Nejdřív jsem se tvářila, že tu nejsem. Pak jsem se zapřela všema tlapkama. Když mi bylo jasné, že osudu neujdu, tak jsem prostě ztratila kosti. Zkuste si nosit do vany bezvládný chlupatý pytel, ha! Jenže na paničku si nepřijdu. Pokud jde o mytí, je prakticky maniak!
Mohla za to obleva. Nejdřív se ze sněhu stal led, potom břečka, a nakonec nastoupila doba bahnitá. Panička naráz ztratila touhu chodit kolem řeky a stala se vyznavačem chodníků. Jenže dnes jsme obě potkaly kamarádky a zatímco paničky povídaly, my pejsci jsme prý tu louku zryli jako divočáci.
„Bahno máš až na zádech!“ pravila panička. „Hop do vany!“ To tak, ještě si plést vlastní bič! Najednou jsem zaslechla, jak v předsíni zamňoukal Merlin. Ještě jsem nestačila ani vztyčit uši a ozvalo se hromové: „Ať tě ani nenapadne!“ Panička do toho povelu vetkla nejmíň šest vykřičníků, protože jsme si obě vzpomněly na to samé.
Ale to jsem fakt byla ještě malá! Obahněná jsem stála ve vaně a ze sprchy na mě zrovna cákla voda. Venku zamňoukal kocour. Vyletěla jsem z vany a notně zředěné bahno letělo se mnou. Tedy částečně, protože úplně nedokázalo držet tempo.
Stopy po blátě, které mi nestačilo, však přesně ukázaly, jak jsem vyběhla po schodech do patra, po koberci do ložnice a pak přes postel až k prádelníku, na který Merlin podle vyskočil. O ten jsem se aspoň opřela tlapkama, když už jsem na kocoura nedosáhla. Jak já jsem vám štěkala!
Panička… no, přežila to. Já kupodivu taky. Asi proto – jak pravila, že byla nejdřív v takovém šoku, že mě nedokázala zabít, a když douklidila dům, tak už prý na to neměla sílu.
Musím říct, že ta vzpomínka měla takovou sílu, že jsem poslechla ty vykřičníky. Nakonec to i stálo za to. Panička mi totiž zahojila dušičku růžovou náplastí. Eh, taky máte rádi šunku?
Přeju vám krásnej chlupatej den a příští týden zase na shledanou:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, pořad Svět zvířat, 2017
Dnes je otázka naprosto nasnadě: Jak je ochotna strpět koupání vaše zvěř? Mají svůj způsob, jak proti koupání protestovat? Nebo si to někteří dokonce užívají? A co zajímavé příhody z natáčení?:)) Jako když mi utekl ze sprcháče antibakteriálním šamponem namydlený Daník? 😀
Dede, až doteď jsem si myslela, jaká je Rozárka prudce vzorná holčička, a ona takhle zlobí s koupáním. Naší kerryci a i český terrier měli všichni hodně jemnou srst, bahno se na ně děsně lepí, takže na každodenní skákání do vany při bahnitých sezónách byli zvyklí, i když moc nadšeně nikdy nevypadali. Ale zase se kolikrát stalo, že i po skončení bahnité sezóny jsme po vycházce hledali psy po bytě a chudáci vzorně seděli ve vaně a čekali na osprchování nožiček.
Denis se za svůj téměř osmiletý život koupal ve vaně asi dvakrát, poněvadž za á se neválí v hnusech a za bé strakáčí srst má poměrně slušnou samočisticí schopnost. 🙂 Krom toho do koupelny vede cesta přes ložnici a do sprcháče přes schody do prvního patra, což je poněkud nepraktické, jestliže ze psa odkapává bahno. Mimochodem viděla jsem v rodinném domku tzv. psí sprcháč hned za vstupními dveřmi. Jak prozíravé! Náš případ to ovšem není, takže my sprchujeme zvěř venkovní hadicí anebo, když teplota klesne pod nulu, myju psa v lavóru s vlažnou vodou. 🙂 Na utírání ale nemá trpělivost, odchází předčasně a musí být nekompromisně volán k pořádku.
Jo, to máte jako my:))
Po psím sprcháči zatím marně toužím… (wave)
Máme taky psí sprcháč, bohužel ne hned za dveřmi, ale na druhém konci baráku v prádelce – na druhou stranu máme v hale takovou retro podlahu (rofl) ze sekaného mramoru (nebo jak to nazvat – prostě kusy různobarevného mramoru zalité v betonu do velkých dlaždic), tak tam se nějaká ta šlápota ztratí. Ale sprchový kout pro psa je vážně bezva – kór když ho pro sebe zabral Jeník (rofl) – je totiž opravdu prostorný.
(rofl) Ygo!! Tak Jeník? (rofl)
Dede, omlouvám se, že jsem to nezaznamenala, ale velká gratulace k zbrusu nové vnučce. Přeju Ti, ať si s ní užiješ spoustu krásných chvil. A samozřejmě zdraví, zdraví, a ještě jednou zdraví, maličké i mamince.
Toro, není třeba se omlouvat 🙂
Máme pořád radost a s Patrikem se těšíme, že ve čtvrtek konečně naše malé Káčátko uvidíme… (inlove)
Dede, tak jsem si představila Rozárku, jak – napůl zabahněná – vesele honí Merlina po byte 🙂
O tom, jak Trixie děěěsněěě nesnáší koupání jsem už psala. Fakt chudinka trpí a musím ji k hadici na zahradě dostrkat či prostě nějak vší silou poponést. Problém je, že jak ona ze sebe dělá balvan,já se chechtám (fakt pohled na nás musí stat za to)nemám ten správný fortel a celá „atrakce“ chvíli trvá. Trixie to taková dobračka, že na křivdu co se jí děje ani nekňíkne, natož nějak zavrčí. Ale jakmile ucítí vodu na hlavě(nejprve ji miskou jen tak poleju), už ví, že nemá cenu se vzpírat, že prohárla 🙂 Ale ta radost pak, když na ní pak hodím ručník, řeknu „OK“ a pustím ji. Ví, že je koupání konec ! Líta po zahradě, válí se v trávě(a já rychle přiskočím a dotřu ji břicho)a je táák šťastná! Naposledy takhle „trpěla“ někdy v červnu a už by potřebovala další, tak se na to asi brzy přichystám.
Přiznám se, milá Maričko, že inspirací mi byla Matylda a její smečka – já si zabahněné zvíře nepustím dovnitř, dokud není obstojně čisté – ano, nacházím pak hromádky písku na podlahách, ale nemusím malovat 😀
Tak zrovna dnes aktuálně. Conislava mi utekla do rozmlázganýho pole, jasně, že za zajícem. Nervy v zadeli, doma sprcháč, to bylo žlutohnědého bor/delu, držela, věděla, že je zle.Teď se dosušuje v chodbě. Jenka je paní opatrná, nezdrhá a chodí jak baletka, pokud ji CončaTonča nesvede k běhu do pole ale i tak běží sotva do 50 m a maže zpátky. Koupání strpí obě, rády se pak suší na gauči do deky. 🙂 Jenka u každého zásahu do její osobnosti ujká, uj,uj,uj,uj, si stěžuje.
Ach Jenny, jak tě chápu! U nás je zatím pořád ještě sníh, ale řekla bych, že poslední den – je pět stupňů a vytrvale prší.
Dnes jsem vzala Patrika a psy na „jezeďáckou cestu“ – to je kus silnice vedoucí mezi poli, kterou využívají jen místní zemědělci – není normálně průjezdná. Patrik měl to svoje odstrkovací kolo a holkám jsem do zasněžené louky házela házedlem tenisáky – prima zábava. Dokud se neobjevilo stádečko laní… Naštěstí jsem mohla drapsnout Ari a Berry s míčkem v hubě ustála bez popoběhnutí! A to běžely takových 80 metrů od nás, na volných loukách… Tak já dnes pro změnu ty svoje bestie chválím:))
dneska Jana zahlídla kancovou a mladé dřív než psi, říkala, že nebyli ani na 50 metrů. Můžou mít divočáci v této době mladé?
Prý ano. Věřím tomu…:))
Šmánkote, tak to bylo o fous,natěstí!!!
Nebylo to daleko od našeho baráku, my jsme skoro v lese, sousedi též a mají také psa-ridžbeka. Divočáci se nebojí prakticky ničeho.
Dede, opožděně gratuluji k právě narozené vnučce. Ať je zdravá, a roste do krásy. 🙂
Indy to má s koupáním a vlastně s čímkoli nepříjemným hrozně jednoduché. Dokonale fungují úplatky. Do sprchy jde dobrovolně s vidinou mrňavých štěněcích granulek Brit, které jí nesmírně chutnají, takže je s úspěchem používám jako pamlsky. Stříháme takhle i drápky. Jeden nehtík, jedna granulka, až je manikůra (nebo pedikůra?) hotová. 😀 A myslím, že slečna do čtyř počítat umí. Protože jakmile skončím s poslední tlapkou, nekompromisně vstane a jde dělat něco zábavnějšího.
Regi, to je báječné, když pamlsky zabírají – šikovná Indy! 🙂
No, moje holky mají pamlsky rády, ale ne tak, aby se vzdaly svých silnějších přesvědčení – bohužel. Tak například když chtějí, přicházejí bez pamlsků, prostě přijdou a nic nechtějí. Když se jim ale nechce, nepomůže, ani kdybych ve vzduchu mávala stejkem z anguse. Bohužel… (wasntme)
Indy normálně taky na zavolání přijde a nic nechce, maximálně ať jí hážu balonek nebo držím přetahovadlo. Ale nepříjemné činnosti se bez pamlsku vážně neobejdou. Naštěstí toho, co Indy považuje za nepříjemné, a u čeho vyžaduje úplatky, není moc. 😉
Moji psi všichni koupání prostě trpně snášeli – ale je fakt, že se „klasicky“ koupou jen málokdy – většinou je meju na dvorku. Dokud nemrzne, tak hadicí, potom si ven nosím vodu v kýblu. Teplou:)) Je to opruz, ale pořád lepší, než co chvíli malovat chodbu, na kterou by se oklepala Berry – její kožich pojme neuvěřitelné množství vody! 😛
Vytírám je psíma ručníkama – naštěstí mám slušnou zásobu.
Jinak bych řekla, že jediným aktem mírně aktivní rezistence je Berryino počítání do tří – prostě odmítá se dopočítat všechn čtyř tlap a snaží se odejít už po očištění té třetí v pořadí (chuckle)
Samozřejmě skočit do přírodní vody jakékoliv kvality má před mytím tisícinásobnou přednost 😀
Penuška mívala taky tři tlapky. Melly má přední, pak se hluboce zamyslí a pak objeví ještě ty zadní. No a Donda jich má podle nálady pět až osm.
Dede, já to řeším tak, že když Mařka vyletí z té vany, hodíme na ni starý povlak na peřinu jako na turnajového koně a v něm ji transportujeme ven. Něco oklepe do hadru, zbytek venku
Inko, díky za tip! Potřebuju teď probrat staré povlečení, takže než to odvezu do útulku, vyberu si dvě flanelové kapny na psy 😀
Flanelové povlečení je bezva – používám ho nejen jako ručník (Erníkovi ho hážu na trávu a on se snaží vytírat o něj), ale taky ho používám na sedačku v obýváku (kvůli psům, jasně). A v lítě se s ním zakrývám … vlastně jediné, na co ho nepoužívám, je na povlečení duchen (chuckle) !
Mám flanel vpravdě historický – saje rozhodně skvěle:)) taky ho nepovlíkám, už dávno – dávám přednost nežehlivému saténu… 🙂
Už jsem si myslela, že jen naši chlupáči mají mezery v počtech. Do tří jo, za čtvrtou je musím odchytit. A pořád říkám,: máš pacičky čtyři, stůj ty prase divoký. No, dneska je máte vidět ! Ale do potoka by šli hned.
DEDE,PROHLEDEJ SPAMY A E-MAILOVOU SCHRÁNKU.POSÍLALA JSEM TI POVÍDÁNÍ O PAPRIKÁCH.GRATULUJU K MALIČKÉ VNUČCE. AŤ JE CELÁ RODINA JEN ZDRAVÁ A ŠŤASTNÁ.
DÍKY, NAŠLA JSEM MAIL – JEN JSEM SI TEPRVE TEĎ SEDLA K POČÍTAČI. MÁME S PATRIKEM AKČNÍ DNY A PO OBĚDĚ UŽ NESPÍ. TAKŽE JSEM U POČÍTAČE V PODSTATĚ AŽ TEĎ…
Kočičáci se většinou neradi koupou.
Ale občas není zbytí.
Třeba když Fousín zahrabává v záchůdku tak vehementně, až má h…. na packách a na bříšku.
Pak ho musíme osprchovat. Fousín ječí,jako když stahují zaživa z kůže. Jeden ho drží a druhý rychle myje. Po vytažení a usušení je třeba dlouho utěšovat.
Hepince se koupání také nelíbí.
Takže je s mytím obtěžujeme, fakt když není zbytí.
Na rozdíl od mytí, tak česání si Fousín užívá a nastavuje celého kocoura.
Hepinka ač dlouhostrstá, tak česání nenávidí. Bohužel se jí občas tvoří dredy a ty je třeba vyčesat. Syčí na nás a vyhrožuje “ zabitím „.
Vykoupat Oriáše je pro mě něco jako noční můra. Nezkoušela jsem to a pokud to nebude nutné, budu se radši věnovat jiným méně nebezpečným činnostem, jako je např. oprava mixéru za chodu.
nesprchujte natoč do lavorku a mej ho mokrou houbou,děsí je ta sprcha….kočky se u mě koupou jedině v lavorku a nemusím bejt ani bohyně Kálí…
Psice nastupují do sprcháče s výrazem „když na tom trváš“, ale už do něj bez remcání nastupuje i Karamelína. Podávání pacek na vymytí bahna dělají obě. Dělala to i Borůvka, všechny správně pochopily, že je přeperu 🙂 Nejhorší vždycky byl mladý pes plný energie, který čekal, až umeju kolegyni, takže nakoukl, namočil zabahněné přední paciny do vody ve sprcháči a došel k názoru, že je to vopruz, tak ty packy s řídkým bahnem zase ze sprcháče vytáhl, potlapal mi ponožky, osušku a zbytek koupelny 🙂 Dělala to Světluška a momentálně to mám v živé paměti s Karamel 🙂
Matyldo, jste mi věčnou inspirací – Rozárka by mohla vyprávět! 😀
Pro dobu bahenní doporučuji „mokrý ručník“ – věc, která se uchovává vlhká, má obrovskou absorpční schopnost a dobře s ní jde právě i bláto z dlouhých chlupů (z krátkých taky). V tomto období tak nemusím psa věčně koupat. Používám i na cestách, klidně s tím utřu mokrý stan, cokoliv.
Jinak podobně jako Io – je-li pes potřeba vykoupat, prostě se vykoupe. A ten útulkový smrad je strašný. Jak to musí působit na citlivé psí čenichy… Jak musí být psu vychovanému k čistotnosti, když musí všechno dělat pod sebe…
Mělas vidět Melinu, jak se nesla, když jsem jí konečně dala kožich do pořádku! Ta si to tak užívala!
(Vypadala jako huňatý nadýchaný medvídek. Proti útulkové ucouranosti dvojnásobná. Myslím, že z toho jsou fotky někde u JJ na rajčeti.)
A když jsme jí s JJ kupovaly hned za rohem útulku pořádný obojek, tak jsem se v tom krámě styděla. Melly byla dokonce i nepříjemná na dotek, jak byla z toho kotce zasviněná.
Člověk to chápe, ve venkovních kotcích je v zimě koupat prostě nemůžou…
No a od té doby si lejdy pečlivě odstraňuje z kožichu každičký kousínek nečistoty. I stéblo trávy. A tváří se přitom jako dáma při toaletě. 😀
Petro, „mokrý ručník“ předpokládám není klasický mokrý ručník? Vysvětlíš? 🙂 Moc bych něco potřebovala hlavně na Berry, její kožich – hlavně teď na konci zimy, než ji zase ostříhám, je zabiják čistoty kdekoliv.
hoď si do gůglu „zázračný ručník“
Se psy o koupání nediskutuji. Ke koupání šamponem, sahám až v krajních případech. Za*ovnění-vyválením, vyválením ve smrduté mršině, nebo před úpravou srsti. Jinak používám sprchování vlažnou vodou podvozku ve dnech takových, které nastávají už od víkendu (doba zabahněných psů).
U koček je to větší problém. Dareček I., ten byl koupán, pokud přišel z venku nesmírně zaprasen (ano i kočka se dovede úžasně obalit bahnem, dokonce i bahnem s olejem a pod.) To jsme si vzali těžké kožené rukavice, chvíli bojoval a potom už jenom ječel. Horší je to s Darkem II. Tak s ním si netroufneme ani s rukavicemi. Zatím se ještě tak nezřídil, abychom museli ke koupeli sáhnout. Jeho nemohu ani vyčesávat, takže budeme mít brzy zase úžasnou, chlupatou domácnost, furminátor je mi na houby.
Alex, jsi si jistá, že je Darek opravdu kočka evropská domácí? 😀
Dede, mám tři kočky – venkovní Bertík je nejhodnější, nechá se kartáčovat, nechal se s mraštěním vykoupat proti blechám. Jamie, výhradně domácí dlouhosrstý, se nechá kartáčovat, dokud ho to baví, pak vytasí meče a sekne, bez varování. Pořídila jsem si na něj svářečské rukavice. No a nejhorší je Orina, když se jí sáhne na krk, tak ječí, neztuhne, jak je zvykem, ale začne sebou smýkat a sekat kolem sebe všema nohama s vytasenými drápy a taky se snaží zakousnout do ruky. Tu bych si koupat netroufla, viz Matylda x Oriáš (asi je to tím jménem, byla jsem varována 😉 ) .
Eh, když tohle čtu, tak si uvědomuju, oč mám život jednodušší, když jsem jenom psí 😛
Vím, že zase o jiné věci přicházím, ale život není dokonalý, že? 😀
Mně asi z těch zvířat jednou hrábne – tři psi, tři kočky, mladej dostal na hlídání zebřičky – ty se rozhodly, že budou mít mladé a sedí na vejcích…
Mimi jsme koupali u Bimba v práci ve sprchách v šatně. To jsme sebrali psa, zavřeli se do těch sprch, oba šli do plavek a jali se umývat psisko. Umyté psisko dozaprasilo sprchy, Bimbo s ním šel ven schnout a já sanitovala sprchy. Toto se dělo dvakrát ročně a dvakrát ročně mělo osazenstvo vyglančené sprchy.
Majda se koupe doma ve vaně. To se sejdou tři, nalákají psovou do naprosto vyklizené koupelny a nandají těch 50 kg do vany. Dva drží a jeden šampónuje. Z vany už vyskakuje sama a následná asanace koupelny je podobná, jako u Mimouše
Šarika jsem koupávala podobně, ale do vany vlezl teda sám..ven chtěl rychle ,ale naštěstí se oklepával za závěsem , pak vyklusnul na balkon, orosil květenu, já vytřela koupelnu a pak kuchyň a nakonec okna na lodžii… nejraděj byl,když jsem vytáhla dětskej bazének,napustila ho na lodžii vodou a on se ráchal…
Moje zvěř koupání zvládá, Melly ho miluje. (Riki ho nenáviděla a předváděla všechny myslitelné druhy úniků.)
To máš tak. Když si přivedeš útulkáče, je špinavý. Někdy víc a jindy míň, podle toho, jaké je zrovna roční období a jestli má útulek kotce vnitřní, nebo venkovní. (Melly byla nejzaprasenější, protože z kotce venkovního a v únoru.) Aby se ti zvěř nehádala, je dobré to hodit do vany všechno a vydrhnout to pokud možno tvým vlastním šamponem – rychle dosáhneš sjednoceného smečkového pachu. Navíc pokud nové zvíře trpí společně se zvířetem původním, začnou se téměř okamžitě utěšovat a vzájemně o sebe pečovat (místo co by se, například, hrdlili o hračku nebo místo na spaní). Výborná věc.
Další položka – nové zvíře je vyplesklé a nechá se sebou dělat skoro cokoli – zatraceně dobře si uvědomuje, že je v situaci „obhlídneme si ho, a pokud se nebude chovat slušně, tak ho místo přijetí do smečky zadávíme“. Snaží se ze všech sil rozklíčovat, kdo je tu alfa (a komu má teda v krizi počurat nohy). Jedinečná příležitost nastavit, že přicházíme domů a sami od sebe skáčeme do vany a nastavujeme nožičky (nebo celého psa).
Tohle jsem se naučila s Penuškou, aplikovala na všechny další a proto asi nemám s koupáním psů potíž.
Penny se strašně bála vody v uších. (I kvůli tomu plavala styl paní radová, což jsem ji složitě odnaučovala.) Ale Penny byla velice chytrá, takže zjistila, že když se nemele, tak se já postarám, aby v uších vodu neměla. Naučila se dávat jednotlivé kusy těla na povel. Tohle naučila Nesinku a Melinku. Melly to pak naučila Donyště.
Když se mi pes bojí (nebo mám pocit, že by se bát mohl – Melly a malinatá Donda), tak do té vany lezu s ním. Pak se z hrůzy koupání stane společná legrace. Jelikož alfa nepiští a vysloveně si vodu a mýdlo užívá, pes je taky v klidu, maximálně zatřepe hlavou. Na tenhle trik jsem přišla s Melinou, která měla srst ve strašném stavu – týden jsem nedělala nic jiného, než že jsem ji denně koupala a rozčesávala (a vystříhávala ty dredy, které se nedařilo rozčesat). Melly se pravděpodobně tehdy naučila, že dotyky vlastního člověka jsou v pořádku, i když to zatraceně tahá (nebo pění).
Takže za moji smečku – díky útulkáčům za to, že jsem musela vymýšlet alternativní řešení!
Pokud jde o mytí nožiček v potoce před brankou, Donyště skáče do místních tůněk s rozběhem, zatímco lejdynka do proudu vstoupí, trpně tam postojí a pak vykráčí ven. Což myslím odráží jejich skutečnou lásku k vodě. 🙂 Ale stačí přidat do hry hladící ruce (se šamponem) a Melly se uvolí, že by se tedy s dovolením taky koupala.
Penuška mívala ještě koupací dohru: byla vytřena, načež vzala osušku, doběhla s ní do kuchyně a tam ji zakusovala. Vytřela si u toho ty uši, co do nich podle ní nepatřila ani kapka.
No a Riki po vylezení z (relativně čisté) řeky provozovala vytírání psa na nejbližším bahnivém břehu, čímž se z venkovního koupání stalo tak trochu perpetuum. 🙂
Upřímně závidím ten potok na mytí psů – jak já bych ho brala! 🙂
No nevím – od brzkého jara do pozdního podzimu je Erník v potoce téměř denně – ale že by potom voněl po fialkách, tak to se říct nedá (shake) … a s šamponem bych do potoka nelezla, přece jenom tam žijí rybky, ondatry, bobři, divoké kačeny a kdoví co ještě …
V tom našem potoce toho moc nežije, nejčistší taky není, ale je to lepší než bahno.
Se šamponem lezu do sprcháče, pochopitelně. (angel) (wasntme) Potok je na předčištění, sprcháč na případný dočištění.