Asparágus, chřest, špargl – zelenina plná rozkoše! Pletky s čerstvým chřestem mám v kuchyni jen jednou za rok. Na jaře není nic těžkého se na pár týdnů zbláznit do zeleniny zahalené rouškou tajemství, pod kterou se dá spatřit mnoho smyslného. A nejen to.
Krom dokonalé chuti a afrodiziakální síly je v chřestových výhoncích i bonus v podobě extra porce zdraví prospěšných látek, o kterých toho v souvislosti s chřestem už bylo napsáno opravdu mnoho. Čerstvý chřest nejen chutná, ale také funguje ku prospěchu našeho těla. Nikdy si neodepřu tuhle krátkou sezónní radost.
I letos se po křehkém mostě fantazie postaveném z tenkých bělostných a zelených chřestových proutků přenesu do říše kulinárního pokušení. Pro mě nastává čas hedvábných a jemných polévek, vaření chřestu s holandskou omáčkou a mnoho dalšího inspirativního tvoření s královskou zeleninou.
CHŘEST právě na jaře stojí na nejvyšším vrcholku obdivu všech labužníků. Nejraději mám všechny ty běloučké či spíše slonovinově zabarvené chřestové delikatesy připravené z vařeného bílého chřestu, ale rozhodně nezůstávám jen u nich. Chřest se objevuje i v barvě žlutavě bílé s růžově nafialovělou špičkou, ale nejčastěji mám doma chřest zelený. Na barvě mi nesejde, neboť každý chřest podněcuje fantazii a v kuchyni se s ním dá prožít velmi příjemný čas, byť trvá jen krátce.
CHŘEST LÉKAŘSKÝ
Asparágus officinalis
Chřest je vytrvalá rostlina z čeledi chřestovitých, ale často bývá zařazen do širší čeledi liliovitých. Latinský název „asparagus“ má původ v řeckém slově „asparagos“, což značí výhonek nebo ratolest. Jeho dužnaté, dlouhé kořeny tvoří mohutný kořenový systém. Na kořenovém krčku jsou krátké dužnaté oddenky, z nichž vyrůstají výhonky. Výhonky se konzumují v mladém stavu a nazývají se pazochy.
Plané formy chřestu pocházejí z Orientu, odkud se rozšířil do střední a jižní Evropy. Tato rostlina, považovaná již starými Řeky a Římany za silné afrodiziakum a luxusní pokrm urozených, zůstává i dnes delikatesní pochoutkou a vrací se na jarní jídelníček, tedy v době, kdy je chřest v té nejlepší kondici a doslova hýří mnoha blahodárnými účinky pro naše zdraví. Stává se ideální jarní zeleninou, která udělá generální úklid našeho těla velmi důkladně, neboť má detoxikační schopnost pročistit organismus. Ne nadarmo se o chřestu hovoří jako o zelenině plné zdraví a rozkoše.
Hippokrates chřest užíval jako diuretikum, ale schopnost probouzet tělesné vášně zaujala především mocné. Julius César ho se zalíbením pojídal s rozpuštěným máslem. Ludvík XIV. mu propadli natolik, že jej na svém stole vyžadovali denně, dokonce i v zimě. Zahradník Ludvíka XIV. tedy musel vymyslet způsob, jak oklamat přírodu a dopřát králi oblíbenou lahůdku kdykoli se mu zachce. Šikovný zahradník přišel na metodu pěstování chřestu „pod teplou vrstvou“, což je proces, samozřejmě ve zmodernizované podobě, používaný dodnes.
Tradice pěstování chřestu u nás
Věděli jste, že „Ivančický chřest“ naši zem proslavil víc než plzeňské pivo? A že označení špargl je pro český chřest tradičnější?
Chřest Antona Worla na císařském dvoře
Ivančický chřest býval pro svou jemnost vyhlášen v celé Evropě. Pravidelné dodávky putovaly do Vídně na císařský dvůr. Průkopníkem pěstování chřestu a dvorním dodavatelem se stal ivančický lékárník Anton Worel. Na chřestovou slávu v největším lesku z přelomu 18. a 19. století se můžeme podívat už jen na zažloutlých pamětnických fotografiích, protože tradice pěstování chřestu v Ivančicích skončila.
Jako vzpomínka bylo na malém pozemku v nedalekých Zolcarech chřestem osázeno políčko, které demonstruje, že chřest v našich podmínkách růst může a dosahuje i dobré kvality. Aby se chřestová sláva dostala do širšího povědomí, pořádají se v Ivančicích od roku 1995 každoročně uprostřed května Slavnosti chřestu. Pokud máte chuť se o historii chřestu v Čechách dozvědět víc, vypravte se za ním do Ivančic. Špargl tam má své vlastní webové stránky, kde se o něm dozvíte úplně všechno.
http://kic.ivancice.cz/Chrest/Ochrestu.htm
Chřest jako srdeční záležitost
Jihoafrický chirurg Christian Bernard, který se v roce 1967 proslavil první transplantací srdce na světě, tvrdí, že chřestová kůra je vynikající prostředek na posílení srdce. Zdůrazňuje, že tato zelenina povzbuzuje kardiovaskulární činnost a že „chřest je skvělý močopudný prostředek, který pomáhá srdci odlehčit“ a nebojí se ho přirovnat ke skutečnému přírodnímu elixíru mládí. 100 g chřestu obsahuje pouze 17 kcal.
Rozdíl mezi chřestem bílým a zeleným
Jak bílý, tak zelený chřest jsou původem z jedné rostliny. Když chřestové hlavičky vykouknou ze země, díky slunci vzniká chlorofyl a chřest zezelená. Krom bílého a zeleného chřestu známe též odrůdy s fialovým nádechem na vrcholku pazochu. Bílý chřest je jemnější na chuti. Před kuchyňskou přípravou chřest musíme oloupat. Bílý chřest naprosto vždy, zelený chřest dočišťujeme jen na koncích stonku/pazochu.
CHŘEST V KUCHYNI
Jak se správně vaří chřest?
Chřest bílý se rozhodně musí pečlivě celý oloupat až po hlavičku. U zeleného chřestu stačí oloupat cca poslední třetinu stonku (pazochu).
V čem a jak chřest vařit?
Pokud uvažujete o zakoupení hrnce na chřest, nebude to vůbec špatná investice. Když doma hrnec chybí, dá se improvizovat i s hlubší pánvičkou. Chřestové hlavičky jsou křehké a vařit se mají jen v páře. Chřestový svazek proto v pánvi podložte třeba dřevěnou obracečkou, aby vrcholky chřestu zůstaly lehce nad vodou a vařte pod poklicí.
Chřest vaříme v osolené vodě se špetkou cukru, plátkem másla a kolečkem citrónu. Podle tloušťky výhonků (pazochů) postačí doba 7 až 12 minut na jeho změknutí.
Co udělat s vodou, ve které se chřest vařil? Nechte si ji na chřestovou krémovou polévku. Byť by jí měly být jen dvě malé naběračky, rozhodně tahle luxusní polévka stojí za to, abychom ji nevypustili z jarního jídelníčku.
Jak se pozná čerstvý chřest?
Čerstvý chřest nikdy nemá zavadlé špičky a zaschlé konce. Chřestové proutky (pazochy) musí být šťavnaté, křehké, při poklepu dvou kusů o sebe musí takzvaně zazvonit a při pokusu chřest zlomit se nám nesmí ohýbat jako tvárná plastelína. Opravdu čerstvý chřest se zlomí snadno!
