Máme pátek a máme jaro, i když to tak zatím moc nevypadá! A co přichází s jarem? Inu touhy. Všelijaké. Například toulavé. Vycházky se prodlužují, plánujeme a uskutečňujeme delší cesty. A co patří k cestování? Inu, svačiny!:))
Rovnou prozradím, že je strašně nerada dělám. Což ovšem nemá vliv na to, že je dělám! Jak miluju kombinaci výletů, hospod a restaurací, tak dlouhá cesta bez svačin obvykle znamená protivné zdržení – a často ne moc dobré jídlo, i když třeba na benzínkách se nabídka celkem rychle vylepšuje.
Ale roky praxe mě naučily, takže „jídlo do auta“ zvládám efektivně a v několika variantách, podle ročních období, délky cesty a případné přítomnosti dětí. Ještě pak dělím svačiny na ty ryze autové (jedí se cestou) a na piknikové – kdy připravím jídlo tak, abychom si cestou mohli jídlo sníst někde venku.
Jen málokdy dělám klasické řízky – nějak se nám už před mnoha lety přejedly. Nejčastěji jde o celozrnné pečivo všelijak plněné (různé sýry, šunka), nedrobivé koláčky, zelenina je částečně (jemně krájená) v rohlících, většina pak v klip klap krabičce – umytá a předkrájená. Ale není to zákon – už jsme svačili opravdu ledacos!:))
No a vždycky s sebou mám ještě pohotovostní zásobu něčeho trvanlivého, poslední dobou vedou Dubenecké nebo Miletínské perníčky:)) A solidní zásoby balené vody! Žízeň dokáže být na cestě hodně nepříjemným společníkem.
A protože na takové cesty jezdíváme i se psima, balím i psí dobrotky, protože na cestách platí jednoznačně, že smečka jídá pospolu. Sice jim nabízím vždy maličko ze svého, ale maličko. Zkušenost ukázala, že nikdo nestojí o to, aby pes dostal na cestě zažívací problémy… (Nezapomenu na jednu cestu z Košic do Prahy s Maxem, který když nezvracel, tak měl průjem. Brr.)
A tak je dnešní téma velmi prosté: jaké druhy svačin si na své cesty balíte vy – pokud tak činíte?:))
Taky je u vás tak bláznivě? Chvíli svítí sluníčko a skoro vypadá, že je teplo, vzápětí se strhne sněhová metelice. A tak pořád dokola. Duben jak vyšitej… 🙂
Přesně. Na procházku s Indy jsem se vybavila bundou s kapucí, čelenkou a slunečními brýlemi. Využila jsem všechno 🙂
No, u nás svítí, fučí, prší a i kroupy dneska byly!
Tady byla také každou chvíli metelice a střídala se na chvilinku se sluníčkem. Psi ani nechtěli na procházku, šli jsme až navečer. Mávala jsem směrem ke Zvičině 🙂 (ninja)
Byla jsem s holkama na Trojáku, odpoledne, šly jsme k „Marušce“(rozhledna) a po cestě fičák jako v Alpách. Téměř všude bezlidno.Pak vylezlo slůňo i svetr jsem dala do batohu. Na závěr jsme zajely do oplocenky- doma a v tu ránu nás chytla taková slota, pleskance se sněhem a vichr,že jsme švihaly domů, takže si holky na závěr nacpaly břuška, teď jsme byly ještě vyvenčit a už to všechno chrní. 🙂
Svačiny na výlety- no, ne ež bych jásala nad balením. Ale na veledlouhé cesty se osvědčil „kuřízek“ s chlebem, taveňák s rohlíkem a zelenina nakrájená na tyčky.
Regi, dík za odpověď.Beskydy jsem si oblíbila a spoustu míst jsem ještě nestihla projít.Možna,že jsem se toulala i na té jejich druhé straně.Zamilovala jsem si však Jablunkovsko,sem se často vracím.
Bydlím kousek od Jablunkova. Z okna koukám na Javorový 🙂
Jééé, ty se máš, Javorový miluju. 🙂 Musím se tam ještě někdy podívat. Óóó, ten rozhled. Vršíček jak vymalovaný , jen tam dofunět.
Je tam i lanovka 🙂 A máš pravdu, ten rozhled je, jako kdybys koukala na letecky pořízenou mapu.
Regi, jezdím do Jablunkova na jarmark a na Jabkový den,do Mostů u Jablunkova na akce v dřevěnce Na fojtsvi.Na Javorovém a na Ostrém jsem byla,ale to už je hodně dlouho.
Na některé z těch akcí se můžeme potkat. 🙂
Pokud chceš, napiš na mail:
regiona11@seznam.cz
Regi, napsala jsem na email, ale ještě se mi stále ukazuje odesílání.Jsem přes víkend na horách a zlobí tu internet.
Jakkoliv jezdíme, resp. chodíme, hodně, tak na přípravu svačin mě moc neužije. Jednak lenora, jednak pocit, že jídlo, které se nezkonzumuje během dvou – tří hodin, se okamžitě zkazí. Zvlášť když je teplo (vím, že to tak docela není, ale co se sebou nadělám).
Takže se u nás spíš hodně snídá, pokud je na trase hospoda, stavíme se s potěšením. Co nosím vždycky, jsou nějaké ty oříškové tyčky – dost to vydá a neroztékají se (a nemám pocit, že se zkazí 🙂 .
Vodu nosíme vždycky, ještě lépe čaj.
