Žil byl jednou jeden fandom Věda ve sto slovech. Byl plný fyziků a jejich životních osudů. Jenže fyzik nepřestává být fyzikem ani po smrti a život po životě jim přinášel řadu nepříjemných překvapení.
První stupeň tortury
(téma Mrtví můžou, živí musí, 2017)
V místnosti bylo osm lidí – sedm z nich sedělo, vyslýchaný stál. Kolena se mu podlamovala, ruce třásly.
Předseda se mile usmál.
„Tak znovu. Pokud výslednice sil působících na těleso je nulová, těleso…“
Studentovo čelo se orosilo, ale myšlenku nevydalo.
„Dvě možnosti, buď setrvává v klidu, anebo… no tak co?“
Neviditelné auditorium zašumělo. „Proč jsem ty zákony tak pečlivě formuloval?“ zakvílel Newton. Galilei mu útěšně stiskl předloktí, zatímco Lagrange sotva dusil smích. Hook se šklebil nepokrytě.
„Pánové, já z něho zesnu podruhé!“
„Divím se vám, pane kolego,“ pravil Hamilton, „že tu jste. Vždyť vy sem, na rozdíl od zkoušeného, chodit nemusíte!“
A tak se fyzikové rozhodli, že když si potřebují trochu oddechnout, tu a tam za sebe nechají hovořit přímo Matku fyziku anebo jí zvolené zástupce. To, jak si s tím poradili během posledních dvou let, je obsahem tohoto výběru:
PET není jenom plastová láhev
(Téma Ham, 2016)
Úvodní poznámka:
Zajímavé – jak přijde jídelní téma, odnáší si to u mne pravidelně fyzikální aplikace pro lékařské účely. Jednou to byla baryová kaše, podruhé endoskop, dnes obdivuhodná metoda PET.
Drabble:
Zdarec, volové! Jsem pozitron. Jo, ten elektron s kladným znaménkem, jak z něj má Dat ze Star Treku mozek. Patřím do fluoru osmnáct, kterej vydrží jen sto devět minut a rozsype se na kyslík a pozitron. Abych se pacientovi líp polykal, navázali mne na fluordeoxyglukózu – to si nemusíte pamatovat, když z ní vypadnu, zůstane normálka jednoduchej cukr. Tam, kam doputuju, si najdu elektron a udělám s ním berany duc, anihilujem (zmizíme) a zůstanou po nás dva fotoni. Ti letí na opačnou stranu, kde čekají detektory. A ty poznaj, odkud letím. Takže lokalizují nádor, ať je kdekoliv. Sorry, musím končit, anihiluju.
Závěrečná poznámka:
Pokud bude do škol zavedeno projektové vyučování, které smaže hranice mezi fyzikou, chemií a biologií, právě jste si přečetli o návrhu učiva pro osmou třídu základní školy (pozitron-elektronový tomograf). Takže tomu odpovídá obsah i forma drabblete.
Le Système International za Kanálem
(Téma Sedm kulí, 2016)
Úvodní poznámka:
Varování: Mnohem větší blbost, než je u mne zvykem. Inspirací byla diskuze s anglickým kolegou o vakuu, ve které jsme brzy narazili na kulturní rozdíly.
Velká Británie, 1995
Drabble:
Sedm mušketýrů vpadlo do pubu jako velká voda.
„Hej, hospodo, sedm decimetrů krychlových nejlepšího pití!“
„Cože? Chcete pintu, anebo rovnou galon? Ty nové vymoženosti netočíme!“
Kelvin se rozpálil: „Nenecháme se urážet! Přece máme koule, ne?“
„My je nemáme,“ ohradily se sekunda a kandela, „ale jdeme do toho s vámi.“
„Ať tu proudí pivo!“ houkl ampér.
„To by nešlo,“ ohradil se krčmář. „Mám v trubkách malý tlak. Málo liber síly na čtvereční palec.“
Kilogram, metr a sekunda svorně zavyli.
„Klid, chlapi. Anglii jsme dobyli bez jediného výstřelu. On si časem zvykne. Nalej nám, kolik chceš! Ožereme se na oslavu na mol!“
Závěrečná poznámka:
SI soustava byla v Anglii zavedena zákonem z roku 1965, ale přechod k ní byl dokončen v roce 1995. Pokud byl vůbec dokončen…
Bludná spirála
(Téma Bludný kruh, 2017)
Úvodní poznámka:
Děje se v mnoha nejen fyzikálních laboratořích na světě již od roku 1934
Drabble:
Maminka mi vždycky říkala: „Zůstaň pěkně ve středu.“ Já hlupák jsem se jí smál a schválně utekl. Měla pravdu. Lapla mne magnetická síla a už mne vleče po půlkružnici. Pode mnou podlaha duantu, nade mnou strop duantu, a furt dokolečka dokola. Hurá! Tady je mezera mezi duanty, tady si dáchnu. Houby. V generátoru lupne a už mne drží vysokofrekvenční elektrické pole a táhne od středu. Pusť! Pustilo, ale chytlo mne pole magnetické. A zase po půlkružnici, ale po větší. A znovu a repete až ke kraji cyklotronu. Je mi blbě od žaludku a vyhlížím okénko, kterým se konečně dostanu ven.
Závěrečná poznámka:
Cyklotron (obrázek například
https://en.wikipedia.org/wiki/Cyclotron#/media/File:Cyclotron_patent.png) je zařízení sloužící k urychlování částic s nábojem pomocí magnetického pole (nutí částici obíhat po kružnici určitého poloměru) a elektrického pole (dodává částici energii, čímž zvětšuje poloměr jejího oběhu v magnetickém poli). Vzniklé urychlené částice pak vědci používají podle svého uvážení (zkoumají je v rámci základního výzkumu, tvoří s jejich pomocí antičástice, tvoří pozitrony pro PET vyšetřovací metody, tvoří iontové svazky pro terapii rakoviny…). Pro úplnost musím dodat, že částice se spíše pohybují po spirále než po kombinaci půlkruh – parabola, ale počítáte-li to pro středoškoláky, užíváte raději jednodušší model.
Sedm osmin dokonalosti
(Téma Sedm osmin, 2017)
Úvodní poznámka:
Děje se například v ON Semiconductor
Drabble:
Skřítek Pořádníček hladil a leštil křemíkové wafery. Protože byl z učitelské rodiny, trpěl neustálým sklonem k poučování.
„Mé drahé křemíkové atomy, prošly jste již redukcí taveniny oxidu křemičitého, utvořily jste trichlorsilan a zredukovaly se v polykrystalický křemík. Teď z vás v tavícím tyglíku byl stvořen monokrystal, a ten rozřezán na jednotlivé destičky, wafery.
Osmička je dokonalé číslo, elektronová konfigurace vzácných plynů. Každý z vás má čtyři valenční elektrony, což nestačí. Co učiníte? Zapůjčte si čtyři od svých sousedů. Výborně. Osm. Osm. Osm. Osm. Osm. Sedm? Jen sedm osmin dokonalosti? Zatracená difúze! Kdo sem pustil ten atom bóru ze třetí skupiny?“
Závěrečná poznámka:
Ano, takto se získává polovodič typu P, potřebný pro výrobu elektronických součástek.
Skřítek Pořádníček a jeho kolegové popularizátoři fyziky přejí čtenářům Dedeníku celých osm osmin dokonalosti v oboru, do kterého se rozhodnou proniknout 🙂
Díky, milá JJ, za tento výběr! Přiznám se, že drabble na téma Sedm kulí jsem si musela přečíst dvakrát, než jsem to správně pochopila:)) A potvrzuju, že ani 30 let zvykání nepřevedlo Anglii plně do světa SI jednotek! Mimochodem lahůdkou je přepočet, kterým chce člověk zjistit spotřebu auta (počet litrů na 100 km) v Americe, protože auto mu dodá jen údaj, kolik mil ujede na jeden galon benzínu:))
Bavte se, ptejte se, učte se:))
A otázky? Kromě komentářů k tématům drabblíků a tichého úžasu nad tím, kam na to ta JJ chodí, se ptám: Bavila vás ve škole fyzika? Šla vám? Uměli vám ji vaši učitelé podat tak, aby byla zajímavá? A ještě něco: dělali jste ve škole fyzikální pokusy?
A jedna prémiová: Děláte základní fyzikální a chemické pokusy se svými malými dětmi/ vnoučaty? Dělali je s vámi rodiče, když jsme byli opravdu malí?
Tohle jsou ty tvoje drabblíky, které mám nejradši. Opravdové mikropříběhy, které mluví samy za sebe, plus v poznámce vědecké vysvětlení.
Já a fyzika… no, v zásadě se už máme celkem rády. Ona mi nemluví do gramatiky a já jí do vzorečků. 😛
Díky, myslela jsem na tebe, když jsem dávala dohromady výběr. Většinou jsou pro mne tyto jednodušší, protože si nemusím dohledávat data a pořadí událostí a pod, ale musí tam být jasné to vysvětlení, což je těžší.
Myslím, že ty máš s fyzikou dobré vztahy, nejen pakt o neútočení… 🙂 (h)
Moc pěkné, JJ, ráda tvoje drabblíky čtu. Místy něco pochopím, místy si jen užívám, jak píšeš.
Já chodila na gymplu do humanitní třídy s rozšířenou jazykovou výukou, takže na matiku a fyziku jsme měli důchodce, kteří to brali jako relax (a na chemii mladého chlapíka, který to bral taky tak. Ale měl krásně modrý oči 😀 ).
Máš hezké vzpomínky, Zano. Chlapů s modrýma očima zas tolik není 🙂 . Díky za komentář.
JJ,skvostné drabblíky. Moc jsem se pobavila a naplnilo to mé mlhavé představy o proudění částic. 🙂
Kdyby mne takhle někdo učil fyziku a nebo matiku či chemii asi bych měla dnes větší rozhled. Tyto předměty jsem měla docela ráda a nečinily mi potíže, hodně se z nich přeneslo poté do stavařiny, kterou jsem se zabývala a pomohly mi i v dalších věcech.
Synátor byl malý chemik, podporovala jsem ho a hlídala domácí výbuchy.Taky jsme hojně cvičili mechaniku při sestavování stavebnic. Mně se rodiče v tomto směru nevěnovali vůbec,musela jsem na všechno přijít sama a taky jsem to dělala. Připomněla jsem si také články od Martina R. o derivacích a integrálech, vynikající byly , bohužel je nemohu dohledat a zrovna teď by se mi hodily pro vnučku. Díky, skvělé to dnes bylo. (y)
Děkuji za chválu, Jenny. Stavařina je vlastně aplikovaná matematika a fyzika, navíc ještě deskriptiva, a každý, kdo umí dobře deskriptivu, má můj obdiv.
Malý chemik doma mne asi čeká, zatím jen kape citrón do sody a jímá plyn. Ale možná to s ním poroste…
Moc pěkné, milá JJ, obdivuji tvou fantazii, o znalostech ano nemluvě!
Mně se nejvíc líbí drabble jednotkové, tomu aspoň rozumím dokonale. (chuckle) Angličani se vždy museli vymykat! Jen jaký bláznivý systém měli po staletí v penězích, kde 1 libra byla 20 šilinků a 1 šilink 12 pencí. A trvalo jim taky hodně dlouho, než ho opustili.
Díky moc, Hančo, jak píši níže, to přejde. Vypadá to, že vše bude definováno pomocí fundamentálních konstant, jako je rychlost světla ve vakuu a Planckova konstanta, které budou naměřeny s maximální přesností. Ovšem názornost půjde do háje…
Jéje, o té metrické versus imperiální soustavě by se mi chtělo plácat! Ale to bych to tu moc zaplevelil.
