Milý Alasdaire, mávám ti tam daleko za Duhový most a doufám, že jsi tam spolu se svým bratrem a milovanou fenkou Mummy nalezl klid a smíření. Jestli tobě je už dobře, tak tví přátelé mají bolestnou prázdnotu v srdci, tam, kde bys měl být ty a kde chybíš.
Chybíš i tady na Dedeníku, kde jsi nám dával šanci nahlédnout do svých – pro nás obyčejné lidi – nevšedních, až exotických zkušeností. Ze všech tvých příběhů, ať už se odehrávajících v lůně české krajiny nebo v indické džungli však vyčnívalo především tvé lidství – láska k zemi, zvířatům i lidem. Budeš nám chybět, milý Alasdaire…
A tak jsem se dohodla s pár lidmi a dnes na tvoji počest uveřejním pár tvých dalších drabble, abys byl ještě jednou mezi námi.
PS: Věřím, že se za Duhovým mostem skamarádíš i s irbisem, kterého jsi vždy tak obdivoval. Tam se na tebe bude dívat s důvěrou, protože tě pozná:))
Dede
Napsal uživatel Alasdair MacColla dne 14. Duben 2016 – 10:12.
Fandom:
Naslouchej hlasu krajiny
Drabble:
Seděla sama v polostínu na skládací židli, před sebou měla stojan a na něm čtvrtku. Pastelky držela všechny v hrsti, v takovém špalíčku. Každou chvilku si z něho některou vytáhla a krátkými, rychlými a jistými tahy pokrývala čtvrtku zelenou barvou. Kreslila, co viděla před sebou. Mýtinku se skalkou a osamělou malou břízkou, rostoucí na jejím vršku. Kreslila jen zeleně, všechny pastelky, které držela, měly nějaký odstín zelené, pochopitelně každá jiný. Bylo jich asi pět nebo šest. Obrázek, který vznikal, jiné barvy tudíž neměl, přesto byl naprosto úžasný! Stál jsem za ní a okouzleně sledoval po papíře se míhající zelené pastelky.
Téma:
DMD č. 14. pro 14. 4. 2016. Téma: Pastelky
Návštěva
Napsal uživatel Alasdair MacColla dne 16. Duben 2016 – 12:22.
Fandom:
Naslouchej hlasu krajiny
Drabble:
Robin stáhl brýle, zaklonil hlavu a prohlížel si věže Trosek. Pak se na mě
otočil.
„Viděl jsem zblízka syrské kraky. Vaše pevnosti nemají tu mohutnost, ale jsou ve své strohosti elegantnější.“
Potěšil mě tón jakým to řekl. Zdánlivě lhostejně, ale znám ho a poznám, kdy je nadšený, jen to trochu skrývá. Becky se ale nezapřela, více než hrad ji zajímala zvířata v ohradě.
Minule u večeře ji kolega omylem obřadně oslovil „Rebecco“. Ona, jmenujíc se Beckaran, mlčela, neb netušila ke komu se hovoří. Nejsem zkrátka dokonalý hostitel, zapomněl jsem je představit plnými jmény.
Ale bezpečné koupání v řece oba nadchlo.
Téma:
DMD č. 16. pro 16. 4. 2016. Téma: Dokonalý hostitel
Pád samozvané modly
Napsal uživatel Alasdair MacColla dne 18. Duben 2016 – 9:33.
Fandom:
Naslouchej hlasu krajiny
Drabble:
Byl to takový rázný otec rodiny. Během výletu poučoval děti i ženu o tom co je kde za květiny či stromy, pak je z toho přísně zkoušel a rozčiloval se, když odpověď nebyla dána včas, či byla dokonce chybná. Otrávené obličejíky dětí byly reakcí na jeho lamentaci, že on když byl malý tak to uměl, i kdyby ho o půlnoci vzbudili. Na dřevěném mostku se otočil, šel pozadu aby ratolestem četl levity za pochodu, uklouzl a skončil v chladném potoce.
„Tak mi přece pomozte, nebo se utopím!“ Bylo tam vody sotva po kolena.
Žena vycedila: „Mlč a umři jako chlap!“
Závěrečná poznámka:
Já se opodál svíjel smíchy a když mě to přešlo, dumal jsem, zda ho ještě nezpražit třeba že plaší raky :-)) ale ta studená voda ho zkřísla dost.
Že se mu nic se mu nestalo, jsem se pochopitelně přesvědčil.
Téma:
DMD č. 18. pro 18. 4. 2016. Téma: Tak umírá Mary Sue
Irbis
Napsal uživatel Alasdair MacColla dne 21. Duben 2016 – 9:09.
