Chorvatské ryby. O těch se nedá vyprávět, ty se musí ochutnat. Ráno před východem slunce se nachytají, do západu slunce snědí. Čerstvé ryby, dobře okořeněné směsí čerstvého koření a dokřupava vysmažené. Bylo jich vždycky tolik, že se to nedalo ani sníst.
A ve finále na ně přišla marináda z čerstvé plocholisté petrželky ze zahrady, štědrá dávka nasekaného česneku, šplíchanec olivového oleje a kousek másla, nechyběla mořská sůl. Vůně byla nepopsatelná. Když se ryba dostane z rybářské sítě nejkratší cestou do kuchyně, těžko najde konkurenci.
Dovolená na Jadranu
Posledních deset let každoročně zahajuji letní dovolenou vodním rituálem na Jadranu. Jachtou vyplouváme z bývalého pirátského městečka Omiš a týden brázdíme vody od ostrova k ostrovu, kotvíme v opuštěných zátokách a nocujeme v národních parcích. Při té příležitosti se najde i čas k rybolovu.
Co nalovíme, to v lodní kuchyni upravíme a s velkou chutí při západu slunce sníme v družné debatě s celou posádkou. K místním rybám jsem získala vztah díky skvělým receptům od opravdových mořských vlků, kteří kormidlo i recepty zdědili po otci. A kdo chce s vlky žíti, musí s nimi i píti 🙂 Ryby a víno se rozhodně přátelí.
Mušle na víně – Dagnje
pro 2 osoby potřebujeme:
- 1500 g mušlí, tzv. slávek
- 4 lžíce olivového oleje
- 200 ml bílého vína
- 4 stroužky česneku
- 2 cibule šalotky
- čerstvě mletý pepř
- mořská sůl
- plocholistá petrželka
- citrónová šťáva
Postup přípravy:
Slávky očistíme kartáčkem od povrchových nečistot. Všechny otevřené lastury nekompromisně vyhodíme a použijeme jen ty, které jsou pevně uzavřené. V hrnci zahřejeme olivový olej a přidáme drobně nasekanou šalotku s česnekem a krátce orestujeme. Přidáme slávky, osolíme, opepříme a podlijeme bílým vínem. Dusíme zvolna pod poklicí cca 10 minut a nemícháme. Hotové slávky pokapeme citrónovou šťávou a posypeme nasekanou plocholistou petrželkou. Když je hotovo, dobře hrnec utěsníme pokličkou a pořádně s ním zatřeseme, aby se do mušlí dostala všechna omáčka. Servírujeme v hlubokém talíři a případné neotevřené mušle nekompromisně vyhodíme. Slávky jíme rukama. Když sníme první kousek, lasturu použijeme jako „pinzetku“ a vytahujeme pomocí ní lahodné maso ze zbývajících slávek. Do šťávy namáčíme bagetku a zapíjíme bílým vínem.
Salata od hobotnice – Salát z chobotnice
pro 4 osoby potřebujeme:
- 1 kg chobotnice
- 2 ks cibule (červená nebo bílá)
- 2 ks rajčat
- olivový olej
- vinný ocet
- citrón
- 1-2 stroužky česneku
- 3 lžíce nasekané plocholisté petrželky
Postup přípravy:
Čerstvou chobotnici nejprve naklepeme a uvaříme v dostatečném množství vody do změknutí, tj. cca 2-3 hodiny. Uvařenou chobotnici necháme ve vývaru vychladnout. Vyjmeme ji, očistíme povrchovou kůži, z hlavy vytáhneme tvrdý chrupavkovitý „zobák“ a maso chobotnice pokrájíme na drobnější kousky. Do salátové mísy vložíme chobotnici, pokapeme olivovým olejem a citrónovou šťávou, přidáme vinný ocet. Promícháme s jemně usekanou cibulí a na kostičky nakrájenými rajčaty. Přidáme utřený česnek, pepř a nať z petržele. Před podáváním necháme cca 2 hodiny odležet v chladu.
Sardinky – stříbro moře
Sardinky považuji za opravdové stříbro moře. Když ke břehům přirazí rybářské lodě, nestačím se divit tomu množství mrskajících se rybiček, které se hodiny a hodiny vykládají na molo. S nataženýma rukama tam za úsvitu čekají přešlapující kuchaři a restauratéři a za jejich halasného překřikování putují bedny stříbrných rybiček do nákladových prostorů menších i větších aut, a jsou rozvezeny do všech restauračních kuchyní. I v té nejmenší z nejmenších dnes najdete na jídelním lístku čerstvé sardinky na grilu. Ještě téhož dne budou všechny postříbřené krásky snědeny. S novým svítáním totiž začíná naprosto stejný rituál.
Jadranské naložené sardinky
Z čerstvých sardinek se dá snadno a rychle připravit fantastický salát. Pro 4 osoby potřebujeme:
- 1 kg čerstvých sardinek
- 1 l olivového oleje (podle potřeby i víc)
- mořská sůl
- ½ kg cibule (podle potřeby i víc)
Postup přípravy:
Menší ryby se nakládají celé, ty větší stačí pokrájet a vyskládat do kameninové mísy s poklopem. Sardinky se dobře prosolí, proloží cibulí (tou se na Jadranu nešetří) a zalijí olivovým olejem. Nádobu s rybami přiklopíme a odložíme na pár dnů do chladu, aby se ryby v olivovém nálevu pěkně proležely a nasákly vůni sole a cibule. Taková naložená sardinka je po pár dnech naprosto dokonalá ke sklence něčeho ostřejšího. V horkém večeru se po míse odleželého rybího salátu brzy zapráší a poslední kapička aromatického oleje bude setřena kouskem domácího bílého chleba. Ten nikdy na stole nesmí chybět.
Všude tam, kde jsem takto připravený salát z naložených sardinek ochutnala, byl krásně vychlazený, rozleželý a provoněný Jadranem. Ke všemu se tu podávala vysluněná zelenina. Rajská jablka se tu tvářila tak, jako by na stůl přišla opravdu z ráje. Když jsem se ptala po úžasném receptu na naložené sardinky, bylo mi sděleno, že ten vlastně neexistuje. Stačí cit hospodyně, který je nezbytný při solení. Sardinky nesmí být nikdy málo slané, ale pozor na přesolení. To by potom nestály za nic. A místní olivový olej je naprostým základem.
Sardinky na grilu
Pro 4 osoby potřebujeme:
- 1 kg čerstvých sardinek
- 8-10 lžic olivového oleje
- několik větviček rozmarýnu
- pepř
- mořská sůl
- špetka pepře
- 2 citróny
Postup přípravy:
Sardinky omyjeme, prořízneme břišní dutinu, vyjmeme vnitřnosti a vytrhneme páteř. Připravené ryby před přípravou dobře osušíme a klademe je na rozpálený gril. Grilovací plech musíme dobře potřít olejem, položit jednu sardinku vedle druhé, osolit, opepřit, pokapat olejem, posypat nasekaným rozmarýnem. Sardinky pečeme dozlatova z jedné strany, otočíme a pečeme i z druhé strany. Hotové sardinky pokapeme citrónovou šťávou. Podáváme s bílým chlebem a bílým vínem.
Marinované ryby s cibulí
Pro 6 osob potřebujeme:
- 1500 g menších ryb
- octový nálev (možno použít znojemský okurkový)
- 8 ks cibule
- 10 kuliček nového koření
- 15 kuliček celého pepře
- 8 ks bobkového listu
- olivový olej podle potřeby
Postup přípravy:
Čerstvé ryby kuchyňsky upravíme, tzn. očistíme a vykucháme, poté podle potřeby nakrájíme na menší kousky nebo vyfiletujeme. Naskládáme do velké keramické mísy a zalijeme octovým nálevem. Může být ostřejší, ale sladkokyselý je pro naši chuť naprosto ideální, proto můžete použít klasický znojemský okurkový.
V octovém nálevu necháme ryby den či dva proležet v chladu. Poté ryby z láku vyjmeme a vymačkáme z nich tekutinu. Octový nálev z mísy vylijeme a do čisté misky klademe zpět ryby, které zasypeme kořením, cibulí nakrájenou na klínky a zalijeme olivovým olejem. Necháme v chladu zaležet a po pár dnech konzumujeme. Marinované ryby jsou dokonale rozleželé a všechny drobné kostičky se rozpustily.
Křupavé sardinky
Pro 2 osoby potřebujeme:
- 12 ks sardinek
- miska hladké mouky
- směs koření na ryby
- mořská sůl
- olej na smažení
Postup přípravy:
Sardinky kuchyňsky upravíme a poté je obalíme ze všech stran v hladké mouce s kořením a mořskou solí. Ve vyšší vrstvě horkého oleje zprudka dokřupava osmažíme. Při této úpravě kostičky drobných sardinek nemají šanci obtěžovat a nikdo je tam necítí.
Čeká mě náročný týden na palubě s přáteli, ale za tu vůni moře a chuť čerstvých ryb mi ta každoroční cesta naprosto vždy stojí.
Máte rádi Chorvatsko? Pokud tam jezdíte rádi, jistě máte i své oblíbené restaurace a na nich své rybí tutovky, které nikdy nezklamou.
Pokud se vydáváte na moře, přeji dobrý vítr do plachet, hojné úlovky na udičku a hodně sluníčka.
Všem báječnou dovolenou!
Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi
Mořské plody
Chobotnice
Salát z chobotnice
Sardele a sardinky
Lignje smažené (olihně)
Lignje na žari
Dede: Tak co, už se vám sbíhají sliny? Jak máte nejradši upravené své „dovolenkové“ ryby vy?:))
sharka.68: 🙂
OTéčko
Takhle bylo dneska ráno v parku – http://yga.rajce.net/2017_Cervnove_rano
Taky trochu O.T.
Máš krásné fotky, jako vždycky. Já třeba neumím fotit vodu.
Ale proč to píšu: uvědomila jsem si to u fotky té lípy.
Parkuju pod lískovým keřem, který se rychle rozrůstá naproti na té hrázce. Docela to funguje hlavně teď v tom horku. Ale jak jsem opatrně zajížděla pod ty větve, všimla jsem si, jak už jsou velké oříšky. Mám ráda ty ještě bílé, teprve dozrávající. A mám pocit, že jsem si jich trochu trhala vždycky až tak v srpnu, a to byly jen o malinko větší, než jsou tyhle. Už jsou velké jak nehet na palci. Asi je tím horkem všechno nějak dřív.
Ygo, moc krásné fotky – hlavně ty vodní!:)) taky jsem dnes fotila čápa, ale neměla jsem rybu… takže tak pěkné fotky nemám 🙂
Mořských pochutin jsem se dosyta najedla v Řecku. Dobroty nám byly připraveny. Nejsem taková kuchařka abych ty příšerky vařila, smažila či pekla sama. České ryby umím a dělám, zrovna dnes máme pstruhy, jen tak na másle s kmínem a pár bylinek. Chorvatsko znám zejména kolem Igrane, dojezd na Hvar je příjemný.Nějaké malé rybičky jsme dělali na roštu,který byl v kempu a taky nám místní muž dovážel víno, vše moc chutné. A moře modré jak ve filmech a nad ním Biokovo , krása, jen to už asi všechno nestihnu.
Naše Jana je od včera na Šoltě, volala, že tam je příšerné vedro.
Byla jsem jednou tenkrát ještě v Jugoslávii, jako dítě, a pak už nikdy. Když se otevřely hranice, vrhli jsme se spíše na země, kam se do té doby nemohlo – Itálie, Francie, Španělsko. Ale jak tady, a nejen teď, o Chorvatsku čtu nadšená vyznání, docela bych se tam podívala. Na chvilku, já u moře dlouho nevydržím. 🙂 I nějakou tu rybku bych si dala, mořské potvory ovšem ne.
Tak tentokrát jsem si jen hezky početla. Rybu dělám poměrně často, ale pouze zdejší jižanský druh sladkovodní ryby „catfish“ – je křehoučká, výborná a lehká do žaludku.
Krásné recepty, dala bych si všechno, nejradši ty slávky a oboje olihně z obrázků dole (lignje na žaru přímo miluju). Ty slávky připravuju v podstatě stejně, jen ještě přidávám jednu malou chilli papričku.
No a Chorvatsko, to je moje celoživotní láska, mám to tam moc ráda, přírodu, lidi, jídlo, víno, prostě všechno. Bohužel jsme tam už několik let nebyli a letos nám to zas nevyjde, ale s dcérou jsme se smluvily, že napřesrok tam pojedem určitě.
Ryby mám moc ráda a jím je dost často, takže i v Chorvatsku jsem si vždycky nějakou dala. Ale přijde mi, že na to, že je to přímořský stát, se tam ryb zas až tak moc nenabízí. Navíc mě vždycky překvapilo, jak jsou ohromně drahé. A jelikož z ostatní mořské havěti jím pak už jen krevety, kterými Chorvatsko moc neoplývá, a i bez nich se ráda obejdu, a ostatní mořské tvory nikdy nejím, tak to obvykle nejčastěji jistilo „svinjsko meso“, za jehož přípravu se Chorvati taky nemusí stydět. Ale i tak jsem si z Chorvatska už před lety přivezla drobný gastronomický zážitek, a tím je „burek“. Vrcholně jednoduché jídlo, které se jí kdekoli a kdykoli, ráno, v poledne i večer. Slouží i jako rychlé občerstvení, troufla bych si tvrdit, že neskonale oblíbenější (a lepší), než plastikové Burgry v plastikové housce 😀 . V různých obměnách se s ním člověk setká na celém Balkáně (v Bulharsku například proslulá banica), kam se pravděpodobně rozšířilo kdysi s Osmany z Turecka. Nejradši mám burek se sýrem.
Burek? Že by mleté maso v housce? 😀 Nevím, jen hádám – řekni neznalé, co to je… (wave)
Je to z takového jakoby listového těsta. Dřív se to tady u nás prodávalo, v 90. letech, kdy jsme tu měli spoustu uprchlíků z bývalé Jugoslávie. Jestli to prodávají i teť, to nevím, do města se moc nedostanu.
…teď…, proboha 🙁
pro hrubou orientaci odkaz z wiki: https://cs.wikipedia.org/wiki/Burek
není to filo těsto?
Burek je pečivo – v podstatě takový slaný koláč, ve které je zapečený sýr (spíš teda tvaroh) nebo mleté maso … já spíš preferuju slanac – to je takový dlouhý tenký „rohlík“, přes který je cikcak zapečený slaný sýr – mňam.
Burek tak, jak se dělá například v Chorvatsku, Srbsku, ale i třeba ta „banica“ v Bulharsku, se obvykle dělá v kruhové formě, kam se střídavě kladou vrstvy tenoučkého těsta (v různých zemích se mu říká různě – filo (Řecko), yufka (Turecko, arabské země), točeni kori (Bulharsko), má jistě ještě řadu dalších názvů) a náplně, nahoře se končí těstem. Jako náplň bývá sýr (feta, balkánský sýr „sirene“) nebo tvaroh nebo kořeněné mleté maso, a to celé se upeče. Pak se to krájí jako dort na výseče. Při jiné variantě, celkem časté právě v Bulharsku, se ta náplň klade na dlouhé pruhy těsta, ty se zarolují do dlouhých tenkých ruliček a na plechu se stáčí do velkého šneka, který se zase upeče. Tyhle dvě varianty znám z vlastní zkušenosti.
Pokud vím, v jiných zemích se z tohoto těsta dělají plněné kapsy nebo tašky, které se pečou, nebo dokonce i smaží. V arabských zemích se dělají i sladké a pořád se tou říká burek. Dělá se i v Izraeli, v Rusku, na Kavkaze a za Kavkazem. Zkrátka tradiční a úspěšný fastfood celého východu.
Tomu těstu říkají kore a je to podle mě klasickké tažené těsto. Dá se koupit i jako polotovar.
Jo, je to tažené těsto, tenoučké jak papír. Když budeš mít chvilku, koukni na kousek tadytoho videa, jak ho vytahujou mistři (clap) .
https://www.youtube.com/watch?v=3_PE6q7m1c4
Kupuju ho v bulharských potravinách – „točeni kori“.
Dík za tip, burek sa sirom patří k rituálu odjezdu z Trogiru.
když je v lidlu řeckej tejden,tak se dá kooupit už umotanej slanej koláč s fetou,je to taky točenice a je to hodně podobné burku…
Díky všem! Tak fastfood východu mi úplně unikl.
Jo ten chlap na videu fakt umí 🙂
O tom, jak bych při stejné práci dopadla já si nedělám iluze 😛
Jeden čas ho prodávali i v |Olomouci z okénka – plněný nějakým dušenýn zelím nebo masem a nebo slaným sýrem. Nebylo to špatné, jen docela mastné.
tapuz: Vynikající záležitost. Ráno se line vůně téhle dobroty z pekárniček a mísí se s vůní ranní kávy a čerstvě nalovených ryb. Takhle mi vždycky voní pobřeží, když brzy ráno opustím loď a skočím na pevnou zem. S fotoaparátem v ruce si užívám ranní měkké světlo a oběhnu si spící městečko. Skočím na kus řeči k rybářům, potom nakouknu k pekařům a nejdéle posedím u kavárníka 🙂 O osmé ranní většinou zvedáme kotvu a odplouváme k dalším modrým cílům na obzoru. Na burek se už těším 🙂
Ach more v chorvátsku!! Nedám naň dopustiť-ešte sa doma 3x vyspím a zase sadnem do auta smer Istria.Každý rok jazdím od mladosti do „Jugošky“ aspň na týžden.v posledné roky k Rovinji-do Villas Rubin.je to taká turistická dedinka,kde je kemp,ubytovne,honosnejšie štúdiá a uchvatné,malebne kamenne domčeky.Proste pre každého podľa jeho peňaženky.Okolo reštiky,bufety,domáce „konoby“.Pre mňa neskutočný relax.Ja jem všetko,hlavne ryby-niekedy sa mi výber jedla nezadarí a to je potom peklo.Segra točí 3 jedlá:rezeň,gril.kura a palacinky-neskutočné!! Tvrdí,že tieto jedlá sa nedajú pokaziť a že na experimenty nie je. A crno víno!!!
A viete čo?skúšala som si doma urobiť chobotničky,veľké krevety-ale nebolo to ono.Chýbal jadran.
No nepovídej – my byly loni poprvé v Chorvatsku, a protože řídím jenom já, vybrala jsem sever, Istrii, Rovinj a Villas Rubin:-)a byly jsme nadšené, město, kemp i okolí…je tam krásně, viď? My měli objednané studio a dostali jsme místo toho kamenný apartmán se zahrádkou a vlastním fíkovníkem…pro pejskaře ideální dovolená…a po rybách na trhu jsem tam zálibně koukala, že bych zkusila uvařit, ale netroufla jsem si,ale příští rok (když si vezmu sebou tyhle recepty) jdu do toho…tak vedly lignje na všechny způsoby…
Minka a možno sme sa tam aj videli!!! Už sa hrozne teším,som skoro pobalena,večer príde segra,vyspíme sa a nad ránom vyrazíme.Beriem so sebou aj tie uhorky-recept od Maričky,fakt sú famozne.
Verenko moc si to tam užijte! (wave)
Přávidim, moc si to užijte! My až příští rok, asi zase v září…po návratu poreferuj!A šťastnou cestu!
Rovinj je krásné místo. Před pár lety jsem trávila dovolenou v přímořském domečku právě v tomto úchvatném městě. Uličky stoupající ke kostelíku jsou plné galeristů a zapadlých kavárniček, kde se mi moc líbilo. Říkala jsem si, že se sem na Istrii musím zase někdy vrátit, takže na tom budu pracovat a plánovat. Cesta na Istrii je příjemná a netrvá tak dlouho, jako cesta ke Splitu.
Já jsem byla před spoustou let na Hvaru. Tam jsme chodili do jedné „hospůdky“ na crno vino a k němu nám majitel nabízel malé pražené rybičky. První na chuť k vínu, a když jsme si koupili další tři, tak čtvrtou jsme dostali ještě navrch. Ty rybky i to vino bylo báječné. Jinak tam rybí hospůdky byly, ale na moc večeří nám tehdy přidělené (i když na černo navýšené) kapesné nestačilo.
Nejvíc jsem si užila ryby v Bulharsku. Chodili jsme na pláž pod Rybářskou chýši a tam to vždycky tak vonělo, že se tomu nedalo odolat. Bylo to dobré a levné. Pak jsem byla ještě se sestrou v kempu u Albeny a tam jsme si zase kupovaly právě ty v mouce s kořením obalené a čerstvě opražené. Jen jsme musely chodit s vlatními talířky, neb jinak bychom tu rybu dostaly zabalenou do novin.
Itálie, kupodivu Řecko i Turecko, ač přímořské země, moc ryb nenabízelo.
Oni to tam prý mají celkem vylovené, moc ryb tam nežije, stihli si je vychytat, proto ty ceny (viz cenovky na obrázcích, jedna kuna je cca 3,50 Kč, aspoň myslím).
Jezdila jsem se potápět i na Jadran. Je to prakticky mrtvé moře, víceméně nic tam už nežije, alespoň v blízkosti pobřeží. Dlouho plaveš a nepotkáš ani živáčka, je tam pusto a prázdno. Na komerční rybolov to rozhodně nestačí, leda tak pro osobní potřebu. Proto ty ceny.
No, přesně. MLP se před lety potkal s jedním profesionálním potápěčem, který do Chorvatska jezdí už od 60. let a právě tohle mu říkal. A v tom Řecku je to prý to samé nebo podobné.
V Chorvatsku zkoušejí farmový chov („akvakulturu“), vím o tuňácích a slávkách. „Vtipné“ je, že jednu tu tuňákovou věc má jeden z největších válečných zločinců z válek z 90. let. ;-(
No, už tam nežijou ani žraloci, co dříve požírali industriální učitelky, protože v mezičase mezi učitelkama by chudáci chcípli hlady 😀 .
Je to smutné. Ta tendence je bohužel všude. Když jsem před mnoha lety začala jezdit do Rudého moře, bylo to už u břehu jako v akváriu – koráli, ryby, chobotnice, a v celkem dostupné vzdálenosti želvy, žraloci, manty, barakudy. Byly tam dokonce i vzácné mořské krávy (kapustňáci, manatee). A když jsem tam byla asi před čtyřmi lety naposledy, tak už jsme pěknou řádku let za tímhle vším jezdili daleko na moře, u pobřeží už byly jen ubohé zbytky.
Přesně tak, velkou rybu pod vodou nepotkáš a těch malých je málo. I když… Včera v noci jsme potkali pod vodou velkého úhořovce – zalezlého v puklině. Mávám z Chorvatska.
(wave)
Verenko moc si to tam užijte! (wave)
Jajko, ty taky 🙂
Jajko, přeji krásný pobyt, pod vodou a ve vodě je asi snesitelně. 🙂
aida: Navíc ty uměle budované průplavy … Místní rybáři si stěžují, že Suezem proudí směrem do Středozemního moře voda z Rudého moře a nese s sebou i dravou faunu, které se mírumilovná středozemní fauna nedokáže ubránit. Všechny invazivní druhy se tu rychlým tempem rozmnožují a místní živočichové nemají šanci se ubránit. Když k tomu připočteme čilý rybolov, nemůže to dopadnout dobře.
Tečka – smažené křupavé rybičky jsem si zrovna o víkendu dopřála. Dělala jsem hromadu kapřích hranolek pro děti mých dětí 🙂 Paradoxem je, že jim kapr „prý“ moc nechutná, ale kapřích hranolek si berou plné hrsti. Sice chyběl Jadran, ale pod zahradní pergolou s pohledem na modrou bazénovou vodu, ve které se odráželo modré nebe bez mráčku to byla dokonalá letní pohoda 🙂
V Chorvatsku jsme byli asi jen dvakrát, ale bylo to nezapomenutelné. Poprvé, když byly Markovi 4 roky a byl po neštovicích (lidé se nám vyhýbali, byť jsme dostali zelenou od naší paní doktorky – v moři se kůže rychle hojila:)), na to se moc nepamatuju – jen na Pulu a amfiteátr. Podruhé na Korčule v soukromí a to bylo naprosto úžasné. Hm, už je to taky dávno!
To jsme ještě moc do restaurací nechodili, takže tyhle vzpomínky nemám, vařila jsem sama a ryby jen někdy:))
Opravdové rybí opojení jsem si užila s maminou když jsme spolu byly na Madeiře (s maličkým vyzrálým banánem… ach) a potom v Norsku – ale tam je to jiné – sever, že.
Ty sardinky jsem vlastně ochutnala až v Barceloně, když tam Marek studoval. Bavilo mě se koukat, jak jim Marek propadl, když o jiné ryby vlastně nestojí.
Díky za báječné recepty, milá Šárko! Pokud letos vyrazíme někam na jih, budu dávat pozor na to, v jaké podobě budu jíst své ryby:))
Jinak zastávám teorii, že ryby a mořské plody je nejlépe jíst tam, kde se přirozeně vyskytují – tedy v přímořských státech.
Dede – s výhledem na moře všechno z moře chutná nezapomenutelně 🙂
Do Chorvátska sme chodievali ako taká širšia partia zhruba tak do konca 90-tych rokov. Ale stihla som len Istriu – Novigrad – Lanterna, Poreč, Umag a potom sme boli s maminou raz spolu v Pule. To je krásne historické mestečko, pochodili sme tam aj centrum s amfiteátrom a dali si aj morské povory a rybičku. Kalmary maminu nenadchli, zato miestna zmrzlina áno 🙂 . Na tretí deň sme už mali „svojho“ zmrzlinára, ktorý na nás už zďaleka mával a nakladal nám ohromné kopce zmrzliny, žiadne otieranie naberačky o okraj nádoby (chuckle) . Potom sa nám dovolenková partia rozpadla, zostali sme len my dve s kamoškou, skúsili sme prvý krát Grécky ostrov (prvý bol Korfu) a odvtedy sme im už úplne prepadli a do Chorvátska sa už nevrátili… Ale paradoxne som v Novigrade jedla asi svoju najlepšiu pizzu 🙂 Bola tenká, s domácou rajčinovou omáčkou v základe a navrchu bola len hrubá vrstva na tenké plátky nakrájaných šampiňónov a pár sardeliek. Výborná a nepreplácaná kombinácia, v podstate nemám rada keď je pizza obložená všetkým možným 🙂
Jejda Omiš! Byla jsem tam dvakrát, ještě dávno před revolucí. Vzpomínky krásné, moře, levandulové záhony, výlety lodí po Cetině, rybky – hlavně ty mrňavé smažené, k tomu víno…
Od té doby jsem nějak přestala dobře snášet horko a v posledních letech jezdíme k moři na sever, do Polska k Baltu. Do „smažalně“ na nejrůznější rybky chodíme často. A domů si pokaždé vezeme klobásky z lososa. Jsou skvělé na grilu. Už se těším, jedeme tam zase koncem srpna. (mm)
Regi:
Severské pobřeží má pěknou atmosféru. Byla jsem jen v Dánsku a bydlela tam pár dnů v přímořském domečku. Všechno tam bylo „Hygge“, jak by řekli domácí starousedlíci, kteří tam tráví volný čas a nikam do světa je to vlastně ani moc netáhne.
Na Balt jsem jezdila jako děcko s rodiči a mám na to jen ty nejlepší vzpomínky 🙂
V Chorvatsku jsem nikdy nebyla a bohužel ryby nejsou můj šálek kávy.
Vím, že když se dobře připraví, mohou být chutné. Zvláště s dobrou sklenkou vína a při západu slunce na mořském pobřeží.
Ale nebylo mi dáno.
Já jsem spíše těstovinová a italské těstoviny můžu kdykoliv.
Míša z Plzně:
Italská kuchyně je báječná, s ní se dá vydržet všude a všechno! Moje dcera žije v It a její partner je pravověrný Ital se vztahem k moři a mořským darům všeho druhu. Zpočátku byl její vztah k mořským potvůrkám i rybám poněkud vlažný, ale v současné době si vybudovala pevné pouto s rybím světem na talíři. Jen těch sardelek by prý mohlo být o něco méně 🙂 Rozpuštěné sardelky v olivovém oleji, oblíbená to solící směs na těstoviny atd. Těstoviny ve všech podobách také mohu! 🙂
Miluju Chorvatsko – ten kousek mezi Šibenikem a Primoštenem projdu už i po slepu. Ovšem ráda bych upozornila, že pro Dalmácii NEJSOU ryby národním jídlem – oni Dalmatinci v podstatě nejsou ani námořníky, k moři se sestěhovali po velkém zemětřesení až na začátku šedesátých let – do té doby žili v horách a u moře žila místní „chudina“ (což je teď naopak). Takže v běžné domácnosti se většinou vaří prasátko, kuřátko, jehněčina a teletina. Bylo nám vysvětleno, že telecí se říká masu, které nežilo déle než devět dnů! Sice duše mi nad telátky naříká, ale chuťové pohárky plesají.
Ten salát z chobotnice nám dělávala domácí (kuchařka od boha) a ti z nás, kdož chobotnice jedí, vyloženě žrali (rofl) . Jinak já miluju pražené sardinky (ty jsme si dělávali sami), krevety, smažené lingnie a mořské ryby pečené (och, taková oráda, ale i čerstvá makrela nebyla k zahození). Nemiluju mušle a chobotnice.
V poslední době jsme chodívali na mořskou večeři do malé konoby, stojící přímo na břehu v Bilu – cca 10 km od Primoštenu směrem na Šibenik. Jejich krevety (ale i ostatní) nemají chybu.
Jak mi chybí Chorvatsko – letos to zase nevypadá, že bysme vyrazili – ach jo!
A počasohlásání – dneska mezi čtvrtou a pátou se nad námi zatočili tři bouřky a přece jenom trochu napršelo … no trochu, jelikož o půl paté vyrazili hasiči jak k ohňu (hasičárna je u našeho, tak jejich výjezdy včetně sirény mám z první ruky) předpokládám, že někomu plaval sklep … nebo spadl strom na el. vedení. Teď momentálně další minibouřka (5 minut), ale už svítí slunko. Budeme tu mít parní lázně …
Zapomněla jsem zmínit úžasnou zeleninu – hlavně velká masitá rajčata! A petrželku, kterou sypou snad i na krupici (jestli ji vaří). A ještě ovoce – čerstvé fíky a melouny a granátová jablka! A v jižní Dalamácii pomeranče! A co čerstvý bobkový list?! A víno – crno vino z Pelješacu! A jejich likéry – travarica, pelinkovac, orahovac! Jediné, čemu jsem na chuť nepřišla, je čistá rakija, ta je i na otrlé Moraváky hodně … ehm … zvláštní (rofl) . Nestačím polykat …
Ta rajčata, ta jsou! Plus to ovoce, co zmiňuješ. Jednou nás tamní známý vzal k sobě na statek a naše děti se pásly na fících přímo ze stromu, dodnes na to vzpomínají. My zase vzpomínáme na ty pršuty a pancety tam, on je ten známý řezník ze Šibeniku a na tom statku ty svoje dobroty vyrábí. Viselo jich tam dobrých sto, spíš víc. Navíc si dělá vlastní víno, moc dobré, hlavně červené, takové to „jižní“, jak hřeje po napití v krku. Dělá i bílé, ale to moc dobré není, je taky „jižní“, chutná úplně jinak než naše bílé (žádné kyseliny), vždycky jsme sklízeli velký aplaus, když jsme přivezli bílé od nás. Plus dělá i ty Tebou zmiňované pálenky. Jo, taky jsem začala polykat a slintat. 😉
aida – je v tom cítit ta úcta k domácí hroudě 🙂
YGA – na středomořský stůl je radost pohledět, vybere si opravdu každý 🙂
Poslední den, když se loučíme s přáteli na lodi, vaří se pašticada po dalmatinsku, která se počítá k chorvatskému gastronomickému dědictví. Dlouho dušené hovězí maso ve voňavé šťávě je tradičním slavnostním pokrmem na svatbách, u příležitosti domácích oslav i konce roku a každá hospodyně si na jeho přípravě dává záležet 🙂 Náš lodní kuchař ctí zásadu své troggirské matky a přidává tlučený hřebíček rozetřený se zralými fíky 🙂 Ale povídání o chorvatské kuchyni by bylo krásné, ale nekonečné … Z lodní kuchyně jsem vybrala jen zlomek, tedy to „stříbro moře“ – sardinky. Jdu si dát kávu a orehovicu – ještě mi tu od loni na dně láhve něco zbylo 🙂 Také jsem dostala chuť a nestačím polykat 🙂
Tedy YGO, tak to mi děláš chutě! No, telátka, když se narodí v hospodářství býček … tak se nedá nic dělat. A to ovoce a zelenina ……
Já osobně „plody“ moře nemusím. Ochutnávala jsem, kdysi v Chorvatsku a tohle jídlo mne neoslovilo. Plody moře mám ráda převtělené do belgických pralinek 😉 .
Alex, ty jsi moje krevní skupina – plody moře pouze v těch pralinkách. Dneska mi dělalo potíže se podívat i na některé obrázky
V Chorvatsku jsme byla dvakrát na pobřeží za Pulou a nadchly mě vlastně jen ty ryby… Chorvatsko jako takové mi k srdci nepřirostlo. Já mám radši Itálii. Asi že jsem tu dovču strávila na souši a ne na vodě…
Také miluju Itálii.
Taktéž. (h)
Itálie je mé druhé doma. Každoročně navštěvuji kraje, kde jsem ještě nebyla. Loni to byl úžasný kraj Marche. Itálie je krásná celá, ale nejsem si jistá, že ji stihnu celou poznat tak, jak bych si přála. Tak alespoň doma často vařím italskou kuchyni 🙂
Vzhledem k mému odporu k horku, sluníčku a létu vůbec asi cesta k moři nehrozí. I když na lodi je určitě jinak než na pláži. Ryby, mušle, chobotnice, krevety a všechny ty mořské dary ovšem miluju. Až se budu loučit s Prahou, zajdu si na večeři do Chorvatského mlýna. Několikrát jsem tam byla za lepších časů a jídlo tam bylo fantastické. Nebo že bych do speciální restaurace, kde připravují mušle na spoustu způsobů? Možností je víc, možná se budu loučit víckrát.
Karolína: 🙂
Slin po ránu plnou hubu..jeden recept lepší jak druhej. Omiš a její říčka Četina a nad ní Biokovo,nádherný pohoří,kde se a nejen na něm natáčel Vinnetou..
Já z Omiše jela ještě dál,až do Podgory..ale koousek za Omiší,jsme se vžycky stavovali ve starém mlýně,v restauraci,kde jsme měli zamluvenou a den předem objednanoou PEKU..jehněčí s bramborama pečené pod žhavíky (uhlíky) v keramice … dole v Podgoře,pak tebou zmiňované mušle,chobotnice i ty sardinky…krom nich ještě Proška a pršut…aby nám nenarostly žábry:-D …tak si nech chutnat a zase sežeň nějaký dobrý recept… (rose1)