PÁTEK S GURMÁNKOU: Ryba domácí aneb ryby z jarních výlovů

Vždycky když stojím na hrázích našich jihočeských rybníků a pozoruji rozvlněnou hladinu, jak si tak tančí od břehu ke břehu, neubráním se tomu, aby mě umění starých českých rybníkářů nevzalo za srdce.

 

 

Nejraději vyrážím na časné ranní procházky, dříve než se zvednou ranní mlhy nad vodou. V tu chvíli mi jsou ukradeny všechny ryby z mořské říše vládce Poseidona. Ryby z našich vod jsou tím naším rodinným stříbrem a já jim moc ráda vzdávám hold a velebím Petrovo řemeslo po celý rok zejména v kuchyni. Od března do dubna vrcholí sezóna jarních výlovů našich sladkovodních ryb.

Je paradoxem, že ač jsme národem šikovných mistrů rybníkářů a nadšených rybářů, přesto v konzumaci ryb výrazně zaostáváme za jinými národy. Statistiky dokazují, že většina z nás má čerstvou rybu spojenou výhradně s vánoční tradicí smaženého kapra, ale přes rok se na ryby z našich vod zapomíná. Když už se ryba na talíři objeví, tak pochází ze supermarketových mrazáků a nikoli z domácích sádek. Někdo může namítnout, že je to proto, že sádky nejsou po ruce, ale skutečnost je taková, že ani v krajině rybníkům zaslíbené se v konzumaci sladkovodních ryb žádné rekordy netrhají.

 

 

Na výlet za rybami

Co si udělat výlet za čerstvou českou rybou do nejbližší rybářské bašty a dát si něco dobrého přímo na místě a nakoupit i domů? Rybí maso vyniká mnoha benefity. Je zdravé, lehce stravitelné a plné vitamínů a prospěšných nenasycených omega-3 mastných kyselin.

 

Základní rozdělení ryb dle podílu tuku

  • obsah tuku do 2 % = ryby libové (např. štika, candát, okoun)
  • obsah tuku od 2 do 10 % = středně tučné ryby (např. pstruh, kapr, sumec)
  • obsah tuku vyšší než 10 % = tučné ryby (např. úhoř)

 

Kdo dbá na zdravý jídelníček a hlídá si obsah tuků, měl by si v nabídce ryb umět vybrat kousky méně tučné. A pokud použije šetrnou techniku přípravy ryb pošírováním, rozhodně si pochutná a nepřibere. Kdo chce jíst chutně a dietně, ten si dopřává rybí hody, co nejčastěji to jde.

 

 

Dbám na to, aby se v mojí kuchyni objevila ryba alespoň jedenkrát za týden, proto ráda přidám i pár mých oblíbených tipů na úpravu sladkovodních ryb. Udělat dobrou smaženou rybu, to není pro nikoho z nás žádná věda, proto bych se tentokrát pustila do nejšetrnější a nejzdravější úpravy ryb vůbec. Rozhodně i proto, že začala sezóna čerstvých bylinek, nových brambor a čerstvé zeleniny. Ideální čas ocenit pošírované ryby.

 

POŠÍROVANÉ RYBY

Pošírované pokrmy si ponechají co nejvíc ze své chuti, neboť se vaří v tekutině, která se udržuje v teplotním rozmezí kolem 80 až 98 °C, tzn., že voda se musí jen lehounce čeřit a líně převalovat, ale za žádnou cenu nesmí dosahovat bodu varu. Pošírovat se dají všechny druhy ryb, ale nejchutnější jsou ryby libové, proto doporučuji pstruha.

 

 

Pošírovaný pstruh

Potřebujeme:

  • 2 čerstvé pstruhy, ideálně potočáky
  • 2 lžíce vinného nebo ovocného octu
  • sůl
  • 1 bobkový list
  • 4 kuličky černého pepře
  • 2 kuličky nového koření
  • čerstvé zelené bylinky (kopr, estragon, tymián, petrželka)
  • cibulku
  • 2 plátky citrónu
  • 100 g rozpuštěného másla
  • bílé víno

 

Postup přípravy:

Připravíme si rybí várku. Svaříme vodu s kořením a jemným vinným octem. Horkým nálevem přelijeme vykuchané pstruhy, které jsme umístili do vhodné nádoby s poklicí. Vody by mělo být tolik, aby pstruzi byli těsně potopení. Přidáme bylinky, citrónové plátky a mírným varem necháme cca10 minut tzv. táhnout těsně pod bodem varu. Pstruhy opatrně vyjmeme a položíme na nahřáté talíře. Těsně před podáváním polijeme rozpuštěným máslem.

