Onehdy jsem si uvědomila, že moje hlášení z poslední doby se týkají jen Karamelky. Jako by Světluška ustoupila do pozadí nebo byla moc hodná. Ani jedno z toho není pravda.
Pokud hulákám na Karamel, Světluška celým psem naznačuje „vidíš, jak jsem strašlivě hodná?“ a stojí mi vedle nohou, zatímco Karamelína nahání na poli havrany nebo se naprosto marně snaží dohonit zajíce. Ovšem ve chvíli, kdy upadnu do krátké spokojenosti, se zdrží někde na poli a vyhrabe tam obrovskou jámu, takže jí následně umývám od bahna i hlavu.
Nedávno Světluška vykazovala jasné známky bolesti zad (nebylo to poprvé, takže jsem byla docela klidná a jen si sumírovala v hlavě, kde mám potřebné léky). Na pohovku jsem jí pomohla – no, sedák má ve výšce hlavy, takže na výskok nahoru se musí odrazit pořádně – a ven dostala na záda pláštěnku podšitou flísem. Venku pobíhala, ale nesprintovala, a já jsem se nechala ukolébat tím, že bolesti zad nejsou zlé a přece jen je docela v pohodě. Klid mě přešel ve chvíli, kdy se na tom šíleně rozbahněném poli v něčem vyválela i s tím oblečkem.
Bahno se na ni lepilo i při pomalejším pobíhání, takže moje kacířská myšlenka, že nebude špinavá, se ukázala být jako naprosto mylná. Jediné čisté místo bylo pod popruhem na břiše.
Doma jsme obě psice umyli a odeslali si lehnout, aby uschnuly. A najednou Kačka strašně zařvala. Šla kolem ložnice a jedním okem nakoukla. Ložnice byla zasněžená. O Kačku se pokoušely mrákoty, protože tam ráno vyluxovala. Bližší ohledání odhalilo roztržený pelech plněný drceným molitanem (přísahám, že to už nikdy neudělám a použiju lepší náplň). Kačka se zcela automaticky osopila na Karamel, která s ukřivděným výrazem drtí jen proběhla a zmizela.
Vtom se zpoza rohu vynořila ještě navlhlá Světluška. Molitanová drť z ní jen pršela a jelikož se na vlhký dlouhý kožich nalepila velmi trvanlivě, vydržela opadávat celou cestu po schodech až do obýváku v přízemí. Uklidila jsem schody, kuchyni a obývák, Mušketýr se pokusil obrat Světluch a Kačka se vzteklým ječením zametala ložnici.
Eskapády naší dámičky někdy překvapí 🙂
Dede: Také vás dokáže vaše (téměř) vždy hodné zvíře překvapit?
Trixie naštěstí hračky neškube, má nejraději nohaté (třeba svoji chobotnici), ze kterých se snaží vytřepat duši 🙂 Jediné co škube jsou kartóny, ale i tady je vybíravá, různé krabičky musí mít určitou tvrdost – ani moc měkké, ani moc tvrdé. Kupujeme dva druhy pizzy. Jednu pro Trixie schovám na trhání, o té druhé vím, že není ta pravá, krabice je moc pevná.
Bílá Sadie jako mladá milovala pískací hračky. Vrhla se na ni, lítala s ní po zahradě, pískala si jak diva a pak se posadila a vypreparovala pískadlo :). Pak s hračkou ještě nějakou dobu lítala, z některých vycupovala náplň, některým „jen“ utrhala končetiny. Ale během několik dnů ji hračka přestala bavit(no už z ní stejně moc nezbylo) a „chtěla novou“. Kupovala jsem ji je v „dolarovém obchodě“,nebo na velkých slevách (do zásoby), protože jí bylo jedno jak hračka vypadá, jak je velká, hlavně, že pískala. Házela jsem ji je do její vedlejší zahrady, aby se tam sama nenudila. Ovšem časem to přeci jen bylo vyhazování peněž a přestala jsem ji zásobovat(naštěstí povyrostla a už ji hračky tolik nebavily). Trixie naopak pískadlo v hračce nemá ráda vůbec. Když jsem ji např. koupila tu chobotnici v obchodě jsem si ani nevšimla, že má pískadlo. Nabídla jsem ji Trixie, ta se na ni vrhla, stiskla jí břicho a chobotnice píškla. Trixie se lekla a hačku pustila. Nabídla jsem jí ji znovu, jak pískla, pustila ji. Tak jsem chobotce pískle vyndala a dírku zašila. Trixie nejprve váhala, ale když zjistila, že už hračka fakt nepíšká začala jí radostně třepak chapadla a od té doby je její nejmilejší.
Zrovna takový polštář měl náš první pes Alf. A měl ho několik let, až jednoho krásného dne jsem přišla domů a pes seděl uprostřed molitanové drtě. Tak nějak tušil, že není všechno v pořádku, proto ke mně neběžel – seděl na místě, mocně vrtěl ocasem a vířil kousky molitanu kolkolem. (rofl)
Denis pelechy neničí. Ale překvapit tento poměrně hodný pes dokáže, ne že ne! Jako dnes, když jsme procházeli kolem malého parkovišťátka, kam přijíždělo auto. Navedla jsem ho stranou, aby nepřekážel, ušli jsme už notný kus cesty, pes za mnou – ohlížím se a zjišťuji, že není, že se sprintem vrací k autu, které mezitím zastavilo a vystupuje z něj slušně oděná dáma. Užuž jsem viděla, jak příšerně zabahněný Denis na ni skáče, v posledním okamžiku jsem zařvala. Neskočil. (whew) Pak se ukázalo, že víc než paní ho zajímá fena cestující v kufru. (rofl)
Je vidět, že jsem spíše nepsí a tím pádem čtu v textu v první řadě jiné věci – doufám, že jde o text aktuální a tedy že Kačka již zvládá i tyto akční situace 🙂 Držím palce na akční rekonvalescenci za hojné asistence akčních pejsek 🙂
(wave)
😀
No, a teď si představ rozškubaný pelech, velikosti pod dva dalmatiny…
Rony měl období, kdy škubal všecko, co jen trochu zavánělo molitanem. Když už to vypadalo, že ho to přešlo, dostali na zahradu půl vyřazené molitanové matrace zašité v pevném potahu. To bylo radosti, když se mu podařilo rozepnout knoflíky a celý ten patnáct centimetrů tlustý kus molitanu skoro metr krát metr, naškubat na kousky vhodné k plnění plyšových hraček 😮
… jsem myslela, že nám na zahradu spadla lavina 😀
Bony ani Gweny nejsou destruktivní. A když, mají vkus dámy. Pudlík si ke zpracování odnese nějaký kvalitní kousek oděvu (celkem asi čtyři za celou dobu) a Gweny se pokusila vyhrabat lepší pelech uprostřed koženého gauče. Téměř úspěšně. Rozhodně zanechala nesmazatelné stopy 😀
To by mě zajímalo, jak jsi tu zahradu uklidila 🙂
Hrablem na sníh. Je to nástroj užitečný i v létě 😀
Jo, to jsem se přistihla taky kolikrát – jako by hodná Berry ani nebyla… přitom Berry je a hodná? No, jak kdy:)) někdy bych řekla, že má prostě podstatně lepší PR 😀 (vztahy s veřejností:))
Berry totiž velmi často dělá to, co Ari, jen v mírně menším rozsahu a s mnohem nevinnějším kukučem, když se na to přijde.
Pokud jde o sbírání vnitřností z hraček, tak je to u nás bohužel na denním pořádku a já už trochu rezignovala. Vždycky těm dvěma kozám slibuju, že příští hračka bude z ostnatého drátu, ale pak vyměknu, protože Ari ty pískací tak miluje! Jenže neexistuje pískací hračka, která by odolala zubům dvou vlčič, které se o ni přetahují… tak uklízím ten vatelín, či co to je a nacházím ho všude.
Jinak svinčík na podlaze začne v plné míře dnes – po celonočním dešti, který zatím neustal je u nás už „kopno“ – tedy bílo-bahnito skvrnito a špinavým psům se už prostě nevyhnu. Včera jsme to ještě zvládli:))
Kam jsme se to dopracovali, když o trochu menší pošuk v podstatě znamená hodný pes? 🙂
K reálnému pohledu na svět? 😀
My plujeme bahenními koupelemi už pár dní. Takže noční slejvák, který ráno přešel v drobný vytrvalý déšť pomalu vytahuje do trávy ZELENOU barvu 😀 heč 😀
A konečně jdou uklidit ho.. která zamrzla
Dříve se mi honily hlavou hlubokomyslné myšlenky jako sundat radlici, nasadit mulčovač, sudnat, nesundat, zabetonovat trávua pod. 🙂 , což mne odvádělo od myšlenek na odpolední prasopsy. Dnes už prožívám vše opět naplno s ohromnou nechutí k polím a zajícům. Nenávidím zajíce, nenávidím zajíce….! Stěžovala jsem si Páji, že se Conislavě vystěhuje mozek po spatření zajíce, Pája mne však uklidnila, Yorinka prý TO dělala celý život. Jsem teď už fakt šťastná, příčinou jsou geny a s tím nejde nic dělat. 🙂
Hlavní je si všechno zdůvodnit. Ale Mařka jdoucí do pozdních středních let už se o podobné nezajímá
U nás kočky docela dobrý, tam nevím, že by (kromě škrábadla, které je na to určené, něco zničily). Nicméně děti se tahaly o velkého bílého tygla (ano, je fakt velký až obrovský, má dobře metr dvacet délku a když se položí, hlava ční dobře do půl metru výšky) a milý tygl nevydržel a rupnul. Teda jen trochu, v podpaždí, ale stačilo :). Uklidili jsme, a že tedy tygla zoperujeme a zašijeme. No komedie hadr, co si budem povídat. „Přece ho nebudeš šít zaživa?“ zděsili se oba dva. Takže šup pro paličku na maso, tygl dostal jednu uspávací do hlavy, pak honem honem zašít – aby se mezitím nevzbudil, jasný, ne? – a pak tygra pěkně z té paličkové narkózy probrat. No, zabavili jsme se nadlouho (i včetně úklidu tedy).
Jo, to je dobrý 🙂 Snad bys tygla neoperovala zaživa?
Dětem nevadila ta palička? 😀 Hlavně, že tygl operaci zdárně přestál 😀
U nás když neleje tak prší a trpaslík už neví, co by. Pořád čekám na to, až nastane to částečné protrhání oblačnosti, co slibujou 😛 Potíž je v tom, že odpoledne musíme jet do Hradce a když se mi teď venku příšerně zmaže a namočí, tak to nestihneme do odpoledne dát do pořádku. Tak si holt hledáme zábavu doma… (whew)
S paličkou se muselo opatrně, toť se ví. Tygla jen přispat, nezabít!
Jo, jak jsou doma zavření, to je na pytel. Nicméně mi zdárně předali své bacily, takže teď ležím v posteli a léčím virozu, včera mi bylo fakt blbě. Tak uvidíme, co bude dál. To je ale pokaždý, když přijedou naprskaní, že to od nich chytím. Prd vydržím, zdá se :).
Dětské bacily jsou zákeřnější než dospělácké, to je známá věc.
Šmánkote, to jsou dneska perly !!! 🙂
Jak perly, tvrdá realita. Nikdy jsem nebyla tak často a hnusně nemocná, jak když Honza chodil do školky. To se mi i dr. na ORL smála, když mě viděla ve dveřích – sedřený nos, krhavé oči, teklo mi i z uší. Kdyby v té době dělali casting do nějakého hororu o zombících, tak bych se ani nemusela maskovat a určitě bych dostala roli 😉
No vidíš,že z tebe byla perla. 🙂
Foto OT:
Minulý týden při vyhlášení smogového poplachu v Brně, jsem šla tuto hrůzu vyfotit z Babího lomu, z rozhledny,
http://dig.rajce.net/Na_Babi_lom
Ani mi Alex nemluv. Brno je poslední dobou šílené. Ulice, kde pracuji, je rozkopaná, bahna po kotníky. Ten žlutý nádech kolem Petrova… ale kdepak, městská zadarmo nebude, panáčci, na nás je smog krátký. Ach jo.
Do Brna se mi v tomhle počasí fakt nechce.
Tak včera jsem se dívala na dokument o brněnském Avionu od arch. Fuchse. Opět jsem nad Brnem plakala. Co to je s tím městem a s těmi radními. Ach jo. Přála bych Brnu lepší časy.
Přitom potenciál by mělo, ty bývalé fabriky by se daly skvěle využít… a kde nic tu nic. Je mi taky Brna líto. Má krásné části, ale také opravdové vředy.
Naštěstí takové zážitky nemám (myslím roztrhané pelechy apod). Za to písku, hlinitého prachu, jehličí, listí, mrtvé myši, ptáci nebo posekanou trávu, toho si užívám až až. V létě jsou stále otevřené obývákové dveře na zahradu. Ale už jsem si zvykla a zachovávám klídek. Soužití se zvířaty tyhle „komplikace“ přináší. Říkám tomu „čistá“ špína. Je to z přírody, ze zahrady. Za to když přijedu se psem z Brna, tak ji málem šamponuju.
U té čisté špíny mi kapku vadí, že třeba písek křupe pod nohama. Mrtvolky obvykle dokážu udržet mimo dům a posekaná tráva- je holt posekaná tráva. na jemných chlupech kavalírů drží obzvlášť dobře.
Tak chudák Světluška za to nemůže….ale na matku se asi Kačenka ječet neodvážila (chuckle) .. hele,dělaj to i kočky…měl ajsem takovýho ještěra z Sanu-Babu prodejny, dostala jsme ho jako dárek..byl plněnej korálkama (jsem si myslela), rejže to nebyla.. byl těžkej a jak se to v něm přesýpalo,mohl měnit způsob ležení. Jednou jsem došla domů a v předsíni byl staženej ještěr, vypadal fakt jak mrvej…a kolem něj malá plážička…ty korálky, byl mořskej písek….kočky ji poctivě roznosily do kuchyně,do obejváku….pláž jsme měl azaloženou všude…luxovala jsem to dvě hodiny… ale kdo zabil ještěra netušim..myslím si,že to byla Pitina a pomocníky byly malá bíloflekatá a želviny.
Já jsem se na tu trhlinu koukla a řekla bych, že to nebyla promyšlená likvidace, prostě se chtěla vytřít a jak hrábla, tak to škubla… ale když už ta drť z toho tak hezky lítala, tak proč to nevyužít, že 🙂
Na druhou stranu, aspoň sis s pískem užila to, co já mám standardně- mně sem písek a hlínu nanosí psice s kocourem na tlapkách 🙂 i když teda ne v tomhle množství…. 😛
Chacháá – stažený ještěr na pláži! U nás Erník stáhl z kůže celého koně – a že byl pěkně napěchovaný. Naštěstí to byl „jen“ vatelín – nevěřili byste, kolik se ho vleze do takového malého koníka. Ta kůže se tu povalovala skoro rok, než jsem ji vyhodila – byla totiž už dost nechutná a prát jsem ji odmítla (rofl) .
Můžeš nějak blíž definovat velikost toho koně? Představila jsem si děsivé věci 🙂
Koník docela malý, ale toho vatelínu byly dvě kabele … teď každou malou dírku se snažím hned zapravit (pokud na ni dojdu). Jinak, pokud je pes někde zašitý a strááááášně tichý, okamžitě startuju – to zase páře nějakého plyšmoně či vykusuje oči, čumák, uši, ocas … teď má tři zánovní a s těmi si smí hrát jen pod dozorem. Jakmile dojde na jejich úpravu, zasahuju a zabavuju … ostatní jeho hračky vypadají, jako veteráni vietnamské války …
Naše psice hračky obvykle netrhají, ale pokud se jim už podaří vyrobit do plyšáka dírku, dokážou s vytahaným vatelínem neuvěřitelné věci 🙂
Pelech jednou roztrhala Nessy – záviděla ho Penušce, tak jí ho zničila. (Radosti aklimatizujících se útulkáčů.)
O hodně horší tóčo bylo, když Nessy rozhryzala mně 15 let rozehrávanou dřevěnou zobcovou flétnu. To jsem fakt myslela, že ji zabim.
Jé, Kalifornie! Fajn, v reálu je akorát tak šedivá deka, Kalifornii beru.
No, jsou chvíle, kdy jde psovi o život….
Tak to náš Fousáč nic netrhá a neničí.
Je to hodnej kocourek, ale je to čorkař.
Nic,co se týče jídla,před ním neobstojí.
Včera jdu něco odnést do kuchyně. A kdo stojí na lince a okusuje párek. No náš Fousínek.
Syn si tam připravil věci na vaření.
Rýži, zmrazenou zeleninu a párky.
No a Fousínek si je rozbalil a začal okusovat.
Syn měl štěstí, že jsem přišla včas. Jinak měl vegetariánské rizoto.
Zase jsem v Kalifornii.
Kdyby kocour žral tu zeleninu, vyděsila by ses, že je nemocnej 🙂 Takhle je to vlastně v pořádku 🙂
koupila jsem v pondělí domů dva květináče kočičítrávy-šáchoru, byl v akci za polovinu…vrhli se na to,jakoby rok nežrali…. tak uklízím vyblitý hromádky chlupů nebo slin s trávou…z 30cm dlouhých krásných šlahounů,jsou cca 6-8cm krátké drny…
Sharko, ani nevíš, jak jsem šťastná, že tyhle záležitosti si Oriáš odbývá venku.