Horko bylo tak strašné, že se jednomu rozpouštěly i myšlenky. Tedy aspoň myslím, že to tak muselo být, protože mě panička zase jednou vzala k rybníku, přestože předtím x-krát prohlásila, že už takovou pitomost nikdy neudělá. Že to nemá zapotřebí, protože čeho je moc, toho je příliš.
Což je samozřejmě jen krajní nedorozumění, či spíš velmi rozdílný vkus, pokud jde o volbu parfémů. Když se podle svého navoní panička, tak si jen párkrát kýchnu a zdržím se kritiky, byť na ty její takzvané vůně mám taky svůj názor. Jsem prostě tolerantní.
Ovšem máte slyšet ty řeči, když si něco najdu já! A právě u rybníka skoro vždy bývá něco voňavého, protože je to místo výskytu rybářů. Já je mám moc ráda, protože za sebou nechávají uleželé kousky ryb a mezi námi, kadibudky u vody taky nejsou.
K takovému pokladu mě bezpečně přitáhne můj citlivý nos, pak už jen hodit rychlé ouško, abych si nalezenou vůni pěkně vetřela do dlouhých chlupů za ušima. Ach! Jsem dáma! Panička ovšem nesouhlasí. Zastřeným hlasem mi pak nadává a zkouší mě umýt, čímž se krásně navoní i ona. Ale že by to ocenila, to ani náhodou!
Ale jak říkám, když je vedro, tak je voda neodolatelná. Vletěly jsme do rybníka obě, já si honila po hladině klacek, ona se ve vodě povalovala jak lachtan. Pak jsme si hrály a panička uhýbala mému nadšení, protože tvrdí, že po mých hrabácích má na sobě škrábance jako kdyby proběhla obzvlášť zlomyslným trním. Bylo to báječné.
Pak se panička zase oblékla, já se otřepala a šly jsme domů. Panička říkala, jaká jsem hodná, že jsem si nehledala u rybníka žádné hnusy. Jen jsem se usmívala, protože jsem věděla, že ještě než dojdeme domů, budu vonět nejen rybníkem. Šikovná volavka nechala rybí hlavu hnedle u cesty a víte co? Panička o ní neví!
Přeju vám krásnej chlupatej den a příští týden zase na shledanou!:))
Dnes je téma nasnadě, co? Jak je to s preferencí vůní u vás?:))
Dneska ráno mne zachránilo jen to, že Majda většinou nerada leze do přerostlé trávy společně se rmenem a dalšíma bylinama. Něco tam nádherně vonělo ( já měla žaludek až v krku ), milostivá rypák pomalu v půlce louky, ale do toho vysokého se jí nechtělo. Tak jsem ji docela v pohodě odvolala, překryla piškotem a pár dní tam teď nepůjdeme
Denis dává přednost přírodní psí vůni, nepotřebuje se parfémovat. Naštěstí. A to chodíváme docela často kolem rybníka. 🙂 Na leklou rybu jsme snad ještě nenarazili, ale trus vodních ptáků by se rozhodně našel! (chuckle)
Jak to tu čtu – ZLATÉ KOČKY, CO NIKAM NECHODÍ!
Zaplaťpánbůh za kočky 😀 . Ty na sobě žádné cizí pachy ani žádné znečištění nestrpí. Jakmile se jim něco nezdá, okamžitě se čistí (kolikrát kočku pohladím a ona se na tom místě začne okamžitě umývat), a pro jistotu se celé přelíznou ještě několikrát za den. A zdravá kočka žijící v čistém prostředí není sama od sebe pro člověka nijak cítit, jen lehce voní čistou kožešinkou.
U nás jsem parfémovým maniakem já. Mám jich desítky a taky je pilně používám. Nevím, co si o nich myslí kočky, v každém případě si na to zvykly. Někdy i jim lehounce voní kožíšky, když jsem čerstvě navoněná a víc se s nimi mazlím 😀 .