 

 

Jako příloha se nejlépe hodí vařený brambor s petrželkou nebo křehká zelenina připravená na páře. Prostřenou tabuli nezapomeneme korunovat dobrým a správně vychlazeným bílým vínem.

Pošírované pstruhy v rybí várce podáváme vždy celé a na talíř je stavíme tak, aby rozevřená břišní dutina zajistila dobrou stabilitu a pstruzi se dostali před strávníky hřbetní ploutvičkou nahoru.

 

Jak připravit dobrou rybí várku na kapra?

Potřebujeme:

  • 1000 ml vody
  • rybí ořez (např. kapří hlavy, ocasní ploutve atd.)
  • 1 lžíci kvasného nebo jablečného octu
  • 1 cibuli
  • kousek citrónové kůry
  • kořenovou zeleninu nakrájenou na nudličky (mrkev, celer, petržel)
  • koření (5 kuliček nového koření, 8 kuliček černého pepře)
  • 3 bobkové listy
  • čerstvé bylinky (petržel, tymián, estragon, šalvěj, kopr)
  • mletý pepř
  • sůl

 

Postup přípravy:

Koření s citrónovou kůrou a snítkami bylinek zabalíme do obvazového mulu, pevně zavážeme a vytvoříme pytlíček, který po uvaření odstraníme. Do hrnce vložíme rybí ořez a různé zbylé kousky ryb, zalijeme vodou, přidáme ocet, rozpůlenou cibuli, pytlíček s kořením a osolíme.

Kořenovou zeleninu oloupeme a nakrájíme na tenké nudličky ve stylu techniky Julienne, a na posledních deset minut ji přidáme k vývaru a povaříme. Rybí várku vaříme zvolna cca 30 minut, poté vyjmeme balíček s kořením, scedíme přes jemné sítko. Zeleninu necháme odkapat a použijeme ji jako přílohu k rybímu masu.

Do silné rybí várky vložíme porce kuchyňsky upraveného kapra, předem nakrájeného na porce a pošírujeme po dobu 18 až 20 minut. Kapra na talíři obložíme vařenými nudličkami kořenové zeleniny, které jsme předem prohřáli na pánvi s máslem. Vhodné jsou vařené brambory.

 

Pošírovanému kapru prospějí i omáčky servírované zvlášť v omáčníku. Hodí se všechny smetanové omáčky s příchutí křenovou, koprovou, hořčicovou, kaparovou, kerblíkovou atd.

 

 

Ryba na modro

Kuchařská technika přípravy ryb na modro spočívá hlavně v šetrném zacházení s rybou ihned po ulovení. Aby se rybí kůže zabarvila do modra, musí být ryba co nejčerstvější a na povrchu těla musí mít vrstvu ochranného slizu. V kuchyni při kuchání postupujeme nanejvýš opatrně a držíme rybu za žábry. Na tuto úpravu se hodí jen takové druhy ryb, u kterých není nutno seškrabovat šupiny. Nejvhodnější je kapr lysec a pstruh.

Vykuchané ryby několikrát přelijeme horkým octem a necháme chvilku stát, dokud se na povrchu nezabarví do modra. Poté je povaříme v rybí várce výše popsaným stylem pošírování. Rybu na modro servírujeme politou máslem, ale můžeme podávat i na studeno, s křenovou majonézou nebo remuládovou omáčkou.

Pokud máte doma rybáře nebo se rybařině sami věnujete, tak máte vyhráno a na stůl se vám vždy dostane ryba čerstvá. Při nákupu ryb na sádkách musíme dbát na to, aby ryba měla příjemnou vůni, pevné maso, čiré oči a červené žábry. V takovém případě budeme mít jistotu, že jsme koupili kvalitní a čerstvé zboží.

 

 

Naše vody oplývají mnoha druhy ryb odnepaměti, proto stačí zalistovat v nějaké ze starých českých kuchařských knih a připomenout si recepty na četné rybí delikatesy, které byly vždy ozdobou té nejvznešenější kuchyně. Bude to 2x příjemně strávený čas. Jednak četbou, druhak vařením a konzumací. Z historických receptů si můžeme připomenout zámeckou úpravu kapra na stole Rožmberků.

 

Kapr podle pánů z Rožmberka

Potřebujeme:

  • 1 ks kapra, vyfiletovaného
  • 100 g sádla
  • 100 g slaniny
  • 100 g cibule
  • 150 ml červeného vína
  • 3 lžíce hladké mouky
  • 3 lžíce medu
  • 4 krajíce žitného chleba
  • sůl
  • kmín
  • bylinky: šalvěj, tymián, rozmarýn

 

Postup přípravy:

Kapří filety nasolíme, nakmínujeme a necháme v chladu odležet. Poté porce obalíme v hladké mouce a opečeme v horkém sádle ze všech stran. Rybí porce vyndáme stranou a uchováme je teplé. Na pánev do horkého omastku vhodíme oloupanou a hrubě pokrájenou cibuli a na kostičky nakrájenou slaninu.

Slaninu s cibulí opražíme do křupava a poté zalijeme červeným vínem a ochutíme medem. Povaříme do zhoustnutí šťávy. Opečené rybí filety podáváme přelité šťávou a posypané drobně posekanými bylinkami. Jako příloha se podává opečený chléb a sklenice vína.

 

 

Naše ryby, to je chlouba rybářů. A když se dobře a s láskou připraví, je to noblesa sama. Tak proč nad nimi ohrnovat nos?

 

A jak to máte s rybami vy?

K mým jihočeským svátkům jara ryba na talíř patří od toho okamžiku, kdy jsem se tu usadila a udělala si dobré přátele mezi rybáři. Mezitím mi i z vnuků vyrostli milovníci vody, kteří umí nahodit udičku a chytit svou vlastní rybičku. To byla ta nejlepší cesta, jak z nich vychovat budoucí milovníky přírody a vážit si ryb na talíři a umět ocenit, když jim je položím na talíř. Když se v nich objeví kostička, mám připravenou hastrmanskou povídačku o kouzelné rybí kůstce.

 

 

Pro všechny výletníky na jih Čech a pro všechny současné (a možná i budoucí) obdivovatele romantického kraje plného rybníků a ryb přidávám pár tipů, kde se dá s rybou na talíři užít trochu gurmánské rozkoše a pochutnat si.

 

Třeboň: vyhlášená restaurace Šupina a Šupinka se může pochlubit nejen receptem na kapří hranolky, ale též dobrou rybí polévkou a nabídkou mnoha sladkovodních ryb v chutné úpravě. Restaurace je perfektně položená hned pod hrází rybníku Svět, kousek od pivovaru a těsně vedle vstupu do zámeckých zahrad. Doporučuji rezervaci místa předem, ať tam s prázdným žaludkem nečekáte. www.supina.cz

 

Třeboň: bistro U Kapra dělá všem třeboňským rybím restauracím slušnou konkurenci. Nabízí spoustu rybích pokrmů teplých, včetně kapřích hranolek, ale také ryby uzené a rybí saláty. Tady najdete kvalitu za dobrou cenu. Restaurační noblesu nečekejte, jste v bistru, kde panuje uvolněná nálada a náramně dobře to tu voní. (Třeboň, Dukelská 106)

 

Staňkov: bistro U Sumečka se nachází kousek od Chlumu u Třeboně, pod hrází Staňkovského rybníku. Na menu najdete vždy nejméně 8 druhů ryb, rybí polévku, něco sladkého (domácí koláče, borůvkové knedlíky), a pro nepojídače ryb i nějakou tu dobrou klobásu nebo zvěřinový guláš. Ryby se připravují smažené v lehkém těstíčku. Spousta z nich se smaží jako filety, tedy bez kostí. Za sebe doporučuji okouna.

Ryby se tu servírují jednoduchým způsobem, s krajícem chleba a se čtvrtkou citrónu. K tomu si dáte pivo jako křen nebo malinovku. Jednoznačná pohoda a třeskutá romantika na jihočeské hrázi. V sezóně počítejte s nebývalým přetlakem turistů, zejména cyklistů. Aby taky ne, když jsou U Sumečka svými rybami vyhlášeni a dělají je opravdu chutně.

 

Tábor, Hotel ELZET: poloha rodinného hotelu u dálnice D3 na okraji města Tábor dělá z Hotelu ELZET skvělou adresu pro dobré jídlo a odpočinek. Dům s veselou barevnou fasádou ve stylu jihočeského baroka je nepřehlédnutelný. Klid, útulno a voňavá plotna navodí atmosféru jižních Čech a také se tu tak cítíte. To je cíl rodiny Zahradníkovy, která je srdcem i duší celého podniku.

Jídelníček připomíná atmosféru rybího trhu s pestrou nabídkou. Kde jsou čerstvé ryby, tam se nutně vaří silný rybí vývar. A právě ten je nepostradatelný pro přípravu úžasné rybí polévky Halászlé. Podává se v kotlíku a mohu potvrdit, že široko daleko se lepší nevaří. Kapří hranolky, symbol jižních Čech, jsou křupavé, šťavnaté a lehce pikantní.

Z dalších rybích pokrmů bych doporučila kapra na černo s omáčkou z černého piva, ale zkuste i štiku, lína, sumce, candáta nebo jesetera. Ryby mají původ v táborské líhni, zákusky jsou od místního cukráře a bylinky dodává zahradnictví Mateřídouška. Zbývá už jen dobrá káva. Kávový bar je perfektní a dokonce Vám kávu nachystají i s sebou do auta. http://hotelelzet.cz/

 

 

A když už pojedete kolem, tak se stavte na kávu u nás. Zdejší kraj a lidé v něm jsou odnepaměti pohostinní. S chutí se držím i této tradice. Přijďte pobejt 🙂

 

Pokud jde o naše ryby, je škoda, být konzervativní a začínat i končit pouze u pstruha a kapra. Objevujte s nadšením své vlastní cesty za rybami. I když je nejíte, výlety k hrázím prastarých rybníků mají své kouzlo.

Přeji všem krásné jaro se spoustou slunce a modrého nebe odrážejícího se na hladinách domácích vod a se spoustou rybího třpytu a vůně v kuchyni.

 

Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi

Aktualizováno: 26.4.2017 — 18:58

41 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. ahoj, zdravim a mavam ze San Francisca! 🙂 Je u krasne, lec dobrodruzstvi se mi nevyhybaji – ani ta nechtena:)) Mimochodem, kdyz v letadle nad oceanem se skutecne letuska zepta, zda je mezi cestujicimi lekar, tak vam dojde, ze nektere veci jsou fakt lepsi jen ve filmech. Ale jak vidite, ten, komu bylo spatne, nastesti nebyl kapitan – nebo nekdo jiny pristal za nej 😛
    Jo taky mi totalne zdechl pocitac, pisu z Martinova tabletu. Zpravy tedy asi dodam, jak to bude s fotkama, to je otazka. Az se mi podari odchytit Marka, snad budu mit i odpoved 🙂
    PS: ten most vypada uplne stejne, jako na obrazcich:)))

        1. Mezi vypsaným smajlíkem a ostatními písmeny musí být minimálně jedna mezera (já praktikuju pro jistotu dvě (rofl) )

      1. Hurá – tak jste šťastně doletěli. S tím doktorem – já myslela, že ty nekompromisně vyhazují před odletem (headbang) !

        Není možná, ten most je fakt skutečný? (rofl) A co pověstná mlha?! Ta se nekonala? Moc se těším na zprávy a fotky – třebas i se zpožděním. Užívejte si to tam …

        1. Konala se mlha
          most je skutecnej
          z Amsterodamu je to 10 hodin, ale s pojizdenim po letisti to bylo skoro 11, vyleteli jsme se zpozdenim 🙂

          Je tu krasne a na mistni emergency v St. Mary hospital byli moc mili… 😛
          (rikala jsem, ze se mi dobrodruzstvi nevyhybaji:))

            1. Ne, incident v letadle se mnou nesouvisel, nemusim mit vsechno 😛

              Jinak prave jsme v China Town a prinesli mi noodles, neboli cinskou nudlovou polivku s morskymi potvorami (je poledne:)

          1. Jenom 10 hodin? To je dobrý čas, tipovala jsem to delší, my jsme to měli do Atlanty 9 hod. a zpátky 8 hod.
            Jinak doufám, že dobrodružství podobného typu jste si tímto už vybrali!

