Krevety jsou malé mořské, ale i sladkovodní příšerky, velmi nohaté a vousaté. Potulují se ve velkých hejnech a v různých hloubkách všemi světovými moři a vodami. Zaznamenaných je 200 druhů a chuděry jsou jedny ošklivější než druhé.
Nelíbí se mi ani trochu, ale i přes ten nevábný vzhled si na nich dokáží pochutnat jak mořští, tak lidští predátoři. Co predátoři! Náš pes ani kocour jimi také nepohrdnou a rackové, straky a vůbec… ono nás bude víc.
Já dávám přednost těm z chladných, průsvitných hloubek norských vod. Je tu jedna zajímavost a to, že je to jeden z mála, ne-li jediný živočich, který ubezdušením, tedy uvařením získá na kráse.
Ten nebohý šedohnědonic nohatec se z ošklivého káčátka promění v červenorůžovou princezničku. No ano, má vousy a nějakou tu nohu navíc, ale ta barva! No ano, jedna noha sem, jeden vous tam, každý máme nějakou tu šmouhu na kráse!
Vařené krevety
Tak už jsou uvařené; jenom tak se prodávají a co s nimi teď? Slíbila jsem Verence, že ukáži, jak se loupají. Je více způsobů, ale tenhle vypadá nejjednodušeji, má jen dva úkony:
Já osobně loupu třífázově. Jdu po hlavě, kterou bez kompromisu ukroutím. Dva pohyby, ke mně, ode mne. Potom přijde na řadu ocásek, kterým lehce zatočím a jemně stáhnu z tělíčka. Buď se mi to podaří i s nohama, nebo holt musím otevřít bříško a zbylý krunýř odstraním. Zbude tělíčko.
A co s tělíčkem? Jak jsem psala dříve, nemám ráda krevety v tepelné úpravě. Preferuji teplý letní podvečer na terase, neoloupané krevety v míse, lehkou majonézu, která může být lehce ochucená česnekem, citron nakrájený na čtvrtky, nalámanou francouzskou bagetu, máslo, dobré bílé víno a domácí čtvernožce, předvádějící vzorné provedení ‘k noze‘, které jim nikdo nepřikázal. A důležitá je miska s vlažnou vodou, zakapaná citronem. Na omytí zapatlaných prstů. Když k tomu pomalu zapadá slunce, nemá to chybu.
Přece jenom má. Je to pomalé stolování, které můj muž má rád, ale já se brzy začnu vrtět. S romantikou jsem na štíru a jídlo je k tomu, aby mě udrželo při životě.
Ale i tak, jako lehký lunch mám ráda krevety na bílém chlebu:
1 krajíček chleba, trochu másla, 2 kousky salátu, 30 g oloupaných krevet, 5 g majonézy, 1 plátek citronu, 2 kousky lehce ovařeného chřestu, 1 čajová lžička kaviáru.
Také se na chleba pod krevety může udělat postýlka z křenové majonézy. Majonéza, hořčice, citronová šťáva, lžička z másla rozpuštěného do hněda, kousek nastrouhaného křenu, sůl. To vše podle chuti. Nakonec se přidá rozsekané, natvrdo uvařené vajíčko a pár nasekaných krevet.
Krevetový sendvič
A je to! Existuje více variant jak studené i teplé krevety konzumovat. Teplé já nerada, ale pokud by někdo nemohl usnout touhou po teplé krevetě, ráda nějaký recept přeložím. Na různé obrázky krevet se můžete podívat na Googlu zadáním reker bilder.
PS: Jana poslala videa – gif(y), ale bohužel mi nefungují. Tak nejdřív přidávám instruktážní video v angličtině: https://www.youtube.com/watch?v=map1gSd6QrI
A tady máte video, jak se to dělá v tom Norsku: https://www.youtube.com/watch?v=E7tqq-sdtOA
Jo, taky jsem je jedla tímto způsobem a po čase mi ty všechny končetiny a očička přestaly vadit. Vůbec, když jsme tak činili na lodi, tiše plující usínajícím fjordem. Potíž je v tom, že jsem tak zjistila, že mám na krevety slabou, ale jednoznačnou alergii. Naštěstí se nedusím, já na ně prostě začnu kýchat… 😛
A teď pár návodných otázek: Umíte loupat krevety?:)) Máte rádi obecně mořské plody na svém talíři? Co vám chutná nejvíc a v jaké úpravě? Nebo patříte k těm, kteří tyhle tvory fakt jíst nemusí a nechtějí?
Eh, a ještě jedno upozornění – dnes mi na Zvířetníku vyšel fotočlánek, fotky k němu najdete zde: http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Fotoclanek_pro_Zviretnik_-_unor2017/
KREVETY a jim podobné potvůrky jsou moc pěkným tématem. Mám je ráda, protože s nimi není mnoho práce. Nejhorší je koupit úplně čerstvé krevety tam, kde žádné moře není. Z tohoto důvodu je nejradši jím čerstvé u moře. Občas si ale koupím pořádnou krabici domů a pustím se do nich. Nejraději mám krevetový koktejl z vyloupaných drobnějších krevetek. Koktejlovou omáčku dělám s kapkou koňaku. Neloupané krevety připravuji v troubě na grilu. Až na to loupání s nimi není žádná práce. Když je čas a dobrá společnost, není kam spěchat 🙂
http://www.gurmanka.cz/2009/01/silvestrovske-krevety
Krevety znám a mám ráda. Znám je ale také jen ve studeném provedení – tedy tepelně upravené jsem snad nikdy nejedla, nevzpomínám si. Tady se prodávají mražené i čerstvé, v obchodech už oloupané (ale neoloupané se dají koupit též). Já je nekupuji ale jedni naši přátelé jich občas koupí velký balík a pak nás pozvou jim je „pomoci sníst“. Ale Jano souhlasím, že i na mne je to moc „pomalé“ pojídání, kdy se musím jó přemáhat, abych do mísy s krevetami nesahala moc často, protože mají být spíše jen na „zakousnutí mezi přátelskou konverzací“. Prodává se k nim i řada různých omáčky..
Maričko, je fakt, že loupání a pojídání krevet je společenská záležitost – vhodná k těm lenivým večerům. Aby si jich člověk pár oloupal jen tak k večerní knížce, to by nebylo ono:))
A k tomu množství – když jsem já takhle hodovala (často u Jany:)), tak bylo krevet víc než dost, takže první rychlé pojídání bylo možné, protože časem člověk „zespolečenštěl“ tak nějak přirozeně…:))
A moc pěkné to bylo jednou na lodi – večer jsme pluli po fjordu, bylo krásně, muzika hrála a my jsme loupali a jedli krevety… paráda:))
Krevetový sendvič bych si dala bez váhání, vypadá vskutku luxusně. Od mísy nohatých a fousatých potvůrek bych si nejspíš odsedla co nejdál. 😛
Hančo, já je taky radši už oloupané:))
Nádherný Mlsotník, děkuju. Všelijaké mořské potfory (na rozdíl od ryb, teď momentálně mám nějaké ne-rybí období, nevím proč) mám velice velmi ráda.
Jo a ty chobotnice, jak píšete níž, s těmi se mlátí o kameny až když jsou zabité. Na zkřehnutí ale existuje jednoduchý trik (píše o něm mj. Martha Elefteriadu) – zabitou chobotnici strčit na cca 2 hodiny do mražáku, zkřehne i tak. No, já vím, kde vzít u moře mražák, že. Ale taková chobotnice dušená na červeném víně, s cibulkou nebo šalotkou a s nějakými bylinkami, tu bych si dala hned, mňam. Jednu máme v mražáku, tak si ji snad v dohledné době uděláme. Teď přes zimu jsme na ni neměli chuť, ale jak se začíná dělat jaro, tak už by to pomalu šlo.
Co ještě miluju, to jsou olihně, grilované, jen s česnekem a petrželkou (a citrónem), to je dobrota. A slávky, na všechny způsoby. Děti se mi už smějí, že když jdeme někam na jídlo a na jídelníčku jsou slávky, vždycky si je dám.
Naopak na ústřice jsem zatím asi „nedorostla“, měla jsem je jen asi 2x v životě a zatím nevím, jestli mi chutnají nebo ne.
JanaBa.Ďakujem,veľmi pekne.Ja na dovolenke pri mori jem ich špeciality-len s krevetami som si nevedela rady,teraz si nacvičím techniku a v lete budem hogo-fogo.Jaj a ešte som nejedla homára-vyzeral na miske krásne,len som netušila ako doňho.
U nás v obchode kupujem tie maličké krevetky lúpane-robím z nich koktail/kamaratky pri prvom ochutnaní žasli a mne sa zvýšil level/Robím to takto:pripravím si ľahkú majonezu-dochutenú koreninanmi,zriedenú smotanou,narychlo ovarím krevetky,pridám na kostičky nakrájaný syr,pokrájaný grep,zakapnem brandy,zalejem majonézou,dám vychladiť.Potom ich dávam do pohárov na vysokých stopkách,ozdobím zeleným,bagetka a je to.
Moja segra je jedna z tých čo ich popisuje km11.Na dovče točí:rezen.grilované kura a palacinky.Ja experimentujem a objednavam si miestne jedlá.Niekedy mám šťastie,niekedy idem spať skoro hladna.Segra to komentuje:sa ti divím,rezňom a kuraťom sa nedá nič pokaziť
Verenko – je vidět, že se sestra poučila z krizového vývoje (rofl) a lepší řízek v břuchu než mořská potfora na talíři (protože je hnusná – (rofl) ).
No, vidíš, a já to mám naopak – radši čerstvou mořskou potforu než řízek. A na dovolenou s sebou nikdy nic nevozím, akorát tak svačinu na cestu, vždycky vše kupujeme na místě nebo chodíme do restaurací.
Tak jsem nakoukla a děkuji za diskuzi. Očekávala jsem jen pár poznámek – krevety nejsou jitrnice, ale potěšilo mě, že se debatilo/debatí, jestli teda jo nebo nee. Za mne jo. A vůbec se nedivím, že někdo nee. Já bych zase nepozřela naškrábané maso z mrtvého zvířete. Naštěstí jsme každý jiný a ta různorodost je vítaná. Hurá!
Jano, díky za příšerkologii. Hodila se mi shodou okolností dnes ráno, když jsem si to sunula v Globusu okolo čertvých ryb. Byly tam krevety šedohnědé a vedle nich tyhle růžovoučké. Už vím, že ty už byly usmrcené. Nejím tahle zvířata, protože se mi jaksi zajídá to uvaření zaživa. Když řezník bací prase po hlavě a usmrtí, tak mi to tak neva.
Mě se to také zajídá. Ale, není to zvíře, alébrž korýš a vošklivej, chudák! :)) .
Korýš není zvíře?
Podle zákona na ochranu zvířat proti týrání ne, ani třeba žáby apod., až obratlovci. Zoologicky ovšem samozřejmě ano.
Aido! Žába je obratlovec 😉
Jejda, já jsem hloupá, nevím, čím jsem myslela, když jsem to psala, nejspíš kolenem. 😉 Savci tam mělo být, omlouvám se.
Jsem si to myslela, že savci.Ale co ptáci?
Tento zákon hovoří o obratlovcích, nikoli o savcích. Takže ony zmiňované žáby tam patří také. O savcích zákon nehovoří.
I tak jsem toho názoru, že týrat a trápit jakákoli zvířata, i když to nejsou obratlovci a někomu se mohou zdát nehezká, je úchylné.
Jasně, jsem téhož názoru. A moc se omlouvám za ten včerejšek, fakt mi vypadl mozek z hlavy.
Už se totiž vidím v té Barceloně, kde zítra touhle dobou budem, tak plánuju a moc mi to nemyslí.
Alex, takhle je mi líto těch velkých krabů, kteří „plavou“ živí(aby zůstali čersvtí) ve vodě (v akvariích v rest. i obchodech)s klepety staženými gumičkou. Pak je chudáky hodí do vařící vody a labužníci jim kleštičkami rozdrtí klepeta, ze kterých vytáhnou kus masa, zbytek se nejí (nebo jen maloučko). Z velikánského kraba je tak na talíři více odpadu, než masa uvnitř. Ano, to maso z klepet je dobré, ale stejně mi je těch tvorů se zagumičkovanými klepety líto a nějak bych si je takhle v rest. jako „minutka na počkání“ nedokázala dát.
Ani já, Maričko. Když naše kamarádka v září ( to se loví) pořádá krabový večer, nosím si tam kousek kuřete. Ale sakra, kuře se také musí zabít, že jo! No nic, příště si sebou vezmu sušenky.
Vzpomínám, co jsem kdy podobného jedla: polévku z mořských plodů, výtvarně pojednaný předkrm z téhož, chobotničky plněné sýrem a smažené v těstíčku, koktejl z krevet – všechno mi chutnalo, ale nic z toho jsem si nepřipravovala sama a dokonce jsem to ani nezahlédla před přípravou. 🙂
Jo, málem bych zapomněla na suši – tam jsou taky, a jsou tam i mořské řasy. To je další moje úchylka – suši můžu v jakémkoliv množství! 😀
Mňam, jo, suši, to já můžu. Jsem si původně myslela, že syrovou nekyselou rybu nedám, ale nakonec se ukázalo, že dám.
Příšerky s fousama jsem ještě nezkoušela. Zkoušela jsem porcovaný obalovaný trubice (kalamáry) a chutnají mi, ale je fakt, že jsem je viděla až jako polotovar.
Ale na suši mi jedna japonská kámoška věnovala pakl těch řas, tak jsem je nejdřív opatrně přidávala do jakimeši, pak jsem stvořila nějaký to sušítko a nakonec, když mi už došly, jsme si s kamarádem dali „pořádné“ suši. (Shodou okolností při příležitosti hledání vodiče pro Penušku. Z těch Košic jsme nakonec Penušce kámošku nepřivezly, ale suši stálo za to.)
No, děkuji, nechci – fakt nemusím mít všechno (za syrova jím jedině tatarák, já ani nejím kyselé rybičky, protože když to není vařené …). Jo a navíc, mám takový dojem, že v suši je víc než malé množství rýže (rofl)
Ege, máš pravdu, ty syrové ryby mne na tom nejvíc přivádějí v úžas. Ochutnala jsem a to několikrát a vzhledem k tomu, že rýži ráda jsem to přetrpěla
tak si dávejte maku sushi s avokádem nebo jinou vložkou,maso v tom být nutně nemusí….
maki sushi….achjo
Vzhledem k tomu, že „maki“ znamená japonsky „zamotat, zamotaný“… 🙂
Z hlediska osvěty doporučuju stránky Báry Rektorové sushiqueen.cz, má to tam všechno vysvětlené, výrobou suši se už pár let živí (no, ona je teda spíš manažerka firmy, suši jako takové dělá její japonský kuchař).
Děkuji, zatím si vystačím s několika lety studia japonštiny. 🙂 (Plus té kultury, samozřejmě, to jde jedno s druhým, když to s jazykem myslíš vážně.)
Není to poprvé, co vidím nějaký název cílený zjevně na snoby, který vypadá asi takhle: masové kuličky ve speciální úpravě zvané „koule“. 😀 Myslím, že Japonci sami to podporují a tiše se tím na účet gaidžinů baví. Bylo by to v jejich stylu.
Jsem „zabukysta,“ teda spise „zajavorysta“ a chtela jsem se zeptat, jak to myslis, s nazvem cilenym na snoby. Maki Sushi = Sushi Roll, Sashimi je kousek cerstve ryby, Sushi je kousek ryby na ryzi.
Však právě. „Zamotané suši.“ O avokádu nebo absenci masa ani ťuk. 🙂
https://www.albert.cz/recepty/maki-sushi-se-zeleninou
Mořské potvory jím a velmi ráda, leč většinou jen v zemích původu. Což momentálně znamená, že je většinou nejím. 🙂
Moc jsem si je užila v Norsku – JanaBa má pravdu, severské krevety jsou strašně dobré a ten chlebíček, co je na fotce… takových jsem snědla!:)) Navíc tam mají i čerstvého uzeného lososa a takovej uzenej losos v tmavé housce se spoustou zeleného salátu zakápnutý citronovou šťávou… to je svačinka! 😛 (to je olizovací:))
Jinak množství tepelně upravených potvor jsem jedla, když jsme žili na Taiwanu (ach!:)) Tak jsem zjistila, že existují i sušené krevety, které jsou úžasné nejen do čínské smažené rýže, ale třeba i opečené s trochou česneku pod čínské zelí – to je skvělej teplej doplněk rýže a ryby.
V teplé podobě jsem jich spoustu snědla v Barceloně, protože fideuá s mořskými plody (něco jako paella, ale místo rýže jsou nudle) je pro mě nezapomenutelná pochoutka. Achich, kdypak já si zase nějakou tu potvoru dám? 🙂
sušený krevety prodávaj v Sapě….
pro ty, co si neradi lemtaji prsty: krevete se zapichne vidlicka do briska, odrizne hlava, a nozem projede pod krunyrem po telicku, aby se sloupnul. nohy upadnou samy pri tom pohybu. za ocasek se muze vzit a snist, nebo se ocasek taky odstrci nozem.
(zvlast kdyz se delaji scampi na cesneku :P, tak ocenim nezavanejici ruce 8) )
Ahoj Jano! 🙂 Jo, v nejhorším to tak taky umím, ale to je pro mě vhodné tak na tři velké v paelle… jinak bych umřela hlady, než by se mi to povedlo:))
Tak z mořských plodů já jenom ty krevety po chorvatském způsobu (oprásknout na másle s hodně petrželky) a smažené kroužky ze sépií … jinak mne nic jiného neoslovilo. Třebas takový chobotnicový salát, který miluje Jeník, tak ten se mi vyloženě … nechutná. Navíc v poslední době představa chobotničky v jídle je stejná, jako představa opičky v jídle, neb chobotnice jsou velice chytrá zvířata a kdo viděl její oči a má trochu citu, ten pochopí … proto jsem vždycky přítomnost chobotnice u našeho mola zatajila, neb švagr by ji zas sežral … (shake)
Ege, jíš hovězí a vepřový?
No jím – ale jim nekoukám z oka do oka, kdežto té ulovené chobotnici jo.
Navíc, když jsme zabíjeli prasátko, tak to bylo v podstatě docela humánní – nejprve střílkou mezi oči, až upadlo do bezvědomí a pak podřezat tepnu (vykrvácení je prý velmi laskavé umírání – jsem slyšela). A víš, jakým způsobem se zabíjejí ubohé chobotničky?! Na Jadranu?!! Já to párkrát viděla a děkuji, nechci …
A mezi námi, ten opičí mozek ze stresovaných opic (neb je prý chutnější) si taky odpustím, i kdyby to byla mana nebeská. Prostě není maso jako maso …
tak umlátěj je o kameny,aby se daly sloupat a změkly…. hele,ty krávy maj tak nádherný voči…a jsou chytrý a prasata taky, jsou to inteligentní zviřátka… to si nesmíš tak brát,to by jsi se nenajedla…..nebo byla vegetarián… no,co se opičího mozku tejče- viděla jsem jen tu scénu v tuším 3.díle Indiany Jonese..ne to bych taky nejedla.. tedy v tomto servírování, i když opice já nějak nemusim ani živý…mozečky telecí i vepřové jsem milovala… teď si dávám králičí,když seženu v Globusu hlavy.
Ygo, sama víš, že tvůj přístup není striktně logický, ale je naprosto pochopitelný a já ho vlastně sdílím.
Sama mám dost problém s masem (etický), ale nějak jsem si řekla, že pokud se člověk k zvířatům dobře chová, dokud žijí a zabije je no, ohleduplně (cítíte, jak blbě to zní?), tak tedy ještě ano. Snažím se nakupovat maso jen v naší farmářské prodejně, aspoň doufám, že tím nepodporuju kruté velkochovy. (Já vím, taky alibismus) Ale stresovat zvíře, protože je pak chutnější, je zvrhlost.
to souhlasím…ale zase Dede, tvrdá chobotnice se jíst nedá ..tak ti nevim…
No právě – tvrdá se jíst nedá a měkkost chobotnice získáš tím, že s ní zaživa mlátíš o skály! Takže radši nejím a nemyslím si, že by to na funkci rostlináře mělo nějaký vliv (rofl) . A navíc – těch chobotnic je v Jadranu už žalostně málo.
Nedá a studená taky ne. To pak vypadá a chutná jak gumová rukavice…, bych pravila souhlasně s Betty MacDonaldovou. 🙂
Z podobnýho důvodu bojkotuju veškerý halal maso – podřezávají zvířata při vědomí. Viděla jsem, jak poráželi králíka, a stačilo mi. Kráva umírá dýl. TO už pro mě je týrání a to si do žaludku nedám.
BTW. Košer je to samé, stejný postup, jen se to jinak jmenuje. Ale kolegové, kteří se zabývají welfare, tvrdí, že to zvíře o tom vlastně neví a že je to citlivější než normální klasická česká porážka. Nevím, jestli je to pravda, jen tlumočím to, co jsem slyšela.
V Řecku jsme absolvovali opulentní večeři po jejich způsobu, celou z mořských plodů.Bylo to krásně připraveno a jeden nevěděl co dříve vybrat. Takže mořské plody ano ale raději odborně připravit po místním způsobu. Ty chutě jsou pak nenahraditelné. A k tomu třeba dobré řecké víno.
(d)
Tak tohle opravdu není můj šálek kafe.
Mořské potvory nejím.
Kdysi na zájezdě v Itálii jsme dostali k večeři právě zmíněné krevety s bramborami.
Jak jsem viděla ty očička a fousy, tak jsem to pusy nedala. To prostě nešlo.
Snědla jsem jen suché brambory.
Krevety miluji a nechci si je loupat sama, požaduji loupané. Mám je ráda teplé, onehdy jsme se Šárkou měly napůl předkrm v jedné přípardubské restauraci a bylo to moc mňam. Miluju mušle a nechutnají mi chobotnice. Naopak mi chutnají ústřice. Řasy jsem ochutnala jako salát minulou sobotu a teda jo, to můžu taky
to jsem ráda, že ti wakame chutnalo, jen ti fakt závidím, že máš k němu jen 10 minut cesty….
Mušle mě nechávají chladnou – když jsou součásti mořského hemžení třeba na pealle, tak je sním, ale samotné je nevyhledávám. 🙂
jedla jsem je jen jednou, v koktejlu a to jsem ještě nevěděla, že to jsou krevety. Myslela jsem, že jím mandarinky. Nemusím mít všechno. Nejsem zkrátka in.
Maruško, jsi svá – proč bys měla jíst něco, o co nestojíš, když se tomu můžeš vyhnout?
Pár lidí by se taky divilo, kdyby viděli, jak se opatrně vyhýbám i velmi krásnému uzenému… když já uzené prostě nerada, no:))
Aaach, to sú muky na ráno, toto! Na monitore krevetkový chlebíček, na stole chladnúca káva s jabĺčkom… Morské potvorky môžem, ale k čerstvým sa u nás proste nedá dostať, ideálne je dať si ich pri mori vždy, keď je príležitosť (nikdy som nepochopila rodinky/páriky, ktoré prídu na dovolenku na grécke ostrovy a dva týždne tam futrujú špagety so syrom, hranolky a kečup, a to fakt, ešte aj v dnešnej dobe, odpozorované na poslednej dovolenke). Na krevetky sme po určitú dobu chodievali do istého švédskeho nábytkového reťazca, za pár šupiek sa tam bol dostať veľký pohár varených nelúpaných s majonézou a citrónom, ale myslím, že toto hodovanie už našej nehodnej cieľovej skupinke (SK) zatrhli. Lúpali sme ich tak nejak intuitívne, podobne ako je tu opísané, najprv dole hlavu, potom chvostík a potom vylúpnuť obsah zo zvyšku pancierika. Nožičky sme neriešili, keď sa nejaké priplietli. Inak krevetky a ďalšie kôrovce po uvarení sčervenejú preto, že teplom sa zničí bielkovinový film, ktorý majú na povrchu panciera a ktorý prekrýva karotenoidy priamo v ňom. Bielkoviny sa varom denaturujú ale karotenoidy zostanú stabilné. Preto sú živé našedlé a ubezdušené červené. Čomu som ale nikdy neprišla na chuť sú riasy, nemusím ich v žiadnej podobe.
Miluju mořské plody i ostatní potvory…slíknout je umím, nevadí mi teplé ani studené,hlavně když je z nich pryč střívko…kočkám kupuju švédskou Garnelovou Bozitu, jsou v ní krom krevet i tělíčka mušlí, Noriska je po mě, dokud má v misce,futruje….asi to je jedinej důvod,proč závidím někomu moře…(mořské plody,potvůrky a řasy na talíři vždy čerstvé)
Miluju krevety s česnekovým přelivem a nebo s troškou chilli,mám ráda kraby, humry, chobotničky i sépie na grilu, miluju ústřice s malinovým octem, slávky na víně, ančovičky pražené,mám ráda bisque…wakame,i pražené řasy se sezamem…má to jedinou chybu, ta moje láska – nemáme moře, takže čerstvé si užívám jen tehdy,když s ek němu dostanu a sama, protože lidé v mém okolí se i po tolika letech tváří jako v posledním díle Slunce,seno….
Teda Sharko, já bych s tebou jela k moři hned! Spoustu věcí, které popisuješ jsem sice ještě nejedla, ale slintám tu jako Pavlovův pes 😀
ale jedla, kdybys viděla,jak si debužíruju a můj výraz,tak bys to zkusila:-D
tak Lído,kam vyrazíme?
No, zatím jsme někde v Kalifornii. Tak kam dál..?
k moři, do nějaký přímořský hospůdky…
To je jeden z důvodů, proč bych k moři jela. Slunce, pláže, mraky lidí, plavání….. to mi nic neříká. Spíš jen tak posedět někde na skále a koukat na to množství vody, dýchat vzduch a přemýšlet si. Ale ryby a mořské plody miluju. Ústřice s malinovým octem jsem teda neochutnala, stačí mi zastříknuté limetkou. Slávky a mušle na víně jsou úžasné, krevety od těch malých v krevetovém salátu až po ty obří s dipem nebo marinádou, na grilu nebo oleji… a takový humr! Hned bych si něco z toho dala.
Chobotničkový salát miluju, chobotnici na grilu také, jen nesmím vidět tu přípravu. Pak malé drobné rybičky grundle, obalené v mouce a osmažené do křupava. Sépiové kroužky i sépie plněné a grilované, k tomu všemu dobrou měkkou bagetku….. Jdu si dát ten zbytek salámu.
Mořský potvory můžu, ale mám radši, když mi je někdo uvaří. Jinak můžu vlastně všechno z moře vytažený 🙂 Mušketýr by podotkl, že v Číně jedl mořskou okurku a tenhle zážitek si už teda rád odepře.
No ,jo, jednou jsem ji viděla, ležela na písku jako vyvržený vorvaň a já myslela, že je to , však víš, co.:-)
Takže, taky by mně asi nevábila.:-)
Matyldo,jak jsi decentní,u nás se sumýšům říká mořské hovno (pardon) (chuckle)
Tak jasně – navíc jsem přesvědčená, že ono nejen tak vypadá, ale i chutná – prostě zvíře, které filtruje dno moře se vším všudy, nemůže chutnat jako mana nebeská (nod)
každé jídlo má své příznivce a odpůrce, některá bych nepozřela..to si nasadím do hlavy tu myšlenku,kterou jsipopsala a prostě ne..mě se ekluje hmyz, to bych spíš dala toho sumejše:-D, ale jen od těch,co ho umí připravit…játra a ledvinky jím taky,přes ně se taky filtruje skoro všechno… 😀
Milá Sharko, s tebou se tak těžko polemizuje – když ty jsi přesvědčená, že to, co jíš ty, musí nutně chutnat i ostatním … A větu „Ale mně to nechutná!“ nebereš v potaz (rofl) (rofl)
ale beru,ale ať ji Ege říkají až to ochutnají…ne když to do huby nikdy nedali… já taky u něčeho řeknu,děkuju nechci…ale nemám ráda, když se nad tím někdo ošklibuje a dělá různé ksichty a vydává citoslovce typu blééé….a přitom to nikdy neochutnal. Ale proto to prostě nemusí být nutně hnusfuj, ale stačí říct, děkuju-nemám odvahu. A pokud ochutnal, tak může přece v klidu říct – děkuju,nebudu…již jsem to zkusil, ale nezaujalo mne to nebo nechutnalo mi to.. a víš, že je toho Ege dost,co nejím a co mi nechutná:-D