Dobré květákové karbanátky, to není jenom čerstvý květák, ale zásadní roli tu hraje strouhanka a olej, na kterém to všechno osmažíme. V tomto článku s receptem bude obsaženo od všeho trochu, neboť jedno bez druhého by nemohlo fungovat.
Nevím, jak to máte vy, ale od mala jsem měla jaro spojené se smaženým květákem v doprovodu nových brambor s tenoučkou slupkou, která se sama a ochotně loupala i bez nezbytné škrabky, a s miskou okurkového salátu. Bylo to v době, kdy se na pultech okurky ani květák neválely celý rok, ale objevily se až na jaře.
Obalené květákové růžičky na jednom talíři s vařenými a máslem maštěnými bramborami, v doprovodu maminčiny domácí tatarské omáčky jsem považovala za velkou delikatesu. Vlastně se vůbec nic nezměnilo. Mám to ráda i dnes. Postupem času jsem si našla cestu ke květákovým karbanátkům, které dělám raději a častěji než proces protahování květákových růžiček v misce s moukou, vejcem a strouhankou, jak nám velí tradice poctivého trojobalu.
Připravovat karbanátky mi přijde jednodušší, ale záleží mi na tom, v čem je budu obalovat a na čem smažit. Zakládám si na dobré strouhance. Bílé pečivo do zásoby nekupuji a kvalita kupované strouhanky v mém okolí není zrovna valná. Nedávno jsem se ptala v místní pekárně, zda se u nich dá strouhanka pořídit. Nebyla k mání.
Naštěstí vídeňští pekaři nejsou líní a kvůli dobré strouhance neváhají péct i extra pečivo, které se po kontrolovaném vysušení namele a naváží po ½ až 1 kg. Ráda si vyrazím do nedalekého Rakouska a na strouhanku nikdy nezapomenu. A rovnou si koupím i dobré přepuštěné máslo na smažení. Když si s takovými surovinami připravím třeba zeleninové květákové karbanátky, nemám kvůli tomu ani sebemenší výčitky, že jsem si dopřála něco smaženého.
Květákové karbanátky
Pokud jde o samotný květák, 10 ks pěkných karbanátků se připraví z půlky růžice. Pro 2 strávníky je to akorát.
Potřebujeme:
- ½ květáku
- 1-2 ks čerstvé vejce
- hrst dobré strouhanky do květákového základu + miska strouhanky na obalení karbanátků
- špetka soli
- špetka mletého pepře
- 1 lžíce dobré hořčice
- trochu čerstvých bylinek (v sezóně medvědího česneku jsem sáhla právě po něm)
Postup přípravy:
Uvařený květák rozebereme na růžičky a rozmačkáme vidličkou. Přidáme vejce, zahustíme strouhankou, přidáme špetku soli (ideálně bylinkové) a mletého pepře. Na jaře nikdy nevynechám něco zeleného. Tentokrát to byl medvědí česnek, ale může být i pažitka nebo petrželka. Na dotažení chuti mám ráda trochu dobré hořčice. Z květákového rozmačkaného a ochuceného těsta tvaruji v dlani malé pevné karbanátky, které před vložením do pánve s rozpáleným olejem obalím ze všech stran ve strouhance. Smažím na přepuštěném másle nebo na dobrém řepkovém či slunečnicovém oleji.
Jako příloha jsou ideální brambory vařené na páře s kouskem másla. Domácí tatarka je bonusem, ale miska okurkového salátu mi nesmí v tomto případě na stole nikdy chybět.
Přesně takhle poskládané to mám nejraději, ale je v tom samozřejmě i kus nostalgie se spoustou pěkných vzpomínek na bezstarostná dětská léta a na maminčinu kuchyni. Tenkrát mi housky z bílé mouky voněly o poznání lépe a tak i ta strouhanka z naší pekárny odnaproti se kupovala čerstvě namletá do pytlíku. Už na pánvičce krásně zavoněla, ale jakmile byla usmažená, doslova provoněla celý dům … pro tu její vůni mi na strouhance i dnes opravdu dost záleží a neváhám si pro ni občas dojet k sousedům do Rakouska. (Ihr Wiener Bäcker, ANKER, Wien 1891 – zde se prodává strouhanka s tradicí.)
Jak je to s kvalitou strouhanky?
Kvalitní strouhanka by měla obsahovat jen 3 suroviny. Mouku, droždí a sůl. Žádné dlouhé výčty éček a rádoby potravinářských zlepšovadel naše jídlo nevylepší. Když už se rozhodneme smažit, tak strouhanka musí být tou zlatou, voňavou a křupavou korunou krásy celého pokrmu. Ovšem za předpokladu, že jsme nepodcenili kvalitu tuku, na kterém hodláme smažit.
Kvalita strouhanky byla podrobněji rozebírána v pořadu ČT 1 Černé ovce:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1097429889-cerne-ovce/212452801081211/0/41247-kvalita-strouhanky/
Na jakém tuku smažit?
Tady rozhodně záleží na bodu zakouření. Ne každý typ tuku či oleje je na smažení při vysokých teplotách nejvhodnější. Pokud jde o pokrmy se strouhankou, rozhodně preferuji přepuštěné máslo. Pokud ho nemám zrovna k dispozici, sáhnu po kvalitním oleji. Věděli jste, že řepkový olej snese nejvyšší teploty, čímž ho řadíme k olejům s nejvyšším bodem zakouření, tzn. k nejvhodnějším do kuchyně na smažení?
Tabulka kouřových bodů
Doma ve své kuchyni mám po ruce tabulku, která upozorňuje na kouřové body u různých druhů kuchyňských olejů.
Olej | Kvalita | Kouřový bod |
Mandlový olej | 216°C | |
Avokádový olej | Rafinovaný | 271°C |
Avokádový olej | Nerafinovaný, panenský | 190-204°C |
Máslo | 121–149°C | |
Řepkový olej | Expeller Press | 190-232°C |
Řepkový olej | S vysokým obsahem
kyseliny olejové |
246°C |
Řepkový olej | Rafinovaný | 204°C |
Ricinový olej | Rafinovaný | 200°C |
Kokosový olej | Extra Panenský (Nerafinovaný) | 177°C |
Kokosový olej | Rafinovaný | 232°C |
Kukuřičný olej | Nerafinovaný | 178°C |
Kukuřičný olej | Rafinovaný | 232°C |
Bavlníkový olej | 216°C | |
Lněný olej | Nerafinovaný | 107°C |
Ghí (Indické přepuštěném máslo) | 252°C | |
Olej z hroznových jader | 216°C | |
Olej z lískových oříšků | 221°C | |
Konopný olej | 165°C | |
Vepřové sádlo | 188°C | |
Olej z makadamových oříšků | 210°C | |
Hořčičný olej | 254°C | |
Olivový olej | Extra panenský | 191°C |
Olivový olej | Panenský | 199°C |
Olivový olej | Pomace | 238°C |
Olivový olej | Extra lehký | 242°C |
Olivový olej, vysoká kvalita (nízká kyselost) | Extra panenský | 207°C |
Palmový olej | Difractionated | 235°C |
Arašídový | Nerafinovaný | 160°C |
Arašídový olej | Rafinovaný | 232°C |
Rýžový olej | 254°C | |
Světlicový olej | Nerafinovaný | 107°C |
Světlicový olej | Částečně rafinovaný | 160°C |
Světlicový olej | Rafinovaný | 266°C |
Sezamový olej | Nerafinovaný | 177°C |
Sezamový olej | Částečně rafinovaný | 232°C |
Sójový olej | Nerafinovaný | 160°C |
Sójový olej | Částečně rafinovaný | 177°C |
Sójový olej | Rafinovaný | 238°C |
Slunečnicový olej | Nerafinovaný | 107°C |
Slunečnicový olej | Částečně rafinovaný | 232°C |
Slunečnicový olej | Rafinovaný | 227°C |
Slunečnicový olej, s vysokým obsahem mastných kyselin | Nerafinovaný | 160°C |
Tea tree oil | 252°C | |
Rostlinný tuk | 182°C | |
Olej z vlašských ořechů | Nerafinovaný | 160°C |
Olej z vlašských ořechů | Částečně rafinovaný | 204°C |
Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Smoke_point
Jak využít netradiční oleje?
Na toto téma jsem nedávno sepisovala pár informací, tak si dovolím přidat i odkaz na pár praktických informací.
http://www.vitalia.cz/clanky/jak-vyuzit-netradicni-oleje-makovy-dynovy-ci-lneny/
Jak to máte se smažením Vy?
Strouhanku kupujete nebo si melete svou vlastní?
A když už máte dobrou strouhanku a karbanátky či řízky jsou obaleny, na čem smažíte?
A protože jsem Vám chtěla udělat chuť na květákové karbanátky, tak nemohu obejít ani tuhle vznešenou zeleninu.
Máte rádi obalovaný květák?
Dobrou chuť a krásné jaro přeje,
Šárka Škachová, www.gurmanka.cz
Byli jsme se podívat na mandloně v Hustopečích: http://malcka.rajce.idnes.cz/2017_duben
Smažený květák miluju a přitom jsem si ho neudělala strašně moc let, zdá se mi to moc pracné s tím vším obalováním a obracením na pánvi. Ale teď mám takovou chuť, že si na příští týden určitě naplánuju. Nebo ty placičky, to by šlo smažit líp asi.
Strouhanku si musím dělat vlastní, ta anglická je divná. Protože moc často nesmažím, vydrží mi dlouho, buď si koupím francouzskou bagetu, usuším a umelu, a nebo z vlastních housek.
Zcela OT, ale – když je dneska toho Apríla, nedívala jste se žádná na mapy.cz? Mrkněte.
Já koukala, a to jsem tedy koukala 😀
Nemohlo by to tak zůstat? Jsem se pobavila. Mě se líbí vod voda les les silnice – to by jedna nepoznala. Asi to dalo dost práce tohle vymyslet hlavou
Prý to tam zůstane jako jedna z možností v rámci výběru druhu mapy.
Jj, je to tam.
Skvělý!! (rofl)
U nás květák můžeme na všechny způsoby. Minulý čtvrtek jsem dělala z květáku takový pecen, tak jak dělám masovou sekanou , se všemi přísadami jako sekaná, jen místo masa květák, všichni jsme si pořádně dali. Přijedu v pátek do Prahy a Eva mně uhostila zapečeným květákem, byl výborný. Přičemž na Zvířetníku byl Mariččin květák. Dnes mně popadla chuť opět na zeleninu a tak jsem vytáhla litinový pekáč, ten vevnitř modrý, zvenku černý, český. Do pekáče jsem nakrájela silné plátky brambor, syrových, na brambory jsem dala překrojené mrkve,květák na paličky,lilek,kola cibule a žampiony velké hnědé z misečky v Kaufu,taky jednu kedlubnu na plátky,pokmínovala, mírně osolila, dodala nové koření, dva bobkáče , trochu celého pepře,česnek napíchala dovnitř, vše dala zapéct. Už je hotovo, na závěr jsem nahoru položila jedno malé uzené žebro, co přednosta donesl ze sobotní obecní zabíjačky. Skoro nemůžu dýchat,ještě, že dobře trávím zeleninu. prostě květáku není nikdy dost! 🙂
Jo, ještě jsem použila sezamový olej, to jsem zapomněla.
Gurmanko, děkuji za recept, obrázky karbanátků vypadají velice lákavě a vlastně nevím, proč jsem je nikdy nedělala. Budu muset napravit.
Ale v komentářích mě zaujalo to, že všichni obalujete květák na smažení v trojobalu. To ho nikdo nemáčíte do těstíčka. Jedině tak ho totiž dělám já! Testíčko z vajíček (na hlavu květáku většinou 3), mléka, mouky, prášku do pečiva a čerstvě nastrouaný muškátový oříšek. Hustota těstíčka tak, aby se v něm daly růžičky květáku obalit, po zvednutí přebytečná část odkapala, ale většina těsta držela. Když se namočený kousek vloží do rozpáleného oleje (používám slunečnicový), tak je to osmažené za moment ani moc oleje se nestačí vsáknout (v předehřáté troubě mám pekáček na kterém osmažené kousky udržuji teplé, abych pak dala na stůl celou vrchovatou mísu k vlastnímu „odběru“ (a na talíř jen brkaši). Manžel dokáže sníst klidně 6-8 kousků. Květák předvařuji, ale jen krátce, takže když do něj píchnu tenkou jehlicí, musím trochu přitlačit aby projela. A pro jistotu ho pak rychle přendám dám do studené vody, abych vaření zastavila a teprve pak rozebírám na kousky. Právě proto, že samotné smažení trvá chvilku, kdyby květák nebyl předvařený, zůstal by převážně syrový.
Pamatuji se z dětství, jak maminka schovávala tvrdé rohlíky a pak je mlela (nebo tím pověřila děti) na strojku na strouhanku (teď mám mlýnek tady v Americe a melu na něm ořechy). Jenže pak se musela strouhanka ještě prosívat. Ale myslím, že ručně ji mlela právě pro zužitkování tvrdého pečiva, jinak když ho neměla, prostě strouhanku koupila, stejně jako si ji tady kupuji i já (a prodává se zde i ta „italská“ ve které jsou namíchané bylinky).
Já v těstíčku taky někdy obaluju – když jsem líná protřepávat ty sáčky (rofl) , ale je pravda, že všichni doma preferujeme ty v trojobalu – jsou křupavější.
My taky dáváme přednost trojobalu.
CO TLP, už odcestoval?
Jo, odcestoval … snad (rofl) . Doufám, že bude nadšený – vloni byl na Islandu a tam se mu moc líbilo. Teď to bude úplně něco jiného.
A co na ten Island říkal tak nějak celkově? Totiž, obě naše děti tam před časem byly (každý zvlášť – dcéra s kamarádkou celý ostrov obešly a „obstopovaly“, pak si to daly ještě napříč a vyhnal je až tehdejší výbuch jedné z tamních sopek, po kterém všechny turisty evakuovali a svezli do Reykjavíku, syn tam pak byl sám, na spíš pracovní návštěvě) a líbilo se jim tam. Letos tam byl syn znova a říkal, jak moc se to tam za ty cca 2-3 roky změnilo, a prý ne k lepšímu. Hordy turistů (ročně tam prý přijede snad 4x víc lidí, než na Islandu bydlí), kteří se nechovají zrovna vzorně (např. jezdí off-roady i tam, kde je to naprosto zakázané), ohromně prý vzrostly ceny v restauracích, atd. atp. Něco podobného říkal i Jan Burian teď v úterý (byli jsme na jeho koncertě a následné debatě s ním, je to moc milý člověk) a ten tam jezdí víc než 20 let; byl z toho dost roztrpčený.
No byl tam vloni poprve, tak těžko může srovnávat – taky tam byl jen na pár dnů. Jemu se tam líbilo, navíc vyšlo i počasí (cestou zpět mluvil s Čechem, který tam pracuje a který říkal, že celý měsíc bylo neuvěřitelně ošklivě) – byl tam koncem dubna a na nějak moc turistů si nestěžoval. Přivezl moc hezké fotky a že by byly přelidněné, to se nedá říct. Jenže je možné, že to, co je u nich dav, tady je jeden zájezd mimo sezonu …
Jinak ráno posílal SMS – co ho v Indii nejvíc nemile překvapilo, tak nekonečný nepořádek – to k čistému Islandu je velký kontrast. Doslova napsal Hotel super, kolem bordel po kolena, doufám, že se nepose… takže asi tak.
O tom nepořádku jsem slyšela od zcestovalejších přátel. A taky o neuvěřitelné bídě, hodných lidech a výborném jídle. Jinak je tam prý hezky. Tak ať si to užije.
My tu teď čekáme na návrat mladšího dítěte (dcéry) z cest (na závěr svého španělského pobytu si udělala menší výlet, končící v Portugalsku), chce vyrazit někam do lokálu na odloženou oslavu jejích a mých narozenin, jinak už bych neseděla u PC a byli bychom na zahradě, venku je moc hezky.
Jo a balkónový libeček, který před 14 dny vyrazil první snítku, už krásně obrazil a povyrostl, ta první snítka už má víc než 20 cm, za chvíli už to půjde stříhat a používat. A obrazil i venkovní tymián, který je celý rok na balkóně. Mám z toho velkou radost.
Á – tak si užijte s dcerkou hezký den a dobrou baštu a vůbec celou oslavu dvojctihodných narozenin.
Já mám teď Terku v Ománu – zrovna se vrátila z prohlídky hřebčince Královské kavalerie a v pět hodin jejich (ve tři našeho) času má dostih – tak kdo si vzpomenete, přidržte palce …
Ježiš, tak to budu (pokud si vzpomenu), ať se jí daří.
S tím zubařem, to je dobré. Není nad konexe.
Už se těším, až nám povykládáš víc.
🙂
Řadí se to tu napřeskáčku, to měla být reakce na toho zubaře.
Tak co, jak to dopadlo? Pěsti jsem držela fest.
Ále, nic moc – byla sedmá. Aspoň si zkusila, co to je, jezdit dostih ve čtyřicítkách (rofl) .
Jinak tam zažila docela šok (chuckle) – když si to k ní přihasil chlap v burnusu a „Vraj ty si z Česka – ja som studoval v Bratislave na zubára!“ Holky se jí pak smály, že není nad to, mít v Ománu známého dentistu.
Když se tu tak rozjela debata o strouhance – v Kauflandu prodávají kilové balení strouhanky (v krabičce), která je vyrobená v Německu. A zřejmě není vyrobena z „odpadu“, ale právě z té buchty (z čestvo upečeného bieleho chlieba) . Po usmažení výborně křupe. Jo, a mají ji kupodivu u pečiva a ne u mouky a spol.
Tak jsem ji tam dneska hledala, neměli. Bylo jen dvěstěgramové balení na ryby, nebo s bylinkami.
Jinak měli i kukuřičnou, čistě chlebovou a ještě nějakou, ale to už byly české. Ale zase se někdy mrknu. Já si strouhanku taky dělám sama, z bílého pečiva.
Kdesi jsem viděla /a neuložila :^) /recept na salát ve kterém byl místo kuskusu hodně nadrobno rozmixovaný syrový květák. To musí být skvělá záležitost.
Tohle taky nevypadá špatně /pro mě kromě těch hrozinek/ :
http://1url.cz/LtVI1
Vitariánka tedy fakt nejsem, ale občas takové jídlo prospěje.
Kytko, neříká se tomu květákový kus kus? Nevím, nikdy jsem to nedělala, ale google nabízí řadu receptů: https://www.google.cz/search?q=kv%C4%9Bt%C3%A1kov%C3%BD+kus+kus&ie=utf-8&oe=utf-8&client=firefox-b&gfe_rd=cr&ei=qnzeWIThBbTi8AfpjLGwCg
Jj květákový kuskus. Vyzkouším. 🙂
tak jsem dovalila květák, okurku a budu květákovat. Určitě budou placičky, polívka a kus sním syrový. Ježišmarjá, se těším 😛
Olčava?
Tak to přeji báječný pátek a dobrou chuť 🙂
Hlavně aby ty okurky byly dobré. Touhle dobou je nekupuju, připadne mi, že (stejně jako jiná mimosezónní zelenina a ovoce) chutnají poněkud „plastově“. Vždycky se snažím kupovat jen to, co právě u nás roste (ten květák z minulého týdne a brokolice z tohoto, to byla spíš výjimka), už se těším na chuť našich českých/moravských okurek, rajčat, paprik, atd.
smažený květák, jakož i květákové placičky mají na jaře čestné místo v jídelníčku…i díky tomu, že v HK (díky Bohu stále ještě) funguje trh, kupujeme domácí brambory i květák a bylinky od malých zemědělců. velké MŇAM 🙂 strouhanku si meleme vlastní z houstiček z pekařství nebo klidně i z tvrdého chleba, ta má taky něco do sebe :-)podle nálady ji buď prosiju na sítu nebo neprosiju, jak říkal tatínek “ my, co jezdíme Trabantem, se s tím nesejem“ :-)smažíme na mixu sádla, másla a oleje ( radši slunečnicového) a hlídáme, aby po celou dobu smažení pěkně voněl. případně vyměníme za čerstvý. květák máme všichni rádi i syrový, pročež je někdy náročné ho ochránit dostatečné množství pro tepelnou úpravu :-)) ovařím na skus v pařáku a potom čiperně obalujeme 🙂 obalovat a zapatlat si ruce vajíčkem a strouhankou mě moc baví, ale pokud se nechci zdržovat a chuť už je opravdu veliká, mám fígl od Sharky – strouhanka se nasype do zavírací plastové krabičky a růžičky květáku, obalené ve vajíčku, se tam vhodí, krabička se zavře a protřásá, dokud není obaleno. účinek zcela nevídaný, rychlost blesková! mimochodem, Sharko,díky a šířím metodu dál 🙂 jo a vtip na závěr – jestli jste si mysleli doteď, že kočička je za všech okolností masožravec, jste na omylu. ani levandulovou makronkou kočička nepohrdne, naopak ji uloví rovnou paničce z ruky 🙂
Eva B.
To je květáková poezie 🙂
V krabičce obaluji rovněž, kdo by se matlal, sáčky nemám ráda
Nejprve bych poznamenala, že květák mám ráda téměř v jakékoli úpravě, vede ten smažený a ani s tím není nijaká paplačka – trochu ovařím (na skus – checheche), nechám okapat. Do mikroteňáku dám hladkou mouku, na talíř rozšlehaná osolená vejce (někdy ochutím nějakým tím kořením – česnek, paprika, pepř,…) a do dalšího mikrosáčku strouhanku (jo, většinou doma strouhanou, v mixeru je to ancvajdraj – i když do Rakús to mám kousíček, ale jak říka Matylda, je třeba spotřebovat, co je doma). Nejprve dám rozebraný květák do sáčku s moukou, uzavřu, zatřepu – dám do vajíčka – následuje sáček se strouhankou, uzavřu, zatřepu – a je obaleno. A pokud není v sáčku někde díra (rofl) , tak ani toho svinčíku není mnoho.
A ještě bych se pozastavila u tabulky olejů – dost mne tam překvapil ricinový olej! Fakt se používá v potravinářství, respektive na smažení?! Nevím, jestli si to nepletu, ale měla jsem za to, že ricin je jedovatý (aspoň mám dojem, že Christie tímto přípravkem pár lidí odpravila) … A karbanátky na Tea tree oleji by snad až příliš voněly po kafru …
🙂
YGA:
Obalování je procedůra, která se dá zjednodušit, např. těmi igelitovými sáčky, ale většinou zůstávám u toho tradičního svinčíku na stole 🙂 Většinou si dám na stůl velký tác a na něm se všechno odehraje. Na jaře špinavý tác vynesu z kuchyně do zahrady, opláchnu zahradní sprchou a nechám od sluníčka vysušit 🙂 A je uklizeno.
Wikipedie u své tabulky jistě nezapomíná na vysvětlení, že ricinový olej je vhodný pouze ke kosmetickým účelům atd. 🙂
Ricínový olej užíván vnitřně působí jako projímadlo, na tom bych nesmažila 🙂 Vlastně pevně doufám, že tu tabulku někdo nepochopí jako instrukci k tomu tyhle oleje ke smažení zkusit, kdyby se to s tím vnitřním užíváním přehnalo, asi by to bylo i o zdraví. Ricínový olej se používá mimo jiné jako mazivo, takže minimálně z toho úhlu pohledu je jeho chování za vysokých teplot zajímavé… ale to je u motorového oleje taky tak, že…
Kaa:
Já myslím, že to každý pochopí správně 🙂 V potravinách se ricinový olej neprodává.
Prodává. 😉 Aspoň u nás v KrPoli ve zdravé výživě jej mají. Tenhle: http://www.saloos.cz/cz/shop/rostlinne-a-bio-oleje/ricinovy-olej-121/#middle (já vím, je ke kosmetickým účelům, ale opravdu se prodává; myslím, že se dá koupit i v lékárnách)
P.S. Dělám si samozřejmě legraci a dobře vím, že se to nepožívá vnitřně. Jen to prostě opravdu prodávají ve zdravé výživě, tak jsem nemohla odolat. 🙂
Ricinovy olej se kdysi používal jako projímadlo, proto mě v tabulce také překvapil.
Květák v trojobale miluju, ale kdo se s tím má patlat…Taky nemám friťák, a smažit to na nízké pánvi a obracet po všech stranách nebo dát velkou vrstvu oleje do malého kastrůlku a smažit po částech je práce pro vraha…K novým bramborám miluju mozeček nebo placičky, případně mozeček vylepšený ala Apetit – květák uvařit do třičtvrtě, slít, vrátit do horkého hrnce, trochu pošťourat, dát pár lupínků másla, hodně nasekané pažitky a strouhnout nějaký výrazný sýr – já jsem oblíbila kombinaci niva a mozzarela. Přikrýt pokličkou až se sýr rozpustí a pak s vařeným bramborem. A strouhanku si melu svoji – bílé pečivo nekupuju vůbec a v kupované strouhance mám někdy pocit, že cítím plísně – takže si koupím čerstvý bíly toustový chléb, usuším v troubě a namelu.Po vzoru jednoho amerického Itala někdy do strouhanky přidám vylepšení – mletý černý pepř, hodně sekané zelené petrželky, strouhaný parmazán a drcený česnek. Ghí jsem si občas dělala doma – ze čtyř kostek másla, a ještě když bylo v akci, když ovšem nyní stojí co stojí, tak už mě to přešlo…
Minka:
Pěkné téma: vylepšená strouhanka 🙂 Vylepšovali jsme tzv. strouhanku dost často při obalování ryb. S mužem jsme měli ve Švýcarsku starý mlýn a ve mlýně hotýlek s restaurací. A také vlastní chov pstruhů. Často se připravovalo rybí menu a proto jsme začali vylepšovat strouhanku sušenými bylinkami, mletými ořechy, rozmělněnou sušenou cibulkou, česnekem, chilli kořením, hořčičným práškem atd. Ani strouhanka nemusí být fádní a dá se s ní pěkně experimentovat. Nejraději jsem měla zapékané strouhankové krustičky.
Ráda na ty časy vzpomínám (rok 2001 🙂 Dnes na jihu Čech máme život klidnější, ale cesty k dobrému jídlu si hledám pořád a nacházím je i v nejbližším okolí.
Strašně dlouho jsem nedělala květákové placičky a dostala jsem na ně obrovskou chuť! Jenže můj muž se vrátil s nepořízenou, květák vyprodán! 🙁 Že by v České Lípě bylo tolik čtenářů Dedeníku? 🙂 Zatím si musím nechat zajít chuť, ale jen co karfiól uvidím, hned po něm skočím!
Strouhanku jsme doma mleli ze starých rohlíků a prosívali, byla pak krásně jemná. Dokonce jsme se střídaly se sestrou, protože obě nás to bavilo. Vzpomínám, když jsem pak poprvé strouhanku koupila, že jsem byla rozladěná její hrubostí. Teď se mi zdá, že už je i ta kupovaná jemnější.
Ach, ta Kalifornie!
Hančo, byli jste v Lidlu? Dneska tam měli zeleniny hafo a docela pěknou. Jelikož se tady od rána vaří a peče květák tak jsem koupila brokolici 😀
Maruško, Lidl máme na opačném konci města, muž byl v Kauflandu. No a protože neměli ten květák, tak donesl taky brokolici! 😀 Udělám ji zapečenou s mletým masem, bramborami a sýrem. A jak budeš vařit brokolici ty?
Sem s tipy, brokolici taky máme v lednici a musí se co nejdřív sníst. Květák byl onehdy, jen rozebraný na růžičky, osolený, opepřený, lehce postříkaný olejem a upečený s větvičkami tymiánu v troubě, bez obalování. K tomu normální vařené brambory a „majonéza“ z vody po vaření cizrny, je kupodivu jedlá a dobrá.
Brokolice se dá smažit jako květák, dají se z ní udělat placičky:rozebrat na růžičky, košťál oloupat, ten dát vařit do osolené vody jako první, pak přidat růžičky. Uvařit skoro do měkka, za horka v míse rozsekat nožem a přiměřeně zasypat dětskou krupičkou (jde i krupicí), zaklopit poklicí a nechat krupici propařit (asi jako když se dělají škubánky). Pak osolit, opepřit, přidat žloutky a sníh. Lžící dělat placičky rovnou do horkého oleje. Ale asi ten recept je známý, dělá se z květáku, zkoušela jsem i z kapusty, nebylo to marné.
Pak děláme z brokolice salát – uvařenou brokolici smíchat s majonézou, osolit, opepřit, přidat cibuli a vynikající jsou do toho salátu rajčata.
Dík za tipy, fakt zatím nevím, každá inspirace se hodí.
Já udělám nákyp do pekáčku, takže to bude podobné. Ono se to nezdá ale Česká Lípa je dost rozlehlá. Vím, jak jsme tak loni bloudili.
Tu a tam koupím tři nebo čtyři rohlíky a občas nějaký zbude, tak ho usuším a pomelu na strouhanku- jo, mám to do Vídně blíž než do Prahy, ale jsem kolenovrt a radši ten rohlík spotřebuju- to jsou ty zvyklosti naučené od babiček a maminek 🙂 Květák byl v pondělí, zapečený jako nákyp podle Sharky, akorát že ten den nás honil ten bažant, tak jsem měla čerstvý medvědí česnek a mohla jsme ho vrazit i do nákypu. Jinak smažený květák vede, já mozeček ráda, ale jsem v rodině jediná, tak mě přehlasují 🙂
a chutnal?
Prej ho bylo z jedné hlavy málo 🙂
Matylda:
Ale že toho česneku bylo! 🙂 Krásná reportáž!
No, já pak rozdávám 🙂 A když nemám čas jet, tak kamarádka zase přinese a tak to jde dokola 🙂
Smažený květák máme doma moc rádi. Dělám k němu bramborovou kaši.
Smažíme na oleji, ale v posledních letech se vracíme k sádlu. Naše babičky asi dobře věděly, proč ho používaly.
Strouhanku si děláme doma.
Já si z dětství pamatuji, že maminka uvařila květák a ještě horký ho přelila opraženou strouhankou na másle. To bývala dobrota.
Míša z Plzně:
S květákem se dají dělat opravdu velké divy. Kolikrát ho sním jen tak. Ulamuji uvařené růžičky jednu za druhou a obejdu se i bez másla 🙂 Smažený květák je klasika, která neomrzí, ale všechny ty vařené, gratinované a zapečené varianty jsou moc fajn. Květák také snese dost koření, proto ho ráda dělám i na orientální způsob. Ale jakmile začne jaro a květáková sezóna, tradičně jde květák do strouhanky a do oleje. Poté přijde čas na experimenty 🙂
Strouhanku si dělám sama z darovaného suchého pečiva, neb u nás se bílé pečivo téměř nejí a pokud ho potřebuji, nekupuju do zásoby. Jinak pokud chce být autorka úplně nej, může si strouhanku vyrábět doma, prostě si upeče něco jako buchtu do zabíjačky – mouka, voda, droždí, sůl, nechá rozkrájené uschnout a na ručním mlýnku či struhadle vyrobí strouhanku. Stejně tak přepuštěné máslo.
Květák obalovaný miluju a dělám dost často. NEVAŘÍM, prostě obalím syrové růžičky a vrhnu do friťáku o nižší teplotě, aby se připravovalo tak těch 5 minut. Zkuste a uvidíte, jak se vám ta chuť posune někam jinam.
ano a není pak rozbředlej,jako napřed uvařenej a pak obalenej a osmaženej.
Inka:
Dříve se strouhanka dělávala ze suché tzv. buchty na zabijačku, která se u nás sice peče, ale výhradně v období zabijaček. Psala jsem na toto téma i celou velkou reportáž, jak udělat zabijačku i dnes tak, jako to dělávali naši předci. Začínali jsme naštípáním velké hromady třísek, protože jsme na všechno roztápěli stará kamna. A potom se pekla buchta, krájelo atd. atd. 🙂 … kousek z mého textu i s receptem na takovou buchtu je zde:
„Než ráno zazvonil řezník, hospodyně měla za sebou pořádný kus práce. Den před zabijačkou pekla nejlevnější „buchtu“ na světě. Potřebovala na ni jen 3 kg hrubé mouky, 2 dl mléka, lžičku cukru, 100 g čerstvého droždí a sůl. Do hliněného hrnku dala mléko, cukr a 2 naběračky vody. Rozdrobila droždí a nechala na kraji vlažné plotny vykynout. Do velké mísy nasypala hrubou mouku, přidala vzešlý kvásek a dolila ještě půl litru vlažné vody, osolila a umíchala těsto. Těsto nachystala v takové konzistenci, aby se dalo vlít do hlubokých pekáčů, které se vypláchly vodou a zabijačková buchta se upekla tak, aby měla zlatý povrch a byla pěkně vykynutá. Horká buchta se večer vyklopila a do druhého dne se nechala vyschnout. Jitrnice ani jelítka se bez takové buchty neobejdou. Tenkrát hospodyňka nemohla skočit k pekaři pro plnou náruč veky nebo rohlíků.“
celý článek je k nalezení tady:
http://dolcevita.blog.cz/0901/staroceska-zabijacka-od-a-entree-do-z-zabijackoveho-gulase
Po pravdě řečeno, autorka nechce být vždy úplně nej, protože na to všechno jednoduše není čas. Protože bílé pečivo také nekupuji, raději to tmavé, tak jsem ráda, že jsem našla cestu k dobré strouhance jinak 🙂 Když si představím, jaká to bývala dřina s tím vařením, je s podivem, jaké komplikované recepty vznikaly pod rukama našich předchůdkyň a kolik času tomu všemu věnovaly atd. Poctivá domácí kuchyně, to je kumšt.
O přepuštěném másle se dá napsat samostatný článek, proto jsem s tím ani nezačínala a jen se okrajově dotkla tuku na smažení všeobecně.
Květák vařený či nevařený. Na obalování mám ráda květák povařený, ale znám i varianty s květákem nevařeným. Lehce povařený mi chutná o trochu víc. Pokud jde o karbanátky, tam je povaření žádoucí, aby se všechno hezky rozmělnilo a spojilo. S nevařeným květákem dělám pár raw receptur, např. ho nastrouhám a připravuji pomazánku či salát.
Květáková sezóna je fajn a rozhodně dost inspiruje. Jsem zvědavá, jak se mi letos podaří květák vypěstovat. Většinou mi tradičně vyběhne do květu. Naštěstí mám ze dvou stran nedaleko dva farmáře, kteří se pěstování zeleniny věnují na 100 %.
No, ono to bylo trochu jiné všechno, ty fabričky opravdu nevařily tu “ pravou domácí kuchyni „, protože po šichtě opravdu nemohly pět hodin stát u plotny. U střední vrstvy, kde paní domu byla doma a starala se o kuchyň, děti, manžela a na úklid měla někoho k ruce, tam to záleželo na tom, zda dostala od Pánaboha či ne. Když ano, vypadávaly z její kuchyně skvosty, když ne, mohlo to klidně i po těch pěti hodinách být nepoživatelné. Kuchařky z povolání byly o něčem jiném, tam se s tím časem počítalo. Bylo to zřejmě i o stavovské cti stejně jako dnes, jsou šéfkuchaři a „šéfkuchaři“.
Já se vařením bavím, takže mi ta stará poctivá kuchařina nevadí, nakonec malé děti mi doma nebrečí, tak se můžu klidně patlat. Když brečely, bylo to o něčem jiném, ale taky jsem před prvním táborem po revoluci dělala domácí nudle ze dvou plat vajec. To byla sranda
Inka:
Za vymoženosti moderní doby můžeme být rády. A když se chceme vrátit do minulosti, také to jde. Někdy chci být nostalgická, jindy zapnu domácí pekárnu a těsto zadělám za pomoci el, proudu. Mezitím mohu dělat něco jiného, což je rozhodně fajn 🙂
Nechápu, co je suchá buchta na zabijačku! V zabijačku se pekla kynutá babůvka, aby si strýc zabijáč měli co dát ke kafi po skončení šichty, když si už pajšl potřeboval odpočinout od masa, a ta teda nemohla být vůbec suchá, ale musela mít hezky promaštěnou kůrku a plněná hóódně ořechy …
Do jitrnic patří jedině maso, do jelit kroupy a krev, žádná buchta. To mi připomíná plněné papriky, kde je masová fáš „nadstavená“ rýží … Já vím, my na jihu Jižní Moravy jsme asi móóóc rozežraní … (rofl)
YGA:
Suchá buchta do žemlových jelítek atd., pro řezníka u nás zásadně koláče. Dvojctihodné! 🙂
Aha, na jižní Moravě žemlová jelítka neznáme 🙂
Šárko – já to chápu, že do žemlových jelítek, ne řezníkovi (ten náš by je mohl po nás i házet). Já jenom nechápu ta žemlová jelítka – u nás se to nikdy nedělalo, zabijačka byla výhradně o mase a kroupách. Ale jiný kraj jiný mrav – asi prasata nedosahovala rozměrů těch mamčiných, kdy do třech metráků chyběl pověstný chlup (rofl)
„Máňo, já se už k vam bójim chodit zabijat ty tvoje teliska!“ říkali strýc zabijáč. „Ale Vlaďo, dyť je to enom takový kuťůk, šak se poď podívat!“ usmívala se pod fousy maminka a otevřelo dveře do chlíva, kde stála obluda na štorc, aby se vlezla. (rofl)
no, někde se prostě nedávají kroupy,tak se používají žemle..ale už jsem to dlouho neviděla.Naposledy někdy před 35 lety ve Vendolí u Svitav.
zeptám se zítra mamky, ještě si pamatuje, jak a co dědeček přeslicový, řezník a hostinský, všechno kolem zabijačky vyráběl a pak sem písnu komentář. dědeček byl ročník tuším 1895, vyučil se řezníkem v Praze a pak se oženil s babičkou a pronajali si hospodu…měli pět dětí, moje mamka je druhá nejstarší.
Moje babička (92 let) pocházela z vesnice a otec byl živnostník, maminka v domácnosti a obdělávala kus pole.
Zabijačka byla dřina s velkou přípravou, ale dělala se párkrát do roka a poskytla obživu na dlouho, takže přípravy byly pečlivé, aby se nic z toho nezkazilo, to by byl průšvih. Prababička kromě péče o kopu dětí makala ještě na poli, takže přes týden se třeba uvařila nějaká hustá polívka a k tomu byly placky, šulánky nebo buchty, zázraky se nevyvařovaly. Navíc se jednou týdně pekl chleba- doma se zadělalo na chleba, který se na upečení odvezl k pekaři, pak se jedl celý týden.
Takže dřina a dřina, ale na rozdíl ode dneška je tolik nehonily různé termíny, odchody a odjezdy, podle babičky bylo všechno klidnější, i když vzpomíná na to, jak se její maminka nadřela. Ale prý byla šťastnější, než jsou lidi dneska.
Matylda:
K mému štěstí mám také babičku (97 let), která pocházela z velkého gruntu a tak si často povídáme o všem, co zažívala. Nedávno jsme slavili její narozeniny. I dnes je na vsi stále co dělat. Já osobně mám na starosti náš ovocný sad a pár pozemků kolem. To je opravdu práce téměř na celý úvazek. Vzhledem k tomu, že muž je zrovna zdravotně indisponován a nezdá se, že by to mělo být v dohledné době lepší, čeká mě pořádný kus práce. Jako každoročně plánuji prořezání starých jabloní. Hrdá jsem na naše tradiční české švestky. Jsou to stromy, které sázely předkové, protože bych je jen nerada kácela a vysazovala místo nich nové odrůdy. Po takové práci venku si také připadám šťastnější. Paradoxně mě práce na pc příliš neuspokojuje, ale bez toho sezení u stolu to dnes také nejde. Naštěstí pracuji z domu, takže je to fajn a mohu střídat kancelář a zahradu 🙂
važte si starých stromů, pokud jsou zdravé a plodí dobré ovoce, to je poklad :-)…dlouhý čas se na to nedbalo a nakonec se některé staré odrůdy uchovaly a znovu se dostávají k životu jen díky nadšencům :-)zrovna plánujeme z jednoho takového sadařství koupit jeřáb oskeruši na naši zahrádku u domu :-)rodiče MLP mají v sadu prastarou jabloň “ cibulku“, tak skvělá a výdržná jablka a jaký je z nich skvělý mošt 🙂
Éch, Evo, oskeruše je obrovský strom. Kupovali jsme před cca dvanácti lety špičák, teď to má tak osm metrů, v létě je kolem třímetrový kruh zcela spálené trávy (žere vodu) a úroda tak deset plodů…
V Bílých Karpatech, kam jezdíme za kamarádem, je oskeruší docela dost, je tam i oskerušová stezka. Mají tam i jednu velice starou, prý památnou. Čtyři mužští, když si stoupli a rozepjali ruce, ji nebyli schopní obejmout.
staříček ji prý měli na zahradě a byla tak akorát – asi ji prořezávali, aby nezvlčila 🙂 na konci zahrady máme takové prázdné místo, kde neroste nic – dřív tam byl nějaký velký strom ( podle pařezu, který má průměr cca 30 cm), a před tím je vydlážděný čtverec, kde původní majitelé měli v létě zahradní stul a židle a obídkovali tam o víkendu. tak se uvidí – ráda si nechám poradit 🙂 zatím jsou tam spokojené tři rododendrony ( už nasazují na květy) a místa ještě fůra 🙂
Aby květák udělal krásnou růžici, potřebuje molybden. Jen teď nevím, v jakém hnojivu je obsažen.
Já taky květák před obalením nikdy nevařím, prostě už to mám tak od mamky zažité. Předvařený mi připadá rozblemcaný a ta chuť květáku skoro zmizí. S tou krabičkou na obalování je to dobrý fígl. Já ho teď „smažím“ v troubě. Buď ho po růžičkách proženu v horkém oleji v malém kastrůlku a pokládám na plech s pečícím papírem, nebo ho tam ukládám rovnou a postříkám olejem. Koupila jsem si ten rozprašovač, co je na olej nebo ocet, docela ho používám. V troubě takhle peču i řízky.
A květák mám, okurku salátovku taky, akorát nevím, jak bude chutnat. Posledně mi chutnala jak papír. A taky mám ráda okurku se zakysankou.
to jsem já, zase rychlá ruka.
Jezdit do Rakouska pro strouhanku a přepuštěné máslo mi, pardon, připadá trochu ujeté! Strouhanku si vyrobím doma ze ztvrdlých rohlíků nebo housek, tak špatné pečivo tu snad není. Musí být čerstvá, což lze bez problémů zajistit. Strouhanku si ozvláštním třeba lupínky, ovesnými vločkami (viz Sharka). Také jsem používala na vylepšení mrkvové zbytky z odšťavňovače. Drť jsem vysušila v sušičce a přidala do strouhanky. Tolik nenasaje tuku a smažené jídlo pak vypadá moc dobře. Přepuštěné máslo si vyrobím v pohodě sama, pokud už ho tedy chci mít a do některých jídel je zapotřebí. Olej používám řepkový nebo slunečnicový. Manka mi nechutná, připadá mi v tom dost chemie. Nejlepší je sádlo na spoustu smažených jídel.
Ano, údajně jsou potraviny prodávané v ČR a dovážené do ČR v horší kvalitě. Ale na druhé straně tvrdit, že v Rakousku a v Německu je vše lepší mi přijde trochu zavánějící léty, kdy jsme nakupovali v Tuzexu za draze vyšmelené bony a chlubili se, že „tohle prostě nikde jinde nekoupím“.
Karol,když to máš kousek,jako Šárka, tak bys jezdila taky..moji příbuzní z Děčína,taky nakupují jen v Německu.Doma jen čerstvé pečivo.
Jasně, budu si jezdit pro strouhanku!
Karolína:
🙂
sharka.68:
Myslím, že se nad článkem Karolína nezamyslela tak, jako já. Psala jsem v podstatě o národních tradicích a úctě k domácím specialitám. Je to o úhlu pohledu 🙂 Naši potravináři také tvrdí, že je všechno v podstatě ok. A odborníci z EU jsou přesvědčeni, že naše chuť preferuje čokoládu méně čokoládovější atd. Rozdíl v potravinách je skutečně diametrální! A paradoxně ty levnější mohou být kvalitnější. Potraviny = velký kšeft.
Spousta lidé jezdí pro zboží za hranice. A nemusí to být jen potraviny. Proč se stydět za to, že udržujeme dobré vztahy s našimi sousedy 🙂 Z času na čas si výlet do Rakouska udělám a vždycky něco koupím. V obchodě, na farmě atd.
já vím, nejsme přítel těch autobusových nájezdů do Polska a kamkoli…ale když jsme v Děčíně, pokaždé si vybírám termín,abych s nimi mohl ana nákupy,ač je neoblibuju,ale zajít si do hospůdky nebo do kavárničky a koupit si domů něco dobrýho..to můžu.Oni jsou praktičtější,jednou za měsíc prostě jedou na velkej nákup. Mají to namakané,trvá jim to cca 2 hodiny a pak se můžou jít pocourat a posedět si.
sharka.68
Když jsem byla naposledy v Krkonoších, udělala jsem si výlet i na druhou stranu do Polska. Za přírodou 🙂 Zastavila jsem u Mazurkovy chaty a došla si s rodinou na oběd. Byl to nezapomenutelný zážitek. Vynikající jídlo, skvělé prostředí atd. Bohužel to v Polsku moc neznám, ale snad si někdy udělám čas a vydám se i tímto směrem.
no a vidíš,někdo zná z těch městeček jen tržnice, ale že je tam pěkná kolonáda (Kudowa Zdroj)a na ní skvělá kavárnička s domácími zákusky a za ní kousek dobrá restaurace..to nee..mimochodem, kdyby nebyli líní z té tržnice jít do městečka,tak by mohli zjistit,že většina potravin,co levně nakoupí v tržnici,je v krámcích ve městečku ještě levnější 😀
Děvčata to všude, kde jsme zajdeme do kavárny.
V Římě na Piazza Navona ve vyhlášené kavárně a cukrárně Tre Scalini jsme si dali jejich Tartufo ( to je čokoládová zmrzlina s kousky hořské čokolády a navrch kopec šlehačky ), které tam dělají již od roku 1946.
V Benátkách jsme omylem vešli do Caffè Lavena na Sam Marco. Až později jsem zjistila, že kavárna byla založena v roce 1750 a chodil tam Goldoni a Wagner. Za 2 kafe jsme dali 13,– EURO, ale zase máme co povídat vnoučatům.
My si nedávno dali kávu a zákusky v kavárně vídeňské Albertiny a taky nám těch 40 € nebylo vůbec líto, holt genius loci. Dtto ta dvě malá piva onehdy v kavárně v parku Güell, kousek za 4 €, kdo by to nebral? 😉
Ne, opravdu, v některých případech peníze nemají vůbec žádný význam a smysl, důležitý je ten zážitek a to místo (a ty vzpomínky, co zůstanou).
V létě v 90tým jsme byly s dcerou ve Vídni a taky jsme si daly zmrzku v přepočtu 70Kč za kopeček. Nejsem rozhazovačná ale bylo takové vedro….. Dneska bych už se tomu tak nedivila
a nejen to, je tam také „ogrod japonski“ naprosto úžasný – říkal mi kolega, nadšený zahrádkář a skalničkář 🙂
Jé, díky za tip na japonskou zahradu, my jezdíme do Kudowy několkrát ročně, ale už taky umíme za tržnicí zahnout doleva :-)je to moc hezké městečko, i s akvaparkem, a kdo to chce vyzkoušet, až na konci je taková malá nenápadná odbočka k smaženým rybám 🙂 Hezké posezení celoročně, dva rybníčky s rybami, kde si můžete za mírný obnos půjčit prut a sám si nalovit, v létě posezení v samostatných altánech, výhled do zeleně…Já obvykle vezmu psa, nechám rodinku ať se hrabe ve stáncích a zbaběle prchám buď do přírody – což stačí vyjít z tržnice do polí, nebo právě do města do parku.
Eva B.
Můj tajný tip je nakupovat si v Rakousku sazeničky. Rajčata pana Stekowicze nemají nikde konkurenci 🙂 Semínka si tahám i z Itálie, ale ne všemu se v našich jihočeských podmínkách daří. Je to taková moje záliba 🙂
sharka.68:
Ke každému výletu patří zastaveníčko na dobrou kávu a tak je fajn objevovat, kam chodí místní posedět.
Jednou jsem byla na rakouské straně v neděli na výletě. Chodíme po waldviertelském parku a vždycky se cestou domů někde stavíme na kávu. V jedné malé vesničce byla kavárnička, kde se nosilo kafíčko na stůl (na přání i v konvičce) a k tomu roznášela paní majitelka čerstvě ušlehanou smetanu. Každému posadila na hladinu šálku šlehačkovou čepici 🙂 Bylo to jako na kafíčku u sousedky. A nechyběly a domácí dobroty. Bábovka, štrúdl a pár zákusků. Evidentně se všichni lidé znali a tak si zašli po dobrém domácím obědě popovídat u kafíčka.
Určitě máš pravdu s tím, že lidé často znají jenom tržnice a rychlé cesty domů. Všude je co objevovat 🙂
My máme hranice s Polskem za humny.Od nás se tedy do Polska jezdí nejen na nákupy,ale i na dovolenou. Krásná a hojně navštěvovaná jsou Mazurská jezera, historická města Gdaňsk a Gdyně. Zajímavý je i přístav Štětín. Máme zde i jednu zajímavost,na našem území je Český Těšín, přejdeme přes most a jsme v Polském Těšíně.
Karolína:
Bílé pečivo se u nás peče s mnoha zlepšovadly mouky atd., takže vždy nejlepší nebývá, ale kdo chce, ten si dobré pečivo sežene, nebo si může upéct tzv. obyčejnou zabijačkovou buchtu. (recept jsem přidala do komentáře výše). Rakousko mám za humny, je to pro mě jen pěkný výlet, ale cesta do Rakouska symbolizuje tu jejich úctu ke smaženým pokrmům všeobecně. Vídeňský řízek, to je pojem, a rakouská gastronomie je v tomto bezvadná. Své speciality si opečovávají a začínají už u té strouhanky. Přidala jsem do článku i odkaz na reportáž ČT o strouhance.
Vůbdec netvrdím, že v Rakousku je všechno lepší 🙂 Jen si ty své potraviny a tradice lépe hlídají atd. Já se považuji za patriota a snažím se nakupovat potraviny domácí provenience. Není to jednoduché. Dnes nežiji ve městě. U nás na vsi není ani obchod. Jezdím do nedalekého malého městečka, kde je pouze Coop a několik vietnamských prodejů (chválím je za skvělou zeleninu a za téměř nepřetržitě otevřený obchod 🙂 Když jsem naposledy šla kupovat máslo z MADETY (Madeta je místní podnik), stála kostka 63,00 Kč. Musela jsem vytáhnout mobil a vyfotit si to. Tomu člověk nerozumí. Ať v Rakousku nebo ve Švýcarsku, tam všude se podporuje prodej regionálních potravin v celé široké obchodní síti. Lokální vejce, mléko, máslo atd. Nic necestuje z dálky a drží se vzdálenost tzv. do 30 km. To je ovšem na jiné téma. Každopádně to v tom Rakousku dělají lépe než my, před tím se nedají zavírat oči. Článek berte jako zamyšlení nad kvalitou některých potravin, nikoli nabádání k cestě k rakouským sousedům. I když výlet je to báječný a ráda dám pár doporučení hned za tou naší hraniční čárou. Je pěkné opustit nevkusné tržnice plné trpaslíků a rozličných kýčů a přejet do krásného a romantického Gmündu. Nevidět lány řepky a solárních panelů a kochat se polem plným máku, slunečnic a brambor.
Naštěstí mám v sobě vůli věřit a hledat ty jehly v kupkách sena. Stýkám se s poctivými farmáři, našla jsem si svého řezníka z úžasnou pojízdnou prodejnou a umím si spoustu věcí sama vypěstovat či vyrobit (mám-li na to čas 🙂 Každý z nás, kdo cestuje po světě a měl možnost někde trávit delší čas, ten jistě ví, že je toho mnoho, co by se dalo zlepšovat. A vzít si příklad z Rakouska nebo Švýcarska – zemědělství a potravinářství – to by byla ta nejrozumnější cesta.
Krásný pátek 🙂 Jdu protáhnout pejska a vyrážím na procházku polní cestou až k ohradníkům pasoucího se skotu. A protože je krásný den, beru si do ruky i foťák 🙂 Mějte se všichni krásně!
Já jenom kapku podrýpnu – tak pravda, lány solárních panelů v Rakousku nejsou (ale pole jo), za to lesy větrných elektráren tam jsou …
Smažený květák mám ráda, dělám k němu opečené brambory (uvařím ve slupce, oloupu, nakrájím na kolečka, lehce pokmínuju a na pánvi je na trošce oleje lehce opeču). A pak mám taky ráda „květákové lečo“, alespoň tak tomu doma říkáme. Cibule, rajčata, papriky, česnek a květák rozebraný na malé kousky, udusit, osolit a okořenit, dochutit, zpravidla ještě přidávám trochu rajského protlaku, neb miluju všechno, co je z rajčat.
Pokud jde o olej, na běžné vaření, teplé i studené, nejradši používám řepkový. Tam, kam se hodí, požívám olivový. Na studenou kuchyni některou z variant panenského, do vaření/opékání/pečení ten z pokrutin (pomace). Používám i sádlo, samozřejmě doma škvařené (zrovna dneska škvařím), to je naprosto skvělá surovina. Za mého dětství maminka běžně dělávala přepuštěné máslo. Měla ho pak ve sklenici v ledničce a brala z něj podle potřeby. Netradiční oleje nepoužívám, nějak pro ně nemám využití.
Strouhanku si dělám doma z nejobyčejnějších bílých rohlíků, které za tím účelem koupím a nechám ztvrdnout. S takovou strouhankou jsem naprosto spokojená. Jinak housky a rohlíky peču doma, bílé i tmavší podle chuti, kupuji jen chleba.
Jelikož žiju v Praze, nejezdím na nákupy do žádné ciziny, ale potraviny nakupuji tady. Bohužel je smutný fakt, že to dovážené je mnohdy skutečný „shit“ (pardón). A tak co se dá, to kupuji pokud možno české provenience, myslím, že je tu spousta kvalitních a dobrých českých potravin. A to, co kupuji dovozové, už mám vyzkoušené a prověřené, a taky vždycky důkladně studuji složení 😀 (nedávno jsem třeba měla ke svému velkému údivu naprosto vynikající bílý smetanový jogurt z Polska).
(music) Calfornia dreaming (music)
Květák mám obalovanej ráda i placičky,ale vede u mne květákovej nákyp. Mozeček můžu,pokud z něj nekape voda….
sharka.68:
Mozeček je moc fajn. Jako malá jsem ho neměla moc ráda, protože mi přišel takový blemtavý, ale dnes si ho ráda dám. Tak ať žije květák 🙂
Já miluji smažené květákové placičky z uvařeného květáku, vychladlý nožem pokrájet na malé kousky, strouhanka, žloutky (kolik žloutků, tolik lžic strouhanky, obé přiměřeně, podle velikosti květáku), z bílků tuhý sníh, opatrně promíchat a lžící nabírat a v oleji smažit. Maminka tomu říkávala kroketky, já přešla na placičky, protože moje děti tomu nějak nechtěly rozumět. A s bramborem, politým máslem, tatarkou a okurkovým salátem, dobrota veliká.
Jo a vždycky se u nás dělaly ve velkém, protože se pak, když náhodou placičky zbyly, chodily ujídat za studena.
ach jo, zase Kalifornie, jak ráda bych se tam podívala i doopravdy, ne jen takhle od počítače.
Olčava:
Studené jsou nejlepší 🙂 Dělat je ve větším množství je opravdu prozíravé.
Ehm, omlouvám se, zaměnila jsem Ditu za Šárku. Dotaz tedy směřuje k Šárce 🙂
Mám ráda smažený květák. Neuvařím ho do bezvědomí, ale na křupnutí, růžičky obalím v trojobalu domácí výroby a usmažím obvykle na řepkovém nebo slunečnicovém oleji.
Rozhodně bych nesmažila na tea tree oil, který má dle přiložené tabulky jednu z nejvyšších hodnot kouřového bodu.
Dito, nezlobte se, ale jaký má význam u tohoto článku tahle tabulka? A proč si kupujete přepuštěné máslo (o strouhance ani nemluvím) v Rakousku, když je to produkt, který za pár minut připravíte na sporáku? Navíc to uměly už naše matky a babičky, přepustily máslo, tuk nechaly na smažení, zbytek do jíšky, žádná převratná novinka?
Se přiznám, že smažím buď na slunečnicovém nebo na sádle. Kámoška kupuje Manku s máslovou příchutí a mě to prostě smrdí.
Strouhanku na obalovaný květák neřeším, jednou provždy to za mne vyřešily na jemno rozmixované ovesné vločky a nebo nadrcené kukuřičné lupínky (ty nejobyčejnější), Jinak si ji doma na mlejnku umelu z usušených housek sama.
Ghí není špatný,ale když vidím tu cenu,tak se ve mě probere lakomá Barka.
RenataE:
Všechno již bylo zodpovězeno v komentářích předchozích. Kdo mé stránky a články zná, ten ví, že tyto tradiční záležitosti připravit umím, ale článek byl napsán jako zamyšlení nad kvalitou atd. Tabulka ohledně teplot olejů mi přijde báječná. Já osobně doma používám různá druhy olejů a jejich vlastnosti jsem dříve neznala tak dokonale. Koho to nezajímá, ten může tabulku přeskočit 🙂 Renato, vyšla mi před koncem roku kuchařská knížka s názvem Kuchařka ze vsi. Z té je zcela jasné, jak velkým propagátorem tradiční české kuchyně a všech tradičních postupů jsem. Nechybí v ní ani recept na přepuštěné máslo atd.
Je mi líto, pokud si tento článek někdo vysvětluje jako nabádání k cestě do Rakouska pro strouhanku a pro máslo na smažení…
Já myslím, že pátek a květákové karbanátky jsou fajn 🙂 Tak si nekažme den ani chuť. Venku je krásně, čeká mě spousta práce na zahradě. Bohužel mi asistuje i pejsek a ten zahradě spíše škodí a moc ji nezvelebuje 🙂
Jdu do obchodu pro květák, dobrá inspirace na zítřejší oběd. Venku je hezky, s kolegyní vyrážíme sbírat divoký česnek.
Janina:
Rozumná řeč. Květák nedá v kuchyni moc práce a zbude spousta času na procházku do přírody. Venku je kráááásně 🙂
procházka je taky v plánu,ovšem hlavně pojedeme koupit zahradní štěpkovač a budeme štěpkovat hromadu drobných větví po prořezu lísek :-)rododendrony dostanou obsypávku a plevel stopku na celou sezonu 🙂
Jak já se těším až rozkvetou rododendrony,to je nádhera! Jezdím se na ně dívat do arboreta v Novém Dvoře na Opavsku.Vloni jsem to nějak nestihla.