Jaro se nám zabydluje za vraty, krajina se vydatně zelená a rozkvétá, po horkém víkendu jsem zase spadli do normálněji studených dní. Občas zaprší a vzduch už neodvolatelně voní živoucí půdou. A přichází čas jarních pokušení.
S jedním cloumají hormony, druhý nazouvá tulácké botky, třetí nadšeně umývá na co přijde, čtvrtý rituálně vytáhne tříčtvrťáky a schová ponožky, pátý… a co dělá pátý, desátý, stý?:))
Já jsem se zkusila zamyslet nad sebou. Co dělám já, když na mě přijde jaro? Eh, teď nemyslím jarní touhy… jako třeba po zelené cibulce, že:))) A přišla jsem na to, že hlavně větrám. Větrám Dům, větrám peřiny, jak není úplně hnusně, otvírám i domovní dveře, občas oboje naráz, a nemůžu se nabažit čistého vzduchu.
Protože u nás, když zrovna nejezdí traktory po suchém poli nebo nestříkají pole kejdou, tak u nás je vzduch čistý a sladký. A jak krásně voní peřiny, když je beru ze sluníčka! Vůbec, když je povléknu do čerstvě vypraného povlečení.
Větrám ale i v autě – pokud to jen trochu jde, jezdím radši s otevřeným okénkem, než s klimatizací. Je fakt, že jak člověk jede rychleji, tak nepříjemné vzduchové rázy příjemné větrání vlastně vylučují, ale já se na svých denních cestách často osaměle flinkám po silničkách nejnižších tříd, takže si to větrání můžu dopřát.
A tak se dnes ptám velmi jednoduše: jak cloumá jaro s vámi? Co ve vás probudí zahřátý vzduch a rozkvétající okolí? Eh, omlouvám se alergikům, ale i oni si jistě najdou nějakou jarní radost, která neobsahuje pyly:))
A aby se nám hezky diskutovalo, tak přidávám jednu neodolatelnou písničku!
https://www.youtube.com/watch?v=JEC-LU3qs-k
Pres ruzne problemy, nepohyblivost, tyden kolem doktoru na Floride a temer 14 dnu nefunkcniho internetu, kdy nam poskytovatl sluzby tvrdil, ze se nemuzeme divit, protoze onehda prselo (!!!!!) se zase davam krapet do poradku. Byly tady bezva clanky a dobre mne naladily.
Hanko, moc na tebe myslím a držím palce, ať jsi zdravější až zdravá (inlove)
Pršelo, hm, zřejmě odborník na slovo vzatý. 😀
A jak je, Hano? Přeju ti, aby už jen lépe.
Milá Hanko – jsem ráda, že jsi se ozvala a držím palce, aby bylo stále jen lépe a lépe (f)
Tak u nás se větrá na podzim a v zimě. Jarní vzdoušek v domě si užijeme jen dost krátce, většinou se jaro rychle zhoupne do letních teplot. Takže nám už asi druhý týden v domě běží klimatizace, spát při otevřených oknech už moc nejde, pokud se opravdu chcete vyspat). Když jdu večer za ticha pro Trixie, slyším hučet klimatizaci i u vedlejších domů. A hučet nám všem bude zase až tak do října, kdy ji bude možné konečně vypnout a zase začít větrat a spát při otevřených oknech.
Ještě přidám zvědavou otázku, v textu už zmíněnou: je tu ještě někdo, kdo jezdí rád autem s otevřeným okénkem? 🙂
Jo a upozornění – budu teď do pátku na cestách, ale Dedeník jede dál 🙂 Zítra například cestujete na Maledivy, pozítří budete s Matyldou vozit náklady na kole (wave)
Jo, já a okýnko, to můžu ale ne na rychlejších cestách.Mám to jako ty milá Dede. Po polních a nefrekventovaných, co se v zimě neudržují, okno otvírám a jedu jak šnek. Kochám se a řvu na psy. Taky někdy jak sednu do auta,je otevřené okno nutnost, ony holky někdy nevoní. 🙂
Já bych ráda jezdila s otevřeným okýnkem, ale nemůžu, neb mi dělá strašně zle ten zvuk, co dělá vítr na to okno při vyšší rychlosti jak čtyřicet km za hodinu. Mám dojem, že mi puká bubínek – proto jsem vděčná za klimatizaci v autě – a myslím, že i psi ji ocení.
Já ráda jezdím s otevřeným okýnkem. Klimatizace prostě není totéž.
Mně vadí, jak při otevřených oknech vítr „tluče“, takový ten pravidelný zvuk, který se ozývá v autě při vyšší rychlosti a otevřených oknech. Pokud nejedu krokem, tak se s otevřenými okny moc jezdit nedá teda, podle mně 🙂
Souhlasím. I s Ygou. Myslím, že ten prudký proud vzduchu nedělá dobře ani psím uším.
Nejezdím s otevřenými okénky. Vadí mi, jak jimi táhne, průvanu se obávám. Když jsem ještě měla favouše se střešním oknem, tak to jsem v létě otevírala, tím netáhlo, jen přicházel vzduch. Ovšem v létě to bylo bez klimošky stejně peklo. Když jsem kupovala nové auto, podmínkou byla klimoška a posilovač řízení 😀 .
Sotva jsem v posledních dnech s nadšením vyprala a uklidila zimní bundy, šály a tomu podobné textilie, uklidila rukavice, definitivně vyčistila a uklidila zimní boty a vytáhla jarně-podzimní výbavu, tak se ochladilo. Jsem ráda, že jsem ještě jednu bundu nechala v pohotovosti. No, snad už to nebude trvat dlouho. Jaro je fajn, ale ještě radši mám léto, to normální středoevropské, do 30 stupňů, sem tam liják a bouřka z horka, dlouhé večery.
Tapuz, taky jsem prala a uklidila silné bundy – současné ochlazení holt řeším silnější mikinou pod větrovku 🙂
Já bych řekla, že mám ráda všechno normální české počasí – až na listopad a prosinec. Bez mokra, zimy a tmy bych se ráda obešla… klidně by to stačilo tak týden před Vánoci, aby se člověk těšil domů do tepla a ke světýlkům… 🙂
Já nazouvám ty boty toulavky, Donda nadšeně stepuje a Melly olizuje okno (novinka – objevila, že když vyleze na stůl, vidí oknem na cestu a může komentovat).
Krom toho se hrabu v hlíně.
Psice bohužel taky. A ne že by odplevelily nějaký ještě nezpracovaný záhonek, kdepak! Lozí po zasetém.
Možná bys, milá Io, měla do nezpracovaného záhonku „zasít“ kostičku nebo dvě… To by bylo prohrabáno! 😛 😀
Šišišmarjá!
Donda by hrabala v nezpracovaném záhoně jednou, než by přišla na ten trik. Pak by asi tak dvacetkrát poskakovala po záhoně zpracovaném posmívajíc se Melině, která by hrabala úplně jinde, nejlíp nahodile kdekoli, zuřivá vzteky, že někde je žrádlo a ona o ně přichází. Potom by Melina pochopila trik a hrabala by v absolutně jakékoli hlíně, jistá, že jsem tam taky schovala kostičku. (whew)
Úplně stačí ty stanice metra a podzemní kryty, co budujou na místech, kde Melly někdy v životě viděla myš nebo krtka – nebo kde Donny nazná, že se Melly dovede zprasit nejvíc a pak bude švanda, když bude odmítat dvakrát po sobě vstoupit do téhož potoka (pod záminkou, že pětivteřinový stání nikomu tlapy neumyje).
Na jaře obouvám tulácke boty a vyrážím vlakem do přírody, hlavně do beskydských lesů. Nebo na hrady a zámky a jiná zajímavá místa. Letos se chci podívat do Záchranné stanice živočichů v Bartošovicích.Ty tulácke boty zouvam až v pozdním podzimu. Otevřená okna mám také ráda, jenže jsme na Ostravsku a já mám z okna výhled na komíny detmarovicke elektrárny.Takze droboučký bílý popílek na tmavém nábytku je nepřehlédnutelný.
Janino, těším se, že nám dáš vědět, kam tě toulavé botky zanesly. Tvůj kraj vlastně vůbec neznám, tak budu mít aspoň důvod kouknout do mapy:))
Pár jarních fotek z dnešní procházky před polednem (než půjdu do práce): http://malcka.rajce.idnes.cz/2017_duben#DSC05573.jpg
Teda u vás to všechno už je v jednom květu Matyldu.
To u nás na západní výspě to teprve začíná. Pampelišky už kvetou, ale stromům teprve pučí květy.
Jo tak špendlíky u nás už pomalu odkvétají, u pantáty bohužel kvetou meruňky a broskve, višeň a třešeň. Pravil, že z toho ho.. bude
U nás na severu Moravy kvetou třešně. Máme tu krásnou alej sakur při hlavní cestě.Alej byla v roce 2014 vyhlášena jako nejkrásnější, teď nevím,jestli jen na Moravě nebo v republice.
U nás zatím nekvete kromě zlatého deště nic, tak se k Matyldě dívám a těším se, co bude 🙂
Posílám ukázku jara ze zámeckého parku – dnes tady bylo opět krásné slunečné odpoledne. Teď se trochu ozimilo a zatáhlo, třebas i u nás spadne pár kapek …
http://yga.rajce.net/2017_Zacatek_dubna_v_parku
Jaro pro mě znamená, že denně obejdu zahradu a potěším se tím, co raší nebo kvete. Taky že dveře na zahradu mohou být otevřené (nesmí být ovšem průvan, ten nesnáším) a Denis může volně procházet sem a tam, aniž by potřeboval dveřníka. Že na každý pokrm, na který se to jen trochu hodí, sypu závěje pažitky, petrželky kudrnky nebo třeba medvědího česneku. 🙂 Taky s radostí odkládám rukavice, šály, čepice, čelenky. Ale otevřené okýnko v autě, za jízdy, to po mě nikdo nemůže chtít. Průvan je můj nepřítel. Já nenávidím už to, když přímo na mě fučí klimatizace!
U nás právě začíná bouřit, už se to sem hrne, tma jako v pytli.
Ty výkyvy teplot mi nedělají dobře, chvíli jsem v klidu a pak začnou bolet klouby, chcíp mně chytl přes víkend ale všechno se dá zasunout do pryč, jen když už je jaro tady. Conny dnes tak seřvávala psa za plotem oplocenky až jsem musela zakročit, to už fakt přehnala, mozek opět levitoval nad plotem, Jenka se ochotně přidala. Tak mně naprdly, že se šlo domů.
Jinak větrám a to hodně a hodlám si jaro užít, každý den něco začne kvést,teď je na oplocence modro od fialek, takový ty hodně mrňavý, co nejdou ani utrhnout.Zítra se jdu podívat do obecního sadu, viděla jsem tam ořezané větve, doufám, že ty krásné staré jabloně nezmasakrovali.
Hmchm, chtěla jsem být nahoře a jsem dole, no jo, tak to chodí a je : 10:36 ale kecá,je skoro osmnáct. :-))
Jenny, jsem v Kalifornii s tebou! 🙂
Doma větrám, nazouvám boty a snažím se co nejvíc toulat krajem. Chodíme i v zimě, taky to má svůj půvab, ale na jaře je to nejhezčí. Úklid počká. Jaro ne.
Já se zase těším, že konečně uklidím sušák, který mi překáží v ložnici, a budu všechno věšet ven. To úplně jinak voní, to mám moc ráda. A hned převlékám postel, protože venku to všechno schne rychle. Vchodové dveře otvírám do sluníčka, aby se chalupa přohřála i zevnitř, a pěkně se ta zima vyvětrala. A když je pěkně, kočky mají pré, protože kočičí okno je pořád otevřené a můžou jít kdykoli ven nebo dovnitř. A mě to taky vyhovuje, protože nemusím pořád dělat vrátnou. Všechno je najednou nějak veselejší, tuhle dobu mám strašně ráda.
Prádlo na dvoře už druhý den mokne…
Na ja, musíte na jih, děvčata, na jih! Tady nám nezmokne nic – bohužel!
Slunko svítí, obloha je modrá – ale třebas k večeru … (rain) (rain) …
Nevěř temu, to by musel snad být konec světa.
Nojo, Inko, před deštěm sundaváme:)
No jo, když si včimneme, že prší
Jo, tohle jsem řešila už x-krát 🙂 spolehnout se na to, že doprší a jednou pověšené prádlo nakonec uschne, nebo to dát sušit znova domů? Nebo to ještě před dalším sušením prohnat jedním ždímáním? 😀
Hmm, to jsem taky párkrát musela znovu vyprat, protože prádlo začala zatouchat 😉
Proto mám sušičku … už mi konečně prádlo nezatuchne (a že jsem se hodněkrát naprala na dvakrát, někdy i na třikrát).
Já např. větrám teď. Je zima, fouká, prší, ale DÝCHÁM. Včera jsem se málem udusila. Už začínám být zase závislá na xyzalu a štve mě to více než bych očekávala. Bylo mi tak zle, že jsem myslela, že to nepřežiju. Letošní jaro je pro mě to nejhorší za posledních 5 let.
Tak ymi ten déšť dělá dobře, nejen,že tady v okolí je silnej deficit na srážky, ale nelítaj pyly,protože prší a mě se krásně dejchá a taky mám v práci okno dokořán….xyzal jsme si zakázala, ještě bude hůř,ale semo tamo jsem si zobla jinou piluli..ale ty lísky a břízy jsou letos obvzláště agresivní….
A u nás dokonalá Sahara, ani kapka a pršet nemá. A fučí, takže vše vysychá a spousta prachu a pylu ve vzduchu.
ivo, to sucho vážně nezávidím. v bělé pršelo hodně ještě včera a je to krásné i příjemné zároveń. po těch několika doslova letních dní minulého týdne byla tahle změna příjemná. Máme zahradu krásně zalitou i do hloubky. Vše na ní se zbláznilo a zelená se o stošest.Zásoby dešťové vody se opět znásobily, takže dlouho problém s vodou mígt nebudu. Sice při deěšti taky fičel vítr, naštěstí vgšechnu vláhu z půdy vyfoukat nestihl.Dýchá se mi taky mnohem lépe než v tom hicu suchu. Alergici musí být úplně šílení z pylů.můj Jiří má taky opět kolemm opčí rudé kruhy jak talířky a kýchá , ale za nějakých pár dní bude klid. Až dokvetou lísky a břízy, vše se zas vrátí k normálu. Já naštěstí alergií netrpím, ale při změnách u mne úřaduje CHOPN, což je též docela hnus.
Já žádnou alergii nemám, zase mám CHOPN, takže pro mě je vzduch po dešti taky balada. Vůbec, já se dost ráda dřív v dešti courala venku. Bylo mi to hrozně příjemné.
Teď se tu plazím (ať žijou vyhřezlé plotýnky a hnutý obratel), od doktora jsem včera dostala několikero prášků a mám pocit, že jsem z nich silně přiblblá.
Ale abych se držela tématu: pro mě je jaro především SPOUSTA SVĚTLA! A barvy a kytky, které se derou ven rychlostí, která až zaráží.
Mám vchod i okna na jih, loni tu konečně pokáceli tu řadu pochroumaných borovic naproti a najednou mám všechno zalité sluncem. I na předzahrádce je to znát.
Všude kvete zlatý déšť jak zběsilý, podél silnice kvetou špendlíky a na mezích trnky. Dole v Kolíně už jsem viděla i magnolie, tady jsme trochu výš a tudíž všechno kvete malinko později.
O.T. Sharko, včera jsem si olízla Srirachu s kohoutem, samotné bych to nemohla, to by byla slušná vražda. A to mám pusu dost plechovou.
Jejda, tečko, ty máš taky CHOPN?To je taky pěkný hnus, ale je to asi přece jen schůdnější, nežli alergie.Já si tuhle hnusnou nemoc pořídila až dlouho poté, co jasme prchli z Mostu do Bělé.Celých 39 let života v zaprášeném a exhalacemi z hoření a chemičky zamořeném Mostě přineslo své následky. Nikdy jsem nekouřilůa a ani v rodině nebyl žádný kuřák,ale plicní lékařka mi nechtěla zpočátku ani trochu věřit. když jsem na ní vybalila ságu celých mosteckých let,bylo jí vše jasné.kdybych denně neinhalovala, udusila bych se i zde, v tom našem nynějším zdravém ovzduší.
Lenko,je to Bělá v Podkrkonoší? Mně se každý rok opakuje chronický zánět průdušek s občasným pobytem v nemocnici. Rovněž se na mém zdraví podepsalo znečištěné ovzduší.Na Mostecku je to ale ještě horší než u nás.
JANINO, ŽIJEME V PODHŮŘÍ čESKÉHO LESA, PŘESNĚ NA PŮL CESTY MEZI DOMAŽLICEMI A TACHOVEM,TEDY V JIHOZÁPADNÍCH ČECHÁCH. TU HNUSNOU CHOPN MÁM JAKO DĚDICTVÍ Z MOSTTECKÉHO ŽIVOTA. DŘÍVE MNE KOMUNIÍSTI PUSTIT PRYČ NEDHTĚLI, TAKŽE 39 LET ŽIVOTA OD NAROZENÍ ZDE, MNE POZNAMENALO NA CELÝ ŽIVOT.BOHUŽEL MÁ CHOPN UŽ JE NA HRANICI MEZI II.A III. STUPNĚM A JE TO VÁŽNE HNUSNÉÍ DĚDICTVÍ. OBĚ NAŠE DĚTI JSME S JIŘÍM PŘED TÍMHHLE HNUSEM ZACHRÁNILI ODSTĚHOVÁNÍM SE Z MOSTU HNED V ROCE 1990, KDY JIM BYLO 8 9 . MÉMU Jiřímu aStěhování jen po NĚKOLKALETÉM POBYTU A změně PLZNĚ ZA MOST NEVADILO , ALE JÁ HO ODSTONALA PŘEVELICE. DO MOSTU BYCH SE SICE RÁDA VRÍ ÁTILA, JELIKOŽ VEŠKEŘÍ PŘÁTELÉ NÁS VŠECH TAM ZŮSTALI, ALE RADĚJI UŽ NEBUDU POKOUŠET OSUD. STÁLE SE NAŠI PŘEDSATAVITELÉ NEMŮŽOU DOHODNOUT O PROLOMENÍ LIMITŮ TĚŽBy UHLÍ.POKUD BY SE UHLOBARONŮM POVEDLO ZNONOVU TY DOLY OTEVŘÍT, PAK BY SE UŽ V MOSTĚ SNAd ani dýchat nedalo.Už jsme to zažili a byla to hrůza, když usekli v Mostě jednu ulici a hned za posledním stojícím domem otevřeli povrchový lom. zde uhlí stále n hořelo a k tomu ještě chemička… děkuji za takovou vizi. raději budu žít ve 2. patře bez výtahu a budu denně šlapat 40 schodů, nežlimít v Mostě výtah, ale dusit se chopn.Má sestra na tuhle hnusnou nemoc umřela v necelých 44 letech a umírala celkem 8 let, z čehož byla posledních 6 let stále pivázaná na hadičkách s životodárným kyslíkem. Doma musel stále běhat kyslíkový přístro, jinak se sestr OKAMŽITĚ ZAČALA DUSIT. JE TO HROZNÉ POMYŠLENÍ, PROTO OPRAVDU POCTIVĚ DENNĚ INHALUJU LÉKY.
Lenko,moc děkuji za rozsáhlou odpověď. Je to smutné čtení.Preji, ať nemoc zvládáš.U nás na Ostravsku jsou kromě jiných hnusu ve vzduchu karcinogeni látky, takže je tu vyšší výskyt rakoviny. Dost našich přátelů nenávratně odešlo právě kvůli této nemoci. Obcí s názvem Bělá je více, proto jsem se ptala.
LENKOS, zlatá alergie než CHOPN…
Sriracha s kohoutkem, námi něžně přezdívaná JUPÍK… to jsem si o víkendu namazala chleba máslem a na to tohle..moc dobrý to bylo…vypálila jsem si nejen krk,ale i zahnala všechny bacily ze střev..dobrý to bylo ….
Já si právě udělala topinky, na to budou míchaná vajíčka a na to sriracha, neb mi došla oblíbená chilli omáčka.
Tak jaro – náznaky jara – u mne znamenají to, co jsi napsala v článku – tříčtvrťáky a zahozené ponožky! Sklizené zimní bundy i boty (i když v mém případě zimní boty moc nenosím). Jaro znamená, že psy a kocoura pouštím dveřmi z obýváku na terasu a nemusím je už pouštět přes prádelku (abych nevyvrzala teplo). Jaro pro mne znamená to, že se zase nechám zblbnout a přesto, že to nemiluju (nesnáším, nenávidím – všechno je v mém případě pravda), začnu něco zapracovávat do hlíny, protože to k jaru patří – včera jsme s naší Danuškou uklidily dvůr u mamky a Danuš mne přinutila (rofl) vykopat si měsíční jahody, borůvku a brusinku – kteréžto jsem musela ještě doma zasadit! Jaro znamená to, že si po venčící vycházce ještě s Erníkem sedneme na lavečku před naším a pozorujeme cvrkot – já hlavně oblohu a Ernest kolemjdoucí. Jaro znamená radost … žádné roční období nemá nad toto, co teď zrovna prožíváme, protože to krásné je pořád před náma (f) (f) (f)
Ygo, když to píšeš o maminčině zahradě, tak si vždycky vzpomenu, jak přezimovala rozmarýnu? myrtu? v průjezdu, psalas, že už je veliká… tak já jsem letos zase nic takového nepřezimovala a musela si to koupit znovu 🙂
Bohužel, právě ta rozmarýna mamku nepřežila ;( – takže už nikdo z naší rodiny nebude mít na svatbě rozmarýn od mamky! Vše ostatní jsme zatím zachránily – nechcete někdo pravou aloe vera? V jakékoli velikosti? Kdyby jo, dejte vědět – dovezu buď na Brnění nebo na Setkání …
To byla její rukou pěstovaná ! Zahynula steskem. Takhle nám to udělala maminčina obrovská voskovka.
Ygo já bych chtěla aloe, moc. Díky, pokud přivezeš, ráda si vezmu
Jestli nezapomenu, přivezu (nod)
Ygo, však já si na tebe vzpomněla, když jsem o těch tříčtvrťácích psala! 🙂
A úplně naprosto a ze srdce souhlasím s touto větou:
„Jaro znamená radost … žádné roční období nemá nad toto, co teď zrovna prožíváme, protože to krásné je pořád před náma“ (inlove)
Tak jednak na jaře pořád větrám. Chlapi už občas remcají, že bych mohla zavřít, ale otevřené dveře na terasu jsou pro mě znamením, že zima je pryč.
Druhá věc je obydlená terasa. O víkendu jsme vytáhli dřevěné židle a stůl, které Kuba s přítelkyní napustili olejem a nechali na sluníčku schnout. A já jsme si mohla včera sednout na terasu, i když fučelo, ale to sluníčko se muselo využít 🙂
Poslední typickou známkou jara je u mě obličej připálený od sluníčka- na jaře se „chytnu“ vždycky docela rychle 🙂
Jo, připálenej čenich – ten mívám taky, ale v našich podmínkách tak o měsíc později:)) Když se tedy vyvede počasí.
Jo a taky už máme venkovní posezení… takže je 10 stupňů a leje 😛
Tak já jsem už měla…
Cheche – nejpřipálenější frňák z naší rodiny mívá Terka! Nosánek po tatínkovi (rofl) už má hnědý … dá se říct, že je to jediná část těla, kterou má opálenou permanentně.
Hihi, my už jsme oloupaný. 🙂
Víš DEDE, u nás jaro začíná prvním kafíčkem na balkoně.
A ta doba nastala o uplynulém krásném víkendu. A protože už je balkon po zimě uklizen, tak bylo kafíčko i něco dobrého k němu. Přečetla jsem si časopis a napsala pohledy k Velikonocům.
Balkon máme docela dost veliký. Na podlaze máme dřevěnou skládací podlahu. Nechybí dřevěný stolek a židle. Zbyde dost místa na květiny a každý rok máme i slušnou úrodu keříčkových rajčat.
Přes léto tam i večeříme a Fousín si tam moc rád nahřívá kožíšek.
Míšo, já ten váš balkon vlastně už vidím 🙂 Zaujala mě ta dřevěná skládací podlaha – to aby vám nebyla zima od nohou nebo i pro krásu? (wave)
Z obojího důvodu a hlavně to dobře vypadá.
Míšo, včera jsem si na tebe vzpomněla, když jsem naživo uviděla toho děsného růžového králičího obra. Byla jsem si na audioprotetice v Plzni pro sluchátko a hned jak jsem tu králičí hrůzu uviděla,hned jsi z mysli nyskočila ty. Ty u té růžové potvory někde blízko bydlíš?
Naštěstí ne hned blízko, bydlím na konečné autobusu 30. Ale jezdím okolo té králičí hrůze každý den. Je to strašný.
Jak já uložím zimní oblečení, tak se ochladí. A navíc máme moc ošklivý chcíp, bez teplot, takový, že mám MLP ležícího ve špitále. V neděli zkolaboval a musela jsem volat rychlou. Já jen smrkám a chrchlám. Takže jaro na nic. V zimě, v období chřipek se nám to vyhnulo až teď nás navštívil nějaký virus či co. A nebudou vyčištěná okna na velikonoce ani gruntovně uklizeno jak jsem si představovala. Včera odešli pokrývači a ještě nejsou povláčené louky u baráku a teď prší a vyhrožují i sněžením. Takže to mám zase tím potentočkovaným na ruby.
Maruško, já jsem tímhle virovým chcípem bez teploty onemocněla 3. ledna, a od té doby klempíruju se zády. Koncem minulého týdne se znovu potvrdila borelióza, která se tím chcípem opět, tak jako minulý rok, probrala k životu. Takže kombinace dvou ATB na pět týdnů! Momentálně poslouchám škrudlání ve střevech, kde laktobacilusy, které užívám,bojují s průjmem. Na gruntování se vykašli doslova a do písmene a tu virozu vylež! Já to na začátku roku sice dodržela a vidíš, stejně mám následek. Ale pánbůh ví, jak bych dopadla kdybych tenkrát neležela.
Držím palce přednostovi, špitál není nic příjemného!
Maruško moc a moc držím palce, ať je tvému muži brzy lépe a tobě taky. Úklid klidně počká (on ho stejně nikdo jinej neudělá:)), hlavně, ať jste zdraví. (inlove)
Jo, taky jsem na náhlé teplo zareagovala chcípem, co už se mnou 😛
Maruško, asi tam fakt řádí něco výživného. Minulý týden zkolabovala máti, odvezli ji do nemocnice, po dvou dnech ji dovezli zpátky (prý byla dehydratovaná, nízký tlak, lehký zánět močových cest) a včera pro ni zase jela sanitka, protože měla horečku…
Držím pěsti, ať se udělá líp.
Maruško, okna se prostě umejou jindy, naše taky- meju je já a mně se zrovna nechce. Kačka je v Liberci a její přítel tam za ní měl na pět dní přijet (je ze Slovenska) a v neděli si zlomil nohu… prostě někdy se nezadaří 🙂
Chudinko Maruško.Podobný chcíp jsem si dovezla začátkem února z lázní. Měla jsem ale narozdíl od tebe moc vysoké teploty. Bylo velkým štěstím, že chcíp doktor podchytil hned a nasadil atb, takže se chcíp nestačil přemiklíkovat na zápal plic. Ale bylo to o chlup.Tvého muže i tebe moc lituju. je to fakt neskutečný hnus, když se zrovna najaře člověci roznemohou.ten kolaps chápu, byla jsem taky na pokraji sil a Jiří záchranku v tom únoru zvažoval taky. A ve spojení ještě s cukrovkou to sranda vážně vůbec není. přeju oběma, abyste byli co nejdříve fit.