V Česku začíná zuřit zima a my konečně vyrážíme za teplem, do země pekelně pálivého kari a měnových zmatků. A s námi asi poletí pan Šváb a paní Švábová. Jestli se je podaří na letišti najít a dostrkat do letadla. To není vtip – opravdu někoho toho jména v Praze vyvolávali.

12. listopad, Panjim, Goa, Indie

V Indii přistáváme v sobotu, skoro týden po zrušení dvou nejvyšších indických bankovek a likvidaci většiny peněz v oběhu. Optimisticky věříme prohlášením vlády, že do neděle bude všechno v pořádku a bankomaty funkční. Následujících pár dní pro nás, a týdnů až měsíců pro Indy, nás vrací na zem.

Indie je země protikladů a, jak se ukazuje, velkých prohlášení bez vztahu k realitě. Indie je také země měny, kterou za jejími hranicemi legálně neseženete. Přilétáme tedy v 5 hodin ráno do černočerné tmy a se 105 rupiemi v kapse. Těch 105 rupií je dost peněz na dobrý oběd, bohužel ne dost na hodinovou cestu taxíkem z letiště do Panjimu.

Zkoušíme nejprve letištní směnárnu. Mění všechno za 6000, 100 eur, 100 dolarů, vsjo rovno. Přitom podle kurzu na ceduli, by nám měli dát za dolary 6500, zbytek jsou prý poplatky. Nejsou, prostě nemají jiné bankovky, než nové dvoutisícovky. A tak to začalo… Bohužel nefunguje ani bankomat, nakonec platíme 20 USD a vyrážíme do tmy.

V hostelu jsme si počkali na rozednění a naštěstí nám dali snídani na dluh. Pak už vyrážíme do města za historií a výměnou, finanční i kulturní. Oběhli jsme celé město, než se nad námi v jedné bance slitovala paní a vyměnila nám aspoň 100 USD. Tajně a o víc než 500 rupek lepší kurz, než loupežníci na letišti. Ale hlavně nám kromě nových dvoutisícovek, které nikde nechtěli, dala i 5 stovek. Byli jsme jedni z mála turistů, co si mohli koupit láhev vody. A vlastně jedni z mála turistů, co vůbec tolik peněz měli.

13. listopad, Panjim, Goa, Indie

Akce Výměna se vládě dost povedla. Chudí lidi nemají peníze na jídlo, všichni poctiví chodí denně do banky vyměňovat po částech svoje životní úspory za nové bankovky. A protože jsme v Indii, znamená to fronty a formuláře. A protože jsme v Indii, spousta lidí ty formuláře nezvládne a o svoje peníze nejspíš přijde. Bankomaty nefungují, peněz je málo a když už nějaké dostanou, nikde s nimi nezaplatí. Nikdo vám tady nedokáže vrátit na dvoutisícovku, když máte nákup za 100.

Jo, a ti nepoctiví? Těm je hej. Skupují zrušené bankovky pod cenou, protože mají kontakty a dokážou je vyměnit za nové bez front a formulářů. Nebo je zkoušejí vyměnit turistům za tvrdou měnu. A to i přesto, že vědí, že je turisti nemají šanci udat ani vyměnit zpátky. Jestli jste na cestě do Indie, vyhněte se starým a ošuntělým pětistovkám. 500 jedině v nových bankovkách s brejličkama.

Tisícovky jsou zrušené úplně, tam aspoň nemusíte řešit, jestli platí nebo ne. Neplatí. Dvoutisícovky, které předtím vůbec nebyly, jsou dobré na větší útratu. Platby za nocleh nebo vlak, ale do restaurace jenom ve větší skupině nebo hodně hladoví a připraveni zbytek propít. Jo, a zapomeňte i na placení v dolarech. To se oficiálně nesmí a neoficiálně dost prodraží.

14. listopad, Panjim, Goa, Indie

Dneska jsme pokračovali v exkurzi po místních bankách. Když jsme konečně našli jednu, kde měnili dolary, došly jim peníze. Mirek ale tak dlouho prosil, až nám aspoň rozměnili naše neudatelné dvoutisícovky. Takže teď máme dva paklíky desítek a dvacet funglnových stovek. V další bance jsme vyškemrali další ilegální výměnu. Denní limit – 4000 rupií na osobu. Největší problém byl, že v přepočtu to bylo 123,2 dolarů a zákon ukládá vyplatit přesně. Leč v bance nejsou drobné… Museli jsme prosit, aby nám to ředitel pobočky dovolil zaokrouhlit nahoru.

V hostelu nám sehnali taxikáře, co je ochoten nás večer odvézt na nádraží a nechat si zaplatit dvoutisícovkou. A o tom to teď tady je. Sehnat peníze, rozměnit peníze. Ale zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný:-)

Titulka dnešních novin. Proč psát o problému, když můžeme dát reklamu?

Odpoledne jsme se ještě jednou vydali na lov peněz. Připravujeme si zásoby na dny, které plánujeme strávit v malých vesničkách, kde banky nebudou. Vyrazili jsme tedy do směnárny, kam nás pořád všichni posílali. Samozřejmě ve směnárně měli akorát nápis No money. Stejný, jako na skoro všech bankomatech. Ale už jsme ostřílení valutoví somráci a cestou jsme vymetli dalších pár bank. A zase se zadařilo.

Tentokrát ovšem zcela neoficiálně. Paní vyšší management si od nás načerno koupila 100 dolarů. Co je na tom nejpodivnější, že nám je dala za oficiální kurz. Buď ví o budoucnosti indické rupie něco nedobrého, nebo má hodně dobré srdce. V každém případě děkujeme. Naše hromada uplatnitelných bankovek se značně zvětšila.

Za snad příznak zlepšení situace se dají považovat fungl nové stovky, které se k nám dostaly při nákupu kešu. Divné také je, že se vůbec nikde neobjevují nové pětistovky. Ten geniální vládní plán asi zas až tak geniální není… Anebo naopak je, ale trochu jinak, než je oficiální verze.

A teď sprcha a cesta na nádraží. Hlavně musíme ty stovky poschovávat před hladovou veřejností.

15. listopad v 9:37, Kóčin, Kérala, Indie

Naše obydlí v Kochi je tak nóbl, že tu máme i kabelovku. Tož jsem neodolala a začala hledat oficiální zpravodajství o současné situaci. Tedy: vláda vyzývá občany, ať nepodléhají panice. Ehm. I 94 let stará matka premiéra si šla do banky taky vyměnit, aby podpořila synka. Ehm, ehm. Vláda vyzývá chrámy, ať rozpustí do oběhu drobné bankovky, co si naspořily z darů věřících. Ehm, ehn, ehm. A ode dneška se budou lidi v bance razítkovat, aby si neměnili víc, než je denní limit. Došly mi ehmy. Don’t panic.

Za chvíli vyrážíme do ulic starého Kochi za kulturou, jídlem a na hon dalších peněz. Současná zásoba nám vystačí na ubytování a dopravu, ale nesměli bychom jíst. Což je v Indii naprosto nemravná představa. Myslím, že osvícení je mnohem příjemnější s plným žaludkem.

Nakonec jsme ale dnešní žebrací plán nesplnili. Nesehnali jsme ani rupii, ale dost jsme jich utratili. Inu co, přece nebudeme trpět, navíc z cizích politických důvodů.

16. listopad v 5:54, Fort Cochin, Kérala, Indie

Dnes jsme se ráno probudili s jasným plánem – vyloupit banku, protože je poslední možnost, jak sehnat peníze před cestou na venkov. Tedy několik, protože banky tady dávají maximálně 4000 rupií cash, a to i lupičům. Předpis je předpis.

Hned v recepci po nás chtěli zaplatit za další noc, překvapivě, ale vlastně se jim moc nedivím. Když jsme zmínili, že sháníme banku, začala paní domácí shánět bratrance strýčka od tetičky z Dillí, co nám vymění. Vyměnil. Sice jenom 100 dolarů a s horším kurzem než v bance, ale člověk si teď nemůže vybírat.

Možná ale tahle oběť zabrala, protože hned první dnešní banka měla peníze i pro bílé sahiby. Sešlo se nás tam ve frontě dost. Tímto děkuji všem svým neurózám a lakomým genům, že mi nedovolily jet jenom s kartou. Ty tu teď nemají snad ani cenu plastu.

Ve frontě jsme si hezky popovídali s párem z Amsterdamu, který měl dohromady 4 eura v hotovosti a kartu. Smůla, bankomaty jsou prázdné, takže jsou uvězněni v hotelu, kde můžou platit kartou a na výběr mají z několika málo turistických restaurací.

To mi asi přijde jako největší škoda – nemoci si užít pouličního jídla, svézt se autobusem nebo tuk-tukem… Bez hotovosti se poznávací cesta po Indii změní na al-inclusive zájezd, jenom s horšími službami.

Tedy první banka, 100 USD na osobu. A pak jsme spíš ze srandy vlezli přes ulici do směnárny a tam měnili! Libovolnou částku, za stejný kurz jako v bance! Máme vystaráno.

Tady oficiálně končím Zápisky lakomcovy. Namaste

Lenka Le:V

http://www.vicnezprace.cz/

Dede: Ptejte se Lenky na Indii, cestování, bankovní i jiná dobrodružství – já doufám, že nahlédne a zvědavým odpoví. A jinak je dnes téma: jak přežít cestování, když se okolnosti zvrtnou. Kdy vy jste museli na dovolené intenzivně improvizovat? Dostali jste se někdy na svých cestách do podobného institučního (státem (ne)řízeného) chaosu?:))