Poprvé jsem to udělala loni v létě, za horkého počasí a minimálního oděvu, kdy jsem potřebovala cosi najít v autě a prostě jsem neměla ani kapsu, ani třetí ruku na klíčky. Vzhledem k tomu, že mě trpké zkušenosti naučily nikdy neodkládat klíčky dovnitř auta, měla jsem problém – kam honem s nimi?
Setkala jsem se s tím jevem už kdysi dávno, kdy jsem začala číst dobrodružné romány, hlavně ty pirátské. Dámy co chvíli schovávaly předměty různé důležitosti – od krajkového kapesníčku, přes tajná psaníčka až diamantům – do záňadří. V nějakých devíti deseti letech jsem se nad tím důkladně zamyslela. Kam jen to ty dámy strkaly? Že by tajná kapsa v halence? Vlastní zkušenost mi pochopitelně chyběla:))
Maminka mi poté osvětlila tajemství ňader, korzetů a obecně historického prádla, takže se moje představivost pustila po této nové koleji. Pamatuju se, jak jsem přemítala nad vlivem velikosti poprsí na možnost uskladnění drobných předmětů, stejně jako nad spolehlivostí takové skrýše. Vždyť třeba takové diamanty jim musely propadnout!
Potom jsem nadlouho termín i skutečnost záňadří opustila, protože nebyl důvod nad tím přemítat. (Kapsičku na doklady pověšenou na krku jako záňadří nepočítám:)) Až do toho horkého odpoledne před rokem, kdy jsem byla tak dokonale bezkapsová a každý ví, že klíčky od auta se ztratit nesmějí! I vzpomněla jsem si dámy v krajkách a tajná milostní psaníčka a zkusmo strčila klíčky do záňadří. A ejhle! Sportovní prádlo funguje minimálně stejně dobře, jako kdysi ten korzet!:))
A protože jsem děvče hloubavé, zkoušela jsem následně, kam až můžu jít. Podmínkou je u mě ono sportovní prádlo, protože to obvyklé nosím hluboko vystřižené, čímž se prostor pro ukládání drobných důležitých věcí eliminuje. Rozhodně například v oněch místech nenosím svůj svazek klíčů – je jich moc a ta horolezecká karabina tlačí. Zato za ni dobře klíče pověsím na poutko u kalhot, že. Ovšem třeba mobil tam nosit můžu! Samozřejmě na v klasické poloze (jako ty diamanty:)), ale jaksi napříč – vhodné elastické sportovní prádlo dělá divy!
Když jezdím v tuto roční dobu ven se psima, musím nosit přes rameno taštičku na doklady a další kapsové věci, takže mohu úkryt v záňadří vynechat. Ale stačí, abych po vycházce hodila kapsičku i s pásem a vodítkem do auta a šla odstrojit psy a se zásadou „klíčky beze mě do auta nepatří“ a hned vím, kam s nimi:))
A tak se dnes ptám obecně: Jak řešíte letní dobu bezkapsovou? A jedna speciálně pro dámy: využíváte úkrytu v záňadří?:))
Do záňadří by se mi vešlo ledasco.
Ale když jsou vedra nejraději bych si tam dala kapesníček.
Už vím proč si je tam dříve dámy dávaly. Aby se tam člověk mohl otřít od potu, když jsou vedra.
I přes moje 3 by se mi tam vse neveslo .nosím vestu..klíče, kapesník,mobil,při venčení navíc pytlíky na bobky,pár drobných na noviny…
Já nemám kam co dávat, takže tenhle problém neřeším! Halt ty dvojky nic moc. Jo, možná ten diamant! Jenže ten by propadl skrz kozenku a zase bych z toho nic neměla. Ale téma mě fakt pobavilo! Dala bych veselého smajlíka, ale netuším, proč mi sem vkládat nejdou.
Musí se psát přes klávesnici, např. dvojtečka + pomlčka + uzavírací závorka je 🙂 a dvojtečka + pomlčka + velké D je 😀
Díky, možná to nezapomenu! ..-)
🙂
nojo, nenašla jsem dvojtečku…..
Karolíno, nemusíš si to pamatovat, stačí bez kliknutí najet na smajlíka a v černém obdélníčku se vypíše, z čeho je složený. Jen se mezi textem a vypsáním smajlíku musí udělat z obou stran mezera. 🙂
Úložný prostor svého záňadří používám často na zahradě, když mám na sobě letní dlouhou sukni bez kapsy. Nikdy nevím, co venku upoutá moji pozornost a když vím, že tam budu déle, beru si pro jistotu foťák. No a protože je malý, hladký a placaný, vtlačený v měkké uličce mých ňader pevně drží, já mám volné obě ruce a foťák je rychle dostupný. Jenže se mi už víckrát stalo, že jsem takhle uložila foťák ráno a venku zrovna nic k focení nebylo. Pak přišla odpolední procházka s Trixie a já po domě horlivě hledala kam jsem si zase zašantročila foťák, než mi došlo, že si ho od rána zahřívám na své hrudi. Podobně jsem už dostkrát postrádala klíče od vedlejšího domu. Ráno jsem šla pustit z domu Indy. Cestou zpět jsem potřebovala udělat něco v naší garáži a klíče jsem uložila „tam, kde je neztratím“.Protože jsou to jen dva klíče, netlačily mě a dokud jsem zase odp. nepotřebovala Indy odnést vedle, celou dobu jsem o nich na své hrudi nevěděla (stále si těžce zvykám na to, že ráno už Indy nejdu pustit).
Jo a Hančo, také jsem podobným „závěsným“ způsobem při ohýbání už ztratila několikery sluneční brýle. Naštěstí kupuji „jedno-dolarové“ takže ztráty přežiji, vždy se dušuju, že je bude dávat jinam – ale stejně končí za výstřihem.
Maričko, to by se mi líbilo, kdyby se mi do oněch míst foťák vešel! 😀 Ovšem velikost mého foťáku má taky na svědomí to, že většinu věcí fotím mobilem…
A máš pravdu, na zahradě člověk pořád něco potřebuje rychle uložit! Já takto včera nosila maličké klubko bavlněného provázku… 😛
PS: Indy ti bude chybět ještě moc, moc dlouho… ale za čas to nebude tak bolet (hug)
Dede, děkuju a já to vím. Dovolím si takovou „zajímavost“, snad nikoho nepohorší. Popel Indy jsme si přivezli dva dny po její smrti domů. A když jsem sáček ukládala do dekorativní urny, podivila jsem se, jak je lehký a popel černý. A manžel povídá „no protože už byla stará“. Tak mi to nedalo a udělala jsem si test a zvážila jsem popel ostatních koček. Všechny nám zpopelnil stejný pán. A docela mě váhy udivily. Dixie a Smoky byly skoro stejně velké a umřely věkem rok od sebe(13 a 14). Jejich popel vážil stejných 200gr. Dixin je šedavý, Smoky (o rok starší) je hnědavý s černým náznakem. Popel Lucky, které byly 2 roky váží 310gr, protože ještě měla silné, zdravé kosti a „festovnější“ tělo. Její popel je hnědý. No a popel Indy , která byla skoro celý život lehoučká jako pírko váží pouze 180gr a je celý černý s bílými granulky kostí(ty už asi také byly křehoučké). Takže manžel měl svým odhadem pravdu.
Oprava, Smoky popel je šedavavý s černým náznakem (ne hnědavý)
K tým kľúčom od auta.U každého auta mám rezervný kľúč magnetom pripevnený pod hm sklom?umelou hmotou?pre cúvajúce svetlo.Je to krkolomne napísané,ale rozumiete mi,že?Keď sa stane / a on sa opakovane stal/pr-ser,že si zabuchnem kľúce-tak sa tento kryt alebo odšraubuje,alebo rozbije.
Verenko, to je dobrej nápad! A teď si představ, že k mé staré Oktávce (Thorovi, letos 18 let, co ji teď má Marek) existují jen jedny klíčky, ty druhé jsou nefunkční a nespravitelné. A ještě mám dojem, že je to typ, co se po čase sám zamkne. 😛
Umíš si představit, jaké nervy kolem těch klíčků umějí být! (whew)
Tak záňadří? (chuckle) Nevzpomínám si, že bych někdy využila – jako neřidič nemám problém s klíčky od auta a se psem nosím ledvinku kol pasu nebo přes rameno. Mám jen takový zlozvyk vetknout si bezmyšlenkovitě za výstřih sluneční brýle, ale snažím se toho vyvarovat, poněvadž už jsem tak o jedny brýle přišla.
Hančo, zažila jsem dámy zuřivě hledající své protisluňáky,ač je v té době měly slušivě vetknuté do vlasů… 😀
Jako bych se viděla (rofl) .
Dioptrické brýle, vetknuté do vlasů, hledám často. Hlavně ráno, rozespalá,na svém poštovním pracovišti.
Shara,IO,Marska-neskutočné hlášky!! Chechtám sa ako pominutá-resp.chechtala,kým mi zrak padol na moju hruď.Teda záňadrie poznám,dokonca i vlastním,ale schovať sa tam nedá skoro nič.Leda v polohe ležmo položiť fľašu piva.No,každý máme svoju Achilovu pätu.
oprava SharKa
Verenka, také vlastním minizáňadří,jako úschovna zcela nefungující.
Tento dámský úkryt běžně používám,na balíček kapesníků, v něm strčený klíč od baráku, nějaké drobné a někdy i kartu. To když jdu někam narychlo bez psa; se psem mám flexinu a na tu jsem dostala takovou vychytávku, kterou někde vyhrála kamarádka a jelikož je pouze kočičí, nenašla by uplatnění – je to nástavec na flexinu, seshora se nasadí na držadlo a zespoda zapne na sucháč – po každé straně kapsička na zip, na jedné straně mám pamlsky a na druhé zbytek, vejde se do toho docela dost a kapsičky na zip mají ještě z boku síťované kapsičky se suchým zipem…
Na ten dámský úkryt mám taky dobré vzpomínky – za dob divočejších a mladších, když už nám v kanceláři hrabalo, tak jsme pro odreagování prováděli sešívačkové bitvy – stříleli jsme po sobě sešívačkama a soutěžili o nejdelší dostřel – já zásadně vyhrávala v počtu nasbírané munice, doma jsem vyklepávala z podprdy hotové železářství…
DNESKA JE TÉŽ VÝŽIVNÉ TÉMA – jen trochu jiná osnova než včera
Hi, hi, Dede, výživné téma. Protože doma podprdu moc nenosím, tak nemám kam uložit. Ven chodívám v době bezkapsové s ledvinkou okolo pasu. Vím, že to není sice žádná módní hitparáda mít k lehkým, ramínkovým šatům sportovní ledvinku, ale když už mám k těmto šatům i sportovní boty (kvůli ortopedickým vložkám), tak už na tom nesejde. A nahoře v lese se nenachází žádná modní policie (wave) . A ty klíčky s otvíračem jsou dost robustní a to netlačí? Mobil ten je také v ledvince, tak ten bych za ňadra též nedala.
Náhodou, asi to nevíš, ale ledvinku v dámské módě už druhým rokem propagují slavné módní domy, takže jseš vlastně trendsetterka. 😉
Alex je módedáma (rofl) – inu, to se pozná město!
🙂
Tak v záňádří mám úplně nejčastěji drobky a to mně štve děsně. Jsem drobič a neumím jíst aniž bych si neukápla na hruď. Kdysi jsme chodily s kolegyní na sváču do kantýny a inteligentně jsme jedly na stojáka u pultu, jako byly v Koruně. Pokapané jsme byly obě , ona břuch a já prsa.
A ano, klíč od auta jsem si taky zabouchla, bylo to výživné neb jsem stála před chatou v rekreační oblasti,pes a já venku,všechno ostatní vevnitř. Klíče nosím na šňůrce na krku, jen od auta a bytu a aby necinkaly , zamáčknu je do do záňadří. Taky chodím na boso. 🙂
Taštičku na psí pokroutky mám z obchůdku Alčatýmu, udělanou naší Vave, je tak důmyslná, skladná a lehounká a vleze se tam všechno včetně dokladů, opatruju ji jako oko v kebuli. Nosím ji přes rameno a hlavu, takže je dobře jištěna i s klíči.
Jó, zabouchnuté auto! Před lety, ještě se starým Favoušem, jsem v zimě vezla PC do servisu. Servis se nacházel na jedné velmi frekventované pražské ulici, nebylo kde parkovat, tak jsem z nedostatku jiných možností vjela na chodník (!) před servisem s tím, že na tu chvilku, než zanesu PC dovnitř, se to nezblázní 😀 . Vytáhla jsem klíčky ze zapalování, vystoupila, zamkla přední dveře, klíčky jsem si položila na zadní sedadlo, vzala z něj PC, postavila vedle auta, zacvakla jsem čudlík na dveřích a rozmáchla se s nimi … a ve chvíli, kdy ty dveře letěly, už jsem věděla, že je něco špatně, ale už se nedalo nic dělat. Takže jsem v zimě stála s PC na chodníku, jen v tričku, koukala dovnitř do auta, jak na zadním sedadle leží klíčky a vedle nich bunda a kabelka se vším (peníze, doklady, klíče od domu, mobily snad ještě tenkrát nebyly) a nevěřila jsem vlastním očím. Nikdo ze servisáků se necítil na to, aby mi to auto otevřel, ale jeden z nich byl tak velkorysý, že mi nabídl, že mě doveze, kam potřebuju. Tak mě nejdřív odvezl k mámě domů, aby mi půjčila své klíče od mého domu, a pak ke mně domů, kde jsem si vzala náhradní klíčky od auta, a zpátky k nim do servisu. Pěkná anabáze! Naštěstí to moje auto, které tam na tom chodníku mělo stát jen chviličku, za tu dlouhou dobu nevzbudilo ani nevoli žádných spoluobčanů, ani pozornost žádných policajtů. 😀
Podprdu nosím jen do práce a to si tam zas nic nestrkám 😉
Ale zásadu klíč NIKDY nesmí zůstat v autě sám, znám moc dobře – předchozí Traktůrek se občas sám zamykal, nynější Obluda má zase zabouchávací kufr, takže klíč je hlídán víc, než státní poklad.
Ach ano, mě se zase samo zamklo auto s Nazgúlama v kufru poté, co mi klíčky vypadly právě do toho kufru – nejspíš se tam zamkli sami, jak na to některý šlápl. Naštěstí jsem neměla dovřené přední okénko, tak jsme to zvládli – bylo to po skončení cvičáku, tak tam bylo dost lidí, jeden naštěstí šikovnej 😀
Od té doby jsem pokud jde o klíčky od auta poněkud paranoidní 😀
Mám kamarádku, která onen úkryt hojně využívá. Jednou si chystala suroviny k vaření a poté, co přehlídla linku, zda má všechno, lála si, že zapomněla na vajíčko a bude muset jít do ledničky ještě jednou (má problémy s chůzí). Když se pak večer chystala na lože, zjistila, že prve na vajíčko nezapomněla.
Ne, plivník se jí nevylíhl.
Uáááááá!(rofl)
Uááá! Nicméně aby se vylíhl plivník, musela by být hodně sklerotická- kuře se líhne za cca 22 dní. Ale máme tu v práci i plivníky- černá kuřata 🙂
No, jo , nevylíhl se neb si neplivla třikrát přes levý rameno. 🙂
MaRi, to je kouzelná historka! (rofl)
Chichichi – to nevymyslíš! (rofl)
Ale ten plivník by se teda hodil! (rofl)
Podprdu jako úschovnu nevyužívám, moje vnady jsou jaksi minimální.Ke sportovnímu oblečení využívám „ledvinku“ nebo batůžky různých velikostí, k sukni kabelku.
