PÁTEK S GURMÁNKOU: Třešňová bublanina ze staré remosky

Remoskové kouzlo pořád funguje. Nepoužívám ji často, ale vždycky jsem měla ráda bublaninu. Tu babiččinu, ze zralých třešní z horního kouta zahrady. Dokud se nedopekla, neodtrhla jsem oči od skleněného průzorového okénka a s napětím sledovala, jak se těsto pomalu zvedá, třešně se ztrácí a vykukují jen malé červené hrbolky.

 

Kouzlo, které uměla jenom remoska. Když se v ní nepeklo něco sladkého, tak zpod pokličky voněly šunkofleky, roštěnky na houbách nebo francouzské brambory.

Mám radost, že zralé třešně z babiččiny zahrady, rodinný recept na bublaninu a stará funkční remoska, tu s námi stále jsou. Moje bublanina zase bude mít tu pěknou příchuť dětství. A to je to, co mám na tomto sladkém soustě vlastě ze všeho nejraději. Voní mi létem, prázdninami, zralými třešněmi a nostalgií tak pěkně, jako žádná druhá. Pokud jde o recept, zafunguje i bez remosky.

 

 

Třešňová bublanina z remosky

 

Potřebujeme:

200 g polohrubé mouky

100 g hladké mouky

1 prášek do pečiva

150 g moučkového cukru

1 vanilkový cukr

80 g rozehřátého másla

3 celá vejce

200 ml smetany nebo kefíru

tuk na vymazání remosky

polohrubou mouku na vysypání

misku zralých třešní (podle nálady předem vypeckovaných, ale netrvám na tom)

remoska (u nás doma se preferovala velikost Grand)

 

 

Postup přípravy:

 

V míse smícháme prosátou mouku s kypřícím práškem do pečiva. Přidáme moučkový cukr s vanilkovým, rozpuštěné máslo a vejce. Zamícháme a postupně do mísy přidáváme smetanu či kefír. Směs dobře promícháme a vlijeme do předem vymazané a moukou vysypané remosky. Poklademe třešněmi, zaklopíme víkem, kabel zapojíme do zásuvky a třicet minut čekáme, až se ten třešňový zázrak dopeče.

Jakmile remosku vypnu a odklopím horní víko, dám pozor na první horký obláček plný vůně. Jakmile odpluje, teprve pak se na ni pořádně podívám a přičichnu. Zase je krásně dozlatova vypečená, zrovna taková, jakou si ji pamatuji z dětství. Moje fascinace remoskou ani s věkem nemizí, proto jí mohu slíbit, že se nikdy nedostane do „starého železa“.

 

 

Můj tip do kuchyně:

Když použiji třesně nevypeckované, všem hned oznámím, že je to proto, abych je nešidila. Nejintenzivnější chuť je seskupena těsně kolem pecky.

 

 

Kde se vzala Remoska?
Paradoxně za vynález remosky může jeden výlet do Švédska, kde její budoucí konstruktér Oldřich Homuta viděl elektrický hrnec, který vařil, ale ještě nepekl. Tuto novou funkci mu přidal až český vynález, který na svět přicházel v malé pražské dílničce.

Nejdřív se remoska začala vyrábět ve Zdicích, kde se v té době montovaly především elektrické pečící trouby. Jakmile se výrobek osvědčil v praxi, jeho výroba byla přenesena do Ondřejova a nakonec pro velký zájem byla postavena úplně nová továrna v Kostelci nad Černými lesy.

Začala velmi úspěšná éra, během které se vyrobily skoro tři miliony kusů zázračné Remosky. V té době se jí ale neříkalo Remoska. Jméno vzniklo až později.

 

Jak Remoska ke svému jménu přišla?
Pojmenování „Remoska“ vznikalo postupně. Nejdřív nesl výrobek prosté označení HUT. Byla to počáteční písmena příjmení hlavních konstruktérů (Oldřich Homut, Jindřich Uher a Antonín Tyburc).

Teprve později dostalo perspektivní nádobí nový název – Remoska. Jednalo se o další zkratku. Tentokrát  z názvu podniku místního hospodářství Remos (revize, elektro, montáže, opravy, servis), který se specializoval na elektrovýrobu a elektroslužby.

