Je to tady, slunko vysvitlo a vylákalo mě ven na zahradu, abych se zbavila všech pozůstatků loňského roku, odkvetlých chryzantém, uschlých trsů obří dekorativní trávy a podobných artefaktů. Což dá sice spoustu práce a moje ruce vypadají, jako bych se porvala s bandou koček, protože rukavice si obvykle vezmu až příliš pozdě, ale nakonec je to hotové a já s radostí očekávám, kdy konečně něco vyroste víc jak centimetr na výšku, a to jaro bude definitivně v dohledu.
Ne tak v domě. Sluníčko sice odhalí šmouhy na oknech, ale moje odolnost v tomto směru je značná, protože je mi jasné, že vyleštěné okno zůstane čisté jen do chvíle, než na něm budou psice ňufákem i jazykem lovit první jarní mouchu.
Obvykle propadnu jakési třídící mánii, která mě na rozdíl od jiných žen nepotkává před Vánoci, nýbrž na jaře. Mám dojem, že věci nashromážděné v domě mě zavalí a začnu po nerudovsku zvažovat, kam s tím. Dohání mě k šílenství pytlíčky, kde zůstala jen jedna nebo dvě lžíce něčeho – a v zimě mi to vůbec nevadilo, naopak jsem to spokojeně syslila. Pro jistotu všem oznámím, že se s tím nepořádkem musí něco udělat. Rodina ani nezvedne oči a vlídně souhlasí.
Tuhle jsem se na chvilku zastavila a zamyslela jsem se, odkud mám začít. Po dlouhé době jsem měla pocit, že je ten dům moc velký! Kdyby nebyl, tolik krámů by se do něj nacpat nedalo. Vzpomněla jsem si, jak jsem o víkendu donutila Kubu naskládat různé součásti kostýmů do nových papírových krabic.
Za chvíli za mnou Kuba přišel a držel v ruce pozlacené plastové vidle v dětské velikosti – potřebovali je na poslední zvonění ve škole, kde z třídního profesora učinili vládce moří. Mával u toho metrovými vidlemi a všichni tu roli samozřejmě poznali. Kuba nadnesl otázku: „A co mám dělat s tímhle?“ Jelikož jsem zrovna žehlila dvanáctou košili, rezignovaně jsem odpověděla, ať to do té krabice strčí taky, vždyť tenhle barák je kostýmů a rekvizit plný.
Ovšem dneska mám dojem, že je tu všeho moc! Tak já vám nevím, mám vyhodit ty pozlacené vidle?
Dede: Matyldo, nevyhazuj! Jak je jednou vyhodíš nebo daruješ, budeš (v rámci obvyklých činností vaší rodiny) měsíc na to shánět nové!:))
Jinak téma k diskuzi je jasné: máte jarní puzení k čištění svého příbytku? Máte dojem, že věci pomůže vyhazování starých krámů?
Matylda mni mluví z duše 🙂 Jaro se probouzí a já se také vrhám na zahradu, která je ještě plná uschlých dlouhých trav a hlaviček hortenzií a spousty nepotřebného. Najednou nevím, kam dříve skočit. Okenní tabulky nezáří, všude se kupí komínky knih a časopisů, které jsem si chtěla přes zimu přečíst a nestihla to. Jarní úklid je pro mě vždycky důležitější než šílené vánoční smejčení. Vánoce řeším stylem „ukliď, nazdob a rozjímej“, ale jaro si žádá detox domácnosti. Vyhoď všechno zbytečné, co překáží! Jelikož jsem sběratelkou starých časů, nerada se s některými věcmi loučím. Dokonce je poctivě vrším a rozšiřuji 🙂 Přes zimu jsem zase ulovila spoustu antikvariátních zajímavostí, přikoupila různé kousky nádobí (tvrdím všem, že je potřebuji pro své fotografování do knih a časopisů), ale co je nejhorší, to je garderóba. Skladuji i to, co mi není, protože s každým novým jarem věřím tomu, že budu mít vůli se do těch o číslo či dvě menších šatů a kalhot nasoukat 🙂 Jak se znám, zase nic nevyhodím a budu pilovat své logistické schopnosti, kam to všechno naskládat, aby to ostatním členům rodiny připadalo, že jsem se do jarního uklízení pustila zodpovědně. Už jsem si na to nachystala pár velkých plastových boxů a šikovných krabic 🙂 Dnes se pustím do vítání jara a pustím víc slunce do domu. To znamená, že se musím vrhnout na čištění střešních oken, což je vždy trochu neřešitelný problém, ale štafle a teleskopické násady pomohou. Jarní heslo je: být stále v pohybu. Začala jsem vstávat o páté ranní a užívám si to.
O páté??? V kolik chodíš spát? Já asi v jedenáct, takže vstávání v pět by mě zabilo….
Vstávám do práce ve čtyři a každou sobotu ve tři. Když posunou čas tak že musím vstávat o hodinu dříve, tak bych nejraději zabila toho, kdo to vymyslel.
matyldo, taky jsem při čtení nadpisu pomyslila na syndromm opuštěného hnízda. Hodně se mne tento syndrom týká,protože obš dcery se už před roky odstěhovaly. sTa starší, svobodná a z vlastního rozhodnutí i bezdětná bydlí v plzni, což je od nás cca 2,5 hodiny cestování vlakem. Autrem je to sice jen 60 km, ale při šnečíám způsobu jízdy mlp to vyjde časově zcela na stejně dlouhou dobu. Mladší dcera se dvěma malými dcerkami zakotvila j jižních 4echách a máme to k ní opravdu dost daleko. při velikém štěstí tzrvá cesta vlakem až 7 hodin, při smůle na přípojícj je im 9 hodin dlouhá. a autem to vyjde časově zase stejně(viz uvedený důvod výše). Obě vnučky smím vídat jen na skape, a to jen tak dvakrát do měsíce, tu mladší, dnes uř skoro 10 měsíční jsem si ještě zatím ani nepochovala.Adélku(už pětiletou) prý neuhlídáme, takže k nám nesmí, i kdyby sebevíc chtěla.. Je to hodně bolestné a složité.Místo dětí dneska nastoupila zahrádka.Aspoň nějak se cítím užitečná. Dneska zrovna se na mé zahradě konalo veliké zkracování a řezání. Můj milovaný javor narostl za ty roky do takové výšky, že bylo nutné jeho vysokou korunu prořezat a zkrátit.Nědělali jsme to mxyy dva, ale řezal majitel pozemku a řezal dost. javor už vypadal, že za chvíli rozkvetou květy, takže byl nejvyšší čas. Vloni tohle majitel nestihl udělat, protože si vzpomněl až skoro v půlce dubna, kdy javor už plně kvetl a podle zákona ho ořezat ani nešlo.neměla jsem z toho zákroku dopbrý pocit, ale prořezáíní javoru neublížilo.je to strom rozkošatělý a mohutný, takže pokud by se neproklestily větve letos, asi by bylo v dalším roce nutno poézvat nějaké stromolezce nebo jeřáb.majitel klestil a řezal s citem, jen já si zatím nedokážu představit, kolik příjemného stínu mi strom letos a příští rok poskytne. když jsme si zahradu najali, byl strom sice mohutný, ale nijak vysoký.Dnes už na prořezání pořádně nestačil ani ten nejdelší žebřík, co doma majitel má. větve jsou naštěstí pevné a byly zdravé,takže majitel pozemku řezal i z pozice, kdy stál na větvích, mimo žebřík. A těch ořezaných větví bylo moc a moc. Naštěstí my jsme je uklízet nemuseli, to vše si zvládla udělat majitel pozemku zcla sám. jsem docela ráda, že už je hotovo a bude zas na rok klid.
S vymetáním hnízda je to u nás problém. Ještěže máme garáž! Tedy, ne že bych stála o to mít velké auto,ale ono by se nám ani do garáže nevešelo (natož dvě), protože tam jsou ukládané různé mnohem „důležitější“ poklady. Mně nevadí to syslení v garáži, spousta těch nepotřebných věcí (nebo jejich část) velmi často najde pozdější uplatnění a já sama takové „později užitečné“ věci nerada vyhazuji. Problém mám v domě. Docela ráda bych vyměnila třeba nějaký kus nábytku, ale narážím na odpor a argument „vždyť ještě slouží“, tak už jsem to dávno v zájmu souladu vzdala. A choť má vlastně pravdu, ono by se mi i to „nové“ možná také časem omrzelo, tak proč nezůstat u toho, co máme, vždyť tomu „nic nechybí“:). A Trixie by si určitě stejně otírala nos o stranu kanape v obýváku jako to dělá teď (a je tam nevyčistitelná šmouha) a přes jiný, nový koberec bychom stejně na večer rozprostírali prostěradlo, aby se psí dáma, když je tam s name, mohla pohodlně rozvalovat a vrtět na zádech. Tak holt nevymetáme 🙂
Maričko, výměna nábytku u nás nepřipadá v úvahu, to vymetání hnízda je spíš o věcech nepotřebných, které nám zavalují domácnost.
U nás se dodělává střecha, ne na baráku ale vedle, do toho kvetou lísky a olše / to jsou oblaka pylu/, ještě nepohrabali louky okolo baráku a když se k tomu přidá sousedka s topením tak si raději můžu lehnout. Ale před tím zavřít okna, jinak bych se udusila kouřem. Tak se nevzrušuji a uklízím kdy mne to napadne. A za chvíli to není vidět.
Maruško, pyl je strašná věc, to bych neuklízela až do odkvětu 🙂
Moje jarní puzení mě táhne dvěma směry – na zahradu a k pračce:)) Zahrada – to je totéž co u Matyldy + likvidace krtčích hromad. To naštěstí nedělám já, protože po našich hrabavých stachanovcích Martin letos shromáždil víc než 10 (!) koleček hlíny. Najít u nás souvislý pás něčeho, připomínajícího trávník, je velmi obtížný úkol! (tmi)
A ta pračka – jak začne být možné sušit venku, popadne mě prací mánie. Nejen ložní prádlo, utěrky a spol., ty peru průběžně, ale vrhnu se i na deky, ubrusy, koupelnové předložky… prostě vůně vypraného prádla usušeného na sluníčku je pro mě po zimě neodolatelná 😀 No a když se pere, tak se průběžně i uklízí, ale to se stejně musí pořád, tak si na tom triko netahám.
Jo a okna – na ty přijde čas, až bude teplo, pole trochu víc zarostou a budou prohrabané louky před domem. Dělat to teď je jasná ztráta času 😛
Ale letos třeba mám pocit, že psice ještě tolik nelínají a stejně mám chlupy úplně všude a záhadně se tvoří do 24 hodin po vyluxování. Připadám si jako Sisyfos….
Taky se nemůžu dočkat, až budu sušit prádlo venku,i když s ním musím ven ze sedmého patra. Vůni prádla, přineseného z venku milují naši kocicaci.Hned se snaží na něj zalehnout a já se snažím jim to prekazit.
Nevyhazovat, pozlacené vidle rozhodně nevyhazovat! 😀
V okamžiku kdy tak učiníš, okamžitě je začneš potřebovat.
Je to jakýsi Murphyho zákon či čo.
To znám taky. Věc, kterou jsem dlouho nevyužila, po vyhození ji nutně potřebuji.Takze jdu koupit novou.
Fakt si myslíš, že budu potřebovat pozlacené plastové vidle???? 🙂
Jasně, že jo. Nebo už víš, na jaké téma budete hrát divadlo příští rok? (rofl)
Určitě! Nemůžeš existovat bez zlatých vidlí!! Konec konců – kdo ví, jaké bude téma příštího maškarního plesu … nebo přespříštího (rofl)
Ygo, platíš pivo (rofl)
a Abyt taky – viz moje poznámka v textu 😀
Za chvíli je Mikuláš (prosím nebít) a čert pozlacené vidle bude určitě potřebovat 😀
Nestrasit, prosím, Mikulášem. Teprve plánuju dovolenou.Mikulas se mi jaksi do těch plánů nehodí.
Budeš, Matyldo. Jedna paní z Technického muzea, když končí ta šílená akce zvaná Muzejní noc, vždycky říká: „Zapíchněme vidle zlaté.“ A žádné nemá. Co ta by za to dala, kdyby měla.
Takže převezmi do slovníku a máš hned ke rčení rekvizitu.
Nechcete pozlacené plastové vidle? 🙂
mohly by stát při Muzejní noci u hlavního vchodu…Matyldo, určitě je nevyhazuj!
Taky se přimlouvám za nevyhazování, ty vidle se jednou budou určitě hodit!
Od té doby, co jsem viděla moji drahoubabičku , jak v 85 letech stojí na židli a ta židle na stole ve 3.patře a ziglí (se svým šedým zákalem) trojdílné otevřené okno,jímal mne vždy stud při pohledu na okna má. Ale už mne to přešlo, zatáhla jsem rolety. :-)) A co okna od sklepa, už máte umyto?! Prosím do hlavy nééé ! 🙂
Nemám sklep 😛 (rofl) Jen proto není to okno umyté – jinak by bylo naleštěné už dvakrát! 😀
náš sklep nemá okna, jen větrací otvory, takže umytá nejsou 😀 okna mě s rozličnou technikou celkem baví mýt, jenže MLP mě zpravidla předběhne, bera to jako relax po vyřešení nějakého obzvlášť vypečeného zádrhele v SW zákazníka. k takovým dochází většinou v sobotu před polednem… tak lepší, než se rozčilovat je podle Davidova názoru jít umýt okna 🙂
Půjč mi Davida!!! Protože u nás na relax po řešení zádrhelů v kteroukoli denní nebo noční dobu platí jen pobyt v dílně nad letadly 🙂
🙂 je to k vám do Žabek trošku z ruky 😀
Jen zdánlivě 🙂
Ale psoledně tu umývali okna Kačka se svým přítelem- přijel na pět dní za Kačkou, tak v rámci dovolené umyl okna 🙂
🙂 tak tomu říkám kvalitně strávená dovolená 😀 kdo jiný to má?
No jo, ale jedno okno se u nás dá umývat jen ze žebříku a chlapec je hasič. Konstatoval, že žebříky nemá rád od třiceti metrů vejš 🙂 Tak u nás je to úplně v pohodě!
na suchém jihu je hasič do rodiny jasná výhra!
🙂
Potvrdzujem, že vec nenávratne vyhodená sa vzápätí stáva žiadanou a potrebnou, nech sa to zdá akokoľvek nepravdepodobné. Mňa zavaľujú hlavne papieriky, faktúry a potvrdenky najrôznejšieho druhu, z ktorých robím na komode a spodnej doske písacieho stola štósiky, ktoré už majú slovami klasika „tendenci se kácet“. Kedysi som to vždy roztriedila do šanónov pred daňovým priznaním, ale minulý rok som to nejak zanedbala či čo a už je to vidieť. Voči špinavým oknám mám značnú odolnosť už aj ja. Prach z hlavnej cesty urobí z čistých do troch dní pôvodný stav. Najlepšie to bolo minulý rok na veľkú noc, kedy cestári usúdili, že na zelený štvrok bude najlepší čas zbrúsiť asfalt v ulici vedľa. Zbrúsili a nechali to tak hádam dva týždne. Autá pritom ďalej jazdili po hlineno-štrkovom povrchu. Mali sme celé sviatky na ulici vysokú prachovú clonu a na čerstvo umytých oknách bola za dva dni polcentimetrová vrstva bordelu. Takže odvtedy sa ani na veľkú noc kvôli oknám nevzrušujem. Celkovo tento rok musím jarné upratovanie vynechať, kým sa brat neodsťahuje, ani to nemá význam. Dosť na tom, že kvôli psici (ale zisťujem že často aj kvôli bratovi!) som aj tak každý druhý deň nastúpená s vysávačom a mokrou handrou, to bude musieť stačiť.
Jarní úklid je strašnej vopruz, ale bez toho „jarní“ mi připadá mnohem snesitelnější, protože je jaksi méně časově ohraničený- proto nesnáším úklid vánoční a velikonoční.
V Brně to bylo stejné- uklidila jsme a po prvním deštíku byla okna samej flek.
Momentálně uklízím zahradu, tam mám pocit, že to má aspoň nějaký smysl, navíc si musím pospíšit, abych při stříhání obeschlin neustřihla i to, co už raší pod nimi 🙂
úklid zahrady je tak příjemná a pozitivně nalaďující činnost, že prokrastinace nrehrozí :-)úklid dílny je jiná kapitola 🙂 ale to je tím, že všechny potřebné a roztříděné věci sedí v taškách a krabicích na zemi – čekají na zakoupení a instalaci polic, které jsme ještě nesehnali takové, aby tam výškově a šířkově pasovaly. moc se těším, až shodíme úděsný přístřešek na nářadí u plotu, upravíme nový a vyhrabeme cosi-jako-kompost za ním a založíme nový pořádně :-)namísto přerostlých a místy nezdravých lísek, na kterých v prosinci zaúřadoval náš stromový skřítek, přijdou vysadit rododendrony nebo jiné stálezelenky jako živý plot – to se těším ještě víc :-)protože tomu bude předcházet radostné odpoledne, strávené v zahradnictví… Paní Strakatá svědomitě asistuje u všeho výše popsaného ( kromě návštěvy zahradnictví), nejradši ale chodí kontrolovat, jestli sousedi dobře zasadili bylinky a keře. až letos mi došlo, že si jejich zahradu adoptovala, protože usoudila, že když chudáčkové malí nemají žádnou kočičku ( jen tři psy), musí se o ně postarat ona a hlídat jejich majetek před myšáky a křečky a podobnými dotěrnými osobami 😀
Oriáš taky dozoruje okolní zahrady, to je moc potřeba.
Tohle puzení mě chytá před Vánoci.
To vyklízím vše.
Vrhnu se na skříně a držím se rady své milé švagrové. Co jsi poslední 2 roky neměla na sobě, tak to nepotřebuješ. Zavrhnu i oblečení, do kterého bych měla zhubnout. Protože co si budeme milé dámy povídat, nezhubnu.
A kdybych náhodou zhubla, tak koupím si nové.
Ale i tak máme plný byt věcí.
Protože ono se k těm věcem vážou vzpomínky.
Tak to přece člověk nemůže vyhodit.
To nejde.
Nooo, já taky vím, že nezhubnu, ale ten červík hlodá 🙂 A kdyby náhodou ano, tak bych si v záchvatu nadšení koupila nové.
Už jsme dokázala některým omezit skladovací prostor, ale mne čeká děsivý úkol- uklidit šicí dílnu 🙂
Mně vyklízení v bytě chytá víckrát do roka. Oblečení které jsem na sobě neměla rok, předáváme potřebným. S kamarádkou děláme pro ně sbírku oblečení a hraček.Souhlasim, že věci,ke kterým se vážou vzpomínky opravdu nejde vyhodit.
Nevím proč, ale měla jsem po přečtení nadpisu dojem, že dnes to bude o něčem jiném – že po syndromu vymetání hnízda bude následovat syndrom opuštěného hnízda, tudíž že vymetání se týká dospělých potomků. (chuckle) Tak to jsem byla úplně vedle!
Předpokládám, že hloubkový úklid mě čeká po neděli, poněvadž tento týden já hlídám děti a hoši (MLP a pes) hospodaří doma sami. No, v podstatě budu ráda, že mi nezajdou kytky. 🙂
Jinak recept na vyhazování starých a nepotřebných krámů je stěhování, případně malování. Uznávám ovšem, že poněkud brutální.
Když jsem četla nadpis, napadlo mě něco podobného a regulerně jsem si zmáčela klávesnici. Syn se chystá ke státnicím, shání se mu byt, ačkoliv máme velký dům a není to až tak nutné, ale MLP se tak rozhodl… Nevěřila jsem, že může být tak těžké se vyrovnat s osamostatněním dětí. ;(
To mně povídej, já mám obě děcka už pár let z domu (stěhovali se oba opravdu mladí – kluk kvůli škole, dcéra šla „za hlasem srdce“) a začátky bez nich byly pro mě opravdu smutné. Ale už jsem si zvykla a je to OK, o to větší radost mám, když se vidíme.
P.S. Taky jsem si podle nadpisu myslela, že půjde o tohle téma.
Já to momentálně moc nezvládám.
Já už jo, kluk je z domu už skoro sedm let, dcera pět, teď už je to dobré, ale z kraje jsem to obrečela. Neboj, u Tebe to taky bude dobré, časem.
A musím se pochlubit, zrovna mi volal zmiňovaný syn, že podle všeho bude spolupracovat na nějakém kosmickém projektu s AV ČR (s NASA a ESA – evropskou obdobou NASA – už spolupracuje), je to šikulka, mám opravdu velkou radost. A navíc zítra přijede, co víc si přát. Budu muset uvařit něco dobrého.
Ivo, vždyť bude skoro „přes kopec“ a určitě bude doma co chvíli – když nic jiného, musí zkontrolovat fóglíky a krokodýla přece :-)začátek bude možná smutný, ale zvládneš to, neboj 🙂 naše mládě je přes týden pryč a jezdí domů jen na víkend a dovolenou, svátky atd., protože pracuje v Uherském Hradišti 🙂 kdyby pracoval tady v Perníčkově nebo v Hradci, teoreticky už by měl pronajatý menší byt… a ta představa je vážně taková zvláštní :-/ jenže prohlásil, že nevydrží déle než týden být bez našich koček…a tak se to nakonec všechno schrulo tak, že bydlíme všichni v domečku a má tu samostatný byt. časem si nejspíš pořídí rodinu a možná se odstěhují do většího, co víme…a pak mě to zvykání čeká taky. držím ti tlapky 🙂
Kačka je už třetí rok doma jen na víkend, tak jsem asi otrlejší. Kuba sice doma je, ale jen v noci, takže jsem věčně sama doma, proto asi mám psy 🙂
Matyldo, to si švagrová říkala taky – neteř pět let studovala a jezdila na víkendy domů, měla spoustu aktivit, takže nebyla doma každý víkend, pak rok pracovala někde v rozhlase, takže se doma ukázala jen občas. Před rokem a půl se vdala a švagrová přiznala, že dodnes, když třeba vidí její fotku, tak brečí…
Andy je z domu už víc než 10 let, ze začátku to bylo drsné, ale zase byl doma Marek. To opravdu prázdné hnízdo bylo později a bylo to zvláštní tím, že v době odletu obou dětí jsme vlastně odlétli my s Martinem – do Anglie. No a tak jsme vlastně zakládali zase novou domácnost:)) Je fakt, že tam ten stesk byl velkej, ale já to vztahovala i na to, že my jsme pryč. No a pak u nás ale Marek zase chvíli bydlel, co chodil na hradeckou přírodovědu. Pak zase zmizel do Barcelony na polytechniku. No a pak se oženil. Ale ono to s jeho Nikolou bylo dlouho tak, že buď byli oba u nás nebo oba pryč, tak si člověk stačil zvyknout. Andy… to taky nebylo jednoduché. Ale my jsme rodina hodně komunikačně vyvinutá 😛 Vlastně s oběma mluvím denně 🙂
Jo Ivo, ale víš, jakej budeš mít doma pořádek? Já se sama někdy divím (chuckle) Chlupy, písek, prach, to tu mám, ale pořádek se bez dětí drží nesrovnatelně snáz 😀
Ivo, úplně té chápu.Mne sice děti vylétly z hnízda už dávno,ale všechny se usadily v blízkém okolí. Syn se snachou a jejich synem dokonce v protějším paneláku.Pred dvěma roky se kvůli práci odstěhovali do Prahy a všem se nám po sobě stýská.Máme krásný vztah i se snachou a vnuk mi od mala do dneška říká“ babičko Janičko“ A to je mu už dvacet pět.
Puzení mám celoročně, protože k tomu nikdy nedojde tak jak bych chtěla. Bohužel mi vyčištění domečku kazí Chris, který hromadí a syslí všechno možné a k tomu má odpor k úklidu. Takže výsledek je, že různé krabice a papíry a přístroje zavalily ložnici pro hosty, kde se snažím je udržet z přetékání do dalších částí domu, ale mám silnou depresi kdykoli tam vstoupím a vidím tu spoušť.
A to z toho nikdy nic nepotřeboval, že by to aspoň převrstvil a při té příležitosti jsi mu tu a tam něco uzmula?
Mayldo, velice podobný ba dokonce zcela totožný problém jako Fallen DragonKin řeším já už skoro36 let, co trvá naše manželství s Jiřím. Nejhorší na tom je fakt, že i když se mi něco potají vyhodit podaří, můj skladiš´ták přitáhne vzápětí ještě více věcí, které on nutně potřebuje.a úklid je to nejhorší slovo, které se v jeho bordelárně ani vyslovovat nesmí. UJiří ho to bylo zvykem v celé rodině, ale tam byl a je stále patrový dům, dva sklepy, dílna,prádelna,prostory po terasou a celá velká zahrada.tam je všude tolik věcí, že až zrak přechází. Doma máme pidi 3+1 a dva sklepy.prostor na najemní zahradě se zenžím před zabordelením Jiřího potřebnostmi chránit. někdy s úspěchem, jindy je to fiasko. Říkám, že boj s mým skladovatelem všeho možného je jako perpetuum mobile, a proto nekončí nikdy.
Lenko, většina mužských jsou prostě sběrači. Když jsme se tu začínali zabydlovat a předělávat to k obrazu svému, bylo tu vyhlášeno cosi jako Železná neděle. I můj muž probral tu spoustu krámů, co tu zbyly po předchozím majiteli, a odvezl plné kolečko – a s plným kolečkem se vrátil.Prostě spousta věcí se hodila.
To jsem dělávala já ale hromadiči mají smysl pro detail a vše je ihned odhaleno. Napřed jsem to likvidovala systém „naše popelnice“, to neprošlo, musela jsem dohledat vdzálenější. I tak bylo nalezeno.Pak už jsem tajně jezdila do rodného města s plným kufrem a sypala“kraviny“ do velkokapacitního anonymního konťasu ale ten následný cirkus doma za to nestál, takže zatím jsem to vzdala ale jenom zatím…
Jak vidím, jenny, tys dosáhla ve své vyhazovací urputnosti opravdové rafinovanosti. Já tohle dělávala taky, dnes to vše odvážím tajně do sběrného dvora .Sama, jiřímu tuhle práci nikdy nesvěřím, bo by mi z toho dvora zas dotáhl další nepotřebné potřebnosti.
Chris by si všiml, vyhodit můžu jenom úplný maličkosti. Taky anglický domečky jsou mrňavý, my máme obývák a dvě ložnice, stejně jako mamky byt v paneláku, ale na rozměry je to asi poloviční, a skoro žádný úložný prostory, proto ta menší ložnice skončila jako úložiště.
Depak, žádné velké úklidy. Ještě není umytá ulice a za každým projetým autem se zvedají obrovská oblaka prachu ze soli a rozježděného posypu. Ta auta, která jsou garážovaná venku mají vrstvu prachu, a před vyjetím je dobré omést alespoň přední okno. Takže do tohoto nějak moc smejčit….
Alex, u vás někdo uklidí silnici? To u nás asi ne… leda sami.
Jo a ještě něco – větrám! Nemůžu se nabažit možnosti mít otevřená okna, aniž by okamžitě vychladl Dům. Vzhledem k tomu, že neumím „vypnout bloodhounda“, jak říká Marek, mám pořád dojem, že někde něco cítím. Přece jen se v zimě nedá větrat tak, jak já považuju za potřebné. A uklizeno a vyvětráno je to co, pro mě dělá jarní úklid 🙂
Jo a větrám peřiny! Už teď. Každý máme svoji posedlost, že 😛
dede, tohle větrání miluju taky a úplně stejně jako ty.Jenže mlp je čímdál zimomřivější, takže větrat mohu jen v době, kdy on není doma.právě zuž tu třetí den svítí nádherné slunce a je fakt teploučko, takže nyní půjdu zavřít od rána dokořán otevřená okna a kvačím na zahradu. Už mi kvetou oranžové , temně fialové i ty velice rané lila krokusy. tulipány už taky vystrkaly prsty listů a chystají svá poupata. Zkrátka je nyní nádherně,i když rosničky strašily sněhem.Zaatím není tak velké sucho, jelikož zem má vláhu z roztátého sněhu. jdu zasít svůj oblíbenýb superraný hrášek a vysít ranou mrkev.je nádherné počasí, škoda marnit čas u pc.
anoooooo větrání dveřmi i okny dokořán! pustit do domu slunce, čistý chladný vzduch a konečně jaro 🙂 to každý dům potřebuje a jak potom krásně voní! a jaro bude, už se probudil náš domácí pavouk :-)zatím sedí v rohu u stropu v kuchyni, jen nevím, co si myslí, že bude jíst – muchy ještě nelétají 🙂
Tak to tě vyvedu z omylu- po pohledu na žlutou fasádu musím říct, že mouchy se probraly, ale ještě jsou zpomalené.
Taky větrám o sto šest.
takže pavouk to načasoval správně 🙂
Evi B., tak u nás už mouchy lítají ostošest. Co máme po zateplení růžovooranžovou fasádu a jihozápadní stěny jsou celý den ohřívané sluncem,už tu zas otravuje hmyz. Zrovna dnes navečer jsem vyháněla z obýváku asi deset hnusných muších bzučilek.