Zdravím po nucené bezinternetové pauze – tentokrát z jakéhosi zapomenutého kouta u dálnice:)) Jmenuje se to tu Tehachapi a je to jižně od Sierry Nevady.
Ze SF jsme vyjeli v pondělí ráno přes Silikonové údolí a stavěli jak v Palo Altu, tak jsme se byli podívat na Stanfordskou univerzitu. To jsou ty první fotky.
Z Monterey jsme odjeli ve středu ráno (zdejšího času, vy doma máte + 9 hodin) směrem do hor. Byla to dlouhá cesta rozpáleným údolím plným pomerančovníků. Zajímavé bylo, že na některých byly zralé plody – ale jen málokde. Po pár hodinách se před námi zvedla Sierra Nevada a byl to úžasnej pohled.
Zasněžené vrcholky hor dávaly naději, že se ochladíme, ale ukázalo se, že to byl dost mylný předpoklad. Tedy ochladilo se, možná až na 25 stupňů:)) Ubytovali jsme se v malebně pitoreskním motelu, kde byl za barem velký portrét majitelovy tchýně – usměvavá blondýna prý dává pozor, aby se její zeť za barem neflákal. Jinak to tam vypadalo jako bar na divokém západě, kde byly stoly a v hotelu postele pokryty ubrusy a povlečením tak neuvěřitelných barev a vzorů, že by naše patchworkářky minimálně toužebně hleděly:))
Potom jsme vyrazili do parku – na první část sekvojí a pak do Králova kaňonu, abychom druhý den ráno „dobyli“ les gigantů – tedy tu hlavní sekvojovoui část parku.
Co vám mám k těm stromům říct? Jsou neuvěřitelné, považte, že to jsou bytosti žijící i přes 3000 let! Třeba obrovský Shermann je vlastně mladík – má snad jen 2200 let… (data oveřím později, teď ťukám na tabletu v motelovém pokoji:)) Pokud byste potřebovali příklad usilovné životní síly a odolnosti, představte si sekvoji. A víte, co je úžasné? Že jich tam roste tolik! To se málokde dočtete, že uvidítě skutečně les plný sekvojí – od malých seedlings po ohořelé trosky. jeden z padkých kmenů prý má mále 5000 let – to dřevo je opravdu neuvěřitelné.
Statný dospělý strom prý má kůru až 70 cm silnou, plnou taninu a kdo ví čeho ještě, takže je odolný proti tlení, škůdcům a v podstatě i ohni. A vy chodíte, koukáte, žasnete a snažíte si dávat údaje o jejich stáří do kontextu lidských dějin. A pak už nic neříkáte, jen pohladíte strom, kde kterému se dá přijít a tak kůra vám připadá jako teplá medvědí srst. A stratíte pro ty stromy kousek svého srdce.
Ještě k národnímu parku: mám dojem, že kromě řízeného vypalování (aby příští oheň nebyl příliš ničivý) se nechává les být. Takže je tam vedle zdravých stromů i spousta těch, které beznedějně ohořely nebo těch, které napadly nějaké choroby. A vy pak pochopíte, že původní příroda nehledí na krásu „parku“, že příroda je hlavně pragmatická ve věci přežití a krása (ta z lidského pohledu) vzniká vlastně náhodně.
Potom jsme byli v Králově kaňonu. Nevím, kterému králi byl věnován, ale vím, že mi jehop geologické krásy řekly jen málo, protože jsem se dole necítila dobře – to sevření masami skal se řvoucí absolutně zdivočelou řekou na mě bylo tentokrát moc – a to jsem si už mockrát do podobného prostředí (skal, vody divočiny) nakoukla. Ale na samém konci kaňonu jsme místo avizovaných medvědů potkali velmi příjemný manželský pár a povídali tam tak dlouho (a viděli laň), že mě ty hloupé pocity vlastně přešly:))
No a dnes jsme zase vyjeli z hor (na západě) a oblíždíme je z jihu, abychom se dostali do Mohawské pouště, do Death Valley. Dole u pomerančů bylo vedro pekelné – auto ukazovalo 100 stupňů (Fahrenheita) tedy cca 37 stupňů Celsia. Zítra v poušti to lepší nebude. No, co by člověk od pouště chtěl, že?:))
Přikládám fotky. Jsou z mého mobilu, jiné na Martinův tablet nedostanu – posílám mu je mailem, je to jak u blbejch. Ale aspoň něco. Hlavní fotky máme samozřejmě ve foťáku, ale z těch udělám alba na rajče – až ovšem budu mít na čem, můj počítač je totálně zdechlej.
Doufám, že se ozvu dřív – i když kdo ví, jak to bude se signálem a internetem v poušti?:))
Mávám vám všem – Dede
Dede přeji další úspěšné cestování, budete mít neopakovatelné zážitky, tak ať vám je nic nepokazi.
Jo, kdo na vlastní kůži nezažiltyhle americké vzdálenosti neuvěří. Nejen tu rozlohu a dálku, ale často tu nekonečnou jízdu, kdy po stranách kde nic, tu nic, nebo jen – po určité době – monotóní krajina. A míle jaksi utíkají pomaleji, než kilometry. Navíc tady nejde jen tak si zajet k lesíků, louce, nebo v Nevadě do pouště a jít se chvilku projít. A i kdyby to třeba šlo (většinou jsou to soukromé pozemky, nebo to prostě nejde), tak z vytyčeného cíle z bodu A do bodu B to bez auta nejen nejde, ale navíc to jsou dlouhé hodiny jízdy kolikrát jen „rovně za nosem“. A při častých přestávkách je pak cíl v nedohlednu. Člověk si musí přešaltovat mozek tak trochu „do minulosti“, aby získal obdiv k prvním usedlíkům, kteří tohle zvládli bez moderních vymožeností. Ve filmech je to romantika, ale skutečnost byl jiná, drsná, nemilosrdná.
Dede, díky za zprávu a fotky. Sekvoj je i u nás v botance, obrovská – určitě taky drobek proti těm, co jsi fotila. Přeji pevné zdraví a hodně fotek.
Zano, už mě napadlo, kolik byste toho vy s Frantou rady nachodili! 🙂 Jen bez auta to tady fakt nejde.
A ta poušť! Já doufám, že dnes dojedeme do cíle dřív než poslední dva dny a já se dostanu k nějakému psaní. Když on Martin večer tablet vždy na čas potřebuje, děláme vždy bezprostřední plány a hledáme ubytování na následující noc, tak mám k dispozici málo tablet-času 🙂
Zdravím z Carson City, nejen hlavního města Navady, ale především z místa, kde máme zase internet 🙂
Máme za sebou neuvěřitelně rozmanité dva dny – v pátek poušť, úžasnou a děsivou, 80 m pod úrovní moře a 42 st. C, den na to přejezdy hor, překonání 2400 mm a sněhovou vánici. Mezi tím stovky mil různých hor a pravěké borovice.
Po přejetí Údolí smrti jsme spali v městečku Beatty, v Navadě, kde nejspíš dávají dobrou noc kojoti místo lišek – aby to bylo stylové 🙂 My jsme si na chvíli vyzkoušeli opuštěnost tohoto místa, jen nechápu, jak to tam místní zvládají, je to tam opravdu drsné.
Dnes jsou pro změnu kolem samá kasina – v Navadě je to podnikání místních indiánských kmenů.
Pro změnu… To je asi heslo této cesty, neustále střídáme neuvěřitelně rozmanitá prostředí. A to jsem ještě nemluvila o Mono Lake! 🙂
Zatím mávám
D.
Dede, tak mám další záchytný bod Vaší cesty. To nevíte, máte mě sebou! Cestuji s Vámi na mapách Google, na Google Earth je to jako živé.
Takže hazardu se vám zachtělo? Dříve Rudí bojovníci Bílé muže přepadávali koňmo, dnes na to okrádání mají moderní, sofistikované metody 🙂 .
No nás sem zahnal ten sníh 🙂 V kasinu jsme nebyli, ale našli jsme moc pěkné místo, kde jsme si dali snídani. A veřejnou prádelnu 🙂
Dnes odjíždíme do Sacramenta přes Lake Tahoe. Prý tam už nesněží 😛
Ta odlehlá městečka mě fascinují a jak po Americe až zas tolik netoužím, tak bych chtěla vidět nějaký ghost town- takové to opuštěné městečko, odkud lidé odešli a všechno tam zůstalo tak, jak to tam je. Ovšem bydlet v takové opuštěné oblasti bych nechtěla, nejsem na to zařízená- já bych vlastně nechtěla bydlet ani na samotě v naší republice 🙂
Opuštěná místa jsou opuštěná, beznadějně bez romantiky, byli jsme v jednom na kraji pouště.
Víš, člověk má hodně nastudováno, ale některé věci se prostě musejí zažít, ty vzdálenosti, ta pustina, divočina… Z našeho evropského pohledu je to prostě úplně jiné 🙂
Docela by mne zajímalo porovnání divočiny a vzdáleností v Severní Americe a v Austrálii … jestli je v tom nějaký pocitový rozdíl.
Sekvojovec mamuti vraj naozaj pamatuje mamutov, a je to monumentalny strom
Aj ked mne pripomina prerostlou borovici 🙂 .
Dnes jsme se o těch sekvojích bavili s dcérou, dendroložkou a arboristkou, která se specializuje právě na jehličnany. Ten park zná a tvrdí, že to tam špatně dopadne, tak do 100 let tam prý ty stromy nebudou; že odumírají, nebo že jsou už v podstatě mrtvé, na nich prý není dlouho znát. Vše je kvůli lidem. Argumenty dodám zítra nebo někdy později, ale zněly pádně, když mi to povídala.
Aido napiš, to mě zajímá. Tak je plno cedulí zakazující h chodit ke stromům, hlavně těm opravdu starým, prý aby se nepoškozovaly kořeny… Je to něco v tomhle směru?
Já jsem nedávno někde četla, že jeden ten obr v tom parku padl. Sám od sebe. A že se pokoušeli správci parku spočítat letokruhy, dostali se na hodně vysoké číslo, ono to prý moc spočítat nešlo. Podrobnosti si nepamatuju, byla to jen krátká zpráva.
Zdravím za moře, do pouště i do hor!
Dede, k nefungujícímu počítači – MLP tvrdí, že ti ho mohla poškodit kontrola na letišti. Ozářením se mohl zničit disk.
No, mě takhle taky rozbili NTB – na letišti v Nairobi. Bohužel se mi to nepodařilo vyreklamovat, ta procedura byla hrozně složitá. Tak jsem se na to vybodla, stejně už přesluhoval.
Ivo, on se jednou ještě v SF zapnul, ale pak už zůstal totálně mrtvý. On má ta sebou historii potíží s napájením a tak mám dojem, že to nejspíš bude zase něco takového. No, co už.
Dede, vidím, že antivirotika zabírají, své putování jste rozjeli doslova a do písmene na plno, Jsou to hezké fotky, ty sekvoje by mne dostaly asi až k pláči, na přírodu jsem velká citlivka. Znám sekvojové miminko z arboreta ve Křtinách (na naše stromové poměry je to už pořádný klacek 😉 ).
Divoký kaňon je nádherný! Nu a jsem zvědavá, co budeš říkat na poušť. Chtěla jsem nabídnout, že polopoušť je i u nás na JM, netřeba se trmácet až tak daleko, ale včera pořádně zapršelo, konečně po letech přišla bouřka, která přinesla množství vody (clap) . Stále přeji krásné zážitky a vzpomínám!
Alex, rady jsme jeli krajinou (východně od Sierry i Snowy Mountains, kde v zimě leží sníh, jindy i prší, ale poušť je to pořád, protože půda tu vidu prostě neudrží. Kde se nezalévá, není nic než trsy houzevnatych rostlin poutního typu…
Pouštního typu… Píšu z mobilu a zase otravují automatické opravy 😛
Nádherné fotky, úžasné zážitky- co víc si přát? Snad je lepšící se opar 🙂 Jinak prostě jen zírám a závidím. Užij si to! 🙂
Dede, moc krásné upoutávky a doufám, že pozdější rajče bude hodně dlouhé 🙂 Ano, myslím, že cílem všech státních i národních(federálních)parků je nechat přírodu žít vlastním životem a zasahovat do ní jen co nejméně. Tedy zpřístupnit ji návštěvníkům (silnice, ubytování atd.), ale jinak do odklidit jen to, co opravdu překáží (spadlý kmen přes cestu). Takže na co koukáte vy, stejný pohled údajně měli i první přistěhovalci. Tak si cestování nadále užívejte.
Nevím, jaké náplasti máš na bolest, ale pokud pojedete kolem třeba Walmartu (ale I jinde jistě mají), vřele doporučuji tyhle náplasti.
https://img-ssl.tedcdn.com/r/images.ted.com/images/ted/ca07fd2063e0b3fbd34eb18890d6512da7ee73e3_1600x1200.jpg?ll=1&quality=89&w=800
Jsou to tenoučké čtverečky (střed a tenká náplast většinou po obou stranách). My je používáme už roky, fakt pomáhají. A chváli si je i můj bratr, kterému jsem pár krabiček na jeho žádost nedávno poslala po bratranci. Není třeba kupovat ty extra silné, by mohou být až moc.
Tééda, já jsem ňouma, omlouvám se !!! No těmito „curly fires“ by sis od bolesti moc nepomohla :). To byl odkaz, který jsem se pokoušela dát na Zvířetník, měla jsem ho ještě „v okně“ a omylem dala sem.
Náplastě jsou tyhle !!!!!
https://www.walmart.com/ip/Salonpas-Pain-Relieving-Patches-20-count/51446787
Díky Maričko, já jsem dostala jakési na recept a mám jich dost 🙂
Jinak musím zdejší parky pochválit, všude je plno informací a všeho zázemí včetně záchodů 🙂 Jen mě fascinuje, jak obrovská území jsou bez mobilního signálu. Jak žijí místní lidé, aby souzněli s 21. stoletím? Mají telefony a net přes satelit? Nebo nic nemají? To se mi snad ani nechce věřit…
Nádhera, moc se těším na ty fotoalba!
Přeju ať se zdraví drží a můžete si to pořádně užít!
Sekvoje zá-vi-dím. Horko a politicky nekorektne. Sú to jediné rastliny, čo na zemi zostali, ktoré dokážu vybabrať s gravitáciou a dostanú neprerušený vodný stĺpec do takých výšok. To je totiž to, čo rast ostatných stromov obmedzuje, nad určitú hranicu už kapilárne sily a gradient vyvolaný odparovaním hore na gravitáciu nestačí, vyššie už strom vodu nedostane a dosiahne hranicu rastu. Sekvoje majú špeciálnu výstelku kapilár, ktorá spolupracuje s molekulami vody a akoby aktívne ich postrkuje nahor. A sú to stromy, ktoré si vedia vytvoriť vlastnú hmlu a z odparu z listov sa sami zavlažovať. Korene majú síce plytké ale navzájom prepletené a pospájané a tým sa chránia pred vyvrátením, podomletím a zosuvmi pôdy. A vôbec ešte veľa vecí majú vychytaných. A sú tu už od treťohôr. Dede, a ty už si, snažne ťa prosím, len užívaj! (y)
Páni, to jsou ale zajímavé stromy – ještě víc, než jsme doufali! 🙂 A vychytané to mají dokonale, taky na to měly dost času. 🙂
Díky za poznámku k sekvojím.
Sláva, další díl zpravodajství je tu! Ach ty sekvoje, vedle nich si člověk jistojistě připadá naprosto titěrný. A jejich kůra jako teplá srst – to musí být nádhera! (inlove)
Tak ať se vám dobře cestuje a zdraví drží!
Děkuji za další zprávu, pěkné to tam máte.
Pokud me pamet neklame, pozary se zakladaji pod dohledem. Sisky sekvoji se otevrou a vydaji seminka jedine v ohni. Toz bez ohne by nebyly seedlings a bez semenacku zadne sekvoje…
Reportaze i fotky sleduju a chvalim! Drzim pesti, at uz je jen lepeji a lepeji.
Milá Dede – jsem ráda, že si přes veškerá protivenství výlet užíváš. Fotky z mobilu jsou krásné a opravdu se moc těším na opravdická alba na rajčeti (protože tam si můžu fotky přiblížit). Asi nejvíc se těším na sekvoje, i když San Francisko bude asi taky zajímavé.
P.s. Třebas na toho Méďu Béďu ještě narazíte 😉 …
P.p.s. Držím palce, abys opar zkrotila – hlavně ať co nejmíň bolí, nejlíp vůbec.
P.p.p.s. Kde je fotka psychedelických přikrývek a ubrusů?!
Nádhera!! Dede,tam niekde je aj „Mesačné údolie“ J.Londona?Mám tú knihu veľmi rada,čítam si ju vždy ke´d mám trápenie a strácam nádej,že ešte niečo dokážem/teda vstať z toho hnoja,kde práve som/
A čo herpes-tá bolesť je zničujúca,máš nejaké antivirotiká? bolesť pri opare pretrváva niekoľko mesiacov a je je torpídna-hovoria učebnice.Ak si v poriadku,čo Ti yo srdca prajem,tak je to fajn.-holt emerika je emerika.
Mám antivirotika, kortikoidy, náplasti a léky proti bolesti. Ty jsem dnes brala naposledy ráno, tak to ostatní asi funguje 🙂 Doktor mi vysvětlil, oč jde, já jsem doteď neměla ani opar na puse… No, všechno je někdy poprvé 😛
Na to údolí se ti, Verenko, podívám, pokud budu blízko, tak doslova! 😀
Ele určite si mala plané neštovice a to je ten samý virus-koluje nemý v krvi a sviniar vždy vystrčí hlavu,keď má človek nejak oslabenú imunitu z infektu, stresu a tak….
Dede, podle toho, co píšeš, si cestování řádně užíváš. Znamená to, že jsi nad zdravotními komplikacemi zvítězila, nebo se jen statečně přemáháš, ať z té vytoužené dovolené něco máš? Moc přeju to první. Sekvoje jsou… no chybí mi slova, všechno je málo. A to vidím jen fotky.
Pořád ještě nespím 🙂
Jo, díky za optání, zabírají mi léky, už je život zase veselejší.
Sekvoje jsou úžasné
Dede tak si to užívejte.
A my se těšíme na další zprávy zpoza oceánu.
Ty sekvoje jsou majestátní, to musel být zážitek je vidět.
Díky Míšo, je to náročné, ale tolik toho vidíme! 🙂
Máme už dokonale přehozený čas, doma budu jako zombie 😛