Z každé cesty si nezapomenu přivézt hromadu příběhů utkaných z vůní, které mají sílu vyvolat autentické vzpomínky i po letech. Jídlo je totiž jednou z nejdůležitějších součástí kultury a opravdovým duchem krajiny. Ochutnávám, nakupuji místní produkty a schraňuji tradiční recepty z každého místa, kde jsem mohla trávit čas a bylo mi tam dobře.
Benátky, to je na první pohled okázalá nablýskanost, ale na druhý pohled je vidět, že i když místy pobledla, město na laguně se stále tváří hrdě, svrchovatě a vznešenosti má na rozdávání.
Když opomenu lásku Benátčanů k mořským plodům, které nikde jinde na světě nejsou čerstvější a lahodnější než brzy ráno na benátské tržnici na Rialtu, tak musím pět chválu na drobnou kulatozrnnou rýži Vialone Nano. A protože už jaro ťuká na dveře, těším se na první jarní risotto. K rýži se hodí veškerá lahodná zelenina ze zahrad Benátek, rozprostírajících se na ostrovech Sant´Erasmo a Vignole, ale já jsem si nemohla nechat ujít příležitost ochutnat risotto tak, jak ho mají v Benátkách nejraději.
Základem dobrého risotta je krom správné techniky vaření především vhodný druh rýže. Na italské risotto používám zásadně italské druhy rýže, které se vyznačuje tím, že zrnka mají schopnost nasávat tekutinu a přitom uvolňovat škrob. Ten dodá risottu dokonalou vláčnost a postará se o dosažení krémové konzistence. Správně uvařené risotto musí mít zrnka rýže měkká, ale uprostřed s pevným a pružným jádrem. Potom stačí už jenom kousek másla a hrstička strouhaného parmazánu a ideální risotto se může servírovat. Na jaře mám nejraději risotto po benátském způsobu, tj. s mladým čerstvým hráškem. Všechno kolem risotto začíná u rýže.
Z pestré nabídky rýže na trhu si vybírám rýži vhodnou na přípravu risotta: Arborio, Carnaroli, Vialone Nano.
JARNÍ RISOTTO S HRÁŠKEM
Potřebujeme:
(množství: 2 porce)
1 cibuli (nejlépe šalotku nebo jemnou italskou bílou)
1 pórek (pouze bílou spodní část)
1 lžíci kvalitní slaniny nebo špeku krájeného na drobné kostičky, popřípadě šunky
1 šálek čerstvého luskového hrášku
1 šálek rýže vhodné na italské risotto (Carnaroli)
1 lžičku cukru
vývar dle potřeby 500 až 800 ml (drůbeží nebo zeleninový)
olivový olej
hrst zelené petrželky
strouhaný parmazán
1 lžíci másla
čerstvě mletý pepř
sůl
Postup přípravy:
Cibuli i pórek oloupeme a očistíme, drobně nakrájíme a na olivovém oleji s plátkem másla orestujeme spolu s kostičkami bílého špeku. Pokud se rozhodneme pro šunku, přidáme ji až v samotném závěru přímo ho měkké rýže. Přidáme šálek rýže, lžičku cukru, osolíme a podlijeme šálkem horkého vývaru. K rýži nasypeme vyloupaný mladý hrášek a za občasného míchání dusíme cca 15-20 minut. Během dušení dle potřeby stále po malých dávkách dolíváme horký vývar, dokud nebude rýže správně měkká. Závěrem přidáme hrst nasekané zelené plocholisté petrželky a nastrouhaný parmazán. Do hotového pokrmu vložíme plátek másla a promícháme s rýží. Ochutíme čerstvě mletým pepřem. Podáváme v hlubokém talíři nebo misce se lžící.
Risotto servírujeme ihned po uvaření, aby rýže zbytečně dále neměkla. Správné risotto neohříváme, ale vaříme vždy jen tolik, kolik sníme.
Takto připravená rýže s hráškem je klasickým jarním receptem z italských Benátek. Vaří se podobně jako vyhlášené italské risotto, ale na talíři připomíná spíše rýžovou polévku s hráškem, protože benátská receptura velí, abychom s vývarem nešetřili. Aby hrášek v pokrmu zůstal křehký, je třeba vmíchat ho do rýže velmi šetrně. Pro intenzivnější chuť pokrmu se do rýže přidává i několik celých lusků i s křehkou slupkou. V benátském dialektu se pokrm jmenuje Risi e Bisi, tj. rýže a hrášek.
Krásné jaro a dobrou chuť přeje,
Šárka Škachová
A já se jen zeptám: Co vy a rizoto? Jak ho máte rádi? Jedli jste někdy opravdu pravé italské? Máte nějakou domácí variantu, na kterou nedáte dopustit? (S výjimkou Ygy – ta rýži nerada, no jo, ona je celej staříček!:))
Rissoto mám ráda, kupuju arborio nebo carnaroli rýži. Mám ale pomalý hrnec, tak vždycky vařím rissoto v něm, úplně tím odpadá dlouhé stání u plotny a míchání. Přímo tento recept jsem ještě nezkoušela, uvařím až v létě, až budou mít v supermarketu čerstvý hrášek a lusky.
Teď jsem si vzpomněla, v Benátkách jsme byli před několika lety na tři dny, a měli jsme hroznou smůlu na jídlo, všude kam jsme vlezli byla asi jenom past na turisty, a jídlo bylo strašné, asi zdaleka nejhorší co jsem kdy měla. Škoda, že jsem gurmánku neznala tenkrát, tipy na dobré restaurace by se tenkrát hodily. Ale abych nekecala, snídaně v hotelu byly dobré a byli jsme i v jedné malé restauraci kde jsme měli moc dobrou večeři ten první večer, ta smůla nastala až ty další dva dny.
Já rýži miluju na všechny možné způsoby a vařím často, jako přílohu a jako hlavní jídlo se zeleninou/masem na různé způsoby. Ten recept co dala Aida na džuveč ke zajímavý, když manžel není doma tak si někdy vařím nadrobno nakrájenou cibuli, lilek, cuketu a rajčata, to smíchám s rýží a navrch drobím feta cheese. Nikdy jsem nevěděla odkud ten recept je, možná to je verze džuveče.
Fallen DragonKin, pasti na turisty v Itálii umí líčit náramně dobře, to také vím z vlastní zkušenosti, ale už jsem se v tom naučila chodit, resp. moje italská rodina mě naučila a necháváme si vždy poradit od místních. To je záruka, že si o italském jídle neudělám špatný dojem, protože si to nezaslouží 🙂 U nás je to stejné. Praha a předražené restaurační pasti na turisty.
Z mé zkušenosti bych v Benátkách doporučila: Za nejlepší zmrzlinárnu ve městě považuji Gelaterii Nico. Nabízí mimo jiné i typické gianduiotto s hromadou té nejlepší šlehačky, které jinde neseženete. Pamětníkům přivolá vzpomínky na starého dobrého benátského zmrzlináře.
Ovšem za nejzábavnější pochoutku celých Benátek považuji celé zástupy malinkých jednohubek a mrňavých obložených plátků bagetek, tzv. ciccheti (přirovnat se dají ke španělským tapas). Benátské bary bacari je nabízí ve verzích třeskutě kreativních i tradičně usedlých. Je radost vybírat si od každého kousek. K malým soustům si rovnou dejte skleničku Spritzu nebo Prosecca. Přesně tak to dělají Benátčané. Respektují starý obyčej – Andar per ombre. Ten povyšuje sklenku vína na důležitého spojence s dobrými přáteli i městem 🙂 A nevynechat benátskou pizzu. Ta má těstový základ poněkud vyšší než je běžně v It zvykem, ale to je to kouzlo místa. Benátky jsou svébytné místo a všechno si odjakživa dělali a dělají po svém. Turistická menu zabíjejí každou gastronomii, proto se jim vyhýbám. Ale nemyslete si, že jsem se nenechala napálit a neodcházela zklamaná. Naposledy v Římě 🙂 Naštěstí to bylo jen 1x, dalších 6 zážitků to pozitivně přerazilo a nemohu na římské restaurace pět než chválu a chválu. Ten špatný podnik jsem samozřejmě vybrala já naslepo. Nechala jsem se unést tou báječnou tradiční atmosférou podniku, ve kterém to vypadalo jako ve starém italském filmu. Potom jsem se nechala vést jen těmi, kteří jsou v It doma a rozhodně se to vyplatilo. Reportáž z Benátek pomalu zpracovávám pro jeden časopis. Tam se ráda rozdělím o nějaké dobré postřehy a pozitivní zážitky 🙂
Jo když jsem vzala rodinu z Anglie do Prahy, někde pod Pražským hradem jsem si dala guláš, radovala jsem se, že po dlouhé době mám české jídlo. To bylo tak hnusný. Nevím jak se jim to povedlo s tak jednoduchým jídlem.
Tak do téhle debaty se fakt pouštět nebudu, onehdy jsem to velice velmi schytala na Hadopasech v rubrice receptů. Takže krátce – italské risotto mám moc ráda, české rizoto (=uvařenou rýži s něčím) ne.
P.S. A jestlipak víte, jak jsme k tomu našemu dobrému, českému, družinovému a hospodskému rizotu přišli? Jedno z možných vysvětlení je tady, jeví se to celkem pravděpodobně: http://makova-panenka.cz/recepty/recept-na-srbske-rizoto-aneb-jak-se-vari-dzuvec/
aida: nikdy jsem nepochopila, proč se hádat u jídla, když jídlo vždy a všude sloužilo k přesnému opaku. Stmeluje lidi a dělá dobrou náladu. Je to smutné, když to někdo v rubrice receptů schytá 🙂 Věřím tomu, že se to děje.
Cesta rýže do české kuchyně vedla rozhodně přes Balkán a Východ. Tam je tradice pilavu a djuveče vypilovaná k dokonalosti. Nakonec co je komu do toho, jak si doma to své rizoto každý z nás dělá, že? Pokud se do něj pouštím touto cestou, tak je to vždycky rýže s něčím, co mám zrovna po ruce. A nikdy nemohu říct, že by to nemělo být dobré. Dokonce i rýže v naší školní jídelně ve mně nezanechala nějak dramaticky špatný dojem a měla jsem ji ráda i tam 🙂 Mějte pěkný a pohodový víkend.
A je to zase tady. Smícháme máslo a oliváč, opráskneme na tom slaninu a hotový pokrm vylepšíme sýrem.
(Citlivější jedinci už během přípravy hledají pancreolan.)
Ke cti tohoto receptu je třeba přiznat, že není završen smetanou (ale zase jen máslem 😀 )
Pokud toto je opravdu originální benátský pokrm, jsem ráda, že jsem si tam dala pizzu a zmrzlinu.
No, lepší už nebudu. Tak mizím. Jdeme se hádat s vodafonem o internetu v divočině 😀
ri :-))) Kuchyni nikdy netvořili lidé s malým apetitem a s nechutí k jídlu. Bohužel 🙂 Co je špatného na benátském způsobu přípravy rýže a hrášku? Kdo ho nemá rád, zastaví se někde pro pizzu a dá si zmrzlinu. Tak krásná a nekonečná je možnost volby … A počítat kalorie v italských receptech nemá smysl. Všechno je o množství a o způsobu konzumace samotné. Štíhlí Italové vědí, jak se dobře najíst a přitom si nazatížit svědomí ani závěrečným dezertem. Kalorie kolem pasu se jim nekupí, takže jim to jejich „la dolce vita“ závidím! 🙂
Jistě jste udělala dobře, protože dát si toto jednoduché risotto v benátské restauraci a nepochutnat si, to je opravdu trošku drahý špás.
Vyhádejte to s tím vodafonem! 🙂
Gurmánko, díky. Spolupráci s vodafonem jsme ukončili. Otázka, kdo je vítězem, zůstává nezodpovězena. Stejně jako otázka, kdo dodá internet do divočiny 😀 .
Nemám nic proti rýži, hrášku, olivovému oleji, máslu ani slanině. Můj komentář, i když tomu nikdo neuvěří, neměl taky nic společného s počítáním kalorií.
Jenže míchání másla, olivového oleje, slaniny, smetany sýra a to všechno v rámci jednoho receptu nepovažuji za tradiční. Původní recepty se vyznačují jednoduchostí a striktním využitím lokálních surovin. Když si představím dobu předlednicovou, těžko uvěřím, že v domácnosti se skladovaly a používaly tři, čtyři různé zdroje tuku a že se používaly všechny naráz. Taková směs, ve mně vyvolává dojem, že někdo „uklízel v lednici“, nebo zlevňoval suroviny. Je to moderní (asi ), ale já v tom vidím eidam na pizze 😀
ri: my nejsme kompetentní italskou kuchyni nějak měnit, protože by to celé nemělo smysl 🙂 Kdo má rád zahraniční speciality, musí se jednoduše seznámit s originálem, nejen prostřednictvím kuchařských knih, ale především v autentickém prostředí. Tak to dělám já. Nedovolila bych si tady psát o něčem, co je na míle vzdálené od podstaty. Nejde ani o to někoho o něčem přesvědčovat. Zde se bavíme o benátské kuchyni a o velmi tradičním receptu na rýži s hráškem, tzv, Risi e Bisi – žádný italský web ten recept nebude podávat jinak. Tyto stránky jsou asi nejrespektovanější, tak se můžete podívat, zda se náhodou v tomto případě nemýlíte. Pokud jde o smetanu, o té opravdu v mém receptu není ani zmínka, neboť není potřeba něco takového do risotta přidávat. Máslo a olivový olej? Pro risotto je to opravdu potřebné a skvělé duo surovin. Nakonec se můžete sama podívat, jak to dělají Italové.
http://ricette.giallozafferano.it/Risi-e-bisi.html
(Část mého života jsem prožila ve Švýcarsku, kde jsme měli vlastní hotel s restaurací. Jak je známo, tam se mísí sousední kuchyně italská, francouzská, německá s tou domácí tradiční švýcarskou. Žádný restaurant tam netápe v základních a oblíbených receptech. Risi e Bisi bývá často součástí jarních menu 🙂
Uznávám, že každý má svůj vlastní názor, ale pokud jde o klasické záležitosti, tam respektuji daná pravidla. Děkuji za připomínky k mému textu a přeji pěkný víkend 🙂 Šárka
Děkuji a taktéž přeji.
🙂
Risotto jsem jedla jednou, kupodivu v české restauraci a bylo velice dobré. Mělo krémovou chuť, rozblemcané nebylo ani náhodou a bylo ochucené houbami a samozřejmě parmazánem. Jídla bez masa nebývají v českých restauracích nic moc a tak když můj masožravý muž viděl, že se v jídle nešťourám, s dovolením zajel vidličkou do mého talíře a uznale pokýval hlavou. Takže, jako vždy, záleží na kuchaři. Buď pochválit, nebo zabít.
Tohle risotto s hráškem, s vynecháním špeku a šunky vypadá také velice jedle. Sama bych se do toho nepustila, jenže, ti kuchaři! Člověk doporučí nějakou restauraci, je tam jiná směna a jednomu se dostane ohrnutí nosu. Kam’s nás to poslala!
To jsem ale od risotta poněkud odskočila.
JanaBa:
Kuchaři to mají všechno ve svých rukou 🙂 Přesně tak. A vztah k rýži také není u všech vysloveně pozitivní. Mně se kuchař dobrým risottem zavděčí, ale uměla bych být i přísným kritikem 🙂
Tak to jsme dvě.
z italského risotta mám ráda to základní,jen bílé víno,trochu vývaru,parmazán a arborio rýže a kousek másla,trošku pepře.. a pak ,to černé sépiové….
sharka.68: To já také 🙂 Milánská verze se šafránem je také perfektní. Naposledy jsem si dala v jedné zajímavé restauraci u Milána risotto s čekankou, od které čekanka chytla takovou pěknou růžovou barvu. Restaurace se jmenuje Risoamaro (rýži má v popisu práce 🙂 Na jezeru Lago di Garda dělají na jaře risotto s kopřivami a různými výhonky. Risotto, to je jako malířské plátno. Co si tam kuchař dá, to je jenom na něm a na jeho technice vaření. Proto mě ta rýže asi tak moc baví.
O tom, jak vypadá pravé italské risotto jsem nevěděla velmi dlouho, protože mě to nejak nezajímalo – když jsem byla v Itálii, dávala jsem si těstoviny, občas pizzu a ve skvělém hotelu na jedné služební cestě jsem ochutnala lasagne snů, takže jsem zkoušela i ty lasagne a na risotto nedošlo.
Rýže tímto způsobem uvařená mi nevadí – já mám ráda i kaše a nákyp:)) Můj momentální problém je v tom, že když jsem si naposledy (loni v létě) dala jedno velmi dobré (se sušenými rajčaty, rukolou a něčím), tak se mi udělalo strašně zle – protože se vzbouřil můj tehdy už zanícený žlučník 😛 Tedy bude asi trvat dlouho, než si na nějakém zase pochutnám:)) Jinak mám ráda tu voňavou směs rýže něčeho a parmazánu a maso mi v tom vůbec nechybí 🙂
Jinak Šárko, ta fotka čerstvého hrášku… ach! Miluju čerstvej hrášek:))
Dede, na risottu a rýži všeobecně je moc fajn, že může pokaždé chutnat jinak. Je jen na nás, co si do ní dáme 🙂 Já mám i italské kuchyni poměrně blízko, tak si ho dávám docela ráda a často, ale ještě častěji risotto dělám doma. Většinou na přání rodinky nebo kamarádů. Když si zastesknou, že by si ho zase někdy dali, že prý v té It bylo boží, tak jim ho pro radost a ráda nachystám. Těším se na čerstvý chřest. Bude risotto s chřestem 🙂 Jinak jaro, to je pro mě práce na zahradě. Sníh napadl tak brzy, že ještě nebylo všechno listí dole a teď se honí po všech koutech zahrady i sadu. Pejsek je nadšený a řádí v hromádkách vrbového listí a ve spadaných větvičkách. Jestli to listí někde náhodou nebylo, tam mi ho pejskem zatáhne 🙂 Kudrnaté vrby jsou krásné, ale raději bych na ně koukala přes plot k sousedům 🙂
Rizoto dělám tak, že na cibulce podusim kuřecí kousky. Když jsou měkké. pridam sterilovany hrášek s mrkví, kukuřici a jen krátce otestují.Vmicham uvařenou rýži.Na talíři posypu hojně sýrem.Ryzovou kaši, nákyp s ovocem, krupicovou kaši a pudink, to mám ráda. Každý máme své chute,co chutná jednomu, to druhý nemusí.
Vloudila se chybička, má být orestuji.
Janina, přesně tak! Každý má své chutě a dělá si to po svém 🙂
No, dovolila bych si polemizovat o tom, že jediné místo na světě kde se dají koupit na trhu skvělé mořské plody jsou právě Benátky……. Projela jsem kus světa a takových míst je spousta. Taková rybí tržnice v Barceloně, to je zážitek!
Italské risotto mi nechutná. Připadá mi jako rozblemstlá ochucená rýžová kaše. Já rýži miluju. Ke guláši, k omáčkám… Díky několika pobytům v Číně jsem měla možnost ochutnat tu pravou asijskou. Jedině ta je schopna nasát do sebe všechny ingredience a voní a není ani tvrdá ani rozvařená, prostě tak akorát. Když vařím rizoto, nikoliv risotto, protože „po česku“, tak odděleně rýži, do ní vmíchám buď houby + zeleninu oprásknuté na oleji, nesnáším kukuřici, ale dám maličký Bonduelle hrášek a přidám maso. Když zbude kuřecí např. z grilovaného nebo povařená kuřecí prsíčka… asi tak, jak popisuje Inka. A hojně sypu sýrem, akorát ne Eidamem, ale nějakým tučnějším, třeba Gouda nebo Madelland atd.
Karolíno, je mnoho krásných míst a přirozeně i rybích trhů s atmosférou a skvělou nabídkou. Jak mohu, vymetám je ráda a všechny 🙂 Fotím, okukuji, nakupuji, ochutnávám – je to radost mít moře s rybím trhem na dosah. Ale když tak přemítám, cesta na benátský trh byla vždy nejzábavnější. Časně ráno vaporettem plout v mlžném oparu širokým výstředním bulvárem světa, za který je Canal Grande označován, má prostě v sobě něco neuchopitelného a krásného. Podplouvat nejslavnější mosty a hledět na kulisy tvořené honosnými paláci … to zasáhne snad každého přímo na komoru 🙂 Pochopila jsem, proč právě tam jezdí hledat rarity vodního světa nejvyhlášenější kuchaři světa. Prý tam i znalec mořských plodů a ryb objeví to, co nikdy ještě neviděl 🙂 Mořské plody, to není jen položka v nabídce benátských restaurantů, ale skutečný způsob života a hrdosti všech Benátčanů. Krevety, langusty, mušle, slávky, zaděnky, svatojakubky, plži, přílipky, ostranky, chobotničky a sépie, humři a raci, mrštní úhoři a roztodivné ryby (nic nového pod sluncem), ale některé lasturky a potvůrky nejsou větší než tabletka aspirinu, proto si vyžadují citlivé zacházení při přípravě. To vše chutná nejlépe úplně čerstvé, proto není třeba mnoho kuchařských fines ani příliš koření k tomu, aby se vyjevily v celé své chutné kráse během chvilky na talíři. Často se vaří v páře nebo pošírují, čímž ze své přirozenosti ztratí nejméně. V Benátkách se mi líbí to jejich umění jemného kořenění. Dokonce někteří místní kuchaři tvrdí, že obligátní citrón k rybě její chuť zahubí, proto ho s rybou neservírují. Na benátském rybím trhu je také krásné to, že prý funguje bez přerušení od 5. století denně, mimo neděli. Najde se tam spoustu zajímavostí, např. stará tabulka připevněná přímo na budově rybárny, kde je nepoctivým prodejcům nařízeno, jaká smí být minimální velikosti prodávaných ryb atd. 🙂 Zdejší zajímavá nabídka ryb je také dána tím, že laguna není jenom moře s písečným podložím, ale i spousta bažin a starého tlejícího dřeva. To dává vzniknout trochu jinému podmořskému životu a rybí trh je taková pěkná výstavní síň, navíc s unikátní historickou tradicí. Mám to tam ráda 🙂
Je pravda, že není rizoto jako risotto. Vždycky jsem měla ráda tu naši českou verzi, kdy se smíchala rýže s něčím. Ale jakmile jsem objevila ty všechny různé druhy rýže, otevřely se jiné další obzory, co všechno se dá s rýží udělat. Itálie má k rýži svůj přístup a nelze mu nic vytknout. Přiznám se, že rozblemcané risotto jsem jedla jen v českých restauracích. Nepoužili správný druh rýže a převařili ji. To s italských risottem nemělo nic společného. V Itálii si rýže velice ráda dám a moje italská rodinka si zakládá na tom, když nám mohou dobré risotto připravit. Já jim vozím nasušené čerstvé hřiby a oni přidají jen rýži, svůj um a trpělivost 🙂 Bývá výborné. sama doma rýži na různé způsoby vařím dost často. Můj muž si na rýži moc nepotrpí, ale když zvolím asijský přístup, tak si ji s chutí dá 🙂 Má rád rýži kantonální, kde se vlastně ta rýže tak trochu ztrácí v moři jiných ingrediencí a koření.
Také jsem procestovala kus Číny, tak obě víme, že s rýží to v Číně dělají jinak. Pěstují jiné druhy a rýži v podstatě neochucují ničím. Nejchutnější mi přišla rýže napařovaná. Paradoxem bylo, že v Pekingu jsem se s miskou rýže dlouho nesetkala na prostřeném stole. Chodili jsme ochutnávat pekingskou palácovou kuchyni a tak na rýži nějak nezbývalo v žaludku místo. Prý se miska s rýží na stůl nosila v případě, že by žaludek neměl stále dost 🙂 A to se prostě nikdy nestalo. V Šanghaji jsem si to vynahradila. Na rýži jsem tak trochu fanatik, protože jsem se dala do úklidu a objevila poměrně slušné zásoby rýže ze všech koutů. Mám tu i francouzskou odrůdu z Camargue – červenou. Logické vyústění bylo pomyšlení na recept s rýží. Rýže s hráškem, to je jaro na talíři 🙂
Rýže na různé způsoby je takovou naší českou stálicí. A to, že k ní máme i svůj vlastní vztah, je přirozené. Ke guláši si ji také ráda dám. A také ke kuřeti na paprice 🙂 Jediné co mě mrzí, je to, že se tu stále kupuje spousta rýže ve varných sáčcích, přitom je tak snadné si rýži uvařit klasickým způsobem a dopracovat se k pěkné bílé, voňavé a neslepené rýži. Pro běžné domácí vaření upřednostňuji rýži basmati, ta mi vyhovuje asi nejlépe v kombinaci s naší českou klasikou.
Od věty „Je pravda, že…“ stoprocentně souhlasím.
Ojoj, to jsem se dočkala dloooooouhé odpovědi, děkuji, ale je pravda, že s jejím obsahem naprosto souhlasím! Varné sáčky jsem také používala, ale bylo nutné si vybrat tu správnou variantu! Některé se jíst nedaly, jiné byly vynikající. Stejně je ale nejlepší klasická příprava rýže.
Pracuji teď tak, že jsem nucena se stravovat po různých vývařovnách. Ať už jsou to jídelny u prodejen masa nebo jiného typu, vždy je jídlo takové stejné. Guláš vepřový, szegedínský, hovězí, z vnitřností…. nějaká ta plněná paprika, vepřové na paprice, nějaký ten španělský ptáček….. vše na jednobrdo, ale co už naděláme, že. Potřebuji teplé jídlo aspoň 1x denně. A přiznám se, že raději jsem si v poslední době dávala knedlík, protože ta rýže se nedala jíst. Tvrdá, nenasákavá….. hnusná. Parboiled. Až v poslední době jsem našla jídelnu, kde je rýže, která mi k jídlu vyhovuje. A já rýži mám opravdu moc ráda. Zvláště tu čínskou. Basmati je výborná a také jasmínová, koupená v SAPA tržnici. Tam je výběr typů rýže nudlí – ostatně, další možné téma na MLSOTNÍK, až oči přecházejí.
Je fajn nad jídlem diskutovat 🙂 Co člověk, to jiná chuť. Možná proto je ta gastronomie tak zajímavé, ale občas i třaskavé téma.
Je moc fajn, že se o jídlo zajímáme a není nám lhostejné, co jíme. Existuje spousta potravin, které jsem přestala kupovat a raději je oželím nebo se pustím do domácí výroby, pokud je čas. Naštěstí jsem si žačala svůj čas lépe plánovat a najednou mi ho o trochu víc zbývá 🙂
Parboiled není špatná,jsou jen špatní vařiči….já ji třeba peču v troubě..je pak nadýchaná a sypavá,k dobře udělané znojemské omačce a hovězímu, je skvělá
Vy všichni víte, že my s manželem Itálii milujeme.
Ochutnat risotto jsme plánovali, jenže k tomu bohužel nedošlo.
Zatím jsme si tam vždy dali jen těstoviny nebo pizzu.
Ale recept se mi líbí, vyzkoušíme.
Já dělám rizoto tak, že kupuju rýži Scotti, na zpěněné máslo dám cibuli a nakrájené moravské uzené. Míchám do sklovata a křupava. Pak přidám zmraženou zeleninu kukuřice, hrášek, mrkev ( kupuju váženou v Globusu ). Když vše změkne, tak přidám sladkou papriku a vařenou rýži. Promíchám a provařím. Navrch nastrouhaný sýr.
Míšo, na ochutnání italských dobrot je vždycky dost času i příště. V tom tkví kouzlo cestování. Když někde jsem a něco nestihnu, ráda si tam zajedu znovu a splním si svůj sen 🙂 Pořád mám pocit, že musím stihnout všechno najednou, ale to se nikdy nepodaří. Nyní mám takový soukromý cíl, že si vždy vypiji kávu v nějaké historií opředené kavárně, která má genius loci. V Benátkách jsem samozřejmě musela jít do nejstarší evropské kavárny Florián 🙂 Za to, že tam člověk zaboří zadek do červeně polstrovaných sedaček zaplatí za espresso na stříbrném tácku 12,5 Eura, ale může si snít o tom, že sedí na místě, kde předtím sedával svůdník Casanova či jiní velikáni 🙂 Za příběh se platí. Mrzelo mě, že jsem si tam něco fotila, ale ty zrcadlové sály fotoaparátům prostě nepřejí. Jinak si v It dávám vynikající kávu již od 1 Eura. Kdo je sběratelem zážitků, musí v Benátkách platit. Za kávu i za risotto 🙂
Takže až budete znovu v It, přeji Vám, ať se sny o dobrém jídle splní.
Ryžu síce obľubujem, ale skôr na ázijský spôsob, sypkú a nezlepenú, so zeleninou, hubami a mäskom na skus. Opražená ryža s vajíčkom a hráškom je tiež moja obľúbená rýchla záchrana. Kašičky akéhokoľvek druhu nemusím (puding a krupičnú kašu by ste do mňa nedostali), takže talianske risotto je pre mňa asi to najhoršie, čo sa dá s ryžou urobiť (okrem ryžového nákypu, to je ešte väčšia katastrofa). To už skôr rizoto na český a slovenský spôsob, presne ako píše Inka, prípadne ryžu trochu šmrncnutú tou Áziou. Preto sa aj lepivým druhom ryže cielene vyhýbam. Bohvie prečo vlastne Taliani na tej lepivej kašovitosti tak bazírujú?
absolutny súhlas.talianske rizoto a ryžový koch / tak volali naša babička ryžový nákyp/ si,ak som pri vedomí,nikdy nedam..Milujem naše rizoto-sypká ryža udusená na masle,zeleninka a kúsky mäsa.To je pre mňa dobrôtka.
A ešte: nemám rada a ani nepoužívam podlievanie kockami bujonu./bohvie,z čoho to je/
jak nemusím ty rozvařený a rozblemcaný rejžový školní nákypy, tak italská rýže mi nevadí…
km11: Já myslím, že my jsme k jídlu poněkud konzervativní. Itálie je tak rozmanitá krajina, kde si lidé zakládají na regionálním způsobu vaření a sami Italové moc rádi objevují to, co v jejich regionu nemá tradici a jezdí s chutí tam, kde to vaří nejlépe. Když každoročně trávím dovolenou s Italama a jezdíme po jejich zemi, tak až žasnu, co všechno o jídle a kulturních souvislostech vědí. Je radost sedět s nimi u stolu a uvědomovat si, jak moc jim záleží na jejich tradicích. Pizza, pasta, risotto, to je italské náboženství ve zkratce 🙂 A ještě fotbal! Je moc dobře, že jsou takoví, jací jsou. Také moc dobře vědí, že jejich kuchyně patří na ten nejvyšší piedestal a těžko ji někdo sesadí.
Naše české pojetí rizota, tedy rýže s něčím, je hodně blízko pilafu, který se vaří v různých obměnách na Balkáně a na východě Evropy. Dušená rýže s masem, kořením, zeleninou atd., tomu není co vytknout.
Rýže platí za geniální potravinu téměř všude na světě. Kdyby rýže nebylo, planetu by od hladomoru nezachránilo asi nic … Já se před rýží na všechny způsoby klaním a kuchaře nehaním 🙂
Tak tady vás asi všechny překvapím, ale české rizoto ála Inka v mém podání (bez hrášku, ale s kukuřicí a jedině s kuřetem – pečeným nebo vařeným a polechtané kari kořením) jím – ne teda, že bych se přecpala do bezvědomí, ale jím :O – jednou za dlouhý čas. A abych nebyla kamenována místními gurmetkami, jež si potrpí na přesné názvy a přesné receptury, neříkám tomu rizoto, ale kuře v rýži (rofl) (rofl) – to není nic proti ničemu
YGA: Přesně tak 🙂 U nás doma je to jednoduše rýže s něčím a vždycky to bylo a je dobré! Když mi doma zbude navařené rýže, tak se jednoduše osmahne, okoření, něco se k ní přidá a už se může hodovat. Poslední dny vařím rýži i do zásoby pro psy, takže v lednici je pořád nějaká krabička s navařenou celozrnnou rýží. Když není čas, tak se vytáhne pánvička a za chvilku se může stolovat 🙂
YGO, nyní jsem si vybavila jednu báječnou recepturu, kterou dělávala naše babi Verona. Měla kořeny lehce tažené do Maďarska. Dělávala rodinný recept – zadělávané kuře v rýži s bílým hlávkovým nakrouhaným zelím (čerstvým). Všechno se to pěkně popaprikovalo a bylo to nesmírně lahodné. Sice to byla taková ta kejda na talíři, ale v bezvadné šťávě, kterou pustilo to dušené kuře. Tento recept jsem ale opravdu dlouho nevařila a mám chuť to napravit 🙂
Recept na babiččinu specialitu by nebyl?
aido, recept by byl, ale poslední dobou se věnuji sepisování receptů tak, abych i přesně navážila všechny suroviny a popsala časy vaření i teploty. Protože jsem to jídlo nevařila dlouho, tak jsem popsala jen jednoduchý popis výše, ale recept ráda dám. Dám vědět! 🙂 A děkuji za zájem o recepturu.
Taky bych prosila receptík, třeba jenom postup od oka, zní to moc dobře…A k rissotu/ rizotu nebo naše verze rizetu: máti vaří zmiňovanou českou klasiku, na cibulce oprásknout mraženou zeleninu, přidat obrané pečené kuře ze včerejška, okořenit a nakonec strouhnout třicítku eidam. Teď mi došlo, že u nás je to vlastně vždycky jídlo ze zbytků. Já nedělám tohle, ale italskou klasiku s vývarem, bílým vínem a parmazánem. A jenom pro sebe, ostatní krémovou rýži nee…Já si ovšem debužíruju, když je to jenom pro mě, tak si udělám kastrol základního risotta a zvlášť něco k tomu – jednu dvě porce krevet a jiných mořských potvor, nebo jenom směs hřibů bez masa, nebo kousek kuřete na zelenině a rajčatech…Taky to není echt italiano, ale hlavně že chutná, ne? A někdy si dám i tu máminu rýžovou směsku a pochutnám si jako v dětství…
Minka: přesně o tom to je 🙂 člověk si to musí udělat tak, aby mu to chutnalo. Risotto podle Benátčanů je jenom navedení na jarní notu, ale není třeba kvůli tomu měnit nic ze svých zvyklostí. Co je doma, to se prostě počítá. Pokud jde o receptík na maso v paprikové šťávě s rýží a hlávkovým zelím, určitě ho v dohledné době dám. Zpracuji ho např, na můj web gurmánka.cz a poskytnu odkaz. Koho to bude zajímat, ten se může inspirovat. Moje mamka také dělala rizoto po svém a mohla jsem se po něm utlouct 🙂
Moje nejoblíbenější je rizoto podle Santnerky (syrová rýže plus všechno, co v tom chci, se opraží, zalije vodou a peče v troubě) nebo japonskou opékanou rýži, oboje ve verzi CDaZD (co dům a zahrada dají). Takže to není dvakrát po sobě stejná chuť, páč jsou v tom jiný věci. 😛 (olizovací) Podobně jako holky přede mnou, ani já nemám ráda rýži blemcavou.
Nákyp peču, dokud se nesype. Ale mnohem radši mám rýži uvařenou s trochou oleje a rozinkama, do který se těsně po uvaření zamíchají jabka – a nic víc, žádný vajíčko. Chutná mi to víc než klasickej nákyp.
Hele, Kalifornie! (sun)
ioannina: recepoty CDaZD jsou vlastně těmi nejlepšími. Z toho vycházím nejčastěji. Co doma není, to se tam prostě nedá 🙂 Mám takovou úchylku, že si pořád odněkud něco vozím, tak často k naší domácí klasice přidávám i recepty odjinud. To je zvyk ze Švýcarska, kde se vaří hodně internacionálně (švýcarsky, německy, francouzsky, italsky) – sousedé historicky ovlivňují kuchyni vždycky ze všeho nejvíc, že? A když už doma ty gastro suvenýry mám, tak je vždy nějak zužitkuji a uvařím podle jiných zvyklostí. V kuchyni se nejlépe a nejrychleji cestuje z jedné chutě do druhé a je to zábavná hra. A rýžové nákypy, to je samostatná kapitola 🙂 Někdo je miluje, druhý nesnáší. V Itálii jsem si konečně vychutnala i Arancini (rýžové kuličky plněné masovým ragú a dalším množstvím nádivek). V podstatě jsem k rýži opět získala intenzivnější vztah. Objevila jsem jeden podnik v Římě, kde tyhle smažené rýžové dobroty voněly přes tři ulice. A majitel byl sympaťák a zapředl s námi řeč a nebyl skoupý ani na odpovědi na naše dotazy. O Arancini mám info z první ruky, ale nejdůležitější je ochutnat. S prázdnou jsme neodcházeli 🙂
Výborná kulturní výměna byla, když jsem já učila jednu Španělku u nás guláš a ona pak mě u nich paellu. Mňam.
Cestování s jídlem je super i do historie. Když mě to hodně chytí, tak se při psaní nějakýho vypečenýho kousku snažím jíst tak, jak mohli jíst hrdinové. Půl roku, rok, podle toho, jak dlouho to píšu. 🙂
Hrášek je do rýže strašně prima. A kdysi jsem kápla na japonský červený fazole, tak jsem stvořila u jejich rýži s fazolema, bylo to nasládlý a zajímavý.
To musí být moc dobré, to jsem ještě nezkoušela, ty rýžové kuličky se smaží na pánvi nebo ve friťáku? Fritézu jsem už několik let nepoužila.
Marska: Rýžové kuličky se smažily v měděném hrnci ve vyšší vrstvě oleje (podzemnicového, ten má nejvyšší bod zakouření, tzn. že snese nejvyšší teploty a nepřepaluje se). Šlo by to i doma, tak jako s koblihami. Já fritézu také nemám, ale pokud by někdo dbal na kvalitu oleje a vyměnil ho včas, fritéza by neublížila. Základem je dobrý olej.
ioannina: Člověk se ve starých kuchařských knihách dozví i to, že olivový olej a parmazánský nebyl v české kuchyni žádnou exotickou surovinou a objevuje se často na seznamu ingrediencí. Ráda do starých knih nahlížím a shledávám je stále inspirativními právě tím svým moderním způsobem a respektem k dobrým potravinám. Škoda, že dneska se některými potravinami moc chlubit nemůžeme a nemáme tu příliš na výběr. Ale zrovna rýže je na trhu v dobré kvalitě a v dosti širokém sortimentu. Super jsou i asijské prodejny, kde si na dobrou rýži jednoznačně potrpí. Mějte se prima 🙂
jo,roky po válce a socialismus nám tu naši vyhlášenou kuchyni „přizabily“ … a současnost – když slyším, byli jsme na večeři v prvorepublikovým stylu,těším se až začne to hrůzostrašný líčení,jak jim předložili zadělávaný drůbeží žaludky…proč tam lezou,když o prvorepublikovým vaření nikdy neslyšeli ani o něm nečetli???
OTéčko
Začátek března na jihu Jižní Moravy je ve znamení předjaří.
http://yga.rajce.net/2017_Breznove_predjari
Poznámka: dnes ráno už bylo Apollo úplně bez ledu … (clap)
To je vidět, jaký náskok má JJM. Náš rybník je ještě zamrzlý, jen u břehů už led odtál. A včera jsem na něm poprvé zase viděla labutě, popojížděly na tom úzkém proužku kolem břehu. Ony vědí, že teď už to půjde rychle! 🙂
P.S. Erník je vtělená roztomilost! (inlove)
YGA: krásné fotky! jaro už jde cítit ve vzduchu 🙂
Vařím také rýži zvlášť, na hluboké pánvi podusím kuřecí nebo krůtí maso s cibulkou na olol, moc dobrá je do toho mladá cuketka, na kostičky nakrájená a též podušená, nerozvařená. Vařenou rýži k tomu přidám, okořením bílým pepřem, bazalkou a petrželkou. Na závěr přidám lžičku másla a opatrně promíchám. Ochutnám a případně dosolím. Sýr je na stole na mističce a každý si dá podle chuti, já tedy ne.
Marska: Jarní zeleniny a bylinek bude za pár dnů všude hojnost, tak si můžeme s rýží a pánvičkou zase pěkně pohrát. Recept zní moc lákavě 🙂
S těmi hráškovými lusky to také vypadá velmi dobře. Na cuketky si počkáme asi až na vlastní, teď jsou docela drahé – no někdy také ujedu a koupím.
Odklikla jsem se brzy, vařím také ráda rýži barevnou ale tu spíše jako přílohu, vařím ji s hřebíčkem.
Rýže je moje oblíbená příloha a rizoto si Bimbo dává asi v každé Pizerii, kterou navštívíme. Já těstoviny, on rizoto. Doma nevařím pravé italské ale pravé české. Ze zbytků pečeného kuřete, z obraného kuřecího po polévce, ale i čerstvé maso na malé kousky podušené s cibulí a následně buď smíchané s rýží, nebo v tom rýže dušena. přidám hrášek z plechovky a pravé české rizoto se hojně posype strouhaným Eidamem.
Já jsem italské risotto jedla- bylo s liškami a podruhé s listovým špenátem a kuřecím masem a mně to chutnalo. Je to krémovitá záležitost, spíš jako když do těstovin dáte omáčku, než že by to bylo jen rozblemcané (nesnesu rozblemcanou rýži- aby z ní pěkně držely kopečky- ani těstoviny). České rizoto jím taky a dělám v nemalém množství. Na větším množství cibulky udusím maso, přihodím mraženou zeleninu s kukuřicí, zasypu paprikou a nějakým ostřejším kořením a po vzájemném udušení do toho zamíchám uvařenou rýži a dám zapéct.
Ale nemám nic ani proti jednomu, ani proti druhému, protože to nemá nic společného.
Matylda: Je to tak. U italského risotta se nikdy nejedná o rozblemcanou rýži, ale je to ten škrob, co se uvolnil z povrchu rýžového zrnka a spolu s kapkou vývaru či vína a másla vytvoří takovou pěknou emulzi-omáčku, která ta jednotlivá zrnka uvařená al dente (stále s pevným jádrem uprostřed) drží pohromadě. Do správného risotta vjede vidlička a risotto udělá vlnku a hladina se za vidličkou zase pěkně zavře a uklidní 🙂
Naše rizoto je naše rizoto a v české kuchyni má také svou dlouholetou tradici. To nikdo z nás měnit nemůže. Každý národ si to s rýží dělá pěkně po svém. Já to respektuji a vlastně si tu rozmanitost užívám 🙂
Inka: pravé české je prostě naše chuť, ale hlavně je to vždy chytré využití toho, co nám zbylo. Buď kousek masa nebo rýže. Takhle se má v kuchyni šikovně hospodařit.
Já jsem si říkala, že italské risotto se nemusí setkat s velkým zájmem, ale je fajn vědět, jaký na to máme názor. Diskuse je cenná věc, a u jídla se vždycky pěkně povídá 🙂
Re: „Diskuse je cenná věc“ – Šárko, to mi povídejte, onehdy jsem se na Hadopasech (je to taková pobočka Zvířetnických stránek) setkala s velikým neporozuměním až výsměchem kvůli tomu, že mám ráda a vařím risotto po italsku. Připadala jsem si úplně hloupá.
Ale aido – znovu jsem si tu diskusi přečetla. Tam se nikdo nevysmíval tomu, že máš ráda risotto, jako spíš tam byla polemika, že není dobré zaměňovat české rizoto (které ty nazýváš ryzoto a já nepochopila, zda to myslíš hanlivě nebo v dobrém) a italské risotto – každé je o něčem jiném. A tak jedny mluvily o rizotu a ty s Sharkou o risottu a v zápalu boje jsme si ani nevšimly, že každá mluví o něčem jiném (rofl)
Yga mě předběhla… Taky jsem proletěla diskusi na Hadech a přiznám se, že nerozumím, co tě, aido, přimělo vnímat ji jako „výsměch“ a proč by ses měla „cítit hloupě“. Abych předešla možným nelibým pocitům, vysvětlím: uvozovky jsem nenapsala jako ironii, ale jako označení cincátu, a neporozuměla jsem, jestli podstata spočívala v oblasti kulinářské (nesoulad v chutích), nebo oblasti jazykové.
Jde-li o tu jazykovou, tedy označení něčeho zkomoleným názvem příslušícím něčemu jinému, pak se tady veřejně přiznávám, že nepřipravuji „hlívu ústřičnou dušenou s kořenovou zeleninou ve smetanové omáčce“, ale „svíčkovou z hlívy“. A pokud šlo o nesoulad v chutích, pak se nemohu vyjádřit, anžto pravé risotto jsem neměla příležitost ochutnat, pročež netuším, jestli by mi šmakovalo.
Ovšem ten hrášek v gurmánčině receptu … ten bych si dala okamžitě, mňam.
No, každý to cítí jinak, já se tenkrát v té diskusi pod tím zmršeným receptem cítila jak zpráskaný pes, že jsem si dovolila hájit italské jídlo, takové, jak má být, no.
Já to chápu, že u nás se jídla z rýže dělají jinak, ale…
P.S. Teď jsem se tam na ty Hady znova mrkla, i ten odkaz na Makovou panenku jsem tam dávala, ale pořád tu diskusi cítím úkorně.
P.P.S. Tu paní, t.j. Makovou panenku, vůbec neznám, nevím, co je zač, ale některé recepty má opravdu pěkné (a některé zase ne, ale snaží se, to se cení).
Jo, ještě nakonec – přijde mi legrační, jak se tady přu o risotto, když vlastně rýži ani moc ráda nemám, dávám přednost bramborám. 🙂