na kterou jsme mířily. Protože jsme obě s pohybem (doufám, že pouze momentálně) na štíru, první polovinu stezky jsme vyjely autem do obce Synalov, zaparkovaly a pokračovaly stálým stoupáním až k Sýkořské hájence. Po celé stezce jsou zastavení – Plahočiny, kde se popisují různé zajímavosti ze života Járy Cimrmana. A Plahočiny proto, že se mezi nimi plahočíme! Takže jenom pár popisů Plahočin.

 

Například Plahočina č. 1 –  420 m n. m.

Na této Plahočině vzpomíná J.C. jak u babičky M. v Lomnici jedl „boží milosti“, které se jí nepovedly. V ten den našla tři recepty po své prababičce a nevěděla, který je pravý.

 

Plahočina č.2 –  480 m n. m.

„… Jára Cimrman byl milovníkem klidu a hodně procent svého životního času klidu věnoval. Možná víte – vynalezl pětitaktní motor. Ty takty byly sání, komprese, výbuch, výfuk a odpočinek. I tomu stroji on chtěl dopřát trochu odpočinku…“ 

Zdeněk Svěrák Lomnice 10.10. 1998

 

Mistrova plostika

 

Plahočina č. 6 – 620 m n. m. u Synalovských Kopanin

Cimrmanova činnost v oblasti sportu a tělovýchovy bývá trochu pomíjena.
Málokdo dnes ví, že za mnohé tělocvičné nářadí vděčíme právě Cimrmanovi. Snad proto, že své objevy na tomto poli činil jaksi mimoděk, dalo by se říct při práci na úkolech důležitějších.

Příkladů je bezpočet. V jeho Alpském deníku najdete např. svědectví o zrodu bradel: „Lávka však, po níž jsem chtěl přejíti, byla zachovalá jen zčásti. Zábradlíčko celkem dobré, zato podlaží bylo vlivem dešťů zcela prohnilé a pro chůzi nezpůsobilé. Opruboval jsem přeručkovat lávku na napjatých pažích a ejhle – šlo to. Takový způsob přechodu lávky činil mi dokonce potěšení“. K náčrtku prvních bradel (původně „zábradla“) byl jen krůček. Cimrman nabídl svou myšlenku spolku URSUS v Bernu.

(z přednášky dr. Zdeňka Svěráka na soustředění krajských inspektorů škol 2. cyklu)

 

Pohlaví Járy Cimrmana:))

 

My s Věrkou jsme se věnovaly hlavně svému působivému přírodnímu okolí. Zajímavou přírodní památkou jsou Synalovské Kopaniny, ze kterých jsou krásné výhledy směrem k jihu, v dálce, v oparu byla k vidění i Pálava, hřeben Babího lomu, kopce a údolí u Tišnova. A nejenom tyto výhledy, ale i výhled na Alpy, viz foto v rajčatovém albu.

Pod vrcholem nejvyššího kopce Sýkoře 702 m n. m. stojí Sýkořská hájenka, kde je poslední Plahočina a Mistrova plostika. Veškeré plahočení je odměněno stanutím na Pohlaví Járy Cimrmana (kde se nachází Klidová zóna velkého Mistra). Vysvětlení je na fotografii Poslední Plahočiny.

Protože bylo sucho a horko, pejskové i my jsme spotřebovali veškerou vodu, pokračovali jsme dál krásnou lesní cestou ve stínu stromů ke studánce Járy Cimrmana. Jenomže studánka byla vyschlá na troud, jak už je za poslední roky na Jižní Moravě zvykem 🙁

 

 

Stejnou cestou jsme se vrátili k autu a dále pokračovali do Předklášteří, do vyhlášené cukrárny na pořádnou kávu, zmrzlinu (výborná) a pejskům pro radost i trochu toho smočení ve vodě. Bohužel významný pravostranný přítok řeky Svratky Bobrůvka, v Předkláštěří už Loučka, byl takřka vyschlý. Přesto si Monty poradil, vyhloubil si v kamenitém dnu díru a když se naplnila trochou vody, tak se blaženě vyválel.

Moc pěkný výletek, krásná krajina Svratecké pahorkatiny, vtipné povyražení s Velkým Čechem z Liptákova. Je fajn, že se lidé dokáží takhle bavit.

 

Ajvi má zmrzlinu ráda…:))

 

Fotky najdete zde: http://dig.rajce.idnes.cz/Po_stopach_Jary_Cimrmana/

Aktualizováno: 14.12.2019 — 23:31

15 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Alex, moc se omlouvám, že jsem tě ve správném políčku nezaškrtla jako autora, už jsem to napravil!
    A přišel na to taťka, já jsem si nevšimla (wasntme) Jo, četl to, líbilo se mu to a pozdravuje! 🙂

  2. Vím, že tam byli rodiče, já teda ne, ale Járu Cimrmana a jeho divadlo mám moc ráda. Znají ho i naše děti. Učitelka na gymplu byla v šoku, když zjistila, že Kuba a jeho spolusedící Cimrmana znají dost nazpaměť, zatímco zbytek třídy jen koukal. Mimochodem, divadlo Járy Cimrmana se dostalo už i do maturitních otázek.

    1. S Járou Cimrmanem jsem se poprvé setkala na desce Dlouhý, Široký a Krátkozraký a naprosto mne nadchla a od té doby používám mnohé věty z tohoto veledíla velemistra: Ze všeho nejhorší jsou trpaslíci, ti vám vlezou všude … Tady všude seděl … Já bych si s dovolením vzal … Obryně Stáňa … Koho to vidí mé bystré oči? Není to princ na bílém koni? … Sláva, sláva, sláva, Děd Vševěd nám radu dává … Zlatý vlas a ňadra dmoucí dědečku náš vševědoucí. S tímhle si vystačím do konce života (rofl)

  3. Alex krásné fotky, Monty se vysloveně rochní 🙂

    Když se „rodil“ Jára Cimrman, nějak mi jeho genius unikal, tedy věděla jsem o něm, ale asi jsem měla jiné „starosti“. Pak jsem se vystěhovala, JC sláva rostla a já se o něm doslýchala z jiných zdrojů. Při jedné návštěvě Prahy jsem chtěla tyhle „kulturní mezery“ napravit a vydali jsme se jeden večer s bratrem do jejich divadla. Jenže na smůlu zrovna ten bylo zavřené (už nevím proč). Víckrát už na to nějak nevyšel čas. No ale díky možnosti shlédnout několik div. představení na kazetách a později přes internet i filmů, jsem se přeci jen vice s tímto geniem měla možnost seznámit.

    1. Nu, já jsem viděla několik představení v TV, oslovila mne, ale ne zase, že bych JC propadla. Ale tuhle stezku mám ráda, pro samotnou přírodu, kde se nachází, pro recesi, která z Plahočin dýchá. Už jsem ji šla i za sněhu, kdy v Brně nebyla ani vločka, ale Sýkoř a její okolí bylo pod sněhem. To bylo radosti, to jsme byly s Evou a Waiki 🙂 .

      1. Ano Alex, podle fotek je tamní příroda opravdu krásná a je moc fajn, že máš tak fajn kamarádku s kterou můžeš chodit a zároveň si vaši psi užívají.

        No já JC také nepropadla, jen jsem tak nějak považovala za povinnost o něm vědět víc. I proto, že můj synovec – tenkrát teenager- tomuto humoru naopak propadl, sypal z rukávu citáty a po mamince mi sem dokonce poslal pár ukázek, které prý nutně musím vidět:) )

  4. Stezka Járy Cimrmana aneb i dospělí si mohou hrát! 🙂 Procházka krásným krajem se správným zakončením u kávičky a zmrzliny. Pěkně venku na zahrádce, viz včerejší téma. Ale vyschlá studánka nevypadá dobře, snad už mezitím zapršelo a zase se naplnila! (rain)

    1. Nó, pršelo, ale splachovacím a hned na to bylo zase horko a suchý vítr. Jižní Morava už není tím žírným, úrodným krajem. A pohroma zasahuje i do širokého okolí.

  5. Milá Alex, tak tohle putování se mi moc líbilo a doufám, že si ho jednou projdu „na živo“ i s AriBerry:))
    Mám pro Cimrmana slabost a miluju ty slovní novotvary, které jsou tady skutečně ztělesněné – ať už jde o Mistrovu plostiku nebo Pohlaví Járy Cimrmana 😀
    Díky za moc pěkné fotky – když vidím Montyho, napodobila bych ho!

  6. Hezký výlet, hezké fotky. Mně, jak jsem goldenretrívová, zaujala fotka, jak se Monty snaží namočit v té troše vody. Goldena nezapře, zatímco Ajvi, decentně po kotníčky ve vodě, prozkoumává dno.
    Před pár dny jsem byla se psem u jednoho dlouhatánského parku, který má pokračování v lese. Slyším zvoneček, ano, je to golden jedné slapé pani. Říkám Scottovi hele máš tu kámoše a rozhlížim se, kde je jeho paní. Není a pán s psíkem, který přichází z parku, znepokojeně říká, ona sedí až na opačném konci. Chvíli stojíme, já říkám nevadí, já ho k ní dovedu. Pes mezitím doskotačil k nám, ale k našemu překvapení nás minul a s ohromnou radosti skočil do potoka, kde se chvíli nadšeně ráchal. Tak dobře, říkám, až vylezeš, jdeme k paničce. Houby! Vylezl, otřepal se a tradá, plnou rychlostí nabral směr druhý konec parku. Prostě jenom nezapřel svou rasu a přes celý ten dlouhý park si vyběhl jen tak se namočit! Můj do vody samozřejmě vlítl také, ale na rozdíl od toho druhého se otřepal pět centimetrů ode mne. Také svou rasu nezapřel.

    1. Jani, oni Věřini kluci žijí na samotě na Vysočině a pár metrů od domova mají lesní rybníček (když není katastrofální sucho tak nepočítám potoky a potůčky s lákavými průzračnými tůněmi). Takže ti mají skutečně zlatý život goldenů. V létě snad ani neusychají 😛 . Ten výlet na vyprahlý jižní svah Sýkoře musel být pro ně utrpení!

  7. To je krásný a ideální výlet. Příroda, stromy, vzdělávání se a poznávání českého génia, a ještě zmrzlina

  8. Je fajn, že se lidé ještě dokáží bavit recesí. Ta stezka je už na Sýkoři dlouho, jestli by dnes měli lidé chuť něco takového spáchat?

  9. Moc ráda jsem si s vámi pocestovala za Járou Cimrmanem – jojo, takových velikánů více (chuckle) ! Tady bych se ráda plahočila taky, i když studánky je mi víc než líto.

    Fotky tradičně krásné a nejhezčí je ta s Ajvi a zmzlinou – jak si ji vychutnává!

Napsat komentář: Marička Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN