Tak já vám povím, že už toho mám právě dost! To je furt: Podívej se na Rexe, jak je rozumnej. Vidělas ho někdy ukrást a rozžvýkat nabíječku k mobilu? Nebo kapesník? A podívej, jak krásně umí chodit u nohy! No jo, ale on chodí po světě o deset let dýl než já a já toho musím plno stihnout!!!
To je tak když si vezmete domů vysloužilého policejního psa, jehož panička si zlomila nohu. Mirek Dušín v kožichu to je! Začal s Merlinem. Kocour syčel nad schody jak papiňák, že toho cizího vlčáka rozebere na prvočinitele, ale Rex se na něj ani nepodíval a jen smutně ležel. Víte, jak to dopadlo? Merlin ho utěšoval. Merlin!
Páneček nejdřív pravil, že se panička zbláznila, zvlášť, když se ukázalo, že původní Rexův policejní páneček Petr se o psa prostě postarat nemůže. Jenže pak tuhle Dušínovi propadl taky. Takže nejvíc trpím já. Hlavně venku!
Rex kontroluje každého psa, kterého potkáme, a nepustí mě si hrát, dokud ho neschválí. Poučuje! Třeba: Pozor na toho chlapa, má hůl. No a? Třeba ho bolej nohy! Minule mi zakázal jít k Vojtovi, to je můj kamarád. Je prý ve smečce s dalšíma klukama a to prý není pro malou pejsku bezpečné. Lidi schovaní ve smečce, se prý chovají jinak, obvykle hůř. Ach jo.
Ale když večer leží na pelechu v předsíni, bývá tak strašně smutný, že k němu stejně chodím, i když mě tak komanduje. Přitisknu se k němu, aby věděl, že není úplně sám. A myslím na to, že i velkej a silnej pes strašně potřebuje paničku. Celou, nezlámanou. A doma!
A tak jsem se rozhodla. Já vím, že nesmím kousat boty! Ale kdybyste viděli tu hrůzu, co si panička předevčírem tak radostně donesla. To nejsou boty na vycházky se psem, to je sebevražedný nástroj. Fakt! Dalo mi to celou noc, ty podpatky nechtěly povolit. Ale zvítězila jsem – v těch si už panička nohu nezlomí!
Přeju vám krásnej chlupatej den a příští týden zase na shledanou:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, pořad Svět zvířat, 2017
Tak opravdu nevím, co vám dnes nabídnout k diskuzi. Že i velký a silný pes potřebuje nepolámanou paničku? Záchranu paniččiny zdraví díky rozkousaným nebezpečným botám? Pozor, kočičí lidé bývají také zachraňováni a rozhodně nejsou z diskuze vyloučeni:)) Rexova upozornění, čemu by se měla malá pejska vyhnout? Inu… je to na vás. Možná vás jenom můj příběh pobavil – a to by mě potěšilo taky:))
Nevím, jestli se tu vyskytne Petra (s Barrym), ale chtěla bych poděkovat za nápad se „zázračným“ mokrým ručníkem – Fakt to funguje! A vzhledem k tomu, že se to nemusí sušit, tak je to ideální na cesty a já se psima cestuju:))
Takže díky, Petro! (wave)
Mně kdysi kocourek Matýsek zachránil svou pouhou existencí. Měla jsem takové hodně blbé období. Nejdřív mi zemřel partner, pak táta, a do třetice mě v rámci reorganizace vyhodili z práce. Bylo toho na mě už moc, nějak jsem se s tím nedokázala dobře srovnat. A do toho jsem dostala Matýska. Obyčejné pruhaté tříměsíční kotě, které moje kočkomilná teta sebrala u své maminky na venkově z dvorku, aby ho nečekal osud bezprizorných venkovských kocourů. Ten den, co jsem si ho přinesla domů, začalo zase svítit slunce. Letos už mu bude třináct let (cat) .
Tapuz, to je moc hezkýýý, až vám to hodně dlouho vydrží.(samá srdíčka a sluníčka)
Tapuz, to byl kouzelný dar, ten pruhatej kocourek! Tak ať vám to spolu ještě dlouho v radosti klape – i s ostatními kočičáky, samozřejmě (inlove)
Dede, další roztomilé Rozárčino povídání:). Ale tentorkát mi bylo navíc líto Rexe, jak smutnil po paničce (snad to nebylo nadlouho).
Protože kramfleky jsem na nohách neměla už ani nepamatuji, Trixie nemá možnost mi z takových bot udělat zdravotní 🙂 Ale ona nám fakt nic doma nerozkousala, určitě proto, že se stala naše už jako dvouletá a kousací období už měla za sebou.
Maričko, neboj se o Rexe, on se zase rozveselí (wave)
Milá Rozárko, tak ti píšu, že máme doma taky takového Rexe a to jsem já.Psice jsou mladuchy a naše Babu je už velmi, velmi stará.Takže jsem to já,kda lustruje okolní psy,obhlídám neskutečné nálezy obou psic,odstraňuji budoucí nebezpečí, bohužel zajíce nestíhám.Jinak moje psice nejsou ortopedky, zatím rozmontovaly jen pískající nestvůry, nakoupené jim pro radost. Jenka začíná pomalu zklidňovat a minulý týden zastoupila díru v plotu aby Conča nemohla ven,stála jak sloupek a nehnula se. Tak poslouchej Rozárko toho svého Mirka Dušína a bude vám spolu dobře. 🙂
Milá Jenny, je mi jasné, že děláš Rexe velmi zodpovědně 😀 Zajíci a srny jsou dnes mimo normální svět, jak se nebojí, tak se jim prostě nedá vyhnout. Něco o tom vím, bohužel 😛
A Jenka je šikulka! 🙂
Rex mi velmi připomíná Majdu při její činnosti se sousedovic Luckym. Je mu už sice rok, ale stále je to její miminko a lustruje všechny pejsky a potažmo i lidi, kteří se okolo jejího dítěte motají. Stačí jen náznak nějaké akce a matka se vyprsí a vyráží na obranu. Je to fakt strašná sranda ji pozorovat
Hm, myslím, že když Majda vyrazí na obranu, couvne úplně každý! 😀 Je veliká černá, huňatá a odhodlaná – to stačí, aby zahnala i čerta (chuckle)
Cheche – trošku OT – dnes jsme byli s Ernestem na očkování. Jeník bedlivě zkoumal tabuli psích ras a pak zabodl ukazovák a rozhodně pronesl: „To je Ernest! I hlavu dává úplně stejně na stranu!!“ Hádejte, co vybral za rasu … jo, novofunlanďana (rofl)
Možná je Ernie shetlandský novofundlák – trpasličí verze 😀
Fousek nás naučil všechno jídlo dojídat a sklízet. Nic před ním neobstojí. Ale je to náš miláček a jak on umí krásně hledět.
Musím se s vámi podělit o to, jak je ubohá panička šikanovaná kočičkou.
Máme v obýváku 2 křesla a pohovku. Na mém křesle se ráda povaluje a spí Hepinka. V obýváku má ještě svůj kobereček.
Já se obvykle válím na pohovce, ale když nechci usnout, tak si sedám na křeslo. Ale ouha, co si to panička dovolila. Hepina chodí kolem křesla dokola hledí na mě zle a syčí a nadává mi v kočičí řeči.
Je to šikana, jak vyšitá.
Většinou vyměknu a odkráčím na pohovku.
Jó to jsem to dopracovala.
Jé Míšo, a nezkoušela ses s Hepinkou o to křeslo podělit? (wasntme) 😀
DEDE to nejde. Ona mě nepustí ani na kousek a chovat se nenechá.
Jé Míšo, u nás je to podobné. Posedáváme po večeři ještě v jídelně, Woody mi skočí na kiln (dělávala to i Dixie). Manžel se z té své kvůli něčem zvedne. A Woody (stejně jako to dělávala Dixie) se na tu jeho židle přesune a uvelebí. Naštěstí je tam ještě třetí židle na kterou se manžel po návratu ke stolu posadí.
Nebo se jde před procházkou s Trixie obléci do ležnice, kde jsou zavřené kočky. A když vyjde říká, že si musel vzít jiné šotrky (nebo tričko), protože na ty, co si připravil na postel se mu přesunula Woody nebo Rusty a on je samozřejmě nemůže odehnat 🙂 Ano znám to, znám 🙂
OTéčko
tady je pár fotek z minulého týdne – jsou tam hlavně různá zvířátka (nod)
http://yga.rajce.net/2017_Zviratka_na_zacatku_brezna
Těch srn taky máte požehnaně! Ale pokud Ernie useděl běžícího srnce, tak je dobrej – a ty taky! 😀
Useděl, ale na vodítku …
Príbeh sa krásne číta a podpätky, ktoré to nechceli vzdať, ma dostali 🙂 . Keď bola Džeklajzína maličká, zachraňovala samu seba pred nepriateľskými poduškami a pelechmi, z ktorých niekoľko rozobrala na vlákna a cucky. Vtedy sme vzdali kupovanie hotových, väčšinou besne drahých v obchode, a pošila som jej zopár podušiek a vymeniteľných návlekov na ne. Na tie padli staré babičkine závesy, kabáty, deky a prehozy všeho druhu. Ešte doteraz z toho obdobia ťažím, lebo mám návleky aj v zálohe a na výmenu. Teraz už je to naša zlatá pejska, ktorá nič neničí (dúfam, že som to práve nezakríkla), ožužláva a rozoberá len tie hracie povrazové uzly. Vyšklbané farebné vlákna z nich z neznámeho dôvodu zblajzne – že by mala málo vlákniny? – a potom pri venčení občas vyrába produkty metabolizmu pretkané rôznofarebnými nitkami…
Jestli se nezhlédla v pačvorkování jako mnohé zde (rofl)
Km11, o rozškubaných uzelch a provazech taky něco vím – jak jsem dnes sbírala nitě, hned jsem si na tebe vzpomněla! 😀 Tedy aby bylo jasno, sbírala jsem na podlaze ty ty rozškubané – naštěstí je Ari nežere, takže nemám barevně nitkovatej kompost 😛
Ellie nám taky polykala nitě z uzlů a požvýkané hadry. Bezpečně jsme na louce poznali její produkty. 😉
Rozárka je po všech stránkách sympatický pejsek. 🙂
Přemýšlím, co nám to vlastně chtěla naznačit Indy, když si jednou, ještě ve věku štěněcím, vzala do parády naše boty. Nic nezničila, nerozkousala, ani nijak výrazně neožmoulala. Jen pečlivě vyšněrovala úplně všechny tkaničky. 😉
Regi, řekla bych, že to byla spíš intelektuální než záchranně-destrukční disciplína:)) Jo, Indy patří mezi profesionálně pracovité psy, tak pracovala! 😀
Myslíš, Dede, že bych se měla pokusit naučit ji i opačný postup? 😀
Nauč, natoč to a sbírej lajky 😛 😀
Rozhodně je to zábava vyžadující trpělivost a šikovnost, když botu zůstanou vcelku… (wasntme)
Tiež si myslím, že to brala ako hlavolam a proste ju to bavilo 🙂
Tkaničky jsou její vášeň dodnes, takže pokud jdeme z domu, nesmí Indy zůstat sama pohromadě s botama. 😉
Kocour Kokeš si rád hraje s botami. Ty menší, tedy moje botasky tahá za šňůrku po předsíni.Taky na boty zalehne a tváří se, že nám je nedá.V tlamičce si rád odnáší drobné předměty, které si schová do pelíšku.Tohle jeho chování nás dost udivuje.S pejsky zkušenosti nemám,ale myslím si, že takové chování je spíše psí.
Máš pravdu, milá Janino! 🙂 I mě by přišlo odnášení věcí do pelechu jako psí zvyk, ale já neměla kočky dostatečně dlouho, abych něco podobného mohla tvrdit. 🙂
Co myslíte, kočičí lidé – nosí si kočičky rády drahocennosti do pelechu? 🙂
Nevím, jestli do pelechu (náš Zikmund pelech nemá, chudáček nešťastná (rofl) ), ale zduše rády drahocennosti uklízejí „z povrchu pryč!“
Kokes to uklízení z povrchu pryč vylepsil.Co zvládne odnést v tlamičce, šup s tím do pelechu. Má takovou proutěnou kukaň.V noci ale považuje za správný pelíšek moji postel.
Mne příběh pobavil velice velmi – hlavně ten chlupatý Mirek Dušín (rofl) !
A ty ohryzané podpatky – že já se tehdy na Brooke zlobila neprávem, vždyť ona mi chtěla jenom zachránit zdravé nohy! A já si myslela, že to udělala ze zlomyslnosti, že já mám fungl nové botky a ona nic!!! Až k nám přijede „na prázdniny k babičce“, tak se jí na to musím zeptat.
I tys byla zachráněna hrdinnou pejskou? Jo, ty se máš, že má Terka Brooke! 😀
Rozárka má štěstí, že má možnost mít doma takového chlupatého Mirka Dušína 🙂 . Vždyť pro takové psí mládě (a nejenom pro psí mládě) je takový zkušený strejda k nezaplacení.
A panička by měla být ráda, že jí Rozárka rozmluvila lodičky na podpatku 😉 .
To se mi to říká, když naše kníračky fakticky nikdy nic nezničily. Za to kocour Dareček II. oškrabává naši domácnost a to za všechny předchozí kocoury dohromady! A to se prosím, může vyřádit venku na stromech (bat) (cat) !
Hm, možná vám Dareček zdravě kompenzuje ty hodné pejsky! 😀
Jo, Mirek Dušín… to umí Světluch. Vidíš, jak je nemožná? Zase sprintuje až pámbuvíkam! A nad bílohnědýma ušima začíná světélkovat svatozář. Přesně do té doby, než potká mikroskopické množství hnoje, do kterého tu svatozář s láskou uloží.
No a Karamel nás už tolikrát zachránila! Mě od bot, co nešly rozšlápnout, Kubu od závislosti na mobilu (ano, nabíječky jsou obvykle její dílo, dřív to dělali kocouři), můj muž byl zachráněn od neobvykle zákeřného šroubováku s plastovou rukojetí a Kačku spasila od smrti přepracováním, protože rozžvýkala několik špulek nití. Ne že by Kačce něco takového hrozilo. Ale stejně 🙂
California, California… 😀
„Přesně do té doby, než potká mikroskopické množství hnoje, do kterého tu svatozář s láskou uloží.“ Matyldo, tos mě fakt dostala! (rofl) (rofl)
A Karamelka vypadá na profesionálního zachránce vaší rodiny – jak jste bez ní vůbec mohli přežít? 😛
Připomělo mi to, jak Melly lustrovala okolí pro malinkatou Dondu. (inlove)
Nedělala totéž Penny i pro šíleně nejistou Melly? Ze začátku? (wave)
Penny to dělala jinak. Penny pustila mladou dopředu, pozorovala, a když zjistila, že se v tom mladá plácá, pravila: „Ech, mladá…! Sleduj mazáka.“ A šla a situaci ukázkově vyřešila. Pak pohovořila se psem na téma neschopná mládšž, mohu prosím z výchovných důvodů ještě jednou a pomaleji? A protože to byla Penny, bylo jí řečeno: „Yes, ma’am, at your services.“ Načež Penny zopakovala všechny kroky, zkontrolovala, jestli si Melly stíhá zapisovat, a nakonec do toho nastrčila Melinu: „A teď ty. Sama.“ 🙂 (angel)
Melly malinkaté Dondě poctivě lustrovala, odstraňovala nebezpečí z cesty a šílela, když malinkaté Donda neomylně na zcela nebezpečíprosté cestě našla něco, s čím Melly nepočítala. To pak Melly přiběhla, odstrčila Dondu, proškolila cizince ve smyslu „jedinkrát se na ni škaredě podíváš a, ač nerada, budu muset tasit tesáky“ a pak pilně dozorovala. Malinkatá Donda jí tu lekci obvykle kazila tím, že se jí za zády drze frackovsky pošklebovala: „Už to budééé?“
U nás zodpovědně vychovával Max Nazgúly a Kazan Berry. Berry byla ani ne tříletá, když jí spadnul malej bílej prevít pod velení, a zpočátku si koc nevěděla rady – vždyť teprve necelé dva měsíce vůbec byla sama, bez psího mentora. Ale snažila se… až se situace otočila a Ari ukázala do té doby vzorné Berry, že paničku není nutno vždycky poslechnout (emo) A já teprve pak zjistila, kolik práce dělal Kazan za mě – a holt jsem musela znovuzahájit pořádný výcvik i u Berry. (whew) Tedy žádná sranda to nebyla, ale z Berry je nakonec velmi chytrá a šikovná alfa – i bez vrčení odkáže mladou na její místo aniž by musela udělat víc, než vzít něco do huby:))
Seržanti jsou nejlepší část smečky, já to říkám furt! (inlove) Člověk ani netuší, kolik práce zastanou – dokud o ně nepřijde. (Já si taky myslela, že je Melly samostatnější – až Penuška umřela a já teprv uviděla, co je Melly doopravdy za trumberu. Ale pak se lejdyna u štěněte zase vytáhla, to jo.)
Teď zrovna mi schází pes, kterej by Dondu naučil si hrát po dospělácku. Donda si hrála jako štěně a vtáhla do toho Melinu. Melly hru sama neiniciuje. Když Donda dospívala, tak na ni Melly žárlila (nebo se o ni bála nebo se snažila udržet si postavení, čert ví) a seřvávala ji za to, když si Donda chtěla s někým hrát. Donda je splachovací, tak si z toho moc nedělala a stejně si hrála. Bohužel jsme v té době hodně měnily místa pobytu, takže si holky nezvykly na žádnou stabilní smečku. No a teď jsme ve stavu, kdy by se Melly šla s cizím psem očichat a možná by si i pohrála, ale serža Donda ji odhání.
Ale – dneska má Donda prvenství – ulovila svou první myš. Prvně vyhrabaly společně tunel, myš, docela tlustá, jim prolezla pod tlapama a seděla si na sluníčku na hromadě vyhrabané hlíny psicím těsně za zadkem. Na to Melly, že je něco špatně. Donda byla zaujatá důlní činností, ale ona má rychlé reakce a otočila se na mě, co že to tam ta Melly vidí. Já si všimla myši, kývla – a hop a křup, sváča u Dondy v tlamě.
(Pak jsem ty hroudy bahna s očima vymáchala v potoce a šly jsme domů.)
Jo a ještě mi Donda perfektně hlídá Melinu v lese, aby nezdrhala mimo dohled nebo dál, než chci. To máš tak: Melině je v lese dobře, páč les poznala až se mnou, ergo je to bezpečný území. Donda, když jde sama, jde v normální vzdálenosti (do 50 metrů). Když jdou obě, tak to obvykle Donda rozbíhá a dostanou se na 100 metrů, což už je pro mě moc, páč Melina z té vzdálenosti nepřitryská ještě dřív, než dozní povel. (Donda jo.) A tak učím Dondu, aby se vracela dřív, a ona remcá, že Melly je o metr dál a proooč jááá nééé. OK, naučila se, pochopila pravidla (zastavit se před každou zatáčkou, nahoře na kopci atd. bez ohledu na vzdálenost – prostě „do 50 metrů a tak, abych na tebe já viděla – že mě ty ještě slyšíš, mě nezajímá“) a teď společně učíme Melinu, že má vnímat a řídit se přinejmenším podle té Dondy, když už ne podle mě.
Jo, máme to s Melly zábavné časy…
Dost ti závidím, že Berry byla dostatečně dobrá, aby ji Ari nemusela převálcovat a stát se seržou v příliš mladém věku.