Jen stručně:
Už ten základ – metr! Nic blbějšího z hlediska vědy se snad ani nedalo vymyslet. Ovšem politicky geniální! Jedna z hrůz Francouzské Revoluce.
Změřit kousíček Země. S nevalnou přesností. Nikdo ani nemohl vědět, je-li Země opravdu koule. A jestli se její rozměry časem nemění. Ale zkuste to po nás opakovat! Jste v koncích, na to prostě nemáte! Takže metr je ta tyč, uložená někde ve Francii. Opakuji, ve Francii!!!
Není divu, že se Angličané šprajcovali. Dokud nebyl metr definován jiným způsobem. Měli původně pravdu. A Američané ji mají dodnes. Co třeba ti letci NATO s výškou ve stopách 🙂
Mám dát ještě nějaké veselé příběhy?
Byl u nás pan Petrovský s přednáškou, jak se vlastně určoval metr (http://www.physics.muni.cz/kof/index.php?clanek=kavarna). Podle něj začala celá ta věc s metrem sporem o to, zda je Země šišatá na způsob citrónu anebo dýně (velmi trivilizovaně). Zvolený výsledek byl řekněme politický kompromis.
Ale mohu Vás potěšit, bude hůř. V roce 2018 bude metrologický kongres a ze současné definice jednotek SI nenechají nejspíš kámen na kameni. Až to přijde, dám vědět 🙁 .
S fyzikou jsm na tom byla, jsem a budu, podobně jako Matylda. Ve shrnutí – nepolíbená! Ale JJ tuším, že ta drablata jsou SKVĚLÁ!!
A nyní OTéčko:
(f) Dnes slaví svátek Iveta, nebo také Yveta. Takže naše YGO!
Hezký jmeninový den si užijte, třeba na procházce po loukách okolo lednických rybníků. Ernestík pro Tebe jistě vymyslí nějakou radůstku. (f)
Připojuji se ke gratulaci, přeji vše nej nej a krásný sváteční den! (rose1) (d)
Ygo, všechno nejlepší a krásně si svůj svátek užij! Tři dny se veselte! (f) (wave)
Moc děkuji za přání, udělala mi velkou radost.
Díky moc, Alex.
Ygo, všechno nejlepší k svátku! (h)
Já a fyzika patří mezi dramatičtější kapitoly mého života- šlo o to, abych nepropadla a dosáhnout toho nebylo lehké 🙂 Fyzika pro mě vždycky byla snůška vzorců, které jsem se pracně naučila nazpaměť, zapamatování a pochopení by nutně obsahovalo ukázku praktického použití s vysvětlením polopatě- no a na to nebyl čas. Takže za mě žádná celá nula nic. Ale tyhle drablíky mě moc baví a nejlepší byl ten s jednotkama SI 🙂
Fyzikální jednotky se klaní a děkují za chválu 🙂 .
Jestli uvažuješ hodně podobně jako Kuba (jedna z prvních otázek, které položí, je, k čemu je to dobré a jak to použít), tak se ti nedivím, že sbírka vzorců byla utrpení. Ono je někdy méně více, jak píšeš.
Naprosté OT ke klíšťatům – včera jsem si vyzvedávala ATB v lékárně (mám dost rozřezanou packu kvůli třísce) a lékárnice nabízela zákaznici háček na klíšťata: https://www.docsimon.cz/zbozi/hacek-alfa-na-klistata-1ks#274259041 . Princip stejný jako O TOM, cena trochu lepší (natom asi nesejde), jen se nemusí objednávat někde z pet shopu.
Ivo, přeji brzké zahojení (to ale musela být hnusně zapíchnutá tříska 🙁 ).
Zkoušeli jste někdo takovým háčkem tahat klíšťata lidem, tedy dětem? Pokud to jde, uvažovala bych o tom.
Tahala jsem tím úspěšně klíště i z člověka, mohu doporučit 🙂
Ivo, to musela být zákeřná tříska! Tak ať je ruka brzy ok 🙂
Je to i na lidi, už jsem si tím klíště tahala. Tříska byla skoro centimetr a půl dlouhá, zapíchla se mi hluboko (ne pod kůži) a nedala se vytáhnout. Usoudila jsem, že do dvou, tří dnů zhnisá a půjde ven. Leč nestalo se, mezitím jsem sekala trávu a tříska se mi asi tím tlakem na dlaň zarazila ještě hlouběji a po čtrnácti dnech mě to začalo otékat a bolet. Sice lékařka na ultrazvuku označila fixem, kde asi je – no nebyla, takže chirurg pokračoval směrem k vpichu, mordoval se s tím skoro půl hodiny. Nakonec třísku našel, byla skoro centimetr posunutá od vpichu, pěkně zaražená do základního kloubu malíčku. Kdybych tam přišla hned druhý den, tak to byl půlcentimetrový řez. Ale kdo jde k doktorovi s třískou, že…
Ty jsi tedy drsná žena! (flex) Přeji ti, abys to zdárně přežila a ruka se vyhojila co nejdříve.
Drsná ;), ono to nebolelo, až teď.
Jo a k pokusům: Moje maminka byla zapálený chemik a biolog, takže o pokusy u nás doma nebyla nouze a byla jsem „tákhle malá“ když jsem už koukala do mikroskopu na slupku z cibule (buňky) a na obsah záhadných kádinek stojících mezi květináči v obýváku (prvoci – doteď mám slabost pro váleče koulivého:))
Jednoduchá kuchyňská chemie a fyzika šly s s sebou.
Když byli naši kluci malí, tak zase měli tatínka fyzika, tak to šlo taky samo sebou:))
U vás musela být radost být dítkem.
U nás se zase dělaly pokusy v krystalizaci soli a cukru – komu vyrostou větší krystaly.
A když mi maminka jednou donesla ze školy elektrickou stavebnici, byl ode mne pokoj na týden – jen jsem se musela ráno donutit jít do školy a odpoledne napsat úlohy a obejít kroužky, jinak o mně doma nevěděli; s devítivoltovou baterií si dítko ublížit nemůže a já znovuobjevila spoustu fyzikálních zákonů po Ohmovi, Faradayovi, Oerstedovi… 😀 Zajímavé je, že dneska už k elektřině tak moc netíhnu, hraji si spíš s mechanikou a optikou.
No a já fyzika, to je takovej smutně úsměvnej příběh. Ne, že by mě nebavila! Já jsem uměla poslouchat, když se mi to aktuálně vysvětlovalo, chápala jsem – i když občas jsem si to potom musela ještě jednou (dvakrát) přečíst. Absolutní průšvih přišel ve chvíli, kdy jsem měla něco vypočítat – tedy pokud to nebylo dosazení do blbuvzdorného vzorečku. Jestli je matematika fyzikovo písmo, pak já jsem psát prostě neuměla. Jestli jsem matiku konečně pochopila až po maturitě (na přípravném kurzu na vysokou), tak fyzika u mě druhou šanci nedostala. Přitom populárně naučnou literaturu jsem četla s nadšením a to nejen Feynmana. (Hm, přitom se nemuselo počítat:))
Pamatuju si, jak jsme dostali mladého fyzikáře na gymplu (přírodovědnej – GWP v Praze) a on nás fakt začal učit novým způsobem a s nadšením – líbilo se mi to. Leč moji neschopnost něco vypočítat to neovlivnilo. (Moje známky vždy zachraňovalo zkoušení z teorie:)) No a když jsem mu jednou odevzdala pětiminutovku s opět nesmyslným výsledkem, tak to nevydržel a nahlas zavyl: „Kdybyste tu kravinu aspoň dvakrát nepodtrhla!!!“ No jo, ale to bylo tehdy přísně vynucované pravidlo, výsledek dvakrát podtrhnout! No a když mi to nešlo vypočítat, tak jsem si řekla, že aspoň v něčem vyhovím… (wasntme)
Dede, asi vím, o čem píšeš. Máme tu chemiky, děcka šikovná na svůj obor, ale fyzikální vzdělání prostě trochu absolvovat musí. Jsou schopni se dobře naučit teorii, ale to počítání… Zkoušíme to s nimi metodou peer instruction (aneb když nerozumíte tomu, jak vám to vysvětluje kantor, zkuste si to vysvětlit navzájem), kdy klademe důraz i na to, aby dokázali poznat, kdy se doberou k zjevně špatnému číslu. Jde to, ale nadřeme se (všichni). Takže jsem je dokopala k tomu, že mi výsledek dvakrát podtrhnou a vedle něho napíšou „něco se mi na tom nezdá, myš nemůže vážit 10kg, ale nevím, kde mám chybu“… Za taková prohlášení rozdávám záchranné půlbodíčky. 😀
Když jsme u pěkného čtení o fyzice na prázdniny, znáš tohle? https://www.cbdb.cz/kniha-84266-pan-tompkins-stale-v-risi-divu-the-new-world-of-mr-tompkins Dá se to číst po kapitole místo pohádek na dobrou noc pro dospělé a děti tak od deseti výše.
Báječné, milá JJ! 🙂 Velmi jsem se bavila.
Se mnou rodiče základní pokusy dělali. A ukazovali. A vysvětlovali. No a my ukazovali a vysvětlovali Juniorovi.
Díky, Bubu. (h) Měla jsi skvělé rodiče a Junior si vás určitě taky užil. Ono je jedno, jestli děláte s děckama pokusy z fyziky, chemie, zakládáte herbáře anebo jezdíte po památkách, je skvělé, že prostě něco děláte společně.
Pozdravuj stařenku Barušku i obě mladší labradámy.
Dede, děkuji moc za zařazení.
Musím říci, že ty přepočty mezi jednotkami jsou opravdu lahůdky – viz tebou uváděná spotřeba v litrech na 100km. Vzpomínám si, jak kdysi George Švihla psal, jak se trápil v Austrálii, která počítala v tradičních britských jednotkách, nosil po kapsách převodní kartičky, místní kolegové z něj měli legraci, a pak se situace otočila, Austrálie přešla na SI a smát se mohl on.
Jinak s kluky samozřejmě pokusy dělám, i když zatím velmi jednoduché – hlavně milují „kouzla“ s překvapivým efektem, jako je následující experiment: máte k dispozici korkovou zátku, jehlu a korunovou minci. Dokážete postavil jehlu na špičku a na(d) její ouško položit minci tak, aby jehla s mincí pevně stála? Kromě zátky si můžete vzít ku pomoci ještě libovolné dva předměty, které doma najdete.
JJ, rádo se stalo – já jsem trvalý obdivovatel tvých literárně vzdělávacích textů a mohu zodpovědně prohlásit: beru je kdykoliv a v každém daném množství:))
I proto (nebo právě proto?), že tvůj obor je pro mě země zaminovaná a já v něm nebezpečně bloudím. 🙂
Já bych tě, Dede, nepodceňovala, ty jsi děvče šikovné, fyziky obklopené, ty se jen tak neztratíš 🙂 .
Drabblíky píšu hlavně v dubnu (a v květnu pak dospávám, protože je to děsná hokna), ale budou vznikat jednotlivé kousíčky v rámci 4D drabblení na Šíleném šupleti – zvu tam všechny, kdo si chtějí drobet pohrát se slovy (ještě sem dám odkaz na první letošní úrodičku, až vyjde).
Cháááá fyzika!
Na měšťance (rozuměj druhý stupeň základní školy, který jsem absolvovala v sousední vesnici) učila „jedinečná“ Bertica (rofl) . Ech, vzpomínky stále živé, leč o pokusech to nebude. I když – jednou nám ukazovala volajaký bazmek – bylo to prkýnko a na tom byla hromada jakýchsi hejblátek a strunek – a Jura Zárubuj tu jednu pružinu natáhl. No to bylo řevu „Ty kreminálníku jeden, ty se dostaneš jenom do kreminálu!“ – a od té doby nám všechny ostatní přístroje ukazovala ze vzdálenosti deseti metrů (rofl) … chachá, nebo jak nasávala jarní sluneční paprsky a pronášela slova typu „Já umírám!“ – to víte, jak jsme se chechtali, čtrnáctiletí puberťáci – tak nám hned nadala „Vy volové, vám není nic svaté!“ … tož takové a podobné vzpomínky mám na fyziku – a ještě že existuje nějaký Archimédův zákon.
Poznámka: mezi námi, učila i vaření stejnou metodou, se divím, že jsme vůbec někdy něco uklohnily …
Ovšem drabblata JJ jsou skvostná, vtipná a poučná …
Díky moc, Ygo. Psát vtipně a srozumitelně, k tomu bych se časem ráda dopracovala, ale dá to dost fušku.
Musím prozradit, že krásně píše HCHO – co kousek, to skvost. A jak medicíně nerozumím, po přečtení jejich drablíků si myslím, že bych snad i mohla trochu něco pochopit.
Jo, nezapomenutelní učitelé… na takovéhle jsem štěstí neměla, ale nikdy nezapomenu na jednoho fyzikáře, který vysvětloval, že tlak je se počítá jako podíl působící síly na plochu k velikosti této plochy, opravdu svérázně. Vzal cihlu, hřebík a kladivo (před učebnou řádili zedníci), položil spolužačce na hlavu cihlu a na ni hřebík. Pak jí opřel do hlavy špičku hřebíku a o něj opřel tu cihlu. A nakonec řekl: „A jestli mi neřekneš, v kterém případě působí na hlavu větší tlak, tak do cihly břinknu tím kladivem, aby se ti rozsvítilo!“ No a hned z ní lezlo, že při stejné síle působící na menší plochu je tlak větší…
No jo, jí se rozsvítilo, kdežto my jsme v podstatě zůstali fyzikou nepolíbení …
Nemyslím, Ygo. Kdysi tu psal tuším manžel od Evy Ž. krásné povídání o fyzice pro pejsky. Ona si Matka fyzika (to je citace od mého synka) najde každého, ať dotyčný chce nebo ne, a vše mu vysvětlí v praxi… :). Takže fyziku umíš, akorát o tom nevíš (h) .
To je přesné, každej trouba ví, že nehýtkama zatlučenej hřebík nevytáhne, ale kleštěma jo. A to je taky fyzika.
A co třeba taková vývrtka? Tam si každej fyzik smlsne. 🙂 A pak i na tom obsahu. 😛
Jo, vývrtka, to je užitečný jednoduchý stroj… 🙂 . I když ohledně mlsání obsahu… traduje se historka, že chtěl fyzik udělat měření radioaktivity vzorku co možná nejrychleji, a tak spolu se vzorkem donesl do laboratoře lahvinku jako všimné. Zpráva zněla: „Vzorek radioaktivní, aktivita xxx…, víno radioaktivní pouze na úrovni pozadí.“ 😀
Pravdou je, že fyzika ani matematika nebyl můj šálek kávy.
Já milovala literaturu, dějepis a zeměpis.
Ale JJ ty drabble jsou tak úžasně vtipné.
Míšo, a víš, že já taky skoro šla studovat literární historii? Ovšem když se měl opravdu lámat chleba, přece jen jsem táhla po vědách přírodních (víš, dítě, že tě to baví, to je hezké, ale musí tě něco taky živit). Nebyla jsem sama – děcka z matematické třídy byla tak přecpaná vším tím matematickým vzděláváním, že se skoro všichni rozhodli dělat cokoliv jiného – vzpomínám si, jak jsme se spolužákem chodili po městě a učila jsem ho stavební styly, protože chtěl na dějiny umění…
A díky moc za chválu, to si snad ani nezasloužím.
sáhla… že by šotek?