    1. Počítač s opuštěním evropského prostoru přestal fungovat? To snad není možný 🙂 Ehm, dotaz letušky by mě vykolejil asi stejně, jako nás dvě tehdy v Anglii ti ozbrojenci se psem na letišti- dodneška z toho mám oči navrch hlavy 🙂

      1. Psa jsme zazili taky – na příletu kontroloval, jestli nevezme potraviny. Ty moje cereální tyčinky neoznacil, asi se mu to jevilo nejedle… 😀

        1. (rofl) Já jsem dvě cereální tyčinky pro jistotu vyhodila v Amsterodamu na letišti. Dobře že tak, na Newarku mě hned pohnali na kontrolu psem. Asi jsem podezřelé individuum.
          Dede, přeji samé pěkné zážitky!

  2. Jednou jsme dělali štiku pečenou vcelku na másle, sardelová pasta tam byla, česnek, bylinky….. pekla se v kachlových kamnech pomaličku a dlouho. Mana nebeská.

  3. Uzeného úhoře jsem jedla 2x, v tehdejší NDR, a moc mi chutnal.
    Když manželův bratranec slavil padesátiny, přijel na jeho oslavu i „ztracený bratr“ z Norska. A přivezl, jak jinak, spoustu ryb a rybích dobrot. Každý ochutnával, takže na pečené selátko skoro nedošlo. Zato druhý den, snídat ještě vlahou šunčičku z hrsti, sedět v krásném ránu u ještě žhoucího ohně, a zahájit léčbu pivem, to se hned tak nepovede. Akorát já si vytáhla Černého Petra, takže jsem si to pivo mohla dát až doma. Mirkovi tam těch rybích dobrot zbylo ještě hodně, tak jsme byli pozváni ještě další sobotu na něco k zakousnutí.
    Jo, a taky kdysi dávno existoval ve Vodičkoě ulici Frionor, pamatujete se na něj?
    Já si tam občas koupila velrybí stejky, moc mi to chutnalo a kupodivu to nepatřilo mezi moc drahé maso,. Akorát že to naši nejedli, to maso mělo striukturu podobnou spíš játrům. To balení bylo pro jednoho velké, takže jsem to vždycky zabalila do utěrky a přesekla sekyrkou. Druhá půlka šla do mrazáku na jindy.Já vím, že dneska už se velryby kvůli masu nesmějí lovit, výjimku snad mají jen Inuité, protože je to historicky jejich obživa.

    1. Tečko FRIONOR pamatuju, pracovala jsem od roku 1978 do 1981 v Čs.keramice na rohu V jámě a Vodičkovy ulice. Do Frionoru do restaurace jsme chodívali když byly nějaké tučnější prémie. Skvěle tam vařili. Velrybí steaky jsem měla moc ráda. Také naproti byla ta čínská restaurace, tam jsme chodili zadem s miskami pro jídlo přímo do kuchyně. Radost dívat se na přípravu. Levné to nebylo, ale když šéf přidělili penízky nebo nás dokonce pozval, tak jsme si to užili.

    2. Tečko, FRIONOR si taky pamatuju. Máma pracovala v patenťáku na Václaváku (roh Václaváku a Jindřišské) a měla to blízko, tak tam občas zaskočila. Pamatuju si na halibuta, jak to bylo dobré. I rybí prsty byly dobré (dnes se jim radši vyhýbám). Nedělám si iluze o poctivosti obchodníků v žádné době, ale fakt je, že v té době se rybí maso, co šlo na trh, neinjektovalo plánovitě vodou s cílem co nejvíce odrbat zákazníka, aby si koupil 50 procent zmrzlé vody.
      Velrybí maso není rybí maso, proto má jinou strukturu. Je to maso savců.

      1. Ano, to já vím, ale i maso savců je vláknité, kdežto to velrybí mi fakt připomínalo spíš játra.
        A taky tam měli velmi dobrou tatarku, vlastní výroba, prodávali ji v takových bílých kelímcích, dost křehkých, takže jsem měla vždycky strach, abych ji dovezla domů v pořádku, těmi většinou narvanými tramvajemi.
        A je fakt, že tam měli spousty dobrot.

        1. To jo, však tam taky občas bývala pořádná fronta 😀 .
          Taky tam mívali různé takové kaviárové nebo rybičkové pasty v tubě, to tady tenkrát byla taková mimořádná věc. Ty jsem taky měla moc ráda. Máma vždycky nějakou koupila na Silvestra a zdobili jsme s tím chlebíčky a vejce.

          1. Ano, na ty pasty se taky pamatuju.
            Tu kaviárovou mívali ještě i teď v bývalé Delvitě, většinou kolem Vánoc a za děsný peníz. Co zrušili Delvitu, už jsem ji nikde neviděla. Ta mi moc chutnala.

  4. Ryby mám ráda. Spíš tedy ty mořské, protože mi na nich voní právě ten mořský odér. Nejradši v co nejjednodušší úpravě, lehce kořeněné, trochu citronu a opečené – takový mořský jazyk, mňam! Mám ráda i smaženou klasiku, obyčejnou „whitefish“, což může být třeba treska, hejk, zase nějaký platýs. Když jsem se jezdívala potápět a chytil se tuňák, tak nám kuchař na lodi dělával carpaccio z tuňáka, báječná dobrota! Lososa nejradši uzeného a natenoučko krájeného. A zvláště v oblibě mám baltské sledě (herinky) v takových těch syrových úpravách – kyselé, v hořčičné omáčce (!), ve smetaně s koprem. Nejlepšího uzeného lososa a sledě v hořčičné omáčce jsem jedla místní v Estonsku, aaach 😀 .
    Pokud jde o sladkovodní, vzpomínám třeba na dětství, kdy jsme jezdili o prázdninách k Balatonu, a tam se všude prodával „fogos“ (fogoš), tedy candát, jako rychlé občerstvení do ruky – kus ryby obalené ve směsi mouky a papriky a opečené, to jsem měla moc a moc ráda. Taky byla doba, kdy jsme tady v Praze chodili na grundle, ale to už je taky dávno pryč. Jinak sladkovodní ryby ráda moc nemám, kapra nejím vůbec a jeden z nejnechutnějších zážitků pro mě byl pangasius, jednu dobu tak široce oblíbený.

  5. Tak dneska jsme si padly do noty:-) Ryby milujeme, táta byl sportovní rybář a labského kapra jsme poznali podle chuti hned:-) takže bělice do trouby na kmíně a másle, kapři na sto způsobů, občas štika, candát, tolstolobik, sumec a snad jednou úhoř. Mámina specialita je plněný kapr – velký celý kapr naplnit v několika vrstvách – pamatuji matně že se tam dávala cibule, anglická, šunka, nějaká pikantní klobása a celý se zašpendlil a upekl v troubě na zelenině, no paráda…bohužel co není táta, tak už pravidelný přísun ryb skončil a kupujeme jako obyčejní smrtelníci…Třeboň jezdíme každý rok na týden, takže uvedené podniky máme v malíčku – tedy kromě Hotelu Elzet, ten vyzkoušíme letos :-)Ryby už ráda vyzkouším i v cizině, tedy přiznám se, že až donedávna jsem měla obavy si je dávat v restauraci – ne že by je tam neuměli udělat, ale je že je nebudu umět civilizovaně sníst 🙁 ale pilně jsem trénovala na pstruzích z Lidlu a už se nebojím…A jedny z nejlepších rybích jídel ( včetně halaszlé) jsem jedla kolem Balatonu, když jsme v devadesátých letech s kamoškou jenom samy dvě pod stan a bez jídla vyrazily do Maďároš, tři roky za sebou, celou zemi zprava doleva a seshora dolů a jedly jsme jenom po kempech a csárdách… No na hranolky do Třeboně už se těším, loni sice říkali, že vyměniliv Šupině kuchaře a že to není ono, ale rozdíl jsem nepoznala…

  6. Tak já jsem ten případ, co si dá tak toho kapra na Vánoce a občas přírodně file.
    Nevím, prostě mě ryby nějak neoslovily.
    Asi to bude tím, že v rodině se také nevařily.

    A nedám si je ani v cizině.
    Ale moje škoda.