Fandom:
Naslouchej hlasu krajiny
Drabble:
IRBIS horský, lat. panthera uncia. Třída savci, řád šelmy, čeleď kočkovití. Zřejmě pro vizuální podobnost též nesprávně nazýván sněžný levhart, jeho nejbližším příbuzným je však tygr. Vyskytuje se v horských oblastech a náhorních planinách Asie. Proti chladu je chráněn dlouhou a hustou srstí (v zimních měsících může být přes 10 cm dlouhá) a speciální stavbou čenichu, kterým si při dýchání předehřívá vzduch. Doupě mívá i přes 10 metrů vysoko ve skalních rozsedlinách, kam bez obtíží doskočí. Potravu tvoří především horští kopytníci. Není schopen řevu.
Negativní hrdina románu V. Ananjana Zajatci pardálí soutěsky.
Úspěšně chován v zoo. V divočině ohrožený druh!
Závěrečná poznámka:
Mládě irbisa je možno vidět na fotografii jako mého avatara. Není příliš dobrá, bylo to hodně z dálky a já neměl zrovna bůhvíjaký aparát.
Ze sféry ptáků
Napsal uživatel Alasdair MacColla dne 23. Duben 2016 – 9:50.
Fandom:
Naslouchej hlasu krajiny
Drabble:
Byl to zvláštní pocit, úžasný zážitek.
„Tak jdeme, Alasdaire. Nahoře ti to půjčím, je to trochu podobné vrtulníku, takže to zvládneš. Na zemi se musíme rozjet.“
Malý stroj byl tichý a náramně obratný, chvilku jsem musel bojovat sám se sebou, potlačit staré reflexy, nešátrat rukama po kolektivu a cyklice, nesnažit se cpát nohy do kolébkového pedálu, užívat si let.
Letěli jsme nízko, ale pak se pod námi konečně otevřela propast. Pocit z letu je v tomhle malém stroječku nesmírně intenzívní. Na zemi jsem pilotovi poděkoval a těšil se, jak mě šéf požene svinským krokem, až mu navrhnu koupi tohoto stroje.
Závěrečná poznámka:
Vírník neboli autogyra, je úžasná varianta pro někoho, kdo by chtěl létat a nemůže si dovolit vrtulník a nepotřebuje nakládat moc lidí nebo moc nákladu. A řídí se jednodušeji.
Stínohra
Napsal uživatel Alasdair MacColla dne 25. Duben 2016 – 8:09.
Fandom:
Naslouchej hlasu krajiny
Úvodní poznámka:
Věnováno mému bratrovi.
Drabble:
Byly 2 hodiny noční, naše hudební sezení se tentokrát protáhlo. Někdo odešel spát do hostinského pokoje, někdo odešel úplně. Zhasli jsme. Venku fičel vítr a rozkýval větve borovic na zahradě, skrze ně pak Měsíc kreslil po stěnách skákavé stíny. Bratr je chvilku pozoroval, pak začal něco vybrnkávat. Otočil se ke mně.
„C,D,E pauza D,D,E pauza E,C“.
Položil jsem ruku na klaviaturu Oberheima.
„Tempo?“
Jen ukázal očima na tančící stíny.
Zkusil jsem akord C,Dis1,G1 a k tomu tu jednoduchou melodii na vypůjčený Nord lead. Improvizovali jsme kolem základní linky. Skladba se stala bratrovým requiem.
Závěrečná poznámka:
Adam MacColla (1973 – 2015)
Na rozloučenou
Napsal uživatel Alasdair MacColla dne 27. Duben 2016 – 9:01.
Fandom:
Naslouchej hlasu krajiny
Drabble:
„Nemůžeš odjet, aniž bys viděl naši chloubu. Celou dobu nebyl čas sem zajít, ale vyřídili jsme ti povolení, tak půjdeme.“
Okouzleně jsem hleděl do pěkně zařízeného terária. Gaviál! Opravdový gaviál! A jak tu rybu drapnul, člověk by to do těch tenkých čelistí ani neřekl.
„To není všechno, pojď se podívat.“
„Vejce?“
„Obvykle je zahrabává do písku, tady jsme to nedovolili, potřebujeme je vidět. Vidíš, dneska se nějaká vylíhnou. Ten obal praskne a vylezou ven.“
„Budete je tady vysazovat?“
Smutně zavrtěla hlavou.
„To by nepřežili, tady jsou řeky příliš znečištěné. Tihle jsou prý pro Dánsko.“
Otočila se.
„Vrať se někdy, Alasdaire.“
Závěrečná poznámka:
Celosvětová populace gaviálů dnes činí necelých 200 jedinců.
Téma:
DMD č. 27. pro 27. 4. 2016. Téma: Dnes to praskne
O zvucích a lidech
Napsal uživatel Alasdair MacColla dne 27. Duben 2016 – 11:25.
Fandom:
Hudba
Drabble:
Náš život byl bez nich fádní a smutný, jen tak si plynul v bezútěšnosti. Nevěděli jsme, k čemu vlastně máme uši, že to není jen jedna z pomůcek, abychom se kolem sebe vyznali. Naštěstí, zželelo se nás jedné nádherné dívce s flétnou, dívka slula Euterpé. Ptáš se, co jest flétna? Ta dívka ji přiložila k ústům a z té flétny, k nám začaly proudit tóny. Ty tóny nás obklopily a vlastně celý svět. Díky tónům jsme teprve poznali, jaké zvuky umí být. Některé z nás Euterpé trpělivě naučila jak tóny vytvářet a jak se jimi těšit. Někoho Euterpé navštěvuje dodnes.
Téma:
DMD Bonus č. 8 pro 27. 4. 2016. Téma: Laskavá invaze (Pověst)
Filemon a Baukis
Napsal uživatel Alasdair MacColla dne 28. Duben 2016 – 8:19.
Fandom:
Naslouchej hlasu krajiny
Drabble:
Paní se belhala, pán byl na vozíčku. Prosil o ukázání pohodlné cesty k okraji lomu, říkáme tam tomu soukromě „konec světa“. Když je mlhavé ráno, druhého okraje nedohlédneš. Nesmí se tam, je to nebezpečné, ale oni, nyní nemocní, se tam před 45 lety seznámili. Chtěli zpět vzpomínky. Pomohli jsme a dávali na ně pozor. Starouškové se drželi za ruce a byli moc šťastní.
Otočil jsem se k borovici, aby nikdo neviděl moje mokré oči. Ucítil jsem na rameni Akerettinu dlaň a uslyšel tiché:
„To jsi drsnej ranger?“
Takto mě oslovuje, chce-li mě škádlit, ale v hlase ani očích neměla výsměch.
Závěrečná poznámka:
Dodatek od Aki: ale vždyť já taky nad nima řvala a ještě víc než Al.
Napsal uživatel Alasdair MacColla dne 30. Duben 2016 – 8:58.
Fandom:
Naslouchej hlasu krajiny
Drabble:
„Ne haverlanti, tady to nejde, půjdeme ještě dál. V chráněné zóně se tábořit nesmí.“
„Ty můžeš!“
„Holoubku, já první musím jít příkladem.“
Došli jsme na přírodní písečnou pláž.
„Strejdo, máš stan?“
„Na co stan? Pomoz mi!“
Sňal jsem pod batohem zavěšené stočené plátno nastříkané polyuretanem, s všitými háky a bodci. Za minutu se kolem stromu vypínal přístřešek. Pod ním se na igelitu uvelebily děti do svých spacáků. Pozdní letní slunce klesalo za les a rozlévalo tu a tam po zemi kaluže světla. I komáři dali pokoj. Miluji, když den usíná. Obě děti tvrdě usnuly. Ještě občas ze sna volají tatínka.
Závěrečná poznámka:
Děti a přírodu si chraňme, nemáme nic cennějšího.
Téma:
DMD č. 30. pro 30. 4. 2016. Téma: A teď spát
Nejsem jeho kořist, jsem jen nešika
Napsal uživatel Alasdair MacColla dne 2. Duben 2017 – 10:17.
Téma:
DMD č. 2. pro 2. 4. 2017. Téma: Neruš moje kruhy
Fandom:
Naslouchej hlasu krajiny
Drabble:
Nebyl to asi dobrý nápad, ztrácí ostražitost a kdysi získané reflexy se nějak ne a ne probudit. Takhle jim nepomůže, musí mu být jasné, že nebýt jeho mateřštiny, bylo by rozumnější, kdyby se poohlédli jinde. Tady nelze postávat, fofrem pryč. Propletl se mezi kmeny bleskově, stále mu to ještě jde, je na sebe hrdý…zbytečně. Vrazil rovnou do kruhů číhající krajty. Školácká chyba. Omotala se mu kolem nohy a zakousla do paže. Himlhergotdonnerwetterkrucajselement…ta má sílu jak svěrák, který utahuje šílený truhlář. Popadl ji za krk. Puuusť bestie…donutil ji aspoň povolit zákus. Sláva…přátelé jsou tu včas. Uhájil remizu.
Zase ty nešťastné rohy
Napsal uživatel Alasdair MacColla dne 3. Duben 2017 – 22:31.
Téma:
DMD č. 3. pro 3. 4. 2017. Téma: Zbraň civilizovanější doby
Fandom:
Naslouchej hlasu krajiny
Drabble:
„Nech to ležet!!!“
Jean-Marie se pomalu narovnal, předstíral ztrátu rovnováhy, ale pytlák, mířící na něho kulovnicí, dobře poznal, že se shýbá pro opakovačku Marlin, opřenou o strom. Nosorožčí rohy ležely za ním.
„Uhni! Uhni svině nebo tě zabiju!“ pytlák si vzteky poslintal bradu.
Jean-Marie začne ustupovat na opačnou stranu, než stojí Robin.
„Tam ne!!“ Pytlák pohne hlavní aby ukázal, kam se má strážce přemístit.
Hlaveň na zlomek vteřiny přestane mířit na Jean-Marieho. Ten zlomeček Robinovi stačí. Bodec na popohánění slonů vyletí z jeho ruky jako blesk. Není to předmět určený k vrhání, přesto zasáhne přesně. Pytlák s výkřikem upustí kulovnici.
Závěrečná poznámka:
Bodec na slony, neboli ankus je vynález z podstatně starší civilizace než je ta současná. Nyní ho ale používali na prodírání se křovím.
Dny makových květů
Napsal uživatel Alasdair MacColla dne 4. Duben 2017 – 18:04.
Téma:
DMD č. 4. pro 4. 4. 2017. Téma: Makovice
Fandom:
Naslouchej hlasu krajiny
Drabble:
Taky vás tak irituje ta všudypřítonmná žluť řepky po polích napříč i nadél naší zemí? Připadá mi vybledlá, jedovatá, pravý opak hřejivé sluníčkové žluté pampelišek, na kterou se letos moc těším. Jsem nesmírně rád když občas narazím na pole, kde nevládne tahle zpropadenost. Vím, kde má jedna pěstitelka pole máku. Když kvete, chodím se tam uklidňovat pohledem na světlé, nafialovělé květy, kývající se ve větru. Tu a tam mezi těmi květy vykukuje i jejich červená vlčí sestřička. Loni si mě jednou majitelka pole všimla a když makovice dozrály, několik mi jich s úsměvem donesla. Mám je doma ve váze stále.
Ty zrádče
Napsal uživatel Alasdair MacColla dne 5. Duben 2017 – 17:24.
Téma:
DMD č. 5. pro 5. 4. 2017. Téma: Žádám vysvětlení
Fandom:
Realita
Drabble:
Popadl jsem plotový dílec a vlekl ho dozadu za dům. Sousedův Agadir měl rozvernou, sledoval mě tam, má tam svůj uměle vytvořený tunel, kterým může na mou zahradu. Tázavě hleděl, když jsem vsadil plotový díl tak kam patřil a jeho tunel mu zahradil. Zkaměnel. Asi na sekundu. Pak sebou mrskl a byl pryč. Věděl totiž že hlavní vrátka jsou otevřena a to jak sousedova, tak moje. Přiletěl na mou zahradu regulérním vchodem a upřel na mě jantarové oči ve kterých naskočily dva otazníky.
„Co si ksaksru Alasdaire myslíš, že děláš??“ ptaly se oči.
„Bude tu fenka, odpusť.“
„ANO??? Zrádče! HAF!“
Závěrečná poznámka:
Fenku jsem dva dny hlídal kamarádovi a ona hárala. Agouš by to nedal. Dnes už má tunel pochopitelně zase dokořán.
Udělej áááá
Napsal uživatel Alasdair MacColla dne 6. Duben 2017 – 22:31.
Téma:
DMD č. 6. pro 6. 4. 2017. Téma: Před tím a potom
Fandom:
Krutá realita
Úvodní poznámka:
Pokračování loňského drabble na téma Les náhod.
Drabble:
Probral se na nemocničním lůžku. Nic ho nebolelo, jen měl pocit zmrtvělého obličeje. Vedle lůžka stála zdravotní sestra a kolegyně. Ve výrazu sestřičky nerozeznával nic, ale oči kamarádky ho trochu děsily. Pokusil se na ni promluvit ale překvapivě to nešlo a sám se polekal toho zvuku, který vydal. Jakési přihlouplé zasténání to bylo.
„Nezkoušejte teď mluvit.“ ozvala se se sestřička. „Větev vás zasáhla přímo do úst.“ Ani ho nenapadne ji poslechnout. Tak dlouho hýbe ústy a jazykem až se mu podaří vyartikulovat prosbu o zrcátko. Kolegyně mu ho váhavě podala.
„Pšedtím sem mel tsiset jedna žubů!!!“
„Tak teď máš míň.“
Vězeň temné oblohy
Napsal uživatel Alasdair MacColla dne 7. Duben 2017 – 21:13.
Téma:
DMD č. 7. pro 7. 4. 2017. Téma: Bezpečnost letového provozu
Fandom:
Hudba
Drabble:
„Co si počneš když padáš, máš 30 stupňů
a přišels o vztlak?
24 mil k majáku
Trhlina v mracích
Vypadl systém varování“
V roce 1982 cestoval hudebník – skladatel a multiinstrumentalista Mike Oldfield malým letadlem nad Pyrenejemi. Kvůli nedorozumnění při hlášení předpovědi počasí si pilot myslel, že oblétá bouřku, ale dostali se přímo do ní.
„Mayday, Mayday, Mayday
Volám všechny stanice
Zde je Golf-Mike-Oscar-Victor-Juliet
mám velké potíže“
Námraza na křídlech způsobila, že klapkami se nedalo pohybovat. Zastavily se vrtule…
„Ztraceno v šumu, 18!!
Vstupujeme do bouře
Automatika, 18!!
Musíš zkrz! Chycen v hotovém pekle.“
Zastavení vrtule ve vzduchu je příšerná věc.
Závěrečná poznámka:
Na závěr je třeba dodat dvě věci. Jednak že duchapřítomný pilot fantastickým způsobem situaci zvládl a zachránil několik lidí a že překlad názvu Mikovy písně „Five miles out“ opravdu není „Zbývá 5 mil“. Znamená to něco jako „runway v dohledu“. V uvozovkách jsou části textu písně, stejně jako v názvu drabblete.
Tohle je poslední Alasdairovo publikované drable. http://www.sosaci.net/user/4849
Děkuju moc majitelkám serveru SOS (společnost pro osvětu spisovatelů) za povolení publikovat Alasdairovy texty, které ještě na Dedeníku nevyšly.
Věřím, že by to Alasdairovi nevadilo, i podle Akeretty měl v počítači pro Dedeník adresář, tedy s publikací počítal.
Díky za myšlenky, které jsi tu nechal, Alasdaire, budeš nám chybět.
Věřím, že jsi v ráji.
Odešel moudrý člověk…
Tak tady premitam nad tim, ze ten nahore si rad bere lidi mladsi,dobre a vubec vseobecne fajn. A Alasdaire toho mel moc rict. A vubec, kam jdou myslenky,kdyz clovek umre?
Hanko, moc ráda tě tu vidím! Jak jsi na tom? (h) Často na tebe myslím (hug)
A ty myšlenky? Záleží na tom, s kolika lidmi se ten člověk stačil o své myšlenky podělit. Mnohé dokážou žít velmi, velmi dlouho… A také mnozí lidé jsou nezapomenutelní.
Bude mi tu hodně chybět
Zůstává po něm prázdné místo…
Přiznám se, že jak sem teď nakukuji jen občas, tak jsem vůbec odchod Alasdaira za Duhu (jestli to tak mohu napsat) nezaznamenala. Četla jsem několik jeho drabblat, příběhů, komentářů….., naposledy tyto, byl to člověk, kterého by stálo za to osobně poznat. No, už se to nestane. Ale on si tam za Duhou určitě tu správnou společnost najde a počká si tam třeba i na nás? Kdoví jak to tam funguje. Každopádně bude mít hodně běhání.
Milí! Petr mě upozornil na článek. Všem vám za Ala hrozně děkuju. Nemůžu tady moc rozebírat co mu bylo. To se nehodí. Bylo to ale rychlý a krátký a vyústilo to v selhání orgánů. Alíšek s tím do poslední chvíle strašně tvrdě bojoval. Jako vždycky. Chodil do práce i když už ne na svoje oblíbený vícedenní patroly. Jednou večer zkolaboval a vyplazil se ven z domu kde ho našli když pes u sousedů strašně vyváděl asi aby na něj upozornil Děkuju za milou vzpomínku, fakt děkuju! A.
Akeretto, drž se… (hug) (h)
(h)
(h)
Aki, drž se. (h)
Agadir nezklamal. (h)
Držte se.
Děkuji za dnešní rozloučení s nesmírně zajímavým člověkem, i mně bude jeho psaní a jeho pohled na svět moc chybět.
Letošní zima a jaro jsou obzvlášť nemilosrdné. V řadách Zvířetnických, zvířecích a u nás i rodinných – jenže když odchází babičky ve věku kolem devadesátky, až na posledních pár týdnů samostatné a prakticky zdravé, je to prostě život.
Ale tohle je kruté. Hodně síly všem jeho blízkým.
Také mi přijde tahle nesmírně smutná zpráva neuvěřitelná. Chudák se dlouze vzpamatovával nejen z nečekané smrti bratra, ale pak sám v nemocnici z napadení, kdy se musel dokonce zříci cesty „za tygry“ na kterou se moc těšil (jestli to tedy nepletu). Bude tady moc chybět, byl mezi name jen krátce, ale – jak píší jinni – zanechal nesmazatelnou stopu, jeho drabblata jsem četla moc ráda a díky Dede, žes nám teď nabídla další, které jsem neznala. Mně je navíc moc líto dětí jeho zemřelého bratra. Zmiňoval se o nich s velkou láskou a take oni měly strejdu velice ráda, stal se pro ně druhým tátou…a teď přišli i o něho. Moc a moc smutné a nečekané.
Dede, díky za rozloučení s osobností jakou byl Alasdair.
Přečtu vše později až na to budu mít. Zasáhlo mne to moc.
(rose2)
Alasdaire (u) , mrzí mě, že tě už naživo nepotkám a že si už nepřečtu žádné další tvoje vyprávění. Chybíš tu.
Alasdaire,tam nahoru posílám poděkování za krásná drabblata.
Alasdair to zabalil moc brzy, nuž, tak ať je mu země lehká. Vždycky, když se tu objevil, vytanula mi, kdovíproč, myšlenka na tygry, pro mě nejkrásnější a nejúžasnější zvířata na světě. Přeji mu, aby se v některém svém dalším životě setkal se svým vysněným irbisem.
Já jsem vnímala Alasdaira jako básníka všedního dne. Škoda, že jeho básnická próza už nepohladi a nepotěší novými zkratkami z jeho života. R.I.P.
Jano, jak pokračuje „srůstání“ a celková léčba? Už můžeš chodit (opatrně, pomaloučku)?
Díky za optání, Maričko. Šrouby drží, takže snad srůstám, svaly a nervy kolem zlomenin bolí, ale už pomalu můžu chodit. Jde to kupředu, doufám.
Ta drabblata na chvíli vrátila Alasdaira zpátky mezi nás … o to je těžší to vědomí, že už jsi jinde, kamaráde. Patříš mezi ty vyvolené, kteří zanechají stopu v duši těch, kteří se s tebou třeba jen letmo setkají.
Až se pozdravíš se všemi známými, kteří tě předešli, až se vyobjímáš s bráchou a popovídáš s irbisem, zajdi za Tojefukem – myslím, že si budete mít co říct.
R.I.P.
Krásne drablata,výnimočný človek.Nikdy som ho nevidela,bol mi veľmi blízky svojim videním sveta a súvislosti.Chýba nám,ako veľmi musí chýbať svojim blizkym.Tie deti po bráškovi,ktoré tak miloval….nemožem ďalej písať,dobre nevidím na klávesnicu….
Moji milí, děkuji za krásné rozloučení s milým člověkem. Ačkoliv jsem ho osobně neznala, vstoupil mi do srdce. Myslela jsem, že už jsem se s tím srovnala, a ne, zas je mi do pláče. Proč dokážeme mít rádi někoho, koho jsme v životě neviděli?
S dovolením bych se připojila sem. Líp bych to říct neuměla.
Díky
Nesmírně se omlouvám za špatný obrázek! Už jsem to změnila. Měla jsem včera pozdě večer, když jsem článek připravovala, ukrutné potíže s redakčním systémem, článek nešel a nešel nahrát, zkoušela jsem už i různé prohlížeče a jak jsem hledala obrázek, tak jsem si vybrala „logo“ a klepla vedle…
Už je tam Alasadairův irbis…
Odchod Alasdaira byl pro mne strašně náhlý, nečekaný. Jen ty zážitky, které popsal, by vydaly na několik životů, ale… bratr by jistě ještě počkal, nemusel jsi za ním tak pospíchat.
Sbohem a užij si s bráchou a irbisem ty pampelišky.
O.T.
Dnes v noci ráno ve 4 hodiny umřel Fousek.
Bylo to nečekané.
V pondělí večer začal naříkat a naříkal i v noci. Včera hned od rána byl na veterině na kapačkách. Kolaboval mu organismus.
Čekalo se na výsledky z krve.
Odpoledne jsme si dovezli domů. Celý večer jsme ho zahřívali, už jen ležel v pelíšku, nedokázal vstát. Ale byl klidný. V noci zase naříkal a při posledním bolestivém záchvatu naposledy vydechl v náručí páníčka. Já ho držela za pacičku.
Co to bylo nevíme, jak říkala paní veterinářka mohlo to být rozklad krvinek, ledviny, srdíčko.
Byl ještě mladý, necelých 5 let.
Bolí to a moc chybí.
Až se otřepu, napíšu rozlučkový článek.
Míšo, to je mi moc líto, měli jste Fouska moc rádi.
Fousek šel za mojí Kačenkou, tak tu brečím…taky chci o Kačečen napsat, rozloučit se..ale nějak to nejde..objímám Vás Míšo,oba…
PS: co Hepinka???
Sharko, Hepinka ho neměla moc ráda.
Zatím si s tím neví rady, je zmatená.
Moc chybí ten náš chlapeček kočičí.
Kdo nás bude vítat za dveřmi, vylizovat misku na plech.
