Onehdy jsme objednávala zvířectvu granule a mohla jsem si za utržené body vybrat některou z nabízených prémií. Nezacílila jsem na pamlsky, ale vybrala pískací latexové vejce, kterému se po stisknutí zvedne vršek skořápky a vykoukne kuřecí hlava (ne, ještě z těch kuřat neblázním, to bylo před mou kuřecí kariérou). Hračka je měkká a píská velmi snadno.
Karamelka byla po obdržení hračky nadšena. Tři dny ji odmítala vydat a nosila mi ji i do postele, aby na ni mohla v noci dohlídnout. Obrovské nadšení posléze trochu opadlo, ale vášeň pro pískací vejce tam zůstala.
Minulý víkend jsme měli doma rodinnou oslavu plánovanou jako venkovní posezení s grilováním, jenže začalo pršet. Stejky se daly udělat i na pánvi (i když to není ono), ale vnitřek domu jsem v tom fofru nějak neuzpůsobila desetiměsíčnímu synovci.
Ondra byl nadšený, když uviděl psí pelech a kolem rozházené hračky. Oznámila jsem, že většina hraček je poměrně čerstvě vypraných, ale jeho máma mávla rukou a řekla, že protilátky potřebuje a když mu tuhle vytáhla z pusy brouka, který už sotva hejbal nožičkama, tak nějaká psí hračka ji nerozhází.
Ondra hrábl do hraček a vytáhl vejce. I v jeho pěstičce vejce pískalo, což Karamel vyhnalo se podívat, co se její hračce děje. Batoleti hračku brát nechtěla, ale přece jen trošku dohlídnout musela. Postávala opodál a hlídala, až se konečně dočkala. Ondra pustil vejce z ruky a soustředil se na pana Kuře. V tu chvíli Karamel vejce popadla a odnesla do bezpečí – konec konců pořád neví, čeho se od toho malého tvora může dočkat 🙂
Díky Matydo za veselou a milou momentku ze života strakatic:)) A já dnes otvírám téma psi a malé děti – dnes ne vážně, ale spíš veselé historky z natáčení:)) Aneb také vaše děti s oblibou lehávaly na psích peleších a vyměňovaly si se psem podávanou stravu? U nás to tedy fungovalo:)) Patrik, pravda, psí granule nejí (ale kdykoliv je tu tak poctivě krmí, ráno i večer), ale psím pelechům neodolá. Už se nesnaží okousávat Ariinu plyšovou krysu, z toho už naštěstí vyrostl:))
A tohle je důležité – nebudeme nikoho opomíjet a do příhod můžeme zahrnout i kočky a další domácí zvířecí přátele:))
Huhu, tak jsem byla dnes v Praze a jela tam dopoledne – děsná cesta v božím dopuštění, lilo strašně. A to jsem ještě jezdila cik cak až zase za Prahu a pak Prahou od severovýchodu na jihozápad a to vše se stěrači zapnutými na nejvyšší rychlost. Já opravdu ráda řídím, ale dnes jsem toho měla až kam a jsem ráda zase doma (inlove)
Karamel má své čaro, to je jasný. Světuš pilně dohlíží. 🙂
Jó a VEJCE nemáme, jsem hroznááá, zítra jedu zakoupit, určo se bude líbit. Jinak všechny pískací potvory jsou ji vykuchány,plyšáci taky ale podle barvy zbývajícího hadru umí obě donést pozůstalé hračky.
Synek vyrůstal s naší první boxerkou Denny, ta byla z mých boxerek největší,byla však tak něžná, jak jen boxeři umí být, když jsem syna přinesla domů z porodnice,vykoukly mu z košíku nožky a staly se předmětem psího křtu a očištění, škoda, foťák jsme tehdy neměli. Bez psa jsme prožili jen velmi krátké období,dnes psice leží na gauči a já na pelechu.Ovšem dočasně,po půlnoci střídáme pozice.
Matylko Karamelka je roztomilá vzhledem i chováním :)Naši Trixie naopak pískací hračky lekají, pro jí jedině „tiché a hlavně třepací“.
Tak s dětmi zkušenost nemám, ale v době, kdy jsme měli kočku Kotě jsme jeden čas bydleli v byte se střešní terasou (ale nízko, v druhém patře). Měla jsem tam krmítko, ale ptáci posedávali a po zemi, tak jsem ji tam na ni rozhazovala i různé zbytky. Kotě šla vždy vše žárlivě očuchat, jestli náhodou nešidím ji. Jednou jsem tam vyklopila zbytek širokých nudlí, od drive jsem věděla, že tihle ptáci těstovinami nepohrdnou. A Kotě šla hned zkontrolovat. Očuchala, asi o nudle nestála, ale nevím proč se rozhodla, že když ona je nechce, ptákům je take nedopřeje. A do té hromádky nudlí se rozložila. Ležela tam docela dlouho, než to vzdala. A jak jí byl kus, svojí vahou si dost těch nudlí vtlačila do kožichu a pak chodila nudlemi olepená po terase a snažila se jich zbavit. A já ji „za trest“ nepomohla, nechala jsem ji, ať si pomůže sama, když byla tak chamtivá.
🙂
sem já…
Matyldo, to vyskakovací fejce jsem uvažovala také pořídit, ale pro naši zubatici je poněkud malé. Máme fejce velké, žluté a na radu Dede, manžel uřízl užší vrchlík, takže Ajvi ho může i poponášet, když ji někam na svažitém pozemku uteče 😀 .
Jackie a neterka vyrastali spolu a dieťa mohlo všetko. Niekedy až tak, že ma jazyk svrbel a musela som si do neho kúsať, lebo napriek tomu, že už to bolo ďaleko cez čiaru, jej mama nikdy nezakročila a Kike nič nezakázala, ani nevysvetlila. Keď som sa k tomu náhodou nachomietla a protestovala, bol z toho hriech a bola som divná, že uprednostňujem psa. Pes bol proste vec pre malú na hranie a nemal žiadne práva. Snažím sa to teraz trochu napraviť a vysvetľujem. Dieťa je už väčšie, takže už to chápe a veci, ktoré psici ubližujú, už nerobí. Ani v tých horších prípadoch sa Jackie nikdy nepokúsila brániť, ale niečo to v nej zanechalo, lebo k menším deťom už dnes nejde s takou bezmedznou dôverou ako kedysi. Na susedovho malého chlapčeka mi už aj zavrčala, takže viem, že musím mať oči na stopkách. Keď chce nejaké dieťa psicu na prechádzke hladkať, tak sa to snažím mať pod kontrolou, posadím ju a hladkám aj ja, aby vedela, že je to bezpečné a dovolím to len na chvíľku…
Také u nás se dochovala fotka, kdy se dcera sotva roční dělila s kočičkou od sousedů o zmrzlinu stylem: jednou Ty, jednou já . . .
To ti závidím. Ta synova, jak píšu o kousek dole, se nejen nedochovala, ona dokonce nebyla ani pořízena. Bohužel.
Náhodou mám ověřeno, že Erník je k malým lidem velmi ohleduplný. Tuhle jsme potkaly slovenskou babču mého prasynovce, voze ho v kočárku. Po obligátní slovenské líbačce se nahnu do kočárku a jmu se nad Samuelkem rozplývat – akorát že ho špatně vidím přes tu černou palici, protože v šišlání na miminko mne už Ernest předběhl. Hezky stojí na zadních, předníma se opírá o kočárek, hlavu vraženou pod korbičkou a usmívá se na celou tlamu. Jak jsem tenkrát byla ráda, že jsme v tuto vycházku nešli kolem vody (headbang). Naštěstí babča Marta (che – o pár roků starší než já) je v pohodě „Veď to je to Slovačisko!
Ygo! (rofl) A smál se na plnou tlamu… Co na to malý Samuel? 😀
Zrovna také nahlížel do kočárku Max, naštěstí jen do Markova. Pes musí mít přehled a kontrolu nad těmi, kdo mu jsou svěřeni 😀
Samuel je chechtálek, tak pohodové dítě jsem snad ještě neviděla – takže mu ani černý fousatý pejsek nevadí, a to ani když štěká.
nebudu opakovat historku,jak moje matička snědla kočičí konzervu,kterou jsem jí omylem vyndala z tašky. Cosma – tuňák. Furt se po ní shání. Moc jí chutnala.
Podobně na tohle dojel kamarád,jehož kocourovi jsem dovezla na ochutnání Gourmet-souflé z vaječné pěny s kuřecím masem. S úžasem jsme zírala,jak si na topinku vyškrabává toto souflé, přidává si sůl a pepř a říká – je to lepší jak krůtí maso s vejci,já to mám moc rád, kde jsi to koupila? U něj jsem tak milosrdná nebyla. Že to bylo pro kocoura jsme obratem vyzradila. A on se ani nepoblil…
proč by taky měl – kočky obecně jsou nejspolehlivější kontroloři kvality potravin 😀 a pokud to chutná jim….když vidím, jak pěkné jsou konzervičky, co vyklápíme do misek, mám chuť olíznout taky 😀
tak to udělej a ochutnej….
ale to se nesmí kočky koukat 😀 jinak by mi to vyčetly 😀
No a zrovna to vaječné soufflé vypadá moc pěkně, taky ho kožichům kupuju. A vůbec všechny gourmetky tak pěkně voní! Zrovna dneska ráno kocouři doslova vdechli gourmeťáckou játrovou paštiku a já se jim ani nedivím. To by se člověk kolikrát spíš poblil nad tím, co se nabízí pro lidi.
kupovanou konzervu s játrovou paštiku jsem neviděla zevnitř ani nepamatuju…nějak nemám důvěru ve zlaté dědictví 😀 na oslavy narozenin vyrábí kamarádka domácí z kuřecích, kachních nebo na přání i husích jater, to je velmi mňam a na uspokojení paštikových chutí to na dobu stačí 🙂
Já jím jen paštiku od našeho řezníka, co sám vyrábí… jinak třeba na tůře mám radši nějaký sýr.
Mám to taky tak nějak. Nejsem zvláštní milovník paštiky, ale když se mi jí zachce, zajdu ji koupit k uzenáři, u kterého kupuji k naprosté spokojenosti i buřty, párky, nádivku, sekanou a uzené. Je to taky zároveň výrobce, tak tiše doufám, že ty výrobky jsou nejenom dobré, ale i snad relativně kvalitní. Snad by si dobrovolně nekazil renomé 😀 .
Jo Šárko dneska jsem zrovna otevírala Hepče Cosmu tuňáka. Libové masíčko, člověk by si fakt dal.
Hepča snědla 2 plné misky.
Bylo nebylo, přišla k nám neteřinka. Teď už je to velká slečna, ale tehdy se zrovna učila chodit. Neteřinka a jejich pes zalezli pod stůl a Penny to zpod lavice dozorovala.
Na stole se jedlo. A byly tam rohlíky. Jejich pes dostal rohlík. Penny o rohlík nijak nestála, ale to by bylo, aby vetřelec dostal žrádlo a ona ne! Takže Penny taky dostala rohlík, vysoko zdvihla pysky, uchopila ho a odešla si ho pod stůl hlídat.
Neteřinka taky dostala rohlík a ten jí v nestřeženém okamžiku (kdy ho odložila) sežral jejich pes. A tak neteřinka sáhla po Penuščině rohlíku. Když on jí tam mezi těma předníma tlapkama tak nečinně ležel!
Penny uchopila druhý konec rohlíku a hleděla.
Netahaly se. Ne tolik, aby zdeformovaly rohlík. S batoletem se přece netahá. Ale malá začala couvat a Penny, stále se držíc rohlíku, šla za ní. Zmizely za zdí. Pak se vynořily v opačném gardu: Penny couvala a malá kráčela neohroženě vpřed. Takhle několikrát obešly chatu, pak ten rohlík (o který vlastně ani jedna nestála) někde odložily a… hádejte.
Ano, sežral ho jejich pes.
Když byl vnouček Samík maličký, také se s nadšením vrhal na kočičí hračky.
A jako lezoucí batole si to jednou neomylně zamířil do kočičího záchodu.
Naštěstí byl včas odloven, takže nestihl vlézt dovnitř a provést základní výzkum.
Také si pamatuju, jak jsem často vyndavala kocoura Honáska z autosedačky a čistila jí od chlupů. To aby miminko nebylo samej kočičí chlup.
„budou černé a mourovaté chlupy na bílé peřince! ne, to nikdy!“ tak provolávala budoucí manželka našeho pražského kamaráda, když opatrně navrhoval, že do nového domova pořídí také kočičku…dopadlo to pochopitelně tak, že mají dcerku a dvě kočky a žijí ve vší spokojenosti 😀
Tak je to dobře. Pokud jsou lidé (zvláště matky) psychicky v pořádku, skončí to takhle 🙂 .
Mám fotku, jak psice obírají Ondrovi kolem pusy drobky, mrňous neprotestuje a maminka se směje…
Matyldo, Karamelka je moc hezká slečna s milým kukučem.
Děti a psi? Dodnes lituju, že nemám fotku této situace: Syn v kočárku (tzv.golfáč), nad ním se sklání obrovská kamarádova doga a Tomík Batulka krmí piškotama stylem jeden já jeden ty, a psí sliny mu stékají po ručičce až do kalhotek. 😀
Dnes si Tomášovi synové u mne užívají s Indirkou a ona s nimi: http://silenesuple.blog.cz/1705/oni-snad-nikdy-nespi-tema-tydne-chvilka-pro-sebe
No, Kuba s Gastonem vyrůstal, takže psí miska byla jedním ze zdrojů potravy jakmile začal lézt. Museli jsme bedlivě dozorovat (má to asi po tatínkovi, ten ujídal kachnám)aby nejedl syrové. Pelechy se u nás nikdy moc nepěstovaly, zvěř uléhá kdekoli a kamkoli, jen před naší postelí bylo vždy jedno spací místo, kluci tam mívali berana, který teď slouží sharce a Majda má povlečenou měkkou deku z Ikei. Kupodivu jí na ni nikdo neuléhá
Tak nevím, jestli ti moji habáni jsou ještě malí, ale psí pelech v Zubří využili velmi kreativně 🙂 . Tímto děkuji Radanově za odvážné zapůjčení pelechu a Asteris za nádhernou fotodokumentaci.
http://asteris.rajce.idnes.cz/11._setkani_-_Zubri_-_Judo_a_spekacky/
JJ, tvoji kluci jsou moc šikovní. A psí pelech jako náhrada žíněnky je sice trošku malý, ale posloužil dobře. 🙂
Regi, trošku nestíhám psát, ale kontakt jsem předala a dneska odpoledne se jede pro Colletku! 🙂
Tak pozdravuj a štěňátko i paničku. (dog)