Já mám i do města minikabelku – strašně nerada něco nosím. Pokud to jen trchu jde, jsem kapsář! Tedy ne, že bych vybírala cizí kapsy, já plním ty svoje… 😀
Záňadří nepoužívám, prostě mám na hrbu velikostně odpovídající baťůžek na piškoty a pytlíky, klíče mi visí na krku
Teda nepoužívám – umím použít, ale běžně nevyužívám. A to proto, že pokud jsem venku se psem, nemaje podprdu ani korzet není ničeho, co by vytvářelo jakousi kapsičku
Jo aha, tak proto tento úkryt nepreferuju, neb se psem taky chodím pod trikem nahatá!
Koukám, že pochod se psem je zjevně v mnoha případech víc než jen psychickou relaxací 😛 😀
já využívám každou možnost, kdy nemusím. Bohužel s přibývajícím věkem musím, ale byly doby, kdy jsem ji brala jen na výjimečné události
hm,tak na procházce se psem, bych houpala i kozy…to je moc činností najednou 😀
Ale tak nejenom pes chce mít volnost, že jo … (rofl)
Sharko, jseš kůň
Sharko,i ve svém věku můžu chodit nahoře „bez“, nemám čím houpat. Podprdy nosím krajkové, nevyztužené, spíše pro parádu.
ty se máš…
No jo, jenže nemám čím okouzlit mužské, jedině mým bytelnějším pozadím,na kole je docela dost vyšpulené.
Taktéž pustě závidím 🙂
Podprdu jako skrýš nepoužívám, jednak v ní už není pro nic dalšího místo, jednak bych měla obavy, že skryté předměty by nemusely vydržet tlak mé anatomie.
Holky, já bych Vás podělila a ještě by mi zbylo…buďte rády,že se s tím nemusíte vláčet..někdy dokážou fakt překážet..a oblečení kupujete podle nich,takže furt chodíte jako rozevlátý šapitó nebo přešíváte…a i když mám super šprndy, stejně jsem večer ráda, že je osvobodím a lehnu..záda si odfrknou a já taky..
Sharko, my dvě jsme na tom podobně, jenže zatím jsem nikde neobjevila velikost 105K nebo 100K, takže se mačkám a závidím Janinám a pod.
Sharko,v mladším věku jsem měla mindrák, že místo prsou mám opuchlé třešně a záviděla těm,co měly nahoře balóny.Teď už své proporce neřeším.
Mari, třeba tady https://www.astratex.cz/podprsenky/plnejsi-tvary/damske-spodni-pradlo/#f/////100_K/20//1/undefined-undefined/
A tady musím vzpomenout naše (tím myslím moje a Jeníkovo) první setkání se sestrou Zuzkou a Zdenou b.p. v Daňkovicích – seděli jsme v podvečer v útulné jídelničce a co ty děvy vytahovali z onoho tajemného úkrytu – kouzelník by záviděl. Zvláště sestra Zuzka – na tu nemůže Jeník do dneška zapomenout. A když o ní vypráví, tak má takový mírně vyjevený výraz … zdravím obě dámy a moc nám na Setkání chybí.
Jinak já nosím takovou kapsičku, kam se vejde mobil, kapesníky, autoklíče (od domu nosím na krku – po neblahých loňských zkušenostech, kdy jsem je třikrát ztratila … ale zase našla), PAMLSKY! a vodítko. A mám na ní zebru (chuckle) … Jo a nějakou korunu si tam budu muset taky dát – tuhle jsme šli kolem zmrzky a já na ni neměla (rofl) a zrovna měli vynikající jahodový sorbet (založila mne neteř).
Do záňadří nestrkám nic, ačkoli by se mi tam toho taky vlezlo! :O
Jo, mám dvě kasičky – úplně malou (tam se musí věci skládat jak lego) a větší, pohodlnější. Samozřejmě vetšinou nosím tu malou 😀
Drobné se snažím mít vždycky – bohužel častěji kvůli parkování než zmrzlině! (wasntme)
Kačka tvrdí, že holky tam mívají na tanečních zábavách schovaný mobil. Já jsme si tam párkrát musela něco odložit, abych měla volné ruce- klíče od auta, mobil a tak 🙂
U historického kostýmu mívám opasek a na něm měšce a pytlíčky a pak mám vychytávku pod sukní- na spodničce našitou velkou kapsu zhruba v oblasti stehen. Akorát nechtějte vidět ty vytřeštěné zraky kolemjdoucích, když začnu hledat peněženku a rabuju pod sukní a zástěrou…
Starenka Oggová a jej spodary.
Nevím, kdo se zapomněl podepsat, ale měl stejnou asociaci, jako já – okamžitou! (rofl)
Mně to připomíná Louk. Ale se možná pletu. 🙂
Řeším dost často, i v mým věku. Klíčky od auta běžně. Předevčírem jsem tam cpala i šalvěj, kapsu nemaje a šalvěj jsem zrovna potřebovala. A jak to záňadří potom vonělo! Škoda, že v mým věku. 🙂
maruško, ta šalvěj by mě nenapadla, ale musela jsi vonět moc krásně! Včely na tebe nešly? (wasntme)
Když já už voním jen pro ty včely. Ale tam se nedostaly. To by byl med kdyby tam některá vlezla
Šišmarjá, jsi mi připomněla, jak jsem jednou jednu včelu poslala do pr… a ona poslechla… (bug)
V lonskem roce jsem bezkapsovou dobu resila malou kabelkou, kam se vesel ridicak, VISA karta a klice od auta a domu, ale pak kdykoli jsem si vzala jinou kabelku a otevrela v obchode penezenku, VISA chybela.
Zanadri asi vzhledem k velikosti me nenapadlo pouzivat, i kdyz je fakt, ze jedna moje znama si tam dava mobil.
taky si tam dávám mobil,,když telefonuju v autě..jen nevim, jestli se tomu furt dá říkat handsfree 😀
ten žlábek je při mojíé velikosti ňáder,naprosto super držák …
Sharko! Tys děsněj ůň! (rofl) „jen nevim, jestli se tomu furt dá říkat handsfree“ – to mě dostalo 😀
Tak já se svými rozměry nemám šanci na takhle vychytané telefonování, ale jako úkryt v autě to občas používám taky (díky onomu sportovnímu prádlu:)) Ale přiznávám, že mám radši kapsáče a tu kapsu nad kolenem, ta je u mě obvykle mobilová. Dokonce jsem ji na jedněch kalhotách zúžila tak, aby se mi mobil v kapse nepřevracel napříč 😛
Hm, to bych taky dala 🙂 ale furt mám jakousi představu či fobii, že baterka (součást mobilu) mi může rušit srdce a tak používám jen na rychlou momentální úschovu, když mi chybí ruka. 🙂
Ježíši sharkóóó!!! ..jen nevim, jestli se tomu furt dá říkat handsfree…
Tak to jsi mne dostala do kolen 😀 😀 😀 !
A jaky to je, kdyz mobil zazvoni?
to nevim, já ho tam dávám jen když z ajízdy chci s někým mluvit,dám si ho na repráček a zapíchnu do žlábku…takže kdo to ví-myslím z chlapů,tak se vždycky zeptá: a slyšej i zviřátka? (kozy) jednou mě takhle zastavili policajti,ten starší řval smíchy,mladej byl rudej až na zadeli a z telefonu se ozývalo – za kolik to bude bodů??? Ten starší se naklonil a hlasitě sdělil- nejsme schopni vykonávat svoji práci v téhle chvíli, takže paní řidička může pokračovat v jízdě. A pak se znovu rozesmál.
Uzasna historka
No pokud, Sharko, muzes do mobilu mluvit, kdyz je ve zlabku, tak to je 100% handsfree.
je to lepší jak nano deska na palubní desce…
Používám. Kosticová podprda je ještě o něco lepší než sportovní, má vyšší nosnost. Unese i klíče. (Měšec ne.)
