BTW: Ve světě páry, která zmenšila svět

Večerní dojezd do Sacramenta a ubytování hned u kousku starého města nám umožnilo užít si taky trochu té „divoce západní romantiky“, tedy spíš využít načrtnutých kulis k tomu, abychom pustili fantazii na špacír.

 

Dřevěné chodníky, budovy nejspíš opravdu připomínající ty původní, žerlezniční trať a nábřeží řeky, u které je vyvázán starý kolesový parník – dnes hotel, samozřejmě. Není toho moc, ale když do mixu přidáte teplý večer, hudbu hrající z různých barů a velké mexické restaurace, vůni lenivé vody a občasné dunivé houkání vlaků pomalu přejíždějících řeku po železném mostě (auta jezdí nad vlaky:)), tak máte najednou romantiky právě akorát.

Rozhodli jsme se, že se budeme socializovat a půjdeme na pivo – a Martin zvolil sportovní bar:)) Bylo to podle mě dost odvážné rozhodnutí, protože ani jeden z nás není barový typ a ten sport navrch! Ale dopadlo to skvěle – s barmanem byla legrace, pivo se dalo pít a já učinila další pokus pochopit, proč lidi v Americe milují baseball. Přiznám se, že nejvíc se mi líbil donekonečna opakovaný záznam obětavého chytače, který skutečně míč do lapačky chytil, leč setrvačnost ho přehodila hlavou dolů přes bariéru mezi diváky. Jeho mizející zadek a míhající se velechodidla potěšila média stejně, jako trenéra to úspěšné lapnutí:))

Už večer jsme zaregistrovali železniční muzeum, takže ráno jsme se tam vypravili. Bylo to úžasné. Vedle hlavní budovy plné lokomotiv, vagónů a dalších expozic se dalo navštívit i staré nástupiště, kde byly zrekonstruovány i čekárny (pro dámy zvlášť), sklady a vůbec jste měli dojem, že stačí mrknout a jste v Návratu do budoucnosti III:))

Samotné muzeum je vedle spousty krásných mašin zajímavé ještě dvěma aspekty: jednak se o vás málem na každém kroku starají místní průvodci – bez výjimky ochotní stříblovlasí kmeti, mající na první pohled železniční vášeň zadřenou hluboko pod kůží. Zasvěceně povídají, nabízejí vám, že vás vyfotí na nejzajímavějších místech a vůbec dbají na to, aby vám něco zajímavého neuteklo (je to velké muzeum!).

Druhý aspekt je snaha vracet lidi do minulosti působením na víc smyslů, což vetšinou znamená, že u expozic máte patřičný zvukový či obrazový doprovod. Hukot davu, pískání lokomotiv, hrkot vozů a podobně. Do krajnosti je to dovedené při prohlídce slavného Pullmanova spacího vagónu. Když do nej vstoupíte, cítíte, jak vlak jede – vagon se pohupuje, slyšíte supění parní lokomotivy a občasné zapískání. V jednom z „kupé“ sedí další ze stříbrovlasých železničních mágů a vlídně vám odpoví na cokoliv, co by vás ohledně železnic a cestování zajímalo.

No a v druhém patře je něco pro hračičiky – železniční simulátor, kokpit japonského vlaku Šinkaznen. Martin nadšeně zasedl do sedadla vedle dalšího z místních železničních kmetů, prošel stručnou instruktáží a už jsme jeli! 🙂 Byla to fakt paráda. Bohužel jsme si to úplně všechno nevychutnali, jak by se ještě dalo, protože nás honil čas – tedy nutnost opustit náš motel a tedy i jeho parkoviště.

Podívejte se aspoň na pár mých fotek z mobilu – určitě bude pořádné album i z foťáku…  🙂

 

 

Aktualizováno: 11.5.2017 — 01:30

16 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Dede, takové museum by se mi take moc líbilo! Kdysi v Louisville (Kentucky)měli v prostorách velkého kina program o všem, čím je Kentucky a hlavně Louisville známe. Ta v L. je nejznámější závodiště Churchill Downs (při jeho návštěvě jsem tam našla na zemi podkovu, ještě ji někde mám). Filmový program byl na panoramatickém plátně a jak to take popisuješ – na plátně běželi koně (a byli vidět tribůny diváků) a my v kině slyšeli jak ten dusot koní, tak hlasi diváků všude po stranách – fakt pocit, jakobychom tam byli. Do té doby jsem nic takového nezažila a ten pocit si umím vybavit dodnes.

    A když už o koních. Vřele doporučuji „koňákům“ film „Harry&Snowman“! Snowman(Sněhulák) je kůň, zachráněný z odvozu na jatka (doslova-na poslední chvíli vyveden z vagónu)a jak se z něho stal nejen člen rodiny, ale hlavně světoznámý šampión. Je to dokumentářní film složený z vyprávění zůčastněných a z archivních filmů. Majitel koně, Harry deLeyer (poválečný přistěhovalec z Holandska)stále ještě žije. Film je už z loňska, tak je možné, že jste ho už viděli, pokud ne, fakt stojí za to.

    http://www.harryandsnowman.com/trailer

  2. Tak to už se těším na povídání o muzeu a mašinkách. Ta velká specializovaná muzea jsou cukrárny pro mužské. Můj muž byl 2x autobusem na dva dny v Německu ve velkých museích na letadla. Vrátil se vždy jako ovíněn, ani ta cesta to nadšení ze zážitků z něj nedokázala odplavit. Já potom musela zpracovávat obrovská množství fotek. Dovedu ho pochopit, já takhle jezdila a doufám, že ještě budu jezdit – po hřebčínech 😛 .

    1. Cukrárny pro mužské! Tak to je přesné. Někde uvnitř jsem asi chlap 🙂 . Alex, ale to toho hřebčína bych taky jela s tebou.

      Dede, to musela být nádhera.

  3. Teda to železniční muzeum to je paráda.
    Tak bych vydržela hodně dlouho.
    Parádní zážitek DEDE.

  4. Tak v železničním muzeu bychom asi skončili – MLP by z něj dva dny nikdo nedostal 😉

    1. PETRO, O ZOM SVÉM BYCH MOHLA PROHLÁSIT TOTÉŽ JAKO TY. MŮJ jIŘÍ FOTÍ MAŠINY , ALE NEJEN A HLAVNĚ I TY PARNÍ OD SVÝCH 4 LET, KDY OD SVÉHO DĚDEČKA DOSTAL OBYČEJNOU ZRCADLOVKU. DĚDA JIŘÍHO TAKy NAUČIL FOTIT. DODNEŠKA ŠÍLÍM Z OHO JEHO STÁLÉHO FOTOGRAFOVNÍ. DOKONCE JEŠTĚ ZA HLUBOKÉHO KOMUNISMU HO POZORN Í PŘÍSLUŠNÍCI CHTĚLI ZABÁSNOUT, KDYŽ KDESI V ČIERNEJ PI ČOPE FOTOGRAFOVAL NÁDRAŽÍ I JAKÝMISI VOJENSKÝMI VLAKY. NAKONEC TO SKONČILO JEN POŘÁDNÝM NÁŘEZEM OD PŘÍSLUŠNÍKŮ A SEBRÁNÍM TEHDY NORMÁLNÍHO FILMU. JÁ U TOHO NEBYLA, ALE MOHLO TO BÝT HODNĚ DRAMATICKÉ.TEN MŮJ FANDA JE FAKT POŠUK A FOTÍ I TO, CO BY PATRENĚ ANI DNESKA FOTIT NEMĚL.BOHUŽEL JE MU TAKY PŘI FOCENÍ ZCELA ŠUMÁK, JESTLI Z TOHO NÁDRAŽÍ JDERME TŘEBA K DOKTORU BNEBO MEZI LIDI DOMĚSTA. ON KLIDNĚ ZAKLEKNE PŘI FOCENÍ DO BAHNA NEBO KALUŽE NA PERÓNU.PAK KLIDNĚ JDE MEZI LIDI SE ZABAHNĚNÝMI KALHOTAMI. DOKONCE JEDNOU, KDYŽ JSEM SE ZLOBILA, HODIL SI POD KOLENA ZCELA NOVÉ SAKO.NO, JE TO OBČAS NA JEHO ZABITÍ.I PŘI JÍZDĚ VLAKEM JE SCHOPEN VYLÉZT NA ZASTÁVCE, KTERÁ MU ZROVNA PADLA DO OKA , A RISKOVAT UJETÍ VLAKU KVŮLI NĚKOLIKA FOTKÁM. NEJLEPŠÍ TO JEHO FOCENÍ JE, KDYŽ NĚKAM Z NÁDRAŽÍ MUSÍME POSPÍCHAT. A KDYBYSTE NĚKDO VIDĚLI, KOLIK JEŠTĚ NEZPRACOVANÝCH FOTEK MÁ STAŽENÝCH VE SVÉM PC, ASI BYSTE NEVĚŘILI. KDYSI JSEM SE SNAŽILA TA KVANTA FOTEK UTŘÍDIT A NĚKOLIKKRÁT ZACHYCENÉ A ÚPLNĚ STEJNÉ FOTKY SMAZAT, BYL OHEŇ NA STŘEŠE. PRÝ JSEM MU V TOMM JEHO „FOTO BORDELU“ UDĚLA NEPOŘÁDEK. OD TÉ DOBY SE SNAŽÍM MÍT SEBOU SVOU PAMĚ´TOVOU KARTU DO FOTOAPARÁTU, KDYŽ POTŘEBUJU NĚCO ÚPRO SEBE VYFOTIT. NEMUSÍM POTÉ HODINY TRÁVIT U PC A STAŽENÁ FOTA, O KTERÁ NESTOJÍM , SMAZÁVAT.JIŘÍ FOTÍ VELICE PĚKNĚ I PODLE VERAM SE MU NĚKOÍLIK FOTEK TŘEBA OBLOHY POVEDLO NATOLŮIK, ŽE MU VERAM SAMA DOPORUČILA, ABY PRÁVĚ TĚCH NĚKOLIK FOTEK ZASLAL DO NACIONAL GEOGRAFIK. ALE COPAK ON JE SCHOPEN NYNÍ PRÁVĚ TYHLE FOTKY DOHLEDAT: JÁ JE MĚLA UKLIZENÉ MIMO, ALE JEMU SE TO NELÍBILO, TAKŽE JE VRÁTIL ZA DO SVÉHO PCBINCE. UŽ NIKDY JSEM JE NEDOKÁZALA NAJÍT A JE TO HODNĚ VELKÁ ŠKODA. NO, NEDÁ SE DĚLAT NIC. ASPOŇ, ŽER SI JEN OBČAS KOUPÍ BNOVOU KARTU DO FOTOAPARÁTU, ALE NA FILMY UŽ ANI NEFOTÍ. NA PÁRU MÁ VŠAK ČERNOBÍLÝ FILM A TU FOTÍ STÁLE. BOHUŽEL SE DNES TY OBYČEJNÉ FILMY DO NORMÁLNÍHO KLASICKÉHO FOTOAPARÁTU SEHNAT SKORO NEDAJÍ. KDYSI SI I FILMY SÁM VYVOLÁVAL, TAKŽE DODNES MÁ VŠECHNY POTŘEBNÉ ÚŘÍSTROJE NA VYVOLÁNÍ FILMŮ DOMA. JSOU Z TOHO DNES JEN LAPAČE PRACHU, ALE ON SE S TÍM NEHODLÁ ROZLOUČIT NIKDY. JEHO CO KDYBY MNE VYTÁČÍ K NEPŘÍČETNOSTI.

      1. jo, hromadu staré fototechniky máme taky, i když fotíme výhradně digitálně – ale přece se to nevyhodí!

        1. DEDE,MNE TO NEBA, ALE NELZE S TÍM DĚLAT NIC. A TO FOCENÍ PÁRY APOD PODĚDILA I NAŠE VĚRKA, KTERÁN SE O TO ZAJÍMALA CCA OD STEJNÉHO VĚKU JAKO JIŘÍ. NYNÍ, KDYŽ MÁ UŽN DVĚ MALÉ DĚTI, NEMÁ NA LÍTÁNÍ NA KOLŮE KOLEM TRATÍ VŮBEC ČAS, ALE RÁDA BY, ABY SE TO ILO.NADŠENÍ SE VÁŽNĚ DDÍ Z GENERACI NA GENERACI. STARŠÍ VNUČKA DOSTALA SVŮJ DIGITÁL UŽ VE TŘECH LETECH A FOTÍ TAKY.

    2. Víš oni i ti chlapi rám byli nadšenci, takže bys k nadšení svého muže musela připočítat i nekonečné hovory se stejnými fandy 🙂

  5. Mašinky, parní mašinky! To bych chtěla vidět. Bylo to báječné putování, moc jsem si ho s vámi užila.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN