Onehdy k nám přišla kamarádka a divila se, proč mám na stole ubrus, když je to tak otravné se s tou velkou plachtou žehlit, stačí prostírání koupené v supermarketu. No ano, proč vlastně?
Mušketýr na ubrusu trvá. Měli to tak doma a stůl bez ubrusu je pro něj nahý. Přiznávám, že tohle jsem nerozporovala, když už jsem rozporovala takové věci, jako je zákon „zvíře do domu nepatří“.
Pokud jde o mne, nemám ráda zvuk klepnutí talíře nebo hrnku o holou desku stolu. Nevím proč. Asi proto, že některé talíře mají velmi ošklivý dutý zvuk hrozící puknutím vedví 🙂
No a navíc jsem ta hadrnice. Hezký ubrus na stole je pro mě potěšením. Lékaři by určitě říkali něco o alergenech v bytových textiliích, ale já mám ubrusy na stolech prostě ráda. Krásně vzorované, miluju vyšívané a pořád toužím po těch chrpách s obilím a máky 🙂
Už jsem několikrát prolezla i second hand ve vedlejším městečku, protože vyšívané ubrusy a hadry na podlahu se tam prodávají za jednotnou cenu – je to na kila (nechápu, ale je to tak). Ale obilí se vytratilo i odtud!
Vždycky jsem záviděla lidem, kteří podědili krásné vyšívané ubrusy po babičce. U nás se to nějak nestalo. Jedna babička měla ubrusy propálené od dědečkových cigaret, tak vyšívala spíš pro jiné, a ta druhá měla dva ubrusy – jeden na celý rok a druhý na Vánoce. Na tom ležel igelitový ubrus.
Proboha, jak já jsem zvlášť v létě nenáviděla ten pocit, když jsem se na ten igelit přilepila! Tehdy jsem se zařekla, že toho bohdá nebude, aby igelitový ubrus do naší domácnosti přišel! A taky jsem to dodržela, i když byly děti malé a tu a tam něco vybryndaly.
Radši jsem každému dala jeho plátěnou prostírku, než dopustila ten strašlivý plast na stole. Ano, pralo se to častěji, ale děti se naučily stolovat poměrně rychle a nemusela jsem dělat scény „Bóže, tys zase kápl na ubrus!“.
Vlastně je to jedna z mála zbytných věcí, co doma máme, jak se zdá. Luxus prostřeného stolu.
Dede: Dnes je to velmi jednoduché – stolujete doma s ubrusem nebo bez něj? A prostírání pod talíře používáte? Jaké ubrusy a jaké prostírání máte nejradši? A máte taky nějaký ubrusový sen – něco jako Matyldino obilí a máky?:))
Ubrusy používáme. Mimo jiné proto, že náš stůl 120×80 v obytné kuchyni má desku bílou, matný umakart. Tak jsem to chtěla, stůl po sundání ubrusu se stával stolem pracovním – šitím počínaje a čistým kutilstvím konče. Když byly děti malé, mívali jsme ubrusy igelitové, matné, s nějakám hezkým drobným vzorkem a plátnem na rubu. Jakmile dítka povyrostla, přešli jsme na ubrudy látkové. Většinu jsem si je šila sama, jeden – zimní, mám i vyšívaný.
Prostírání – ano, někdy používáme, například když se servírují špagety s rajčatovou omáčkou :-). To vytáhnu prostírání plastové… Co mě dopaluje – i když látku předem vysrážím, stejně se časem ubrus na délku ještě srazí…
Co se týče koček, žádná neměla s s ubrusem problém. Ale kočky nás naučily, že se židle nechávají pěkně zasunuté ke stolu.
Asi se na mě budete všechny zlobit, ale já ubrusy na stole ráda nemám, mám ráda ty stoly samotné, festovní, dřevěné, pěkné právě kvůli té jejich patině vzniklé nepoužíváním ubrusů. Stůl je pro mě takový ten základ domácnosti, u něj se sedí a povídá s přáteli, u něj se snídá, obědvá, večeří, u něj se dělají ukoly, lepí se obrázky do sešitů, stříhá se, maluje, válí resp. vytahuje se na něm štrůdl, atd., atp. Ubrus je už prostě navíc. Zatím jsem měla ty velké stoly dva, jeden z borovice, moc hezký, ten „odnesl“ dětsví našich potomků, ke konci byl hodně poškrábaný a zničený (i krasopisně napsané slovo „tele“ by se na něm našlo), teď máme bukový od Tonu, moc pěkný, taky už začíná mile stárnout. Dřevo je holt dřevo.
P.S. Nezlobte se na mě, prostě to mám jinak.
Proč bychom se měli zlobit? Každý má přece jiný vkus a vyznává jiný styl a když se do interiéru hodí stůl „nahatý“, proč ne?
Já jsem ubrusová a protože jsou u nás docela často děti, mám hodně těch teflonových, které se velice pohodlně udržují. Ani jsem nepozorovala, že by nějak zvlášť klouzaly, ale to bude nejspíš tím, že na ubrusu mám ještě rákosové prostírání. Na slavnostní příležitosti tasím ovšem ubrusy slavnostní. Teď přijde na stůl velikonoční s kočičkami (těmi, co nemňoukají) a kuřátky. 🙂
Nad tématem jsem si vzpomněla na jednu kontrolorku z finančního úřadu, která k nám do firmy před lety chodila. Ta na přidělený stůl postavila vázičku, do ní vetkla umělou květinu a pod vázu položila háčkovanou dečičku. Škoda, že jí to moc neladilo – kytka červená, dečka růžová a tak. Chodily jsme se s holkama na to zákoutí dívat. 😀
Z praktických důvodů mám ubrus igelitový, při třech kočkách jiný neobstojí. Matěj bivakuje na židli pod stolem vždy když něco v kuchyni dělám. Jakmile zjistí, že jsem v jiné části bytu, vystartuje mne hledat.Ubrus v té rychlosti letí s ním. Tak neobstojí na stole ani vázička s kytickou. Krásně vyšívaný ubrus najde uplatnění jen na Štědrý večer. Dcera má britku, při ní má ubrusy v pohodě, vázičky a jiné dekorace také.
Ubrus samozřejmě ano, neumím si představit dávat jídlo na holou desku. Vyšívané mě nijak neberou, to mě minulo. Kupuju na trhu nebo u Vietnamců takové, které se nemusí žehlit, když se moc neždímou. A nejeví se to jako echt umělina. Mám ráda jednobarevné, někdy jsou krásně vytkávané se vzorem, a na to používám ono zavrhované plastové prostírání. To silné, většinou oválné. Vybírám si podle obrázků; mám slunečnice, šálky s čajem, červenočernou tartanovou kostku, dostala jsem koťata. Je to nenáročné na úklid, když se u stolu stane malér. A nezničím ubrus.
Inko, Matyldo, teď jste mě teda dostaly 😀 nemít už kafe dopité, bylo by po klávesnici elegantně rozprostřeno 😀 jeleni a Lenin 😀 ubrusy jsme v bytě, kde kočky vesele probíhaly po stole, dávali jen na svátky a při jídle bylo pod talíři prostírání 🙂 stůl je starý, dubový, s výraznou kresbou, už trochu vintage přešlý, takže byl krásný sám o sobě. momentálně si zaslouží opravu, takže je rozebraný v hale a čeká na jaro, až bude obroušen, potažen, nalakován a dostane nové vruty do kostry. a my jsme s domečkem získali o něco mladší bílý rozkládací stůl, ve stavu složeném pro 6, v rozloženém pro 8-10. takový stůl bez ubrusu? něvazmožno! tak postupně vytahuji zásoby svoje, výbavní i z domácnosti našich. samé hezké kousky, s láskou vybírané to jsou 🙂 a kvalitní schovka, protože žádný není malý a pod přesahem na židli kočku nevidno – což oceňuje zejména liška Luisa 🙂 opravdové poklady máme jen dva – vyšívaný vánoční s ubrousky, ten je po babičce Emilce a háčkovaný velký na kulatý stůl 🙂 ty si patřičně hýčkáme 🙂 asi na to člověk dojde i věkem.. i mamka s druhou bábinkou mají v Penzionu ubrus na jídelním stole a na stolku na terase 🙂 tohle je skvělé téma, už se těším na další příspěvky, až se vrátím z jednání ve městě 🙂
Taky vytahuju kde co, ale momentálně je favoritem ubrus s modrými hortenziemi- tu kytku bych chtěla, ale už jsem tři úspěšně umořila, žije jen hortenzie latnatá. Tak ji mám aspoň na ubrusu 🙂 A samozřejmě jsme si ho musela ušít, když jsme chtěla na stůl v kuchyni, na stolek v obýváku a na polštářky.
hortenzie hydragena je potvůrka, nemá ráda úpal a raději kyselejší půdu… občas polostín. a když se rozhodne, že na tomto místě ne, tak se nedá přemluvit ani za zlatou konvičku. latnatka je otužilejší holka 🙂 tu ti přávidím, my jsme ji koupili teprve vloni…zelenobílou. chtěla bych z ní mít keř jako vrata – jako byl v katalogu zahradníka, tak to abych byla trpělivá :-)ale nemusíš být zklamaná moc, ty modré je nutné pořád přihnojovat, jinak se promptně vrátí ke svojí původní růžové barvě – obě dvě modřinky mi to provedly a tak jsem to po čase vzdala. na oplátku jsou teda echt růžové, přímo Pink Floyd 🙂
Všechny hortenzie jsou rod „hydrangea“. Měla jsem na zahradě v polostínu hortenzii velkolistou, to je ta nejběžnější, s velkými růžovými květy. Přestože jsem ji hnojila speciálním hnojivem na zmodrání, nikdy nezmodrala, ale i růžová byla moc hezká.
🙂 nejsem velký botanik 🙂 tak je takto rozlišuju – jinak by se dalo říct na Latnatky a Kulatky 🙂 já zase dlouhou dobu toužila po velké „kulaté“ hortenzii s kvítky bílými do zelena, jakou měli sousedi rodičů MLP před domem( už ji tam nemají). nesehnala – kromě řezané v HolFloru. tak konečně máme bílozeleně kvetoucí latnatku :-))
Já mám latnatku bílou do růžova. Jinak hortenzie mě braly v Anglii, kde vyplňovaly předzahrádky a já jsem šílela, že tohle doma nemám 🙂
Ze svého dětství jsem si kromě jiných návyků, které jsem odkoukala od chování mých rodičů, jsou i ubrusy. Naprosto chápu Mušketýra, také bych nesnesla nahý stůl. Dřív jsem si ubrusy vyšívala sama nebo i šila, dnes si ubrus i koupím, když se mi líbí. Jako úlitbu ubrusovým bohům, mám i ubrusy, které vypadají jako damašek, ale mají jakousi teflonovou úpravu, z jedné strany je textil upravený proti klouzání po desce stolu a z druhé se z nich dobře čistí ukápnutí. Ale nyní, na Velikonoce půjde na stůl ubrus z kanafasu, úžasně barevný z velkých kanafasových kostek. Ten jsem si šila se širokým lemem. Já mám trošku problém, protože všechno musím dělat kulaté, manžel lpí na kulatinách. I venku máme kulatý stůl. Takže dělat kulaté zdobné okraje dá trošku fušku (whew) .
Prostírání používáme oválné, jak jinak 😉 , leta letoucí jsme si zvykli na korkové.
Já jsem si od tchýně odnesla jakousi nelásku ke kulatým stolům, i když jsem ho kdysi chtěla… měla kulatý stůl, ale s malou základnou. Batolící se dítě se chytlo okraje stolu a letěl stůl i všecko, co na něm bylo, to všechno na batole… dítě rozbito nebylo, odnesla to jen keramická miska a následně já, neb mi byla způsobena scéna, že jí ničíme domácnost… tak já radši ten obdélník 🙂
Naše všechny (kulaté) stoly vyráběl MLP, a postavil je na klasické čtyři nohy, takže se tak jako obdélník nedají převrátit. Horší je to s rozměrem jídelního stolu. Dnes koupit látku v šířce 1,60 m (a ustřihnout kruh) není možné. Šířky se jaksi zúžily. Asi proto jsem také přestala šít i na sebe, protože musím leckde nastavovat látku, nebo zbytečně kupovat dvojnásobnou délku a potom prostříhám.
No a do kruhu vyšívat křížkovým stehem kruhové téma, také lahůdka s odpočítáváním křížků ve vodorovné a svislé osnově panamy 😛 .
Hm, já pamatuju, že klasická šířka bývala 140 nebo 90 cm. Dneska bývá 140 nebo 150 cm, zahraniční látky 110 cm. Výjimečně je větší než 150 cm, to je pravda.
Bývala i stošedesátka …
Bať, bať, zvláště v Krásné jizbě, takové ty látky lněné, hrubě tkané. Z těch bývaly krásné i ty kulaté ubrusy.
Tak jsem lehce zagooglila a látky šíře 160 cm existují, třeba tady: http://www.patchworkobchod.cz/latky-sire-od-160-cm
Teda netvrdím, že všechny jsou ubrusové vzory, ale existují 🙂
Matyldo, diiiiiky!
Matydlo – klidne Vam daruji vlastnorucne vysivany ubrus s obilim a maky (chrpami si nejsem tak jista, je to uz nejakych 30 let co jsem na nem stravila prazdniny) – zabira misto v komode, my jsme bezubrusovi, ale bylo mi doted lito ho vyhodit… podivam se po nem vecer, zkusim vyfotit, pokud to pujde, a bud ho muze privezt nekdo na konci kvetna nebo my prijedeme autem v cervenci. :* jana
To je úžasná nabídka 🙂 Určitě se domluvíme.
kam muzu poslat fotku?
leonatečkamalcikovazavináčvolnytečkacz
Sem – ať můžeme Matyldě závidět! (rofl)
Já jsem ubrusová – i u nás doma byly vždycky ubrusy – ale s výjimkami. Byl čas, kdy kluci byli malí a později rozjívení, kdy jsem na ubrus rezignovala a měli jsme na stole jen barevná prostírání. Ani tak nešlo o skvrny, jako o to, že ubrus byl věčně nakřivo až na půl cestě na zem i se vším, co bylo na něm. Panelákový byt není závratně velký (ani 3+1) a když jsem trvala na tom, že musíme mít klasický jídelní stůl, tak kolem něj zase moc místa nebylo, takže stačilo málo a ubrus byl šejdrem. Což mě (s mojí OCD, jak říká Marek:)) hrozně rozčilovalo. V Domě jsme už zase měli víc místa, tedy nastala opět doba ubrusová – i když souhlasím s tvou kamarádkou, že žehlení těch obrovských plachet je šílenej opruz 😛 Pokud jde o vzory, tam mám asi nejradši ty vetkané – tedy žakárové? Nevím, jak se tomu pořádně říká.
Teflonové mám dva, velmi staré (jednobarevné s žakárovým vzorem), kdysi z Makra a jsou úžasné a nekloužou, tedy ne víc, než jakýkoliv jiný. Ty, co se dnes prodávají jako teflonové, jsou jiné, hladší a kloužou víc. Poslední mnou koupený je klasický damaškový (jemně zelený se světlejšími květinami) a dostala jsem jeden lněný s výšivkou – jednoduchý vzor na několika místech(barva mléčné čokolády na krémovém podkladu:)), líbí se mi to.
Moje mamka má jakési teflonové ubrusy a ty jezdí po stole úplně nepříčetně. tak to není nic pro nás 🙂
Ten teflonový mám jeden, krásně tmavohnědý, dostala jsem ho, takže vyhodit ho nemůžu, ale sundavám ho ze stolu, jakmile se za návštěvou zavřou dveře. Je klouzací a zadrhávací. A propálila jsem ho.
U nás fungujem na krásný dřevěný stůl, na něm prostírky (aby zůstalo vidět dřevo) a svíčky.
A jsem v Kalifornii. 😀
Ubrusy používám. Látkové. Jenže máme kulatý stůl, rozkládací na ovál ( jak jinak, že 😀 ) a s velmi hladkým povrchem. Ubrusy, zejména teflonové se po nich šinou sem a tam, když se nikdo nedívá, nebo když u stolu někdo sedí, nebo prostě jen tak (to když je na židli pod ubrusem kočka).
Z praktických důvodů mám ubrusy čtvercové, položené úhlopříčně, nebo kulaté, ale všechny šiju s krátkým přesahem, aby se pod něj kočky neschovaly a aby o něj člověk u stolu nechytal nohama. Totéž u jediného světlého oválného. Ten se stejně používá jen jednou, dvakrát do roka 🙂
Dlouhé okraje ubrusů se mi moc líbí … jenže Lukrécii a Punťasíně taky 😀
Já jsem se nějak nesrovnala s teflonovými ubrusy- naštěstí se nemusím moc snažit, protože náš stůl má atypický rozměr a ubrus na něj v podstatě musím ušít. Neb jak jsem zjistila, obvykle se prodávají ubrusy pro čtyři osoby nebo pro osm- no a já bych potřebovala pro šest 🙂 Pro čtyři je krátkej a pro osm má takový přesah, že by brzy skončilo na zemi všechno. Pod stolem se obvykle honí Karamelína s Oriášem nebo tam bivakuje Světluch, chce tam spát a ty dva vyhodí. Ani jedno z toho není příznivo ubrusu s dlouhým přesahem… 🙂
Teflonové mám tři nebo čtyři. Pečlivě uložené.
Dát je na stůl, na to nemám nervy.
( Ale jeden je krásně tmavě zelený … )
Jo, přesahy ubrusu a kočky! Ty moje kdysi lehávaly na židlích pod ubrusem a odtud s oblibou útočily na psy… 😛 Když nebyl po ruce pes, útočily na ten ubrus, jojo. Takže tvůj kočkoproblém ubrusový chápu i já 😀
zjistila jsem, že se ještě pořád vyrábějí taková udělátka na uchycení ubrusu ke stolu – vypadá to jako pokřivené velké tiskací U. my tedy máme ještě ty staré od našich 🙂 vyzkoušeno – praktické to je, ale na ubrusu s přesahem to vytváří prazvláštní záhyby 🙂
Matyldo to je on
http://www.vysivani-medved.cz/vyrobky/category/8-ubrusy.html
Je tam na druhém obrázku.
Vlčí máky, chrpy a obilí.
Jo, ten je lepší, než ten první odkaz 🙂 Já jen pořád nechápu, kam tyhle vzory zmizely?
Moje babička ubrusy používala.
Měla jedny na den všední a jiné na den sváteční.
Já se přiznám, že mám jeden ubrus na Vánoce a jeden na Velikonoce.
Jinak používám prostírky.
Ale vyšívané ubrusy se mi líbí, a to že moc.
Ale nezdědila jsem je .
Míšo, zdědila jsem jeden a ten není zrovna to nej, ale těžce závidím rodinám, kde se tohle dědí. Já jsem zdědila trvanlivější věci- třeba plechovou mísu na těsto 🙂
Matyldo asi to není to pravé ořechové, ale máky tam jsou.
http://www.magnet-3pagen.cz/ubrus-vl-i-maky/24413#
Leta jsme stolovali s ubrusem látkovým. Moje maminka má ode mne několik vyšívaných a vypadá to v tom pokoji fakt hezky. Igelitový jsme nikdy neměli, ani na chalupě, ani když táta na stole montoval přístroje.
U nás se vše změnilo v době, kdy Princezna s Brášulkou začli stolovat se mnou při snídani a seděli při tom na stole. A Bimbo, celkem oprávněně, začal řvát, že ty špinavý prdelky mají právě tam, kam si on třeba položí rohlík. Kompromisem se stal igelitový ubrus, na který si oni teda ty prdelky nepoloží a nepoloží, neb by se přilepili. Ale igelitový ubrus už zůstal a moje paní tchýně mi začala kupovat docela hezké, tak jsme u nich zůstali. Onehdy přinesla balíček a povídá nám, že se nám asi nebude líbit. Pomalu začala to tajemství odkrývat, protože ona kupovala z celé role a líbilo se jí těch asi 15 cm, které viděla. To byli nádherní ptáčkové, i nechala si uříznout na celý ubrus. Ovšem ouha, za ptáčky se skrývali jeleni v říji, vše na brčálově zeleném podkladu. Tak jsme jí se smíchem sdělili, že do kuchyně teda ne, ale do pergoly pro tu srandu ano. Až ustavíme, vyfotím
Inko, to mi připomíná, jak si jeden tátův kolega před mnógo lety kupoval koberec. Strašně se mu líbil vzorovaný okraj a byl toho názoru, že ten koberec je skvělej. V obchodě mu pořád vnucovali, že mu koberec rozvinou, aby ho viděl, ale pán frajersky tvrdil, že není třeba, že si to představí.
To si nepředstavil. Uprostřed byla vytkaná velká hlava Lenina. A odmítli mu ho vzít zpátky, protože mu to pořád chtěli ukázat a on nechtěl 🙂
Matyldo, to snad nemůže být pravda! (rofl) Nemyslím pána, který nechtěl ukázat koberec, tomu bych věřila (viz Inčin ubrus s jelenama:)), ale že někdo, někdo (!!!) nechal vytkat do koberce Leninovu hlavu! Možná si ho ten pán vystřihl na rohožku a pak si na něm s chutí čistil boty 😛
No, prý koupili doprostřed pokoje pěkný kulatý stůl 🙂
Asi to bude pravda.
Kdysi to vykládala tchýně o svých známých. Proč mají na koberci pod stolem ještě jeden kulatý koberec 😀
Nejspíš těch koberců bylo víc a prodávaly se za velmi „akční“ cenu 😀
Tak s tím Leninem bych si pravda neporadila, jeleni budou ozdobou letošních grilovaček. Jestli teda Bimbo změří pergolu a Kuba nakoupí a nainstaluje nové zastřešení, jestli vyčistíme a naolejujeme podlahu……….Ještě že mám i elektrický stolní gril