Já Míšo vím, že s enemuseli,ale ona si to tak ymusí nějak v sobě pořešit,jen Tě prosím, neberte si hned dalšího…dejte jí čas… dala jsem Tvoji smutnou zprávu na Hady, tak nakoukni..
http://forum.hadopasi.org/viewtopic.php?f=58&t=2647&p=92177#p92177
Sharko dalšího kočičáka si brát hned nebudeme.
Uvažujeme o koťátku, kočička je teprve březí. K odběru bude až začátkem léta.
Míšo, to je fakt smutná zpráva o Fousínovi. U útulkové čičiny ale nikdy nevíš, jak a v čem žila předtím. Myslím si, že tvoje kočmadam Hepinka by svou funkci jedináčka velice uvítala a užívala by si ji. Možná, že by svou vděčnost mohla i projevit mazlivostí. Fousínovi rychlý odchod přej, protože on si svou bolest patrně dost užil, i když asi jen krátce.
Ked Minko I. odisiel za Duhovy most, Levuska tyzden chodila za mnou a spytovala sa, kde je jej bracek 🙁 .
O.T.
Aj u Vas v Cesku je taka zuriva zima? Tu padal sneh este aj v Bratislave.
Yetti,k nám do Moravskoslezského kraje se též vrátila zima, teploty klesly pod nulu a padá sníh.
V Praze sice nesněžilo, ale ráno bylo pod nulou a byly natvrdo zamrzlé louže. Přes den se teplota sice vyšplhala kousek nad nulu, ale byl silný vítr (alespoň tedy u nás v severovýchodní části Prahy, nevím, jak jinde), takže se zdálo, že je ještě větší zima, než ve skutečnosti byla. Jojo, už jsme se namlsali teplého počasí a teď tohle (devil) .
tapuz, ty jsi n z Plzeňska?u nás na Domažlicku je to totiž velmi podobné.Zkrátka si myslím, ž pokoprně e Yga i ostatní šílení otužilci zas vytáhli fusekle a dlouhé gatě.
Nene, jsem v Praze. Ale ono to bude asi všude podobné. Někde to mají ještě vylepšené tím sněhem.
yetti, na jihozápadě 4ech je fakt zima opravdová.Dnes jsem se budila do sněhem zasypané krajiny.kolem 10. sice zasvitlo nakrátko sluníčko, které sníh rozpustilo, avšak zima a vítr jsou dost pronikavé. zs jsem vytáhla aspoň slabé rukavie a vyndala už uklizenou flísovou bekovku.Vít r profukuje vše, v noci a nad ránem mrzne dost)ráno -5,přes den slabě nad bnulou. na zítra se ještě v noci má ochladit na -7. Dneska odpoledne jsme s Jiřím všechny rozkvetlé keře černého i červeného rybízu a angreštu řikryli netkanou textilií.ten mráz je docela hnusný, jelikož mi už několik let po sobě spálil všechny květy na vrcholcích keřů, i když rosničky mu říkají přízemní.Snad aspoň něco zachráníme. Bohužel asi při těch velkých mrazech zařve už pěkně opylená meruňka. Sice je už třtí den její koruna s nasazenými maličkými plůdky přikrytá touže netkanou fólií jako ostatní keře, ale v úspěšnou její ochranu už nedoufáme. Bohužel zdejší mrazy ( žijem na půl cesty mezi Domažlicemi a Tachovem) bývají zrádné. když uhodí, bývají silné a hlavně už kolikkrát trvaly několik dlouhých hodin(od hluboké noci do časného rána),takže fakt dokážou spálit všechny vercholky jak keřů, tak i stromjů. letos jsem musela oželet jostu, na tu už nezbyla textilie , čas ani síla nás dvou. máme ale štěstí, jelikož borůvky( vlastně muchovníky) se letos nějak s rozkbetením loudají, takže mají jen pevná poupata . naštěstí, protože aspoň tohohle ovoce budeme mít docela dost.všechny ze semen vypiplané sazeničky mám stále doma, na vnitřních parapetech. Už jsem přestala důvěřovat novému polykarbonátovému pařeništi, takže jsem nic do něj zatím nepřesunula. Už čekám však na slíbené oteplení a bezmraznost. rajčatům v teple bnytu není dobře, táhnou do výšky a jsou fakt zatímm moc tenká. je jim moc teplo a maj málo světla. Vím to, ale ven do pařeniště zatím kvůli nočnímu mrazům nemůžou. Zničila bych je všechny.Vščera jsem po dešti asněhových přeháňkách ještě stihla zasít svůj oblíbený superhrášek premium, který vysévám vždycky daleko dříve(vloni jsem ho sila už v prosinci).Mám ve všem skluz, ale snad něco aspoň bude. Jdu sklidit do bytu sazeničky kedlubnů, které jsem zapomněla večer venku na okně.
Sharko, Kačenka je za Duhovým mostem? To je mi moc líto, i když vím, žes psala, že to bylo špatné, ta poslední choroba… (hug) (h)
Sharko, Míšo, je mi vašich zvířátek moc líto. Přece jenom je zvíře člen rodiny. Ale už je jim určitě dobře. (h) (hug)
24.3. Dede, odešla moje hrdá,divoká Kačečen, aby si FIP nemohla udělat další zářez…Kačenka ji nakopala do toho jejího koronaviru, co jí napadl játra a odběhla po mejma slzama pevně vystavěném Duhovém mostě zkoumat věčná loviště… ;(
Míšo, to je moc smutná zpráva, a nečekaná. Fousek! Veselej velikej kocour… (hug)
Obávám se, že tenhle smutek je daní za vaši dobrotu, s jakou si berete zvířátka z útulků. Život na ulici je drsný a nikdy nevíte, s jakou skrytou zátěží si kočičku přinášíte domů. Ale Fousek to s vámi rozhodně vyhrál – roky krásného pohodlného života plného lásky (h)
Hepinka možná až teď zjistí, že jí ten pošťuchovací bandita chybí…
Tak u Fouska to, podle výsledků z krve, bylo těžké selhání jater.
Tak koukám, že to mohlo být to samé co u Kačenky… ;(
ach jo, Míšo, hladím po tlapce a objímám na dálku…dali jste mu nejvíc, co jste mohli a teď už je za Duhou spokojený a veselý…tzn. s Honáskem a Kačenkou spřádá tlapkami společnými a nerozdílnými plány, jakou kočičku/kocourka Vám nejlépe za sebe vybere…
Už jsem si tuto smutnou správu přečetla na Hadopasech – je mi to líto, Fousek přeběhl přes Duhový most moc brzo. Jestlipak se už sešel s Honáskem?!
Míšo, jak je to, sakra, možný? Je mi to moc líto, měl u vás takový krásný domov, měli jste ho tak rádi. Fousek byl u vás jistě moc šťastný, i když to trvalo jen pár krátkých let. A to se počítá, to je hlavní! (cat)
Míšo,Sharko, soucítím s Vámi a Vašich zvířátek je mi moc líto.Přišla jsem postupně o kočičku, měla deset let a kocourka,ten měl čtyři roky. Dnes mám volat vetovi, jaké jsou výsledky odběru krve u Matěje, klepu se obavami od rána. Všechny jsem přinesla z venku a strádání se zřejmě podepsalo na jejích zdraví.
Janino,jak jste dopadli? Co Matěj???
Míšo, je mi to moc líto, hladím po tlapkách. (h)
Ach milá Míšo, tak tohle je šokující zpráva! Krásný, milovaný a hlavně mladý Fousek už není ;( Nesmírně smutná zpráva a je mi vás obou velice líto. Hladím vás oba na dálku, vim, že s takhle nečekaným odchodem se dlouho a špatně vyrovnává.
Krásné povídání.
R.I.P.
Tak tu tak sedím a sice nebulím, ale přemýšlím o jakési nespravedlnosti v tom, jak dlouho tu budeme. Čtyři měsíce se snažím vypořádat se s odchodem své nejstarší a nejlepší kamarádky a zatím nepříliš úspěšně.
Já bulím. Četla jsem to snad natřikrát, pro slzy to nešlo. Musela jsem to jít vydýchat ven.
Měl jsi tu být Alasdaire ještě dlouho s námi, napsat ještě tisíc drablí, prožít tisíc dobrodružství…
Bůh buď milostiv Tvé duši
R.I.P.
Inko,já to mám od září asi stejně. Není dne kdy bych si ji nepřipomněla. Byla velmi činorodá, pracovitá, hodná, prostě sousedka a kamarádka.
Táhly jsme to spolu pomalu padesát let, seznámily jsme se ve druhé třídě na rekreaci a za dva roky jsme se potkaly v nové škole. Od té doby jsme byly spolu, v poslední době dost často. Měly jsme to jako ty dvě vězeňkyně, co spolu sedí 10 let a obě najednou je propustí. Stojí před tou bránou a jedna povídá druhé: Ta odpoledne přijď a dopovíme si to. My se třeba rok neviděly, nebyly mobily, začly jsme tam, kde jsme naposledy skončily. Zbylo mi po ní vnouče
Je mi luto, ako nas opustaju priatelia, ktorych mame radi. Tak tu sedim a bulim.
Co sa vlastne Alasdairovi stalo ?
Bol chory, alebo mal nehodu?
Krátká těžká nemoc – to je jediné, co vím. 🙁
R.I.P.