Bylo to dlouhé a intenzivní školení, takže není divu, že moje pozornost chvílemi ochabovala, hlavně, když se mě právě probírané věci více méně netýkaly. Tohle mě ale rázně probudilo. Hovořilo se o typickém posluchači regionálního rádia a v jedné větě se použily termíny „starší“, „padesát plus“ a „dechovka“. To mě vyděsilo.
Cože? Nemohu popírat, že se mi roky kumulují, že už je to nějaký pátek, co do kategorie 50+ sama patřím, ale jak se ke mně proboha dostala dechovka? Tedy ne že bych měla nějaké předsudky, kdo chce, ať ji poslouchá, některé písničky si ještě pamatuju z babiččina dráťáku, ale jako charakteristika dnešní generace 50+ mi to přišlo úplně z cesty. Vždyť po dechovce nijak zvlášť netouží ani můj otec (80+), zato ji milovala moje babička, která by se však dnes dostala do bájné kategorie 100+!
Jak jsem pak jela z Hradce Králové domů, přemýšlela jsem o tom, kdo vytváří marketinkové typologie jednotlivých generací. Děti po škole? Vždyť i moje vlastní děti (20+ a 30+) vědí, že mám na play listu mimo mnoho jiného zamilované Queen, Within Temtation a nechybí tam ani Eminem a to se považuju za zdrženlivého posluchače. Když se cítím opravdu pamětnicky, pouštím si písničky ze šedesátých let – taková nostalgie s divadlem Semafor (z let, kdy jsem se narodila), tu opravdu dám líbit:))
Ale hudba samozřejmě není jediná charakteristika mé generace, jsou i další. Nejspíš bych měla chodit kolem s ovládátkem k televizi v ruce, hlasitě reptat na „ty internety“ a mít potíže zapnout počítač – pokud už bych se do takové nebezpečné akce pustila. Tablet bych měla považovat za ďáblovo dílo a odmítat platební kartu, protože slamník je slamník. Když pomyslím na svého otce (80+), na kterého zmíněné také neplatí, protože vše umí a používá, tak si klepu na čelo dvakrát.
Nějak se nedivím, že mě tak většina reklamních kampaní zacílených na moji generaci míjí. Ovšem míjí mě i nabídka. Třeba takové oblečení do přírody. Marketéři naší republiky jsou nejspíš bytostně přesvědčeni, že mým hlavním oblečením je dederonová zástěra, ve které si ráda zaběhnu na houby nebo na dříví. Zkuste si sehnat kvalitní kalhoty do přírody ve velikosti větší než nabízené miniaturní XL a ještě trvejte na to, že ty kalhoty mají být do pasu, páč se v tom lese opravdu hýbete a nechce mít (ve svém požehnaném věku) nafoukaná záda! Zato inzerce na zdravotní pomůcky, ta jede (hlavně na inkontinenci, že 😛 ). Tedy já vím, že mi ledacos už nejde jako zamlada, ale přece jen mám dojem, že současní 50+níci si přece jenom užívají „věku zkušenosti“ trochu jinak, než jak ho zažila třeba moje babička:))
PS: Teď mě napadlo, že na tom ještě nejsem nejhůř – když pomyslím, že Babička Boženy Němcové byla v mém věku… tak si řeknu, že mám ještě kliku. Vnímání stáří od předminulého století přece jen úplně neustrnulo… 😛
PPS: Ano, dělám si legraci. Ale jen trochu!
A tak si dnes hodlám s vámi hrát: je nás tu hodně, kdo jsme ve zmíněné věkové kategorii. Pojďme si zapisovat, co nás baví, a co bychom čekali, že nám bude reklama podsouvat:))
Milá Dede,
čtu vás denně, komentuji jen zřídka a tak nevím, jestli mohu přiložit následující odkaz.
Zaujal mne dnes hned nadpisem a vzpomněla si na tento Váš červnový příspěvek.
https://magazin.aktualne.cz/veda/diskriminace-senioru-lucie-vidovicova-muni/r~412b949e914a11e782f9002590604f2e/?_ga=2.161663484.1783264656.1504648349-393765018.1478615095
S přáním hezkého dne Jana
Díky milá Jaha za ten odkaz – jo, je to tak – neznáme se.
Dede, ozývam sa po funuse, ale mám dôvod a je k veci – bola som 2 dni na cestách a síce preto, že ako 50+ som bola na koncerte Foo Fighters v Prahe 🙂 Kapela je moja generácia, Dave Grohl má 47, takže na tom nevidím nič čudného. A boli tam odo mňa aj starší, aj úplní benjamínkovia, proste všehochuť ľudí, rock naprieč generáciami. Tam mali byť tí marketingoví exprti! 😀 A diskusia tu je super!
Bezvadné! Taky nás kamarádi zvali, ale MLP kvůli práci nemohl.
Taky miluju Foo fighters
Dede to je téma! A trefilas to přesně, JE to marketingově uměle vytvořená kategorie. Viděla jsem časopis s názvem 50+ a taky cestovky nabízejí zájezdy pro seniory 50+ a to vše jsem viděla osobně na veletrhu pro seniory, který byl přilepen na veletrh pet, tedy vše pro čtyřnohé miláčky. Taky mi to přijde přitažené za vlasy, ale třeba škola třetího věku se otevírá (alespoň v Liberci) od 50 let. Tak to jsem nečekala, že už jsem ve třetím věku, to tedy ne.
Ono stačí, když se podíváme kolem sebe, mnoha padesátníkům by ten věk nikdo nehádal, už kvůli tomu, že vypadáme velmi udržovaně a moderně oproti o jednu generaci starším, když jim bylo tolik, co nám, používáme techniku a technologie, které jsem ve 20 vůbec neovládala. To kategorizování je prostě trochu mino :))
P.S. Na jednu stranu jsme nazýváni seniory, na druhou stranu se prodlužuje odchod do důchodu. Někdo se tu asi zbláznil :)))
Právě jsem se vrátila z aqua aerobicu pro seniory. Za seniory tam berou lidi od 50 let, tak tam chodím. Mám to blízko, je to v jednom z nejlepších bazénů v Praze a cena je vysloveně symbolická, takže proč bych to nevyužila. Ve svých 53 jsem tam daleko nejmladší, ostatní jsou s jistotou už důchodci. Asi tak z 98 procent tam chodí ženy, všechny do jedné vypadají dobře, chodí tak běžně sportovně oblečené, mají pěkné sportovní plavky, žádná nechodí v dederonové zástěře ani v šátku na babku. Kromě toho chodím ještě na jiný aqua aerobic bez rozdílu věku. A pak chodím ještě na H.E.A.T., tam naopak bývám zřejmě nejstarší. To mě všechno baví.
Nevím, jestli žiju v nějakém paralelním světě, ale nějak jsem nezaznamenala v podstatě žádnou reklamu zacílenou specielně na seniory, která by mi podsouvala něco nevhodného a tím moji věkovou kategorii nějak urážela. (Zrovna jsem záměrně shldla reklamní blok v TV a nebylo tam nic vhodně ani nevhodně zaměřeného na seniory: OBI, zmrzlina Míša, Activia, O2, Persil, Mobelix, Blesk pro ženy, Lidl, Mentos, probiotika, Bohemia Energy, Mamba, Alpecin, Purina pro psy, Imodium. Dokonce ani žádné inkontinenční pomůcky 😀 .)
Rozptyl mé oblíbené hudby je tak velký, že se do něj vejdou asi děti i starci. Nemám nic ani proti dechovce, i když dechovkové nahrávky doma nemám. Když nějaká výborná kapela rozbalí třeba Kmochovy pochody, je to radost poslouchat. Ale chápu, že je to individuální. Nemyslím si ale, že hudba, kterou člověk s oblibou poslouchá, ho nějak předurčuje k tomu, jestli má být považován za starého nebo mladého.
S autem, bankou a informačními technologiemi jsem na tom asi stejně, jako tady všichni, o tom se asi nemusíme vzájemně nijak přesvědčovat.
Jinak si myslím, že je docela normální, že mladí si myslí o starých to, co si myslí. My jsme si to v mládí o starých mysleli taky a až dnešní mladí budou staří, budou si to o nich jejich děti a vnuci myslet taky.
Bezvadné (myslím ty Tvoje aktivity).
Ale jen – Kmochovy pochody, ty jsou úžasné, to je prostě hudba, není taková ta „pravá“ česká/moravská zprofanovaná dechovka typu Mistříňanka/Moravanka, to mi teče voda ze zubů, když to slyším, fakt neznám pokleslejší žánr (jo, znám, Evu a Vaška, to bych zapomněla).
A ta regionální rádia s tou dechovkou v pořadech s přáním opravdu nechápu (občas to náhodně někde zaslechnu a jen se divím). Před časem si z tohohle pořadu a z brněnské redakce ČRo2 udělali legraci lidi z okruhu kapely Midi Lidi, když měl Petr Marek 40. Pokusím se to najít, někde na netu to bude.
Už jsem to našla, tady: https://soundcloud.com/midilidi/prani (pro přehrání ťuknout na šipku). 😀
Tapuz, to co popisuješ je skutečnost! Kterou znám a žiju (po svém) Kde se ale berou ty idiotské představy o starších lidech, jakými tak často trpí marketink? (ČRo nevyjímajíc, hlavně v regionech?)
Ach, toť téma…Celý život pracuju mezi lidmi mladšími než jsem sama, takže ani pořádně nevím, co průměrná osoba mého věku cítí. Ovšem před pár lety mě kolegyně v práci vyděsila, když bodře pravila „My, vyrovnané starší dámy“. Vyrovnaná??? Eh… Dáma? Podotýkám, že ta paní byla naše ajťačka a dechovku taky myslím neposlouchala.
Reklama mě dost míjí, jak nekoukám na bednu, ale i já si všimla, že pokud je něco zacíleno na náš věk, bývají to inkontinenční pomůcky.
Nebo Corega :-))
😀
70 ++ Manažeři a marketingoví maminčiní ňuňánci, říkám jim tabulkáři. Slyším to ze všech stran,pobízejí pracovníky jako drábové, vyžadují hojně vytvoření tabulek a koláče ( ta barevná kola např. sledovanosti,spotřeby, atd.)čehokoliv, přesvědčeni o své vlastní důležitosti. Nakonec jim vyjdou takové „gebuzíny“ o seniorech v dederonových zástěrách, křepčících u dechovky. Co chci já, to co vy! Bezvadná velká tenká trička na léto v našich velikostech ,né na anorektické bytosti. Oblečení společenské, ve kterém se nemusím stydět vyjít ven, dříve takové dělali třeba ve firmě Filipi, dnes už tam požadovanou velikost nenajdu a měli perfektní střihy i materiály. Taky bych chtěla na lyže dámskou bundu ale to nemůžu, musím koupit pánskou protože mám bohužel prsa. Chci dál poslouchat Credens,Párply,Beatles country, blues,swing ale i to co mně baví i z vážné hudby.Nepodléhat stupidní reklamě a
užívat si věku, kdy nemusím do práce, můžu jít se psy kdy chci a kam chci,z auta mít skoro bydlík a odjet kam potřebuji. Na pecku pracuji od r.90 min. století,mobil budu opět měnit brzo, stejně byla Nokia nejlepší a určitě využiji různých modernizací, protože, když to pochopí dnešní generace, pochopím to hravě taky. Nazdar!
Pohodlná volná trika a dobře padnoucí kalhoty z pružných materiálů mám skoro všechny odtud: http://www.colorssmuky.cz/
Dík, asi vyzkouším. 🙂
Tak ty námořnický vypadají dobře.
Taky se mi líbí, zakoupíme? 🙂
letos končím v kategorii 40+ a moji oblíbenci v hudbě: Kryl,Landa,Vysotskij..folkaři a semo tamo nějaká disko 70-80léta (nostalgie). Dechovka nikdy a ani u rakve!!!
Džíny a trička mi stačej, uměliny nemusím.na nohou tenisky nebo žabky,případně zdravotní Santé pantofle…
Počítač ovládám,psací stroj jsem taky ovládala..
Senior pas na dráhu prej můžu mít od 55 let.. ale stará se necítím, občas mi to připomene moje tělo,ale furt se dá ukecat,že do šrotu nebo na generálku je ještě brzičko. Doufám, že mi ten střední věk dlouho vydrží..někdy mám pocit,že jsem v pubertě, pokud se tak neprojevuje přechod 😀
Líbilo by se mi,kdyby mi reklama podsouvala něco smysluplného a nezatěžovala mne kapsičkovým sunárkem, ze kterýho skorem vrhám…vždycky mi naskočí kapsičky pro kočky 😀
Tak, nakonec by i mohli prodávat jídlo v kapsičkách, jsou skladné, není ho tam moc, daly by se brát na cesty i výlety, akorát bych tu kapsičku asi potřebovala trošku větší. :-))
Takže ne kapsičku, ale kapsář (rofl)
To už prodávají, vozíme si ho s sebou na cesty. Jmenuje se to Expres Menu a mají dvou- nebo tří porcové balení. Můžu vřele doporučit, mají to celkem poživatelné.
https://www.expresmenu.cz/
Pardon, nechala jsem se unést a přepsala se, ta jídla jsou jedno- nebo dvouporcová.
Ano, tohle znám, brávám sebou na výlety s vnučkou, je to bez chemie a docela chutné, dá se to. Vyzkoušela jsem téměř všechno.
Tohle vypadá hodně zajímavě. Docela často jezdím pracovně mimo domov, nemám možnost jít na oběd, ale není problém si něco ohřát. Tohle vypadá, že je to přesně něco pro mne. Už mám odkaz v oblíbených a rozhodně při nejbližší příležitosti vyzkouším. Díky moc! 🙂
Tak tohle vůbec neznám a líbí se mi to! (I když mám radši cestou hospodu:))
Jo, to my taky ale někdy jsme na samotě u lesa a nikam se nechce vyjet, tak jako železná rezerva se to hodí. 🙂
No, my si to berem na loď, když třeba tři dny po sobě není nikde žádná civilizace, ale malý přenosný plynový vařič ano. K tomu široké rýžové (?) nudle z vietnamské tržnice a jídlo je za 10 minut hotové.
Ale jak dojedem do civilizace, hned si dáme něco místního, to zas jo.
prostě – jako nárazová nouzovka dobré, dýl se na tom ale fungovat nedá.
Jsem v kategorii blížící se sedmdesátce, už prababička. Při důchodu pracují na zkrácený úvazek, roznáška denního tisku na kole. Zástěru a šátek na uvázaný na „babku“ nevlastním. Internet hojně využívám, poslouchám folk a country, dechovku nemusím.Ráda cestuji, navštěvuji hrady a zámky,toulám se po horách. Ani já nechci být zaškatulkovaná do nějaké kategorie 60+.
To je to samé jako s kategorií 18- nebo 15-. Oficiální představa je, že sedí jen u počítače a hltá Youtubery.
Hm, a nesedí?
Prý ne 😀
Například moje céra nesedávala … a nehltala.
Páč jezdila na koních, že? 🙂 Ono je dobré, když ta děcka mají nějakého koníčka (třeba i živého), nějaký sport atp.
… za dávných a dávných dob, kdy telefony ještě měly šňůru, nad Vltavou létali pterodaktylové a lidi poslouchali dechovku a kvíny, tak tehdy, milé děti bydlela v Bráníku jedna princezna. V pátém patře to, myslím, bylo. A ta princezna měla tři rubikovy kostky …
😀 😀 😀
(rofl)
… a co klikklak,postrach ulic. 🙂
Pche – žila-byla jedna princezna na kopečku, která měla sice jen JEDNU rubičku, ovšem někde se dozvěděla (A NEBYLO TO NA INTERNETU!!!), že se má rozebrat a namazat mýdlem, aby se lépe točila … a od té doby měla kostek plnou zástěru (rofl) …
🙂
Ach ano, já jsem ta padesát plus a v dederonové zástěře v šátku na babku rozhodně na dechovku netrsám! Zejména na tu dechovku – tu opravdu snesu jen na hodách nebo plese a jak to tak vidím kolem, nejsem jediná! Ale na to programoví redaktoři mého jinak oblíbeného rádia ČR 2 Brno ještě nedošli a pokud blahopřání s písničkou, tak jedině rumcajdá umacacááá (zajímavé, ČR 2 Praha, kde předpokládám podobnou věkovou skladbu posluchačů, to tak nemá!)! Zkrátka, žiješ-li na Jižní Moravě a nejsi děvče či hoch v rozpuku, šup s tebou do šuplíčku dechovkář – jak by to mohlo být jinak?!
Jinak mám dojem, že se očekává, že lidi mezi 50 – 65 budou žít dle hesla „Na důchod mladý, na vše ostatní starý!“
Dvojka ji dávat nemusí, regiony ano.
Aha – ale proč? Ono regionální rádia poslouchají jenom tetičky v sukňách při okopávání erteplí (nic proti tetičkám v sukňách a erteplam – to je jenom takový příměr)?!
To je přesně to zobecnění, o kterém mluvím.
Venkov, zástěra, erteple, dechovka 😛 Pak se div, že venkov není víc cool
Aha – tak proto na Praze Káva o čtvrté s docela zajímavými hosty a tématy a na „oblasti“ hodinka s vtipnými skečemi, tisíckrát ohranými, a s blazeovaným komentátorem – asi venkované se mají bobře bavit, a vážná témata nechat moudrým Pražanům – prosím, toto není výpad proti Pražanům, ale proti této generalizaci.
Na druhou stranu když slyším posluchače, co telefonicky hlasují pro jednotlivé příspěvky, tak se autorům ani nedivím (chuckle)
Hodina s Felixem Holzmannem a spol. mi přijde děsivá. To fakt neexistuje nic pořádného novějšího?
Moje domněnka: nejspíš ne, protože dnes se sází pouze na proud hudby a informací, tvorba netřeba 😛
Dede, ono jak je to prastarý, tak už asi prošly autorský práva, ne? Když občas slyším, co v bedně dávají za staroby, tak mi to přijde jako docela reálnej důvod.
Když ono se předpokládá, že to musí být třeskutě veselé – a co je třeskutější, než Holzmann či Sobota?! Ach jo …
Nevím, jestli kdy bylo něco horšího, brr. Jo, snad ještě strýček Jedlička, toho jsem měla od dětství taky opravdu „moc ráda“ a údajně na to bylo podobně i víc jiných dětí.
Aido, ty taky? Strýček Jedlička byl pro mě tak trapný, že jsem se styděla za něj 😀 Asi jsem ho nechápala…
To dnes velmi sofistikované, všechno hlasování lze uměle vytvořit a přehrát.
Musím zase vypadnout (od rána jsem se schovávala za balíky sena a v křoví, máme kvůli počasí tréninky časně ráno:)), tak jen k těm reklamám:
Čekala bych třeba, že výrobci bot budou cíleně propagovat elegantní botky, které dámám onoho věku nezničí nohy (a budou jim je závidět a kupovat je i třicítky:))
Při propagaci zdravého životního stylu se ukáže slušivé oblečení pro dámy +size jak do přírody, tak do tělocvičen (proč kruci ne?)
Já bych vhodným zacílením prodávala i auta – dobrý rozhled, malá spotřeba, klidná elegance, minimální údržba, pohodlná sedadla, všechno, co potřebuje vám to auto řekne srozumitelně a nahlas 😀
Vždyť dnes dámy onoho věku vydělávají, mnoho z nich má už děti ven z hnízda a prvně v životě mají na sebe a své koníčky čas. A co jim nabídne trh? (No řekla bych co, ale jsem slušná:))
Dede, boty si kupuju téměř výhradně tady: http://www.sante-zdravotni-obuv.cz/damska-obuv
U nás v lékárně (bydlím na vesnici, která má snad všechno, lékárnu nevyjímaje)si boty objednám z katalogu, neplatím za poštovné, v pohodě je vyzkouším a pokud nesedí, vrátím a objednám jiné číslo, nebo jiné boty. Netrvá to moc dlouho, vozí jim jednou týdně, takže když se dobře trefím, mám boty druhý den. 🙂
vidíš,my je fasujeme v práci-alespoň pantofle a jak se v nich krásně chodí,neměnila bych…
Jo, ještě k té dechovce: nejde mi o tu hudbu, ta je stejná, jako každé umění – dobrá, průměrná nebo špatná.
Jde o mi dechovku jako symbol – kdo jsme vyrůstali v šedesátých a sedmdesátých letech, víme. A přesně tak ji podle mě vidí i oni tvůrci marketinkových strategií.
Ale Dede, já jsem vyrůstala v těch šedesátých a sedmdesátých a to už dechovka jako symbol teda nebyla, aspoň mně se to nějak nevybavuje. To byl Semafor, Walda a Gott, Greenhorni a Rangers, lovili jsme v rádiu cizí písničky, Byli Beatles a Rolings, Elvis a třeba Boby Solo, Rita Pavone a další. Jo, a naši milovali Kučerovce, byli na nějakých jejich koncertech, jejich desky se u nás hrály a já mám od té doby taky trochu slabost pro jihoamerické rytmy (dance)
Tečko, já to asi nejsem s to vysvětlit nebo to sama chápu špatně. Doma jsme samozřejmě poslouchali všechno, o čem píšeš, ale dechovka byla podle mně používána (nejspíš zneužívána) jako obraz šťastné tváře režimu. Byla všude. Nebo byla moje podvojná výchova ještě vyhrocenější, než jsem si myslela 😛
…spíš teda šťastné tváře venkova…Ale zase čemu se divím, moje sousedka, o pár let mladší než já, byla svého času unešená z Evy a Vaška.
A já jsem tu dechovku nějak asi nevnímala. Kromě Country rádia jiné stanice neposlouchám, takže tohle mi asi uniklo.
Ale představa, že ještě dneska má někdo tu představu …Tak já už nic jiného, než šatovou zástěru, nejlépe z dederonu (fubar)
Checheche Dede, … dederonová zástěra, ve které si ráda zaběhnu na houby nebo na dříví.
Jo, to je přesně představa současného marketingu, vhodné oblečení pro „stařeny“ okolo padesáti. 🙂 A jako doporučenou obuv třeba botky důchodky a na hlavu zmijovku pod šátek uvázanej na uzel pod bradu.
Kam na to choděj? Že by filmy pro památníky?
Já nevím Abyt, ale nějak tomu věřej. Já tomu nerozumím, vždyť i ti mladí kreativci mají matky a možná i babičky, které toto zastydlé pojetí padesátnic popírají? 😛
kreativci nemaj matky,oni prostě vznikli 😀
🙂
Tak jak se posouvá odchod do důchodu a vlastně se tím dává najevo, že aktivní věk nekončí tou padesátkou, stejně by měl být vnímán i ten člověk, co se za tím vším skrývá. Já jako technický antitalent a milovník starého jsem měla problém najet na počítač a vše s tím spojené. Poprala jsem se s tím a k smrti mne štvali mlaďoši, kteří u naší firmy pracují, počítače už měli ve škole a fakt se nechtějí dále vzdělávat. Stojím na druhé straně řidičské stupnice od řidič od Pánaboha, ale prostě jsem jezdit musela a předpokládalo se, že nezabiju sebe ani nikoho jiného, jedině holt ty plechy ( a jednou čelní sklo ). O poslouchané muzice raději pomlčím, ale již dlouho otravuji rodinu, že nejlepší dárek by pro mne byly vstupenky na Divokýho Bila. Ale co se týče oblékání, tak vzhledem k postavě+++ a letům jsem si musela najít obchody, které oblečou popelnici co něco pamatuje tak, že může mezi lidi. I s tím psem do lesa
Snahu zapadnout do věkové kategorie jsem vzdala někdy v šestnácti. Kdyby se mělo soudit podle oblíbené hudby, jsem asi tak 500+. 😀
A vůbec – musí člověk sledovat trendy a reklamy? Proč?
Nemusí, ale třeba by i ocenil zajímavou nabídku a ta s takhle poblblým marketinkem chybí 🙂
To by mě také nadzvedlo ze židle DEDE.
Jsem též 50+ a dechovku neposlouchám a dederonové zástěry nenosím. Inkontinencí zaplaťbůh zatím netrpím a přechod se ozývá zatím jen trošku.
Mému manželovi je 67 a poslouchá a je fanoušek, už skoro 40 let, skupiny Pink Floyd.
S oblibou říká, že kdyby ho chtěl někdo zabít, tak ať ho přiváže k židli a pustí mu dechovku.
Jen tak na okraj. Letos u nás rodila 50-ti letá matka. Je to sice extrém, ale stalo se to.
Já se k padesátce zvolna blížím, takže už začínám být zvolna řazena do kategorie cokoliv+. Počítač a schopnost řídit auto- no, bez toho bych se neobešla. Že na mou věkovou kategorii zapomínají všechny obchody kromě lékárny- nesu to špatně, ale dejme tomu (no, bokovky minisukně ale fakt nosit nebudu a nic jiného v obchiodech v podstatě není, navíc vám můžu vyprávět humorný příběh, jak jsem si chtěla koupit sportovní podprsenku). Ale proč mi podstrkují tu dechovku… znám lidi ve věku 15-90 let, kteří na dechovku s nadšením tancují (ale ne na tu, co je v rádiu, musí to být dobrá místní kapela na hodech, která to umí rozbalit) a zároveň při jiné zábavě nebo jiné sérii muziky nadšeně skáčou na Sex je náš 🙂
Jelikož musím pracovat ještě mnógo let, nesmím se cítit stará. Ani se necítím. Jen na mou věkovou kategorii všude zapomněli.
Tak to já jsem už zase jiný level. Jsem 65+ nebo 70-, jak se to vezme 😛 . Problémy mám s tím, co popisuje Dede, ale i s tím, že moje vrstevnice, kamarádky a spolužačky MAJÍ problémy s internetem a jinou moderní technologií, nejsou ochotné se ji naučit a to prosím mají za zády synky nebo dcerky, které by jim ochotně radily. Přiznávám, že pokud se s neznámým softwarem nepoperu sama, tak musím mnohdy končit.
O řízení auta ani nemluvím. „Však on mě někdo odveze“, říkávají. Tím někdo jsem bývala já, ale už jsem se zatvrdila. Ono s přibývajícími léty začínají zřejmě už nevratné zdravotní problémy a člověk už nemá sílu dělat řidiče lady Daisy. A tak pomalu ztrácím kamarádky-vrstevnice. Už před lety jsem do nich dula, že autoškoly mají kondiční jízdy, jen si je objednat a zaplatit. Vždyť auto to je svoboda, zvlášť při zdravotních problémech.
Mnohé se také oddaly na plný úvazek babičkování a to jim zabírá jejich celý vlastní život.
Já jsem 70++ a s internetem i ,,makacím telefonem? “ kamarádím. Auto je pro mě nutností i svobodou. Někdy si připadám jako přestárlá puberťačka. Ještě kdyby mě nezlobil ten zatracený kotník! A s tím řízením auta je to složitější: naše Jana řidičák nemá a bojí se do autoškoly, já sama vidím, že na to asi nemá a bála bych se ji nutit. Kdyby se jí něco stalo, nebo nedej bože, ublížila někomu jinému tak bych si to do smrti musela vyčítat, že jsem ji nutila.
Maruško, včak ty jsi úžasná 70++. Co všechno zvládáš. Ty musíš setsakra ztrácet svoje vrstevnice, které ti nestačí. A Janu nenuť, když je to takhle.
Alex, děkuji, ale já jsem tak úžasná, že neumím stáhnout fotky z mobilu. Tedy stáhnout umím ale potom si z toho udělám takový maglajz, že nic nenajdu. Na stará kolena se musím pořád učit způsobem pokus-omyl. A ještě mnoho dalších věcí neumím, že sem do hospůdky raději moc nechodím, /jen čtu/ jsem prostě z Křovákova a někdy mám pocit, že se už do mé hlavy víc nevejde.
Tak tohle mě mrzí! Maruško tady tě přece nikdo nezkousi! A když se delší dobu neozveš tak si říkám, že to tu už nemáš ráda. Tak nezlob! Víš na kolik věci jsem z Křovakova já? Doteď když mě někdo vidí s jehlou tak se směje 😛
Alex, jsem stejná kategorie jako ty. Měla jsem trošku výhodu v tom, že na PC jsem pracovala posledních cca 15 v zaměstnání. Ovšem bez větších možností samostatné práce se softwarem. Takže vše, co jsem se naučila mimo, bylo odkoukáno nebo někým vysvětleno. Nikoho za zády nemám, na rozdíl od mé mladší sestry, která má za zády velmi schopné dcery i jejich partnery, a dodnes má problém s odpovědí na mail či stažením fotek do počítače. Ale začínám být stará konzerva, nechci NB ani „makací telefon“ (ten jsem nedávno vyhrála za koupi cigaret (rofl) a hned jsem ho střelila), Jsem zvyklá na myš a makací telefon, kromě slušného foťáku na nic nepotřebuju.
Od mládí poslouchám country a folk, poslouchala jsem Elvise a Abbu, a vyrůstala jsem na Beatles.
Řidičák i auto jsem si pořídila před více než třiceti lety, auto bylo prostě nutnost, a i když jsem pak asi 10 let nejezdila, před patnácti lety jsem zase musela začít. Tak jsem nalepila na zadní sklo zetko, a začala jezdit. Podotýkám jen, že v mnohem silnějším autě než jsem jezdila předtím.
Tělo už zdaleka není, co bývalo, některé věci už zvládám jen s velkou námahou, ale rozhodně si vyprošuji nějaké škatulkování.
Hi, hi, Tečko, tak jsme dvě, také si vyprošuji nějaké škatulkování.
Také jsem pracovala už před 30-ti lety s PC. A velmi ráda. Neměla jsem konkurenci, žádná z kolegyň se se mnou nechttěla dělit. Bály se počítače 8-| ? a tak mi podnikoví ajťáci dávali na vyzkoušení různé kancelářské softwary a já s nimi bojovala o stošest 🙂 . Když nastal nějaký technický zádrhel, tak jsem je měla za zády. To byly zlaté časy. Ale jak jsem zůstala doma, jsem na PC sama a tak s ním bojj, jak to jde. Makacího telefonu se neboj, je stejně blbej jako každý přístroj. Umí jen to co do něj člověk vloží. A můžeš mít úžasně zajímavé aplikace, jako já např. poslední dobou ujíždím na Mapy.cz pro Android. Bezváááá, nemusím chodit zbytečně (už všechno bolí) a vždy se v lesích na cestách najdu.
No, já měla ty testy zaváděného softwaru přímo v pracovní náplni. Taky jsem je měla za zády, ale sama jsem nesměla nic, všechno opravovali sami. Ono to bylo s přihlédnutím, jakých prohramů se to týkalo, docela pochopitelné.
Mně byl ten Makací telefon nějak nesympatický, navíc to mělo věci, které jsem určitě nepotřebovala, o jiných jsem ani nepochopila, k čemu je to dobré, hry nehraju a tak se mi na něm líbil akorát ten foťák, rozhodně kvalitnější, než můj desetiletý Panasonic.
No, uvidím, třeba ho vyhraju ještě jednou. (chuckle) Už jsem tam vyhrála velkou láhev Jagermaistera, tak do třetice by mohlo ještě něco přijít. O auto se bohužel nehraje. 🙂
Dede, jak já tě chápu! A ta drzost nacpat nás na jednu stranu mezi seniory a na druhou nám tvrdit, že jsme dostatečně fit, abychom mohli pracovat nejméně do pětašedesáti 😉
Což my většinou v pohodě můžeme, (v mém konkrétním případě míním dělat svou práci, dokud mi budou sloužit ruce a hlava) ale pak zase nesedí ta kategorie, že?
K padesátinám jsem si nadělila něco, co jsem chtěla udělat už dávno, ale z různých důvodů to nešlo. Trošku studia v něčem, co dělám snad celý život absolutně amatérsky jen tak pro radost. A říkám paní sekretářce do telefonu: „Nevadí, že už nejsem mládež?“ A ona na to: „Samozřejmě že ne. Jste ročník 60? Mohu vám nabídnout program pro seniory.“ 😀
A ještě něco: Někde jsem četla, dokonce mám pocit že je to rozdělení věkových kategorií podle WHO, že mládí končí v pětačtyřiceti letech a do šedesáti se jedná o střední věk.
Regi: „A ta drzost nacpat nás na jednu stranu mezi seniory a na druhou nám tvrdit, že jsme dostatečně fit, abychom mohli pracovat nejméně do pětašedesáti“ Jo!!!
(swear)
Lidi a očekávání se mění a marketing má potíže se měnit s nimi. Je mi 43 let, už nejsem nejmladší, ale zase se rozhodně necítím mentálně stará a přitom v televizi jsou reklamy určené lidem kolem padesáti, tedy jenom o trochu staršími než já, se kterými se absolutně nejde identifikovat. Hudbu poslouchám starou i novou, třeba country radio kde hrají country a folk co poslouchali moji rodiče, hudbu mého mládí jako Nirvana a Green Day, ale i plno novějších, jako Muse, Biffy Clyro, My Chem, a tak dále. Né dechovku.
A očekávat, že nikdo nad 50 let neví jak používat běžnou technologii počítač nebo smartphone, to taky není dobrý. Ale pokud jde o podsouvání nevhodných reklam, tak s tím potíže nemám. Stačí se na něco podívat na amazonu, ebay nebo google shop, a už to vidím ve všech reklamách následující týdny i měsíce.