Tak jsem teď četla jednu knížku, kde americká autorka využila pro děj své knihy Prahu. Vedle toho, že mě bavil způsob, jakým nás tady ona spisovatelka vidí, mě zaujala ještě jedna věc. Když se hrdinka knihy (na útěku poté, co byla unesena) snažila zorientovat, kde že se to jen ocitla, tak se dostala k řece a hle, byť za svého života nevytáhla paty z USA, poznala světoznámé panoráma Pražského hradu!
Ach no, je to známý pohled a člověka potěší, že nejen pro našince. Znám ho od dětství, stejně jako mnoho mých dalších oblíbených výhledů na matičku Prahu:)) Kochat se chodím na Petřín, ke Strahovskému klášteru, na Letnou, na stanici metra Vyšehradskou, a na x míst kolem Vltavy.
Jenže potom mě napadlo – jaká jsou má vlastní milovaná panoramata? A pak následně – jaký výhled mám či jsem měla z míst, kde jsem kdy žila?
Pohled ze Zvičiny na západ (via Ještěd)
Začnu těmi místy, kde jsem bydlela: krásný výhled jsme měli z našeho bytu na pražských Vinohradech – šesté patro, dům přímo na Vinohradské, s výhledem nad Olšany. Jenže tam se pohled zastavit nemusel, že… Takže jsem vídala pořádný kus Prahy, když bylo hezky vidět, tak jsme viděli i Milešovku. A když byla excelentní viditelnost, zahlédli jsme i Krkonoše…:))
Z našeho bytu na Lužinách – z 11. patra a dům je na kopci – jsme měli celou Prahu jako na dlani – pohled ze západu směrem do centra města. Tím daleké výhledy končí. Chalupa v Krkonoších sedí na dně úzkého severojižně orientovaného údolí, z našeho Domu vidím jen kus zvlněných luk a polí, lemovaných lesem. Nejvýraznějším krajinným prvkem je nové vedení velmi vysokého napětí:)) Což samozřejmě nevadí, protože když máte nějaký kus země rádi, potěší vaše srdce i ve své obyčejnosti, ne?
Psi a Krkonoše na Zvičině:))
A odkud a na co se ráda dívám? Inu, to je těžká otázka – viděla jsem v životě spousty pohledů, které braly dech, na velmi různých místech světa. Ale když jsem sama na sebe vybafla, vybavily se mi dva výhledy (mimo Prahu:)), na které koukám opakovaně po mnoho let: Pohled ze Zvičiny na všechny hory kolem, a že jich je! Orlické, Krkonoše, Ještěd, České středohoří… ach. A ten druhý, to je pohled na Tatry od železniční trati na úseku Štrba – Poprad. Pokud jsou ještě navíc zasněžené, tak je to to taky ach:))
Stejně ráda koukám na vodu – řeky, jezera, moře… V Norsku jsem chodívala se psima koukat na všelijaké část Oslofjordu, stejně jako na jezera v Nordmarce. Měla jsem to místo meditace… jen mě zlobil Kazan, který se mnou na vodu nechtěl koukat. Teprve když jsem pochopila, že považuje za důležitější sledovat, kdo je za mnou, nechala jsem ho být a koukala jsem na vodu s pocitem naprostého bezpečí navíc:))
Jezero v Norsku – typický výhled, když si u vody lebedím:))
A tak se dnes ptám úplně jednoduše: jaká jsou vaše oblíbená panoramata? Výhledy vašeho srdce?:))
Milovaný výhled kamkoliv přes psí uši:)) Tohle jsou Kazanovy a koukáme na fjord v Hoviku
Tady, kolem mých milovaných Valtiček je krajina rovná jako talíř. Člověk by řekl, že pokud nevylezete na prst Minaretu, není šance spatřit svět.
OMYL!! Protože každý talíř má svůj rantlíček a tak i za naším „Hlavním městem vína“ se krajina zvedá mírnou manžetkou. Chodíme tam na procházku po cestě mezi nekonečnými vinohrady. Už to je pohled pro bohy. A to v každou roční a denní dobu. Na jihu se vlní Rakouská zem se stovkami vrtulí elektráren, na východě se zvedají Karpaty. Když je obzvlášť krásně a jasno, vidím až Velkou Javorinu. Potom se pohled smekne přes Břeclavské komíny a věžáky, kostel z režných cihel v Poštorné a přes Podivínský kostel. To už je vzadu vidět Vrbice. Celé to panorama, celkem všední a nenápadné, zakončuje náš jihomoravský klenot… Pavlovské vrchy, Pálava, Palavěnka. Podlouhlé hřbety pochodujícího mamutího stáda s bíle prosvítajícími skalami. Na hlavě toho prvního jako koruna sedí Děvičky.
Hele, nechte si svoje pohledy na moře, Eifelovku, Alpy, Niagáru nebo třeba Himaláje. Já Vám je neberu. Já si nechám to svoje malé jihomoravské panorámátko.
Jediné, které jsem ochotna postavit mu na roveň, je panoráma Hradčan. To je fakt srdcová záležitost.
Máš pravdu, z Raistny je nádherný výhled (když není opar) – odtud je panoráma Pálavy zakončeno mikulovským zámkem a pod tím všude vinohrady a rybník Nesyt a je to opravdu krása krásoucí.
Je spousta nádherných výhledů, ale každý z nás má jenom pár těch opravdu srdcových …
Jo, výhled z Reistny jsme obdivovali moc, měli jsme štěstí na počasí.
Viděla jsem na cestách opravdu krásná „panorámata“ 🙂
Kaňony, údolí,města, hory, skály,řeky. Ale nejkrásnější pro mne je panorama při výhledu ze sv. Hostýna , na všechny ty vesničky jak perličky na šňůrce,Bílé Karpaty, Velká Javořina, Beskydy a taky dohlídnu až k nám, dokonce i do svého rodného města, ještě jsem se těch výhledů dostatečně nenabažila a tak brzo zase pojedu rozhlídnout se do mého kraje.
A jedno zahraniční, které mne vždy překvapí vždy , po cestě do Chorvatska, ta poslední příšerná zatáčka a pak, pak se vyloupne moře, jedu dál a dál pak se z moře dívám na bílé Biokovo, to je pro nás suchozemce prostě balada.
Jenny, zrovna jsem dumala,kdo je usazený pod Hostýnem, původně jsem myslela, že Iva. Moje srdeční záležitost jsou taky Beskydy, ale blíž nám ty Těšínské.
Odpovídám na dolní komentář. Jo, je u nás chladněji,jsme pod horami i když menšími ale zima tu umí potrápit dobře. Když jsme se sem přestěhovali z města ,v květnu před 16 lety,netušili jsme jak to tady v zimě chodí.Pak jsme se od Štěpána nedostali z dědiny, došel nám chleba, no sousedi pomohli, teď už jsme připraveni.:-)
Já bydlím ve městě, ale mám hodně známých v podhorské vesničce.Zivot v zimě tam není lehký a to jeste někteří žijí na polosamotach. V těchto drsných krajích jsou lidé zvyklí si pomáhat.
Jenny, jsem moc ráda, že jsem loni konečně Hostýn viděla – aspoň mám představu, o čem tu tak básníš (inlove)
A letos???? :-),bude Vysočina?
Tady je to placka takže panorama snad jedině z letadla, nebo bych musela vylézt na strom. Ale rozhledy do kraje tu jsou moc hezké, jen nejvíce z auta a protože jsem vždy raději spolujezdec, než jezdec, tak si je užívám.
Jinak nevím, jestli mám nějaké opravdu NEJ panorama. Všechny pohledy a výhledy na něco, k čemu se váže kus mého života, nebo jen nějaká vzpomínka, mám ráda a ráda si je připomínám. A takových jsou tisíce. Ale pohledy, které mě až dojímají nejsou třeba nekonečné planě am. Západu, nebo moře. Ano, mají svoje kouzlo, určitě NEJ pro ty kteří se tam narodili. Jenže ze stejného důvodu zase já jsem a navždy zůstanu středoevropanka. Miluji pohledy do údolí,polní cesty, řeky, říčky a potůčky (vodopády jsou krásné, ale cvrkot lesního potůčku je mi milejší). Tady jsem náramně spokojená, mám ráda i zdejší krajinu, ale je to vztah zcela jiný, nenízakořeněný v mém srdci, je takový „přizpůsobený situaci“, kdy vám nejprve nezbyde nic jiného, než si zvyknout, ať se vám to líbí nebo ne a pak najednou zjistíte, že „tady je to to ono“ i bez těch potůčků a údolíček.
Maričko, člověk může snadno milovat i „přijatou“ zemi, jen si to musí v duši dovolit – vědět, že se obdivem a láskou k novému místu neprohřešuje ke své rodné zemi. A řekla bych, že ta rodná zem není žárlivá – ví, že na ni stejně nezapomeneš (inlove)
Děkuju Dede, hezky jsi to napsala (inlove).
Opustíš-li mne, nezahynu.
Opustíš-li mne, zahyneš?
Panoramata jsou pro mne krásná z rozhledny Babího lomu, když se zadaří dohlednost. Na jihu v kotlince Brno a za ním se tyčí v dálce Pálava. Na západě a severu kulaťoučce zvlněná Vysočina…
No a panoramata na Vysočině, odkukoliv, to je moje láska.
A nejkrásnější pohled na svět, ten je z koňského hřbetu v přírodě, ať člověk jede lesní cestou, nebo polňačkou, za slunce, za mlhy nebo mrazu na sněhu. To je teprve krása kolem. I stádo muflonů nebo srnčí nechá člověka s koněm přijít blízko, blizoučko.
Alex, ona tě nechá zvěř přijít blízko i bez koně – tedy u nás 😀
Jinak já se snad jednou s tebou na ten Babí lom budu muset vypravit – vždyť já ho skrzevá tebe vlastně už dávno znám! (inlove)
Z bytu mám výhledy na protější paneláky. Krásnými panoramaty se kocham v Beskydech. Jezdím do míst kolem Jablunkova.Nejraději mám podhorskou vesnici Dolní a Horní Lomnou. Z ní vede spousta tras na okolní vrchy, třeba Kamenitý, Kozubová, Skalka, Velký Polom atd. Když se tam vyplazim s vyplazeným jazykem, obdivuji nádherné výhledy na horské pastviny s ovcemi a okolní zalesněné hory.
Janino, jen povídej o Beskydech – a pokud bys měla nápad na pěkné psí trasy, moc ráda si o tom přečtu. Pořád hledám nová místa na psí toulky a moravské hory znám jen maličko (že tam člověk jednou, dvakrát byl – v Jeseníkách – to se snad ani nemůže počítat:))
Dede,v Jeseníkách jsem taky byla jen dvakrát na dovolené. Jsou trochu jiné než Beskydy a mám dojem že i méně osídlené. Přímo ve městě Jeseník jsou dost známé lázně, obklopené horami. Blízko mám již zmíněné Beskydy, které jsou rozsáhlé.Jezdim ráda do Ostravice,kudy protéká stejnomena říčka. Také do Čeladné, Kunčic pod Ondřejníkem a Frenštátu.Proste podhorských vesniček je spousta. Moje nejmilejší místo je právě vesnice Lomná. Jezdím tam už třicet let, znám už spoustu místních obyvatel.Je tam i hodně možností ubytování.Vesnickou protéká říčka Lomná, která má velice klikatý tok.Dari se v ní pstruhum a žije zde i vydra.V této oblasti se nachází prales Mionší, vstup jen s průvodcem.Zije tu vlk,rys a že Slovenska se zatoulá také medvěd.Z této vesnice je hodně značených turistických tras.Mene náročnou pro pejsky bych doporučila od autobusové zastávky Matyscina louka do kopce směrem na rekreační středisko Nová Polana. Krásný výhled. Moznost občerstvení v restauraci, má terasu.Pote z kopečku dolů a jsme opet ve vesničce, teď u cukrárny.Vyborne domácí zákusky, bohužel venkovní posezení je přímo u silnice. Chodím též na Kamenitý, každý rok v květnu je zde vyhánění oveček na pastvu.Zde je také chata s ubytováním, trasa je však náročnější. Pro ubytované je povoleno přijet autem. O Beskydech, její přírodě a vstricnych lidech bych dokázala psát do nekonečna.
Beskydy jsou jistě krásné, ale toho lidu tam – kor ze strany od Rožnova! Za to Jeseníky – ty jsou ještě „místy“ divoké a dají se najít trasy, kde se to lidmi moc nehemží. A každý pravověrný Moravák by měl zajít k pramenu Moravy pod Kralický Sněžník – voda jako křen!
Ahoj Ygo.To máš pravdu že v okolí Rožnova je příliš mnoho turistů. V tahle místa jedu jen občas. Mám oblíbené Jablunkovsko. Vesnice Bukovec, Bocanovice, Hrčava a další turisty přelidněné nejsou.Hrcava je trojmezni obcí, hraničí se Slovenskem a Polskem.Nachazi se tu Lurdská jeskyně s léčivou vodou.Protože na Jablunkovsku dobře znám, toulám se mimo vyznačené turistické trasy.Tam potkám nanejvýš hajného nebo lesní zvěř. Už jsem zahlédla i rysa a srdce mi málem spadlo do kalhot. Mazala jsem z těch míst fofrem.Proste Beskydy jsou rozsáhlé, některá místa hodně známá, jiná téměř vůbec.V Jeseníkách jsem byla též, moje srdeční záležitost to však není. Já jsem Moravak z Čech,tady se říká „kufierkor“.Ale bydlím tu přes čtyřicet let.
Na světě jsou tisíce úžasných panoramat, vlastně skoro všude je nějaký krásný výhled. Ale jen jeden je ten srdeční. Ten můj dechberoucí je možná profláknutý, milionkrát viděný na fotkách, pohled, z kterého se stala banalita, chvilkový zážitek pro miliony pasantů, kteří ho za chvíli pustí z hlavy.
Jdu od fildy Křižovnickou, minu Karlův most, projdu kolem Karových lázní a vynořím se na Smetanově nábřeží. Na chvíli se zastavím a otočím se, abych se podívala, kolik vody teče kolem Novotného lávky. A vtom to znovu uvidím. Most, řeka a za řekou ten kopec plný domů a stromů, nad nimi do šířky protažené velkolepé paláce a nad tím vším trčí do modrého nebe vysokánské věže. Malá Strana a Hradčany. Koruna mého města, můj domov.
Vždycky, když tam stojím a dívám se na tu krásu, představuji si, kolik lidí za ta dlouhá staletí, co je Praha Prahou, na tom místě asi stálo a dívalo se přes řeku. Každý viděl něco jiného, jak se to místo měnilo. Zažilo dobré i zlé, všechno přežilo a stojí dál. Tenhle pohled mě nikdy neomrzí.
Tapuz, vím přesně, o jakém pohledu mluvíš (inlove)
Jednou jsem byla na tiskovce v té restauraci na Novotného lávce – vůbec nevím, o čem to bylo (no, něco jsem s tím tehdy asi udělala:)), ale zato si pamatuju ten výhled – odtamtud je to snad ještě lepší než z nábřeží!
„Panoramata“ mám jak z domu, tak ze zahrady, tak i z druhého bytu, kde teď bydlí dcéra, vždy jde o větší část Brna, jen v jiném úhlu, pěkné je to.
Ovšem ten nejkrásnější výhled, co znám, je ten, když se vyjede z tunelu Svatého Rocha (Sveti Rok): https://en.wikipedia.org/wiki/Sveti_Rok_Tunnel – člověk se rozhlídne a nadechne a už cítí to moře a moc se těší.
Z Brna znám jen výhled z Petrova, takže věřím, že i vy se hezky koukáte:))
Příjezdy k moři miluju vlastně kdekoliv – všimli jste si, že nebe nad mořem má trochu jinou barvu než nad pevninou? (wasntme)
To jsem si bohužel nevšimla, musím si na to někdy příště dát pozor. Hlavně ale začne jinak vonět vzduch. A v tom Chorvatsku k tomu stačí jen necelých 6 km tunelu. Před ním je normální vnitrozemí, vyjedeš z něj a už jsi skoro u moře. Chorvatsko prostě miluju, ale letos se tam bohužel nedostanu.
Můj krásný výhled byl vždycky pohled na Prahu z Chotkovy silnice (nad Klárovem). Taky výhled z našeho pražského bytu na Hradčany nebo z rozkvetlé Seminářské zahrady…těch panoramat je tolik! A co takhle
…když ale vidím na obzoru
uprostřed kraje nízkou horu
na nebi mráček běloskvoucí
přestane srdce chvíli tlouci…
Tak tento výhled taky můžu (h)
Lído, maluješ s básníkem a já přesně chápu co! (inlove)
Pro mě byla dechberoucí panoramata loni v září – poprvé jsme jely samy autem k moři ( se psem)na Istrii a zvolily jsme starou cestu – mimo dálnice,přes Loibtunnel,a když jsem uviděla najednou ty srázy,zeleň, suťová pole, úplně mě to vzalo. Bohužel jsem zrovna řídila, tak jsem si to v těch serpentinách nevychutnala tak, jak bych si přála…A další – spíš za srdceberoucí, než dechberoucí – výhledy a panoramata mám z Vysočiny, odkud pochází část matčiny rodiny a kde jsem žila dva roky jak dítě u babičky, okolí Poličky, Jimramov, Bystré, mírné kopečky, žádné velehory, ale krásné lesy, potůčky, kostelíčky, pořád je na co koukat…vůbec mi u nás v Polabí chybí tekoucí voda, prameny, potůčky, kameny porostlé mechem – Labe se nepočítá…A jediné, co u nás teče, se jmenuje oficiálně Smradlák a neoficiálně Kanovnice neboli Kanovka…takže rozhodně nic, kam ptáci laně chodí pít pod javorový kmen…jsem holt vodní znamení a vodu miluju…
Vysočina je moc krásná – ráda tam jezdím (inlove)
Vidíš, a to mi připomíná, žejsem se tě chtěla zeptat na tipy – rezervovala jsem si v září ubytování 3 dny ve Dvoře Králové v Safari kempu v ZOO, už jsem tam byla před třemi lety a chtěla bych od tebe poradit, kam bychom si v okolí mohli zavýletit? Minule jsme byly na Lese Království, šli jsme procházkou na Kuks podívat se na sochy v lese a samozřejmě Babičku a její údolí…Tak mě letos napadl Kuks jako takový, to jsme nestihly, Nové Město na Metují – zámek, obora a údolí Metuje k Peklu, ale napadá tě něco dalšího, nejlépe se psem?
No, když už to nové Město, tak blíž máš Josefov, Českou Skalici s nádrží Rozkoš a třeba i ten Náchod, což už je ale trochu z ruky
Nové Město nad Metují je krásné a ta cesta k Peklu taky – jen tam nechtějí v hospodě psy (naštěstí je naproti stánek:))
Určitě zařaďte výlet na Zvičinu – dá se obejít v několika okruzích, vedle jsou Lázně pod Zvičinou, taky dobré:))
Můžete zajet na Zálesí (nebo tam jít od nádraží) a vyjít si na Čertovy hrady a k Zátluckým rybníkům (krása, ale plno zvěře:))
Kuks určitě stojí za podrobnou prohlídku!
V Miletíně je Erbenova stezka – taky pěkná vycházka, když vyjdete z náměstí, tak si tam pak můžete dát v místních cukrárnách (jsou dvě proti sobě) skvělé místní speciality (Miletínské modlitbičky, hořické trubičky, místní proslulé větrníky a obecně perníky všech příchutí:))
Díky moc Ince i Dede, vytisknu, nastuduju!
Ach ta panoramata našich srdcí! (h)
Tak nejprve to dechberoucí – tak to byly Vysoké Tatry na jaře! Dole rozkvetlé louky a nahoře ještě sníh. Tak to byla opravdu nádhera.
A teď ty srdeční, sice méně efektní, o to milejší. Do pětadvaceti jsem žila na Vrbici a tam byly výhledy! Mírně zvlněná krajina a my žili na nejvyšším místě (skoro – kostel a hřbitov ještě o tři metry výš). Z okna jsem viděla půl světa – nebo jako děcku mi to tak aspoň připadalo – vinohrady, lesíky, vesnice i města a Bílé Karpaty či Buchlovské vrchy. A když bylo hodně hezky, tak jsem viděla až do Vídně (tedy Vídeňské kopce).
Pak jsme se přestěhovali do paneláku a to byla teprve panoramata! Ráno svítilo sluníčko na Vrbici a večer zapadalo za Pálavu – to jsem viděla z kuchyně. A z ložnice zase poštorenský kostel, Fosfu (!) a Bílé Karpaty (pohled na ně mne provází celý život).
Teď je to s panorama horší – Lednice je fakt placka placatá a z okna ložnice vidím maximálně Kančí oboru (přes červené střechy) a výtahovou šachtu OTISu (rofl) – z druhé strany mám výhled na dvorky sousedů a nádvoří Transrollu.
Dechberoucí hory jsou pro mě Alpy v létě po cestě do Itálie. Poprvé jsme byla na větvi úplně, ale dodneska jsem z toho nadšená.
Bílé Karpaty jsou pro mě neznámý kraj – možná bych se nad tím měla zamyslet:))
Ygo, ty a Vrbice pro mě jedno jste… (inlove)
Ovšem výhled na výtahovou šachtu má taky něco do sebe! 😀
Bílé Karpaty jsou moc pěkné, stačí i jen ten jejich začátek nad Petrovem a Strážnicí (jezdíme tam párkrát za rok za kamarádem, je tam hezky).
Miluji, když se vyškrábu na nějaký kopec a rozhlédnu se z něj do zelena. Je jedno, jestli jsou to lesy „u nás“ v Hostýnkách, Krušné hory, nebo jiný kus našich lesů. Když je k tomu nějaká ta zřícenina na kopci, když se ty kopce vlní do dálky,… (h)
Naštěstí, milá Petro, jsou u nás pořád místa, kde není pro zříceniny osamělých hradů kam šlápnout 😀 (Díky, pane Pratchette:))
V tom je kouzelné České středohoří. Jinde jsou zas pískovce (západ slunce nad Kokořínskem!), nebo se kroutí nějaká řeka….
Jako malá jsem bydlela v přízemí, takže výhled nebyl skoro žádný.
Nyní bydlíme v 6.patře a máme docela pěkný výhled do kraje.
Miluju panorama Prahy od Strahova a Petřína.
To je nádhera.
A nebyla bych to já, kdybych nenapsala, že výhledy mého srdce jsou všechny pohledy na Řím .
Řečeno slovy Homolků “ To jsou panoramata “ .
Eh, Míšo, však jsem si na tebe a na Řím vzpomněla, když jsem to psala… 🙂
Už jsem tu před časem doporučovala film Velká nádhera (La Grande Bellezza): http://www.csfd.cz/film/308638-velka-nadhera/prehled/ – tam jsou teprv římská panoramata. 😉
Ten nejhezčí výhled je přes psí uši. U nás je výhled přes louku do lesa a okolo samé kopce a nad námi nebe, ale když vyjedeme 3 km z údolí nahoru tak vidíme – Ještědem počínaje, Jizerky, za nimi Krkonoše, před nimi Kozákov, Trosky, Vyskeř, Příhrazské skály, Drábské světničky. Pak daleko do kraje, Bezdězy a Ralsko. Když vyjedeme výš, směrem k Liberci, tak krom toho, že máme za zády Ještědské pohoří a přes to není vidět nic, tak vidíme České středohoří se svými kopci až k mělnické elektrárně a k Bukové hoře u Ústí n.L.
A tam stojím a stojím a nemohu se vynadívat.
Ono se to hledí přes psí uši, když tento je má stojaté … ale zkuste udělat výhled přes uši visící (chuckle)
Já mám jedny sklopené – ty správné- a jedny stojací, zvídavé – takové mít nemáme ale přes ty se dobře kouká.
Ygo, ty koni! (rofl) No prostě se sehneš, nebo rukou to ouško přizvedneš, no! 😀
Maruško, však potom koukáme proti sobě! (inlove)
Já ti schválně jednou (nebo pokaždé) zamávám
Pohled z Holmenkolen na Oslojord. Krásně to popsal Karel Čapek (ten Google je fakt neuvěřitelný!) v Cestě na Sever: „Nicméně dík výše zmíněným službám božím se našlo v Oslo několik míst, kde nebylo toho času žádných nedělních učitelů; například nahoře na Holmenkolen, kde lidé v zimě skáčou na lyžích a odkud se otvírá jeden z překrásných pohledů světa: na dlouhý a klikatý Oslofjord s jeho ostrovy a parníčky a horskými hřebeny, s jeho mlžným a stříbrným světlem; nebo v jedné tiché vilové uličce, kde za vysokým plotem žije a nikoho k sobě nepouští Eduard Munch, abyste věděli, že to nedělá jenom Hamsun; a je to divné, odkud se ve velkých tvůrcích nabere tolik hořkosti k lidem.“
Jak to krásně a pravdivě Karel Čapek popsal.
A dneska má svátek Matylda /Leona, Leonka, Lvice …/
Tak tedy: ať se Ti podaří na co sáhneš anebo pomyslíš, hodně radosti a zdraví vám všem. (h) (f) (f) (f)
tady se s dovolením také přidám s přáním, včera jsem blahopřála pardubické Leonce, kočičí kamarádce 🙂 Matyldo, hodně radosti, kvítek, předení a veselého strakatého lítání ti přeju za celou naší smečku 🙂 (f)
Všechno nejlepší, milá Matyldo! (inlove) Promiň, ale pro jsi a budeš Matylda, byť tvé lví jméno dobře znám… 🙂
Užij si sváteční den!
Děkuju! (inlove)
V Brně jsme koukala nejdřív na fabriku a pak do stromů nebo na vysokou zeď. U rodičů tu byl protější panelák, na druhé straně domu kopec s krematoriem. Tady sice hned za plotem vidím zázemí fotbalového hřiště, ale jinak z prvního patra je pohled různý, podle toho kam- na jednu stranu vinohrady za poslední řadou domků, na protější straně je to na boku Pálava a na úplně protější straně kopec Výhon se vztyčeným prstem Akátové rozhledny. Výhodou je, že všechny domky ve vsi jsou dost nízké, takže když už je tady placka, tak všichni vidíme kolem 🙂 Ale jak vidím odněkud Výhon nebo Pálavu, tak mám pocit, že jsem doma.
Akátová rozhledna, to zní romanticky. 🙂 Další, kdo je ukotven Pálavou… Já mám někdy pocit, že Pálava a její okolí, toť naše malá česká Provence… 😀
To nezní romanticky, to je realita- tady nic moc stromy nerostou, jen akáty- tak ji postavili z akátového dřeva.
Zdaleka nejmilovanější výhled jsou kopce a hory u nás doma, Česká Lípa kde jsem žila než jsem se před 22 lety přesídlila do Anglie, z okna jsme koukali rovnou na Ještěd a okolí, a teď Kamenický Šenov kde se mamka před 20 lety odstěhovala. Když se dívám na ty všechny zalesněné kopce a vlnité obzory, tak je to pro mě krajina taková správná, patří mi do srdce. I když je plno úžasných míst na naší krásné zeměkouličce, to ano, ale nikde to není domov.
Wendulko, tam u vás to neznám – ale Hanča ano! 🙂 Určitě byste si spolu nějaký ten společný krásný výhled našly… (wave)
Dede, taky jsem tam odtud…
No vidíš, Wendulka tu má dalšího souseda:))
Ivo, můžu se zeptat? Ty jsi z Hostýnských vrchů? Já bydlím v Karviné, jezdím do Těšínských Beskyd. Ale pocházím ze středních Čech.
Jani, pocházím ze severních Čech, z Lužických hor. Vdala jsem se do Přerova
Ivo, dík za odpověď .Přerov znám, od nás ze severní Moravy to není daleko. Severní Čechy neznám vůbec. Už jsem vykoumala,že pod Hostynkama se usadila Jenny. Tam to taky neznám. Promiň, že jsem tě přestěhovala,i když jen obrazně.
Mám hodně kamarádů ze stavárny z Ostravska, Slezských Beskyd,Miluji to kolem Ostravice a pejska mám od chovatelky ze Skalice FM 🙂
Ve vesničce poblíže FM bydlí vnučka a v další rodiče snachy.Hostynske vrchy neznám.Divala jsem se na netu na fotky, nádherná krajina.Je ve vašem kraji taky chladnější podnebí? K nám jaro ještě netrefilo.