A mám záňadrovou historku. Typickou. Byli jsme za studií přes léto brigádit ve Španělsku s úmyslem vydělat si tam na celý rok života. Což se povedlo. A jelikož tehdy v dávném šerověku pošty v neděli jaksi netento, takže naše nejjednodušší cesta posílání peněz – poukázkou rodičům, kteří vloží na účet, bylo to harakiri, ale bylo to levnější než vkládat na účet z ciziny – poněkud krachla, a my zrovna skončili v neděli, stáli jsme před otázkou, co s asi tak dvaceti tisíci korun v pesetách.
Pohybovali jsme se stopem. Myslím, že to dokonce bylo v jednom Penuščině povídání.
No, narvala jsem si ty prachy tam. S tím, že pokud se mi tam bude někdo hrabat, tak to na rozdíl od hrabání v batohu zatraceně rychle poznám. 😀
A tím to nekončilo. Odešli jsme na nejbližší benzínku u nejbližší slušnější silnice, což bylo teda pěkně daleko, páč jsme byli na tom nejvidlákovatějším vidlákově z celého Katalánska, a tam jsme teda vytáhli stopovací ceduli. Bylo vedro, jediná další společnost byla jakási spoře oděná děva. Sporý oděv jsme chápali, páč bylo nejmíň padesát ve stínu (OK, trochu přeháním, ale moc ne) a my jsme toho na sobě taky měli nezbytné minimum. Auta víceméně jezdila, asi tak deset za hodinu, ale nikdo nestavěl. Až zastavil takovej ozlacenej týpek a pravil: Tady nemůžete stopovat, tady pracují ženy.
Podotýkám, že můj chlap byl velmi pohledný blondýn.
No tak jsme poodešli… a když nám konečně někdo zastavil, tak jsem se teda fakt klepala o osud bankocetlí (a počestnost blondýnovu).
Nevím, v kterém dávném šerověku jsi brigádila v Katalánsku, ale tady v Praze (!) moje místně příslušná pošta ani teď v neděli nefunguje, a pošta v jiné pražské čtvrti, odkud jsem se před dvěma lety odstěhovala, nefunguje dokonce ani v sobotu 😀 . A to, prosím, ani jedno z těch míst není žádnej zapadlej vidlákov.
Což dokazuje, že dávný šerověk je poště vlastní bez ohledu na letopočet. 😀
Ono to bylo vtipný i tím, že si místní strašně honili triko, jak tam mají dokonalý tyhlety služby. A ukázalo se, že nejdokonalejší služby jsou pořád dokola ty samý – jánabráchismus a teplé lidské slovo bez bumážky. 🙂
Co se mi tam fakt líbilo, bylo, že patron – ne zaměstnavatel, patron – se fakt choval jako patron. „Pojďte sem. Vidíte tam ten strom? Ten máme na jídlo. Natrhejte si. Ty nemáš klobouk? Zbláznila ses? Vezmi si můj – a běda jak tě uvidím bez něj!“ (inlove) Takhle nám jedni dokonce vymohli plat od člověka, kterej byl po okolí známej tím, že slibuje, ale neplatí.
… dokonalý služby v jižních zemích (rofl) (rofl)
Akorát, že tam bývá při nekonečném čekání na ty dokonalý služby celkem příjemno, až veselo 😀 .
Asi tak. (rofl) A podprda lepší banky. 😀
(rofl) Vidím, že tohle je téma plodící skvosty…
„S tím, že pokud se mi tam bude někdo hrabat, tak to na rozdíl od hrabání v batohu zatraceně rychle poznám.“ 😀
Jo, s tím se dá rozhodně souhlasit!
To mně připomíná: „A paní, to jste si nevšimla, že vám na ni sahá?“ … „Všimla, ale že mi přitom ukradne peněženku, to mne nenapadlo!“
😀
(rofl)
Sakra, kdybych si jen dokázal vzpomenout, ve kterém filmu řekl (a v duchu tu intonaci slyším naprosto živě) pan Miloš Kopecký veselé děvě uloživší si tuším nějakou tu bankocetli do záňadří: „Tam si to nedávej, tam ti to každej najde …“. 😀
😀