Maledivy jsou synonymem luxusní dovolené. Každý si představí hotely pro milionáře plné luxusu a pak tajemný zbytek země, kam má cizí turista vstup zakázán. Od roku 2010 se však hodně změnilo. V tom roce padl zákaz pobytu turistů mimo luxusní ostrovní resorty a na Maledivách začala kvést neorganizovaná turistika.
Úmyslně nepíšu levná, protože i když dovolenou na Maledivách v místním hotýlku nebo spíš penzionu, pořídíte mnohem levněji než v resortu, s cenami v nijak vzdáleném Thajsku, Indii či na Srí Lance se rozhodně nedá srovnávat.
My jsme vyrazili v listopadu vlastně náhodou – objevila se nabídka levných letenek, měli jsme týden a kousek času… byl čas splnit si dětský sen. Cestovat na Maledivy můžete s několika aerolinkami, které se poslední dobou přetahují o ceny a ty tak v akcích klesají až k 10 tisícům. My jsme letěli přes Istanbul. Nabízí se ale i cesta přes Dubaj nebo Moskvu.
Plánovat pobyt na Maledivách s sebou nese několik komplikací. První, která se nás dotkla, je to, že v pátek nefunguje státní doprava. Pokud tedy chcete v pátek cestovat mezi ostrovy, musíte si připlatit za soukromé letadlo či motorový člun. A připlatíte si opravdu hodně – státní lodě vás převezou za několik dolarů, motorový člun bude stát několik desítek a letadla už jsou na stovkách.
Druhý problém je najít ubytování. Naštěstí díky internetu (Airbnb, Booking.com) je snadné tento problém vyřešit. Při hledání jsme narazili na třetí problém, který opět souvisí s dopravou. Pokud nechcete platit několik desítek až stovek dolarů za dopravu, musíte vybírat ubytování podle toho, kam a kdy jezdí státní lodě.
My jsme proto nakonec vybrali ostrov Thodoo, na který bylo možné odjet ve stejný den, kdy jsme dorazili do Malé. Z něj jsme se po pár dnech přesunuli na „okresní“ ostrov Rashdoo a odtud pak zpátky do Malé a na letiště. Bohužel i zpáteční cesta nám vyšla na pátek, takže účet za motorový člun, na kterém jsme jeli sami, nám značně zvýšil výdaje. Hodinová cesta při západu slunce nádherným oceánem ale za ty peníze rozhodně stála.
S volbou Thodoo jsme byli opravdu spokojeni. Na ostrov jsme jeli noční nákladní lodí – leželi jsme na horní palubě a sledovali tropické hvězdy. Chvílemi jsme usnuli a pak nás vzbudilo šplouchání moře. Plavba trvala asi 5 hodin, i když ostrov Thodoo je od Malé vzdálený pouze necelých 100 km a motorový člun by to zvládl za hodinu. Cesta ale rozhodně stála za to a patří k jedněm z nejhezčích zážitků. Popovídali jsme si s místními, kteří se vraceli z hlavního města, ochutnali místní variantu betelu a ve stoce u přístavu viděli prvního rejnoka.
Ostrov Thodoo je na Maledivách výjimečný. Říká se mu také melounový ostrov – je jedním z mála ostrovů, na kterých je možné provozovat zemědělství. To je ovšem pouze díky tomu, že místní neustále hnojí a ošetřují místní půdu – vlastně písek, který by bez hnojiv (přírodních – dovážejí sem hnůj) žádnou úrodu neuživil. A proč melounový? Maledivy jsou ze 100 procent muslimskou zemí. Proto je zde v období ramadánu povinný půst a meloun je jediná věc, kterou je možné přes den jíst.
Kromě políček, která vám váš místní průvodce rád ukáže (na Thodoo nabízejí prohlídku za cca 40 USD), má Thodoo nádhernou pláž. Pláže na Maledivách jsou rozděleny na turistické a ty ostatní – jinými slovy každý ostrov, kde je ubytování pro turisty, má pro ně vyhrazenou pláž. Jinde se sice smí koupat, ale ne v bikinách. Pokud vám tedy nevadí koupat se v tričku a kraťasech, jste vítáni kdekoli, opalovat se můžete ale jen na pláži pro turisty, nebo v zahradě svého hotýlku.
Kromě prohlídky zemědělské produkce si na Thodoo můžete dopřát lekce potápění, šnorchlování nad útesy nebo výlet na piknikový ostrov. Každý z těchto výletů vás bude stát několik desítek dolarů, ale opravdu stojí za to. My jsme se odhodlali k prvnímu pokusu o potápění a nemohli jsme si vybrat lepší místo. Moře na Maledivách je nádherně teplé až do hloubky 10 i víc metrů, takže se nemusíte nechat omezovat neoprenem. Voda je klidná a nádherně čirá a navíc plná korálů a ryb.
Pokud si troufnete na víc, než začátečnický ponor, můžete se vydat na potápěčskou výpravu za žraloky na útesy. Kouzlo Malediv je ale i v tom, že při troše štěstí můžete zahlednout žraloky i při šnorchlování, což se povedlo i nám. A byl to zvláštní pocit. I když víte, že tenhle žralok lidi nežere, přesto vám z jeho pohybů naskočí husí kůže. Maledivy jsou vyhlášené také hejny mant, které jsme bohužel viděli jen z velké dálky. Není ale výjimkou připlést se mezi ně – záběry potápěčů, nad nimiž se tato nádherná zvířata vznáší jako ptáci, berou dech.
Další oblíbenou kratochvílí, kterou vám nabídne majitel vašeho penziónu, je rybaření. Jezdí se na ryby ve dne nebo na noční lovy – co si ulovíte, to si pak taky můžete sníst. Pokud vás lov neláká, můžete zkusit lov beze zbraní a vydat se lodí na otevřené moře hledat delfíny či želvy – tyhle výlety bývají opět spojené se šnorchlováním. Moře na Maledivách je ale klidné, takže se nemusíte bát skočit do vody, i když břeh je daleko.
Co na Maledivách nejspíš nenajdete, jsou kavárny a restaurace. Na každém ostrově sice je alespoň jedna malá kavárnička, kam místní chodí na odpolední čaj, ale nečekejte žádné kulinářské orgie. Místní jídlo je hodně ovlivněné indickou kuchyní. Obvykle se jí rybí kari s rýží. Ryba je ale vždycky čerstvá. Jí se rukama. Z toho důvodu dává smysl zaplatit si jídlo v penziónu – větší nabídku restaurací najdete jenom na větších ostrovech, kde je hodně turistů – a na takové stejně nechcete. Navíc máte mnohem větší šanci ochutnat opravdu domácí stravu. Vaří obvykle paní domácí. Ochutnejte také místní snídani. Mashuni je směs ryby (obvykle místního druhu tuňáka) s kokosem, okořeněná chilli a ochucená limetkou. Jí se s chlebovou plackou a je vynikající.
Určitě si taky nenechte ujít rozhovory s místními. Všichni jsou velice milí a obvykle není problém domluvit se anglicky – učí se povinně už od základní školy. Popovídali jsme si o politice, vodě, zemědělství a samozřejmě o jídle. Ochutnali jsme oblíbenou polévku našeho průvodce a majitele ubytování Farisse – byla vynikající – rybí vývar, ochucený limetkou. Seznámili jsme se s jeho bratry a prohlédli si fotky jeho ženy, která pracuje jako policistka v Malé, a syna.
Vyprávěl nám o své matce, učitelce, i o tom, jak funguje místní samospráva na každém ostrově, nebo o tom, jak chodí hrát volejbal. Dozvěděli jsme se i to, že jeho bratr pracuje v jednom z luxusních resortů a to byl vlastně důvod, proč se rozhodli přeměnit starý dům po rodičích na penzion.
Co jsme si netroufli se zeptat, bylo to, proč trvají na tom, že nás musí pořád někdo doprovázet. Nechtěli jsme ho urazit, ale šnorchlování na pláži obvykle zvládáme bez doprovodu. Naše teorie je, že se snaží nabízet turistům stejné služby a zacházení, jaké jsou běžné v rezortech a turista baťůžkář je pro ně zjev stále ještě celkem neznámý.
Na Maledivách můžete platit místní měnou, ale v podstatě všude přijímají i dolary. Na co si musíte dát pozor, je nedostatek bankomatů. Je jistější předpokládat, že na ostrovech mimo Malé žádné nenajdete a vzít si dost hotovosti. Maledivy jsou ale velice bezpečné, takže se nemusíte bát, že by vám peníze někdo ukradl.
Nakupovat můžete obvyklé suvenýry – trička, lastury, obrázky s mořským světem. Stojí za to požádat o pomoc a navštívit místní krámek, kde koupíte zdejší kari, nebo místní kokosovou tyčinku. Tu jsme ovšem domů nedovezli – stejně byla lepší čerstvá.
Co tu rozhodně nekoupíte, a co se nesmí ani dovážet, je alkohol. Pokud budete chtít slavit, budete se muset spokojit s šumivou limonádou nebo čajem. Druhá možnost je zaplatit vstup na některý ostrov s resortem, na těch zákaz neplatí. Když budete mít chvíli čas na letišti před odbavením, můžete v levém roku haly najít přepážku, kde se před odletem vrací zabavený alkohol a počítat, kolik turistů tenhle příkaz nesplnilo.
A kolik utratíte? To bude záviset na tom, jestli vám stačí leže na pláži, pak si vystačíte s cenou za ubytování, která začíná na 50 USD za dvoulůžkový pokoj se snídaní. Pokud ale budete chtít vyzkoušet všechny nabídky, počítejte alespoň s dalšími 50 USD na osobu a den. A určitě si nenechte ujít let hydroplánem, sice vás přijde na cca 200 USD (může to být mnohem víc, záleží na vzdálenosti od Malé), ale pohled na atoly stojí rozhodně za to.
Když vám před odletem zbyde ještě trochu času, projděte se po Malé. Město není moc zajímavé, ale najdete v něm spoustu restaurací, můžete se ještě naposledy vykoupat na pláži s výhledem na odlétající letadla a zkusit utratit poslední peníze na místní tržnici.
Pak už jenom nastoupíte na loď, která vás odveze na uměle vybudovaný ostrov Hulhulé, kde je letiště a vaše dovolená v ráji je u konce.
Lenka Le:V
To jsou nádherné fotky, to moře a písek a rybky a všechno. Maledivy znám jenom z takovýhle krásných fotek co kolují po facebooku. Musela to být úžasná dovolená. Můk sen je navštívit nějaké řecké ostrovy, ale manžela to bohužel vůbec neláká.
Ach to je krása-fotky až nemožne atraktívne.Nikdy sa tam nepozriem,ale aspoň viem,čo by som tam videla.
OT.-tu pčrváí thtoročná búrka,leje ,padali krúpy,hrmí a po oblohe sa preháňajú blesky.
Krásná exotika, díky za bezva článek a foto. Kdybych byla v dnešní době možností mladší, určo by ze mně byl baťůžkář a Holub.I když. Mám kamarádku, už jsem to někde psala, ta všechno co měla prodala a objela postupně svět s velmi podivuhodnou cestovkou.
Ooooh, ten krásný písek a to mooooře 😀
Obrázky mě hřejí v dnešním umáchaném jaru.
Maledivy …. hele, není to náhodou někde, kde žijou fakt velcí brouci, nebo dokonce pavouci …. že ne ?
(to bych je hned vyškrtla ze seznamu přání 😀 )
Určitě jenom malí (viz název). 😉
nic takoveho jsme nepotkali
Děkuji za další pěkný článek, jsem ráda, že jsem se díky němu mohla podívat někam, kam se ve skutečnosti asi nikdy nepodívám.
Jo a jak píšete níž o tom závidění (nebo naopak chlubení), asi mám štěstí, ale nikoho podobného neznám. Musí to být děs (na obě strany).
Opravdová krása – moře, bílý písek, jasně modrá obloha, zářivě barevné ryby!
A že v pátek nepremáva státní doprava – no tak všude je něco! (chuckle)
Maledivy jsou jistě překrásné – už to moře a písek a vůbec, že.
Jediné, co mne odrazuje (teda ne jediné – ještě ty prachy (rofl) , ale to nebudu na sebe prozrazovat), je ta cesta letadlem. Nejsem si jistá, jestli bych vydržela tak dlouho bez dechu – moje jediná a tím taky nezapomenutelná cesta vzduchem byla v dávnověku na Mallorcu („Vy jste byly na Malorce? Tam jezdí jen německé uklízečky!“ poznamenala uštěpačně jedna známa, provdána do Německa za nezaměstnaného řidiče autobusu.). A tak ty dvě a půl hodiny letu jsem nedýchat vydržela, ale víc bych to už nezkoušela (rofl) … Navíc musím sedět vprostředku, abych neopatrným nachýlením se směrem k okénku nevychýlila rovnováhu letounu a my se nezřítili do neobydlených hor či do hloubi oceánu.
Ale co opravdu závidím, tak to ty manty – rejnoci jsou nejelegantnější obyvatelé naší zeměkoule a manty jsou jejich králové. Jak se vznášejí prostorem, tak bez námahy a lehce … ano, ty bych ráda viděla. Ale postačí mi vědomí, že zatím ještě jsou, že ještě létají vodou.
Já jsem neletěla a nepoletím. Takže Maledivy, i kdybych stokrát chtěla, jsou pro mne nedostupné
Zapomněla jsem pochválit fotky – třebas ta poslední s vyplaveným dřevem a loďkou na moři je přímo ukázková – moc se mi líbí.
Si zajeď do Lešné(Zlín) do ZOO a můžeš tam krmit aspoň malé rejnoky,no ale tak metr mají, to jo. 🙂
čte se to krásně, škoda,že nepopisuješ i nějakou maledivskou kuchyni…obrázky skvostné..děkuji za seznámení s něčím, kam s enikdy nepodívám, doma je krásně, nejkrásněji je pro mne v Děčíně a pak kousek nad Strážkem,směrem na Mitrov.Tam je mnou milovaný Beaver.
kuchyně není až tak zvláštní – je to hodně ovlivněné indií a i čínou. Takže třeba nějaká pečená ryba a rýže, nebo rybí kari a rýže… nebo rybí vývar a… rýže:-)
krom ryb a kokosů se tam totiž úplně všechno musí dovážet – na těch ostrůvcích je jenom písek
hodně nám chutnala místní snídaně – to je taková… pomazánka z ryby a kokosu, moc dobré
a jinak samozřejmě co se uloví, to se dá ugrilovat, ale to už není tak úplně místní
Maledivy jsou jedním z míst, kam by většina lidí rada jela „tak na čučku“. Bohužel se stává, že když už tam někdo jede, tak je to „jedu na MALEDIVY, všichni omdlévejte“ a trochu mi to znechutilo cestu do téhle jinak krásné země. Aspoň v mém okolí to tak je. Škoda. Fakt je ten, že se Šumavou to takhle nefunguje 🙂 Ale ty kalendářovky s modrým mořem a nebem a bílou pláží jsou jako vymalované, takže to fakt asi stojí za to 🙂
Matyldo, vystihla jsi to přesně. Je to určitě moc krásná a zajímavá dovolená. Každému cestování přeji a nezávidím, já jsem zápecníka asi jsem si i zápecníka vzala. Takže si o těch dálkách jenom ráda přečtu.
Věcná a pravdivá…taky na mě koukají jak vyoraní,když se tak mezi těmi Chorvatsky,Thajskem, Tureckem, Egyptem zeptají,kam letos a já na to odpovídám, jako obvykle, Do Beaver City. A na otázku-aha,a kde to je? odpovídám?: ve Wyomingu. 😀
a tím je spolehlivě dostaneš 😀
No já nevím – asi se nestýkám s tou pravou smetánkou, takže pokud někdo z mého okolí jede do ciziny, tak se tím nijak nevyvyšují nad nás ostatní, co zůstáváme doma … nebo možná na mně poznají, že sice ráda poslouchám, kde kdo byl a co kdo zažil, ale nejsu z toho nikterak paf – já si svá dobrodružství umím zažít aj za humnana. Když člověk potká divočáka, tak mu adrenalin stříká ušima stejně, jak když potká žraloka (rofl) – čímž nechci snižovat žraločí nebezpečnost.
Ege, když oni ti bohatí se tím ani nechlubí,ti to mají jako samozřejmost a jedou mimo destinace a sezonu, chtějí mít klid…ale bohužel ti,co na to naškudlili, se prostě nosej jak pětky do záložny, že na to maj…a pomalu to neuměj ani vyslovit. (smirk)
snobové se najdou mezi bohatými ( spíš zbohatlými) i mezi běžnou vrstvou, která na dovolenou musí šetřit – ono to bude spíš v hlavě než v peněžence…za sebe moc ráda poslouchám, kde kdo byl a jaké to tam bylo a chci spoustu fotek 🙂 Maledivy musely být naprosto úžasné a z fotek sálá ta pohoda, co jste si užili 🙂
záleží na podání
to zcela určitě 🙂 naštěstí znám ze svého okolí jen dva-tři snobsky naduté lidi a s těmi se o dovolené naštěstí nebavím 😀
Děkuji za Váš názor, také si myslím, že záleží na hlavě a ne peněžence. Ráda cestuji po vzdálených zemích a poznávám různé kultury (i Čechy jsme nejdříve projezdili). Nikomu své fotky nevnucuji a také velmi ráda si poslechnu zážitky ostatních. I proto chodím na U3V na Cestovní ruch a také Besedy s cestovateli. A mezi zbohatlíky nepatřím, ale jak mi říkají doma – cestovatel Holub – tak bych mohla vyrážet několikrát do roka.
Abych nezapomněla, ty Maledivy musí být nádherné !!
Také ráda poslouchám vyprávění o neznámých krajích a zemích, doprovázené prohlížením fotek.Člànek o Maledivách je zajímavý a fotky nádherné.
Ygo,také jsem nejraději za „humny“. Letos se chystám na dovolenou s našimi mladými do Posázaví.Uz se těšíme,chceme si projít Posazavskou stezku a projet se Posázavským Pacifikem.
No tak dneska je to exotika. Moc pěkně se to četlo a fotky jsou nádherné.
Víte já si velice ráda o těchto exotických destinacích čtu.
Ale můj šálek kávy je stará dobrá Evropa.
Ale proti gustu žádný dišputát.
My letos budeme doma, pojedeme na týden do Jindřichova Hradce. Plánujeme výlet parní lokomotivou úzkokolejkou a návštěvu zámku ve Stráži nad Nežárkou, kde žila svého času Ema Destinová. A samotný Jindřicháč má také mnoho zajímavého k vidění.
Míšo – Jindřichův Hradec je krásné město – naposledy jsme tam byli ještě s Toyou. Vůbec Jižní Čechy miluju a dovolené tam bývaly moc hezké. A hlavně tam jsou vlídní ke psům – nikdy nebyl problém ho vzít do restaurace.
Nevím, jestli letos pojedeme do Chorvatska. Ale už dlouho se chystáme k Benešovu – dcera nás tam láká, že tam je taky moc hezky … tak tam na pár dnů pojedeme a už se těším.
Benešov, kousek odtama do Neveklova a Všetic..nedaleko Slapy..je tam krásně….
A až pojedeš na Slapy, tak se stav ve Slapech (obec) u mě na Záhoří. Na kafe 😀
Určitě – akorát nevím, u koho budu to kafe pít … snad ne u Maryše (rofl)
u Lídy…
Jasně – u Lídy!
Ta skleróza je fakt hrozná věc 😀 Už se i zapomenu podepsat, tak snad ti nezapomenu uvařit to kafe (rofl)
Když Benešov, tak Konopiště 🙂 .
No to určitě, akorát mám dojem, že do parku psi nesmí … ale to ještě zjistíme.
Též máme letos naplánovaný týden u Jindřichova Hradce, v druhé půli srpna. Tak to ráda slyším, totiž čtu, že jsou tam psi vítáni. 🙂 A řekla bych, že je tam i hodně možností, jak zabavit děti. Ty naše milují naučné stezky, zvlášť když se na nich po něčem pátrá nebo o něco hraje. 🙂