BTW: Kočárky

O víkendu u nás byli mladí a poprvé ani ne dvouměsíční Katrinka, takže jsem po oba dva dny vyrazila na hrdou babičkovskou kočárkovou jízdu po okolí. A jak jsem se bavila se známými – hlavně ženami, překvapilo mě, jak často si se vzpomínkou na své děti vybavují i kočárky, ve kterých je vozily.

 

Když vezmete, jak krátkou dobu svého života děti v kočárcích tráví, tak musím uznat, že i já si je pamatuju velice přesně. A to nejen kočárky svých dětí – pamatuju si i v čem jezdily mé o dost mladší sestřenice, můj synovec i neteře a podle fotky si pamatuju bájný osmipérák, ve kterém jsem jezdila já. Řekla bych, že u mě to byl zájem podobný zájmu o auta – prostě vnímáte typy a tvary a vývojové trendy:))

Dá se říct, že kočárky na děti sice nepoužíváte dlouho, ale ty časy jsou nezapomenutelné. Nejen pro tu prvotní hrdost, s jakou vyvezete novučičkého potomka do světa, ale i pro ty další dny, kdy se s ním snažíte jezdit hromadnou dopravou, zdoláváte četné schody, cpete kočár do auta, případně tisíc potřebných věcí do toho kočáru, jste-li na cestách.

 

Osmipérák – u taťky jsou staré fotky s mojí elegantní maminkou a tímto kočárkem:))

 

Já jsem u Marka měla ještě navíc jezevčíka Maxe, který byl naučený běhat vedle kočárku a v případě cestování hromadnou dopravou do něj nastupovat – v dolním koši měl udělané místečko, kde stával nebo ležel. V metru, autobusech, tramvajích… Byl navíc naučený, že tam jezdí i na jezdících schodech v metru, zatímco obyčejné schody vybíhal a na jejich vrcholu na mě s Andym čekal – než jsem sehnala někoho, kdo mi s kočárkem pomohl, nebo než jsem s ním vydrncala po těch schodech sama.

Když jsem hledala fotky kočárků, tak jsem zjistila, že mám odpovídající obrázek jen u Markova (jakýsi německý, koupený od sousedů na sídlišti, byl „manšestrový“, tmavě modrý) a pak ten současný, ve kterém jezdil Patrick a teď jezdí malá Katrinka. Na netu jsem našla obrázek „vajíčka“ od Liberty – typ, co měl Andy, jen já měla tmavě modrý. A taky jsem našla obrázek toho správného osmipéráku, ve kterém jsem jezdívala kdysi já.

 

Takový kočárek jsem měla na Andyho, jen tmavě modrý (foto z internetu) 

 

Všechny naše kočárky, včetně sporťáků, musely jezdit terénem, takže jsem byla ráda, když si i naši mladí zvolili terénní variantu od Inglesiny. Musím uznat, že toho vydrží dost a je i jakž takž velký. Přesto se mi zdá, že většina korbiček současných kočárků je dimenzovaná tak na děti do půl roku – pokud mají na půlroce fusak, tak je to taktak.

Velkou výhodou proti starým typům kočárků jsou nastavitelné rukojeti – pamatuju se, jak kdysi před těmi cca 30 lety trpěly moje vyšší kamarádky a jejich manželé, když se museli k nenastavitelným kočárkům ohýbat. Novější typy od Liberty (hlavně ty trojkombinace – ach, ty se mi líbily:)) byly už přece jen vyšší, ale i tak jsem často vídávala hlavně tatínky, jak se snaží postrkovat kočárky nataženými prsty…:))

 

Markův kočárek – také byl tmavě modrý, jezevčík pak byl rezatý:))

 

Co nechápu je současný masový výskyt hlubokých kočárků, které nemají žádné nebo jen pro forma odpružení. Že by se předpokládalo, že rodiče budou s dětmi jezdit jenom po hladkých podlahách nákupních center? My máme doma na Patricka nehoupací sporťák (záložní kočárek, aby mladí nemuseli tahat svůj, když jezdili k nám) a když mi v něm už ne úplně miminko Patrick občas usnul, vadilo mi, když jsem viděla, jak mu na nerovné cestě (my tu v podstatě jiné nemáme:)) drncá hlavička.

 

A tak dneska vyhlašuju téma – kočárky! Jaké byly, jaké jsou. Jaké se nám líbily, po jakých jsme toužily (ano, obvykle touží spíš maminky než tatínkové:)), jaké jsme měli na naše děti, jaké mají vnoučata. Tak co, s čím jste jezdili nebo jezdíte vy?:))

 

Paměť vám osvěží, pokud si v googlu zadáte vyhledávání obrázků podle hesel „historické kočárky“ nebo „kočárky Liberta“. Já jsem našla i tyto zajímavé stránky… http://historickekocarky.717.cz/

 

Terénní vozidlo, ve kterém teď jezdí malá Katrinka:))

Aktualizováno: 11.4.2017 — 19:52

70 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tak já to měla horší, sháněla jsem dvojkoráb. Naštěstí v Kolíně je specializovaný obchod s kočáry, takže jsem pořídila kombinaci, sportovní kola, dobré odpružení, lehký a prostorný a krásně oranžový.
    Napsala bych ještě nějakou veselou historku, ale nějak nemám náladu. Proč tak moc může člověku do srdce vstoupit někdo, koho v životě osobně neviděl? 🙁

  2. Mně vozili ve velmi hluboké a široké proutěné košatině, kolečka skoro nebyla vidět a ten kočár vypadal jakoby plul po cestě,hotový koráb.
    Synka jsem odvozila v semišové modré Libertě, co to dalo shánění, než byl kočár k dosažení. Za to potom objezdil všechny možné terény a stažen pevnými řemeny – vanička + spodní konstrukce, sloužil synkovi jako neuvěřitelné skákadlo. Dokonce jsem kočár ještě úspěšně prodala.

  3. Kačenku (začátek 80. let) jsem vozila v takovém tom s okýnkama, tenkrát to bylo děsně „in“ (inlove) , i když časem se vyskytly názory, že to dítěti vadí, že kouká na stranu a placatí si hlavu, že nemůže spát a jánevímcoještě :S … akorát na rozdíl od některých předřečníků zhruba podobného věku nepamatuju, že by byly tehdy kombinace, já musela kupovat zvlášť hluboký, zvlášť sporťák a zvlášť potom ještě „golfáče“, jedny z prvních (h)

    za sebe – myslela jsem, že jsem jezdila taky v košatince, a ono houby, našla jsem obrázek sebe sama v kočáru!!!!! 😀 mimochodem, používají se dnes ještě vůbec kšíry??? považuju ta zcela nezbytnou věc (nod)

    foto zde: 1url.cz/StkDd (rofl)

    1. Bedo, kšíry se stále používají,kromě těch do kočárku se prodávají i kšíry vodící. Myslím, že je to dobrý nápad. Pamatuji si, jak mne bolela záda, když jsem ohnutá učila děti chodit.Vnučka už má pro malou koupené oboje.

  4. Jsem doma a vzpomínání na kočárky jsem si užila. Sama jsem coby dítko jezdila taky v osmipéráku, který pak byl neocenitelným pomocníkem na chatě – vozilo se v něm dříví z lesa (občas jsem seděla navrch 🙂 ).
    Synek jezdil v poměrně ošklivé modré Libertě, té nejobyčejnější. Měli jsme kočárek slíbený od tchánů, ale nějak měli dost času a já už byla s miminem doma a on dostal průjem, takže jsem s ním chodila denně k doktorce. V náručí. Takže jsme prostě zašli do krámu, kde naštěstí kočárky měli (ono v té době to nebylo úplně jisté), a prostě jsme jeden koupili.
    Synek pak miloval klasický sporťák, kde stál opřený o boudu. Kupodivu nikdy nevypadl 😀

  5. Milí, mám pro vás špatnou zprávu. Můj drahý kamarád a kolega Alasdair zemřel po krátké a moc těžké nemoci se kterou se sice rval jak tygr, ale nebylo to nic platný. Tak to jsem vám chtěla říct. Zapalte mu prosím svíčky, ti kterým se jeho povídání líbilo. Já jdu asi zase bulet.

    1. Je mi to moc líto – večer svíčku zapálím a pošlu pozdrav za Duhový most. Vloni v tuto dobu jsem četla jeho úžasná drabblata.
      Budeš nám chybět, kamaráde Alasdaire (rose2)

    2. Ale ne, to je mi moc líto. Hodně síly všem jeho blízkým. Svíčku zapálím večer….

    3. To je mi moc líto, Akeretto, nejdřív jeho bráška a pak on… věřím, že vám všem bude moc chybět – a bude chybět i tady. (f) Svíčku zapálím. (h)

    4. To je mi moc líto. Svíčku zapalím. Odpočívej v pokoji, znala jsem tě jen krátce a virtuálně, ale byl jsi mi i tak blízký. Budeš tu chybět.

    5. Ach ne! Myslela jsem na něj, proč najednou přestal psát svá nádherná drabble. Drž se!

    6. Ach, to je mi moc líto. Myslela jsem, že se neozývá proto, že odjel na nějakou svou dalekou vysněnou cestu. Daleká je, vysněná ne… Svíčku zapálím…

    7. Je mi to mi líto, svíčka hoří a já vzpomínám na výjimečné články a výjimečnou osobnost.
      R.I.P.
      A všem hodně sil.

    8. Akeretto, to je strašně smutná zpráva. Jdu zapálit tu svíčku. Drž se, děvče, jak jen to půjde. Alasdaire, šťastnou cestu. (u)

    9. Svíčka na cestu k irbisům už hoří. Sbohem Alasdaire. Je mi smutno i když jsme se potkávali jen virtuálně.

      1. Ale ne! Akeretto, myslím na Tebe a doprovázím Alasdaira modlitbou na nejdelší z cest. Dokázal se stát tak blízkým i nám, kdo jsme ho neznali, jak potom musí být Tobě. Hodně síly.

        1. Sem sa prilepím-dozvedela som sa to len dnes.je to najdlhšia cesta,budú ho sprevádzať naše myšlienky i modlitby.Všetkým nám bude chýbať.Veľa sily rodine a kamarátom.R.I.P.

    10. AKERETTO, PROMIŇ TO FAKT NENÍB ŽERT, ALE PRAVDA PRAVDOUCÍ,ŽE ALASDAIR UŽ NENÍ MEZI NÁMI?TI NEJ,LEPŠÍ ODCHÁZEJÍ NA DRUHÝ BŘEH MOC BRZY. VYPLAČ SE,SNAD SE TI ÚPŘI PLÁČI ULEVÍ. JAK DLOUHO TO JE, CO TU ALASDIR VZPOMÍNAL NA SVÉHO ZEMŘELÉHO BRATRA , NA TO, JAK SPOLEČNĚ MUZICÍROVALI A JAK ON SÁM ZTRATIL DO OSAMĚLÉHO MUZICÍROVÁNÍ CHUŤ. A NYNÍ ČTU, ŽE OBA BRÁŠKOVÉ NYNÍ POŘÁDAJÍ SVOJE KONCERTY SPOLU, ALE PRO ZCELA JINÉ POSLUCHAČE. BUDE NÁM TENHLE CHLAP MOC CHYBĚT. JEHO VYPRÁVĚNÍ BYLA TAK ZAJÍMAVÁ, ALE TAK ŘÍDKÁ…SVÍČKY NA JEHO POU´T DO NEKONEČNA UŽ HOŘÍ.HLADÍM TĚ A OBJÍMÁM,PROTOŽE SAMA VELICE DOBŘE VÍM, JAK ZTRÁTA NEJBLIŽŠÍHO DOKÁŽE BOLET. SEBER HODNĚ VŠECHNY SÍLY A VŠECHEN BOL A ŽAL PŘEKONEJ.ON BYL STATEČNÝ, TY MUSÍŠ BÝT JEŠTĚ STATČENĚJŠÍ.

  6. Já jsem jezdila samozřejmě v bílém osmipéráku, jak o tom svědčí řada rodinných fotek. Byla první polovina šedesátých, kdy i běžné každodenní předměty byly elegantní, a tak moje elegantní maminka drandila po holešovických ulicích s tímto elegantním kočárkem. Doba vysokých barevných kočárků měla teprve přijít.
    Dnes vyráběné kočárky mají samozřejmě nejrůznější šikovná hejblata, kdejaké jejich části jdou různě rozdělat, sklopit, otočit, vyměnit a podobně, o tom není sporu. Je jen škoda, že veškerá elegance je tatam. Mnohé kočárky, zvláště když jsou osazené jako sporťáky, vypadají jako malé bitevníky s úctyhodnou změtí mohutných trubek, páček, držadel, košů a s malým prostorem pro dítě. Taky barvy, ovšem stejně jako u oblečení, automobilů, nábytku a vlastně téměř všeho, se víceméně omezily na šedou, černou, šedočernou, někdy s malou příměsí tmavě modré, khaki nebo tmavě zelené. Když někdy probleskne nějaká veselejší barva, je to pomalu zázrak a pastva pro oči.
    Mimochodem, měli jste taky jako hračku tuhle slavnou plastovou kočičku? http://www.designmagazin.cz/udalosti/58980-ceskoslovensky-design-60-let-vystaven-v-olomouci.html

    1. Měli. 😉 I MLP, i já. Tu mou pak z kraje 90. let rozkousala Alfinka, pejsek mojí máti a jejího přítele, jezevčík. Tehdy nám to líto nebylo (a není doteď, Alfinka byla moc milé zvíře), dneska se za tu hračku ale platí málem zlatem, je to designový kousek.

    2. já měla a moji rozbila ségra. Ale přednedávnem jsem jednu zachránila z kontejneru, takže až nebude na chleba, půjde kočka na vandr

    3. měla a když jsme se ptala mamky,kde skončila,tak mi řekla,že ji před několika lety vyhodila..když uklízela sklep…

        1. Ale pamatuju si, jak se jí naše děti bály, vůbec se jim nelíbila. Ostatně mě jako malé taky ne a taky jsem se jí bála.

  7. Na kačku jsme měla manšestrovou šedou Libertu z druhé ruky, byla to velká trojkombinace. Pak sloužila všem rodinným dětem na chalupě, bylo to velmi terénní vozidlo. Pro Kubu jsme koupila v Polsku tmavě modrou trojkombinaci se vzorem domečků (nevěděli jsme pohlaví mimina, nechtěl ukázat) a pamětliva rozměrů Kačky jsem vybrala to největší, co na tržišti bylo. Naštěstí. Pak jsme ten kočár ještě prodala, ale dalo se s ním kodrcat i přes kolejiště zrušené vlečky do fabriky. Prostě teréňák 🙂
    Můj bratr si pořídil s novou ženou nové mimi a kočárky byly k prodeji především černé. Nejhorší prý byl černej se záclonkami, taková apartní rakvička 🙂 Mají šedozelenej, ale já si stejně myslím, že kočár má být na ulici vidět a mydlila bych výrobce jak nezralé žito.

    1. Eh Matyldo – taková pěkná rakvička! Jo, přesně jsi vystihla moje pocity z pohledu na černé kočárky, černé i zevnitř!
      I já mám pocit, že by kočárky měly být vidět – a taky by měly být trochu veselé, patří přece k dětem? Jinak si pamatuju ten povyk, když si kdysi pořídil můj bratranec na svého prvorozeného hnědý kočárek s béžovým vnitřkem. Teta i babička měly pocit, že jak miminko není v bílé, tak to prostě nefunguje. A to šlo vcelku světlé a něžné barvy:))

      1. Vůbec si myslím, že výrobci čehokoli dětského nemyslí nebo nemají děti. Když byl Kuba malej, tak se oblečení pro děti vyrábělo ztv v pouštních barvách- takže béžová a šedá. Děsnej hit. jenže já jsem potřebovala aspoň barevnou bundu, jelikož harantě pořád někam frčelo nadzvukovou rychlostí, tak aby bylo aspoň vidět. Tehdy jsme milovala vietnamské obchody- měli barevné 🙂

  8. Jo kočárky to je krásné téma.

    V takovémto vozili mě, jen byl celý bílý.
    http://www.extra.cz/images/thumbs/d1/2d/d12d3aa-106961-liberta-1965-658×900-fit.jpg
    Byl docela velký a já malé nedonošené 2 kg miminko. Prý jsem tam vypadala jako panenka.

    Na kluky jsem měla kočár stejný, jsou po sobě za 20 měsíců. Měla jsem vínovou trojkombinaci, vevnitř světle béžová. Podobný tomuto https://i.bazak.cz/static/i/z/n/o/146423247823783649.jpg

    Kočárek byl dobře odpružený a velký, pohodlně se do něho vešli i s fusakem. Pak ještě sloužil jako sedačka. Stál tehdy ukrutných 2.000,–CZK, ale ještě jsem ho za polovinu prodala.

    Dnešní kočárky se mi zdají malé, dítě se tam vejde jentaktak. A navíc moc se mi nelíbí ty černé barvy. Kočárek má být veselý.

    1. Jé Míšo, po té trojkombinaci jsem strašně toužila a pamatuju si i tu cenu – jenže tehdy na to fakt nebylo. 🙂 Jednou jsem ten kočárek měla půjčený od sousedky se starším dítětem (nevím, co bylo s naším) a byl přesně tak dobrý, jak jsem si myslela 🙂
      A tento typ kočárku, v jakém jsi jezdívala ty, měla maminčina sestřenice na svého prvorozeného. Pamatuju si, že mě poslali vozit kočárek a dítě ne a ne usnout 😀

      1. Já jsem asi úplně opožděná, vůbec netuším, co ta trojkombinace byla. My měli pro syna takový ten proutěný z „jakože“ manšestru (vypadal pěkně, ale to bylo asi tak všechno, pořád mu upadávala kola), pro dcéru cosi květovaného od známých.

        1. aido, trojkombinace byl typ kočáru, který měj uvnitř zabudouvanou tašku, která se dala vyjmout i s mimi.Kočár sloužil jako hluboký, pokud bylo třeba zima apod, ale dal se z něj udělat snadno kočár sportovní na už větší dítě. podotýkám, že sice vím, co trojkombinace byla a je, ale nikdy jsem tuhle vymoženost na děti nevlastnila. obě naše holky jsem odvozila v úžasně prostorné a velice stabilní libertě, kterou jsem dostala od své sestry opo jejích dvou chlapcích. na nový kočár jswem tehdy neměla peníze, avšak tahle pod+ěděná lůiberta byla naštěstí tak skvěle stabilní, že ji nedokázala ani jednou převrátit neustále v ní skákající mladší dcera. a když došlo na lámání chleba, vešly se tam docela klidně holky obě.věrka byla hodně malá, ale petra vážilůa v rioce 15 kg. když ale Petra začala během vycházky usínat, klidně jswekm ji položila do liberty k věře. krom toho liberta byl opravdu skvělý kočár, který odvozil spousty dětí-mé dva synovce, pak mé dvě dcery, načež ještě putoval k bratranci do Prahy, kde se narodila malá zuzanka. Poté kočát léta sloužil na synka mé kamarádky, ale už jen jako kočárek chatový. nyní ješt i po 33 letech provozu slouží na kamarádčině chatě dál. Vozí see s ní kožené m z lesa dříví a je stále dobrý. Jen ty řemeny, jimiž byl spodek kočáru uchycen ke konstrukci s korbičkou se musel jednou vyměnit. v současných moderních vozítkách by se mi malá Věrka jistě zmrzačila.

    1. Košatina! Jo, na ty se pamatuju. Naposledy jsem ho viděla v provozu v Litomyšli, na zahájení Lázní ducha… 🙂

    2. V čem jsem se vozila já,to nevím.V košatine jsem vozila sestru, když mi bylo třináct.Košatina byla hrozně těžká a já hrozně hubená. Vnučka má pro čtyřměsíční Elenku trojkombinaci ve světlé barvě, koupenou v blízkém Polsku.

    3. sharko, nás ve velice podobném osmipéráku odvozilin rodiče obě dvě a ještě nám pak dlouho sloužil na panebnky, když se vrátil po své „služební“ cestě po několika příbuzných, co měli mladší děti. Dneska by se na burzách takovýhle kočár vyvažoval zlatem.

  9. No, já jezdila v osmipéráku, taky máme doma několik fotografií s fešnou maminkou, zrovna tehdy byla móda krásných širokých taftových sukní, moc jí to slušelo.
    Vzhledem k finančnímu nedostatku zakoupili jsme kočárek druhé jakostní třídy v bazaru, barva světlounce zelená. V té době jsme bydleli v Kolíně pod elektrárnou a stálý popílek mi stále ten kočárek matlal a když ne on, tak dozajista Gaston, který svého „bratra“ hlídal a často na kočárek vyskakoval. Jo a kvůli tomu kočárku jsme museli vyměnit auto, protože do Trabantu s jeho blatníky dovnitř se nám nevešla korbička na zadní sedadla. Ale kočárek byl fortelný a přežil naprosto vše. Přežil i Kačku, která zvládla převrátit kočárek na všechny strany, což prý možné není. Když jsem ji vzala s sebou na zahradu, tak jsem kočár vázala mezi dva stromy a tak asi půl hodiny v něm vydržela…

    1. Jo jo, Markův kočárek byl taky pořád ošlapaný, protože jezevčík Max miminko pravidelně kontroloval 😀

      Jo, o převracení kočárků taky něco vím – Andy visíval na boku kočáru, aby se mohl dívat, jak se točí kolečka, Marek se obvykle snažil přeplazit přes staženou boudu. Díkybohu za kšíry!
      Jo a taky vaše děti tak nesnášely nataženou boudu?

        1. (rofl) Jo!
          Já jsem myslela miminka, která bez boudy mohou koukat na stromy a dráty a bouda jim vadí, protože zaclání. U nás to pomalu začíná předvádět i Káčátko 😀

        2. Dcera také skákala, až se jí podařilo „vyháknout“ celý kočárek z konstrukce…. byl z toho opravdu nepěkný silniční lišej 🙁

          1. Nezapomenu na den, kdy jsem přes největší křižovatku v Kolíně drandila s kočárem a Kačka visela pod ním.
            Poskakování u boudičky bylo to nej a dokud harant ležel, musela být korba otevřená, protože naši upíři prakticky nespali a tak aby mohli alespoň něco pozorovat.
            A o vypadnutí, o tom ani psát nebudu, Kačenu jsem věčně rvala zpodkočárku. To Kuba jednou nepřivázán jel ve sporťáku střežen Bimboušem a jeho bratrancem – asi15 vteřin trvalo, než jim kluk vypadl na hlavičku

            1. Ano, moje děti též v kočárku klidně neseděly a nedívaly se tupě před sebe, jako dnešní děti v těch těsných sportovních kočárcích připoutané bezpečnostními pásy. Že by menší děti měly shrnutou boudičku, aby mohly pozorovat věci kolem jsem neviděla, naopak mají přes boudu přehozen kus hadru, aby nemohly zahlédnout vůbec nic. Nechápu, co je to dnes za módu.

  10. Děti nemám, ale potřebovala jsem kočárek pro Barouška – terénní, co nejvíc odpružený, velký a samozřejmě z druhé ruky, protože nikdo nevěděl jak dlouho jej bude využívat. Nakonec jsem sehnala podobný jako je ten váš Inglesina a odjel s námi neuvěřitelné věci. Měl i výbornou tašku na miminko, do které se Barouš tak akorát vešel a dal se v ní případně i kus přenést.
    Škoda že neměl tachometr, bylo by to asi nakonec zajímavé číslo.

    1. Tedy po tom, co jsem četla o vašich výletech, musím uznat, že váš kočárek byl opravdu bytelnej výrobek – a ty jsi taky extra bytelná, po tom všem tahání! 🙂

  11. Včera (tedy u nás ještě úterý) jsem nebyla celý den doma, dočítám až dnes.

    V dětství jsem měli řadu let na chatě starý kočárek velmi podobný tomu osmipéráku. Myslím, že se v něm vozila moje sestřenice a pak v něm na chatě spával její mladší bráška. No když dosloužil původnímu účelu, byla to hračka pro nás děti, když jsme si hrály „na miminka“ a fakt jsme se v něm pěkně vyblbly. Kam nakonec zmizel už se nepamatuji.

    Jestli Hanča ještě stihne nakouknout, tak ji přeji klidný let a doufám, že naše setkání (u nás) vyjde. A předem všem děkuji za „zatím ústně nedoručené“ pozdravy.

    LenkoS, letos jsem měla jeden jediný narcis 🙁 Kolem záhonu krásné husté stonky, ale kytí nikde.Plánovala jsem cibulky loni na podzim zase vykopat, ale jaksi jsme se k tomu nedostali. Navíc jsme zase měli mírnou zimu, takže se namnožily cibulky a asi už neměly sílu na květ, nebo (a to spíše) byl listový porost moc hustý. Budu je muset vyrýt letos a zase to budou stovky cibulek, co nebudu vědět kam s nimi.

    1. Maričko, po hracím kočárku jsem marně toužila – co u nás dosloužilo šlo obvykle sloužit jinam.
      Jo pamatujute si ty káry, co si vyráběli šťastní majitelé starších kočárkových podvozků? 😀

      1. Jé, pamatuju.Moji dva raubíři i přes přísný zákaz s nimi drandili z kopečka.O zlomenou nohu či ruku nebyla nouze.

    2. maričko, děkuju za info na narcisech.je škoda, žes nestihla přesazovat. Ty cibule vůbec nemají místo, přetlačujou se o místo v zemi, takže vážně pak nekvetou. Pokud budeš přesazovat letos. vyber si jen ty nejsilnější, nejzdravější a nejbaculůatější cibule. Ostatní pak vyhoď nebo je dej třeba do hlubších truhlíků, aby zesílily a ztloustly. z těch neduživých cibulek ale letos ani příští rok nic nebude.Kvést ti budou, až zesílí, což trvá cca 1-2 roky.taky můžeš ty v truhlíku zasazené cibule pěkně trychlit tím, že truhlík brzy, ještě za studeného počasí, přeneseš do tepla.nezapomeň svoje i nekvetoucí narcisy rozmazlovat. Posyp záhon NPK)což je hnojivo a dobře vyváženým poměrem dusíku, draslíku a fosforu. Píšu to proto, že nevím, jaká hnojiva jsou u tebe v A. k dostání. To hnojivo pěkně zaprav do země a kytí pořádně zalij.
      nesmutni, m já jsem na tom s narcisy taky špatně. vwelké cibule mi zlikvidovaly myši a nějaká jiná havě´t, ostatních vykvetlo jen pár. Tulipánům se u mně líbí, ale zparchantěly všechny dožluta.zato krkusy kvetly všechny a krásně barevné. Nyní se už krásně rýsují všechny třapatky-ty žlutohnědé a echinacey budou zas jen zdobit a lákat všelijakou hmyzí havě´t a hlavně krásné motýly. Nikdy si člověk nemůže být jist, že mu s cibule ti hlodavci nesežerou. U nás byla hodně drsná zima, takže letos fakt asi neměli co žrát. n několika známým myši zcela zlikvidovaly kořínky šalvěje a levandule.Obě rostliny u mne zimu přežily snad jen proto, že tam měli hlodavci cibule narcisů.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN