Sedíme s kamarádkami u stolu na zahrádce naší místní hospody a povídáme. Je teplý letní večer, kolem nás bzučí hovor ostatních lidí, občas na nás někdo zavolá pozdrav nebo přátelsky štiplavou poznámku – tuší, že se v místním divadelním spolku zase něco chystá. Na obloze mrkají hvězdy, z kuchyně je slyšet puštěné rádio, jen občas projede ztichlou vesnicí auto. Je to neuvěřitelně příjemné.
Když se nad tím zamyslím, zvyšuje se mi v létě docházka do naší vesnické hospody exponenciálně. Jak vcelku snadno odolám posezení uvnitř, tak zahrádka, neboli venkovní posezení, má pro mě neopakovatelné kouzlo – a to i navzdory tomu, že mám vlastní zahradu s terasou.
Naše hospoda je už několik let nekuřácká a vstřícná k dětem. Většinou to funguje ke spokojenosti všech přítomných – v rámci velké zastřešené zahrádky je i dětský koutek a jako novinka tam byly nainstalovány i dvě staré školní tabule, přičemž děti mají k dispozici křídy. Málokteré odolá a rodiče pak mají čas na dospělé popovídání. Samozřejmě je věc rodičů napomenout děti, pokud se příliš rozdovádí, což na vsi, kde se lidé znají, více méně funguje.
Zahrádka naší vesnické hospody – Hostinec u Hrdinů
Nejde jen o naši vesnici. Mám ráda i městské zahrádky u restaurací a kaváren. Seděla jsem v mnohých, v různých částech světa, ale když se řekne „teplo, pohoda a restaurační zahrádka“ vybaví se mi dvě místa: pražské Vinohrady a Barcelona. Vinohrady jsou moje rodné loviště, takže ta láska tam trvá po všechna roční období, ale když se v létě sedí v šarmantních ulicích pod lípami nebo platany, miluju je ještě o kousek víc:))
Vinohrady – ilustrační foto
A Barcelona? To město pro mě má osobitý šarm a díky Markovu studiu na místní polytechnice jsem si ho užila častěji než jiná místa, kde jsem nebydlela. Navíc Barcelona nabízí vedle skvělého jídla i ten fakt, že tam na večer venku na zahrádce můžete sedět i v listopadu – potvrzuju vlastním zážitkem, bylo to jen na lehký svetřík:)).
Barcelona, Av. de Mistral, naše oblíbené útočiště mimo turistické trasy (září 2014)
A tak se dnes ptám: Máte rádi letní posezení v restauračních a kavárenských zahrádkách? Máte svá oblíbená místa? A aby to nebylo úplně jednostranné, tak ještě jedna: Co si myslíte o zabírání chodníků letními zahrádkami?
Barcelona centrum, večer, listopad 2014
Venkovní zahrádky miluju a často v nich s manželem sedáváme u dobrého jídla a pití.
A takové posezení v Římě u stolu s kostkovaným ubrusem nemá chybu.
V Paříži se mi líbí, že stolečky a židličky jsou přímo na chodníku. Má to své kouzlo.
Že zahrádky zabírají chodníky mi nevadí.
Taky mám zahrádky ráda (i když potvrzuju, že je tam teď dost kouře).
Snad ani ten výhled nepožaduju 🙂
Asi nejradši mám střešní zahrádky a zahrádky na uzavřeném dvorku. Pokud se tam vyřádili s kytkama.
S držákama na kolo? nebo jen na převážení krámů? Kytky se na nich ale převážení blbě, otlučou se.
Maruško, tak dnes jsem musela nad tvým komentářem dlouho přemítat, než mi došel jeho význam! (rofl)
Já taky, ale je to hezký 🙂
Ono mi to nevzalo odpověď? To byla asociace střešní zahrádka – auto. Já mám okolo sebe víc aut než střešních zahrádek. 🙂
Však jo 🙂
Jednoznačně s držákama na zeleninový lodny! Jinak by se ty kytky moc potloukly. A musí se jet vopatrně, žádná divočina. (rofl)
Zahrádky v dvorcích jsou klidnější, tím i přívětivější. Ale jsou chvíle, kdy mám právě chuť „koukat na lidi a život“ 🙂
Ale jinak to mám jako Inka – pokud si dávám jídlo, radši bez proudících davů 🙂
Tak třeba tady všude : http://www.rajce.net/a11474785
A až budu v Olomouci, tak určitě k těm Italům zaskočím a taky do Ostružnické do obchůdku.
Naše kavárny s posezením venku také upřednostňuji. Tak třeba v Praze pod hradem, tu s výhledem na vinici a okolí. Nebo venkovní posezení v ZOO Praha ,úplně nahoře s výhledem na Vltavu.
Jo, asi ty s tím výhledem mám nejraději. Bohužel to trvá jen chvilku v naší kotlince.
Ach, olomoucké kavárny, po těch se mi (skoro) stýská! Naposledy jsem byla v květnu na srazu spolužáků a večer, když se nám ještě nechtělo domů, jsme na chvíli zakotvili v úúúúúžasném podniku Café New One. Vřele doporučuji, je to v centru – tř. Svobody naproti Červeného kostela. Teď je to sice v OL složitější s dopravou, protože celé centrum je rozkopané, ale snad to někdy dokončí. Krásný interiér kavárny i příjemné posezení na zahrádce, s kouzelným večerním osvětlením. (d)
Děvčata velebící Olomouc – tak k tomu mohu dodat jen, že jsem taky seděla na zahrádce! Po loňském jsem vezla Martina do Olomouce Martina na vlak (jel do Prahy, já domů) a volný čas jsme strávili v zahrádce před nádražím. (wasntme) Jinak Olomouc vlastně vůbec neznám (navigace mě z ní vyvedla dřív, než jsem se mohla ztratit a město víc projet 😛 )
Myslím, že Olomouc si s Prahou nezadá,je nádherná ta metropole Hané a ještě má nad městem úžasný kopec, sv. Kopeček s bazilikou. Krásně jednou psal tady o Hané,naše „číslo“. Najdete v archivu.
Tak exponenciálně? 🙂 To sedí takhle na zahrádce hospůdky pět funkcí jedné proměnné, když tam najednou vpadne přirozený logaritmus: „Bacha, holky, zdrhejte, blíží se sem derivace!“. Čtyři vystřelí jak z praku, pátá sedí klidně dál. „Zdrhej, sakra, derivace … !!!“ „Co bych zdrhala, já jsem é na ikstou …“ 8) (devil) Ti matematikové mají ale divné vtipy, co? 😀
Jo mají! 😀 Když máš v rodině matematika (jako já), tak si časem zvykneš 😛 Já považuju za úspěch, že jsem tenhle pochopila! (blush)
Já ne, ale přijde mi to roztomilý, jako že profesionální vtip 🙂
Hihihi
Na zahrádce sedím vždycky raději než uvnitř, pokud je teplo. davy lidí kolem mi nevadí, užívám si to, že oni spěchají a já nemusím 🙂 Zahrádky miluju obzvlášť v Luhačovicích, líbily se mi i teď v Jeseníkách. Jen mi občas vadí, když číšníci zahrádku lehce opomíjejí, protože je to pro ně o pár kroků víc.
Máš pravdu s tou obsluhou, někdy člověk oprávněně pochybuje a pátrá po ceduli „zahrádka bez obsluhy“. Vždycky se radši zeptám (pokud tam aktuálně číšník nepobíhá) a občas si vysloužím pohledy „jsi divná jako?“ (fubar)
Přitom v zahraničí (určitě v Norsku, podle příležitosti i jinde) je celkem běžné, že si člověk vevnitř objedná a pak buď sám vynese ven nebo dostane číslo stolu a jídlo mu donesou. V Americe jsem se setkala s tím, že po nás chtěli jméno a když měli objednávku připravenou, zavolali… (to bylo tuším KFC)
Bylas Raskek?
Ne. Martin byl Martin – pokud mohou, cizinci naše příjmení ignorují 😛
Zahrádky mám ráda, ale nesmí překážet chodcům. Taky si tam ráda sednu s kávou, zmrzlinou, vínem… ale nějak se mi příčí tam jíst. I když jsou místa, kde je frekvence okolojdoucích tak malá, že mi to nevadí.
Jsou i restaurační zařízení, která mají „zahrádku“ uvnitř, ve dvoře. Tak to je pro mne přijatelnější, bez těch davů proudících okolo
Vinohradské dvorky bývají okouzlující, ale zahrádky tam bývají zřídka. Myslím, že to chápu – blok domů dělá něco jako hlásnou troubu a večer to musí být pro lidi v bytech nepříjemné, poslouchat hluk ze zahrádky.
Tak zrovna na Vinohradech se nám už několikrát stalo, že nás ze zahrádky na vnitřním dvorku požádali, abychom se v deset večer přesunuli dovnitř, že mají takovou dohodu s místními…ale v pohodě, chápali jsme to…
francouzské venkovní posezení v kavárničkách,cukrárničkách … pohodlné, s perfektní obsluhou, všemi těmi potřebnými i nepotřebnými serepetičkami…jednou se tam vrátím a žádných dvacet minut, pěkně hodinku si posedím….u jednoho kafíčka nebo domácí výborné limonády…
tak do té doby můžeš navštívit francouzské bistro v Olomouci Café La fée..
A cestou se může stavit u nás, upekla bych jí bagety a k tomu bylinkové máslo, pak domácí zmrzku… Vlastně by nemusela až do toho Olmiku, poseděla by u nás na zahradě ve stínu, k tomu by se jí snažily k smrti umazlit pejsiny 😉
to zní parádně…kašlu na Olomouc….
Tak kdy se stavíš? Abych dala včas kynout ty bagety…
kdepak,já mám svoji srdeční cukrokavárničku v Saint Malo.
Hlavně ty v centru Paříže se mi líbívaly – pak ty v kamenných městečkách v Provence. Pěkné byly i v Bretani, ale s tamějším počasím musel mít člověk na posezení kliku, aby nezmokl 😀
Venkovni posezeni mam moc rada, mnohdy uplne zmeni pohled na danou restauraci ci hospodu navstevovanou hlavne uvnitr. V Praze mam rada sedet venku U Pinkasu a v Bredovskem dvore, miluju parizske restaurace se zahradkama a tady ve Vancouveru kdekoli, kde se muzu divat na ocean a zaroven sedim bud vedle nebo pod zahrivaci lampou, protoze vecery jsou casto chladnejsi.
Sedět a koukat na oceán je něco, co vydržím radostně a dlouho… a když se k tomu ještě servíruje něco dobrého… áách. 🙂
Canivo, jakými dobrotami je proslulý Vancouver? (wave)
Tezko rict, Dede, zalezi, co mas rada, protoze Vancouver je multikulturni mesto (mam dojem, ze asi 52% obyvatel ma jiny matersky jazyk nez anglictinu) a podle toho si pak vybiras restaurace. Ja bych sazela, vzhledem k poloze mesta, na ryby a jine morske plody. Nase prostredni dite studuje v Evrope a pred Vanoci prohlasil: „Az prijedu domu, dam si steak, sushi a hot dog.“
Hm, tak to bych taky ochutnávala všude možně, mám ráda rozličné kuchyně:)) S tvým synem souhlasím, jen hot dog bych někomu věnovala:)))
Musím vzpomenout na zahrádky u kaváren nebo restaurací na dovolených – Luhačovice, Třeboň, Konstantinovy lázně, Poděbrady a moje srdeční záležitost osada Jizerka. Nevím, jestli se tu může dělat reklama, tak radši nepíšu jména restauračních zařízení.
Ovšem teď, co je v platnosti protikuřácký zákon, tak se mi zdá, že se vzduch na některých zahrádkách nepříjemně zahustil.(Jsem holt nekuřák, no).
Jinak k otázce – zahrádky na chodnících mi nevadí, samozřejmě pokud zůstane rozumné místo na projití.
Může se mluvit o zkušenostech s podniky i značkami, jak je libo – jen si tu nikdo nesmí nic sám prodávat 😀
Z tvých oblíbených koutů znám jen Třeboň a Poděbrady s tím, že na zahrádce jsem sedávala jen v Třeboni – pochopitelně u cukrárny 😀 Ta je, co?
Eh, já naopak chyběla jen v Poděbradech, který mám vedle 😀