Jj, taky mám ráda po cestě dobré hospůdky ale dřív nebývalo nic a všude jsme si o zavřené dveře hospody většinou lámali ruky. 🙂 Dnes je to už všechno jinak,skoro bych řekla, že se dá turistit podle úrovně hospůdek. :-))
Před nějakými deseti lety jsme takhle byli v Rožmitále pod Třemšínem a chodili po Brdech (přiznám, že i po těch ještě nepřístupných). Vždycky ráno jsme koupili velkou lahev vody a velkou holou bagetu (byla vedra) – a na tom jsme tam týden žili 🙂
U nás ve škole byl i svačinkový referent ale to už je moc dávno. Na výlety většinou nosím svačinku sebou,pečivo + šunka a sýry, to je klasika, někdy dojde i na řízky, zejména když se jede na delší dobu, je zajimavé, že to osmažené maso dlouho vydrží a nic mu není asi je dobře zakonzervováno strouhankou .:-) Vody nosím ve dvou malých petkách a doplňuji.Pejskám nosím pokroutky na zob a pro jistotu trochu granulí, kdybychom někde museli zůstat.
Vzpomínám však na svačinky, dobré svačinky!chystané s láskou školním dětem(synovi), které jsem pak různě nacházela. Došlo to tak daleko, že jsem jednu dobu kontrolovala aktovku denně, včetně okolí.
Eh, Jenny, tak si vzpomínám, kde všude jsem své nedojedené svačiny kdysi schovávala! 😛 A od té doby nemám ráda, když je jablko přibalené ke chlebu – ono mi pak nevoní. Musí být zvlášť 🙂
Vybavila se mi obrázek z pionýrského tábora. Fronta děti u kuchyňského okýnka, kde kuchařka vydává balíčky do batůžků, protože je v plánu výlet. Balíček obsahoval dva spojené krajíce chleba(už přesně nevím čím), jabko, trojúhelníček sýra a vajíčko na tvrdo. A podle pravidla „hlad je nejlepší kuchař“, pochybuji, že se někdo vracel z nedojedenou svačinou.
Já dělám svačiny, když jedeme na den k moři. Tedy se v zimě projít (kdy se cestou stavíme na jídlo), ale na celodení pobyt na plaza (ať už sami nebo s návštěvou). Pak bereme náš velký chladicí box se svačinou a dostatkem pitiva (plus sušenky – ano Alex, také často ty vločkové.. ráda čtu, že chutnají). Svačiny dělám vlastně jen tuňákové, vyjímečně BLT (slanina, salát, rajče). Tuňákové jsou velice jedlé a to tak, že na osobu počítám 3, takže když jedeme třeba 4, tak si to vynásobte a to ráno v kuchyni pěkně kmitám. Příprava. Mírně otoustuji krajíce bílého čtvercového chleba. Připravím si náplň. Tuňáka jsem roky kupovala v konzervě (světlý a ve vlastní šťávě), ale pak ho začaly prodávat vakuově balený v sáčku, tak teď kupuji ten. V misce maso vidličkou rozhňahňám, přidám tak lžíci, dvě majonézy (podle chuti a množství masa) a tak lžíci drcených sladko-kyselých okurek (zase podle vlastního uvážení). Pak dám na otoustovaný krajíc list zeleného salátu, na to tak 2 lžíce náplně, zakryji dalším listem salátu a přiklopím další krajíc. Trochu stisknu a sandvič vsunu do malého ig. sáčku. Ten list salátu není nutný, ale „chrání krajíce“ aby se moc nepromáčely. Náplň je nejen chutná, ale hlavně „vlhká“, takže krásně vklouzne do pusy. Pokud můžete sehnat přísady, vyzkoušekte, uvidíte, že bude všem chutnat.
Drcené okurky jsou zde velmi populární, takže se prodávají v malém i óbr balení.
http://www.cooksinfo.com/edible.nsf/images/sweet-pickle-relish/$file/green-relish.jpg
Má tam být „Tedy NE se v zimě projít“.
a ne „na plaza“, ale na pláž (ten korektor mi fakt leze na nervy).
Tuňákovou pomazánku dělávám na jídlo doma, mažu ji na plátky čerstvé bagety rozehřáté dokřupava. Jen ty okurky nemíchám do toho (ani nevím, jestli se tu prodávají drcené okurky, ale nebyl by problém je nasekat), ale nakrájím je na tenoučké plátky a kladu je navrch. Je to vážně dobré. Myslím, že tahle pomazánka tuňák-majonéza-koření je celkově jedna z nejoblíbenějších.
Dělávám ji i s jinými rybičkami.
Tapuz, souhlasím, že pomazánka je moc dobra. U téhle americké je nutné, aby tuňák byl světlý(prodává se i tmavý)a ta okurková „relish“ byla dostatečně sladká (to jsou ostatně skoro všechny relish)a nesmí jí být moc, aby nepřetloukla chuť tuňáka. Posekaná kyselá okurka by určitě nebylo ono (nešlo by to asi moc dohromady s majonézou).
Někdy, když ji chci mít trochu jinou, tak do ní nadrobno nakrájím kompotovanou broskev. Taky tomu dodá sladkou chuť. Pak na to samozřejmě nedávám tu kyselou okurku 😀 .
ty drcený,to je dobrá vychytávka,neprodávají je tu,ale snadno se udělají…..
Maričko, tuňákovou pomazánku dělám, ale s tvarohem a cibulkou. Majonézu asi nezkusím (to je na mě pořád moc), ale ty okurky jo! 🙂
DEDE, MAJONÉZU NEMOHU TAKY, ALE UŽ SI DOKÁŽU VYROBIT TOFUNÉZU, COŽ SE DĚLÁ ZE SÓJOVÝCH BOBŮ NEBO ROVNOU Z KOUPENÉHO TUFU. JE TO DOBRÉ A KDO NENÍ KUCHAŘ SKÉ ESO NEBO MLSOUN, TEN TU NÁHRAŽKU ANI NEPOZNÁ.HLAVNĚ ODPADÁ TRÁVENÍ OLEJE A JEŠTĚ TĚŽŠÍCH VAJÍČEK.
To já si udělám jogurt s hořčicí a mírně dopepřím, zakápnu citronem a je to. 🙂
Tousty… Jeden kolega to vozí na semináře. To je věc, kvůli které si k nějakým narozkám nebo tak asi nadělím toustovač.
Jinak jsem na přípravu chlebů s něčím dost lemra, ale když mám jít fakt štreku, tak to v sebezáchově udělám. Chleba, máslo, jabko. Sladkej čaj.
Ale musí to být fakt vopravdu štreka. A nesmím mít po cestě ani jednu hospodu, jinak okamžitě zlemrovatím a nic nemažu.
toastovač mám, ale za chvíli se ti to přejí a tak zahálí v šupleti..naposledy jsem ho použila v lednu,kdy jsem měla chuť na žemlovku do ruky.Nebo dostaneš náladu na toast a zjistíš,že nemáš toastovej chleba a do krámu se ti nechce…al emít ho v práci,to je výhra, kolegyně si ho donesla a má jasně danej oběd….asi se přidáme, furt to vyjde lépe a levněji,než ty blafy,co nám tu vařej…
Tousty jsou nejlepší z klasického chleba – už je z toustového ani nedělám.
Díky za báječné svačinové příspěvky – vidím, že v tom nejsem sama:))
Co si ráda koupím je studentská houska na nádraží u pekaře – mají je v Hradci i v Pardubicích. Když je to ta tmavá, tím líp – jinak je se šunkou a sýrem nebo jen sýrová a nemá v sobě (díkybohu) žádnej dresink.
Pokud mám možnost, kupuju si „opravdové“ pečivo u pekařů, ne to dopečené, ono je opravdu trvanlivější. Náplň – šunka pro rychlé snědení, sýr pro to čekající. 🙂
JJ, to je ona, co myslím, ty mají i u nás na nádraží.
Od dětství jsem zvyklá chystat na výlety a jíst „něco mezi chleba“. Ani s rozvojem občerstvení a restaurací jsem si nezvykla, kromě obědů, si dávat malé svačiny z obchodu. Něco mezi chleba obvykle znamená pečivo, namazané taveným sýrem místo máslem, aby se to tak nerozpouštělo a nějaký ten suchý salám. Jako dezert 😉 cereální tyčinka. Ty nosím v batohu trvale, když docházejí tak doplním. V poslední době peču vločkové sušenky dle Maričky a ty nosím na výlety v kulaté zaklapovací dozičce, aby se nepolámaly. K pití jenom v půlitrové PET flašce jemně bublinkovou vodu, v autě ji potom doplňuji. Malou petku proto, že v batohu vláčím foťák a někdy i stativ a moje záda už nejsou co bývaly.
V autě v kufru, je větší petka pití pro psa i s textilní miskou, když po cestě nejsou studánky. Když jsou studánky tak se Ajvi napije až v autě. Když jdeme trasou bezvodnou, tak beru také půl litrovou petku vody bez bublinek pro Ajvi.
Ještě k pití – pokud nejdu flákací výlet s MLP, mám vždy „sosák“ (občas jej beru i na to flákání). Neosvědčil se mi vak, ale mám konverzi na PETku, tedy na obyčejnou PET láhev přišroubuju místo víčka hadici, která končí šikovně ukotvená na batohu a sosám průběžně furt. Název „Conver tube“, je to příšerně drahé, ale už ťapu s druhým a nedám na něj dopustit. Pokud má totiž člověk kvůli každému napití sundávat batoh, dolovat láhev,… pije málo. Jednorázovým nalitím se (ať už z batohu či v hospodě) to nezachrání. A dehydratace je průšvih, za každého počasí (v létě vysoká spotřeba, v zimě člověk nemá pocit žízně,…). Je samozřejmě rozdíl, jestli jdete 12 km na couračku a s pauzama, nebo 90 a rychle, ale… stejně je to lepší.
V dětství jsme s rodiči často chodili nebo jezdili na výlety. Když se mělo jíst „za pochodu“, tak jsme obvykle měli housky nebo rohlíky se sýrem a salámem nebo s paštikou a k tomu na proužky nakrájenou papriku nebo salátovou okurku. Na „piknikové“ jídlo jsme mívali buď karbanátky nebo pečené kuře (stehna), chleba a kyselé okurky a pak ještě nějaké ovoce, většinou jablka. A samozřejmě čaj ve flašce a kafe v malé puntíkované termosce.
Já když teď potřebuju svačinu s sebou, tak se to vlastně ani nijak neliší, většinou dělám housky se salámem a k tomu papriku nebo okurku. A láhev vody.
Na nějaké stánky nebo benzínky nespoléhám. Jednak se nechci dožít nepříjemného překvapení, že bude třeba zavřeno. A pak ty obložené bagety nebo rozblemcané sendviče mi obvykle nechutnají. Nepřekonatelný problém pro mě je, když je to namazané nějakou ramou nebo perlou nebo něčím podobným (což většinou je). To bych si sama nikdy na nic nenamazala, poznám to na první zakousnutí a celá bageta pak letí do koše. Majonézu mám sice ráda, ale ne abych si ji mazala na bagetu. No a navíc ty ceny mi hýbou žlučí. Prostě odmítám někomu za něco, co má hodnotu pár korun, dávat takové částky. Akorát na kafe si někde zajdu, to už s sebou nenosím.
Jo jídlo na cesty, to bych mohla sepsat román. Když jsme s holkama jezdily na výpravy, tak cesta tam byla plná překvapení, co matky dokáží dát dětem na cestu. Zpátky jsem dělala jídlo s sebou já a to byly většinou obložené housky. Nezapomenu, když jsme se jednou vracely z Jablonce, pro nás bratru 3 přestupy, takže jsme potřebovaly toho jídla dost. Slečny nastoupily do vlaku, zasedla na čtyřku, na které seděl takový moc hezký kluk a zavelely: Budeme se ojídat… Vytáhly neuvěřitelná kvanta jídla a kluk šel do kolen.
Jinak kupodivu na předních místech v hodnocení jídla na výpravu se umístily domácí tousty z toustovače. Těch musela vždycky Kola udělat ranec, všechny jsme jí to žraly. Sopťina babička nás zase vybavila řepánky, to se to cestovalo
Když jsem chodívala s dětmi na výlety, tak jsme vždycky měli housky se šunkovým salámem a nějakou zeleninu (okurku nebo papriku) nebo jablíčko a láhev s čajem. Ať jsme šli kamkoliv, do Stromovky, do ZOO nebo někam dál. Nějak jsem neměla moc peněz, abych nakupovala u stánků. To bylo vždycky škemrání a já neoblomná. Jen tu zmrzlinu jsme si dali.
A teď s vnučkou musí být vždycky ke svačině i mrkvička, tu miluje, už jsme párkrát s sebou vezli i mrkvový salát ve skleničce. A hroznové víno, to je taky oblíbené.
Jako dítě jsem mívala na cesty řízky vždy, ale já maso ráda neměla, takže to byl spíš trwest, nežli pochoutka. Obě moje dcery dostávaly krom dalších potravin ty řízky taky. Na skoro všech výpravách moje holky handlovaly s ostatními dětmi. měnily řízky za oplatky či sušenky, kterýcgh nikdy sebou moc nedostaly. jJm toho názoru, že sladké jídlo zasytí , ale jen na krátkou dobu, pak je jen hlad.
Už několik let ( zejména vlétě a na delší cesty ) peču slané buchty plněné kousky uzeniny( trampské cigáro či kabanos jsou nejlepší) zvané blboně. Recept na ně mám z vysílání čro a dával ho tam Petr Novotný.blboně se mi moc osvědčily zvláště na velice dlouhou cestu autobusem v horkém létě, kdy se všechny náplně v chlebu roztekly a rozmáčely i dobrý chleba. Blboně tohle vydržely i celé dva dny „bez ztráty kytičky“.
Jídla na benzínkách? Předražené a z 99% hnusné. Obložené bagety v těch „prezervativech“ mi připadají jako když už je někdo předžvejkal….. Obložené 2 trojúhelníčky nechutné bílé veky od 60,- a více korun? No tak to snad ne! Je pár osvědčených benzínek, na kterých si něco dám – např. jedna nabízí dokonalé obložené chleby (šunkový, sýrový nebo vajíčkový, vše s majonézou a čerstvou zeleninou) za 25,- a fakt se jedna nají! Tak tam občas zajedu. Jo, kdo tráví téměř denně za volantem více jak 8 hodin tak ví, že není nad to udělat si doma svačinu. A pití. Když si udělám 1 l domácí šťávy s vodou, tak mě vyjde do 5,- Kč (na benzínce to ani neřeším a u ťamanů 25,-), 2 housky nebo chleby se sýrem, salámem, škvarkovou pomazánkou….. tak na 20,- (bagety jsou nejedlé a stojí tak od 40,- výše…) tak si lehce spočítám, kolik ušetřím. K tomu si uvařím kafe do termohrníčku, vyjde mě tak na 5,- korun včetně mléka – z automatu na benzínce je to min. 30,-. Jojo, chápu, že když někdo jede na výlet tak tyhle náklady jsou prostě součástí výletu. Ale když někdo jezdí celý den jako já, tak ve výsledném součtu „propije a prožere“ strašnou spoustu peněz. Občas zajdu do nějaké jídelny na oběd, ale jídlo na benzínce opravdu nikdy!
Jo, Karolíno, v tomhle jsme stejná krevní skupina, mě ty rozměklé housky okamžitě odradí, považuju to a nejedlé. Tím spíš nechápu, jak si toho může někdo kupovat celou náruč(viděla jsem). A ty sendviče, skládané z více druhů chleba, prolité majonézou nebo čím, to je skoro vražda.
Ale nedám dopustit na pekárnu u nás na nádraží, tam to připravují a nosí stále čerstvé, tam si tu housku klidně do vlaku koupím.
předražené jídlo na benzinkách nee..ale třeba na OMV na D11, ve směru na Prahu, proti té druhé,kde je Mekáč, dělají již mnoho let super boršč,tak tam jo,tam si ho dám…
Jak já jsem hodně polévková, tak boršč nerada. Když je dobrý, sním ho a pochutnám si, ale nevyhledávám. Protože je to typ polévky, kterou lze pokazit a pak to není k jídlu. V Mlsárně u nás na Sokolovské nabízejí vynikající polévky – hutné svačinové i ty lehčí vývary, ale plné masa, zavářky a knedlíčků. Ale i tam vím, kterou ne a ten den se zařídím s jídlem jinak.
Karolíno, já zas polévková nejsem,ale na svých pěších toulkách si dobrou polévku s chutí dám. Česnekovou, gulášovou, fazolovou i ten boršč.Nesaášim drzkovou,doma ji dělám z hlívy.
no vida, co člověk to jiné chutě. Já držkovou miluju a taky čočkovou a gulášovou a bramboračku, ale ta držková vede na celé čáře (happy)
Já teda taky boršč nerada, ač jsem hodně polívková. Naši kdysi chodili na boršč nad kino Sevastopol, tuším se to jmenovalo Arbat, ale to nevím určitě. Prý ho tam vařily Rusky, a naši na něj nedali dopustit. Polívku si někde klidně dám, s pečivem mi stačí jako celé jídlo, ale strašně mi vadí ty hutné polévky, zahuštěné jen záklechtkou, to mi pak mouka drhne na jazyku a končím.
Tady mám taky vytipované dvě jídelny, tam mi dají i jídlo ssebou, a ačkoli mi vaření nevadí a vařím ráda, někdy je příjemné přijít k hotovému. Až pojedu někdy zase do Prahy, tak se snad do té Mlsárny vypravím, děláš mi chutě. A jdu si ohřát bramboračku.
Jo, byl to Arbat a dávali tam k němu pirohy plněné masem 🙂
Tos mi připomněla, že horké pirohy, slané i sladké, se prodávaly „přes ulici“ taky v Berjozce v Rytířské.
Tečko, taky vařím a peču ráda,ale přijít k hotovému jídlu je opravdu příjemná změna.Já si to užívám, když přijedu na návštěvu k dětem a když jsem přes víkend na horách. Zrovna od pátku relaxuju s kamarádkou a synem (pochroumané rameno) v Beskydech, oběd v restauraci výborný.
ano v Arbatu byl super..tady je skoro také takový…
Tu v Poluse je predajňa pekárne Anker, tiež robia čerstvé obložené žemle a rôzne druhy slaného pečiva (mrkvové, jogurtové, s tekvicovými semiačkami) a dokonca aj bagely. Je to s pravým maslom, dobrými šunkami a syrmi, zeleninou a vajíčkom na plátky. Keď sa tam dostanem, dám si nejakú vždy. Sú síce drahé jak diamanty ale fakt dobré a vyrovnajú sa obedu. Aj koláčiky majú vysoko jedlé, ale to sa už musím krotiť, lebo sú pomerne veľké a sýte.
Taky jsem zažila ty řízky na výlet. Vajíčka se u nás naštěstí nebrala. Nějaké jablíčko nebo hruška, a spokojenost.
Když jsme jezdili na výlety s manželem a jeho kluky, to už jsem přesedlala na obložené housky. Mně osobně ty kupované bagety a spol. moc nechutnají, radši si je dělám sama. Světlá výjimka je pekárna na nádraží, když někam jedu vlakem, tak si tam obloženou housku koupím.
Jinak něco z malého dítěte ve mně přetrvává dodnes. Když jedem na houby, musím mít něco ssebou, jakmile vlezu do lesa, je HLAD! Řešim to půlkrajíčky z chleba, kupuju si veku, trošku máznout máslem a plátek uzeného syra, nebo suchý salám, ale bez másla, třeba s kouskem papriky. Balím jednotlivě a nastrkám to do kapes houbařské vesty. No a courám po lese a vytahuju balíčky. A jak to chutná!
Pití řeším miniflaštičkou s kafem, ta se taky do jedné kapsy vejde.
jejda,Tečko,ty jsi velice obdobného ražení jako můj jiří. jakmile se jdse do lesa na houby či dokonce trhat borůvky nebo maliny. musí být sebou veliká zásoba potravy pro mého mlsouna.Už mockrát se bohužel stalo, že MLP odmítl vůbec cokloli v lese dělat a hlavně hodlal okamžitě odjet, když zjistil, že pořádnou neb dokonce žádnou sváču sebou nenesu, tudíž do hu..nic není.Už jsem zkušeností poučená, takže pořádnou sváču táhnu vždy. Dojet totiž několik km autem do lesa , abychom se okamžitě vraceli domů kvůli zapomenuté a nepřítomné sváče to je dost nepříjemná situace.Máme les hodně daleko, takže já do něj o dvou holích nedodjdu.Na obyčejném kole už dávno nejezdím, neboť z něj padám,na tříkolce to zatím ještě nedokážu,taqkže spoléháme spíš na auto, které parkujeme spíš na okraji lesa.- nejsme barbaři, proto samotném lese nejezdíme ,ale pouze popocházíme. A že borůvek v okolních lesích je každým rokem fakt hodně.přeju krásný víkend všem.
No, na zdravém vzduchu chutná, ne :).
A ty borůvky závidím, tady moc nerostou, jen pořídku, ale tam, kde jsme byly se známou loni na houbách, tak jsem litovala, že nemám něco, do čeho bych si nasbírala. jinak místo borůvek používám jostu nebo černý rybíz. Na koláči k nerozeznání.
Podobne to má moja sesternica, keď ideme spolu na huby, vstúpime do lesa a ona už vybaľuje prvý chlebík. Keď ja vyťahujem svoj prvý (a často aj posledný), ona už má zjedené tri. Podotýkam, že jej je polovička zo mňa. Nie, svet nie je spravodlivé miesto … (doh)
Do beskydských lesů kolem Lomné jezdím vlakem s kolegyní „babinou Jiřinou “ na borůvky, ostružiny i houby. Taky si vozime důkladné svačiny.Doma udělané tousty se šunkou a sýrem, řízky, papriku, okurku a babina upeče pro každou jablečný závin.Do rezervy máme ještě tatranky.
Koukám, že jsi taky z dálného severovýchodu 🙂
Regi, kraj je to rázovitý a málo známý. Bydlím tu přes čtyřicet let, pocházím z kraje středočeského.
S rázovitostí souhlasím. Mám ten kraj ráda: http://silenesuple.blog.cz/1404/na-pomezi-tema-tydne-zivot-mimo-zemi
Regi, článek jsem si přečetla, libí se mi, je hezky napsaný.Jen pro zajímavost, v Lomné se pořádá každoročně country festival Na pomezí a v Hrčavě je trojmezí, hranice tří států.
Abych to nevěděla 🙂
Regi, nechtěla jsem nijak urazit,z článku byla poznat dobrá znalost tohoto kraje, Na Ostravsko jsme se kdysi přistěhovali ze všech koutů Čech a Slovenska, místní nám říkali „kufierkoři“. Bydlím v Karviné, kvůli rušení šachet, velké nezaměstnanosti,nízkým výdělkům,špatnému životnímu prostředí teď odsud lidé odcházejí, počet obyvatel rapidně v našem městě klesá.Mne se odstěhoval kvůli práci syn se snachou,vnuk a spousta jeho vrstevníků do Prahy.Dcera se usadila v Hlučíně,vnučka v Dolních Domaslavicích, další syn v Suchých Lazcích,ty nám blízko. Já jsem naštěstí v důchodu,ale mám dlouhodobou brigádu.
Janino, nijak jsi nmě neurazila, pokud to tak z té stručné odpovědi vypadalo, omlouvám se. Mám to tady u nás moc ráda. Jsem původně z Frýdku-Místku. Teď teda bydlím v jedné vesnici na druhé straně Beskyd.
(pod tvým komentářem už není to tlačítko na odpověď, takže to lípnu sem)
Když nejsme na treku nebo na bazéně (rozhodčí, pro mne místo pauzy poklus domů na venčení), jsme na výletě, takže o víkendech málokdy jíme normálně a výrobu „šlapacích rohlíků“ už máme zautomatizovanou. Teď se mi po mnoha letech přejedly klasické rohlíky se šunkou, takže zkouším i variace se sýrem (musí jej být hodně, jinak se chuť ztratí) a chleby s něčím. Nejlépe s dobrým sádlem, to se hůř shání, ale když je, je to lahůdka – na treky ideální. Plnění vajíčkem lze jen pokud je snědeno nejpozději druhý den, zatímco salámové vydrží bez problémů několik dní. Kde neřeším váhu, berem maso ve sklenici (můžu reklamu? Pikok z Lidlu). Hromady čokotyčinek (oplatky se rozdrobí) a oříškotyčinky.
Na treky beru psovi vždy kostičky tvrdého vysokoprocentního sýra a krmím průběžně (a trošku užírám), jinak většinou vezmu pytlík nějakých ňamek. Máme i pohotovostní pytlík v autě (stejně jako se tam najde něco lidského).
Barouše jsem klidně mohla krmit za jízdy, Vašek má žaludek divoký, tam raději večeři opozdím a nakrmím až po.
kup kvalitní sýr a nebude ho muset být hodně (ale to ty asi děláš)….a prosýpni si ho bylinkami….
Zkoušela jsem různé, většinou celkem kvalitní, bylinky moc nemusím. Nemám ráda ani ochucené sýry – s pepřem apod. Ale sýr, na kterém si normálně pochutnám (jména po mě nechtěj, kupuje MLP) je v rohlíku nevýrazný, musím jej tam dát velký kus. Tak dávám kusy a mlaskám si.
Trošku OT od cestování – dostalo se nám kdysi do ruky italské… NĚCO … do čeho se namáčely kousky tvrdého sýra – vím, že jedno bylo hruškové, jedno fíkové. Po počáteční nedůvěře jsme tomu rychle přišli na chuť. Jenže nějak ani netuším co to vlastně bylo. Nevíš?
chutney….když jsou týdnydelikates v Lidlu,tak se to tam dá koupit, jinak má tyhle omajdy i Marks a Spencer v Praze…mívá to i Tesco..a dají se i tady na netu:
https://www.delikatesy.online/can-bech?utm_source=google&utm_medium=cpc&utm_campaign=can_bech_vyhledavaci&gclid=CJD3-b6RtdMCFUwo0wodc6EOWw
Á, díky, to je ono, jen oni to nazývali nějak jinak! Budu muset něco z toho ulovit 😛
jo,je to dobrý ,dělaný doma jsou taky super…ale ty na to nemáš čas ….
Ano – výlety a svačiny patří k sobě. Já většinou dělám klasické bagety (ty celozrnné jsem po zkušenostech vyloučila, moc mi lezou zrníčka do zubů a většinou není po ruce párátko) s máslem, tvrdým sýrem, uzeným masem nebo suchým salámem a v sezóně s rajčetem, jinak paprikou nebo listem salátu. Voda je samozřejmostí.
Řízky většinou nedělám, ale Jeník je jak malé dítě – viděl, že vedoucí zájezdu (rofl) ty řízky má téměř vždy, tak je na posledním koupání (jezdíme s ajzlpoňáky do Mederu) na mne vydyndal – o půl paté ráno jsem je smažila, aby byly čerstvé … mezi námi, příště už zas budou bagety – víc mi chutnají a je s nimi míň paplačky.
Jako děcko jsem mívala nejradši lepeňák – obligátní chleba se sádlem (rofl) (rofl)
Já se přiznám, že když jedeme s manželem na výlet, tak svačiny nedělám. Vždy si někam zajdeme.
Ale vzpomínám si,že když jsem chodila na ZŠ, tak jsme obvykle v červnu jezdili se školou na výlety po vlastech českých. A moje milovaná babička Marie mi pekla buchtu s jahodami a na povrchu bylo želé. Nakrájela jí na kousky a dala mi jí do krabičky od cukru. Dala jsem v autobusu ( sotva jsme vyjeli ) ochutnat i kamarádkám. Byla to dobrota.
A měla jsem sebou i ty výše jmenované řízky s chlebem. Ale tenkrát to bylo normální.
jsme tak stejně staré, jj,buchty – ty nám v autobusu hned úča odebrala a okamžitě po usazení rozdala,abychom to snědli. matky byly nemožné,dávaly děckám krémové,pudinkové,prostě ty patlavé..
jídlo bylo obdobné,řízek s chlebem a okurkou nebo natvrdlá vejce a majka. k pití měli všichni takovou tu „petku“ (ne tu současnou) a v ní čaj nebo š´távu. Já svačiny už nedělám, koupíme si jídlo cestou a když se vybičuju,tak upeču bramborové placky a namažu housky máslem a telecí zauzenou paštikou. Jako přílohu beru bezpeckové hrozno,salátovou okurku,ředkev..jablka.K pití minerálku nebo neperlivou vodu.
Jo, polyetylenová flaška od octa, to byl hit 😉
ano,přesně… jsem 68..
Ano skoro jsme, já jsem 1966.
A jejda,tak to já jsem už pamětnice.
Podobný ročník, podobné zkušenosti a stejná flaška od octa 😉
Dede, já ty svačiny taky strašně nerada dělám. Ale co nadělám, když cestuju autem často. Takže podobné nedrobivé chleby s něčím a předkrájená zelenina. A předkrájené ovoce. Praktická jsou i minirajčátka.
Jo a na delší cesty, kdy musím jet i v noci a vydržet neusnout, ráda zobu hroznové víno. Je tam cukr i voda a pomáhá mi to opravdu, na rozdíl od všech těch energy drinků.
Na benzínkách už naštěstí často připravují čerstvé sendviče. Mám je ráda, je to něco úplně jiného než ty rozblemcané balené trvanlivé.
A můžu jedno OT?:
Předevčírem byla Indy poprvé „v práci“. Canisterapeutickou premiéru zvládla na jedničku s několika hvězdičkami. Pán co odmítá mluvit a vůbec komunikovat, se s Indy mazlil, usmíval se a když jsem se ho zeptala, jestli máme přijít zase, řekl že „jo“. 🙂
Regi a Indy – děláte záslužnou „práci“! Jak to člověka potěší, když slyší takové krásné zprávy. (h)
Regi to je skvělé, co děláte s Indy.
taky se mi to moc líbí..a není pak Indy „unavená“ ?
My tam byly poprvé, takže nemůžu zevšeobecňovat. Po té pracovní hodině jsme s mou mamkou šly k ní na pokoj, prohlížely si fotky a Indy usnula. Potom jsme šly na procházku a doma zase spala jako zabitá asi hodinu. Pak už byla zase úplně fit. V domově jsem domluvená na jednu hodinu ve společenské místnosti, pak pauzu na odpočinek u mojí mamky na pokoji a nakonec půlhodinku něčeho individuálního u ležících klientů. To celé jednou týdně. Je to tak akorát.
Předala energii, Regi , díky ! Kdybych někde byla takto, moc bych takovou pomoc a možnost uvítala. (h)
Děkuji i za to naše mládě. Je fakt šikovná a když vidím, jakou radost z toho ti lidi mají, a jak si to Indy užívá – je to prostě fajn pro všechny zúčastněné, včetně mne.
Regi, velké poděkování Vám oběma.Pracovala jsem v domově důchodců, snacha pracuje v chráněném bydlení,pro klienty je canisterapie velmi pozitivní.
Šetři s děkováním 🙂 Vždyť jsme sotva začaly…
Ono tak nějak vyplynulo ze situace. Mám v tom domově maminku s Alzheimerem. A když jsem za ní s Indirkou chodila, zjistila jsem že mám vítacího a mazlícího psa a Indy se na mamce učila, jak moc opatrně se má k nemocným lidem chovat. Všimly si toho sestřičky, včetně té, co s klienty pracuje v centru volného času. Tak jsme se nějak domluvily a já přihlásila Indy na zkoušky.
Až Indira nasbírá trošku víc zkušeností, třeba o tom, jak se chodí mazlit s babičkama a dědečkama, napíše zase nějaký článek. 🙂
Regi, palce nahoru! Já osobně bych byla přešťastná, kdyby mě v podobné situaci navštívil pes. Parafrázuji jeden citát – jestli nejsou v nebi psi, tak tam nechci!
Jak tuhle službu vnímá Indy? Má to na povel, nebo můžeš vypozorovat, že jí to dělá i potěšení?
Do toho domova s ní chodím (za mamkou) už od štěněte a ocáskem vždycky vrtěla už u dveří. Než jsme došli k mamce, natahovala se za každým člověkem a omazlilo si ji půl domova včetně sestřiček. Taky proto mě napadlo ji na ty zkoušky přihlásit. Ona si to fakt užívá.
Regi (y) , dobrá práce. Podrbej Indy.
Děkujeme obě. Ona je to spíše zásluha Indy. Kdyby nebyla taková jaká je, asi by mě to ani nenapadlo. Podrbu ráda. Mám ji při ruce 🙂
Gratuluju. Vypadá to, že ti Donda celkem slušně prošlápla cestu, že?
Jo. Když jsem ti vloni celý měsíc obě holky hlídala, vzala jsem jednou Dondu za mamkou a bylo to moc fajn. Je šikovná. Myslím, že by ty zkoušky už dávno taky udělala levou zadní.
Ale skutečnou inspirací byla už od štěněte právě Indy. Ta si to prošlápla a provrtěla ocáskem při každotýdenních návštěvách úplně sama 🙂
Já vím, a taky si pamatuju původní inspiraci. Jak se mamka spravila, když mohla s oběma holkama mluvit. Jak jsem se v domově ptala, jestli se tam smí vzít psi. Jak jsem ti vyprávěla o Penuščiných zkušenostech…
Možná jsi zapomněla. Já ne.
Regi, také vám oběma gratuluji a moc ráda bych si přečetla článek (s fotkami prosím).
Indy má zatím na prdelce imaginární trojúhelník začátečníka. Ale až se trošku otrká a nasbírá nějaké zkušenosti, něco spolu spácháme.
Regi, moc blahopřeju! Indy je skvělá pejska a ty panička. Mazlivej pes skutečně umí předat dotyk radosti, až štěstí (aspoň pro mě:))
Takhle nadšení byli Nazgúlové – ti by byli pro canisterapii skvělí. Současné holky ne – Berry dokáže pohlazení od cizích vlídně strpět, o Ari radši nemluvím, tam chybí nejen to „vlídně“ 😛
Díky Dede, vždyť jsem to tady už několikrát psala. Jakékoli dávné i nedávné inspirace by byly k ničemu, kdybych neměla štěstí na psa pro tuhle práci dokonale vhodného. 🙂
Ale Indy je zatím elév. Na semináři nám říkali, že pokud od těch patnácti měsíců pes sbírá zkušenosti, vrchol schoností nastane mezi třetím a šestým rokem. Pak už se zase musí zvolňovat. V každém případě se taky já musím hodně učit, protože jsem stejný elév jako Indy.
Bezpochyby je otrava desiate na výlety pripravovať a baliť, ale o to väčšia radosť je ich jesť! 🙂 . Vonku človeku pekne vytrávi a aj obyčajný rožok so syrom chutí úplne inak, ako doma. Aj deti čo sú zvyčajne doma nežravky, jedia na výletoch jak kyseliny (odskúšané na Kike, ktorá je občasná nežravka). Ako desiata na výlet u nás mala osobitné miesto veľkonočná baba (nádivka), pečená na bielu sobotu, ktorej prebytky sme si nosili na tradičný výlet do Karpát na veľkonočný pondelok. K tomu bola jarná cibuľka, reďkovka, alebo v posledných rokoch už aj šery rajčinky alebo paprika. Dobre odležaná baba dostala výbornú chuť a na jarnom vzduchu pod pučiacimi bukmi chutila úžasne. Tento rok sme s otcom tradíciu nedodržali, vonku bolo tak hnusne, že sme zvyšky baby dojedli doma za pecou… Ale pokúša ma upiecť jej ešte niektorý víkend za malý pekáčik a zobrať na výlet, aby sme si to trochu nahradili 🙂
km 11 Taky nám na výletech vyhládne a svačinku pod smrkem si vychutnáme.Když vyjdeme z lesů do dědiny, ještě doplníme energii v hospůdce nějakou dobrou polévkou.
Ako som zvyknuta, vyjadrim sa po bodoch:
1. V Blave na autobusovej stanici som si svojho casu za 1 e kupila oblozenu zemlu,kt. bola chutna a pol dna som z nej bola syta 🙂 .
2. Doma v istom obchodnom retazci som si kupila oblozenu bagetu ( na cestu do BRD) a 2 dni po prichode na miesto urcenia som presedela na WC.
3. Klasika: celozrnne pecivo naplnene maslom, syrom, suchou salamou plus paprika k tomu. Rajciny mam radsej, ale tie mozu „vystrelit“. Samozrejme balena voda, alebo caj.
Raz sme cestovali z Brezna do LM. Levuska ako obvykle v mojom naruci (inak proti cestovaniu velmi protestovala), Minko I. v prepravke. Chudak kocur sa dovracal aj dokakal, ked sme prisli do LM som ho musela kupat – dalsi stres 🙁 . Potom sme ho autom vozili, len ked to bolo nezbytne nutne.