Tahle dovolená, tedy poznávání Kalifornie, byla naplánovaná (už i letenky byly koupené) už v roce 2010. Leč islandská sopka s nevyslovitelným jménem se tehdy rozhodla ukázat lidem, kdo je tu pánem a zastavila na několik dní světový letecký provoz. Takže jsme holt odložili svůj americký sen na neurčito a odjeli do Cornwallu.

Loni na podzim ale Martin tuto myšlenku aktivně oprášil a my (k mému jistému podivu) skutečně odletěli. Ráno v sedm z Prahy do Amsterodamu (vstávali jsme ve čtyři, tak jsem byla vzůru pro jistotu od tří – co s mozkem nadělám, že), potom dalších 11 hodin do San Francisca.

Střípky z letadla:

Věděli jste, že na zámořských letech mají ledatadla menší sedačky, než na evropských? (Jo, mají!) Co je pozitivní, na dlouhém letu vám pořád ještě dají najíst 🙂

Fotka, kterou jsem neudělala č. 1 – přes uličku vedle mě sedí paní,  oči má upřené na obrazovku před sebou, mechanicky jí letadlový oběd a fascinovaně sleduje pořad o luxusním vaření:))

Fotka, kterou jsem neudělala č.2: Letíme nad Kanadou přes nekonečné zasněžené pláně a v nich se třpytí něco jako stříbrné šperky svinuté ze svítících drátků. Letuška můj dotaz předala pilotům a já zjistila, že jde o zamrzlá jezera – fascinující pohled!

Když letuška palubním rádiem zjišťuje, zda je přítomen lékař, tak to v reálu není zdaleka tak zajímavé, jako ve filmu:)) Jak se později ukázalo, problém se netýkal pilotů. Jo a lékař na palubě byl, starý bělovlasý pán, dokonalá ilustrace venkovského lékaře z románu. Na chvilku mě napadlo, jestli to nebylo připravené, aby si cestující měli chvíli vzrušeně o čem povídat…:))

Když vás bolí a bolí záda v letadle, je to běžné, ne? Je to mnohahodinový let. Legrace nastane, když zjistíte, že vás bolí ledvina. Naštěstí „jen“ zanícená. (Ne, nic mi předtím nebylo, jen jsem měla o Velikonocích tu příšernou virózu)

Střípky z letiště:

Máme štěstí, na imigračním čekáme jen asi půl hodiny – ti, kdo přišli tak deset minut po nás, už určitě čekali mnohem, mnohem déle. Spěšný pochod letištěm se vyplatil.

Fotka, kterou jsem neudělala č. 3 – čekáme v půjčovně na auto a kolem projíždí mladý muž na… čem vlastně? Nohu, kterou měl od kolena po prsty v sádře měl opřenou na něčem, co vypalo jako koloběžková čtyřkolka. Neměl berle a uháněl mnohem rychleji naž zdraví dvounožci. Fascinující!

San Francisco

Chceš-li poznat město, tak se v něm pořádně ztrať! Díky jednomu špatnému odbočení jsme viděli většinu města ještě dřív, než jsme dojeli do hotelu. Jízda s obludkou (v Americe má pojem „velké auto“  podstatně větší rozměry než v Evropě:)) po San Franciscu zatřískaném pátečně odpolední dopravou mi dal víc než matnou představu, jak město vypadá.

Jo a ty kopce tam jsou opravdu takové, jako filmech! Strašně prudké, se skokánky příčných ulic. Gangstery jsme nezahlédli, slavnou tramvaj ano.

Neméně slavný most Golden Gate skutečně vypadá jako na obrázcích! Jen je skutečně obrovský, myslím fakt obrovský. A krásný. Celé je to tu velmi krásné.

Alcatraz vypadá taky jako na obrázcích, Nicolas Cage tam nebyl a já taky ne – výlet do vězení mne vůbec nelákal.

Golden Gate Park je úžasně krásný, rozmanitý, opečovaný a plný lidí. Zahlédli jsme vchod do botanické zahrady, ale šli do té japonské – ještě větší krása! Fotila jsem zblízka veverky a vodní želvy:))

Město je různorodé se snesitelným počtem mrakodrapů. Prý je to nejevropštější město v USA. Nevím, zatím jsem byla jen v New Yorku:)) Je zajímavé vidět, v co se za oceánem proměnila idea anglických viktoriánských domů a obliba „bay windows“, tedy těch oken, „vysunutých“ do ulice.

Oceán je fascinující, řvoucí, nebezpečný, nádherný, nezapomenutelný. Na obrovskýcnh plážích byly ten den tisíce lidí a desítky psů. Všichni ve skvělém rozmaru.

Na emergency v St. Mary Hospital pracují velmi milí lidé a já se tak osobně seznámila s prostředím, které znám hlavně z knížek. Dokonce jsem dostala i ten hloupý obleček se zapínáním za krkem:)) Poté, co do mě nalili účinný infuzní koktejl jsem toto místo ale ráda opustila. Jo a ještě něco – nejezděte do USA bez pořádné pojistky… jinak se nedoplatíte:))

Zkusím přidat nějaké fotky, které dělal Martin tabletem, který právě používám. Můj počítač bohužel nepřežil šok z fungování na novém kontinentu, takže „jedu“ v nouzovém režimu.Pořádná alba udělám až doma… (kdo ví na čem, chjo)