Jakmile mi léto zavoní rajčaty a paprikami, v kuchyni nazrál čas na maďarskou specialitu Lecsó, po našem lečo. Originální receptura temperamentních sousedů se obejde bez vajec, ale bývá o trochu ostřejší, než je u nás zvykem. Podoba leča se může mírně proměňovat, ale základ by měl zůstat neměnný. Papriky – rajčata – cibule – tuk – mletá paprika – sůl. Vejce v leču nejsou podmínkou.
Pro 4 osoby potřebujeme:
(u leča se nikdy nedržím přesných váhových poměrů, jeho příprava je hodně o citu tvůrce/kuchaře)
- 4 cibule
- 500 g zelených paprik
- 800 g zralých rajčat
- 100 uzené slaniny nebo 1 lžíce sádla
- mletá červená paprika sladká
- pepř
- sůl
Postup přípravy:
Uzenou slaninu nakrájíme na kousky a necháme rozpustit na horké pánvičce. Cibuli oloupeme a pokrájíme na větší kousky. Přidáme do pánve ke slanině a necháme ji zesklovatět. Papriky omyjeme, přepůlíme a odstraníme stopky i semínka. Nakrájíme na silnější proužky nebo kostky a vhodíme do pánvičky k cibuli a slanině. Za stálého míchání pár minut zprudka restujeme. Poté přidáme rajčata nakrájená na plátky. Podle vlastní vůle je můžeme předem spařit a oloupat.
Někdo používá jen rajčatovou dužinu a odstraní i všechna semínka. Rajčata v pánvičce pustí dostatek šťávy a lečo začíná bublat a zvolna se dusí. Osolíme, opepříme a na 10 minut přiklopíme poklicí. Poté pokličku sejmeme a za občasného míchání zredukujeme tekutina tak, aby nám vznikla zahoustlá šťáva a lečo nebylo příliš tekuté. Přidáme lžičku mleté papriky, která se rozpustí v povrchové vrstvičce tuku a krásně lečo provoní. Kdo chce, aby lečo mělo správný říz, přidá špetku pálivé papriky, nebo použije rovnou pálivé paprikové lusky.
Přidat závěrem do leča klobásku a vajíčka? Základní receptura na tom netrvá, ale většinou to tak mají všichni rádi. Nechme to na kuchaři!
Můj tip do kuchyně:
Do leča patří papriky zelené, ale používám takové, jaké mám po ruce, ve skleníku, ale vím, že podle Maďarů jsou výtečné pikantní papriky bogyiszlóiské, ale nebude žádná ostuda dát přednost paprikám sladším. Do leča se preferují papriky zelené, ale ani to netřeba brát jako dogma. Dají se použít i sladké barevné.
Často vařím lečo bez vajec, ale pro toto množství bych doporučila přidat 3 vajíčka těsně před dovařením a nechat je jen lehce srazit. Poté odstavit z plotny a nechat dojít v horkém pokrmu. Pokud jde o výběr uzeniny, dávám přednost pikantní maďarské klobásce nebo maďarskému paprikáši. Uzeninu stačí přidat až v samém závěru a nechat ji krátce prohřát. Za nejlepší přílohu považuji dobrý český chléb, ale proti vařeným bramborám se nedá nic namítat. Toto je jen můj názor na lečo. Respektuji každý jiný, protože mám pro lečo opravdu slabost a dám si ho v létě moc ráda.
…
Lečo v literárním podání – a jeden naprosto autentický maďarský recept na přípravu „leča“
V kuchyni se rozlila vůně kořenných přípravků a pach zpocených těl. Pereira rozložil na stole rajčata, oloupané bílé koule sladké cibule a zelené lusky papriky. Hleděl na to s nožem v ruce, jako by čekal na rozkaz – do útoku!
István vyndal z ledničky uzený bůček, nakrájel ho na proužky a hodil na pánev. Než se tuk rozpustil, vydloubal vnitřek papriky, vyklepal zrníčka, nakrájel ji nadrobno. Kuchař ho následoval, práce jim šla dobře, vypadalo to jako koncert pro čtyři ruce. Brzy se zelená směs pokryla cihlově červenými plátky rajčat, zabělala cibulí, shora obloženou kolečky klobásy. Zelenina pustila šťávu a pánev mile bublala. Teď čekal, až zelenina změkne.
„Jen se mi opovaž nechat zčervenat cibuli,“ varoval kuchaře, „drž ji pod pokličkou. Před podáváním tam hoď dvě vajíčka a dobře zamíchej. Dej pozor, aby se to nepřipálilo. Podávej červené víno.“
„Snad to netrvalo dlouho, Margit, nudila ses?“
„Ne. Přemýšlela jsem,“ zvedla k němu oči. „Já se nikdy nenudím … Co jsi dělal?“
„Lečo. Naše nejjednodušší jídlo. Když se stýkáš s Maďarem, musíš to ochutnat.“
(Wojciech Žukrowski – Kamenné desky, vydal Odeon 1970 – Maďarské události roku 1956 viděné očima mladého kulturního rady v Dillí.)
…
Zvolte recept, jaký chcete, ale v létě by v kuchyni mělo alespoň jednou zavonět lečo podle „domácího“ receptu.
Pamětnické zastavení závěrem.
Víte, jaká potravinová plechovka si udělala dobré jméno v české kuchyni? Lečo s moravskou klobásou za 4,70 Kčs. U jeho zrodu stál sám velký guru konzervace, pan Balaštík a pamětníci si budou pamatovat, že bylo báječné.
Jak si na žebříčku letních oblíbených jídel stojí lečo u vás doma?
Tak dobrou chuť – Jó étvágyat! 🙂
Dobrou chuť přeje Šárka Škachová / Kuchařka ze vsi / www.gurmanka.cz
v globusu mají ty lečové bílozelené papriky a rajčata ve slevě..no bude dneska…
Gurmánko, píšeš pokaždé tak sugestivně, o barvách, vůni, chuti jídla, moc se mi to líbí. Takže, jak jinak, i u nás dnes lečo zavonělo. 😛 Pro páníčka s bramborem, pro mě bez, Denis dostal patičku klobásky. 🙂 Spokojenost na všech stranách.
Hanča:
Děkuji 🙂 Když ono to jídlo vždycky tak barvitě inspiruje, že se nechám strhnout a zapojím do toho všechny smysly.
Kolik kuchařů, tolik cest k výslednému leču 🙂 Zrovna dnes jsem ho na přání mého muže dělala opět. Místo maďarské klobásky si tam přál dát švýcarské Cervelat, které si zrovna dovezl z cesty do Basileje a nechtěl tam mít vajíčka. Já jsem si do své porce jedno dala 🙂 Když jsem ho vezla cestou z Prahy k nám na jih, tak na České Sibiři – Miličíně stál stánek s maďarskými specialitami. Nešlo odolat a musela jsem zastavit a nakoupit nějaké klobásky z magalici, čabajku, slaninu a uherák. Maďarská kuchyně je temperamentní a přitažlivá 🙂 Kdo jezdí kolem z jihu na Prahu, ten to voňavé místo určitě zná. V Olbramovicích zase mají u cesty pravé maďarské kotlíky všech možných velikostí.
oprava: klobásky z kudrnatých vepřů plemene mangalica – to jen pro pořádek 🙂
Tedy Šárko, ty umíš dělat chutě! U nás doma, když sem byla malá, byla maďarská kuchyně oblíbená – maminka pro ni měla slabost, stejně jako obecně pro pálivé jídlo. Občas se smála, že se nemůže rozhodnout, jestli byla v minulém životě Maďarkou nebo Mexičankou 😀
Já budu pokračovat v „lečování“ zase zítra, až budu doma sama. Změna plánů znamená, že malého Patrika tu budeme mít až od soboty… 🙂
lečo mám ráda, neskutečně ho miluju studené,na horké očesnekované topince..když horké lečo,tak s bramborama..mě k tomu ten chleba prostě nejede….
OTéčko
Tak tady jsou ty slunečnice, paninko. (rofl) Slunečnicové šílenství ve fotografii
http://yga.rajce.net/2017_Zacatek_prazdnin
YGA,po xtykrat sihovorim a teraz aj píšem:vieš sa dívať!!
Áno,slnečnice sú leto.
Lečo milujem-ale samozrejme s dobrou klobásou.Ako KM nepísala predomnou lečo sa je zásadne s chlebom,tá bezvadná červená šťava/ ako deti sme ju volali máčalka/ -v nej sa máča chklebík a vytiera dočista do čista.
My do leča dávame na olej alebo masť zosklovatieť cibuľku,hned do tohoto základu dávame uhľadne pokrájanú klobásu/od mäsiarov z okolitých dedín,tá sa opečie a „pustí“ paprikovú mačalku,potom dáme dusiť papriku/aj sladku aj štipľavu/,keď je napoly mäkká pridávame rovnaké množstvo/alebo o trošku menej/ rajčín.Pekne to prebubláva,voda, sa vydusí,máčalka zostáva a nakoniec pridávame vajíčka.Žiadna ryža,alebo nedajbože zemiaky.Dobrý biely domáci chlebík.Zabudla som sa zmieniť o korení.Nedávame žiadne-veď klobása je dochutená,len soľ-aj to primerane-veď je v klobáske.
Bóže škoda,že je zajtra nedeľa a mám už mäso von z mrazáku.No neva,bude v v pondelok.
V reakci na zdejší včerejší diskuzi jsem si dnes prostě musela koupit jednu nožku čabajky, té přepásané trikolorou 😀 .
V reakci na článek a diskuzi jsem měla lečo už dvakrát 😀 Jednou bez vajíček a jednou s nimi. V obou případech s voňavou klobáskou. Mňam!
U nás bude zítra, protože dneska byly řízky (rofl) …
Já ho dělám s klobáskou a s vajíčky (já zase preferuju víc vajec) – rajčata loupu (nemám ráda ty zruličkované šupky), navíc přidávám i „rajčatové koření“ (bobkový list a celou skořici a rozemletý hřebíček) a taky přislazuji, jsou-li rajčata moc kyselá (někdy bývají). Jinak většinou vařím lečo až z přebytků rajčat a paprik, takže je ho velikánský hrnec a tak zavařuji (samosebou bez klobásy a vajec).
Co nedávám – ač je to dle všeho v originálním receptu (jak píše tady gurmánka a jak to psala HanaW) – to je mletá paprika. Já to vloni zkusila a nezdá se mi, že by to bylo pro chuť přínosem – spíš naopak (chuckle) . Asi na to nemám naladěné chuťové buňky.
Rozhodně ho taky plánuju. Těším se, jak si zajedu do tržnice pro papriky, rajčata a cibuli a pustím se do toho 😀 .
Nechám se také inspirovat a koupím klobásku a v týdnu bude lečo. Mám ještě nějaké zavařené, úplně jsem na ně zapoměla.
Ale mám ráda i krkovičku na maďarský způsob – naklepnutý plátek masa osmahnu na sádle, odložím. Pak do výpeku přidám cibuli, papriky, rajčata, nasekaný česnek, na to položím osmahnuté maso a podliju červeným vínem, přidají se feferonky a mletá paprika a celé se to peče v troubě dokud maso nezměkne. S rýží nebo chlebem je to mňamka.
Lečo? Jo, můžu. A to v množství větším než velkém, jsem schopná se ho doslova přežr… S malým množstvím hub jsme ho také na chalupě dělávali – děkuji km11 za název HUBOLEČO, fakt výstižné. Vajíčko dávám vždy, ale jen jedno na větší množství, není to smaženice se zeleninou. Když tam není, nevadí. Ale ta ostrá klobáska tam být musí a také prorostlá slaninka. A lečo by pro mne mělo být pořádně pálivé.
No, tak na to, že jsem dneska pozřela ráno řecký pita-koláč se špenátem, pórkem a feta-sýrem a večer výřez pizzy se slaninou a houbami, k tomu 2 litry vody a 2 pidikafe tu slintám jak ten pověstný pes.
Ja robievam aj leco zavarane, da sa pouzit neskor pod maso, alebo dokoncit s vajickami.
Ivo, s česnekem jsem dopadla velice podobně jako ty. Vloni jsme sklidili česnek zdravý a fakt nádherně veliké hlavy. Letos je to bída bídoucí. U nás už cca 6 týdnů nekráplo.Štve mne, jak rosničky stále předpovídají déšť přívalový a bouřky. U nás je nebe modré jak šmolka a nikde mráček. Teď ještě teploměr naseverovýchodním okně kuchyně ukazuje 28 A nikde ani kapička
Tady prší. (rain) Pršelo chvíli ráno, pršelo chvíli teď. Chodí tu sice celý den kolem dokola suché bouřky, ale spadlo dost vody, aby v potoce zase něco teklo (a měla jsem zalité záhonky).
Ale já se mám, ta zahrada je prakticky vedle potoka, tady opravdové sucho není. I předloni, když bylo to horké léto, tak jsem přijela v září se nastěhovat a tráva tu byla do pasu. Fakt je, že letos se potok smrskl na čurůček velikosti nepříliš puštěného vodovodního kohoutku, to už jsem si říkala, že jde do tuhého. Ale teď je v něm zase tak na namočení tenisek těsně nad podrážku. Nic moc, chtělo by to pořádnější déšť, ale aspoň trochu.
Pochvaluju si to, páč zatím jsem měla zahrady spíš slunečné a větrné. Tahle je slunečná a vodní.
(A remcám, že mi chybí vítr. Samozřejmě. Člověk musí remcat.)
IO,pošli sem déš´t, vítr ti dodám obratem. VĚTRU SI UŽÍVÁME DOST A JE HODNĚ PROTIVNÉ, JAK VŠECHNO VYSUŠUJE.JE TO SPÍŠ TEPLÝ FÉN.
LENKO, POSÍLÁM, CHYTEJ! (inlove) (rain)
A TĚŠÍM SE, JAK MI TU BUDE ZPÍVAT ZVONKOHRA U DVEŘÍ.
IO, MÁM PATRNĚ DĚRAVÝ RČUXW.NIC JSEM NECHYTLA. TEN PROTIVNĚ TEPLÝ A VSOUŠECÍ FÉN TI NEPOSÍLÁM, ABY TI NEBYL NEPŘÍJEMNÝ. STÁLE NÁS NA JIHOZÁPADĚ STRAŠÍ PŘÍVALOVÝM DEŠTĚM, ALE NIC SE NEDĚJE.a NĚJAKÝ PŘÍVAL VODY UVÍTALA BYCH SLIBOVANÉ OCHLAZENÍ, ALE ZATÍM JE STÁLE STEJNÉ VEDRO,UŽ STEJNĚ ÚRODU NESPASÍ.P.S..ZVONKOHRU NEMÁM, NESLYŠELA BCH JI.JSEM UŽ HLUCHÁ NJAK PAŘEZ, I KDYŽ OD UŠNÍHO SPECIALISTY UŽ MÁM NASLOUCHÁTKO A POUŽÍVÁM HO. MÁM JEN JEDNBO, POTŘEBOVALA BYCH PRÝ ALE DVĚ.ZATÍM NEBYL ČAS A HLAVNĚ POČASÍ NA DLOUHÉ CESTOVÁNÍ VLAKEM. MÁME STÁLE AUTO BEZ ČELNÍHO SKLA A ZATÍM NENÍ NIKDO, KDY BY HO NA STARÉM AUTĚ Z ROKU 79 DOKÁZAL VYMĚNIT.SNAD SE TO BĚHEM 14 DNŮ POVEDE A AUTO BUDE POJÍZDNÉ.NA NOVÉ AUTO NEJSOU FINANCE A ÝŽADLUŽIT SE NA 5-10 LET SE MI NECHCE.MÁM TOLIK NEMOCÍ A ZDR.PROBLÉMŮ, ŽE NIKDY NEVÍME, JAK DLOUHO JEŠTĚ BUDU. JIŘÍ BY PAK MUSEL SPLÁCET SÁM.
Lenko, a něco z bazaru, nějaká ojetina by se nešikla? Na to vaše pojíždění…, každá ojetina bude o dvacet let mladší než současná.
TO JE AUTO, KTERÝ JEŠTĚ JE AUTO A DÁ SE SPRAVIT KLADIVEM A KLÍČEM, TAKOVÝ JÁ MÁM RÁDA. DRŽÍM PALCE, ABYSTE NAŠLI SPRÁVNÝ ČELNÍ SKLO.
TADY PRŠELO, SICE JEN PÁR KAPEK, ALE PŘECE. POCTIVĚ JSEM TO POSÍLALA TVÝM SMĚREM. TEPLEJ FÉN SEM DORAZIL, TAKŽE CHVÍLEMA BYL FÉN A CHVÍLEMA PRÁDELNA. 🙂
A MY V TOM TVOŘILI NOVEJ ZÁHON, PÁČ KÁMOŠKA DONESLA SAZENICE JAHOD, ŽE V NICH DĚLALA POŘÁDEK. TAK JSME V TÝ PRÁDELNĚ TAHALI BETONOVÝ OBRUBNÍKY A RYLI TEN JÍL A TAK. ALE VÝSLEDEK JE MOC PĚKNEJ. (F)
ZAS SE TU MRAČÍ NA DÉŠŤ, TAK TI ZAS NĚCO POŠLU.
Další hezký, voňavý článek.
Tak lečem se v době zrání paprika a rajčat přejídáme, dělám ho jednou týdně a protože je ho vždy hodně, dojídame ob den zbytek (a když i pak troche zbyde, droáží ji Trixe, které ho vmíchám do granulí). Pak ho ale nejíme celý zbatek roku, až když máme znovu vlastní zeleninu. Jeden čas jsem si směs podušených paprika a rajčat mrazila, bylo to docela dobré, ale z čerstvých surovin je to prostě lepší a tak jsem to přestala dělt. Takže když lečová doba skončí, jsme jím tak přejední, že nám ta pauza nevadí. Al jíme ho velice rádi. Já do něj dávám polskou klobásu, která se tu běžně prodává (je ale vyráběná v USA, není to dovoz). Je skvěle kořeněná, tak ji nakrájím na kolečka, po obou stranách opeču a vše z pánvičky(tedy i trochu toho tuku) přendám k podušené cibuli, paprika a rajčatům. Pak oddělám množství, které myslím, že sníme k večeři, a vliji rozšlehané vajíčko. S jedním vajíčkem leče je velmi mírně zahuštěné, ale stále je v něm dost šťávy, Zkusila jsem jednou dát vajíčka dvě, ale lečo bylo moc zahuštěné, suché, tak teď dávám jen jedno. Podávám buď s rýží, nebo brkaší, shodli jsme se, že s rýží nám to chutná víc.
A na lečo v plechovce se velmi dobře pamatuji(tu cenu bych si už nevybavila). Ano bylo výborné.
Marička:
Já jsem si také občas k leču s gustem dala trochu rýže a pochvalovala si tu kombinaci 🙂 Jakmile je dost rajčat a paprik, lečo je vždycky dobrým nápadem, jak tuhle voňavou zeleninu zužitkovat a užít si tu vůni a chuť. Léto je jen jednou do roka, potom se i u nás doma na lečo vzpomíná. Také si zeleninu do zásoby nemrazím, sem tam ale zavařím pár sklenic dušených rajčat s paprikami a použiji je např. pod maso při přípravě guláše. Lečo a léto, budiž pochváleno! 🙂
Hm,no tak lečem jsi mi, Šárko, moc radosti neudělala. Lečo vařím hlavnjhě pro rodinu, protože ho milují všichni krom mne,ale jen tak od oka. paprikové lusky jsou prio mne v jakékoli podobě nestravitelné a stačí jen kousek nebo pouhý závan paprikové příchuti lusků a já přesně vím, že mi ta paprika zůstane ležet celou noc v žaludku a bude mně to mnopc trápit. Zkusila jsem paprikové lusky vařit, opékat a loupat, ale nejde je pozřít bez následků.Mletou sušenou papriku snesu jen s mírou, ale jako koření. Jinak celé rodině zavařuji jen základy na lečo, tedy nakrájím papriky a rajčata ze sklizně podle chuti strávníků, žádnou sůl , tuk či cibuli nepoužívám. Tento zeleninový základ takto jen uzavírám víčkem a zavařuji v hrnciúpři teplotě 80 stupňu C cca 15-20 minut. Ii můj Jiří, který skoro nic sám uvařit neumí, zvládne z takového základu lečo pro sebe vyrobit. my jsme zvyklí použít pod lečo sádlo, na kterém se pouze krátce zapění jemně sekaná cibule. na to přijdou ty zavařené papriky srajčaty, vše se chvíli vydusí, a pak se vše teprve osolí, trošku opepří a dodá se tam vysrážet rozšlehané vejce. Sklenice s tímhle základem mám doma ve spíži stále průběžně během sezóny doplňuji zásoby. Naše mladší dcera dává můj lečový základ k pečenému m,asu a ani pětiletá vnučka tímto pokrmem nepohrdne.arávě před chvílí jsem doodstopkovala černý i červený rybíz, co jsme včera s Jiřím otrhali a připravila njsem základy na nevařené rybízové šťávy.Museli jsme všechen rybíz otrhat už včera, abychom nedopadli zcela stejně jako s muchovníkem, ze kterého hladoví ptáci ozobali všechny zralé plody, takže tam zůstaly jen holé tžřapiny bez plodů.Nikdy se mi náic podobného nestalo, jelikož na mém muchovníku bylo vždy dost pro nás, ale i pro opeřené strávníky. H Jelikož letos je všude o plody bída, nemám z muchovníku vůbec nic. ptáci byli rychlejší a sklízeli průbežně všechny zralé plody. Abych nedopadla stejně i s arónií, už mám připrtavené staré záclony. z arónie uděláme s Jiořím krásnou nevěstinku v záclonových závojích. Aróniui opeřencům opravdu dát nemíním. letos jí mnoho nebude, taakže proto si ji budu chránit.
My máme letos aronii obsypanou, otázkou je, jestli z ní něco bude, protože u nás Sahara hadra. Už jsou zvadlé nejen keře, ale i stromy, pod nimi žluté listí jak na konci suchého srpna, tráva vypálená. Česnek je už sklizený, asi tak poloviční velikosti v normálním roce, cibule nevyrostla, brambory jsou jakž takž, ty chytly pár dešťů v květnu. Na polích žloutne obilí, ale zrnka jsou zaschlá…
Ivo, u nás taky vůbec neprší, i když rosničky stále předpovídají deště a bouřky od jihozápadu.Nula od nuly pošla, zbyl jen ten teplý vítr, co vysušuje vše jako fén.
Lenka S:
Pronikavá vůně paprik každého za nos v dobrém nechytne, to vím 🙂 Ale i tak to v komentáři moc pěkně voní nejen lečem, ale i rybízovou šťávou. Aronii mám na zahradě mladou, letos prvně plodící, takže ji nechám ještě na pospas přírodě, ale od příštích let hodlám její úrodu zužitkovat do poslední kuličky 🙂
Moc se mi líbí to literární ztvárnění leča. Ty barvy čerstvých zelenin jsou barvy maďarské vlajky, to je povedené! Tu barevnou harmonii narušuje až ta klobáska, která tomu ale zase dodává chuťovou harmonii.
Úplně vidím tu červenou, suchou, mírně hrbolatou klobásku přepásanou maďarskou trikolorou – Csabai Kolbász. Přibírám, už jen jak na to pomyslím 😀 .
Jednu nožičku jsem kdysi dostávala k svátku nebo k narozkám místo dortu. °(
To je správný přístup! Taky tvrdím, že nejlepší dortík je pěkný kousek čabajky.
tapuz:
Přesně tak. Ta klobáska tomu dodává ten pravý maďarský temperament 🙂
Lečo miluju, už jsem ho letos měla 2x, i když z kupovaných ingrediencí. Slaninu nepoužívám, dělám na oleji, a uzeninu (dobré paprikové cigárko) přidávám hned k zelenině. Má potom takovou dobrou chuť, připomínající tu klobásku v konzervě. Ta se tam taky vlastně dusila. Lečo mám ráda pálivější, jelikož se ale pálivým paprikám raději vyhýbám, přidávám feferonky.
A moje lečo musí lehounce vonět česnekem, jen nepatrný nádech, stroužky dávám celé, taky dusit a pak je vyndavám.
Vajičko nakonec, pořádně provařit, lečo mám radši řidší, takže stačí jedno.
Tečka:
Je fajn si umět tu chuť pěkně poladit 🙂
Ve zdejší půdě vhodné spíš na výrobu hrnců mi úspěšně prospívá záhonek paprik (po dvou od každého druhu, ty nepálivé pomalu po jedné dozrávají, kozí rohy, feferonky a podobné vychytávky se teprve strojí) a rajčat (všech šest druhů je furt zelených, ale keře jsou teda plné).
Nechápu to, ta půda je jeden jíl. Možná je to tím zalíváním z potoka. Ale těším se. 😛 (olizovací)
Možná bude i lečo.
Máme taky jílovitou půdu, spraš, ze které se pálily cihly. Pravda, už do ní patnáct let přidáváme kompost, ale rostlo nám vše od začátku, jen cibule se mi nedaří…
Coby pamětník potvrzuji, že lečo s moravskou klobásou bylo vrcholovou neošizenou konzervou. Ve skle,tuším? Při vzpomínce naň mi vždy zavoní jehličí a ohýnek neb se bez něj neobešel žádný vandr či výlet. 🙂
I v plechu
Souhlas, taky pamatuju. Na dovče vždycky strašně chutnalo. I v práci při noční to bylo vynikající jídlo.
Abyt:
Konzervy musely být jedna báseň, protože se často derou do vzpomínek chatařů, vandrovníků i slaměných vdovců 🙂 Když naše mamina nebyla doma, tak taťka ohříval konzervy ve skle a na vandr je brával s sebou do ešusu. Pamatuji si, že my děti jsme dlabaly a měly boule za ušima 🙂
Lečo mám moc ráda a na svoje první jsem si dnes i nakoupila. Dělám ho podle své maminky, kerá nedávala cibuli řkouc, že kutikul tam je až až, že radši přidá papriky:)) Jak obvykle nejím uzeniny, tak tady dělám výjimku – dobrá klobáska (stejně jako v případě chalupářských „červených“ špaget) nesmí chybět. Vajíčka mi tam nechybí ani nevadí, a protože jím lečo obvykle sama (Martin tvrdí, že se ho přejedl v době studentské:)), a nemusím tak brát ohled na chutě ostatních, tak je tam nedávám.
Mamina ho milovala ďábelsky pálivé – některé pálivé papriky tam dala i se semínky a pak věru nebylo třeba přidávat koření! Ovšem tehdy nikdo papriky netřídil na pálivé a nepálivé, takže jsme tak nějak nikdy nevěděli, jestli to lečo dokážeme sníst všichni, nebo jen naše matička, která snesla pálivé úplně všechno 😀
Jo to mi připomíná skrytá nebezpečí krájení paprik – nedejbože, že by člověku přitom něco spadlo do oka… ono někdy stačilo si jen tak rukou přejet přes obličej.
😀 Pálivé papriky se za syrova poznají po čuchu, ani netřeba zkoušet na jazyku, nebo nedejbože na očích. I když vypadají stejně, jako ty nepálivé, voní úplně jinak. Funguje to bezpečně.
Zrádné jsou ty, co je kus pálivý a kus nepálivý, tam se to čichem pozná těžko. (rofl)
Máš pravdu – i když to očichávání může být taky riziková legrace:))
Já jsem myslela to, že tehdy jsme koupili pytlík paprik a ty šly do leča všechny. Podíl pálivých a nepálivých byl nepodstatný, protože se musely použít všechny (v Praze na Vinohradech jsme nic nepěstovali, museli jsme kupovat). No a proto byla pálivost leča dopředu (ne námi) daná výsledek jsme si prostě museli zjistit 😀
Měli jsme to stejně, pokaždé to byla sázka do loterie, ale pokaždé to bylo dobré. Někdy to holt byla „kušna v plamenech“, jak říká můj kamarád 😀 .
Mě teda stačí tu papriku omylem rozkrojit a už všechno odhazuju, sundavám prstýnky a ruce do vody. Pak jsem nějakou dobu k nepotřebě, prsty rudé a napuchlé, svědící a pálící, ruce obalené mokrými hadry, které to trošku mírní. Trvá to tak 2 hodiny. Když se mi to stalo poprvé, to mi bylo tak kolem dvacítky, tak mi táta chtěl přeštípnout prstýnky, protože to vypadalo až odpudivě.
Přitom pálivé jídlo mi nic nedělá, kolikrát už jsem omylem kousla do malé papričky, kterou jsem v polévce přehlídla. Maximálně to pocítím druhý den.
Tečko, to vypadá jako alergická reakce, kup si analergin nebo zyrtec, v malém balení jsou volně v prodeji v každé lékárně.
Dík, zkusím se tu zeptat. Já zyrtec znala jen v souvislosti s alergiemi třeba na trávy.
Tečko, to je reakce na kapsaicin, alkaloid obsažený v paprikách, který právě způsobuje pálení. Bolí a pálí to každého, ale každý je na to jinak citlivý. Reakce většinou není tak prudká, jako u tebe, ale může to být. Kapsaicin se používá i jako léčivá látka, mimo jiné zlepšuje cirkulaci krve – proto to zrudnutí a opuchnutí. Kromě chlazení by mělo pomáhat i namazání olejem. Ale když to máš na sobě takhle vyzkoušené, je lepší se kontaktu s čerstvými pálivými paprikami úplně vyhnout. Myslím, že Zyrtec nebo podobné léky by nijak zásadně nepomohly, nejde o alergickou reakci.
Kapsaicin samozřejmě znám, občas jsem si někde o něm něco přečetla. Já to dávala k dobru do debaty o pálivých paprikách.
A tak jsem si nějak připoměla ty maďarské vesničky, kde na každém domku vlály girlandy sušících se papriček. Asi to nebyly všechny ty pálivé, možná to bylo kvůli mletí paprik jako takových. Bylo to moc pěkné.
tapuz:
To je pravda, že pálivé papriky se poznají po čuchu, ale vzpomínám si, že v minulosti nás někdy paprika napálila tím, že pálila jen u špičky. Když jsme ochutnali kousek a olízli, nic se nedělo, ale nakonec stačila špička a pokrm byl pálivý. Alespoň to lečo mělo správný říz 🙂 Taťka si pochvaloval, my děti zakusovaly krajíce chleba a snažily se uhasit pusu 🙂
Já s myslím, že pálivý papriky mají interní dohodu s jemnými psími chlupy. Když se paprika dostane na prkýnko, vydá povel chlupům, aby okamžitě navířily člověku do obličeje. Nejspíš to bude nějakej druh pomsty. 🙂
Ach jo, mám chůůůť, v blízkých dnech bude lečo. Já dělám i s vejci, když má být vegetariánské, tak bez slaniny (ke smutku mého muže (chuckle) ). Léto a jeho čerstvé plody – budiž pochváleno!
Vejce vmíchaná rovnou do leča vypadají, jak to kulantně napsat, dost nechutně. Máti vždy osmažila nějaký salám, klobásu, uzený bůček v kastrolku, až pustil tuk a pak přidala vejce, osolila, opepřila a normálně udělala míchaná vejce. Pak přidala do hotového leča, byly tam pak větší kusy, ne jen vaječná kaše.
Takhle jsem to taky viděla někde podávat, ale každý to máme jinak. Já ho provařím tak, že tam z vajíčka jsou vidět jen „vaječné nítě“, podobně jako když se vajíčko zaváří do polévky.
No právě, brr.
To je divný, vidíš, a kusy vajíček ti nevadí. Ty by tam zas vadily mně. (chuckle)
Vôňa leča je pre mňa vôňou leta. Hoci zeleninovú papriku inak moc nemusím, ani surovú ani varenú, lečo by teda bez nej nebolo a kvôli tej charakteristickej letnej vôni a chuti ju tam beriem na milosť. Dobrá klobáska a vajíčka u nás do leča patrí. Jedáva sa zásadne len s chlebom, výstrelky ako zemiaky alebo ryža k leču u nás nefrčia 🙂 . Na dobré domáce papriky a rajčiny si ale bude treba ešte počkať tak do augusta, zatiaľ sú len dovozové z juhu a niežeby to bolo vidno na chuti, ale na cene teda určite. Otec presadzuje aj svoj vlastný lečoidný vynález, hríbolečo. Zmes čerstvých húb na smaženicu osmaží okrem cibuľky aj s na prúžky nakrájanou paprikou. Dokončí ako klasickú smaženicu s vajíčkami. Mne tam paprika prebíja chuť húb, takže túto variantu nepestujem. Tento rok nám aj tak z húb asi ostanú len hlivy, šampiňóny a šitake z trhu alebo z obchodu, v malokarpatských a záhoráckych lesoch je už doslova púšť.