  7. Ryby mám moc ráda, bohužel zbytek rodiny mou vášeň tolik nesdílí,ale pstruha a lososa si dají. Když byl na podzim výlov, koupili jsme si líny a štiku a měli rybí víkend a bylo to úžasné 🙂 Obvykle opeču na másle a s bylinkami. Kapra na Vánoce děláme smaženého, ale předem naloženého v česneku. Je dobrej, ale během roku to není taková hitparáda, jak ten vánoční 🙂

  8. Ryby mám moc ráda. Mořské i ty sladkovodní. Co nepozřu je kapr smažený, tradiční to český vánoční pokrm. Tak to fakt ne. Pečený na česneku, na másle, na sádle, s bylinkami…. všechny možné formy jen ne smaženého. Smažené snad jedině rybí prsty, ale to víceméně není ryba. A ještě nemusím kapra na modro – s takovou tou švestkovou sladkou omáčkou. Steak z tuňáka, z lososa miluju, ale musí to být z čerstvé ryby. Zmražené ryby mi nechutnají, maso mi připadá suché a bez chuti. Takže když si chci pochutnat, tak si koupím steak čerstvý i když je o 100% dražší než ten zmrazený. A dávám opravdu jen pár bylinek a hrubou mořskou sůl.

    1. Tak to zase můj favorit je smažený kapr – na Vánoce. Pokud máme kapra jindy, pak vždy na sardeli. Porce obalím v mouce a potřu máslem utřeným se sardelovou pastou. No spíš omatlám, potírá se to špatně. Pomalu peču na másle na pánvi. Je to starý rodinný recept, čert ví, kde jsme ho vzali!
      A Karolíno, kapra na modro popisuje Gurmánka, to co Ty nesnášíš (se švestkovou omáčkou) je kapr na černo 😀 Maminka byla z Domažlic a tam se kapr načerno jedl s vánočkou!

      1. Ano, kapr na černo! Jojo trochu jsem to spletla. Jednou ho maminka udělala v Krkonoších na Vánoce. Já jsem to neustála a lehce jsem znečistila zápraží. Ne, opravdu mi to nechutnalo. Smaženého taky ne. Kapr na sardeli je úžasné jídlo, pečený na másle…… juj bych si dala.

      2. Lído, a nebylo by to jednodušší obráceně? Nedat toho sardelového másla moc, ale mazalo by se to dobře a ta mouka by na tom držela.
        Nikdy jsem to nejedla, omrknu a zkusím. Na ryby mám chuť každou chvíli, ale mražené nekupuju a pro chlazenou bych muela do města.

    2. Kapra obalovaného na vánoce můžu taky, nějak to k nim patří. obírám při pohádce. Ale jednak ho před obalováním potřu česnekem a nechám klidně 2 hodiny ležet, druhak neobaluju v mouce, ale jen ve vajíčku a strouhance. A zásadně ho peču v troubě, jen trochu posprejovaného olejem. Nejhorší smažený kapr byl pro mě dělaný ve friťáku, to prostě ne.
      Kdysi dávno, už je to hodně let, dělávali u nás v závodce ryby, pečené na čemsi, co se podobalo leču. Mělo to dobře kořeněnou červenou šťávu, a podávali k tomu hranolky. Nevím, co to bylo za rybu, vešla se normálně na talíř a nepřelejzala z něj. Já vím, byla to tak pěkně zprofanovaná závodka, ale některá jídla vařili opravdu dobrá. Už nikdy v životě jsem například nenarazila na tak excelentní prdelačku, jakou vařili tam.
      Na pstroužka jsem si občas došla do jedné ze zdejších hospůdek, tam ho trošku něčím kořenili, ale velmi decentně, bylo to taky dobré. Tam se mi líbílo, že k tomu pstruhovi rovnou přinesli i dezertní talířek na kosti.

  9. K rybám mám kladný vztah neb se tímto koníčkem zabývám.Blíží se květen a u nás na rybníku Vrbčák budou zase tradiční rybářské závody.
    Rybu mám nejraději na grilu s bylinkami, zejména kapra s nadrobounko nakrájeným celerem,zakápnuté citronem, potřené máslem a bylinkami na ryby. Candáta mám tak jednou za rok.Na podzim jsme vypustili 200 candátů, dovezených ze sádek, tak uvidíme.Vynikající ryba!
    Pstruhy odebíráme ke spotřebě v nedaleké zpracovně ryb,asi tak 2x do roka,kapry mám ráda na všechny způsoby. Sumec je pro mne dost masný a štiku můžu i když se mi zdá taková planější.
    Kdo cestujete nebo zvažujete Moravu, určitě se zastavte tady :
    https://www.daviduvmlyn.cz/restaurace/
    dokola jsou taky bezvadné cyklotrasy a cyklostezky, kraj velmi zajímavý s možnostmi turistického vyžití i rybolovu. Anebo u nás na rybníku Vrbčák .

      1. Jenny, to je krásné ráno u rybníka, nádherná romantika.Já ráda sedávám u řeky.Z Moravskoslezska jsem,odkaz na Davidův mlýn mne zaujal i když ryby jako pokrm nemusim.

    1. Jj candát je úžasná ryba! Úhoře taky miluju. Štika pečená na másle s česnekem a bylinkami…. úžasné jídlo. Sumec na grilu byl naprosto nepřekonatelný. Jednou ho dovezl soused v ledu, už byl naporcovaný. Jen jsem ho „obylinkovala“ a dala na gril.

  10. Tak nám zase nasněžilo a celá ta rybí romantika je pryč 🙂 Na hrázích to pěkně zebe a odnikud nic dobrého nevoní. Pravda je, že naše české ryby jsou luxusní zboží. Já mám ráda i uzené filety ze pstruha, se smetanovou pěnou a křenem. Bude-li čerstvý materiál, budeme brzy udit 🙂 Rybám všeho druhu sluší nejlépe jednoduchost přípravy a přirozenost chuti.

  11. Já mám opravdu ráda našeho kapra – mimo smaženého (což je nepřekonatelná klasika) celá rodina miluje pečeného s česnekem a bílým vínem. Jinak je pro mne rybí hvězdou sumec. Čemu jsem naopak na chuť nepřišla, je štika …

  12. Hálászlé miluju, pokud je dobře udělané..nevadí mi ochutnat rybu na 1000 způsobů, ale jednoduchost rybám sluší…

    1. V odkazovaném Elzetu u pana Zahradníka opravdu dělají skvostné Halaszlé. Doporučuji 🙂 Ale jinak nejlepší pravé Halaszlé po maďarském způsobu jsem jedla u nás doma, když jsme pořádali zajímavou akci, kterou jsme nazvali Maďarsko na sněhu. Halászlé se vařilo v pořádném kotlíku a nechybělo mu absolutně nic. Vynikající! Tady je malý fotoreport:

      http://dolcevita.blog.cz/0901/madarsko-na-snehu-treti-chod

      1. No jo no, Michal, ten prostě umí, s chutí jsem si znova přečetla všecky čtyři díly „reportáže“. Jen mě překvapilo, jak už je to dlouho.
        P.S. Michal je teďka Hugo – když dělal v Borgo Agnese, začali mu tam tak říkat a už mu to zůstalo.

        1. Aido, čas opravdu letí jako tryskáč nadzvukovou rychlostí… také jsem se nad tím datem pozastavila. Ale „dobré časy“ jsou v každém čase, když si je uděláme a přičiníme se. Od té doby jsem u nás doma žádnou větší akci nepořádala, ale když si čtu tu reportáž, říkám si, že je to škoda.

  13. Zrovna dneska mne Bimbo vyslal do rybárny. Pravda, na mražené, teda většinou, i když takový tuňáčí stejk není k zahození. Diana sídlí 6km od nás, takže jsme častými hosty.
    My oblibujeme kapra a mořské ryby. Kapra prostě obaleného a ufritovaného, při rozhodování jak stejně vždycky skončíme u klasiky. Ještě tak po mlynářsku, to miluje pantáta. Mořskou rybku povětšinou s trochou koření a máslem v troubě. Žádné dobrodrůžo.

    1. v tomhhle souhlasím,stejk s tuňáka je dobrej,rybě sluší jen troška koření nebo bylinek a máslo..nesmí se vysušit a utrápit ani přebít jinejma chutěma..nejlepšího kapra jsem jedla dělaného na másle a pivě(Budvar) s trochou soli a papriky…byl na velké podkovy,dělanej na plechu v troubě…všichni jsme měli gumáky (kabáty i holinky),zkřehlý ruce a nabírali si kusy ryby a do výborného sosíku máčeli chleba…zapíjeli to pivem a lepší rybu jsem fakt nejedla ..konkuruje jí jen kapří tatarák…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN