Přišlo jaro a pro mě nastala doba bicyklová. Na kole málokdy jedu jen tak pro sport, spíš na něm jezdím na nákupy a vyřizovat pochůzky po dědině.
Kdysi jsem psala, že moje kolo má velký košík na nákupy. To má pořád, navíc postoupilo na vyšší level – má stojan typu „kuří nožka“. A velký červený zvonek s bílými puntíky – to dokonce ani není povinná výbava!
Problém je, že tuhle výbavu má jen moje kolo. Takže pokud někdo z rodiny vyráží kamkoliv (na návštěvu, pro vína do sklepa a tak) obvykle mi sebere mé kolo. A já následně stojím v garáži a hartusím, že na cizí herce jezdit nebudu 🙂
Nevýhodou kola je, že jako člověk zvyklý na nákupy s autem se občas neudržím a nakoupím víc, aniž bych přemýšlela, jestli se to do košíku vejde – mívám dojem, že pokud se to vejde do tašky, není co řešit – a ono obvykle je… Potom jednou rukou ještě přidržuju ucha tašky, abych nákup dovezla celý.
Onehdy jsem se zas rozšoupla a nakoupila v místní samoobsluze nějak povícero – prostě jsem zrovna měla inspiraci nebo co. Nahoře v tašce ležel balíček a v něm tři špičky s vaječným koňakem. Taška už z košíku skoro přetékala a balíček tak tak balancoval.
Kvůli zvýšení bezpečnosti máme dědinu plnou retardérů. Tentokrát jsem úzká místečka, kudy jde projet bez nadskočení, vyhledávala s větším nadšením než jindy, protože jsem ty zákusky vážně potřebovala.
Už začínám chápat, proč tady i místní děti umí jezdit na kole bez držení – já jsem tentokrát málem potřebovala i třetí ruku!
Dede: Matyldo, já tě úplně vidím! Jo a kdybych napsala totéž já, měla bych na kole vybalancovaný balíček s bombičkami – to zní ještě líp, už pro ty asociace!:)) Eh, taky mám na kole košík a stojánek – ten jsem měla na všech svých kolech! Puntíkatý zvonek nemám…
A tak se dnes ptám: jezdíte také někdy na kole nákladním? A co takhle vaše zkušenosti a příklady nezvyklých či extrémních nákladů? Já jsem svému kolu kdysi říkala velbloud… to když jsem ne něm měla i dětskou sedačku:))
V garáži nám sice stojí kola, ale co je Trixie, přestali jsme na nich jezdit, nějak nezbývá čas.
Nejvíce jsem se ale najezdila za našeho pobytu v Německu. Na kole jsem jezdila na všechny nákupy do obchodů, které nebyly přímo u nosu. Měla jsem dva drátěné košíky, jeden na řidítkách, druhý na nosiči. V malém městečku, kde jsme bydleli, byl snad před každým obchodem stojan na kola. Nikdy jsem neslyšela, že by někomu bylo ze stojanu kole odcizeno, přesto jsem si ho pro jistotu zamykala (a nebyla jsem sama) zámkem, který už patřil k vybavení – na klíč taková výsuvná páčka-brzda u výpletu kola. Velmi často jsem kupovala různé sklenice a třeba těžké brambory, takže jsem pak jela domů rádně obtěžkaná, že jsem sotva držela rovnováhu a skoro se bála, aby pod tou vahou nepraskla guma kola. Když na některých místech bylo snažší kolo tlačit, než šlapat, měla jsem co dělat, abych ho bočně udržela narovno. Doma jsem ho pro jistotu při vykládání opírala vždy o zeď, protože postavit ho na tu „kuří nožku“ nemělo cenu, okamžitě by se převážilo a spadlo.
Červený puntíkatý zvonek bych si moc přála. Si asi napíšu Ježichovi.
Jo, a Matyldo, ty špičky dovezlas neporušeny?
Kupodivu jo 🙂
Kolo byl můj jediný dopravní prostředek téměř 50 let a myslím, že jsem ho měla téměř přirostlý k zadeli.Na kole jsem odvlekla celou úrodu zahrady,synka do jeslí a do školky a zpět, výlety se svou láskou a pak manželem, s kamarádkou jsme byly na obyčejných kolech až v Brně a pod.
Měla jsem úžasné balonové kolo, těžké jako střední prase. Bylo však nerozbitné. Posléze jsem vyměnila za krásnější Libertu a tu mám ve sklepě dodnes akorát už nejezdím. Pořád si slibuji, že zase začnu, jsem ale lenivější a využívám hlavně auto. Uvidíme…. 🙂
Mám za kolo psí vozík (prodám!) a použila jsem jej párkrát i jako nákladní – když měli zlevněné kočičí stelivo. Auta tehdy nemajíc, naložila jsem tam deset pytlů a jela. Uff.
Ukaž fotku a úchyt 😉
http://barry.unas.cz/vozik.htm
úchyt je standart croozer, na všech jejich vozících stejný, vygůgleno třeba zde: https://www.velofiala.cz/resize/e/570/570/files/croozer/croozer-pitva/1294063328tazna-tyc-a-hitch-resize.jpg
Ajajaj, my máme všichni na kole namontovaný úchyt na chariot
https://www.biketunel.cz/chariot-zaves-axle/
Já jsem se naučila na kole až někdy v deseti letech – táta mě učil stylem – jeď, nedívej se dozadu, já tě držím – a houby, dítko nedůvěřivé se otočilo, tatínek x metrů za mnou a povzbuzoval – šlapej, šlapej, já ztratila koncentraci, řápla jsem sebou o silnici, řev a konec učení – to mi byly asi 4 roky. Přídavná kolečka se za mých mladých let nepoužívala. Po pár letech už mi to bylo blbý, všichni jezdili, jenom já ne, ale ono nebylo na čem – táta měl do práce favorita s berany a rámem, to jsem si netroufla, a máma nejezdí dodnes. Tak jsem jednou na půdě objevila starou plečku, a když jsem na půdě věšela prádlo, tak jsem ho potají zkoušela – udržet balanc, nasednout, seskočit. No na půdě moc prostor na rozjetí nebyl, tak když už jsem to zvládla, hrdě jsem stáhla ukrajinu z půdy dolů a pojďte se všichni podívat, exhibice se tak povedla, že jsem k narozkám dostala krásnou modrou Libertu ( i s nosičem a košíkem). A Libertu mám ještě i dnes, vzadu obří košík, vpředu koš na psa – proutěný, s nosností 15 kg a vikslajvantovým polštářkem v barvě kola 🙂 Můj mastrštyk byl odvoz tří pytlů slámy, ukradených na poli z družstevního stohu najednou, nebo převoz prohazovačky i s lopatou v jedné ruce přes celé město, případně zapřažení kárky přivázané pod sedlo na odvoz pařezů z lesa, když jsem zvelebovala vřesoviště. Ségru jsem vozila na nosiči celou základní školu – na nějaké dětské sedátko se nehrálo – seď pořádně, drž se mě a nestrkej hnáty kam nemáš! a nikdy se nic nestalo…Letos budeme trénovat jízdu se psem, protože košík mám od zimy a ještě jsem s ní nejela, jenom zkusmo posadila a zkoušela zda vydrží, zatím vypadá, že je Terka v pohodě, tak zkusím nejdřív utahat a pak bude ráda že sedí…
Kde se dá koupit takový koš na psa? Děkuji.
zadej na gůglu: proutěný koš na kolo a uvidíš,co ti jich vyjede….
Já jsem chtěla s nosností vyšší než 8 kg a to už trochu problém byl, ale mám tenhle:
https://www.cyklospeciality.cz/basilpluto-proutenykosiknapsa/
je fajn v tom, že je odendávací, napevno je jenom ten držák. Ale je to docela monstrum, bacha na to:-)•Rozměry: 40 x 32 x 29 cm…
tak to jsi s těmi odvozy borka (y)
Na kole jsem se naučila jezdit teprve před deseti lety, když jsem změnila zaměstnání a nastoupila na poštu jako doručovatelka novin.Zpočátku jsem chodila pěšky s vozíkem,ale chodit dvanáct kilometrů denně mně brzy přestalo bavit. Poštovní tašku mám ve velkém nosiči vzadu, náklad novin je dost těžký.Můj obvod je do kopce, takže občas funim jak ježek. Při cestě domů nakoupím, ať není taška zbytečně prázdná. Jezdit na kole jsem se učila u kamarádky na dědině,no,byla to docela legrace. Nejprve jsem jim málem zrušila část drátěného plotu, poté zaparkovala hlavou a přední částí kola v keři. Z keře čouhalo jen zadní kolo a moje zadel.Při další jízdě jsem projela stodolou, kamarádka naštěstí stihla rychle otevřít vrata. Dodnes na to se smíchem vzpomínáme. Ještě k těm krádežím kol:byly mi ukradeny už dvě, pro rozvoz novin používáme vlastní kola.
A to je zajímavé, že používáte vlastní kola. U nás (Břeclav) jsou erární elektrokola. Vždy, kdy jedeme do práce a potkáme tyto dívčiny (chlapy fakt na kole nerozváží), jak vyráží na své trasy, prohodíme, že elektromyšky už jsou v práci.
U nás pošta kola pro doručovatelky nevlastní, dává nám menší paušální příspěvek na opravu kol. Někdy částka ani na opravu nestačí.
máti taky používala svoje vlastní kolo….
Nikdy jsem se na kole nenaučila jezdit pořádně, i když byly doby, kdy jsem z nutnosti jezdila docela dost. Ale proč píšu o kole já necyklista? Můj ex, v době kdy ještě exem nebyl, a naše manželství stálo zato, hrával na kontrabas v naší vodácké kapele. A tenhle „mrňavý“ hudební nástroj dokázal vozit položený na rameni, jen si ho přidržoval jednou rukou. Zvládal to i v silném větru. Pro mne dodnes nepochopitelný výkon.
jjá už víc jak 8 let na kole jezdit nemohu. je to důsledek mého úrazu vnitřního ucha. Pořídila jsenm si sice skvěle vypadající a skoro novou b tříkolku, ale zatím jsem se tento stroj nenaučila bezpečně ovládta. Mpl slíbil, že jakmile řízení tříkolky budu bezchybně ovládat, ihned mi na ni zabuduje přehazovačky aelektromotorek, abych jízdu v kopcovitém terénu zvládala i s bolavou kyčlí. no, bohužl je zatím vše pouze u snahy. Tříkolka má zcela jiné jízdní vlastnosti(já říkám, že vrtochy) a jízda na ní není tak snasná, jako na kole. Jinek má tříkolka jena nákupy skvěle vybavena, jelikož má jeden menšín košík na řídítkách a druhý, opravdu objeově prostorný je na nosiči vzadu. Hm, jak ráda bych už konečně na nákupy jezdila tříkolkou místo se starými golfkami, ale zatím jsem ještě řízení tříkolky nezvládla. No, když cca před rokem jedna opravdu hodně přemoudřelá sousedka stále vedla hloupé řečičky o mé neschopnosti jezdit na kole, tříkolku jsem jí na chvíli půjčila do ruky. No, uijela tak 2 metry a už se řítila z kopce, rovnou do zdi domu. Naštětsí jsem ji stihla zachytit za koš, takže k bouračce nedošlo. Od té doby mám od blbých připomínek všech těchto sousedek pokoj. Však už od té n jedné vědí dobře všechny, že kolo a jízda na něm je zcela o něčem jiném, nežli jízda na tříkolce. Slibuji tady veřejně, že letos se to fakt už naučím.
Tady pár starších lidí tříkolku má- a když vidím toho nahluchlýho pána z vedlejší ulice, jak na ní rozvážně šlape, tak se to určitě naučíš taky 🙂
Tady jich několik nepřehlédnutelných jezdí na té seniorské motorečce s praporkem, je to na elektriku, nabíjí se v hospodě.Někdy je potkám hodně daleko od dědiny v polích ale taky zaparkované u dobrých sousedů, co pálí slivovici. Sedí za řidítky jak dědečci hříbečci.
jenny, já nemám žádný takový skutr(tříkolku). ale o zatím obyčejnou šlapací tříkolku bez motorku.na drahý elektroskútr bych neměla dost peněz.
hele lenko, u nás na tom jezdí senioři z domova důchodců po městě a dobře… co to máš za vehikl???
sharko, mám tříkolku od lopedu. Koupila jsem ji jako zcela novou,za 4000 i dopravou.pán, co ji prodával, ji zdědil po strýci, který si ji koupil pro sebe, svezl se na ní cca třikrát a umřel. pánovi dědictví zabíralo prostor garáže, trakže se třiíkolky zbavil. Můj Jiří, který kolům fakt rozumí velice dobře a sám je na míru konstruuje celé rodince včetně vnučky, prohlásil, že tříkolka je fakt nejetá. jen je nyní na mně, abych se ji naučila ovládat bezpečně.Musím víc trénovat. letos to ještě nešlo, byla jsem už třikrát v plzni u drů a další kontroly a návštěvy plzeňských odborníků mne zas v koncem dubna a začátkem května ještě čekají. a dnes jsme se s Jiřím snažili zapoatřit před mrazem, co má v noci zas dorazit, naši plně rozkvetlou meruňku. Snad to zabalení kvetoucí koruny, které nám zabralo cca 2 hodiny, zabere a zachrání se aspoň několik květů, aby bylo zas co mlsat.když jsme odcházeli ze zahrady domů, byla už pořádná zima. Docela věřím tomu, že fakt bude v noci a možná i zítra přes den sněžit. já už cfííí jaróó, ne sněžení.
Lenko, skoro jsem chtěla být stejně neomalená jako na sousedka – v čem tkví problém jízdy na tříkolce???? teda krom toho že ji nenaklopíš do zatáčky
bedo, to je právě v tom, že nenaklopíš. Sharko, asi máš v oklolím jiné borce. Já to zkrátka nějak nedokážu, abych šlapala a neměnila hned směr. mám jednu ruku o dost silnější, takže jakomile začnu šlapat, ale opřu se zárověň do řídítek, nastává ten problém se soprávným udržením směru.To vše je v jiné stopáži. Zkrátka klolo vede dráhu jinačím způsobem, nežli tříkolka a já jezdila vřdy jen na obyčejném kole. Dvě kola vzadu mi fakt dělají dost problémy. jinak než kolo reagují na třeba i jemn é změny směru. Každý , kdo to nezkusil, neví, o čem to mluvím.Sharko, zkus si některému seniorovi říct, aby ti svůj vehikl na chvilinku půjčil. opak sama zjistíš, že je v jízdě na obojím dost veliký rozdíl, a pak už se možná mně divit přestaneš. Zkrátka ne každý má tak velký pohybový talent, aby zvládal vše a hned.Možná, že je to taky tím, že už jsem to zas delší dobu nezkoušela, jelikož nebylo dost času. Ale hlavně není, kde to natrénovat. nebaví mnen dělat tyátr a šaškárnu všem zdejším zvědavcům na ulici pod okny paneláků. Možná, že je to taky dost můj strach, kdo mi normální jízdu bez obav nedovoluje, ale já na vlastní oči viděla, jak si manžel naší knihovnice pořádně namlátil, jelikož do zatáčky vjel moc rychle a ona ho doslova vyhodila ze sedla. on sám od těch dob na tříkolce nejezdí, protože ten mnou viděný pád nebyl první, i když byl fakt nejtěžší. tehdy jsem mu musela zavolat pomoc několika známých, jelikož on má jednu nohu skoro nepohyblivou a tříkolka ho právě za zdravou nohu přimáčkla k zemi a on se zpod ní nedokázal vyprostit sám. Já tu tříkolku sama neuzdvihla, protože je to dost vtěžký stroj, který bohužel ani sama nesnesu z těch 3 schodů před domem. Vynést už ji do chodby sama taky nedokážu a venku před barákem tříkolku samotnou, i kdyby byla zamknutá, nechat nemohu. trénuju proto jen tehdy, kdy je mlp doma. nemám žádnou možnost, jak s tříkolkou manipulovat jen sama. Ale letos se to už konečně řídit naučím, a pak budu jezdit aspoň na kratší výlety, jako jsem jezdívala dříve na normálním kole sama.
Lenko, myslím, že to je v řidiči kola i tříkolky..jezdí na tom „dědkové“ kolem osmdesátky a v poho a nemysli si,že jsem si ji od nich nepůjčila, chtěla jsem něco takového pro máti, takže vím, jak se na ní jezdí a neliší se to o moc od mojí dětské tříkolky před cca 45 lety, ale ty máš podvědomně asi strach a tak to s tebou takhle cvičí….jinak její rychlost, si určuješ taky ty….
Na kole jsem jezdila jako dítě a mladá holka.
Kolo nákladní jsem viděla v Holandsku.
Tam se jezdí na kole všade. Mají kola ne horská, ale spíše ta, jako je na obrázku v tomto článku. Většinou měla i nákupní košík.
A co mě příjemně šokovalo, byly jezdkyně v sukni, baloňáku a lodičkách jak si sviští na kole do práce.
A to já bych na kole v sukni a v lodičkách jela – po pravdě řečeno, už jsem jela- ale to předpokládá placatou krajinu, kde cyklistka nebude po příjezdu do práce zralá na sprchu a nové oblečení…
matyldo, já jezdila dost let na kole denně do školy ve vedlejší vsi, vzdálené 8 km. protože jsem si cestu snažila krátitr, nejezdila jsem po silnici , ale zkratkou, kolem kamenolomu v nedalekém ÚJEZDĚ SV. KŘÍŽE. Zkratky vedla přes dost táhlý a prudký kopec a po taky dosti rozbité silničce. Zkrátka, když jsem nechtěla vstávat brzy ráno na vlak, abych potom ve škole zbytečně čučela do zdí, vyrážela jjsem k“olmo“. z domu jsem vyjížděla v 7:10, ve škole jsem byla už v7:35. Prudký kopec jsem několik týdnů šlapala pěšky a kolo jsem vodila.Po nějaké době jsem se na sebe naštvala a začala jsem i do toho kopce šlapat. Za chvíli jsem získala dobrou kondici, takže jsem už jezdila plně a bez zaváhání. Výhodou byl fakt, že kopec jsem ráno vyfuněla, ale až dolů, pod kopec aqž ke škole jsem si zadek vezla. Času jsem mívala dost, takže umýt a trošku se převléknout jsem se dokázala taky. ve třídě jsem měla stále nějaké triko na převléknutí. Jen v sice jalhotové, ale dost dlouhé sukni ,jsem si jízdu na kole jednou vyzkoušela. Výsledek byl nevalný- v sukni díra jak vrata a já se málem rozsekala, když se látka vmotala do předního kola.víc jsem neriskovala a na kole měla vžda jen kalhoty. nehodlala jsem si rozbít kvůli parádičce hústa.
Ale jo – to je v moravském Sajgonu běžné. Znám jednoho oddávajícího, který se takto dopravoval na zámeček Pohansko, kde oddával „A mně bylo furt divné, proč se všichni pochechtávají, vždyť ta moje řeč zas tak veselá nebyla!“ Totiž na sobě měl kvalitní kvádro, nažehlenou košili, vyblýskané polobotky a nohavice kalhot sešpendlené jasně modrými klipsami (Klipsy na gatě jedině od Fatě – jak hlásá jedna reklama v prodejně kol pana Fatě).
správně, svatba má být nezapomenutelná, ne? 😀
JÓ! Tak si pamatuji na fotce Dede. Bylo to v Holandsku, si myslím?!
Checheche – to se ptáš té pravé. Jistě že kolo nákladní – kolo bez košíku a kuří nožky nebrat! Já na kole jezdím v létě do práce – z práce se vždycky vracím s nákupem a někdy si připadám, jako bych skládala do košíku tetris (rofl) – ale zatím jsem všechno domů přivezla v pořádku. Je ale pravda, že na řídítkách nevozím nic, protože to je fakt nebezpečné – dokonce si myslím, že ani košík na řídítkách není moc vhodný, ale možná je to věc názoru a zvyku, nevím – tady v takovém košíku vozí malé pejsky (nedovedu si představit, že bych tam vezla to naše nukleární hovádko boží). Jinak se v našem kraji na kole odveze kde co – kosa aj s hraběma a nošú trávy, ramlica k samcovi či dort k narozeninám (všecko to jsem viděla). Ovšem nejčastěji se tady vozí opica (headbang) – proto při přečetní názvu článku jsem myslela, že nám bude Matylda líčit cestu kolem po požití (rofl)
Poznámka: a víte, že jsem jako děcko kolo neměla (nepočítám-li toho mrňavého pionýra, na kterém jsme se všecky naučily jezdit a to kolo ze směťáku, které nám smontovali kluci z Podivína, ale které mělo tak díravé duše, že věčně bylo nepojízdné)?! V našem „hornatém“ kraji, kdy se buď nestačilo brzdit, nebo se ta hromada šrotu táhla pěšky, nebylo kolo zvykem – to v dědinách pod nama se všecky tetky v šoráňách na kole proháněly.
A jedna vzpomínka z dávnověku, kdy jsme s kamarádkou jezdili po výletech stopem. To takhle stopujeme kdesi u Seneckých jezer (Slovensko), když se proti nám vyřítil velocipéd již plně obsazený – na štangli děvucha, na nosiči krabica s čímsi. A onen dobrý muž na nás volal „Už som obsadený dievčence, ale o hodinu sa vracám nazpet, tož pak vás vezmem!“
Ygo, já mám právě košík na řídítkách- v Itálii mají hlavně ty řídítkové. A já mám koš právě odtam… neb ten zadní vyžaduje blatník a já blatník nemám- kolo si při koupi hrálo na sportovní, ale fakt jenom hrálo.
Ale jak můžeš jezdit bez blatníku? Dyť to musíš být při trošku vlhčím počasí zašvihaná až na zádech! Já mám taky jako sportovní kolo, ovšem vybavené jako kolo městské.
„Kde jsou mé blatníky?!“
Prostě zatím nemám, ale ten minulý čas platil o koši i kuří nožce a kde jsme- a navíc jezdím po asfaltu, tak to není tak zlý.
Hehe, to má i s bidetem! :-))
Proč potřebuje košík na zadní nosič blatník? Mám kolo s košíkem a bez blatníku. 😮
On není důležitý k upevnění košíku blatník,ale nosič. Už se mi stalo, že se mi uvolnil nosič s košíkem i nákladem. Naštěstí jsem kolo zrovna vedla, jinak by to byl pořádný držkopád. Od té doby si upevnění košíku průběžně kontroluju.
Však proto se ptám 😀
Mám nosiče s destičkou uprostřed, takže určitý blatníkovitý efekt mají. Košík přidělaný elektrikářskými páskami a teď v ikea prodávali závěsné boční tašky, tak jsem je hned dotáhla domů taky.
Samozřejmě to všechno mám na nákladní kolo, na nedělní mám sportovní verzi 😀
Ygo, taky jsem ten titulek pochopila jako tuhle „špičku“ a furt jsem čekala, kde a jak se Matylda namaže (rofl)
Mám kolo supernákladní. Má zadní košík, přední košík a dvě brašny visící ze zadního nosiče. Do zadního košíku se vejde buď Donda, nebo Melina – od Dondiného pátého měsíce se tam už nevlezou obě. Melina se v košíku klepe a Donda vykukuje úplně stejně, jako vykukovala Penny.
Kalifornie!!!
Jo? Kouká ti kolem zadku dopředu ?
Takhle jsem vídala vykukovat za jízdy v zadním košíku jednoho nymburského pudlíka 😀
ahoj Matyldo,
na kole jezdila moje máti s poštou (noviny,dopisy…) a na nákupy a vozila mne na nosiči i do školky,když na něm jela do práce, jezdila na něm přes 30 let.. bez kola se na sídlišti na konci města,prakticky lidi neobešli. Auto měl málokdo.Já měla kolo taky,zelenou velamosku,s košíkem před řidítky i kuří nožkou,zvonek jsme měla obyčejný,měla jsem ho 20 let a pak mi ho nějakej parchant nenechavej ukradl. Pojišťovna mi za něj něco dala,ale já už si kolo nekoupila. Ale teď po něm silně pošilhávám a zvažuju, zda obyčejné nákupní do města nebo elektrokolo i na letní cesty do práce.
Jinak jedu-li v autě a míjím kolisty s nákladem – z každé strany řidítek nákupní narvaná taška,na nosiči basa s lahvema, proklínám je..motaj se na tom kole šíleně,předpisy neřešej ,jsou rádi,že se na tom udržej….kdysi jsem tu zmiňovala,že jsem byla svědkem bouračky kolistky,které jedouce přes přechod pro chodce, se dostala do drátů mrkev,co jí čučela ze sí´tovky a ona to vzala přes brzdícího renaulta pěkným paragánským kotoulem. nezůstat tam, obvinili řidiče…
Taky nemiluju kolisty s tímhle druhem nákupu- jenže tady je kolo prostě dopravní prostředek. Takže na něm jezdí všichni. Dovedou tam naložit pytel brambor, dva kartony mlíka plus nákup, strunovou sekačku- doplň skoro cokoli 🙂 Když to nejde odnést v ruce a není auto, ochotný prodavač to pomůže naložit na kolo a majitel si to kole odveze nebo odvede, podle rozměrů nákladu. Ale dostane to domů a to se počítá!
No, pokud jde o kolo, záleží na terénu a vzdálenosti. Pokud by to šlo, koupila bych si obyč, protože elektrokolo před sámoškou nenecháš. I zamčené se dá ukrást…
ale do Přelouče to mám 20 km od bydliště..tak proto to elektrokolo…..a ve fabrice na dvoře mi ho nikdo neukradne..na nákup to zvážila, ale k něčemu to přicvaknout snad půjde nebo ne?
Já bych elektrokolo klidně doporučila. Uveze i opravdu důkladný zámek, tak co. Vyber si dobrého pedálového asistenta, aby nejelo bez šlapání a vyzkoušej si to. 🙂
ri,co to po mě chceš? budu vozit nějakýho asistenta? No to ne,stačím si sama..teda pokud to není nějakej magor s bičem, co poběží vedle mě a bude řvát šlapej,šlapej! a mydlit mě tím bičem….
PS: ono je i elektrokolo,kde se šlapat nemusí?
Jo, jsou i nešlapací elektrokola, ale to je pak levnější pořídit si skútr, má lepší dojezd.
Pedálový asistent je ta věc, která sedí na řidítkách a pouští elektriku do toho motorku, který pomáhá šlapat. Levnější verze je, když zapneš, že má pomáhat třeba na trojku, a on pomáhá trojkou, bez ohledu, jestli jedeš z kopce nebo do kopce, tzn i tady je to do kopce těžší, ale celkově se míň nadřeš.
Jiná verze měří sílu šlapání a podle toho pomáhá. Takže když tě bolí koleno, dáš, že budeš šlapat na „jedničku“ a budeš stejnou sílou šlapat po rovině i do kopce. Co si kdo vybere, to záleží na něm. Vyzkoušej to a dej si pozor, jakým způsobem ten motorek nabíhá, u některých kol je to dost neplynulé a to škubnutí je nepříjemné.
😀
(Shora uvedené platí i pro jízdu po a proti větru … aby mi někdo nepředhazoval trasu Přelouč – Pardubice 😛 )
to je jisté… našemu známému, spolumajiteli vinárničky, kam chodíme, ukradl zloděj kolo před jeho spoluvlastní vinárnou, zatímco on cosi řešil s personálem. vůbec mu nevadilo, že na něj kouká 6 lidí francouzským oknem. když nám všem došlo, co ten chlap u stojanu dělá, začali jsme ječet a známý vyběhl ven, ale už mohl jen sledovat, jak nenechavec ujíždí v dál 🙁 pojišťovna to, pravda, s kroucením, zaplatila, ale co je to platné…
Vozím v zadnim košíku přepravku s kocourem k veterináři, auto nevlastníme. Náš kocour je pouze bytový.Doma po vysypání z přepravky mňouká u dveří a chce zpět na vyjížďku.
To jsem chtěla odpovědět Matyldě k tomu „doplň skoro cokoliv“_ doplňuji kocoura.
sharko, já bych ti podobně jako matylda nedoporučila elektrokolo na nákupy.Fakt, že dnes dokážou zloději ukrást i zamčené kolo před obchodem, mne utvrzuje v názoru, že na nákup je proto elektrokolo nevhodné. Dcera, která dlouhé roky studií žila v Českých Budějovicích nám několikrát i ukázala, na jakých kolech se tam po městě běžně jezdí. Jsou to doslova šunky a vehikly, ale stejn ě se tam i takováhle stará a nevybavená kola kradou zcla běžně.je pravdou, že zde v Bělé má jezdí elektrokol několik, ale jen jedno jediné denně parkuje před zdejším coopem. majitelka si nedá říct, aby na elektrokole nakupovat nejezdila, i když obchod má po rovince cca 400 m od svého domu.Je jen otázkou blizounké budoucnosti, kdy půjde dotyčná domů sice s velkým nákupem, ale pěšky, bez kola.
Na druhou stranu tady vídám už dost elektrokol – některá mají motorek jenom jako pomoc při šlapání, na některých se šlapat nemusí vůbec. A nevím, že by se kradla častěji než kola normální. Až budu někdy kupovat nové kolo, taky budu zvažovat, zda si koupit s motorkem …
Tak ke mně jezdí kamarádka s přítelem na elektrokolech , jezdí z mého rodného města , což je cca něco přes 20 kiláků, objedou okolní dědinky a dojedou k nám na kafe. Jsou v pohodě, dá se to na el.kole krásně zvládnout ale lepší je mít kolo stále na očích, obchod bych neriskovala, kradou se kola pořád.
koukám, že síťovka je nebezpečná věc. na nákupy se síťkou jedině pěšky! no a taky jedině v kalhotech nebo naboso…
Ále, kamarádka jezdí do práce na kole denně a někdy i v sukni nebo v šatech, prostě šaty pod kolena se ti do kola nezamotají a čumět není kudy, jezdí i v lodičkách nebo v sandálech (já občas jedu i v žabkách, tady je to běžnej kolorit…). Jela jsme v áčkových šatičkách a na podpatcích, úplně v pohodě. Akorát že bez síťovky 🙂
Že jo, sukně a lodičky jsou zcela běžný městský cyklodres. Taky jsem provozovala, dokud jsem bydlela v Hradci 😀
ri, už máš fotečky ořešáku?
to jo, sukně/šaty nad/pod kolena se nemají jak zamotat 🙂 mrkev tedy za všech okolností musí zůstat doma… ta představa je tak komická ( když si odmyslím, jak si paní asi namlela 🙁
Evo B.,někdy jsou při jízdě na kole nebezpečné i šňůrky na botaskách.Jedu si tak na kole a najednou nemůžu hnout pravou nohou, něco ji drží. Rozvázaná šňůrka se důkladně omotala okolo pedálu. Ať sem se točila jak to jen šlo,k pedálu jsem nedosáhla, byla jsem k němu dobře přivázaná.Nezbylo mi nic jiného, než poprosit kolemjdoucího pána, aby mi šňůrku odmotal. Samozřejmě měl z toho ohromnou legraci.
A Otéčko – psala jsem na Zvířetníku, píšu i tady:
Upozorňuji, že se bude konat Brnění – zbytek na Hadopasech.
http://1url.cz/CtkzZ
To by mne zajímalo, kdy se láme čas. Do devíti hodin jsem v Čechách, respektive na Moravě. Od devíti hodin se nacházím v Kalifornii … jak zajímavé, jak podivuhodné … (headbang)
Noční můry z kola jsem mívala při svých cestách do Číny. Tam se na nich převáželo cokoliv – od lehkých svazků zeleniny až po telegrafní sloupy či živá prasata na porážku. Šílené! Když se rozjely davy kolařů od nějaké fabriky, bylo to moře kol s drobnými postavičkami, mezi nimi kličkovala auta…. Jednou jsme zažili hromadný pád. To bylo v Harbinu u továrny na výrobu košil. Náš kolega chodil dost extravagantně oblečen – ten den na sobě měl kostkovaný oblek, košili s proužky, ostře červenou kravatu. On sám byl obdařen pěstěným knírem a kouřil dýmku. Vypadal tak trochu jako karikatura detektiva ze Staré Anglie. Švadleny právě končily směnu, nasedly na kola a vyjely směrem ke křižovatce kde tento pán stál a pokuřoval si zádumčivě při čekání na přechod svojí dýmku. Byly z něj tak konsternovány, že se jich asi stovka srazila poté, co otočili oko na exota, víc neviděly a krom toho nedbaly předpisů. My jsme se na balkoně hotelu, odkud jsme to pozorovali, mohli utlouct smíchy. Kolo je pro mne tak nebezpečný dopravní prostředek, že ho opravdu nevyhledávám a na větší nákup na konec vesnice si snad raději dojedu se stavebním kolečkem. Obávám se, že bych si rozbila ústa i bez zátěže nákupem.