Slunce, seno, jahodové knedlíky – to je moje definice měsíce června. První hrst sklizených voňavých jahod putuje z dlaně rovnou do pusy, ale ta druhá otevírá knedlíkovou sezónu. První ovocné knedlíky vařené z čerstvého ovoce jsou u nás doma vždycky ty jahodové.
Když jahodové knedlíky, tak s jahodovou omáčkou. Pěkně teplou, která hebký a lehoučký tvarohový knedlík nezalehne svou hutnou podstatou, ale krásně povznese trochu výš do jahodového opojení.
JAHODOVÉ KNEDLÍKY z tvarohového těsta
Pro 2 osoby potřebujeme:
Na těsto:
500 g měkkého polotučného tvarohu
1 plný čtvrtlitrový hrnek polohrubé mouky
špetku soli
2 čerstvé žloutky
čerstvé jahody na plnění
Na ochucení přímo do talíře:
100 g rozpuštěného másla na přelití
150 g strouhaného tvrdého tvarohu
2 lžíce moučkového cukru na posypání
Postup přípravy:
Měkký tvaroh smíchám s prosátou moukou se špetkou soli a přidám čerstvé žloutky. Na pracovní desce tvaroh s moukou dobře propracuji a uhnětu z něj hladké a tvárné těsto, které se nelepí na ruce. Těsto nechám odpočinout v misce zakryté utěrkou. Na kamna postavím velký hrnec s vodou, do kterého se budou zavářet kulaté knedlíky uprostřed s velkou jahodou. Než voda stihne dojít k bodu varu, stihnu připravit knedlíky.
Těsto rozdělím na dva až tři kusy. Pracovní desku lehce podsypu moukou a těsto rozválím na cca 1 cm vysoký plát, který nakrájím na čtverce. Do každého kousku zabalím vždy po jednom kousku velké pevné jahody a v dlani zakulatím do tvaru knedlíku. Zavářím do vroucí vody a opatrně každý knedlík podeberu vařečkou, aby se nepřilepil na dno hrnce. Mírným varem vařím 8 minut bez pokličky. Jakmile knedlíky vyplavou na hladinu, dávají jasný signál, že jsou vařeny. Vyberu je jeden po druhém děrovanou naběračkou a rovnou je vkládám do porcelánové mísy, kde každý knedlík propíchnu vidličkou, aby z něj odešla pára.
Knedlíky servíruji do nahřátých talířů, poliji rozpuštěným máslem, posypu nastrouhaným tvarohem a osladím moučkovým cukrem. Když je jahod dostatek, byla by škoda neudělat si k nim i teplou jahodovou omáčku, tzv. merendu.
Jahodová omáčka – merenda
250 ml smetany na šlehání zahřeji v kastrůlku, přidáme rozmačkané čerstvé jahody s cukrem a krátce prohřeji. Omáčku servíruji ke knedlíkům buď zvlášť v omáčníku, nebo knedlíky na talíři rovnou zaliji omáčkou. Jahodová chuť uvnitř i na povrchu knedlíků je neodolatelná, proto omáčky vždy vařím o trochu víc.
Léto plné jahod mě inspiruje ke všelijakým dobrotám. Ke svému zaběhanému repertoáru ráda vyzkouším vždy i něco nového. Tentokrát to bylo risotto s jahodami, v Itálii oblíbené risotto alle fragola. Recept s fotografiemi pro inspiraci je k nalezení na mém webu, tak zvu na návštěvu a přikládám i odkaz na jahodový recept.
http://www.gurmanka.cz/2017/04/risotto-s-jahodami-risotto-alle-fragola
Kam za jahodami?
Mám ráda ten lidský dotyk, vůni člověčiny, která jahodám dá duši už při sázení a potom je laskavě opečovává až do časů sklizně. Co si nevypěstuji sama, koupím od místních pěstitelů. Nejhezčí a nejvoňavější jahody rostou na naší jahodové plantáži. A když rostou na té naší, nebude o ně nouze ani na té vaší.
Jahodárny se shodují, že samosběr přetrvává jako oblíbená a stále populárnější forma prodeje. Každý si sám natrhá, kolik unese, a čerstvé si odnese domů. Kdo nemá vlastní zahrádku, zaručeně čerstvější jahody nikde jinde nesežene.
Období jahod trvá krátce, proto se snažím nic nepropásnout. Chce to zpomalit, myslet na tu krásu všude kolem a užít si jahodové tvoření na záhonku i v kuchyni. Kam si pro jahody chodíte Vy a co s nimi v kuchyni nejraději děláte?
Krásné léto a dobrou chuť přeje VŠEM
Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi
Jen tak mimochodem – zrovna si dávám dezert z malin (a malinko jahod) se šlehačkou a kapkou mletého cukru … mňáááááám.
YGO, nech si chutnat a s velkým zpožděním gratuluji úspěšné dcérunce ! A přeji, ať se jí dále daří i na koňském hřbetě.
YGA: není lepší vůně léta 🙂
Tvarohové knedlíky jsem nikdy nedělala, umím jen z mouky. Ale jídávala jsem kdysi meruňkové z tvarohového těsta, které dělala moje česká kamarádka. Posypané tvarohem. No možná je jednou také zkusím, když už je tu takový lákavý recept. Slovo merenda čtu poprvé a je mi novinou i to, že se jí knedlíky polévají.
Dede, gratuluji k úspěšnému vystoupení a budu se těšít, že získáš video a že nám ho nabídneš 🙂 A jsem ráda, že Berry nekulhá (clap)
MÁM DOTAZ? Při odpolední procházce s Trixie jsme narazili na hromadu lišek (hub!) Byly jich tam kolem stromů kvanta, domů jsem si přinesla plný sáček a po očištění je jich trochu přes 1.5kg. Nemáte nějaký nápad, co s nimi? Zavařovat do octa je rozhodně nebudu. Už jsem „uzavařovaná“, mám 70 sklenic Bread&Butter okurek(a furt rostou) a ještě mě čekají borůvky. Tak lišky buď usuším a rozemelu na prášek (krásně voní kořeněně), nebo je podusím a zmrazím. Ale i ty zmražené – jak se pak dají konzumovat, přeci jen je to tužší „maso“ než běžné houby? Pokud je najdete vy, co s nimi děláte? Dříve jsem je take už několikrát našla, ale jen hrstku a ty jsem vždy přidala k ostatním do smaženice z hub, které nám vyrostly pod našimi borovicemi. Tohle množství jsem nikdy neměla, ale nedalo mi to je nesebrat. Ještě jich tam zůstala spousta maličkých, které teprve dorostou! Nejsou nijak ukryté, jen u kraje lesa, ale nikoho nezajímají, Američani prostě „divokým houbám“ nedůvěřují.
Maričko lišky patří k nejvíce aromatickým houbám a je znát, že tam máte velmi krásnou a zdravou přírodu, protože tady kdysi úplně vymizely a objevují se až v poslední době. Můžeš je usušit a rozemlít na prášek, ale je to škoda. Určitě zkus popřemýšlet o pár zavařených sklínkách, je to delikatesa k masu. Můžeš je i podusit a zalít sádlem. Budou se pak hodit pod maso. Nebo jen tak podusit a zamrazit. Určitě je pokrájej na malé kousky. O liškách říkával tatínek, že je lze jíst víckrát, protože zažívacím taktem projdou beze změny, když se pořádně nerozkoušou.
Jinak lišky mají i spoustu léčivých účinků, byla by fakt škoda je mlít na prášek. Když je zamrazíš podušené, můžeš je udělat např. na smetaně, což je dost obvyklý postup, dělávali jsme to tak v Krkonoších když byly. Pro jejich delikátní chuť a jemnost se k nim smetana hodí, nehodí se do aromatičtějších jídel, která jejich chuť přebijí. Lišky jsou hodně žádané u kulinářských specialit a jednu dobu byl fakt problém je někde jen zahlédnout. Takže bych si jich docela dost považovala.
Maričko, tady je pár tipů nas recepty s liškami: http://www.labuznik.cz/recept/hledani/zakladni/?q=li%C5%A1ky&sa=Hledat – stránek s recepty je 10, stačí postupně ťukat na ta čísla dole.
P.S. Minimálně ty recepty z první stránky (až na jeden recesistický) vypadají docela použitelně, na dalších už je to horší, jak jsem právě zjistila.
Ale lišky bych si teda dala, to jo.
Maričko,zavařované lišky jsou skvělé, ale klidně je usuš nebo podus na másle a po troškách zamraz, jsou super do omáček nebo k masu.. omáčka z lišek je obrovská dobrota a ke zvěřině super….moc je nekrájej,kouzlo je v těch celých houbách na talíři, na omáčku se část mixuje,část zůstává v celku….omáčka je jako klasická smetanová,barvou spíše ke svíčkové….
Karolíno, Aido a Sharko, děkuji za rady. Aido, díky za odkaz, na recepty si prohlédnu. Jinak zkusím půl a půl, tedy polovinu jich zamrazím a druhou nechám uschnout a rozemleji. Asi mi to stejně nedá a půjdu na sběr podruhé, těch maličkých tam byla ještě taková spousta, že by byl prostě hřích je tam nechávat. Jinak veškeré smetanové omáčky máme oba moc rádi, tak do nich lišky zkusím přidat.
Tady jsou 2 fotky jako „důkaz“ :). Houby, jak rostly dost při zemi, tak byly dost špinavé a musela jsem je řádně propláchnout. Tak jsem je pak dala ještě rychle okapat a oschnout ven na síto. Teď je mám v kuchyni a rozmýšlím, co s nimi 🙂
http://marickac.rajce.idnes.cz/houby_lisky
Marička:
Lišky jsou úžasné houby. Díky jejich pevnosti jsou naprosto ideální k zamražení. Já z čerstvých rozhodně vždy udělám nějakou smetanovou omáčku. Tu máme rádi po italsku s nudlemi. U nás doma ji mají všichni rádi. Místo nudlí může být i knedlík, noky atd. Nebo si udělejte tradiční italské risotto. S liškami je to delikatesa. Najít takový úlovek je opravdu požehnání 🙂
Tak mám za sebou to vystoupení a byla to paráda – nejen jsme na nic nezapomněly, ale dokonce se ani nic nestalo s kostýmy – například jsem si nepřisedla závoj, nebo tak:)) Jen nemám jedinou fotku – ale existuje video. jen se k němu musím dostat.
malá drobnost, která potěší – říkal Marek: stáli vedle něj nějací kluci, když během představení jeden z nich prý s úžasem řekl: Ty vole, to je Ruščáková! Tak dobře jsem byla zamaskovaná 😀
Hurá!!! jsem ráda, že se vystoupení zdařilo – netrpělivě budu vyhlížet video!
Skvělé, že se vydařilo!
Matyldo, když Tě tu vidím, napadlo mě něco ohledně toho Tvého oblečení do práce. V prodejně pracovních oděvů jsi byla? (asi jo, já vím) Jedna je třeba z kraje na Křenové v takovém tom uskočeném domě šiknmo proti kostelu (bývalé papírny), pak je třeba Kars na Cejlu, jedny pracovní oděvy jsou i na Husitské. No a zeptala bych se na oděvy pro zdravotníky. Letmo jsem se dívala na různé e-shopy s pracovními oděvy a vždycky se tam něco najít dalo – třeba bílá trička s límečkem nebo kratší bílé doktorské kalhoty. Nebo jiná varianta: když jsem kdysi pracovala v laboratoři, chodívala jsem přes léto jen v bílém plášti bez rukávů (dělají se i s krátkým rukávem), to se taky v těch pracovních oděvěch koupit dá.
Jo, mám doktorské kalhoty a dvě trička jsem si koupila zajímavější, než je ta hrůza ke krku, ale celé je to prostě o tom, že nepracuju v provozu, jen v té přísně střežené oblasti, a tak nemusím mít oblečení spíš ochranného charakteru, ale můžu mít třeba sukni nebo tak (to holky v provozu nemají). No ale musím prostě přijít na něco zajímavějšího 🙂
Paráda, gratuluji! (clap) A na video jsem zvědavá.
Tak já miluju tvarohové knedlíky a taky je už dělám od oka – jen u nás mají tradici knedlíky švestkové a meruňkové. Pokud zpracovávám jahody, maliny nebo rybíz, tak dělám tvarohové placičky a ty přelévám ovocnou omáčkou, kterou dělám různě z různého ovoce. Jahody jsou tak úžasné, že ty vlastně jen rozmixuju, trochu je dosladím a zakápnu tatrou. Mňam!
Dneska jsem letos poprvé dělala jahodovou bublaninu, těsto jako na hrnkovou buchtu. Plech jsem místo moukou vysypala strouhaným kokosem, naprosto skvělá chuť.
Taky ráda vysypávám kokosem, je to bezvadné podtržení chuti koláče 🙂
A bábovka vysypaná kokosem jde výrazně líp vyklopit.
Jo!
aby ne,když je taky mastnej…zkuste holky do té bábovky přidat trošku ananasové šťávy nebo kousíčky ananasu..ta kombinace,ananas s kokosem, to je něco!
Tak nevím… těsto u 500 g tvarohu na knedlíky pro dvě osoby?
Můj recept je 250 g tvarohu – kostka, ne vanička, 1 malé vejce, trošku soli, hrubá mouka přiměřeně, nevážím ji. Těsto měkké, ale jakžtakž nelepivé. Je to bohatě na dvě porce, spíš zbyde třetí do mrazáku. Ale vybírám velké jahody a vrstvu těsta tak 3 mm. Vařím cca 2 minuty po vyplavání – lovím vzorky. Navrch hrudkový tvaroh (takový ten trojúhelník, 1 pro dva lidi), cukr, rozpuštěné máslo.
Umím i odpalované (spařované) těsto. To u nás dělávala babička – švestkové knedlíky s tenoučkou vrstvičkou těsta, švestky musely prosvítat. A máma dělala luxusní meruňkové z kynutého těsta. Také tím těstem na meruňce šetřila. Mňam, měla bych si je někdy udělat.
Samozřejmě těsto „z“ 500 g…
Tak upřesnění, dnes budou k obědu ovocné knedlíky. Už je mám zamotané :-).
Tvaroh 250 g kostka ještě zatavená v igelitu – to zatavení vymáčkne z tvarohu další tekutinu.
150 g hrubé mouky (skoro moc)
špetka soli,
1 vejce.
Je z toho 18 jahodových knedlíků (velikost jahod 4-5 cm) a 6 meruńkových. My totiž už máme meruňky. Místo pecek dávám půl kostky cuku, ale zase se o dost hůř balí…
Co se týče tvarohu navrch, já mívala ráda tvrdý strouhaný, dcerky měkký tučný, naředěný trochu mlékem. Pak se objevil ten hrudkovitý, odpadlo strouhání tvrdého a dnes ho máme radši.
zkus do té meruně místo cukru dát kus bílé čokolády obalený ve skořici
Jahody mi včera ,po cestě od lékaře,zakoupil v blízkém místním trhu, přednosta. Měla jsem je k snídani s trochou cukru a šlehajdou, mňam. Taky dovezl slaďoučké meruňky a ty byly z části přidány čerstvé napůlené ke kynutým meruňkovým knedlíkům z mražáku, tvaroh+ máslíčko.
Jahodové opojení v červnu je príma, užijme si ho! (f)
Pro jahody jsem vždycky jezdila do Kunratic, ze Spořilova jsem to měla kousek. Jahody se tam prodávají přímo z pole, čerstvější už ani nemohou být. Kolikrát jsme čekali i u prázdného stánku, až přijede další valník s jahodami z pole. Kvalita špičková, v košíku obvykle nebyla ani jediná nepěkná jahoda. (Samosběr tam pořádají taky, ale na tom jsem nikdy nebyla a nikdo by mě na něj nedostal. Vždycky mi přišlo, že rozdíl v ceně není až takový, aby ospravedlnil to plahočení v předklonu po poli 😀 .)
Doma jsme se na to s mámou vždycky hned vrhly. Nejdřív rozdělit, co půjde na knedlíky, na „buchtu“, do mrazáku, na kompot, na zavařeninu a na jídlo za čerstva, a pak jsme se do toho pustily.
Jahodové knedlíky byly vždycky první ovocné knedlíky sezóny. Pak následovaly meruňkové (ty mám já osobně nejradši) z vlastních meruněk, višňové z vlastních višní a nakonec švestkové, dokud ještě bývaly pravé švestky. Mezitím se ad hoc dělaly knedlíky rebarborové, borůvkové nebo jablečné. Jahodové jsme s mámou dělaly vždycky z tvarohového těsta, meruňkové a švestkové z odpalovaného a višňové, rebarborové, borůvkové a jablečné z kynutého. Kromě meruňkových a švestkových máma vždycky dělávala ještě merendu na polití, aby to bylo ovocnější.
Od té doby, co už máma není, knedlíky nedělám ani nic nezavařuji. Už to není ono. Někdy si na trhu koupím malou vaničku českých jahod, přímo na snědení. Plastikové dovozové jahody vhodné tak akorát na ozdobu nejím, jsou vysloveně nedobré.
Knedlíky tvarohové – spíše to jsou takové drobnější kuličky – dělávám neplněné, jak už tu bylo zmíněno. Je to velejednoduché a hrozně rychle hotové. Zdobím rozmačkanými jahodami s cukrem a šlehačkou nebo jahodovou omáčkou. Netušila jsem, že se jí říká merenda. U nás se merenda používá ve smyslu bujná a opulentní oslava. 🙂
A jak ještě ráda jahody? Třeba do prosecca! (d)
Jahodové knedlíky mám spojené s jednou, jinak neoblíbenou, tetou. Ale její knedlíky…
Ne plněné, prostě udělala kynuté koule a pak polévala jakousi jahodovou omáčkou chuti přímo nebeské :-). Tuším, že vyšlehaný sníh z bílků + mačkané
é jahody + cukr. Je to už strašně dávno.
mohla bych odpovědět velestručně – pro jahody na trh nebo k Houdovům a sež..sníme je všechny všecičky tak jak jsou. ale jen ta představa košíku jahod, co dneska nesu domů z trhu spolu s článkem mě tak rozněžnila, že svoje tvrzení trošku rozvedu 😀 takže trh v HK/Houdovic jahody/Přelovické jahody/ vlastní, co se letos taky urodily, ale jsou zasazené teprve prvním rokem pokusně na malém záhonku 🙂 s cukrem/ bílým jogurtem a tmavým cukrem/se šlehačkou/s vanilkovou zmrzlinou a trochou máty/se sektem 🙂 taky jsme shledali, že do knedlíků je jahod škoda a jsou lepší pokrájené navrch malých tvarohových knedlíčků. v těstě jsou stejně lepší meru%nky nebo borůvky, ty tam krásně vyniknou. máme od prostředního bratra MLP parní komín, takže už je definitivně po strachu z rozvaření a knedlíky jsou jako peříčko 🙂 no, minulý i tento víkend jsem vyhlásila „koupím košík jahod a dáme si do nosu“. minulý týden mise splněna, tento víkend bude nejinak 😀 kočky samozřejmě pilně sledují práci s ovocem a potom se domáhají svojí porce jogurtu nebo šlehačky 🙂
Tvarohové knedlíky s jahodami miluju, tyhle v létě a švestkové na podzim jsou víceméně jediné, které vařím. A měla jsem s nimi i mezinárodní úspěch – před nějakými třinácti lety se muž vrátil z Anglie z jazykového kurzu s tím, že pozval na návštěvu svého spolustudenta původem z Jižní Koreje. Chlapec přijel v létě a já přemýšlela, jakou českou letní specialitou ho uctít – i zvolila jsem jahodové knedlíky. Když jsem s mísou kouřících knedlíků dorazila ke stolu, až mi ho bylo líto, když jsem viděla, jak na ně nedůvěřivě kouká. Řekl si o tři kousky, zjevně aby neurazil. Nejistě zakrojil, donesl sousto k ústům, ochutnal… a přidal si dalších dvanáct :-). Tak jsem měla radost.
… dalších dvanáct (rofl)
Já mám takovou podobnou příhodu s meruňkovými knedlíky. Jednou v létě, akorát když nám na zahradě dozrávaly naše supermeruňky, jsem tu měla na návštěvě přátele z Anglie. Chutnalo jim tu všechno (bodejť ne!), tak jsem zkusila meruňkové knedlíky, vrcholný zážitek letní sezóny 😀 . Hezky zasypané závějí jemně strouhaného tvarohu s cukrem a přelité máslem. Nejdřív na to taky koukali udiveně, nešlo jim do hlavy, že mají jako hlavní jídlo jíst něco sladkého, považovali to za dezert. Ale pustili se do toho a jejich nadšení neznalo mezí. Než odjeli zpátky domů do Birminghamu, dělala jsem knedlíky ještě jednou. A skoro bych si troufla říct, že na tenhle kulinářský zážitek nikdy nezapomněli. (Já jsem na kulinářský zážitek nad „kidney pie“ u nich doma taky nikdy nezapomněla, ovšem bohužel v opačném smyslu (chuckle) . Ale byli to moc milí lidé, měla jsem je ráda. Bohužel už nejsme v kontaktu.)
Tepelně upravené jahody jen ve formě marmelády – jinak je jím syrové, maximálně s cukrem a smetanou. Ovocné knedlíky pouze kynuté … s meruňkami nebo trnkami (švestkami). Mamka dělávala i třešňové.
třešňové jsou strašně dobré… z těch velkých žlutočervených chrupek, mňam! nebo z velkých černých třešní – akorát to vypeckování je dílo. jo, trnky 🙂 exkurs do řeči moravské jsem dostala brzy poté, co jsme se s MLP seznámili: trnky, trnečky, kulovačky, durancie, mirabelky…co z toho jsou ty staré české švestky, jsme se nedobrali doteď, ale to nevadí – co do jména, u koláče s drobenkou i u slivovice 😀
Návrhy na pomoc s vypeckováním třešní zde: http://www.cuketka.cz/2335/
A proč vypeckovat???? Pecky naopak pečením či jinou tepelnou úpravou znásobí chuť pokrmu a nejsou žádné zbytky. Když si dám třešničku ze stromu, tak s sebou taky nenosím vypeckovávač. Pecku vyplivnu a není co řešit.
musíš pak přemýšlet u toho jídla – dtto bublanina, ta je z velkých černých třešní taky zcela luxusní. pecička je však extra tvrdý materiál 😀
Nemám ráda nevypeckované ovoce v buchtách (či pěrách) – letos jsem pekla už kynutou i litou buchtu z pečlivě vypeckovaných vlastních třešní (mám ji na dvoře a plodí sice poměrně málo, zato plody jak půl palce) – plivání pecek vedle nedojedené buchty se mi zdá tak trochu eklhaft.
Jo to ze stromu jím tak, jak jsou … a hlavně neprohlížím, jestli tam náhodou není nějaký živočich – stačí narazit na jednoho a je hned po chuti. A co oči nevidí, to žaludek stráví … a proteiny jsou zdravé (rofl)
Tvarohové knedlíky jsem dělala jednou jedenkrát a to tak, že jsem těstem obalené prsty letěla někam odcákat a to, co jsem měla na sobě, letělo do pračky. Co jsem udělala blbě nevím. I když jsem přidávala mouku, těsto řidlo a řidlo až jsem s tím praštila a k večeři jsem žmoulala chleba s máslem. Už nikdy víc a tak příležitostně dělám knedlíky kynuté. Ze zmrazeného ovoce, po zabalení nakynou až při vaření. Trochu si to komplikuji, já mám ráda rybízové, manžel malinové, takže je vařím ve dvou hrncích a vůbec, nádobí kolem plno. Ale nepřistane mi na talíři malináč.
Vařené jahody ráda nemám, raději čerstvé a nejraději jako desert. Mám jeden oblíbený.
500 gr čerstvých jahod, 2 dl creme fraiche, 100 gr hnědého cukru, 4 cl Grand Marnier (evt. 2 cl Curacao a 2 cl koňaku). Creme fraiche se ušlehá dohromady s hnědým cukrem tak, aby byl nadýchaný a pevný. Ochutí se Grand Marnierem. Krém má delikátní, jemně béžovou barvu, příjemný rozdíl od vytřeštěně bílé šlehačky. Podává se klasicky- jahody, na ně krém, ozdobí jahodou a trochou hnědého cukru. Tahle varianta je móóc dobrá.
měla jsi blbej tvaroh….
Asi máš pravdu. Ne, určitě! Norové, jak to byl poměrně izolovaný a navíc chudičký národ, tak nechápu, proč si nedělali tvaroh. Vono taky z ryb mnoho tvarohu nenaděláš! A taky nejedli houby, i když o ně v lese zakopávali! Nějak jim chyběla fantazie nebo co. Jak se začali přibližovat Evropě, objevil se tu kdysi cottage cheese, což ovšem není tvaroh jak my si ho představujeme. A tak jsem začala půl na půl míchat kefír a kyselé mléko a pomalým zahříváním z toho srážet tvaroh. Je výborný na koláče, ale ty knedlíky mu nejdou. Něco je jinak.
Možná ho zahříváš na špatnou teplotu, nebo spíš ho máš málo odkapaný…
Jahody kupuju ve stánku a mají i naše české.
U nás v rodině se dělají jahodové kynuté knedlíky s mumláníčkem tj. tvaroh, cukr a rozpuštěné máslo.
Ostatní knedlíky se u nás dělají z bramborového těsta, ale jahodové musejí být kynuté.
Také už jsme dělala letos lívance s rozdělanými jahodami. To čerstvé jahody rozmačkají a zalejí šlehačkou. Je to dobrota s tím lívancem.
Moje jahodovo-maturitní zkušenosti mne od jahod neodradily a protože má pantáta jahod plno, každý rok se najím dosyta. Babička navíc tvoří výborné džemy a pokud i mně náhodou něco zbyde, zavařuji jahody do jogurtu. Období mražení mám dávno za sebou, kompot nemusím, knedle ráda, ale ty opravdu jdou i z těch jahod umělých.
Jahody zpracované tepelně mi nechutnají zrovna tak, jako jahody z konzervy. S maminkou jsme dělávaly malé knedlíčky z tvarohového těsta, které se pak polily rozmačkanými jahodami se smetanou a posyply cukrem. Jinak jahody mrazím na plechu a pak je už zmrzlé vsypu do nádobek, zavíčkuju a vrátím do mrazu. Jdou pak lépe vybírat. Dávám si je do šampaňského, pěkně obsah sklenky vychladí, jahodové víno od Němců dochucené podle Sharky vůbec není špatné, samotné se to pít fakt nedá. Jinak sezóna jahod je krátká tak proč je kazit tepelnou úpravou, když jsou tak dobré čerstvé, protože mají v sobě chuť a sluníčko. Pro mne jsou nejlepší se zakysanou smetanou nebo tučným jogurtem a trochou třtinového nebo vanilkového cukru.
Ty polystyrény později se jíst nedají, ale zato by se z nich třeba daly udělat ty knedlíky.
No a co teprve lesní jahůdky! Tak pro ty bych šla světa kraj!
Jahodové knedlíky, jahodový kompot ani jinak „vařené“ jahody nemám ráda. Když jahodové knedlíky, tak malé kuličky z tvarohového těsta (viz Sharka), uvařené prázdné a polité rozmačkanými jahodami. Ani cukr nemusí být, třeba jen trochu Pribináčku. Jinak jahody doslova žeru jen tak. Po obědě (nebo místo oběda, když je vedro) miska jahod, večer k televizi nebo k posezení miska jahod. A košík je za chvíli prázdný. Už jsme se synem snědli ty košíky tři. 😀
Jahody jedine čerstvé, je mi ich ľúto vystaviť varu, časť tej krásnej trpkastej chuti stratia a získajú inú, aj keď tiež výbornú. Samozber sa traduje u mojej sesternice, ona je tak trošku škrečok a tvorí zásoby v množstve, ktoré by stačilo aj v prípade atómovej vojny (potom rozdáva). Mňa na tom desí to množstvo, čo si človek naraz donesie domov a potom je nútený v tú ranu nejako spracovať. Z podobných dôvodov som sa zapovedala, že už v živote nič nezavarím. Takže kupujem jahôdky len v rozumných množstvách na našom sobotnom veľkom rínku a futrujem čerstvé, kým sú. Bonus je, keď príde na víkend neterka a futrujeme ich spolu. Ona je skôr nežravka (prečo mňa tieto gény obišli?) a najhoršie čo môžem urobiť, je niečo jej veľmi ponúkať, či si nedá, to povie že nechce a je vybavené. Ale keď sa vedľa nej posadím s miskou jahôd (marhúľ, sliviek, atď.) a začnem ich akože jesť sama, tak mi začne ujedať až nakoniec skoro sama zje celú misku 🙂
Pro jahody u nás: jedině k Houdovejm. Jahody od Houdy jsou prostě nejlepší jahody, čisťounké,akorát do pusy, pěstují je na slámě a samosběr – 40 korun za kilo. Už máme sebráno.
Miluju čerstvý jahody, syrový, jen s tatrou mlékem pokapané nebo namáčené v hořké čokoládě.
Mám ráda zmazenou jahodovou domácí dřeń nebo celé malé jahody, které místo kostek ledu vkládám do jahodového vína od Němců, ve kterém je dolita sodovka a přidává se máta a citron nebo limeta na kousky.Je to výborné pití takhle v pozdním odpoledni, kdy je venku nechutný vedro.
Tvarohové těsto dělám bez vajec a dávám krupičku a špetku soli. Používám pouze kostky zeleného tvarohu,ne vaničkovej. Ale plním jiným ovocem, já vařené jahody nemusím,nechutnají mi,ale meruňky, ty jsou do tohoto těsta naprosto super. jahodová marmeláda je dobrá, když je v ní krom cukru i troška chilli.