„Rozinko, pojď sem honem, je tu Malá panička!“ Domem se nese jásavý hlas mojí paničky a já vyrazím tryskem k domovním dveřím. Mám Malou paničku moc ráda, i když je větší než velká panička a malou jsem ji vlastně nezažila.
Zrovna brzdím pod schodama, když mi dojde, že je to zase podvod. Kdepak dveře! Panička volá z pracovny, což znamená, že tu žádná Malá panička není, je tu jen obrazovka. Nemám to ráda! Proč panička říká, že tu někdo je, když není? Obrázky v počítači, i když mluví vcelku odpovídajícím hlasem, já za návštěvu nepočítám!
Nakouknu do pracovny. Jasně, Merlin se předvádí! Otírá se o monitor a Malá panička na něj oddaně šišlá. Dokonce i Polárka čučí z poličky! No jo, kočky. Copak nemáte nos? Nikdo tam není! Já to cítím úplně přesně!
Je mi smutno, protože bych taky chtěla Malou paničku, ale živou! Víte, jak krásně ona voní? Nejen jako sama ona, nebo taky jako verbena, kterou má ráda. Voní i po vanilce, dortech, citrónech, kávě, trošku po starém dřevě, vosku na nábytek a maličko i po různých čistidlech.
Nemusejí na mě mluvit, abych všemu rozuměla! Mně stačí se na svoje lidi podívat a trochu začichat, abych věděla, jestli jsou veselí, smutní, jestli je něco bolí nebo se neshodnou. Víte, že emoce mají svůj pach? Nebo se kouknu, jak stojí, jak naklánějí hlavu, jestli mají ramena napjatá nebo uvolněná, jak blízko k sobě jdou a prostě vím.
Mám ráda, když panička pohladí pánečka po tváři – znamená to šťastný mír. Stejně ráda slyším, když ji páneček škádlí. Nepotřebuju poslouchat slova, poznám škádlení líp než panička sama! A oni přijdou s pitomou mluvící obrazovkou.
Ale už je tu panička, mazlí mi hlavu a šeptá: „Já vím, mě se taky stýská, když je takhle daleko. Neboj, ona zase přijede a pak ji celou poskáčeš, viď?“ Olíznu paničce nos a jsem ráda, že mě chápe.
Přeju vám krásnej chlupatej den a příští týden zase na shledanou!
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, pořad Svět zvířat, 2017
PS: Odkaz na pořad není teď (v neděli večer), dostupný. Dávám odkaz na hledání pořadu Svět zvířat a jak zjistím, že je Rozárka k dispozici i v mluvené podobě, odkaz přidám.
Dnes je to jednoduché: umějí vaše zvířata reagovat na technologie? Zajímá je televize, komunikují u Skypu?
Já musím říct, že jsem si vzala pro Rozárku vzor z našich psů – jak není u hlasu pach, je to podvod a odmítají reagovat, i když hlas poznávají. Popravdě, takové telefonování je obvykle naštve, protože se těší, že ten někdo je tady a on tady není. Tedy Max vlastně uměl poslouchat telefon… to je pravda, Skype a kamery už ale nezažil. Takže to, co píšu, platí pro vlčouny:))
U nás Čita a Jenka nic.
Zato Conny a Mia jsou vyloženě TV divačky, Mia sleduje Tv téměř nepřetržitě a všechno, pak usne, celý přednosta. 🙂
Conny zajímají hlavně zvířata, jakmile nějaké uvidí i třeba sochu zvířete,čučí a buble a buble. Dokonce reaguje i na zvířata kreslená, taky reaguje na hudbu, jakmile zazní znělka reklamy na kočičího Felixe, už letí k TV a číhá na tu kreslenou kočku a vrčí na ni. Tohle jsem ještě u našich předchozích psů nikdy nezažila, boxerkám to bylo jedno a Daník taky nic.
Eh, řekla bych, že Mia miluje každou intelektuální zábavu, která po ní nevyžaduje příliš velký výdej energie 😀 Ale uznávám, že to mohu vidět špatně:))
Conny je zajímavá – naši psi uměli vrčet na autentické sochy (medvěd u jezera v Norsku, levharti (či co to je) před Ufem v Trutnově a tak. Ale kreslená zvířata v telce, to mi už přijde jako unikát! (wasntme)
Tak jak kočky, tak Trixie na TV neragují. Jen když je ve filmu moc randál (delší střelba atd.) tak je vidět, že to Trixie není přijemné a my raději na ten moment rychle snížíme zvuk. Někdy, když si na PC přehrávám natočená videa zpěvu ptáků a Trixie je poblíž, stříhá ušima. Tyhle zvuky zná, ale „z venku“ a je vidět, že ji trochu mate, jak to, že se najednou ozývají zevnitř.
Včera k večeru k nám dorazila Hanča se synem. Dlouze jsme si u večeře povídali, jsou oba moc fajn. Teď po delším posezení u snídaně vyrazili do Montgomery a zase se k nám vrátí na další noc. Trixie je bez nejmenšího zaváhání přátelsky přivítala a obcházela stůl s nosem u okraje, jestli se nad chudinkou někdo nesmiluje. Kočky nejprve vystrašeně utekly, ale dneska ráno nám Rusty dělala (trochu s odstupem) doprovod při obcházení zahrady a pak se už se vyvalovala Hanče u nohou a nastavovala bříško k podrbání. Woody je stále plaška (to se dalo čekat), ale také se už trochu osmělila. Bílá Indy se kupodivu nechala pohladit a dokonce i zvednout do náruče. Dokonce se prý ani nedomáhala vypustit z domu (spala tam s nimi). A oba drželi na dlaních dvě naše želvy.
Jééé, Hanča je u Maričky! Zdravím Vás všechny,moc!!! (h)
Pro Maričku :
http://doma.nova.cz/clanek/rodina/dojemny-pribeh-pratelstvi-japonske-babicka-a-jeji-kocky.html
děkuju Jenny, dojemné soužití a krásnou kočkou. Bohužel naše Indy je proti té japonské číče sotva poloviční. Je opravdu hubeňoučká(ač se fakt snažím ji „vykrmit)a navíc je na ni v poslední době těch jejích 15 let nějak přílíš vidět 🙁
Páni, Maričko, tak Indy má už 15 let, toto utíká, naše Čita byla dost nemocná, ledviny a nekrózu jazyku ale už je v pořádku a má nádhernou srst.
Zůstává však pořád štíhlá, Mia ta je jednou taková a jak říká Dede, raději se nechá přenést, než by se pohnula a toto jí činí velké potěšení. :-)) letos mají kočičí děvčata taky už 11 roků, kdo by to byl řekl,že jo ?!
Jé Maričko, to je moc fajn, že to setkání vyšlo! 🙂
S tím kraválem od filmů – stále mě překvapuje Ari, s jakou oddaností spí u všech Martinových filmů – ať tam burácí cokoliv. S jejím sluchem! (fubar) Holt, láska k pánečkovi toho překoná hodně:))
Někdy loniv zimě jsem jela na kontrolu k lékaři. A jak jsem vystupovala z auta, na parkoviště přijíždělo auto, které se hudbou téměř otřásalo, „upozorňovalo na sebe“ už z pěkné dálky, navíc okna byla otevřená (aby si tu „skvělou hudbu“ užili i ostatní. Když mladý kluk-černoch zaparkoval, nejprve vysadil z auta malou, tak 3 letou holčičku a pak ještě maličké miminko v sedačce. Úplně mi to hnulo žlučí !Musela jsem se móóc držet, abych tomu „tatínkovi“ něco neřekla, nebo ho tam někde na klinice nahlásila(zbaběle jsem neudělala ani jedno). Jsem přesvědčená, že obě tyhle děti, než dospějí školního věku, budou mít trvalou vadu sluchu. I teď, jak to píšu mám na toho kluka vztek.
Právem máš vztek. Těm dětem to muselo škodit, sluch se poškodí dost snadno, viz skvělý článek v minulém New Yorkeru…
Kocouři reagují na některé zvuky v televizi, jsou schopni ji převrhnout, když slyší cvrlikání ptáčků. Znepokojuje je mňoukání koček z televize, psí štěkání je nechá v klidu.Když přijdu z venku, jdou mne kocouři očuchat. Pokud jsem hladila psa, urazi se a někam nespokojené zalezou.
Janino, moje psiny by se s tvými kocoury snadno dohodly na tom, že pánečci mají být věrní svým zvířatům a nehladit ty cizí! 😀
Donda komentuje psí a vlčí videa. Já jí k tomu říkám: „To jsou jenom obrázky, ticho!“ Zajímavé je, že si video zapamatuje jako falešnej poplach a nejpozději při třetím puštění už udělá otrávený ksicht – Obrázky! Furt obrázky! – a kašle na to.
Jinak moji psi po skypu / telefonu mluvit neumějí. Snaží se dostat za tu krabičku, aby tam našli toho člověka celého, a ono to nejde. Škandál! Donda pak komentuje, Melly jde zhnuseně zalézt. (Penuška natáčela hlavu a po vyzvání z krabičky pískla, Riki olizovala sluchátko.)
Jo, vlčí vytí spolehlivě vybudí i moje holky:))
Z našich dvou zvířat sleduje přírodopisné dokumentární snímky kocour Dareček. Se zaujetím a vydrží dlouho. Ajvi obraz nesleduje, spíše zvuk. Asi to souvisí s odlišným viděním obou živočišných druhů a spůsobem lovu.
Náš kocour Matýsek když byl malý, tak se s námi rád díval v televizi na snooker a „lovil“ ty pohybující se koule 😀 . Už to samozřejmě nedělá, za ty roky mu došla pošetilost jeho počínání.
Jinak je televize nijak zvlášť nezajímá. Ale kocour Toníček přímo vášnivě miluje modem a dekodér v jednom. Je to taková malá bednička a když je puštěná telka, tak hřeje. Toník si lehne těsně vedle ní a opře se o ni zády, anebo si lehne rovnou na ni, spí a vyhřívá se a asi se mu zdá, že je v ráji.
Zneklidní jenom v případě, že v telce zamňouká kočka. To se hned začnou poplašeně rozhlížet, kde je ten drzý vetřelec.
Na hlas v telefonu nijak nereagují.
Všichni samozřejmě rozpoznávají, jakou mám zrovna náladu, a když jsem smutná, tak mají péči.
Jé Tapuz, a nemá problém se zachlupeným dekodérem? 🙂
Jo a moji psi vlastně reagují na psí zvuky! Na vytí vlků nebo kňučení štěňat. Když jsem si pustila cosi na FB a pes tam vydával ustrašené zvuky, vyskočila i Berry připravená bránit… Koho? Před čím? Pak byla zmatená. Tak už jim to radši nepouštím 🙂
No já tuším, že ty chlupy tomu modemu určitě neprospívají. Pořád je z toho ometám a když luxuju, tak se snažím je přes takové ty postranní mřížky vytáhnout ven. Zatím to funguje (wave) . Nemám to srdce mu to znemožnit, on přitom vypadá tak šťastně (h) .
Zikmund na něm taky lehává … 😉
Proč by měly chlupy vadit?
Tak možná naivně si myslím, že zahlcení chlupy a prachem nesvědčí žádné elektronice. Podle mě to snižuje hlavně účinnost ventilátorů, filtrů a podobně, takže se celý systém pak může přehřívat a nepracuje tak, jak by měl. Navíc ani přístroj zvenčí obalený chlupy není zrovna nic pěkného. Ale to už je individuální 😀 .
Myslím si to samé. Já jsem kdysi měla tento problém s počítačem, který stál na zemi.
No já nevím. Z telefonu je ten hlas moc nezajímá, zato v televizi dokážou seřvat i mlčící animovanou kočku 🙂
Jinak naprosto perfektně chápou, jak se cítím a tak. Pak se nenápadně vnucují 🙂 Jo a kavalíři trikoloři považují za svou povinnost hřát paničce v posteli studené nohy, blenheimku Světlušku nikdy ani nenapadlo mi vlézt pod duchnu.
Hm, jak loví kavalíři? Sledují kořist očima? 🙂 To bys mohla vědět, ne? Když vezmu vaše denní zábavy se zajícema… 😀
Eh, mírně OT: já jsem si taky myslela, že moji psi do postele nejdou! No, Berry dobrovolně opravdu nejde, je jí horko. Ovšem Ari došla k názoru, že „dovolená“ znamená, že se bílej pes v bílém hotelovém povlečení snadno ztratí 😀 Nevím, jaké emoce si ten první večer mezi námi přečetla, ale do postele nastoupila rychle a nadšeně rovnou s pánečkem 😛
Většinou očima. jen Karamel navíc jede pořád s nosem u země- prostě náš tříbarevný unikát 🙂
S pesanmi nemam skusenosti, ale kocky spolahlivo vedeli, kedy som chora, alebo smutna. Co sa technologii tyka, klabosnica PC je vynikajuce miesto na vyvalovanie sa :} .
Minko I. s oblubou sledoval v TV prirodopisne filmy o vtakoch. Ak vtak zo zaaberu odletel, mraukos sa isieel pozriet za TV, ci tam nahodou nie je :} .
Yetti, viděla jsem dost koček koukat se zájmem na telku a naše kočky kdysi byly ochotné „hovořit“ s kamerou 🙂 Andy si je tak na dálku doma kontroloval. Řekla bych, že zvířata na obraz reagují podle toho, jestli ze své přirozenosti loví „očima“ nebo „nosem“ 🙂 Ti, kdo se orientují na pach kořisti, mají podle mě tendenci obrázky na obrazovce spíš ignorovat, než lovci „koukací“:))
Naši chlupáči na telefon reagují přesně jak píšeš. A když v televizi něco zaštěká nebo zamňouká tak Lux vyletí a jde to seštěkat nebo štěká rozpačitě, takové to: blaf blaf, co to je, kde to je? , asi podle tónu toho zvuku. Legy, ten to moc neřeší. Zato postel, tu na chvíli má rád. Lux ne, asi mu je teplo, má hustší kožich.