Když mě Martin lákal do Yosemitského národního parku v horách Sierry Nevady, tak mi to znělo celkem nevzrušivě – hluboké údolí, skály, vodopády. Pokud nějaký čas žijete v Norsku a párkrát kouknete na Trolí stěnu, nemáte pocit, že by vás skály a vodopády mohly nějak zásadně překvapit. Ovšem příroda zase ukázala, že dokáže se stejnými kulisami vytvářet stále nová představení a to, jaké vzniklo v Yosemitském údolí, skutečně člověku vezme dech. Dokonce i tehdy, když ho vedle vás bere dalším tisícům nadšených turistů:))
Přijeli jsme sem ve velmi vhodnou dobu. Letošní zima tu prý byla mimořádně bohatá na sněhovou nadílku – však nahoře v průsmyku je prý pořád ještě 4,5 m sněhu – a zhruba v době našeho příletu tu nastalo teplé počasí. To znamená, že taje a taje, ale pěkně rovnoměrně, takže řeky jsou děsivé a bouřlivé, ale ne smetené některou ze zdejších slavných povodní. Voda probublává všude, čistá, ledová, průzračná, živá – okouzlující. Tedy aspoň pro mě okouzlující! To je to moje dětství pevně zasazené mezi horskými potoky…:))
Celou tu nádheru má samozřejmě na svědomí ledovec, který se povaloval nad horním tokem divoké řeky Merced tak dlouho, až si vyhloubil pěkně hluboký pelech. Výsledkem je hluboké údolí se skoro plochým dnem a divokou řekou. Tam, kde kdysi (Tak od roku 1870 do 1930? Nemám po ruce materiály) stávala stará vesnice Yosemite Village jsou dnes vodou zaplavované louky – divukrásné louky, na kterých se místní ochránci přírody snaží ukázat, jak údolí vypadalo ještě předtím, než si ho lidé změnili ku svému prospěchu.
Kolem jsou lesy – většinou mnoho-borové lesy, nádherně vonící, leč hodně poničené. Nevím, co tam hubí stromy a nezávidím přírodovědcům jejich odpovědnost, kdy mají přijít na důvod tohoto zmaru. A najít řešení. Protože pokud by bylo řešením do údolí nikoho nepustit, tak to asi neprojde. Jinak z mnoha míst, která jsme navštívili, je vidět, jak moc Američanům záleží na uchování původní přírody – nebo na jejím oživení. Nevím, jak může být tato snaha dlouhodobě úspěšná, když se svět mění, ale držím jim palce.
Tady máte pár fotek, jak jsem se je pro vás pokusila zachytit na mobilu – Martin má samozřejmě fotek víc:))
Jinak za pár hodin končíme v Santa Cruz a budeme se přesouvat přes Palo Alto k letišti. Pokud budu mít na letišti wifi, zamávám vám ještě před odletem:))
To je nádhera Dede. Tam bych se opravdu chtěla podívat. Zatím jsem byla jenom v New Yorku, Las Vegas a Grand Canyon, tak doufám, že si taky v příštích několika letech uděláme velkou americkou dovolenou.
Tak to vypadá, že se zítra dočkáte dvou Rozárek naráz! Překvapující nejsou ty dva díly, ale fakt, že se mi to nakonec všechno nějak podařilo… kdybyste jen věděli, co všechno se v mých rukách dovede pokazit! 😛
Včera v okolí Vranova u Brna spadly vydatnější srážky. V podvečer jsme byly s Ajvi na Pěšině, podél Ponávky. Bohužel jsem si nevzala foťák, tak jsem zkusila fotit mobilem. Tekla vodička, tekla! U nás jev nebývalý. Krásná šťavnatá příroda!!!
http://dig.rajce.net/Ponavka_-_Pesina
U nás včera taky zapršelo – dokonce zabouřilo! Tralala – a já už měla zasazeno (rofl) a taky jsem vytáhla citron a mandarinku, takže mi hezky opršely.
Alex, moc vám tu vodu přeju! (inlove)
U nás dnes taky lilo, naštěstí začalo okamžik poté, co Martin dosekal naši bujně přerostlou trávu – u nás totiž letos zatím prší dost, takže je bujně zeleno a plevelu se mimořádně daří 😀
Jo a dej vědět, až zjistíš, kam zmizely cedulky a Ponávek!
Děkuju za uvítání, doma je krásně:)) Holky psí jsou hluboce spokojené, že jsou věci zase tak, jak mají být a Berry se pro jistotu snaží trvale tábořit v kuchyni, protože jistota je jistota 😛
Ušel mi čas pampelišek 🙂 Člověk holt nemůže mít všechno, že?
Je u vás taky tak krásně a voňavo? U nás právě kvete šeřík, jabloně a hrušně, ach… (inlove)
Dede… to jsem já z Andyho starého počítače…
U nás na severu jabloně taky kvetou, šeřík voní a pampelišky ještě máme. Oblékla jsem konečně kraťasy! Dlouhé kalhoty obleču zase až na podzim.
Pampelišky závidím 🙂 Já jsem odjela a ještě nebyly a teď už je většina odkvetlá (wave)
Já nosím místo krátkých kalhot kalhoty „expediční“ 😀 To jsou sportovní kapsáče z takové té tenoulinké látky, co ani člověk na sobě moc nevnímá. Pro mě je to řešení, protože jak nemám dlouhé nohavice, tak mi pořád v lese padá něco bot. (wasntme) Vím, že to zní divně, ale je to tak 🙂
V tříčtvrtečních kalhotách chodím i v beskydských lesích, jinak by mi bylo horko. Nejsem příliš typ na sukně, oblečení volím spíše sportovního rázu.Mám ráda projížďky na kole a pěší turistiku.
Jojo – tříčtvrťáky, to je moje. Ale potvrzuji, že do bot mi padá všechno možné celoročně (dokonce i do kozaček), takže už jsem proti pískovišti v botech imunní (rofl) .
Ale sukně s loaclem nebo šaty nosím taky – v létě je mi v nich líp a klidně si k nim obuju tenisky (chuckle) …
Tu imunitu ti závidím, já písek (resp. přírodniny) v botách nesnáším, tak holt do lesa ty dlouhý kalhoty nosím. Je fakt, že je to dobré i jako protihmyzí opatření. 🙂
Ygo, ty tenisky k sukni mně nenapadly. Myslím, že k letním sukním, které ze skříně provětrám málokdy,je vyzkouším.
Na jihu Jižní Moravy jabloně a hrušně odkvetlé, šeřík dokvítá. Teď u nás voní hloh (a smrdí řepka) … a je zalito a teplooooo!!! Já se včera pochlapila a zasadila plno rajčat a taky jsem vysadila tři truhlíky do okna – jsem Mičurinka (rofl)
Jsi stachanovec! 😀
Já jsem si dnes přivezla sadu rajčat od kamarádky, která o ně pečovala, když jsme byli pryč. Zatím jsem je dala na terasu pod střechu, aby se po pobytu ve skleníku kapku otužily a někdy zítra nebo pozítří konečně půjdou na záhon. 🙂
Jinak musím pochválit Marka, protože co tu byl, tak pečoval o kytky vzorně – ani bazalka mu nechcípla a že ta je náladová potvora se sklony k demonstrativním sebevrazdám 😛
Ne sadu, ale sadbu! Zase ty automatické opravy (fubar)
Tady už jsou jabloně odkvetlé, kaštany pomalu začínají, šeřík pomalu končí. Je to tu o necelý týden pozadu proti středu města – švanda, co udělá pár metrů kopce plus míň betonu.
Vítej doma a užívej si stromy (a psiny).
Protáhla jsem letos záhon na cca 15 x 2 m nebo tak nějak – na víc než dvojnásobek. A stejně je mi to málo, marně dumám, kam dám řapíkatý celer. 🙂
Pokud máš ještě na zahradě místo, tak se chutě chyť rýče… 😀
Dede’Martin vitajte doma_dospite stratený cas’pomazlite sa s Aribery a píš píš zážitky pre nás.
Pozdravujem aj ja z cudziny_ale len z Maďarska/placky plač/
Už jsme doma. Psiny propukly v absolutní jásot až doma na zahradě, v Praze tomu ještě pořád nemohly uvěřit 😉
Dedééé! To je fajn, že jste vpořádku! Prospi se, v klídku si užívej domácí pohodička a lásky AriBerry.
Tak vítejte, dobře se aklimatizujte. Budu se těšit na vyprávění 🙂
Vítejte doma! Vidím v duchu psí holky jak jsou blažené, že jsou doma a s vámi, teď si vás budou hlídat. 🙂
Znicene lesy – prave jsme meli pet let sucha. Zima 2016/17 byla vyjimecna. Snad nam voda vydrzi na dlasi dva roky.
Mavam z Parize! 🙂 Preleteli jsme uspesne kus sveta a ted cekame na zpozdene letadlo (wave)
Jak ja se tesim na AriBerry!
No vidíš, už to máš jen kousek 🙂 Pesiny se na tebe už určitě těší!
Jé – tak to už jste skoro doma! Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu.
Dede, vítej doma. Doufám, že jste s Martinem v pořádku doletěli. Až si spláchneš obličej,olízaný od radostných psích holek a až se vzpamatuješ po té „ukradené“ noci, budu se jako ostatní moc těšit na delší povídání, postřehy, zážitky a hromadůůů fotek !
Pro Jenny níže! Naše země je jako hřeben střechy. Všechny řeky, které tady pramení, rychle odtečou z našeho území pryč. V minulém století se rozoraly meze – ještě i po 30-ti letech nedošlo k nápravě. Stále jsou nedozírné, širé lány. Zmeliorovaly se louky, voda se odvedla, k nápravám dochází sporadicky. Narovnaly se toky, těch pár revitalizací spíše malých toků to nezachrání, není v tom systém pro velkou nápravu. A také není zájem. A navíc – lesy se netěží, lesy se drancují! A když vystoupí v médiích nějaký politický čičmunda, jak musíme zadržovat vodu v krajině, tak to spíše vypadá jako facka. Facka krajině a nám občanům.
Těch tisíc mil těch tisíc mil, má jeden směr a jeden cíl, bílej dům, to malý bílý stavení…
Doufám, že ty hodiny v letadle uběhly rychle, zážitky pomalu hledají kam se usadit a brzy svým návratem uděláte radost těm dvěma chlupatejm duším, co čekají a čekají… . Děkujeme za sdělené střípky a těšíme se na další.
JanoBa, už jsi zdravotně v pořádku? Vzpomínám, že jsi měla krkolomný pád přes plot sousedů.
Janino, děkuji za optání. No, léčí mě čas. Prášky proti bolesti brát nechci, pokud si stačí na chvilku lehnout. Jinak jsem si vydupala ranní vycházky se psem (to jsou ty kratší). Chodit je druhá nejlepší možnost jak zmírnit bolest. Sednout si jde na určitou dobu a nejhorší je stát a ohýbat se. Úplně nejhorší je kuchyň a malé domácí práce. Tedy takové to popocházení mezi sporákem, ledničkou, pracovní deskou apod. Dámy, nemáte tušení, kolik malých ohybů dopředu a do stran za pár minut uděláte. Když chci pohladit psa, musím na kolena, nebo zatnout zuby. A každý takový úklon mi silně připomíná, jak jsem byla blbá.
Doufám, že čas opravdu hojí všechny rány, tedy i ty fyzické a za blbost se holt platí. Můžu potvrdit.
Jano, víš, velmi Tě chápu. To s těmi drobnými domácími pracemi – je velká pravda. A jenom ten, kdo prožívá to co ty, dovede tato slova pochopit.
Věřím, že poúrazový stav se dá do pořádku. Ne hned (u nás už to nejde tak rychle), ale časem určitě a nakonec zůstane jenom ta nepříjemná vzpomínka.
JanoBa, držíš se statečně.Tak ať ti čas rychle zahojí všechny rány. Pejskovi posílám pohlazení.
Tak Dede, je už asi ve vzduchu někde nad americkým kontinentem, nebo už atlantikem. Je to fuk, hlavně aby doletěli vpořádku.
Ty velryby musel být úžasný zážitek.
DEDE dobře doleťte a už se těšíme na fotografie.
Díky za opravdu nádherné fotky, těším se na album.
Přeji hladké přistání doma a ať Vás při přivítání psi nezadupou do země 🙂
Děkuji za další zprávy a přeju šťastný návrat domů, nějak rychle to uteklo. Už se těším na nějaké souborné shrnutí nebo naopak na podrobnější popisy.
P.S. Co je těm borovicím, to náhodou vím, protože zrovna tímhle se ve svém výzkumu zabývá naše dcéra. Mají (mimo jiných onemocnění, kterých je několik) tzv. pryskyřičnou rakovinu borovic způsobenou jednou dřevokaznou houbou z rodu Fusarium. Tohle onemocnění začíná být hodně aktuální i u nás v Evropě, protože jak se postupně otepluje, šíří se i tam, kde nikdy nebylo (ze Španělska směrem na východ). No a právě tím šířením a jeho mechanismy se dcéra zabývá (a proto jezdívá do toho Španělska).
Tak jsem díky tobě asi právě uviděla, co inspirovalo Carda k tomu obrazu / motivu hlubokého jezera s výtokem – vodopádem.
Šťastnou cestu domů!
Tak mávám z letiště, za dvě hodiny opouštíme San Francisco a Velká cesta je u konce. (h)
Bylo to úžasné… a víte co? Moc se těším domů 🙂 A mám psabsťák jak hrom, už nestydatě oslovuju úplně cizí psy! (wasntme)
Přeji rychle ubíhající cestu a hladké přistání!
Prave jsme videli velryby!!! Hraly si v zatoce, odfukovaly a bylo to naprosto uzasne! (inlove)
PS: sice se to jmenovalo velrybi zatoka, ale nikdo je tam necekal, ani my ne… To je uzasny dar.
Hurááá
Velryby se s vámi přišly rozloučit. Krásný konec krásné cesty!
Moc se těším na alba z vašeho Velkého putování po Západní zemi (Jdi na západ, mladý muži – na západ!). To bude teprve krása, i když i tyhle ilustrační jsou moc dobré – akorát že bych nejradši každou komentovala …. (rofl)
A bezproblémové nalodění, klidný let a šťastný návrat … (h) (h)
Dede díky! Je to náádhera !
Dede, hezký závěr dovolené, s příjemným letem a dojezdem! Holky a Dům už čekají na pánečky!
Tak to je nádhera!
Myslím, že najít rozumný kompromis mezi ochranou přírody a jejím zpřístupněním lidem je velmi těžké, ale nikoli neřešitelné.
Přeju klidný let 🙂
Jinak zpráva z JJM z tohoto týdne- mráz z úterý na středu zlikvidoval v širokém okolí všechny vinohrady. Víno nebude.
No, to jsem čekala. Jižní Morava přestala být žírnou zemí. Buď katastrofální sucho a ztráta podzemní vody, nebo mráz. To jsou poslední roky tady u nás.
Matyldo to je smutná zpráva.
My s manželem víno moc rádi a moravský muškát je lahůdka.
Rozumným kompromisem by se mi zdál být podstatně menší počet lidí obývajících tuto planetu – začátkem minulého století 1 miliarda, když jsem se narodil tak 3 miliardy, nyní 7,5 miliardy. A chyběl snad v roce 1900 někomu někdo?
Matyldo! Chce se mi plakat,je mi líto lidské práce, rostlinek,přírody,ouvej,ouvej!
Včera jsem četla jak málo vody je všeobecně u nás, to bych nikdy neřekla , že v naší žírné vlasti bude taková nouze o vodu. Tolik řek tady pramení, ach jo. Zajedu se podívat k pramenům Odry, jak to tam vypadá,už jsem tam chvíli nebyla.
Zase bude dražší.
Dede, přeji pohodový a ničím nerušený let.