O dnešním tématu bych mohla napsat celý román. Asi by to byl první román na světě o neskutečném smradu. Jen na to pomyslím a zvedá se mi kufr. Jdeme za chvíli ven,doufám, že nepřibude další kapitola. 🙂
Jenny, nejhorší na tom je, že jsem nenašla nic, co by na to fungovalo – kromě ostrého rozkazu vydaného VČAS. Jenže smradomilové rychle zjistí, že se jim snažíš kazit jejich potěšení, tak za včas před nálezem vůbec nevarují a jediné, co vidíš, je jednu vteřinu klusající pes, druhou nohy zmítající se v trávě. Jsou místa, kde výskyt smradů odhadneš a psy si jistíš, ale pořád zbývá mnoho těch, kdy už vidíš jen ty tlapy mířící v nebi 😛
Odnaučit psa – tedy dokázat, aby to dělat NECHTĚL – se mi nikdy nepodařilo… (wasntme)
Já to nakonec Toyu odnaučila – naposled se vyválela v lidskouši (díky Petro) v cca osmi letech za zahrádkou Jeníkových rodičů – když přišla, zrovna děda kropil zahrádku hadicí, napojenou na vodu ze studny (tudíž dóst studenou) – i byla hadice namířena na nebožačku (která, jak mnozí vědí, vodu nenáviděla) a dlouhou dobu byl z ní exkrement smýván. A zbývající půlku života prožila bez parfemace. Ale nevím, jestli by tato vodoléčba působila i na psy vodu milující (rofl) .
P.s. Halelujááá – zrovna u nás OSM MINUT pršelo! Zázrak nad zázraky …
Chudák Toyenka! (rofl) Nevím, jestli by to působilo, já psy hadicí stříkám dost často (kromě jezevčíka, toho jsem myla ve sprcháči) – kromě nejteplejších dnů nejsou nadšeni (dnes – nadšeny), ale že by to působilo výchovně, o tom dost pochybuju.
Každopádně jsi rekormanka! Skvělý výsledek s minimálním násilím 😀
Hadice byla, taky dlouhou dobu, máme ji u rybářské chaty, tedy přímo u rybníka.
Bohužel, náprava NIC! (headbang)
Jj, jsou nenápadný jak agentky FBI. 🙂
Tady jsem fotila mobilem Ajvi, jak nadšeně plave, kam se mi až podaří dohodit klacík. Je to mobilem, takže není to moc kvalitní.
http://dig.rajce.net/Horke_leto.
Paráda!
Správně uleželé rybě neodolal ani Baroušek. V „lidskouších“ se nevoněl, ty rovnou… (zkušení domyslí). Vašek ryby naštěstí ignoruje (nebo jsme ještě nenašli tu správně smrdutou), bohužel lidskoušem nepohrdne – naštěstí „jen“ vyválet, ale i tak… I když rozhodně nedosahuje vyhledávacích kvalit pana profesora.
A s koupáním máme asi utrum – Vašek vleze do vody jen za námi (tedy žádné zasmrádlé bahýnko), ale i tak je u něj vysoká pravděpodobnost hot-spotu na tvářích. Skoro mám pocit, že nám to asi nestojí za to 🙁 a přitom se máčíme spíš výjimečně, krátce, pes má kraťoučkou srst (obzvlášť na tom ksichtíku)…
Eh, nikdy jsem se nemohla rozhodnout, jestli jsou odpornější lidskouše nebo ryby. Podle mé zkušenosti vede ryba prošlá zažívacím traktem vodního ptáka 😡
Hm, s těmi hotspoty je to divné, ale chápu, že je lepší tomu předcházet. U nás na ně trpěl Daník a prvním původcem byly štípance muchniček. Nakonec pomáhala mohutná ochrana protiblešími a protiklíštěcími přípravky. Stejně jsem měla pořád po ruce antibakteriální šampon nebo mýdlo – když jsem to chytila úplně včas, dalo se to s nimi zvládnout. Ale vždycky jsem musela vystříhat až vyholit srst aspoň kousek okolo místa vzniku hotspotu.
Zatím se to vždycky objevilo pár dní po koupání venku. Ne úplně po každém, ale skoro. Různé vody. Vždycky na tváři, teď na obou. Vystříháno, mazano Bepanthenem. Naštěstí obě cesty vlakem prošly bez nahubku (byli jsme u našich, 2×3 hod.). No, minimálně na to musím myslet a vždy hned hlavu pořádně vysušit.
Zkus se zamyslet, jestli ho skutečně u té vody něco nepoštípe. U Daníka to byl ten spouštěcí mechanismus.
Nee, byli jsme i na místech, kde opravdu žrali – asi měsíc předtím (bez koupání), tam bych poštípání věřila, žrali nás neskutečně (pes bez reakce). Navíc je to právě opakovaně (několikrát v průběhu těch 5ti let co ho máme) vždycky koupání, pokaždé jiné místo v republice.
Nebude to spíš reakce na sinice?
Když my se opravdu rácháme v těch čistějších…
Já jsem vyřešila požírání ex… u Legýse napoprvé a zatím napořád. Když jsme si ho přivezli tak si to svoje vždycky nesl v hubě a pak to požíral. Bléé…br. Hubování nepomohlo, až jsem ho jednou chytila, dovlekla k hadici a vymyla držku, bezmála jsem ho vzteky utopila, miláčka, /to přeháním/. Od té doby nic takového nežere ani se neparfémuje. Luxík také ne, ani předešlí pesani. Jednou vlastně přiel naparfémovaný Fanfán, taky dostal sprdunk a byl pokoj. Nejsou blbí a nemají rádi kravál. A to dělat umím, hotové kongo.
Víš kolikrát jsem Bardovi tu páchnoucí tlamu vzala mýdlem a důkladně?
Cha, chááá Rozárko! Jenom za ouškem. To Ajvi je jiný umělec. Po celém krku, i hřbetě, si dokáže naparfémovat zvláště rozkládající se rybu.
Onehdá mi psala kamarádka z Vysočiny, že mladík Monty se naparfémoval smrdutou rybou NA POLI nedalo rybníka. Také nějaký ptáček jarabáček upustil soustíčko.
No vždyť říkám – teta volavka. Já byla poprvé taky mimo, když Máří zalezla do kukuřice a vylezla shnilá ryba, pak dlouho ta ryba a potom krasavice naparfémovaná
Tedy děvčata, vaše dnešní popisy (skvělé:)) se chvílemi nedobře čtou – hlavně člověku s mohutnou obrazotvorností podpořenou zkušenostmi 😀
Mé gaučové dámy se parfémují všechny, dělala to Borůvka a dělá to Světluška i Karamelka. Musím si pamatovat, kde mršiny leží a být v těchto místech jako ostříž. Psice odvolávám pryč, když jen vykračují správným směrem a pokud začnou čenichat a vrtět ocasem nízko u země, je zle. Strašlivá sucha tady způsobují, že mršina rychle vyschne, ale taky se rychle kazí a bohužel po dešti i ta vyschlá zavoní. Chjo. Na to stačí pidipřeháňka.
Víš, vždycky mě dostane ten kontrast mezi jejich něžným hračkokočkovým zjevem a krutou realitou (rofl)
No, Rozárko, kdybys nemohla najít nějakou tu tekoucí rybku, hodné tety volavky nechávají pro pejsky zbytky i uprostřed pole! Myslím, že trvalou vzpomínku mám na hodně rozloženou kočku, ta překonala i tu tekoucí rybu. Bohužel všichni naši pejsci milovali parfémy. Bohoušek díky tomu, že s námi jezdil na vodu se parfémoval parfémem nejmilejším, neboli díky vodákům nejdostupnějším. Naše děti chodily na záchod jen s lopatkou, ale ostatní ne…
Víš Inko, jak jsem ráda, že moje současná psí dvojka tohle vlastně nedělá? 😀
Bohužel naše procházky vedou kolem rybníka a na jaře bývají břehy plné leklých ryb, v rybníce řádila leta plíseň. Bohužel nebyly zimy takové, aby se rybník vyzimoval a letos to konečně pomohlo.I tak jsme měli na jaře asi tři malé výkyvy a jak je velká, tak je mazaná. Jednou dokonce kamarádka tvrdila, že se určitě Majda nevyválela a na tu hřívu jí sáhla. Smrděly obě
ta Monča je tak obětavá 😀
To byla Petra, Monča je silně opatrná, má letité zkušenosti
Hmm – jsem panička ras, protože já k rybníku, v zájmu zachování zdravých nervů, Erníka od vypuknutí horka nevodím. Proč? – protože jeden rybník se letní (a to je fakt v okolí silné povětří) a ostatní dva na tom nejsou líp, co se týká kvality vody – holt mělké rybníky nejsou v létě to nejlepší. Navíc tady máme přežrané kormorány, kteří rybě vyklovnou oko a nechají ji pohozenou na břehu – minulé léto jich bylo asi čtrnáct a všechny Erníček našel! (headbang)
Takže naposled se koupal včera v parku v zámecké Dyji a tam naštěstí zbytky ryb a jiné parfémy nejsou.
A jedno OTéčko – ranní, převážně kytičkové fotky.
1url.cz/ytDIF
http://yga.rajce.idnes.cz/2017_Cervencova_rana_na_zacatku_prazdnin
Ygo, na první pohled vidím, jak hezky u vás je – a včerejší slunečnice! Doufám, že se později večer dostanu k pořádnému prozkoumání obou alb 🙂
Ygo, kdybych fotila totéž, tak předvedu hnědou trávu, zaschlou kukuřici a jinak nic…
Rybníky sú u nás nepoužiteľné celoročne, je tam zlý prístup a voda je hustá bahnom a riasami. Preto chodíme k tomu potoku za nimi. A k mŕtvym rybičkám sme mali aj upgrade – samotného mŕtveho kormorána. Musela som si dávať veľkého majzla, aby som v tom mieste mala psicu pod dozorom. Stratila záujem, až keď úplne vyschol (sorry za naturalizmus (chuckle) )
Nemusíš se omlouvat, my pejskaři známe moc dobře!
Jo, Alex to řekla přesně 😀
No vidím, že hodiť uško do hnusu už je termínus 🙂 Aj so sesternicou sme sa zhodli, že prvú známku, to charakteristické natočenie hlavičky, nehodno prepásť (ona má dvoch retrívroidných krížencov, z ktorých samozrejme keď jeden objaví dobrý zdroj, v tej sekunde si ho musí obstarať aj druhý, takže potom je to v aute s nimi za trest). My sme boli plaviť Jackinku v sobotu doobeda. Vyrazili sme ešte pred deviatou s tým, že než vypukne horko budeme doma. Došlapali sme si to v rastúcom dusne za rybníky a Jackie sa v potoku, ktorý napája rybníky, stihla po brucho omočiť asi 4x (posluha nula nič, buee). Ešte si to dala raz pri zastávke a potom už šlapcúg po asfalte domov. Po desiatich minútach bola úplne suchá. Ale prechádzka to bola fajn, len ma už akosi boleli nožičky 🙂 . A u nás prvý krát asi od Veľkej noci celú noc prepršalo! Máme mláky a blato! Neuveriteľné… No ale má dnes byť zas 34°C, tak to asi nebude mať dlhé trvanie …
Víš, km, já sama nevím, kde jsem to prvně slyšela, ale bylo to už za Maxe a to je strašně dávno! 😀 (Ano, i Max byl hovnomil:))
Jo a taky psům závidím průběžné brodění vodou nebo plavání, zatímco já se peču na břehu… 🙂
Taky přidám něco k vedru u vody. Je to sice trochu OT , žádný pejsek se tam nenavoní, ale i tak to není špatný. https://www.youtube.com/watch?v=7w5ngQiTmNA
Díky, Jindřichu! 🙂
U nás se samozřejmě parfémuje převážně Melina, protože je ta lejdy. Ale Donda asi byla v minulým životě delfín nebo co, protože vyšperkovala svoje vodní hrátky. Mám v potoce díru na konev. Tam je voda, i když voda jinde není. No a Donda tráví všechny možné chvíle v té díře na konev, skáče do ní, vecpe se do ní, hrabe v ní, kouše vodu, potápí si hlavu pro to cosi, po čem tam hrabe… zkrátka ta kólie se umí totálně vyblbnout v potočním minibazénku o velikosti 50×60 cm.
Melina ji přitom pozoruje stojíc v líném proudu po drápky, přinejhorším po kotníky. Víc je prý v těchto dnech dámy nehodno.
Rozárko, myslím, že panička o hlavě bude vědět velice brzy!
No to je jasné, dáma si predsa nenamočí spodničky (chuckle)
Závidím potok 🙂 Obě holky jsou plavací, tak, vy mi neuschly! Takže ho vlastně závidím jen trošku 🙂
Jo, neuschne. Donda. Ještě že mám mezi dírou pro konev a Kajutou branku. 🙂
Musím uznat, že mokrá Donda vypadá jako šašek ještě víc než Donda suchá.
O báječné vůni líného potoka v psí srsti radši pomlčím. Tahle vůně totiž občas přesvědčí i Melly, aby si šla smočit tlapky. Jinak Melly bídně žehrá (zpod křesla) na letní výskyt hmyzáků, jmenovitě vos. A Donda se je snaží chytat. Ještě to neumí, zatím jí všichni uletěli, ale dneska už vyhnala vosu z ložnice. Žádná vosa nevydrží dlouho, když po ní nadšený kóliový šašek radostně skáče do výše půldruhého metru, přičemž si ji vždycky odfoukne z dosahu zubů. Kupodivu Dondu nebodla, to ještě žádná; naopak mnohokrát narazila hlavou na sklo (vosa, ne Donda) a pak nakonec našla tu škvíru a blaženě uletěla.
No, ona se to Donda naučí! U nás je slavný lovec Pampalini specializovaný na vosy, včely a sršně naše něžná Berry. Uletí jen ta, která ji vezme vážně a až mě udivuje, že prakticky nikdy nemá nateklou tlamu. Musela za ty roky dostat plno žihadel, ale zjevně je to něco, co lze ignorovat – když nějakou bodavku chytí, tak se tváří jako já, když si dám extra kyselé žužu – tedy blaženě 😀