 

 

Prázdniny jsou už za dveřmi, třešně dozrávají, přichází čas bublanin a hojnosti čerstvého ovoce z našich zahrad, sadů a lesních mýtin. Máte také rádi/rády staré ovocné stromy v zahradách, poděděné kuchařské knihy a letité kousky nádobí, kterým vévodí chytrá remoska? Jestli jste sběrateli/sběratelkami starých časů, jako já, potom nemůže ve vašem letním jídelníčku chybět recept na bublaninu. Jak ji máte nejraději vy?

 

Přeji VŠEM hojnost třešní, sluníčka a hlavně spoustu času na pečení úžasných třešňových retro moučníků.

Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi

 

Aktualizováno: 8.6.2017 — 22:19

52 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Remosku jsem měla, dávno tomu, s okénkem. Koupila jsem si ji po svatbě a vydržela velmi krátce, přehořela spirála. Šňůru k ní, s takovým porcelánovým koncem, stále mám, hodila se k minigrilu.
    Ale co se pamatuji, tak jsem ji moc nepoužívala, nějak mi to pečení v ní (hliníková mísa) nebylo sympatické.

  2. y jsme remosky měli, babička taky, každý měl – neokýnkové i okýnkové 🙂 I ty naše nejstarší „odešly“ na špatnou šnůru. ta novější „odešla“ na toho debila zloděje, co všem spotřebičům uřezal šňůry…
    Já už remosku nemám, ale Andy si ji koupil jako vklad do mladého manželství a okouzlovat s ní Nory:))

    1. Jo a bublanina! Ta se u nás pekla a vždy nevypeckovaná, protože třešně při vypeckování přijdou o moc šťávy (a taky, kdo by se s tím vypeckovával, když to má být zákusek stylu šupšup 😀
      Ale ještě radši než tuhle bublaninu jsem měla s třešněmi tu svítkovou, litou – ach, ta je pro mě tou pravou nostalgií:))

      1. Dede: Třešně jsou skvělé 🙂 Recept na bublanina je nostalgie, ale ve Švýcarsku jsem se něco napekla báječných Wahe a protože jsme bydleli na samé hraniční čáře s Alsaskem, nemohl se vynechat ani francouzský Clafoutis. Ten je asi nejblíže tomu třešňovému svítkovému. Když je dost třešní, dojde na každý z nich. Tentokrát jsem to vzala pohledem od remosky a trochu s tím ohlednutím do dětství 🙂 To je mi vždycky příjemné.

  3. Remosku s okýnkem měla maminka už od mého dětství. A také na ni nedala dopustit a pekla v ní kde co, dokonce myslím, že v ní zavařovala, jak zmiňuje Sharka. Pamatuji se na ten tlustý kabel s s óbr zásuvkou (tedy do remosky), který maminka vždy pečlivě dala dovnitř remosky, aby se někam nezašantročil. Asi se léty používání rozbila, ale ty vnitřní misky pak maminka ještě doma používala.

    Čerstvé třešně jsem už dlouho nejedla. Tady snad ani stromy nerostou (tedy nikdy jsem žádhý neviděla), občas je vídám v ochodě, ale jsou tak drahé, že mě nikdy nenapadne si je koupit, zase tak moc se mi po nich nestýská. Ale recept na bublaninu vypadá chutně, asi vyzkouším s čerstvými borůvkami (ale péci budu v troubě).

    1. Maričko, takhle to bylo s třěšněmi v Norsku a to jsem si říkala, že tam přece růst musejí – vždyť se to tam (aspoň na jihu) od našich krajů zase tak moc neliší. Ale ne . v době jahod se prodávaly i třešně (po kelímcích) za tuším 200 NOK. A já vzpomínala na naše třešně když jsem byla malá, na zahradu, kde těch stromů bylo deset – jen jedna z nich byla obrovská ptáčnice… To by bylo kelímků!:))

      1. Dede, to je 200 za kilo. I tak nestydatě předražené! Letos je to myslím 170 za kilo, jsou to nestydy. Proto dělám bublaninu s rybízem a je výborná. Chce to sice hodně posypat cukrem, ale jednou za čas… Cukr vytvoří křupavou krustu a musím se plácat přes ruce, abych nežr… a no, nejedla do vymetení podnosu.

        Taky jste jako malé zpanikařily, když jste spolkly pecku, že vám v břiše vyroste strom?

        1. Já jednou snědla pěknou kupku třešní i s peckami. Doma jsme měli takovou WC mísu s plotničkou – člověk si mohl ten exkrement pěkně prohlédnout než ho spláchla voda. A tu jsem pak málem prorazila jak jely ty pecky ven.