Malá chřestová inspirace z mé kuchyně:
Nejoblíbenější úprava chřestu je bezpochyby vaření v páře, ale chřest se může s úspěchem i zapékat, gratinovat a smažit. Jemné chřestové hlavičky lze konzumovat i syrové. Nejznámější a nejoblíbenější způsob úpravy chřestu je vařený chřest s holandskou omáčkou, ale dá se s ním krásně experimentovat a vymýšlet nové oblíbené kombinace. Na pár dobrot z chřestu Vás zvu prostřednictvím odkazů na články s recepty, které jsem uveřejnila v minulých letech.
- Chřestová polévka
http://www.gurmanka.cz/2012/04/chrestova-polevka
- Chřest na polský způsob
http://www.gurmanka.cz/2009/05/nejlepsi-chrestovy-recept
- Jarní chřestový koláč
http://dolcevita.blog.cz/1204/jarni-chrestovy-kolac-a-jine-chrestove-lahudky
- Pizza s chřestem, kozím sýrem a ořechy
http://www.gurmanka.cz/2010/01/andiamo-a-prendere-una-pizza-komu-nechutna-chrest-at-zustane-doma
- Teplé chřestové chlebíčky
http://dolcevita.blog.cz/1006/tousty-s-chrestem-dustojna-chrestova-rozlucka
- Chřest gratinovaný
http://www.gurmanka.cz/2010/04/chrest-gratinovany-moje-jarni-tutovka
- Potkal se chřest se smržem
http://dolcevita.blog.cz/0806/potkal-se-chrest-se-smrzem
Kam za čerstvým českým chřestem?
Do Hostína. http://www.ceskychrest.cz/
Letošní chřestové vaření máme teprve před sebou, ale už včera jsem si pochutnala na prvním svazku zeleného chřestu. Protože byl tenký, stačilo ho krátce opéct na grilovací pánvičce a přidat do salátu. Těším se na další chřestové úlovky. A jak to máte s chřestem vy?
Já si přeji, aby jaro vonělo pěkně a dlouho chřestově 🙂
Krásné a chutné jaro přeje,
Šárka Škachová
Včera odešla za Duhu naše Rpuť.
(rose2)
(rose2) Odpočívej v pokoji, milá Rputi
To je mi hrozne lito ;-(
Ach to je moc smutné, vůbec jsem netušila… ;(
Jejda, tak to je mi líto.
(rose2)
(rose2) R.I.P.
(rose2)
(rose2)
Moc smutné
Teď jsem si tuhle smutnou zprávu přečetla na Zv. a je to pro celé zvířetnické společenství velká, bolestná ztráta.
Zuzka-Rpuť je jedna z nezapomenutelných. Nezapomenu..
Tak když je tu dnes takové téma, tak já se zeptám. Jak přesně se má chřest loupat? Z hlediska délky kořeny/hlavička je to popsané, ale jak do hloubky? Když jsem chřest koupila poprvé, zjistila jsem, že má tyhle vrstvy: tenkou slupičku na povrchu, tlustou dužnatou kůru, vláknitou vrstvu, střed.Slupička na povrchu sice jde oloupat, ale moc nevidím, proč bych to měla dělat. Pevná vlákna z vláknité vrstvy mi při jídle vadí, ale kdybych měla loupat pazoch až po ně včetně, zbyde z něj méně než polovina; kromě toho by to moc dobře nešlo škrabkou a ani obrázky v různých návodech nevypadají, že by zatínaly až tak hluboko. Jak to tedy je? Co všechno mám odškrábat pryč? A pokud to neudělám, co se stane? Je potřeba se s vlákny smířit? Předem děkuji zkušeným za rady…
Já nevím, jestli je to tak správně, ale odlomím spodní část, to je taková ta vláknitá. Z té dělám polévku. Potom loupu jen tu slabou slupičku.
Kaa:
Bílý chřest je potřeba oloupat, ale loupe se ostrou škrabkou jen tenká slupka na povrchu. Asi tak, jako reveň. Na jednom z obrázků v tomto článku je vidět oloupaný zelený chřest. Také jen povrchově odstraněné slupky škrabkou. U divokých tenkých chřestů se loupat slupka nemusí. Proklikejte si články, na které odkazuji a tam najdete víc info. Pokud jsou v chřestu pevná vlákna (což se mi nestává), tak to může být tím, že chřest není čerstvý a je trochu vysušený, nebo není ještě dostatečně uvařený. To platí zejména u bílých forem chřestu. Chřest na talíři musí být jemný na chuti a mít měkkou texturu. Prostě lahůdka 🙂
Tak jsem se před chvílí vrátila z Lídlu a chřest tam už mají. Zelený, vypadá pěkně a svěže, jen je kapku dražší (cca 80,- Kč za balíček), bohužel jsem se zapomněla podívat na zemi původu.
Nakonec jsem ho ale nekoupila, místo něj jsem koupila dvě bulvy fenyklu a teď dumám, co s ním. No, nějak to „vyoslím“, asi půjde do nějakého salátu, nejspíš s pomerančem, jablkem a nějakými trhanými listovými saláty, nebo tak něco, zálivka by mohla být medová s hrubozrnnou hořčicí, nevím. Taky jsem koupila čerstvé pappardelle (plánované tagliatelle neměli), pstruha lososovitého a spoustu jiných zbytečností, na smetanu, kterou jsem měla napsanou, jsem samozřejmě zapomněla. O víkendu (resp. už dnes večer) má přijet kamarád, podle mě ten nejlepší kuchař na světě (Šárka-Gurmánka ho zná a vy ostatní z mého občasného vyprávění asi už taky), tak dumám, co uvařit. Mám před ním velký respekt, snad to moc nepokazím, držte mi pěsti.
Kdyby byly nějaké tipy na recepty z uvedených surovin, s radostí je uvítám.
Jestli máš respekt, uvař něco jednoduchého z excelentních surovin 🙂 Aspoň tak bych to udělala já (wave)
Když já si vedle něj připadám, že vařit vůbec neumím, to by si asi připadal každý, on je fakt talent od Boha, přitom tak výborný a milý člověk, takže by asi nějaký kiks snesl a nijak nekomentoval.
Dneska budou jakože roštěnky na cibulce z krůtího stehennního plátku s rýží, to je obvyklý recept, který každá znáte, jen to holt bude z toho krůtího a ne z hovězího (syn to takhle má moc rád, je to jeho oblíbené jídlo), na zítra jsem (vzhledem k tomu koupenému fenyklu a rybě) prozatím vymyslela toto: http://www.labuznik.cz/recept/pstruh-lososovity-na-spizu-se-smetanovym-fenyklem/, v neděli bude improvizace na téma „co jsme našli v mražáku a šlo by z toho vařit“. Je tam tuňák, je tam chobotnice, je tam toho moc, uvidíme. MLP si stejně plánuje, že ho donutí udělat nám kýbl humusu, lepší než od něj jsem nikdy nejedla, nějaké ty placky nebo chleby k tomu už snad pak upečeme nebo koupíme v místní sámošce.
Stejně si myslím, že radši půjdeme jíst někam ven, abych se příliš nezkompromitovala. 😉
Tak ještě jednou prosím o držení pěstí.
Ale už se moc těším, je to opravdu fajn člověk a jeden z našich nejlepších rodinných kamarádů.
Podívej Aido, nejlepší kamarád by nejspíš vydržel i spálenou roštěnku:))
Jinak krůtí horní stehno běžně používám místo vepřového, protože Martin ho nerad (vepřové) a už jsme si taky zvykli. Ve farmářské prodejně ho někdy mají i vykostěné.
Ad fenykl – na to musím kouknout, tedy myslím ten recepis – já jím čerstvý fenykl prostě syrový (wasntme)
Já kupuji zásadně vykostěné, nerada obírám. A kupuji u Kořínků, z Vysokého Veselí, tam mám zaručené, že je to od nich a ne ze spřátelených států.
Já taky 😀
Teda to Vysoké Veselí. Volanice vlastně to jsou 😀 Krůty kupuju celé a doma je rozpářeme do správných balíčků do mrazáku 🙂
Já když jsou, tak kupuju krůty dubenecké (tedy z vedlejší vesnice:)) – taky celé a porcuju. Ale máme větší spotřebu, takže jsem ráda, že ve farmářské je mají taky a už naporcované. Taky to jsou krůty místní a pokud potřebuju něčeho víc (mají omezené denní dodávky), můžu si objednat… to je moc fajn.
V Kořínkovic farmě mají krůty pořád 🙂
http://www.farmanovydvur.cz/index.php
Tak večeře proběhla v pohodě, toho kilo a půl masa hoši (MLP, syn, host) snědli vlastně na posezení, pořád si přidávali, nakonec došla rýže. Poseděli jsme dlouho a povídali si. Dnes bude ta ryba a salát a asi se hoši vypraví na nákup surovin a následně budou vařit – žena od manželova kolegy je vážně nemocná, má nějakou autoiminitní chorobu spojenou s úbytem krevních destiček. Teď byla docela dlouho v nemocnici, kolega zůstal doma sám s dvěma malinkými dětmi. Nedávno si moc přála ještě jednou ochutnat hummus, který nám kamarád připravoval na loňské oslavě manželových padesátin. Tak to uděláme a pak jí to dovezeme.
Jasně, že vydržel, to vím. Polévka už je založená a už syčí, jdu na ty „jakože“ roštěnky, obalené v mouce už jsou. Pánové jsou někde u Humpolce, zrovna volali.
Jo ten fenykl se smetanou nevypadá špatně, kdybych se furt ještě nevyhýbala smetaně:)) Toho pstruha mám v mrazáku. To je dobrej nápad na zítřejší oběd, díky Aido.
Jo a polévku máme savojskou, podle WWW. Tu můžu kdykoliv. A protože byla k večeři, tak jsem ji skutečně servírovala s krajíčky měkkého chleba s máslem (jako ti savojští horalé – dle WWW:))
Před chvílí jsem sem napsala sáhodlouhou odpověď, ale zmizela (možná je někde v Kalifornii a objeví se později), takže jen stručné resumé – nechám to osudu, ono to nějak dopadne, no. 😉 Přinejhorším půjdem jíst ven a bude. Hlavně se těším na něj, jídlo je vlastně vedlejší.
Jo, byla sežraná, ale žes to avizovala, tak jsem ji ještě našla 🙂
Už ji asi obnovovat nemusíš, nepsala jsem tam nic důležitého.
Aido já mám vyzkoušený tento recept z Apetitu:
http://1url.cz/Rt3VI
Nemám moc ráda pesto, ale i bez něj je to dokonalé lehké jídlo.
aida:
Podle nákupního seznamu bych poradila fenykl nakrájet na plátky a orestovat ho na másle. Poté k němu přidat šťávu z 1-2 ks pomeranče a lehce osolit a hlavně opepřit pepřem z mlýnku (ideálně hrubší kousky) a nechat všechno provoněn na pánvi. Fenykl vlivem podílu sladké šťávy v pomeranči lehce zkaramelizuje. Poté uvařit těstoviny (pappardelle jsou sice širší než tagliatelle, ale nevadí). Pstruha lososovitého malinko vykostit pinzetou a upéct nejlépe v troubě na 180 °C cca 15-20 minut (s plátkem másla, špetkou soli a přidat půlku citrónu k rybě na plech). Do uvařených těstovin vmíchat obsah pánvičky s fenyklem a pomerančem a obrat pečeného lososovitého pstruha. Do talíře přidat pro oko i chuť kousky pomeranče (vyřezat segmenty dužiny) a podávat na nahřátém talíři. Třeba s tím salátkem a dresinkem s hrubozrnné hořčice, medu a kapky pomerančové šťávy 🙂
Toto je moje oblíbená varianta jídla, které chci mít rychle hotové a pochutnat si 🙂 Také chodím nakupovat do Lidla, takže často se mi sejdou stejné suroviny v košíku.
Citrón z trouby používám na finální pokapání ryby na talíři. Horký citrón pustí snadno víc šťávy a není tak kyselá 🙂
Už mám cestovnú horúčku-zajtra cestujem do V.tatier na celý-celučký týždeň:budeme tam ako Hujerovi celá rodina 9 ľudí-ztoho dve mláďatá.Ale špargľa ma dostala.U nás sú ohromné plantáže špargle,tak do mesiaca/počítam/ bude celý trh plný špargle.Ja chodím priamo na polia,kde na okraji je búda a tam si kupujem buď výber-tá je pekná,rovnaká,alebo „zlomky“ také všelijaké kúsky,ktoré sa im pri zbere dolámali a tu je cena za hubičku.Rovnako ľúbim bielu či zelenú.
Jedávam ju väčšinou s h.omáčkou,alebo zabalenú v šunke a zapečenú.Zo zlomkov robím polievku.Gurmánka,všetky Tvoje recepty vyskúšam.
Ešte ku zberu:na túto prácu sa najímajú brigádnici.Údajne dobre platia,ale je to otročina.Šichta začína o polnoci-to aby mali zelenú a končí dopoludnia-vtedy už špargľa vidí svetlo a je biela s troškou fialkového nádychu.Pole je rozryté pluhmi a oni sa plahočia v bahne a vyberajú a vyberajú…/ a my to zblajzneme za chvíľku/
Verenko, to je fakt hrozná práce, s tím chřestem. Aspoň lépe skousnu tu cenu, když vím, jak těžko se to sklízí 🙂
Jinak si užij dovolenou – mohli byste mít fantasticky, teplo a sníh! 🙂
verenka:
Tak to přeji krásné chřestové chvilky! Není lepšího chřestu, než toho čerstvě sklizeného 🙂 Tam bych chtěla být.
Já mám ráda chřest povařený na skus s trochou bílého vína, přelitý kapkou másla a jemně osolený a opepřený..a nebo přeitý holandskou omáčkou..prostě klasiku… zelený mi chutná zblanžírovaný a ogrilovaný…
sharka.68:
Na klasiku je vždy spolehnutí! 🙂
Chřest mám ráda, moje rodina se mnou tuto zálibu bohužel nesdílí, takže jej vařím minimálně, škoda. Ale dík za pěkné recepty, vlastně jsem je všechny už kdysi dřív četla a je dobré osvěžit si paměť.
aida:
Já jsem rodinku na chřest také musela učit, ale celé obecenstvo chřestové chuti také neaplauduje. Naštěstí já i můj muž si u chřestu notujeme, tak ho vařím docela často a ráda. A ke svým starým receptům se také pravidelně vracím.
Miluji chřest a v dobách, kdy jsem jezdívala do Německa pravidelně k firmě, která nám dodávala přístroje jsem využívala „chřestového času“, abych si dopřála. Bylo to v oblasti, kde se mu velmi dařilo a já ho jedla na kila. Jj ty časy jsou pryč, ale ráda bych si ho připravila doma. Tak snad jednou. Třeba: uvařený, zabalený do plátku dobré šunky a zapečený hodně tučným sýrem.
Karolína:
Také jsem si ho oblíbila v zahraničí, protože bez něj by ve francouzském Alsasku ani Švýcarsku nebylo jaro. Líbila se mi ta sezónnost potravin, které musí každý alespoň jednou za rok ochutnat.
Chřest jsem domů nikdy nekoupila, ale za pobytu v Německu jsem si ho několikrát dala v restauraci s jakousi bílou omáčkou a mám dojem, že jsem jedla i chřestovou polévku – oboje mi chutnalo. Vlastně až v Německu jsem se s chřestem setkala poprvé, do té doby mě jeho existence míjela. Tedy znala jsem slovo „chřest“, ale jak přesně vypadá, natož chutná už ne. Takže, když jsme projížděli kolem polí, kde ho pěstovali a já viděla ty navršené řady hlíny, myslela jsem, že to jsou zaseté brambory 🙂
Tady se asi nejvíce chřestu podobají – vzhledem i chutí – „hearts of palm“, palmová „srdíčka“. http://www.reesespecialtyfoods.com/sites/default/files/products/single/Hearts-of-Palm-14oz_0.png
Vlastně jsem na ně úplně zapomněla, teď jste mi je Gurmanko připomněla a budu je muset zase někdy koupit. Jeden čas jsem je kupovala dost často a dávali jsme si je jako předkrm v jemnou domácí majonézou.
Marička:
Já jsem se s chřestem setkala poprvé až ve třiceti letech. Do té doby jsem znala jen bílý chřest konzervovaný, který se kupoval v pražském Domě potravin jako delikatesa, ale není to to pravé. Jakmile jsem ochutnala v chřestových hospůdkách čerstvý originál, opravdu mě ta chuť uhranula a už mě to nepustilo 🙂
Mám moc ráda chřest, hlavně ten zelený – a většinou dělaný na páře s máslem – toť byl zatím většinou vrchol mého kulinářského umění:)) Zkoušela jsem ho i lehce opéct na pánvičce, ale nenadchlo mě to – buď jsem něco udělala špatně nebo nevím. Rozhodně je pro mě chřest zelenina, u které mám dojem, že platí víc než kdy jindy, že méně může být více 🙂
V Norsku a v Anglii jsme ho mívali každé jaro poměrně často, tady ho nemívám. V mé oblíbené zelenině (jediné ve Dvoře) ho nemívají, v supermarketu bývá ovadlý. Asi bych musela někam dál, do Makra nebo Globusu (ale ten mám nejbližší až v Pardubicích:)) Uvidím, jaká bude nabídka letos.
Každopádně nad recepty jsem se zasnila! (inlove)
už ho v Globusu mají 😀
Dede:
Vždycky je hezké, když si necháme něco do rezervy, abychom se na tu chuť mohli těšit. Já si tak říkám, že už v té rezervě těch neznámých chutí moc nemám, protože jsem si hodně rozšířila repertoár v Číně 🙂 Ale těším se pořád na sezónní zeleninu. Až něco zasadím, až to vyroste, až to utrnu, až to sním, … vlastní produkce vždycky chutná nejlépe,… mám u toho pocit vítězství 🙂
Přiznávám, že chřest jsem ještě nejedla (pominu-li instantní chřestovou polívku (rofl) ), ale mám chuť ho zkusit. O slávě ivančického chřestu vím a je škoda, že na ni dnešní sedláci nenavázali (holt je asi lepší pěstovat řepku babišku). Ovšem vysázený chřest i jeho sklizeň jsem již viděla – sice v zahraničí, ale v blízkém a spřáteleném – stačí jet od nás (Břeclav) do Bratislavy po staré cestě (ne dálnici) – před městem Veľké Leváre jsou šparglová pole. A mám dojem, že šparglové hody tam mají taky (s určitostí vím o cibulových).
YGA: To je přesně ono. Necháme padnout staré tradice a potom je jen těžko dokážeme křísit. Na českém trhu se dobrý chřest neshání zrovna snadno, přitom jsme byli taková velmoc. Naštěstí se ale chřestová políčka nevytratila z povrchu zemského a můžeme si trochu chřestu s jarem dopřát. Já jsem si na chřestu vypěstovala závislost v zahraničí, protože tam se bez něj žádné jaro neobešlo a neobejde. Např. ve Švýcarsku se dá v sezóně sehnat svazek bílého pěkně tlustého chřestu jen za 2 Fr. O tom my si můžeme nechat jenom zdát … Slavnosti chřestu určitě doporučuji navštívit. Byla jsem v Ivančicích na těch prvních, které se po dlouhých letech konaly. Tenkrát to ještě nebylo ono, ale chřest se tam koupit dal 🙂 Dnes tam vaří chřestové speciality ti, kteří to opravdu umí, a to je prostě požitek se vším všudy. Každá plodina si zaslouží mít svůj vlastní svátek / festival / hody 🙂 Tohle umí moc dobře Italové. Loni jsem tam s nimi slavila vino cotto, polentu a lanýže a hřiby. Bylo moc milé vidět tu jejich hrdost na plodiny, které sami vypěstovali, uvařili a pěkně spolu snědli. Trochu té hrdosti na naše „domácí“ nám chybí, ale snad se blýská na lepší časy.
Trochu té hrdosti na naše „domácí“ nám chybí… to je přesně ono. Jaksi nejsme hrdí na nic českého, pořád jen obdivně vzhlížíme jinam. A není to jen o jídle.
tak chřest se hodně pěstoval v Polabí..kde ty loňský sněhy jsou….
Mám pocit (někde jsem to slyšela), že v Ivančicích na těch slavnostech prodávají nebo dříve prodávali právě chřest z Velkých Levárů, ale ověřené to nemám.
Ale ten Hostín, kde je „chřestová farma“ (nesnáším slovo farma), ten je v Polabí, nebo ne? Někde u Mělníka snad.
To s tou tradicí máš velkou pravdu. Kousek od nás, v Malíně se pěstoval proslulý křen. Dlouholetá tradice, proslulý i v zahraničí. Dneska na dobrý český křen nikde nenarazím.
Já chřest miluju, ale až tak moc si ho holt nedopřeju, Bimbo ho sice rád, ale nešílí z něj.
Jinak u nás byl zaveden i speciální způsob pěstování chřestu – podívejte se na speciální chřestovou epizodu Jídlo s.r.o.s Romanem Vaňkem, který navštívil chřestovou farmu
http://www.ceskychrest.cz/
Inka: Příspěvek o chřestové farmě je fajn, dala jsem do článku také odkaz na stránky českého chřestu v Hostíně, kde ta reportáž je. Stojí za vidění. A navíc je tam plno zajímavostí kolem chřestu.
Já jsem na Chřestovkách v Ivančicích byla předloni. Člověk si tam vymění peníze za chřestové tolary a s nimi platí na stáncích, kde vyhlášené restaurace mají z chřestu vždycky připravené menu- předkrm, hlavní jídlo a dezert. Všechno se podává v miniporcičkách, aby člověk mohl ochutnat kde co, vybrat si můžete třeba jen dezert, pokud vás zbytek nezajímá- všechno je naceněné zvlášť. K tomu mají vždy doporučená vína, která si za tolary koupíte do své sklenice taky, pokud chcete. Dá se tam strávit celý den, pomalu ochutnávat od všeho, na pódiu hrají kapely, co se dají poslouchat… bylo to hezké, i když tehdy byla zrovna děsná zima.
A koupila jsem si chřest a vyzkoušela polívku a vařený chřest- no, je to zajímavé, ale nijak zvlášť mi nepřekáží, že se to dá jíst jen na jaře 🙂
Matylda: To je hezky řečeno: „Nijak zvlášť mi nepřekáží, že se to dá jíst jen na jaře :-)“ Přesně tak! Sezóna všeho má být krátká, abychom se moc nenabažili a zase se těšili za rok 🙂 Já si každoročně chystám z chřestu nějaké nové recepty, tak se na něj těším a nemám strach, že mi zevšední, ale také souhlasím s tím, že sezóna všeho má mít svá jasná pravidla. Skončí chřest, vrhneme se zase na něco jiného. Celý rok je co obdivovat, tak proč někde setrvávat příliš dlouho, že? 🙂