O víkendu u nás byli mladí a poprvé ani ne dvouměsíční Katrinka, takže jsem po oba dva dny vyrazila na hrdou babičkovskou kočárkovou jízdu po okolí. A jak jsem se bavila se známými – hlavně ženami, překvapilo mě, jak často si se vzpomínkou na své děti vybavují i kočárky, ve kterých je vozily.

Když vezmete, jak krátkou dobu svého života děti v kočárcích tráví, tak musím uznat, že i já si je pamatuju velice přesně. A to nejen kočárky svých dětí – pamatuju si i v čem jezdily mé o dost mladší sestřenice, můj synovec i neteře a podle fotky si pamatuju bájný osmipérák, ve kterém jsem jezdila já. Řekla bych, že u mě to byl zájem podobný zájmu o auta – prostě vnímáte typy a tvary a vývojové trendy:))

Dá se říct, že kočárky na děti sice nepoužíváte dlouho, ale ty časy jsou nezapomenutelné. Nejen pro tu prvotní hrdost, s jakou vyvezete novučičkého potomka do světa, ale i pro ty další dny, kdy se s ním snažíte jezdit hromadnou dopravou, zdoláváte četné schody, cpete kočár do auta, případně tisíc potřebných věcí do toho kočáru, jste-li na cestách.

Osmipérák – u taťky jsou staré fotky s mojí elegantní maminkou a tímto kočárkem:))

Já jsem u Marka měla ještě navíc jezevčíka Maxe, který byl naučený běhat vedle kočárku a v případě cestování hromadnou dopravou do něj nastupovat – v dolním koši měl udělané místečko, kde stával nebo ležel. V metru, autobusech, tramvajích… Byl navíc naučený, že tam jezdí i na jezdících schodech v metru, zatímco obyčejné schody vybíhal a na jejich vrcholu na mě s Andym čekal – než jsem sehnala někoho, kdo mi s kočárkem pomohl, nebo než jsem s ním vydrncala po těch schodech sama.

Když jsem hledala fotky kočárků, tak jsem zjistila, že mám odpovídající obrázek jen u Markova (jakýsi německý, koupený od sousedů na sídlišti, byl „manšestrový“, tmavě modrý) a pak ten současný, ve kterém jezdil Patrick a teď jezdí malá Katrinka. Na netu jsem našla obrázek „vajíčka“ od Liberty – typ, co měl Andy, jen já měla tmavě modrý. A taky jsem našla obrázek toho správného osmipéráku, ve kterém jsem jezdívala kdysi já.

Takový kočárek jsem měla na Andyho, jen tmavě modrý (foto z internetu) 

Všechny naše kočárky, včetně sporťáků, musely jezdit terénem, takže jsem byla ráda, když si i naši mladí zvolili terénní variantu od Inglesiny. Musím uznat, že toho vydrží dost a je i jakž takž velký. Přesto se mi zdá, že většina korbiček současných kočárků je dimenzovaná tak na děti do půl roku – pokud mají na půlroce fusak, tak je to taktak.

Velkou výhodou proti starým typům kočárků jsou nastavitelné rukojeti – pamatuju se, jak kdysi před těmi cca 30 lety trpěly moje vyšší kamarádky a jejich manželé, když se museli k nenastavitelným kočárkům ohýbat. Novější typy od Liberty (hlavně ty trojkombinace – ach, ty se mi líbily:)) byly už přece jen vyšší, ale i tak jsem často vídávala hlavně tatínky, jak se snaží postrkovat kočárky nataženými prsty…:))

Markův kočárek – také byl tmavě modrý, jezevčík pak byl rezatý:))

Co nechápu je současný masový výskyt hlubokých kočárků, které nemají žádné nebo jen pro forma odpružení. Že by se předpokládalo, že rodiče budou s dětmi jezdit jenom po hladkých podlahách nákupních center? My máme doma na Patricka nehoupací sporťák (záložní kočárek, aby mladí nemuseli tahat svůj, když jezdili k nám) a když mi v něm už ne úplně miminko Patrick občas usnul, vadilo mi, když jsem viděla, jak mu na nerovné cestě (my tu v podstatě jiné nemáme:)) drncá hlavička.

A tak dneska vyhlašuju téma – kočárky! Jaké byly, jaké jsou. Jaké se nám líbily, po jakých jsme toužily (ano, obvykle touží spíš maminky než tatínkové:)), jaké jsme měli na naše děti, jaké mají vnoučata. Tak co, s čím jste jezdili nebo jezdíte vy?:))

Paměť vám osvěží, pokud si v googlu zadáte vyhledávání obrázků podle hesel „historické kočárky“ nebo „kočárky Liberta“. Já jsem našla i tyto zajímavé stránky… http://historickekocarky.717.cz/

Terénní vozidlo, ve kterém teď jezdí malá Katrinka:))