Probudil mě zvuk kroků… a panika! Jak to, že nejsem u dveří? Odkdy se hlídací pes nechá přistihnout, jak spí v paniččině posteli obložen kočkami? Kterým je to však, na rozdíl od zodpovědného psa, úplně fuk?
Kdyby pánečci zůstali večer doma, nemuselo k tomu dojít. Ne, oni prý musejí do divadla! Tak jsme si Merlinem a Polárkou uspořádali vlastní představení. Tedy řeknu vám, co se původně neviditelná kočka Polárka osmělila a prvně olízla Merlinovi ucho, tak se u nás dějou věci! Dnes jsme na to měli poprvé opravdu hodně času, a tak není divu, že nás skolila únava.
Kroky se blíží ke dveřím ložnice a já volím poslední taktiku přežití. Pevně zavírám oči, každičký můj chlup hlásá – tady se spí, nerušit! Kočky, potvory sebevědomé, spí doopravdy. Dveře se otvírají, já zatajuju dech a čekám vyčítavý křik. Ale ozve se jen užaslé vydechnutí: „Františku, podívej! Polárka!“
Zato páneček dole vydechuje hodně nahlas: „Převrátili a vykrámovali odpadkový koš! Shodili z parapetu vánoční kaktus! A někdo mi sežral z pekáče poslední kousek sekaný, co jsem si schoval na potom! Já je přerazím!“
Usilovně se snažím pánečka neslyšet. Těžko bych vysvětlovala, že za většinou realizovaných akcí stála Polárka. Nás s Merlinem by to nenapadlo! To ona nám ukázala, jak zajímavé to doma může být, když pánečci odejdou. Jenže já nejsem kočka a teď mě ty lumpárny strašně mrzí. Nemám ráda, když mi můj milovanej páneček hrozí, že ze mě udělá štěkanátky! I když vím, že to nemyslí vážně…
Najednou na sobě cítím něžnou paniččinu ruku a slyším, jak volá: „Františku, koukej, Polárka konečně vylezla! A spí u nás na posteli! Není to nádherné?“ Jak já jsem šťastná, že můžu konečně vyskočit z postele a olíznout paničce nos! Kočky se rozvalují, dokonce i zločinná Polárka se nechá pohladit.
Přeju vám krásnej chlupatej den a… nenechávejte svá zvířátka moc dlouho samotná! Stýská se nám, víte?
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, pořad Svět zvířat, 2017
Dnes je to jednoduché! Jednak můžeme přemítat, co všechno se stalo, že Rozárčin páneček sliboval výrobu štěkanátků, a jednak diskutovat o tom, zda skutečně mohla nově příchozí kočička tak účinně zkazit morálku Rozárky a Merlina!:))
Nu a potom si můžeme popovídat o tom, jaká opravdu nečekaná překvapení přichystali vaši svěřenci vám…:))
A ještě něco – na Zvířetníku mi vyšel fotočlánek, fotky najdete tady. Vaše komentáře mě potěší:))
No vida, jak se Polárka osmělila! 🙂 A moc pěkně a výstižně je popsaná situace, když přicházejí domů páníčci – zatímco Rozárka si dělá starosti, kočky se vůbec neznepokojují! 😀
Mám štěstí, že Denis je v tomto směru příjemně nevynalézavý až nudný. Ačkoliv, po pravdě, on nebývá skoro vůbec sám doma, takže prostor k výzkumným a destrukčním činnostem má minimální.
Mně takhle jednou připravilo překvapení zvíře naprosto cizí. Čekala jsem větší návštěvu, lednice plná, tak jsem plastové misky s masem nechala na podlaze garáže. Páníček garáž odvětrával, docela malinko, jen takovou škvírkou – kterou prolezla kočka anebo hodně malej pes. Ožraná kotleta putovala druhý den do lednice. (chuckle)
Ožraná kotleta putovala samozřejmě do popelnice, ne do lednice. (tmi) Už je to se mnou napováženou!
Hančo, proč ne do lednice? Třeba na polívku by ještě ušla… (rofl)
Tak to máš dobrý,já četla OŽRALÁ kotleta (chuckle)
Prohlížela jsem si fotky na Rajčeti (Tvůj fotočlánek.) Na Zvířetníku komentovat nemůžu, takže tady. Nejvíc mě vzaly za srdce všechny ty večerní a mimi v kočárku. 🙂
A k otázce – Indy má snad svatozář(ale jen proto, že máme odpadkový koš v kuchyňské skřínce 🙂 ), protože mimo vyšněrovaných tkaniček a ožužlaných vložek do bot nám neudělala nikdy žádnou škodu.
No a to překvapení mi připravila včera. Víkend jsme strávili tady: http://podane-ruce-canisterapie.webnode.cz/news/canisterapeuticky-vikend-1-2-4-2017/ a Indy ty zkoušky udělala.
Regi, moc blahopřeju! Jste holky šikovné, obě dvě! 🙂
A díky za pochvalu fotek…:))
Fotky se mi líbily moc. Já prostě ke štěstí potřebuju ten vlnivý obzor, nějaké ty kopce, aby se mělo oko na čem zachytit.
A díky za gratulaci. Hned po Velikonocích, až se vrátím z pracovních cest, se pustíme do práce. V domově, kde mám maminku už se na nás těší.
Jste moc šikovné – blahopřeju oběma
No, trošku odřená ouška máme, bylo to docela únavné a s poslušností to nebylo nijak slavné. Indy je ještě mladá a byla dost roztěkaná. Ale nadehnala to u povahových testů. Je pro tu práci vážně jako dělaná. Mám to vyzkoušené, chodím s ní za mamkou do domova už od štěněte.
Páni! Měla jsem za to, že Indy je ještě rozjívená dorostenka a ona už je tak šikovná! Gratulace vám oběma! (f)
Ono se projevilo u zkoušky poslušnosti, že z té rozjívenosti teprve tak tak odrostla. Minimální věk je patnáct měsíců a Indy má sedmnáct. Byla tam nejmladší. Moc děkujeme. 🙂
Kocoury a Micku mám celkem v pohodě,dolovat v koši je neláká.Kokeš umi otevřít pouze skříň,tak z ní pak vyndám místo svetru kocoura.Matej se rád schováva do tašky nebo batohu apod., okamžitě vleze dovnitř.Takže než odejdu do práce s velkou pošťáckou taškou, raději zkontrolují,jestli Matěj nesedí uvnitř. Prečetla jsem článek o Zvičínsku.Fotky jsou nádherné. Pro mne je to hodně zajímavé, tento kraj vůbec neznám. Tak se snažím dozvědět se o něm ještě na netu.
Janino, baví mě představa živoucího předoucího chlupatého svetru… (inlove)
No, a s tou taškou – počítám, že by se ti kocour za chvilku pěkně pronesl! 😀
Kdysi dávno, když jsem ještě měla jen Matýska, jsem jednou měla koupené kachní krky na polévku. Vyndala jsem je z mrazáku, nechala v kuchyni na stole, aby povolily, a odešla jsem na nákup. Když jsem se vrátila, otevřela jsem dveře do pokoje a na zemi leželo cosi, co vypadalo jako utržená kocouří noha stažená z kůže. Hrklo ve mně, letěla jsem dál a stejný krvavě červený předmět jsem našla v koupelně na koberečku před umyvadlem. Teprve pak mi došlo, že nejde o utržené nohy, ale o ony kachní krky. Ten pacholek je roztahal po bytě. Ta úleva, když mi došlo, co to je!
Jinak jsou ty moje kožichy celkem disciplinovaní a dobrovolně nepáchají žádné velké škody. Matýsek ještě jako malý divočák jednou strhnul ze zdi lampu, vyrval ji i s hmoždinkami. Jindy převrátil žehlicí prkno, které spadlo na kočičí fontánku a rozbilo ji na cimprcampr. A já jsem si hlavně oddechla, že se Matýskovi nic nestalo. Pak ještě jednou v kuchyni mohutně ožral pizzu, která byla hustě posázená zelenými olivami, a ty on miluje 😀 . Toníček po ránu číhává, kdy nechám někde bez dozoru otevřenou dózičku s máslem, to zase zbožňuje on a vylíže v něm pořádnou prohlubeň. Toníčkovi taky musím přičíst k dobru, že mě kdysi pohnul k vyhození nenáviděné ovčí kůže, k čemuž jsem se pořád nějak nemohla donutit. Toníček ji jedné krásné noci pokadil, a jelikož měl průjem, devastace byla dokonalá. Ach, to byla úleva! Jinak je ovšem Toník disciplinovaný a důsledně chodí do záchodku.
Oh Tapuz – ta asociace s těmi krky, jak tě chápu! Brr. Když člověk se o ty chlupáče pořád (byť většinou podvědomě) trochu bojí a někdy se tyto strachy demonstrují docela hororovým způsobem:))
Ovšem kocour ládující se zelenými olivami… To snad nedělá ani Maytyldin Oriáš! (chuckle)
Dede, kočky zelené olivy milují, dělaj pro ně i konzervičky s masem a olivami.U nás je o ně boj a když načnu, tak už předem dám polovinu do čisté vody,aby nebyly tolik slané a vydávám jednu na kočku, ostatními jim vylepšuju potravu, nakrájím je na drobno a přimíchám třeba do tuňákových felixů…
To si takhle jeden den natáhneme krásné nové koberce… a za tři dny nejmenovaný Černobil (to není překlep, to je od „černobílý“) na ty koberce vynese odpadkový koš. Večer předtím jsme si dávali čaj. Sypaný.
http://2cvoci.rajce.idnes.cz/13.10.01._pruserari/
Odpadkáč je od té doby jiný, Vaškoodolný, ale podobných průšvihů už má tenhle lotr nepočítaně.
Panebože – když to vidím, tak opět děkuju nápadu NEPOŘIZOVAT SI KOBEREC! NIKAM!! A to někdy mám nutkání, že třebas aspoň do ložnice … opět jsem na delší dobu vyléčená (rofl) …
My je pořídili kvůli Barouškovi, aby měl měkčeji a tepleji. A nějak jsem si na ně zvykla, takže je nechci vyhodit ani teď. No, kdybych zase narazila na podobné, tak některé, Vaškem už příliš použité, bych vyměnila za nové. Brali jsme tehdy schválně víc menších kusů, aby se ty příliš opotřebované daly vyhodit, ale počítala jsem s tím, že občas vyteče Baroušek, ne že je Vašek prasopes.
Jo a jak vypadá Vaškoodolný odpadkáč? … možná by byl i Brůčoodolný … já pořídila nový, postavila na zem a prohodila „Jakpak se asi otevírá?“ Brooke šla zrovna náhodou kolem a jen tak mimochodem mi to ukázala … takže s tímhle jsem to taky nevychytala (chuckle)
https://www.odkulinare.cz/odpadkovy-kos-vyklopny-hnedo-bily?gclid=CJuZ87Hnh9MCFaUy0wodDRcEsg
Aha – takže ne, ten jsme vyřazovali jako první! Dokonce si s ním poradila i tehdy, když jsme ho otočili tím vyklápěcím ke zdi!!
Šikulka! My jej máme ve výklenku, takže se nedá porazit, skočit na něj apod.
Ale on si Vašek vždycky dokáže něco najít. Dokud byl pan profesor, tak ho asi trochu krotil, teď už si vykoledoval zavírání v předsíni.
Když dosloužil koš pořízený na zeď (kvůli Chrisíkovi), pořídili jsme si tento. Je ekologický, rozdělený na směsný a bio odpad. otvírá se pružinkou. Tak to bych byla na Brook zvědava.https://www.decodoma.cz/Dvoudilny-odpadkovy-kos.html
Ten je moc pěknej, Pitrýsku! Ale obávám se, že jak by přední tlapka poprvé stiskla „tlačítko“, byl by obsah okamžitě k dispozici… 😀 Aspoň pro dostatečně velkého pejska, a to asi v tomto případě Brooke je, ne? 🙂
Černobil! 😀 Vašek na těch fotkách kouká jako neviňátko, miloučkej pejsek – Já? To jako já???
No on už vykrámovaný a vyžraný odpadkový koš stačí na návrh výroby štěkanátků – ovšem sežraná sekaná je téměř neodpustitelná. Protože koš se nakonec uklidí, ale sekaná se vrátí v už nepoužitelném stavu …
K špatnému psímu svědomí (chuckle) – tom by mohla Terka vyprávět – z pekáče lité buchty s meruňkami a posýpátkem zbylo tak tak na ochutnání, zato měli doma něco, co připomínalo vlka z karkulky po konzumaci druhého chodu – a když jí Tereza vyčítala (dovedu si představit, jak hlasitě), že se na buchtu moc těšila, tak ten březí vlk zafuněl, vylezl na její postel, otočil se k ní zády a usnul spánkem spravedlivých!
Jinak jsem opravdu ráda, že náš učenlivý Ernest má přece nějakou hrdost a ten odpadkáč nevybírá – ačkoli mu to Brooke už několikrát ukázala! Jinak ho už naučila kde co … (headbang)
U nás to bylo sežrané kuře na paprice a poslední extempore byla rajská polívka, ze které kocour vychlemtal tu rajskou vodu… Kuba zkušenou rukou sáhl, polívku naředil a nemrkl okem- konec konců, on toho kocoura chtěl, že 🙂 Přiznávám, že sežrané jídlo mě naštve, ale víc mě nakrklo jídlo odložené na noc na terasu v hrnci s precizně doléhající těžkou skleněnou křidlou, kterou kocour tak dlouho doloval, až ji shodil a rozbil na cimprcampr.
šikovnej Oriášek…. 😀 příště to zavři do papiňáku 😀
Jsem četla- příště HO zavři do papiňáku.
teda abyt..no fuj, chudák Oriášek…. 😀
Oriášek je můj favorizovaný koč, takové opravdu čilé žvížátko! 🙂
Matylda má zřejmě neobyčejně šťastnou ruku při výběru – povah, které si zamilujete. (wave)
Asi jo- na to musíš mít talent 🙂
No, ale hlavně o tom musíš umět krásně psát.
no,myslím, že i Ty….
šiš.., já bleskem četla „příště HO zavři…“. Až jsem se lekla!
Tak to dopadá, když jedna přečte jen kousek a hnedlinko reaguje. Ahoj Abyt!
U nás panuje všeobecné povědomí, že na stůl a na linku se nesmí (přede mnou). Jenže co oči nevidí… A tak občas zaslechnu podivné zvuky a než doběhnu, dílo zkázy je dokonáno. Naposled to byl právě otevřený kelímek šlehačky ponechaný na lince (leju si ji ráno do kafe). Zaslechla jsem jen lehkou ránu a když jsem vpadla do kuchyně, lízali kocouři šlehačku z podlahy jazykem společným a nerozdílným. Tak jsem je nechala, co jiného. Jindy to byl nahryzaný bochniček chleba (!) nebo kobliha ohryzaná skrz mikroten až na marmeládu. Tu nee, jen to sladké těstíčko. I chladnoucí bramboračka byla velkým lákalem, tam mě varoval pád poodkryté pokličky. Ale dost mě ti zmetci vycvičili, na stole a na lince ponechávám jídlo málokdy. A zbytky do odpadkové krabice právě z tohohle důvodu neházím, popelnici mám naštěstí jen pár kroků od vchodu.
Tečko, minule mi spadla zakysanka na zem a kelímek prasknul… inu zavolala jsem lízací četu a hned se uklízelo lépe a radostněji! 😀
Jsou to mršky pohotové. Kdysi v dávnověku jsem vysypala suché (syrové) těstoviny, a než jsem se otočila pro smeták, už nebylo co mésti – Bela II. Švagrová se postarala.
Březí vlk! (rofl)
Já ti mám takovou kliku, že domácím kradačem a krámovačem odpadkových košů byl jenom Max… 😀 Ale jezevčík nejezevčík, uměl otevřít všechny. A ten šlapací jako první, protože i malý jezevčík dokáže šlápnout na stupátko, které je hned u země, ne? (wasntme) Pak už stačilo jen otevřený koš porazit. Od Maxových dob mám prostě koš zavřený ve skříňce pod dřezem – je to jednodušší 😛
Už Penušku jsem naučila, že zařízení domácnosti se nedemoluje. (Ani tzv. omylem – stylem „ten balonek se mi za tu kytaru tak nějak zakutálel a ona pak spadla úplně sama“.)
Už Penuška blahé paměti neodolala jedinému, totiž kuchyňskému koši.
A tak jsem ho zavřela do linky. 🙂
Melinka je přesvědčená, že koš v lince jí zákeřně žere nejchutnější věci. (Třeba slupky z cibulí, hnusák jeden!) Takže kontroluje.
Dondu zajímá koš na papíry. Když se vážně nudí, tak si čte. Asi tak jednou za dva měsíce ji popadne dojem, že jsem vyhodila nějakou perlu, a tu perlu pak usilovně hledá. Výsledek stojí za to.
Ale největší čurbes dovedou stvořit, když lítají po ložnici. Rozkopou všechny polštáře a deky. 🙂
(Naštěstí se to snadno uklidí, s čajem na koberci se to nedá srovnat.)
Chichi, to čtení mi připomnělo Daninu bloodhoundí štěně Týnku – ta si před pár dny „přečetla“ pánečkovu platební kartu… 😛
Jo, koš v lince pomáhá, tedy do té doby, než si zvíře otevře dvířka. Já se snažím, aby holky ty dvířka prostě otvírat nechtěly a jsem ráda, že se mi to (zatím) daří 🙂
Jak já byla šťastná, když se kocour Oskar přestal schovávat a přišel poprvé přitulit a pomazlit. Trvalo mu to skoro rok,ale potom jsme si spolu vytvořili rituály, které každý den dodržujeme. Kubíček ten se tulí a mazlí automaticky, to je snad u kavalírů vrozené……
Epulko, skoro rok? Ty máš nejspíš svatozář! (angel) A Oskar velikou kliku, žes neztratila trpělivost… (inlove)
Což je mimochodem to, se jsem se oním dílem s neviditelnou kočkou snažila milým posluchačům sdělit 🙂
To Oskar mě naučil trpělivosti. Je to mimořádný kocour
Věřím (inlove)
Jelikož nemám kočku, co by se schiovávala před lidmi, v současné době ji spíš doma vyhazuju i od cizích, protože nechtějte vědět, co udělá dvoumetrový chlap, když mu kocour vyleze na klín, tváří se líbezně a pak mu s výrazem pokusníka zapíchne ten dlouhatánský dráp skrz džíny 🙂
Oh Matyldo! Vážně? Oriáš je velkej kocour, s velkými drápy… 😛 Ta představa! 😀 Ještě k vám ten muž chodí? (wasntme)
Jo, ale už se malinkého kocourka bojí 🙂
(rofl)
Myslím, že panička a páníček Rozárky, Merlina a Polárky je můžou přejmenovat na Rychlou rotu.
Myslím, že ta jejich akce o samotě stála za to.
To my jsme Fousíka minulý týden přejmenovali na Conan ničitel.
Fousín rád leze po výškách a dokáže se nasáčkovat i do malých prostorů. Ale je hrozně šikovný, všemu se vyhne a zatím nikdy nic nechodil.
Ale minulý týden se mu zadařilo dokonce 2 x.
Schodil zapékací misku, 3 malované talíře a broušenou mísu na oříšky, co byla starší než manžel. Pravda byly uloženy v nezavřené poličce v obývací stěně. Ale on nikdy nic neshodil.
Manžel to konstatoval slovy : “ Hlavně, že kocour nemá pořezané packy.
ano Míšo,bylo na čase to z té poličky dát pryč 😀
Inu Míšo, ono se říká, nikdy neříkej nikdy… 🙂 Tak čekám, co mi vyvedou holky, když jsem právě napsala, že nekradou… 😀