        2. co strom, mě otec nakecal,že z melounovejch zrníček,vyrostou melouny,z každýho jeden…když jsem se svíjela a plakala,jak moc mě bolí břicho,zavolala mamka rychlou, přijel doktor,mysleli si,že slepák,ale on se se mnou zavřel v pokojíčku a dostal ze mě to,že mi v břiše rostou melouny.Po zjištění,že mi to nakecal otec, mi dal hořký kapky,že po nich nic neporoste, mě přestalo okamžitě bolet břicho a doktor za zavřenými dveřmi dětského pokoje,cosi nepěkného potichu křičel na mého otce…. třešńový pecky jsme po sobě stříleli a polykat střelivo-to neexistovalo 😀 …

    2. Marička:

      Třešní ubývá i na českých zahradách. Zčásti je to možná tím, že třešňové stromy mají rozložité koruny a zahrádky jsou čím dál tím menší a majitelé mají jiné preference ohledně toho, co se na ně musí vejít. Nově založené zahrádky jsou více odpočinkové a méně užitkové. Nám se do sadu třešně vešla a na staré babiččině zahradě mají dva stromy své pevné místo. Jsem ráda, když někde objevím třešňové aleje. Naštěstí tady u nás na jihu Čech znám pár míst, kde třešně rostou ve volné přírodě a může si je načesat každý. Ale funguje to tak, že kdo dříve přijde, ten sklidí … Třešně mají přitažlivost. My děti na ně v dětství cestou do školy chodily přes plot městských zahrádek, protože jedině takové třešně měly příchuť dobrodružství a zakázaného ovoce 🙂 Třešně v supermarketu ve mě také nevzbuzují žádné emoce.

  4. Remosku mám – co nemám, jsou třešně. Stačily dvě mrazivé noci a všechny květy byly spálené. Moc třešinek jsme sice nečekali, stromky jsou mladé, ale právě tak na tu jednu bublaninu to mohlo být. Tak se budeme těšit na příští rok a říkali jsme si, že je snad, až zase pokvetou, na noc budeme přikrývat. 🙂
    Remosku mám ze 70. let, kdysi jsem ji používala často, pak bylo dlouhé období, kdy vůbec ne a přednedávnem jsem ji zase vynesla na světlo. Funguje stále jako nová, používám na pečení 2 porcí, to je naprosto ideální.

    1. Hani, přikrývat nemá cenu, ani kropit. Byla velká diskuse na zahrada.cz v době květu meruněk a broskví – zmrzly všem, zakryté i nezakryté. Výjimkou byl kdosi, kdo meruňku zakryl a celou noc pod ní topil.

      1. Taky nemáme třešně – my a všichni široko daleko. prostě když mrzne – a byly tehdy -4, to už si květy všimnou. Co už.

        1. Taky nemám. Ale možná je to i mladým stromem, loni na ní taky nic nebylo. Jenže letos kvetla, tak jsem se těšila, a nic, zmrzlo to.

          1. Loni v době květu taky mrzlo. Letos to u nás mrzlo asi méně než loni, nějaké třešně budou. Kupodivu i švestky, ačkoliv byly v plném květu, hruška ani jedna.

    2. Hanča:

      Jsou situace, kdy je remoska opravdu báječná. Já ji například viděla v malých karibských domácnostech, kde si to bez ní neuměli představit. Dokonce v ní pražili kakaové boby 🙂 Já myslím, že Remoska je chytrý kus nádobí.

  5. Ptám se milé dámy které vlastníte Remosku – s okýnkem nebo bez okýnka? Stále o ní uvažuji, už spoustu let a rozhodla jsem se to realizovat

    1. Tu novou nemám, starou jsem blbec darovala…..
      Nicméně: okýnkem lze sledovat jak se krmě dotváří do finální podoby, což je skvělé. Ale prý bez okénka peče lépe a rovnoměrněji. Takže jsem Ti asi moc nepomohla

    2. bez, pokud tam budeš péct buchty nebo tak…ono to tam tolik „netopí“, kde je okno, takže se to nezabarví a pokud počkáš a zabarví,tak kraje budou tmavé….ten odkaz na remosku od aidy je dobrej…

        1. Já mám obě, tu s okýnkem po mamce a tu plnou jsem si kdysi koupila já, ta ale odpočívá v komoře. Obě víka ale mají 3 otvory, asi kvůli úniku páry, a dá se jimi prostrčit špejle, abys zjistila, jestli je koláč nebo buchta hotové.
          Já už si zvykla na to okýnko.

          1. Chichi,prostrkávat dírkama špejle mě teda nenapadlo! 🙂 Neříkám, že jen proto, že mám remosku s okýnkem.

        2. Inko, třeba odklopíš víko – do trouby taky načuhuješ a otvíráš dvířka,já třeba i po čuchu…ta s oknem je dobrá,když děláš krájené maso s tím můžeš míchat…nebo zeleninu….

  6. Tuhle starou remosku s okýnkem mám i s celou parádou – mám k ní podstavec, nízkou mísu, vysokou mísu, prostředek na bábovku a ještě takový kovový skládací kříž na odkládání horkého víka. Můžu jen potvrdit, že je to superpřístroj (inlove) . Moje máma měla až do smrti před třemi roky ještě starší model, jeden z úplně prvních z padesátých let, ještě bez okýnka, a ta pekla dokonce ještě líp, protože víko bylo stejnoměrně rozpálené po celé ploše, jen do ní holt nebylo vidět. Máma v ní taky vyráběla kulinářská kouzla a pekla v ní dokonce i vánoční štoly.
    Bublaninu jsem nikdy neměla moc ráda, ale jelikož se u nás hodně dělávala celé léto – jahodová, třešňová, rybízová a nakonec višňová, prostě jsem ji jedla. Sama ji nedělám a už jsem ji léta neměla, ale jak tu vidím ten recept a fotku, mám najednou chuť ji zase vyzkoušet. Máma taky dávala třešně nebo višně celé, nevypeckované, aby si udržely šťávu. Než je nasypala na těsto, lehce je obalovala v hrubé nebo polohrubé mouce, aby neklesly až na dno.

  7. ano, přívodní šňůra byl jediný zdroj potíží u této skvostné věci – myslím, že u moderní ( znovuvzkříšené) Remosky byl vyřešen. také jsme ji měli a s láskou na ni vzpomínám – skvěle pekla dlouhé roky, dokud opravdu elektricky neodešla 🙂 vlastně jsem si schovala misku a mám v ní drobnosti v dílně – skobičky, háčky, šroubky 🙂 Šárko, díky za připomenutí báječných starých časů našeho dětství 🙂 a navážu na Sharku – sluší se v tomto čase zmínit i to, že Lady Milena, propagátorka remosky v Británii, je jedním z Wintonových dětí…

      1. že bys mi tam přivezla kočky, viď :-)) ale ne, nejedu, máme rodinnou oslavu. určitě brzy dojedeme k Žabkám, mamka už na ně čeká a těší se :-)ale ono je pořád takové práce a kluci lítají sem a tam…znáš to. jak je u tebe v práci?

    1. Eva B.

      Milena, přezdívaná Lady Remoska, vydala také knihu, věnovanou remosce, ale převyprávěla i svůj zajímavý životní příběh. Knihu doma mám a něco málo jsem se o ní zmínila i na svém blogu, tak si dovolím přidat i odkaz právě na tuto zajímavou a milou knížku.
      http://www.gurmanka.cz/2016/11/lady-remoska

  8. Já hovězí jsem jí z chalupy darovala dál! Měla jsem k ní 2 nádoby – nízkou a vysokou a vnitřní takový „hrbol“ na bábovku! No, když je někdo rozdávačný blbec, tak se nemá co divit. Škoda jí. Dneska bych jí využila. Maminka v tom zázraku dělala také zázraky, kulinářské. A ještě jsem tam měla obří pekáč, také s okénkem. Byly to 2 pekáče, spojené dohromady ohřívacím rámem, nahoře bylo také okénko. Skvělé kachničky, žebírka, pečené cokoliv. No, tak ten šel taky do světa a dneska bych si za to nafackovala.

    1. Remoska se dneska zas dá koupit, trošku lepší než ta původní, kupovala jsem ji synkovi na koleje.

    2. Jj, taky mám obě mísy i ten „hrbolek“. Mamka pekla takovou jednu buchtu, kde ho používala a my se sestrou tomu říkaly buchta s čudlou. Nakonec se to vžilo.
      A mám ještě jednu maličkou, jenom třeba na jedno kuřecí stehýnko, akorát jsem někam založila ten podstavec, tak ji nemůžu používat. Na starý vařič jsem ji na plotýnku postavila, ale teď už to nejde.

  9. Bublaninu nemusím vůbec, ale třešně miluju. V děstství jsem žila na okraji veliké třešňovky, kterou založil můj děda. Teď mám na zahradě velmi starou, ale strašně dobrou třešeň, jejíž jedinou větěv, na kterou dosáhnu, stačím očesat „za syrova“.
    Ale tu remosku s okýnkem mám ještě po mamince, a občas ji použiju. Svého času byla k nezaplacení. A mám recept na tvarohový koláč, šitý přímo na tuhle remosku (na lžíce).
    Já taky čekám, až dozraje černý rybíz nebo josta, a pak dělám hrníčkovou litou buchtu, k nerozeznání od té kynuté.

    1. Bublaninu i třešně v ní mám moc ráda, lepší jsou nevypeckované, jen se to strávníkům musí předem říct. A nebo třeba clafoutis s třešněmi, to je fajn. Neznala jsem, vloni jsem pekla prvně, moc nám to chutnalo.

  10. ahoj Šárko,
    napřed přidám další pokračování příběhů o Remosce..
    http://revue.idnes.cz/jak-ceska-remoska-do-anglie-prisla-dl7-/lidicky.aspx?c=A010118_122414_senzace_dip

    a pak potvrdím, že na chalupách,chatách nebo doma nebylo většího napětí, co z toho bude a že se pokusničilo hodně,dokonce se v ní dalo i zavařovat.

    Mám ráda bublaninu,nevadí mi ani pecky..ale nejsvělejší z remosky byl višňovej jahelník a kotlety s bramborami a smetanou…

    1. No jo,a tím okýnkem se dalo pozorovat, jak zlátne kuřátko, nebo třeba francouzské brambory. 😛

  11. Ta intenzivnější chuť pečených (vařených) třešní/višní s peckami je dána tím, že při zahřátí se z jadérek uvolní amygdalin a dá jim lehkou chuť po hořkých mandlích.

    1. Iva:

      A to je ta nezastupitelná chuť pecky 🙂 Je to stejné jako s olivami. Pravověrní Středomořci nevypeckovávají a vychutnávají si právě tu specifickou chuť neporušené olivy, když ji v ústech oddělují od pecky.

      1. Jo,to máš s olivama pravdu, do pizzy klidně frknu vypeckované a překrájené,ovšem na jídlo jedině s peckou…

  12. Nikdy jsem Remosku neměla a docela po ní na Aukru pokukuju. Bublaninu mám nejraději rebarborovou

    1. ani Vaši??? Tak to si pořiď, je to super věc a pro Vás dva naprosto postačující…

      1. právě na to samé teď koukám,šl abych do té CHILLI HOT a spíše tedy té 4 litrové….

      2. aida:

        Moje dcera si ji také koupila v té současné podobě. Prý se jejich letní pergola s grilem bez remosky neobejde, tak jsem zvědavá, co dobrého s remoskou vykouzlí 🙂

  13. Třešňová bublanina je úžasná dobrota a ten recept vypadá velmi jednoduše a výsledek skvěle. Pobavilo mne zdůvodnění, proč nevypeckovávat. Akorát budu muset počkat na rybíz.

    Stará remoska byla na chatě dlouho – on tam byl původně jen malý sporák Rekreant a ten nemá zrovna největší troubu, takže jídlo pro větší sešlost se peklo v remosce. Dneska by asi neprošla technickou kontrolou (elektrorevizáci mají silné námitky proti žehličkové přívodní šňůře), ale protože si myslím, že bezpečnost je otázkou aplikace zdravého rozumu, klidně v ní pečme vesele dál.

    1. JJ:

      Remoska má dokonce příbuznou Bravosku 🙂 Když jsme se nastěhovali do domu a vybavovali kuchyni, nějak se nám nedařilo dostat všechny objednané spotřebiče rychle pod střechu a zprovoznit kuchyni. V té době jsem v jednom malém „vesnickém“ obchůdku narazila na Bravosku. Koupila jsem ji v zájmu rodiny, abychom nemuseli stále jen dělat studené večeře, popřípadě grilovat nebo docházet do restaurace. Funguje na podobném principu, ale dá se použít i jako pánev na smažení atd. Poprvé jsem ji zapojila a usmažila řízky. V druhé polovině pečicí nádoby jsem připravila borůvkový moučník. Je to taková variabilní věc, ale moc ji nepoužívám. Přeci jenom chytrá trouba je chytrá trouba 🙂

Napsat komentář: gurmanka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN