Je jaro. Tělu chybí vitamíny a medvědí česnek je vynikající způsob, jak je doplnit. I nasedly jsme s kamarádkou Ivanou do auta a vyrazily do lesa o dvě dědiny dál si tu jarní dávku vitamínů natrhat.
Je potřeba zabočit na uzoučkou asfaltku skrz les. Bezva, závora byla nahoře a mohly jsme popojet ještě o kousek dál, kde jsme odstavily auto na boční cestu. Vešly jsme s košíkem do lesa a začaly trhat.
Lístky byly zatím menší, ale i tak pěkně přibývaly. Povídaly jsme si a najednou jsem si všimla, že tři metry ode mne šustí v listí bažantí kohout. Popocházel a pořvával. Zaujalo mě, že kousek za Ivanou chodil úplně stejný uječenec. Oba kroužili kolem nás a hulákali, vůbec jim nevadilo, že postupujeme lesem dál.
Konečně jsme uznaly, že tohle množství nám stačí, a odnesly košík do auta. Nasedly jsme a já jsem chtěla začít couvat na asfaltku. Vtom se vedle auta mihnul bažant.
„Ten bažant nám prochází za autem,“ informovala jsem Ivanu a dodala: „Až vyleze zpoza zadku auta na druhé straně, řekni.“
„Už můžeš,“ pronesla kamarádka a zařvala: „Stůj, je tam zpátky!“ Seděly jsme v autě, měly vystrčené hlavy z okýnek a povykovaly: „Je tam zas… ne, vyšel na bok… běží okolo!“ Vystrčila jsem z okýnka ruce a zkusila zatleskat s klasickým „kšá!“ na ptáka, který kroužil kolem auta a nejevil sebemenší známky plachosti.
Bažant naklonil hlavu, podíval se na mě a viditelně si myslel něco silně neuctivého. Nevím, jestli ho k nám nevábil silný česnekový odér, který vanul z košíku i z našich rukou a možná mu připomínal domovský les.
„Jo, už uhnul,“ zavolala s ulehčením Ivana a já jsem vyjela na zpátečku asi nejrychleji v životě. Bažant postával stranou a se zájmem mě sledoval. Vzpomněla jsem si, jak myslivci v místním periodiku kladli všem na srdce, aby se ke zvěři chovali ohleduplně. Nevím, jak kdo, ale já jsem si účinky jara na chování zvěře představovala rozhodně jinak!
Dede: Eh, jak já jsem ráda, že u nás skoro bažanti nejsou! Vlastně ani nevím proč tu nejsou, ale ke štěstí mi úplně stačí zdejší mírně dementní srny a jarem zmámení zajíci. I já bych se zvěři velmi ráda vyhnula, ale nemohla by se ta zvěř taky aspoň trošku snažit?:))
A tak se dnes ptám: co vy a takzvaně divoká zvěř? Máte podobné zkušenosti?
To je tedy úroda medvědího česneku 🙂
Pokud jde o zvířata ve volné přírodě, nedávno jsem viděla losa, jinak stopy po divočácích jsou tu běžné a hojné, ale naštěstí jsem se s nimi z očí do očí nestřetla. No a jeleni se procházejí v noci téměř pod okny. Oblíbili si naše pole. Z bezpečné vzdálenosti okenního rámu v patře je to pěkná podívaná. Když chodím kolem ohradníků, kde se pasou krávy, nepřipadám si moc bezpečně. Vyskytují se tam plemenní býci a mám pocit, že ohradníky nejsou extra pevné. Bojím se! 🙂
Jo a ještě jedno OT, které taky není úplně od věci:))
Na zítra mám článek od své kamarádky a kdysi konkurenční kolegyně z časů mé odborné novinařiny (psaly jsme každá pro jiné (konkurenční) vydavatelství, ale trávily jsme čas na stejných tiskovkách – a agenti v poli obvykle dojdou k dohodě o neútočení:))
Lenka je neúnavný cestovatel vybavený instinkty pro přežití a suchým humorem. Když jsem četla na podzim na FB její zápisky z Indie postihnuté měnovou reformou, bylo to jako dobrodružný seriál ve formátu Twitteru (Lenka je navyklá na stručnost:)). A tak jsem škemrala o článek – a nakonec se ke mě dostal!
Takže pozor, zítra vyrážíme do Indie! (party)
Už se těším, nějak jsem poslední dobou přišla cestování na chuť (i tomu virtuálnímu, popsanému někým jiným, aspoň nakouknu někam, kam se asi v životě nepodívám; onehdy se mi moc líbil ten článek o Orinoku a Venezuele od Maxíkové na NP).
To je super – Jenda vyráží v pátek (rofl)
Do Indie? jestli jo, tak ho teda obdivuju.
No – není to zase nic tak obdivuhodného. Určitě nevyráží s batůžkem s vidinou nocování vedle mrtvé posvátné krávy … jede normálně s cestovkou na Tádž Mahál, Agru a tak podobně – něco jako Tour hrady a zámky Jižní Moravy, akorát že v Indii … a Terka zítra letí do Ománu na dostihy … akorát já zase čučím doma (rofl) (rofl)
Ygo a chtěla bys tam jet?
Téda, Ty máš rozcestovanou rodinu. Tak ať se jim daří.
Mně se holčičí dítě zítra vrací dom, synek jede pro změnu pryč. Na FB tomu dal hashtag Honzíkova cesta (jmenuje se tak). 😉
OT, ale ne moc OT. Už nějaký čas sbírám ze psů klíšťata (většinou ta maličká) a dnešek byl rekordní – 4 lezoucí a jedno zakousnuté! (devil)
A tak kolenovrt sem, kolenovrt tam, aplikovala jsem Bravecto, aneb jak Yga říká, diamant do huby. A to ještě není začátek dubna!
A tak se ptám – jak je to u vás? Taky samé klíště? Už jste dělali protiklíštěcí opatření?
Jo, Bravecto to jistí i u nás. Koupila jsem ho u našeho veterináře už před časem, když jsme byli na očkování a dneska jsem našla na Indy klíště. Takže nastal čas.
Tak já kocourům vybrala, Tasíkovi zatím jen jedno, ale Tuláčkovi: 1, 3, 2, 3 a teď má taky jedno, ale ten zmetek mi utekl, než jsem vytahla háček. Doufám, že ho tu neztratí, rozšlápnout klíště, které není na žíhané dlažbě jinak vidět, je tedy pocuc. Kam leze, že už jich měl tolik, to nevím.
Mě včera přišel Strohghold, chtěla jsem i odčervovat, tak to bude najednou. A taky byl průvan v peněžence.ˇŠkoda, že je to Bravecto jen pro psy, slyšela jsem na něj dost chvály.
Tak já koupila Bravecto v tabletě pro Erníka a Bravecto spot pro Zikmunda – pro oba třímesíční. Kolik stála tableta pro Erňu nevím (kupovala jsem zároveň s očkováním a čištění žlázek), ale pro Zikiho to bylo bez čtyřicet korun 700,– Kč (headbang) !
Klíšťata jsem tahala s Ernesta už před čtrnácti dny …
Zaplať pánbu, že jsme jen doma!
Jo. Našla jsem klíšťata, nakapala na psy levanduli, psice se zatvářily, že teda levandulovej záhon hnus (obzvlášť pěkný zhnusený ksicht předvedla Donda – dokonce i uši jí vstávaly hrůzou), sebrala jedno zdechlé klíště. Od té doby dobrý. Až najdu další klíště, budou zase levandulovej záhon. (Vydrží to tak na jeden dva týdny.)
Levandulovej olejíček? A kolik kapeš a kam?
My jsme museli dát včera proti klíšťatům kapky. Dáváme Advantix do kožichu. Pomáhá nám na tři čtyři měsíce. Klíšťujeme už tři týdny, nejdřív ho měly kočky a Jana a potom i já. My ale kapky ani obojek nemáme, kočky a psi ano.
Jo, a Dede mávala jsem směrem k zasněženým Krkonoším, viděla jsi ? Západ slunce byl nádherný, vůbec jsem si neuvědomila, že jde už na osmou večerní.
Přiznávám, že jelikož jsem v tu dobu ještě v práci, tak západy slunce si užiju nanejvýš o víkendu. Proto mě třeba posunutý čas spíš štve, já stejně přijedu domů až potmě a jediným efektem je pro mě totální únava z posunutého dne.
Mávala jsem Zvičiny! (wave)
My jsme včera v podvečer byly fotit bledule. Když jsme skoro potmě odjížděly tak v lánu bledulí stál srnec. Zastavil jsem, skrz okno to nevyšlo, tak Jana vylezla a on odešel směrem ke skalám. Samozřejmě tam do té doby stál a čuměl na auto.
Bledule? Jé…..
Jé Maruško, škoda, že fotka nevyšla – to by byla krása… Bledule jsou doma u nás na chalupě, doma mám jen jeden trs:)) Miluju bledule…
Hi, hi, čekala jsem jak se příběh vyvrbí :O . Nějaký nový horor? Domnívám se, že chování toho ubohého opěřence je pragmatičtější. Myslivci jim zaváží krmení autem. Takže si na vás, děvčata, počkal jeden pestrobarevný hladovec.
U nás bažantů nět. Býval tady jeden, říkali jsme mu Ignác. Tu a tam přelétl z jednoho stromu na druhý, nebo nízkým, těžkopádným letem létal psiskům nad hlavou. Tu a tam se ozýval smutným bažantím volání. Ale už jsem ho pár let neslyšela, takže buď umřel stářím nebo na samotu.
A co stádo muflonů? Tento víkend jsme je viděli na poli i přáli si to množství vyfotit. Bohužel jakmile auto zastavilo, všech cca 50 kusů se vydalo na pochod. Kam? Samozřejmě přes silnici… tak jsme s dalšími čekali, až ten nekonečný průvod přejde 🙂
Muflony u nás asi nemáme… naštěstí.
Kdysi jsem si vyfotila stádo mufloních mládenců v lesích, naproti Nového Hradu u Adamova. Jukali na mně zpoza stromů, potom jsem je přestala bavit, tak zmizeli. To místo se jmenuje Jelení skok, možná si to uvědomili a rychle se přesunuli.
Koukám, že mufloni jsou taky pěkně „civilizovaní“:)) Tady u nás jsou daňci – tedy ne tady u nás, ale za Vřešťovem. Občas je vídám pózovat u silnice, ale nikdy jsem je neviděla skákat pod auta jako srny – zatím 😛
Mufloni a kozy bezoárové byly na Pálavě, pak je jako „zavlečence“ (to slovo se mi moc líbí – vše, co tu nebylo od potopy světa, je zavlečené)vybili, pak jim začala chcípat flóra a teď nevím, jak to s nima je …
Hi, hi, tak právě proto, že ochráncům bylinek vadili, tak proto je vybili. Prý jim tu vzácnou flóru vyžírali. Nu, na co člověk sáhne tak to stojí za ….. Třeba je tam zase slavnostně vypustí zpět.
Tak teď jsem si přečetla v tetě Wiki, že ty kozy neslovili k smrti, ale pochytali a odvezli k České Lípě – tam asi nevadí sešlap, okus a přehnojení vegetace. Jak dopadli mufloni nevím, ale jsa lovnou zvěří, tak tuším …
Ygi, začínám mít o tebe strach! čeština je zrádná 😀
Tak čtu to po sobě už po páté, a furt se nechytám – já vím, že nesmíme ani naznačovat, ale v mém případě … co?!
Nebo ze by to byla zebra – teda přechodník? Asi má být jsouc … lovnou zvěří jsem byla před více jak třiceti lety, ovšem tenkrát skoro trofejní (rofl) – jako všechny tady (nod) (nod)
jojo zebra 🙂 že má být jsouc, pomiňme 😀 tím pádem jsi napsala, že sice netušíš, jak dopadli mufloni, ale ty, jako lovná zvěř, tušíš, jak asi tak mohli dopadnout 😀 a já jsem dopadla s klábosnicí pokecanou kafem, když jsem si to představila v reálu…prchající mufloni v lese napravo. nalevo Yga s Ernestem Hemingwayem a za ní zelený panáček s kulovnicí. 😀
Dovolím si poučovat – u muflonů je správně jsouce, jsouc je pak správně u autorky, jsa je tvar pro mužský rod v jednotném čísle.
Do debaty o přechodnících se nezapojím, protože je neovládám (a proto radši nepoužívám a každému, kdo to umí, jen tiše závidím), ale pokud jde o zvěř, v podstatě za domem máme v oboře muflony, daňky a jeleny sika v dosti značném množství, o kousek níž je (v další oboře) velká hromada divočáků, teď zrovna prý mají mladé. Všechna ta zvěř je dost zvyklá na lidi a nebojí se, ta vysoká se klidně nechá krmit z ruky, prasátkům se hází krmení přes plot (my neházíme, jen se díváme).
to dozajista – jenže ta věta je postavená tak vtipně, že vyznívá, jako by autorka (Yga) byla tou lovnou zvěří 🙂 tudíž přechodník jsouce a tudíž moje klábosnice poprskaná kafem z té představy lovené Ygy 😀
Myslíš ? Asi tak jako bobry? :-))
Stádo muflonů bylo ve svépravickém lese. Nijak neutíkali, stádo se volně sunulo lesem a my ho opatrně obcházeli.
Tady moc zvěře nemáme, nový majitel ten kousek lesa, co tu máme, skoro vybral. Naštěstí tu zůstaly zachované nějaké remízky, bažanty spíš slyším, než vidím, sem tam přeběhne přes cestu nějaký zajíc, u obory si ale dávám pozor, pár srnek už mi taky vletělo před auto. Jednou jsem tady ve slepé uličce, kde se obracíme s auty, potkala srnku s kolouchem. Ani jsem jim nevadila, žádný zběsilý útěk se nekonal.
Ale máme tu vzácnost, slýcháme docela blízko pokřikovat krkavce.
Tecčšrkavec je fakt vzacno
Nějak se mi to odeslalo nedokončené: krkavec je fakt vzácnost,byl téměř vyhuben.
U nás jsou krkavci též
Stádo muflonů žije i u Thomayerovy nemocnice v Praze. Když jsem tam před třemi lety trávila nějaký čas, pozorovala jsem je z okna. Stáhli se tam z Krčského lesa, odkud je vytlačil přílišný ruch. U nemocnice mají větší klid.
Jsou prý i jinde v Praze.
Taky tu běžně žijí divočáci. Jedno ministádečko jsem jednou potkala na Jižním Městě. Vraceli jsme se v noci autem z dovolené z Chorvatska, vezli jsme kamaráda na JM a najednou na kruháči pochodovalo ukázněně několik divočáků v řadě za sebou, včetně malých v pyžamu. Nejdřív jsme mysleli, že už máme mámení z únavy z dlouhé cesty 😀 . Přešli, zmizeli v křoví a my jsme jeli dál.
Tady na Proseku se mi jednou na chvíli usadila na balkoně poštolka.
A skoro všude v zahradách tu běžně žijí krásné sojky.
Počítám, že tu žije i spousta další divoké zvěře.
U nás jsou sojky přemnožené, protože se začaly chránit a nesmí se střílet. A to je také konec malých zpěvných. Na vlastní oči jsem viděla, jak dvě sojky útočily na hnízdo, kde už byla vyklubaná mláďata. Staré sýkory se snažily lupičky zahnat, ale byly na ně dvě.
Sem se začaly stahovat straky, a to je konec malých ptáků.
Protože hned přes silnici je pole a za ním les, dost často vídám nad polem kroužit káňata.Dokonce když jsem vzala Kubíka coby kotě na zahradu, aby se rozkoukal, začalo to jedno káně kroužit nad zahradou. Tak jsem milé koťátko sbalila, protože už jsem viděla, jak káně dokázalo ulovit kachnu na dvorku, kde o kousek dál byli lidé. A známá takhle přišla o 6 mladých slepic, které krátce předtím koupila na výstavě. Staré slepice se na noc ukrývaly, tyhle se nedaly zahnat, tak měla káňata na týden o potravu postaráno.
Ale protože jsem kdysi žila ve městě, tak vím, že jakékoli setkání s divokými zvířaty jsou nečekaná a proto zajímavá.
Pokud větší výskyt strak znamená konec malých ptáků, tak nevím, jak to dělají v Barceloně (totiž, tolik vrabců a strak – a papoušků – jako tam jsem ještě v životě neviděla). Kdyby byl zájem, zeptám se kamarádů ornitologů co a jak.
Tak o místních bažantech se asi fakt nedá mluvit jako o divoké zvěři, neb naprostá většina z nich je chována jako klasická drůbež, akorát na podzim se vyžene ven z oplocení, aby si mohli zelení mužíčci nějakého toho opeřence picnout – navíc je to pták zavlečený a divím se, že EU na to nic … (rofl)
Takhle jsme na čerstvě vypuštěné bažanty narazily pár roků zpátky – postávali na cestě a čekali, kdy jim z auta vysypeme zrní. A že za oknem pořvávají dva psy „Pusťte nás na ně, bude zítra oběd!“ na to nedbali.
O srnkách jsem už nejednou mluvila, navíc v poslední době se mi motá do cesty divočák a divocí králíci a zající (těch ušáků není mnoho, za to když na ně narazíme, tak to stojí za to).
Přece jenom bych se ráda vrátila k těm srnkám – my na ně nadáváme, ale ony chudery za to nemohou. Co mají dělat, když je jich padesát kusů na dvou kilometrech a všude se bloncají lidé – to si na ně musí zákonitě zvyknout a motat se jim pod nohy. Za mého mládí (chuckle) byl svátek, když jsem vylezla na střechu vodárny (nejvyšší dostupný bod) a tam kdesi v dáli zahlédla pár srnek – včil je svátek, když je vidím tam kdesi v dáli, neřku-li vůbec … zvěř za své chování nemůže, opět za to mohou lidé (headbang)
A aby vám bylo veselo – hlavně těm na severu – posílám kytičkové album a namoudušinapsíušinakočičísvědomí tam není ani jedna srnka, zajíc či bažant …
http://1url.cz/9tVaS
YGO, právě jsem se kochala fotkami, nádherné.Konecne máme jaro i u nás na severu.Hlásí to hrejici sluníčko,fialky, petrklíče,krokusy a včera jsem zahlédla zlutaska.
No je pravda, že odchovna bažantů je tady v polích… ale tady mě tolik neštvou bažanti jako zajíci, když si tři zajíci tu pitomou Karamelínu na poli předávali a viditelně z toho měli srandu, zvažovala jsem, že zabiju je i toho psa!
Jé, bílé a fialové dymnivky, a na volno! Já se picnu!
Ygo, umíš krásně fotit, a hlavně tu vodu! Ta mi nejde a nejde.
Pokud bys chtěla dimnivky…. je to neskutečnej plevel. A má velká semena…
Jen se dostat na tu hlízku, jsou dost hluboko.
No, to bych tedy prosila, třeba jen semena, na barvě mi nezáleží, nenič si zbytečně ty hlízky.
Já si prosím též, kdyby to bylo možné.
Myslím, že v rámci přebudovávání jednoho záhonu se k nějakým dostanu… Ony totiž původně byly jen v trávníku pod magnolií, spolu se sněženkani, ladoňkami, bledulemi… Dneska už jsou skoro všude… Ty ladoňky, ladoničky a sněženky taky, o talovínech ani nemluvím. Asi na některé lokality vezmu Roundup…
Ježiš ne, to by byla škoda.
Ygo, já mám jedno stádo na poli před domem – tedy před domem je ještě pás luk, pole je až za loukou. Je tam denně od 8 do 40 kusů zvěře. Taky mi to nepřipadá „zdravé“ – zato normální, normální to tu už po mnoho let je. Myslivci si je pěstují (na náklady místních zemědělců). Jo a prasata tu taky krmí – díkybohu ne rybami…
Ygo, vy jste aspoň dva týdny před námi, to je neuvěřitelné, co všechno kvete! I tulipány! A ty bílé kvítky ovocné – to je co? Třešeň ještě ne, že ne?
Meruňky – jak píši v komentáři pod fotkami (rofl) – že ty je nečteš (chuckle) … jsem grafoman, zaplňuju slovy každé volné políčko, tudíž nejenom název, ale i komentář je téměř u každé fotky.
Já zkušenost s divokou lesní zvěří nemám a bude asi tím, že bydlím ve městě.
Ale teď mě jedna zkušenost napadla.
Na balkoně máme krmítko a lítají nám tam sýkorky.
Když dojede zrní v krmítku, tak sýkorky obšlapují na zábradlí balkonu a ty vyčítavé pohledy. To bych vám přála vidět, jeden se až zastydí.
Já jsme teda bydlela v Brně a když se v hluboké kaluži uprostřed náměstí cachtaly divoké kachny, tak jsem taky nevěřila vlastním očím. Takže i ve městě…
v Chrudimi na sídlišti,u domu,kde bydlí máti, je před barákem pískoviště a přes něj plachta a v plachtě voda..a hádej,kdo na vodě, KAČER A 3 KAČENKY…Důchodci na ně čučej z okna a krměj…možná jim tam choděj dolejvat i tu vodu (chuckle)
Taky bydlím ve městě,a mám dojem že se sem stěhuje i zvěř, původně lesní.Brzy ráno, ještě za tmy, roznasim noviny,na kole.Muj doručovací obvod je na okraji města poblíž lesa. Srnky, zajíce i bažanty vidivam často. Zrovna dnes jedu po chodníku a za chvíli brzdim, mám dojem, že tam sedí kočka. On to zajíc, seděl na zadku a packami se umýval jako kočka. Že se takto umývají i zajíci jsem vůbec netušila. Chvíli jsem před ním stála,podíval se na mne, jako že co ho ruším. Poté si odskákal do skolkove zahrady.
Sice se naše sídliště nachází kousek od lesa, ale zvěř k nám nezabloudí. Za ty léta, a že to bude už 29 let, jsem tam žádnou lesní zvěř nezahlédla.
Eh Matyldo, nijak mě tvůj příběh neudivil! Spíš bych čekala, že jedna z vás (kamarádka, bylo to tvoje auto:)) bude pobíhat kolem, mávat rukama a dělat hlasité kšá, aby toho plachého lesního tvora, který nesmí být rušen, dostala o kousek dál 🙂
Já jsem jela včera večer z Hradce, právě zapadlo za obzor slunce, když mi v kopečku nad vřešťovským rybníkem přecházely přes cestu dvě srnky. Bylo to úžasně romantické – rybník se třpytil, obloha byla nad červeným západním pruhem sametově mnohomodrá a ty dvě půvabné srní postavičky postávaly na silnici a se zájmem čučely na auto, které čekalo před nimi. Je to místo, na kterém mohlo relativně nečekaně vyjet auto z obou směrů, tak jsem váhala, jestli ještě nezatroubit, aby se jim v hlavinkách ty dvě mozkové buňky našly 😛 Ale nakonec i ony se vynadívaly na můj vůz (možná byly odlesky zapadlého slunce na bleděmodré metalíze fascinující:)) a tiše odkráčely do podrostu. 😀
Jo, u nás jsou to blízká setkání na každodenní bázi – ať dělám cokoliv, nedokážu se srnám a zajícům vyhnout. Ostatní zvěř je přece jen mírně plašší – i když to stádo jelenů, které jsme potkaly se psíma holkama tuhle na Zálesí, na nás koukalo taky úplně v klidu – ale na rozdíl od srn se po chvíli rozhodlo přejít z pole do lesa. Srny by se neobtěžovaly – nestály jsme přímo u nich, že:))
No už jsme se na to chystaly, že vystoupíme z auta a začneme nahánět lesní drůbež 🙂
Srn y laxně přechbíhající přes cestu jsme ten den viděly taky a zajíci, kteří sedí nebo stojí u cesty a se zájmem si prohlížejí přibližující se lidi a auta jsou pro mě taky každodenní realitou. Čím je venku tepleji, tím jsou pitomější….
Teda DEDE ty jsi včerejší zážitek tak romanticky popsala. Já to úplně vidím.
není to tak dávno,co jsem potkala u golfovýho hřiště u Lázní Bohdaneč divočáka jak malá stodola velkého. Nakráčel si to na silnici a postavil se proti Berlingu. Vypadalo to jako výzva na berany duc. No,nebylo mi za tím volantem dobře… naštěstí se prase rozhodlo,že moudřejší ustoupí (chuckle), ale zjistila jsem, že když jde o život,umím při pohledu do zrcátek úžasně dobře a rychle couvat 😀
Ještě toho trochu- divočáka bych fakt nemusela. jen by mě zajímalo, která chytrá hlava nasypala hromadu kaštanů kousíček od vesnice….
Copak kaštany, ale ryby na louky! To je teprve výživné …
No ale kaštany divočáci žerou- ryby snad ne… U ryb je mizérie to válení psů v nich. Jeden místní rybář s oblibou vyhazoval rybí hlavy do pole za vsí- nechápu proč, když má u baráku popelnici. Šílela jsem z toho…
No právě že žerou i ryby – proto tam jsou. Tuhle jsem v lese našla kaliště, které bylo obsypané kolem dokola plevelnými rybkami – šířka toho prstence byla cca 0,5 m …
Hlavu z kapra našel Erník na kolonádě – a nebylo to o Vánocích …
Skvělé, už tak jsou přemnožení a ještě je přikrmovat…
aby mu nesmrděla popelnice ….
Jo, to je nejspíš přesné. (devil) Nebo je ten chlap prostě čuně. 😛
bažant s chotí přebývají na našem firemním dvoře :-)asi jsou nadšenci do silných motorů :-)a ráno, když jsem jela do práce, seděly na chodníku u silnice tři divoké kachny – pohodlně uvelebeny pozorovaly dopravu směrem na HK a do centra…
No toto, v životě jsem neslyšela o medvědím česneku, a teď najednou během pěti dnů už podruhé. S divokou zvěří si vzpomínám jenom na jednu zkušenost, když jsem asi před deseti lety u mamky vzala Bilíčka na procházku do lesa koncem září, vyšli jsme si trochu dál a začalo se stmívat. Najednou se všude kolem začalo ozývat jelení troubení, pak ještě k tomu rašení v houštích kolem pěšinky, hlavou mi běžely historky o krvelačných jelenech a divokých prasatech, no opustila jsem les rychlostí co ze sebe jen tak nedostanu.
Jelenů se fakt bojím, vypadá to jako kráva s parohama.
A Matyldo je velikej.
Já ho jenom zahlédla, když jsme šli na chatu a úplně jsem se lekla. A to byl dost daleko ode mě.
Děvčata, tak to byl jen jelen, ale já už několiklrát slyšela , že se v naší mrňavý republice semtam objevil i los. Jak a odkud k nám emigroval, netuším, ale už se někteří řidiči aut s tímhle majestátným tvorem setkali naživo, a dokonce jeden řidič do něj naboural autem. No, škoda při té srážce musela být veliká a úlek dotyčného řidiče byl jistě obrovitánský.I když zprávám rozhlasovým se stopro věřit nedá, možné by tehdy ještě to bylo. Však o majestátnosti losů psávala z Norska dede. Já když jsem bydlívala ještě v Mostě na sídlišti, kde dříve byly jen louky a pole, vídala jsem spousty zajíců, bažantů a koroptví, které stále v těch keříčcích mezi paneláky a hlavně v prozsáhlém parku přežívaly.Sama jsem zažila situaci, kdy zcela zpitomělý zajíc kličkoval v kuželu světel městského autobusu a trvalo hodně dlouho, nežli vztekem zcela nepříčetného řidiče napadlo zastavit a světla zhasnout. Omámený a jarem zblblý zajíc po zhasnutí světla přišel k sobě a konečně zmiznul v remízku v parku. Apřesně si pamatuju, že obyvatelé našeho paneláku na sídlišti s skládali na pytle zrní, abY se mohla tahla divoká zvířata přikrmovat. Zvěř se naučila chodit až zcela k domu, kde měla pod balkónem přízemního bytu rozsypané zrní. Kolegyně z VŠ,která si vzala lesáka a odstěhovala se za ním do hor , vždy se smíchem vyprávěla, jak s její manžel musí vypravovat až do našeho mosteckého sídliště, aby tam uviděl zajíce, bažanty a korptve, protože v jejich horské obci nic takového nepotkával.
V beskydských lesích málokdy vidím lesní zvěř,i když je jí tam hodně. Má ještě přirozené instinkty a dost velký prostor.Take kruté zimy regulují její stavy.Ta ve městě a jeho okolí je už zřejmě „ofrklà“
Losa jsem kdysi viděla asi třikrát na dálku v Jižních Čechách, když jsem brzy ráno jezdila do práce přes lesy a kolem rybníků na Třeboňsku. Není velký jako kráva, ale jako skříň. A takový jakoby hranatý. Impozantní. A byla jsem ráda, že při všech setkáních byl docela daleko.
Nebylo to tam, jak tam mají ten farmový chov? Někde kolem Staňkova (tuším) to je, možná jim utekl?
Nevím,ale pak jsem se dočetla,že se jich tu pár toulalo, odkud přišli už si nepamatuji.
Krav se taky bojím.
Wendulko, já se nikdy dříve krav nebála.Dokázala jsem klidně procházet ohradou, kde se krávy klidně poppásaly. od doby, kdy se v oklí Bělé začalo chovat to masné plemeno otužilých jedinců, co jsou stále venku, chovají se přirozeně pohromadě býci s krávami a telůaty volně, už se bojím. nejsem tak rychlá, abych dokázala dobšhnout k ohradníku a přeskočit ho dříve, nežli mne dohoní rozzuřený býk, kterému jswem si troufla vlézt do jeho teritória.Od té doby, co jednoho známého frajera honil docela velký býk, už se bojím.Není to žádná psina a býci bývají rychlejší nežli člověk, co ani zblízka nerozezna býka od krávy.Zkrátka dneska jen uctivě přihlížím, jak se stádo klidně pase a za ohradník jim nevelzu ani náhodou. Bohužel to bývá docela dlouhá zacházka, když značená cesta vede skrz ohradu, ale musí se vše obcházet kvůli stádu dobytka.
Býci nejsou jediní co dokáží zabít, v Anglii každoročně umírají lidi co je napadly krávy, obzvlášť když mají telata tak se neznají. Jak vypadají velké a nemotorné, to je iluze, v pohodě člověka dohoní a zadupou do země.