Narodilo se nám v rodině miminko. Holčička. Co o ní vím? Vlastně nic – snad jen, že je to nejkrásnější holčička pod sluncem, samozřejmě:)) Ne, zatím ji neznám, takže momentálně jsem zvědavá hlavně na ten vějíř možností, který takové děťátko obklopuje.
Četla jsem jednu knížku, ve které žila byla v řece obluda, který byla téměř nepřemožitelná. Když se hrdinové onoho příběhu snažili dopídit, kde je zdroj její moci, tak s úžasem zjistili, že obluda je živa ze síly možností, z příležitostí. A to byl důvod, proč šla především po dětech.
Dospělí už svým vývojem vyčerpali či zmařili většinu možností, které po narození měli a většinou pracují na tom, aby ještě do konce života o pár dalších přišli. Opravdu využít a proměnit svoje schopnosti a potenciál – komu se to pořádně povede? Kdežto děti… ty ještě mohou být skoro čímkoliv! Hlavně ty novorozené:))
Přemýšlím o tom, co jsem ze svých možností proměnila já. Můj první dojem byl – nic! Když jsem se virtuálně pleskla za ucho a začala přemýšlet, tak jsem připustila, že pár by se jich našlo. Ale mnohem, mnohem méně, než bych si přála! No a pak se ozval ten hlásek, který si člověk nosí nedobrovolně v hlavě a jedovatě poznamenal: „A kdo za to asi může, co?:))“
Ale pak mi došlo, že se na to zase dívám špatně – podle hesla, kdo za to může. To je úplně hloupý přístup! Já to musím vzít, jak u toho dítěte, byť moje momentální spektrum možností je už notně prořídlé. Prostě se musím koukat dopředu. Co ještě by se dalo stihnout?:))
A tak se dnes ptám nás všech: co ještě byste rádi stihli, jaké možnosti přivedli ve skutek? Jistě máme touhy, které už jsou mimo naše možnosti, ale pevně věřím, že ten vějířek uskutečnitelných máme opravdu každý. Zkuste si udělat takovou malou vnitřní inventuru! Zaškrťte záštiplné hlasy výčitek a podívejte se na své možnosti s nadějí a dobrou vůlí. Možná budete překvapeni, jak pestrou kytici uskutečnitelných idejí dokážete uvít!:))
Naše malá Katrin:))
Nebyla jsem tři dny u počitače a tady se zatím opěvovala malá Katrin. Dede asi jsem neviděla krásnější holčičku. Moc ti, znovubabičko, gratuluji a prosím tě babičkuj i za mne, mne tohle naprosto minulo. Ten úsměv malé Katrin je opravdu andělský. Ta její tvářička s dulíčkem vyzývá k políbení. A ne jen k jednomu. :* (inlove)
Jinak jsem začala psát o životních příležitostech a bylo to příšerně dlouhé. Tak to možná pošlu jako samostatný článek.
Pošli! (wave) A děkuju 🙂
Budu jen opakovat totéž co předřečnice, je ti opravdu velice podobná, Dede. 🙂
Ať jí ten šťastný a spokojený úsměv vydrží celý život.
Děkuju, milá Abyt! 🙂
Malá Katrin je nádherné miminko.Přeji ji šťastný,krásný a spokojený život.Vnučka má tříměsíční holčičku,jsem tedy už prababička.V naší rodině je převaha mužů,s dcerou se těšíme,až budeme nakupovat šatičky a sukničky.
Páni, milá Janino, ty jsi už skutečně o kus krásného života dál – tak si pravnučku báječně užij (inlove)
Milá Dede, gratuluju ke krásné holčičce. Přeju jí rozumné sudičky 😉 a ať své příležitosti využije tak, aby byla v životě spokojená a šťastná. A ať vám všem dělá samou radost.
Děkuju moc, milá Pavčo 🙂
Občas mi tahle nepěkná otázka vytane na mysli a první, co mě napadne, je, že jsem v životě prošvihla všechno, co se dalo, tím, že jsem někdy udělala/neudělala tohle a támhleto. Před lety mi to nehezky vmetla do tváře moje máma, úplně mi tím vyrazila dech a dlouho mi trvalo, než jsem to dokázala hodit za hlavu a uvědomit si, jak je tenhle pohled zrádný. Každou chvíli svého života se nějak rozhodujeme a jdeme dál, zažíváme někdy kromě těch pěkných i horší období a nepěkné chvíle a svádí nás to, abychom si říkali „kdybych já tenkrát udělala/neudělala …, bylo by to teď mnohem lepší“. Ale co my víme? Třeba by to bylo lepší, ale mohlo by to taky být mnohem horší. A tak nemá cenu moc se ohlížet a filozofovat, coby, kdyby, ale prostě jít dál, rozhodovat se podle svého nejlepšího vědomí, najít si (skoro) ve všem něco pěkného a občas si udělat radost. A jednou za čas si třeba splnit sen, když to jde. Netrápit se něčím, co evidentně nemůžeme ani trochu změnit. A nějakou tu svou celoživotní nesplněnou touhu, kterou asi máme každý, uklidit do koutečka, vytahovat ji jen vzácně, se shovívavým úsměvem, a zase ji rychle zahnat zpátky.
A gratuluji k vnučce. Je krásná. Takhle krásně se usmívající „čerstvé“ miminko, to se hned tak nevidí. Tak ať má dobrý život!
Tapuz, hezky řečeno, podepisuju.
To je nádherné sluníčko – spokojená Katrinka
Boožatkoo, jak še to ušmíííváááá
😀
(h)
Svět běží dopředu. Můžu dumat o paralelních světech a paralelních příležitostech. Je to dobré cvičení pro hlavu. Ale když člověk dopřemýšlí až do důsledků, zjistí, že nic se nemění. Jinou cestou ke stejnému konci 😀 Není to vlastně psina ?
No, když pro člověka je právě ta cesta dost důležitá, ne? 😀
Přeju spoustu správných rozhodnutí malé holčíčce s krásným úsměvem.
Děkuju, milá Leo! 🙂
Pěkný článek, pěkně napsaný. I diskuse je moc pěkná!
Jo a miminka je moc krásná (jak se hezky směje), je vidět, že je spokojená.
Aido, máš pravdu – diskuze se moc povedla, mám radost 🙂
Jsem přesvědčená, že ZMAŘENÁ příležitost neexistuje. Nevyužitá? Taková možná ano. Každá situace však člověka někam posune, a může se tak stát východiskem k něčemu žádoucímu a v důsledku mnohem lepšímu, než co se nabízelo.
I kdyby byl takový přístup pouhou neopodstatněnou berličkou, co na tom. Když mi můžou život usnadňovat brýle, plomby, kloubní implantáty, hole… Netuším, čeho ještě budu moci v životě dosáhnout, už jsem daleko za polovinou, ale poslední slovo jsem ještě neřekla.
Zato Katrinka je na počátku cesty. Kdybych byla sudička (chuckle) , nepřála bych jí život bez překážek, ale aby dokázala ony překážky přetvořit v odrazový můstek nápomocný k dosažení cíle.
MaRi – moc se mi líbí, jak bereš „berličky“. Vždyť k tomu právě jsou, aby nám pomohly, ne? Sama berlička za člověka nic nevyřeší, je to jen pomůcka. A když funguje… 🙂
No – já jsem slyšela, že jsou 4 věci, které nelze vzít zpět: kámen, který jsi už hodil;slovo, které jsi už vyřkl;čas, který už uplynul, a příležitost, kterou jsi promarnil.
Ale obvykle přijde příležitost ještě jiná, takže málokomu se stane, že promarní příležitosti všechny…
Člověk promarní každý den plno věcí a nejsou to jen příležitosti, třeba jen nechá uplynout čas bez snahu v té době cokoliv rozumného udělat. Dokud má pocit, že na ty rozumné věci je ještě dost ČASU, tak o promarnění neuvažuje. Ovšem když ho ten ČAS začne s uplynulými roky tlačit, když se ho začne nedostávat… to už o promarnění uvažuje. 🙂 Jinak ty čtyři zásady znám a jsou pravdivé. Jen se občas, aspoň někdy dají okecat. Naštěstí 😛
Milá Dede, moc Ti přeju to krásné a usmívající se miminko, je to prostě úžasný dar, co si budem povídat. A budeš sledovat, jak roste, jak se mění v ženskou – a že jsou holčičky sakra jiné než kluci, to poznáš. Moc vám všem přeju, ať jsou všichni v pohodě, zdraví a ať se mají navzájem rádi.
A k těm příležitostem – ono snad nemá cenu brát si síly naříkáním, co by, kdyby. Já to nikdy nedělala a ani teď nedělám. Vím, že holt občas člověk udělá něco, za co by po čase dal pár facek, občas ho nějaké jeho rozhodnutí zanese tam, kam vůbec nečekal, na druhou stranu možná kdyby udělal tehdy něco jiného, byl by… kde by byl, kdo ví? Radši žít život co mám, pevně ho držet v rukách a netrápit se zbytečnými kdyby.
Teď se mám dobře. Měla bych se takto, kdybych se předtím neměla (v něčem) špatně? Když bude zase něco zle, není to právě odrazový můstek k dobrému? Nešla jsem jednou cestou, šla jsem jinou. Možná jsem udělala chybu, možná mne právě tato cesta nakonec zavede dál. Nikdo z nás neví, jak by to „kdyby“, které vypadá líp, ve skutečnosti dopadlo. Takže žádné naříkání, vychutnávat si to pozitivní, přijmout to negativní. A jít dál s hlavou vztyčenou.
Dede, gratuluji k vnučce!
Popravdě příležitost, kterou člověk nepoznal, ho netrápí. Něco jiného je, když člověk vědomě něco opustil, třeba ze strachu, třeba proto, že si nevěřil, nechal se přesvědčit…
Já jsem kdysi chtěla moc a moc být veterinářka. Rozmluvili mi to naši ve spolupráci s mým tehdejším trenérem na jízdárně (kterého jsem děsně obdivovala). „Jsi malá, nemáš sílu na velká zvířata a takhle skončíš akorát v masokombinátu“. Tehdy to byla pravda. Ale pak se situace změnila. Někdy mě napadá, jaké by to bylo, kdyby??? Ale netrápím se tím, to ne.
Kdo ví, po čem jednou sáhnu na univerzitě třetího věku? 😀
DEDE takhle si plánuju studovat na univerzitě třetího věku historii.
Třeba zrovna po té veterině, jako Alex. 😉
Upřímně ale řečeno, Dede, ta škola je tak hrozná, tak hrozně těžká, že jsem ji i vlastním dětem (a dětem kamarádů) rozmluvila; já tam tehdy šla, protože jsem netušila, co to obnáší. Kdybych se mohla rozhodnout znovu – ani náhodou! No, nakonec jsem se k tomu svému, tomu, co mě baví, taky oklikou dostala a jsem ráda.
Zmařené příležitosti, hm. Člověk ví, že se rozhodl, jak se rozhodl, protože v dané chvíli a s danými možnostmi neviděl jinou cestu. Pokud to bylo nejlepší rozhodnutí, jakého byl v dané chvíli schopen, proč toho litovat? Líp to tehdy udělat stejně nemohl.
Užírat se otázkou „co jsem mohl/a mít, kdyby“ je tak trochu pro zhýčkance, kteří měli vždycky všeho dost. Ti totiž nemají nikdy dost a pořád koukají, co by kde sehnali lepšího. 🙂 A v zásadě jim proteče život mezi prsty.
Co mi doopravdy umí vadit, je, když dětem likviduje možnosti jejich vlastní rodina. (Teď s takovými dětmi pracuju, asi si to budete umět jen těžko předsatvit.) Například – dítě má neskutečnou 3D představivost, je velmi manuálně zručné a má nehoráznou paměť. Krom toho je taky dyslektik. Rodina na něj kašle, „protože on se stejně nikdy číst nenaučí“. (Že u takhle nadaného děcka je srovnání té dyslexie věcí několika málo let, protože zrovna tohle děcko přirozeně touží po poznání, to už jaksi… Když ona je to práce! Když on zlobí a vzteká se! Když jim se nechce!)
No a to se mi právě líbí na tom projektu, kterého se účastním, že se vyhledají takovéhle děti a ta šance se jim prostě dá. 🙂
A podobně jako ty, Dede, se koukám na docela malé děti a říkám si: teď můžeš skoro všechno. Teď záleží jen na velkých kolem tebe, aby tě nezaškrtili dřív, než stihneš vyrůst. Tak se, človíčku, snaž.
Tak ať vám mrňa roste co nejlíp a ať umíte vidět, v čem je dobrá, a nejste nikdy příliš pohodlní jí pomoct v tom, v čem dobrá ještě není.
Tahle usměvavé a spokojené miminko jsem dlouho neviděla, je nádherná. Hodně radosti a štěstí vám všem
Milá Dede, moc Ti přeji tu překrásnou vnučku. Časem uvidíš, jaké štěstí je mít doma holčičku. pro babičky je to hotové dobrodiní,hošíci jsou milí a odvážní ale ženský element dělá rodinu kompletní.Krásně si to užij! (h)
k tomu se připojím – a Dede, která sama měla dva syny, si holčičí miminko bude užívat poprvé… moc jí to přeju, taky si myslím že holčičky jsou fajn!!! (h)
pozor, ne že by kluci nebyli (i když to jsem zas nepoznala já), ale… no holčička je prostě holčička, princeznička…. (inlove)
Jsem zvědavá na holčičku, moc! Tiše doufám, že se v mém světě objeví i tvor mající afinitu k pastelkám a zvířátkům… 😛
Dede, holčička má tvůj úsměv. Výraz v té usměvavé tvářičce je tvůj, bylo to první, co jsem v ní viděla. Takže do třetice všeho dobrého může dojít i na
pastelky a zvířátka.
Gratuluji!!
Dede, Katrinka je kouzelná! Samozřejmě JE ti podobná, to musí uznat každý. A má dolíčky!!!!! Miluju děti, kterým se dělají dolíčky! (inlove)
Máš pravdu! Já ten ďolíček málem přehlédla 😀
Jedno OT. Velké díky Petrs01 za tip na „mokrý ručník“. Včera jsem si o něm tady na Dedeníku přečetla, hned ho našla na netu (v cenách od 170 do 300kč 😉 )a objednala. Dnes ráno přišla z pošty SMS, že mi vezou balíček. A protože stejně prší, nešly jsme s Indy na procházku, ale proháněla jsem ji s balonkem po zahradě. Když přijelo modré poštovní auto, vítala pošťáka jako mokře blátivá koule. Okamžitě jsem ručník rozbalila a použila. Je to skvělé! mám opět kolii s bílýma tlapkama 🙂
Regi, tiež ma to včera od Petry zaujalo, je to tento alebo iná značka? http://1url.cz/5tRIj (Dede prepáč prosím za OTéčko, ale psici v tieto dni po každej prechádzke kvapká čierna voda/riedke bahno z bruška, labiek, postroja…)
Jo, je to tentýž, jen v jiném e-shopu.
Odkaz by nebyl?
Ano, taky prosím odkaz! 🙂
K reklamě na Dedeníku:
Nevadí mi sdílení odkazů, když má někdo s něčím dobrou zkušenost, ať už jde o výrobky nebo služby. 🙂
Vadilo by mi, kdyby se někdo pokoušel prostřednictvím Dedeníku něco prodávat.
http://www.zvireci-potreby.cz/nobby-speed-dry-extra-savy-ochlazujici-rucnik-66x43cm-p7564
Fakt to funguje tak, jak se tam píše. Jsem jen zvědavá, jestli to v tom pouzdře nebude po nějaké době nějak zatuchlé.
Díky moc!!!
Po vytření psa byl ručník samozřejmě černý, ale šel docela jednoduše vymáchat ve vlažné vodě.
Ďakujem! (wave)
Nebude. Teda nikdy jsem jej nezkoušela skladovat déle použitý, ale to snad nikdo. Jo, občas hodím do pračky, ale!!! BEZ AVIVÁŽE! Ale když se vám to povede, časem se ta aviváž z toho vymáchá, jen to nějakou dobu nebude moc ono.
Jasně, že když nemohu spát – což je u mne mimořádka – přemýšlím o tom, kde všude jsem ve svém životě udělala chybu a co jsem měla udělat jinak. Pochopitelně lépe, po boji jsem generálmajor. Co jsem mohla zkusit a nezkusila.
No jo, jenže pak se mi usíná ještě hůř! 😀
Hm, výčitky bych taky uměla, jen mi poslední roky došlo, že je to úplně k ničemu. Takže když s tím začnu, vím, že potřebuju nakopnout 😛
Přesně tak. Nemá se cenu trápit coby, kdyby.
Dede! To přece není třídenní miminko!!! Tady vypadá už na pár měsíců. A jak se usmívá!!! Ta se teda povedla, Katrinka jedna!
K těm zmařeným příležitostem – tak já nevím, tady toho moc nevymyslím. Má filozofie je Pozdě plakat nad rozlitým mlíkem – tudíž se nijak zvlášť nezamýšlím nad možnostmi, které jsem nečapla za pačesy. Co už včil, že – už je to pryč, tož proč se tím trápit. A navíc já nikdy nepoznala, že toto je ta šance, která mi změní život (rofl) – nebudu nakonec ten bájný šťastný člověk (chuckle) ?!!
Ygo, ty máš kliku, protože máš kořeny vrostlé tak hluboko do té vaší moravské země, že tě udrží, ať už by tvoje horní poschodí napadalo cokoliv 🙂 Ano, myslím si, že jsi šťastný člověk (inlove) a se smyslem pro humor! 😀
Dede, gratuluji k takovému štěstíčku. Ať je zdravá, chytrá a šťastná! A Vy, konečně po té smršti chromozómů Y, máte konečně holčičku 🙂 .
Díky Alex!
Jo s tou holčičkou… čteme teď s Patrikem Hrubína – říkadla a básničky. Patrik je miluje a já si je po troše osvěžení už zase pamatuju 😀
Jen se tiše bavím nad představou, že Hrubína objeví naše genderově postižené aktivistky. No vždyť si vezmi třeba tohle: „Holky lezou za kamna, že je zima náramná. Ale správný chlapec, nepoleze za pec.“ 😛 To je sexismus jak hrom, ne? (rofl)
Dede, to je tak krásná holčička! A jak se usmívá! Moc ti přeju to babičkovské štěstí -teď už dvojnásobné. Užívej si to, jak nejvíc můžeš, ono to strašně rychle uteče. Tak babičkuj ze všech sil, protože tohle je ta nejkrásnější příležitost, ta se nesmí propást!
Lído, máš pravdu – Patrikovi je tři a půl a co legrace si spolu už užijeme! Všechno ho baví a pokaždé, když přijede, tak jen koukám, jak zase vyspěl. 🙂
Přitom je teď v tom brutálně upřímném věku, je úžasné ho poslouchat:))) A má velkou představivost, takže jsme pořád jednou nohou někde… jinde:))
Dede, ta sa krasne usmieva :).
A kto je vlaste Katrin? Tvoja vnucka, neter, alebo co?
A k tym prilezitostiam mudry citat uz neviem od koho:
9/10 mudrosti je byt mudry zavcasu.
Bohuzal, clovek je vecsinou mudry, ked uz mu je to prd platne
Aha, uz viem, Katrin je vnucka, ale od ktoreho syna? 🙂
Od Andyho – druhorozená:))
Este k tomu kupaniu domacich zvierat.
Pre Benyho, pesika mojej svokry ( tchyne), bola najvecsia potupa umyvanie zablatenych labiek a bruska. Po kazdej takejto procedure zaliezol v kuchyni pod rohovu lavicu a aspon pol hodiny „sa nezhovaral“ 🙂 .
Zato Minko prvy vodu miloval. Medzi jeho oblubene cinnosti patrilo vliezt do umyvadla, lovit a chlemtat tecucu vodu. 🙂
Raz som sa kupala vo vani „kopcom“ napustenej vodou a Mraukoslav sa vehementne dozadoval, ze on chce ist ku mne.. No dobre, tak pod. Mraukos vyskocil na okraj vane, lenze dostal smyka, a cely aky bol clupol ku mne. Nato sa splasil a silou-mocou sa snazil dostat z vody von. Nuz co, odniesli si to moje kolena. Tie skrabance stali za to 🙂 .
Dede, gratuluji k tak nádherné vnučce. Ať je zdravá a v životě ji čeká hlavně to dobré.
Co bych ještě ráda stihla? Vychovat ze svých synů slušné lidi. To by mne zajímalo, jestli mi zbyde čas ještě na něco 😀 .
Už Ti zbyl. Kdyby si jen jednomu člověku na světě pomohla, bylo by to jako bys po mohla všem 🙂
Zrovna tuhle dovednost děti opisují od svých rodičů. Od obou stejnom měrou. Ono se to jinak než každodenním příkladem moc naučit nedá. 🙂
JJ, řekla bych, že pro tebe platí totéž jako pro Matyldu – jen si ještě podstatně dýl počkáš, protože kluci jsou prostě ještě malí 🙂
Dede, ta je ale krásná 🙂 . Jako vyžehlená a asi se jí něco moc hezkého zdá, když se ze spánku usmívá.
A k otázce – jejda, těch zmařených možností bylo… ale těch využitých taky. A je jasné, že už nezažiju všechno, nepodívám se všude, nepřečtu všechny knížky a neudělám všechno, co bych ještě chtěla. Takže zkusím aspoň něco, co bude přinášet radost mně i druhým (ale nenechám se zneužívat), a zkusím to udělat tak, aby toho bylo co nejvíc. Prostě žádný složitý recept. Normální život.
Regi, normální život? Řekla bych, že to je hodně šťastný koncept, když se to člověku povede (wave)
Myslím, že neustálým ohlížením se na někoho jsme zmařila spoustu příležitostí, hlavně těch pracovních. Teď se je usilovně snažím najít 🙂
Katrin je hezká holčička a umí si obhájit svoje- bude to silná osobnost. Patrika nejspíš otráví, že zatím s ní nic není, ale do roka a do dne bude všechno jinak 🙂
Tak pro mně si matka jednička,o ostatním ani nemluvě. To ty jsi silná osobnost a opora rodiny,myslím, že to stačí pro život. Ostatní je nadstandard. (h)
Matyldo, nějak mám dojem, že MaRi má pravdu – to byly příležitosti nevyužité, ne zmařené. Místo nich jsi šla jinudy a udělala další věci, třeba vychovala děti 😛
Ale neboj, teď se ti uvolní ruce a kdo ví, jaká příležitost čeká za rohem:))
Milá Dede, malé Katrin tu chu´t k jídlu vůbec nevyčítej. Naše starší Petra byla na tom podobně, takže po roce skoro jen plného kojení vážila 15 kg.Taky se dokázala hlasitým řevem projevit, jakmile měla malinko hlad. A ve věku 6 týdnů dokázala vyplivnout dudlík až ven na chodník a z hlubokého kočárku, jelikož z toho dudlíku neteklo mámino mlíčko.Buď šťastná, že je Katrin takto nenajedené mimi. Vzpomínám na naši vnučku Adélu, která až do skoro 7 měsíců trpěla kojeneckou žloutenkou. To dítě bylo stále jak vyžle a na to, aby se pořádně najedlo, nemělo dost sil. Bylo to hodně velké zoufalství pro mamku Věrku i oba rodiče. Dodnes pětiletá vnučka jí jen velmi málo a ještě ve 4 letech ji učitelka v mš dokrmovala, aby vůbec něco do ní dostali.
LENKO, JÁ JÍ TO NEVYČÍTÁM, JÁ MÁM RADOST, PROTOŽE JE TO DŮLEŽITÉ:)) JE PROSTĚ VELKÁ – A NA TO NEJSEM ZVYKLÁ, MOJI KLUCI BYLI OBA PODSTATNĚ MENŠÍ (wave)
Dede, nebít, prosím, ale já v ní vidím něco z tebe.
Tečko, já bych se nebránila, jen nevím, jak by to znělo Anie (chuckle) Já jsem momentálně šťastná, že je to zdravé mládě s velkou chutí k jídlu – teď zrovna je to to nejpodstatnější:))
Ale stejně, děkuju! (angel)
Jasně, celá babička. A co Ania na to?! Ať se poučí u mne:
Když se narodila Terezka, tak hned druhá myšlenka byla (po té první, že mám absolutně nejkrásnější miminko) „Bóže, jiní si porodí princezničky a já miniaturní tchyňu!“ (rofl)
Ygo, to je strašný, to se vůbec nedá vydržet! (rofl) Miniaturní tchyňa je bomba! (rofl)
Však ty jsi do ní jistě vložila mnoho jiného. 🙂
Ygo, člověče, nechej toho, já se nemůžu v práci řehnit nahlas! Já si zase řekla: Kluci? Jo, pánbůh ví, co dělá, co já bych dělala s holkou 😀 .
Ygo, miniaturní tchyňu???? ty seš prostě ůň !!!!!!!!!!
Tak ještě jednou nebít, ale trošinku, malinko O.T.
Něco na těch miniaturních tchýních bude.
Když ukazují na fotkách celou rodinu prince Williama, tak když jsem viděla první fotky malé princezničky, okamžitě mi připoměla královnu. A čím je starší, tím je jí víc podobná.
Musím kouknout 🙂
Ygo, ty zase perlíš! (rofl) (rofl)
musím si to rozdeliť.
1. Malá je užasná-ten úsmev a jamka na tváričke…Roymýšľali ste o čom sa asi zdá bábätku tak čerstvému?
2.Fakt malá Charlotka Windsorská je presná kopia starej Betky W.
3.No a od rána rozmýšľam o mojich zmarených príležitostiach.Pár som ich našla,Ale po dlhšom rozmýšľaní by som asi konala rovnako.Nejde ísť len sebecky za svojim,jeden/jedna/ musí brať ohľady na svoje okolie a plniť si povinnosti.A nakoniec,ak to vo Vás je,viete sa realizovať a dosiahnuť uspokojenie i inak.A myslím si,že som to dosiahla,a tak len s úsmevom si občas spomeniem,že som nešla žiť inak ,inde ,s iným….Ale čo ma mrzí je,že som sa prestala venovať jazykom/veď už na čo/…
A teraz realita behám si v sanitke po pacientoch,jedujú ma,trápim sa pre nich,teším sa,keď sa im polepší,ľutujem ich keď to s nimi ide dolu vodou…
A teď k tvojí otázce o příležitostech.
Jsem ráda, že jsem jednu svojí příležitost nepropásla. Že jsem po letech dokázala uvěřit v lásku a našla odvahu znova vstoupit do manželství.
Za svého druhého manžela Petra jsem vděčná osudu.
Že jsme se potkali.
Doufám, že si spolu ještě dlouho budeme užívat naší společné lásky cestování.
Doufám, že budu mít ještě příležitost se radovat z dalších vnoučat. Samíka mého prvorozeného vnoučka miluju, ale věřím, že mi bude dáno milovat ještě další vnoučata.
A kdyby to tak byla vnučka……….
Míšo, to je moc krásné vyznání – a já ti lásku tvého muže moc přeju. A jemu přeju tebe – taky to vyhrál! (inlove)
DEDE moc ti gratuluju k vnučce a přeji, aby vám rostla Katrin do krásy a ve zdraví.
Co říká na sestřičku Patrik ?
Těší se a má radost – na jedné straně. Občas propadá nejistotě na straně druhé. No, zítra do toho vpadne naplno a prostě bude mít sestru 🙂
Dede, doufám že rodina Tvého syny byla dost prozíravá, aby Patrika na příchod sestřičky a ztrátu jeho dosavadní jedináčkovské pozice řádně připravila. Pamatuju se velice dobře, jak velice plačtivě a překvapeně reagovala na ztrátu zcle jedinečné a hodně pevné pozice první „dámy“ reagovala naše Adélka. Dodnes se Adéla dokáže urazit, jakmile je věnována pvětší pozornost její malé sestřičce Majence. Ta ztráta prvorozenectví je pro některé děti opravdu tvrdá,pokud nejsou oprvorození na příchod sourozence dlouho, trpělivě a fakt s rozmyslem připravováni.Přeju malému Patrikovi, aby jeho ztráta prvorozenosti nebyla k pláči, ale jen k neustálé radosti.
Dede, no ta je roztomila. (inlove) Ale predevsim ten siroky, stastny, dobrosrdecny usmev. Jako by se ji zdal krasny sen.
Nejspíš se jí zdá o jídle (chuckle) Ale díky, pro mě samozřejmě krásná je (inlove)
Dede, tvá babičkovská poznámka mne hlasitě rozesmála. Malá je moc krásné a patrně zdravé a správně dravé mimi,takže její rodiče se o ni bát nemusejí.
Krásne, vyžehlené, usmievavé bábenko máte Dede! O jej vážnom vzťahu k jedlu už si písala a ten jemný úsmevček tiež o niečom svedčí (inlove) No, možnosti… Jak prichádzam do rokov, mám pocit, že som využívala skôr bočné uličky, ktoré mi zostali, než že by som rozvíjala to hlavné, čo ma baví a čo by mi asi išlo najlepšie. Lenže ono sa to len zdá, že možností je nekonečno. Obmedzujú nás nielen naše danosti, teda či máme na niečo talent alebo nemáme, ale aj prostredie, áno aj výchova a potom je tu ešte jedna zákerná vec a to načasovanie. Koľkokrát možnosť nemôžeme využiť lebo sa naskytne v čase, keď sa proste musíme postarať o niečo iné. Ženy majú v tomto smere ďaleko viac obmedzení, ako muži, stále sa očakáva, že sa postarajú (o muža, deti, rodičov, osamelých príbuzných, zvieratká, atď.) a prispôsobia. Takže dnes už to vidím tak, že z tých nepreberných možností nakoniec každému ostane akási úzka ulička, ktorá ho dovedie tam, kde je teraz a s ktorou si musí poradiť, ako najlepšie vie. Vyrovnaní a pohodoví ľudia majú to šťastie, že si to pekné nájdu vo všetkom. Nespokojenci sa stále za niečím ženú a nikdy to nedohonia… Koniec filozofického okienka na ráno (chukle) Moc objímacích medvedíkov a mooooc možností malej hviezdičke! (hug) (*) (hug)
Milá Km, napsalas to přesně, jak to cítím – děkuju tu za to! 🙂
A děkuju za přání pro hvězdičku (inlove)