Nádech, výdech a jedem! Každý nový scénář dodá donekonečna opakovanému drilu tu špetičku koření naznačující, že pokud nechápu, jak a proč onen dril vznikl, nebudu v praxi k ničemu. A o čem to vlastně mluvím?
Na konci ledna jsem se zúčastnila spolu s dalšími lidmi intenzivního kurzu na královéhradecké záchrance. Cílem bylo vycvičit laiky v poskytování základní neodkladné resuscitace v případě srdeční zástavy, a to jak bez pomůcek, tak s použitím AED, neboli automatizovaného externího defibrilátoru.
Nu a jestliže má laik provést život zachraňující úkon rychle a správně i za stresující situace, na které jinak není školený, musí ony úkony umět zepředu dozadu a zase zpátky, i kdyby ho probudili o půlnoci. A k tomu právě slouží dril – neboli procvičování a opakování až do chvíle, kdy se naučené reakce zautomatizují.
Jenže v základě stejný kritický stav – tedy zástava krevního oběhu – se může vyskytnout v desítkách různých situací a prostředí. Jednou je na vše zachránce sám, jindy musí zvládat vedle postiženého i dav zvědavců nebo strachy šílící příbuzné. Pokud používá AED, musí myslet i na specifické požadavky, za kterých je možné přístroj použít a nikdy, nikdy nesmí zapomenout na bezpečnost všech lidí v okolí.
A tady se dostáváme ke chvále drilu, postaveného na pochopení jeho smyslu: vyzbrojeni zautomatizovanými reakcemi totiž získáváme nezbytné vteřiny na přemýšlení, bez kterého by náš zásah nemohl být opravdu úspěšný.
Naše dnešní doba oddaná názorovému poletování ode zdi ke zdi momentálně dril zavrhuje. Souhlasím – tupý dril prováděný nevybíravými metodami ve skutečnosti nefunguje ani na zvířata, natož aby si ho zasloužila. Ale důkladné nacvičení pochopených dovedností – to už je něco úplně jiného, ne?
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2017
Dnes bych si ráda povídala o učení: Jak se učí vám? Případně, jak se vám učilo dřív a jak jste na tom teď? Učíte se dobře nazpaměť nesourodá fakta? Nebo si potřebujete vytvářet mnemotechnické pomůcky, aby informace lezly do hlavy?
A ještě k článku: Jakou máte zkušenost s drilem, coby metodou učení? Pokud ho na vás někdo používal – postaral se o to, abyste chápali co a proč se zrovna tímto způsobem učíte?
Nejběžnější rutinou vzniklou na základě drilu je asi řízení auta, ani si to neuvědomujeme. Tisíckrát opakované pohyby a úkony jsou úplně automatické. Nedíváme se, kde přesně máme šaltpáku a kam s ní hnout, abychom zařadili, nedíváme se pod nohy, kde jsou pedály, a automaticky víme, který k čemu slouží. A nedá se to naučit jinak, než prostým opakováním až do chvíle, kdy to jde automaticky.
Jazyky jsem se učila ještě v dobách, kdy se neexperimentovalo s nějakými obrázky, odposlechem a podobně. Měla jsem učebnici, v ní slovíčka a gramatiku, a to jsem se musela naučit. A nešlo to jinak, než že jsem si to opakovala tak dlouho, až jsem si to pamatovala. Jasně, že později už jsem si ledacos odposlechla nebo odvodila, ale ten základ jsem se prostě musela naučit „nudným“ memorováním, prostě „vysedět“.
Když jsem se potápěla, musela jsem si taky řadu věcí zautomatizovat. Jak jinak, než neustálým opakováním. Ze začátku jsme chodívali trénovat každý týden do bazénu. Některými automatickými úkony se člověk může vyhnout značným potížím a nebezpečí.
Zamlada mi spousta věcí lezla do hlavy docela hravě. Teď už je to takové selektivní. Co mě baví, to si pamatuju moc dobře, a co mě nebaví, s tím je trochu potíž. No, naštěstí už se těch věcí, co mě nebaví, nemusím moc učit 😀 .
Pochopit a pak drilovat do zautomatizování – na to nedám u základů čehokoli dopustit.
Pro hloupé žáky je nejdřív drilovat, pak časem na základě častého opakování možná i pochopit.
Když se věc jenom vysvětlí, ale už neprocvičí, tak se rychle zapomene.
A u fyzických dovedností (jako třeba ta srdeční masáž) se uvádí, že k zautomatizování dojde (podle typu paměti) po 30-50 tisících opakování.
Naprosto s Tebou souhlasím.
Ozval sa mi druhostupnovy bratranec, ze by chcel kupit polnosti po mojom ockovi, Myslela som, ze tieto polia su uz davno predane, ale teraz sa dozvedam, ze ja som ich majitelka.
Dievcata, co mi poradite , ako sa mam zachovat ???
To dosť záleží na rodinnej situácii, či je komu tie polia odkázať alebo nie. Keď nie, predaj a splň si za to nejaký sen. Ale určite si predtým nájdi dobrého odhadcu, takého čo na tom nebude zainteresovaný. A ako píšu dievčatá vyššie, budeš musieť riešiť aj nejaké tie právne a dňové veci. Ale stojí to za to, moja kamoška predala poľnosti po rodičoch minulý rok (zaplavovaná lúka, z ktorej sa zrazu stali stavebné pozemky, ona je bezdetný jedináčik, takže bez pokračovateľov) a teraz cestuje. Nedávno sa vrátila z 3-týždňového pobytu na Novom Zélande 🙂
…no keďže som v tej Kalifornii tak „ako píšu dievčatá nižšie“ …
Ešte pre Yetti – na katastrálnom portáli môžeš vyhľadávať nehnuteľnosti aj podľa mena vlastníka, zadáš teda napríklad svoje meno a zistíš, čo všetko je na teba skutočne napísané: http://1url.cz/PtRrc
Potom si tie parcely môžeš aj pozrieť v katastrálnej mape na www. mapka. sk (vymaž medzery za bodkami).
A kdo na nich hospodařil? Měla by jsi za á) dostávat za ně nájem, a za b) platit z nich daň …
Jak se zachovat … to je těžké. Třebas v našem rodě (a předpokládám, že stejné je to ve většině rolnických rodin) je zásada, že zem se prodává jen v nouzi největší. Ale možná že je to už zastaralý názor, nevím. Hlavně si zjisti cenu (a jestli se třebas nejedná o stavební místo – tam je cena vyšší než u zemědělské půdy :O ), pokud budeš chtít prodat.
Z dlouholeté zkušenosti bych Ti poradila okamžitě si najít toho kdo ta pole obhospodařuje a vybrat nájem i za předešlá léta a dále smluvně ošetřit. Dále jako Yga, půda se NIKDY neprodává, jen v nouzi nejvyšší, jako je válka nebo velké strádání. Avšak i to se dá přežít a uchovat „rodinné zlato“.
Tady se připojím k děvčatům výše a doporučuju to samé. Vyhledat pozemky v katastru, najít si odhadce a případného nájemce, vymoct z nájemce nájem zpětně a hlavně doplatit daně, pozor, to je dost důležité, aby to třeba nakonec nedejbože neskončilo nějakou exekucí.
Yetti-tak ako píšu podomňou.Pán Boh už viac pôdy nestvorí-tak hovorili naši predkovia a platí to.Pôdu,ktorú sme zdedili, máme väčšinou v podnájme v poľnodružstvách.Nám so sestrou platia nájom 150 eu za ha.Smiešna suma.samozrejme,že nám ponúkajú odpredaj-ceny idú stále hore/vi´d prvú vetu/U nás na juhu je teraz cena od 5 000 po 7 000 eu za hektár.-podľa toho,či to máš už vysporiadané na katastri.Neprenáhli sa,zisti si,aké plány má štátna moc s Tvojim pozemkami/stavby,diaľnica…/potom sa rozhodni.Možeš dostať pekné peniaze a môže ˇťa bratranec dobre ošaliť
Dril je na nieco dobry, ale na slovicka nie . Najlepsie sa rec naucite, ked ju pocuvate v povodnom zneni a potom nazivo..
Ja som sa naucila nemecky, ked som v telke pozerala nemecku verziu Star trek New Generation. Jednoduche vety a obraz k tomu.
Zdokoalila som sa ako opatrovatelka v Gross-Gerau.
Teraz neviem „F“setko nemecky hovorit, ale takmer vsetko rozumiem 🙂
Ked som ccela poslednej sefke povedat, ze ja ju nerozumiem, tak ma zotrela, ze ja ju VELMI DOBRE ROZUMIEM 🙂 .
No co teraz 🙂
Kdysi na střední škole jsem se německá slovíčka fráze učila nazpaměť a pořád dokola opakovala. Některé fráze si pamatuju dodnes. Na to dril funguje. Ono to samo do hlavy nenaskáká.
Sice se jeden čas psalo a mluvilo o metodě učení cizích jazyků způsobem, jako se učí jazyku malé dítě,odposloucháním. Ale myslím, že na dospěláky to nefunguje.
Ještě jedno malé O.T.. Taky máte pocit, že s přibývajícím věkem to do té hlavy leze hůře a hůře.
Ano, taky mám ten pocit.
U mňa to nie je pocit,ale realita!!
míšo. mluvíš mi zb duše.mm opravdu problém cokoli nového do hlavy nasoukat.pamatuju se však na září,kdy jsem nastoupila do jazykové m třídy základky v mostě. když dorazila na úplně první hodinu naše tehdy pokrokově vyučující a faktm skvělá němčinářka, nevěřili jsem vůbec svým uším. ona na nás spustila od první minuty jen německy. ukazovala nám nějaké předměty a jmenovala je německy, ale ostatní plynulo jen v němčině.Ta skvělá úča paní Grundová nás vlůastně vhodilůa do hluboké vody, aby nás v tom jazyce naučila nejen hovořit , ale hlavně i myslit. na dobu, kdy já chodiopa do šesté třídy, tophle byla fakt velmi pokroková metoda učení. Sice jsmše z počátku hodně nechápali, ale časem už jsme začínali rozumět ,a taky jsme se i začínali snažit německy mluvit. k a když jsme začali konečně hovořit, ona nám postupně a na našich chybách v řeči vysvětlovala německou gramatiku. její tvrzení, že není třeba umět skvěle základy gramatiky, ale je npro náš život mnohem důležitější, abychom se dokázali nějak a třeba i s chybami domlivit, když potřebujeme něco k jídlu a napít se. tehdy v roce 1965 řto byla velká odvaha té skvělé paní učitelky a nám její výuka pomohla naučit se skvěle a bez jakéhokoli studu mluvit. 6ádala nás mimo jiné, abycho o přestávkách i mimo ně stále mezi sebou zkoušeli mluvit německy. Když jsem se pak ( sice až v roce 1977)ocitla v Německu, u Berlínských jezer, kde jswem celé dva měsíce působila jako „styčný důstojník“ k vyřizování veškerých požadavků i mnoha dalších věcí, nějakoun dobu jsem měla trošku opotíže se slovíčky, která v paměti dávno zapadla, ale po dvou týdnechb už jsem si nemusela pro sebe překládat každou větu.za dva týdny intenzivního používání němčiny jsem dokonce začala v němčiněn i myslit. Zkrátka je opravdu nejlepší praxe a mluvení, když se člověk chce řeč naučit. Dneska mám výborně zafixovanou gramatiku a stavbu vět, jen mmi už chybějí některá slovíčka, uá nichž dost často pletu členy. Ale základní domluvy jsem schopna stále. sic jen v němčině a trošku i v ruštině, ale novou anglůičtinu už moje mozkovou příhodou postižená krátkodobá pamě´t zkrátka brát nebude a nebude.Dril hje hodně špatná metoda učení se čehokoli. Pokud to šlo, dril jsem u žáků neúpoužívala ani při učení se násobilce. Spíš jsemm se snažilůa, abych do hlavinek svých žáčků naštosovala násobilku i vyjmenovaná slova spíš prostředenictvím nejrůznějších her. 3lo tHlavně to však žáky neodradilo a neztratili chuáť do toho nezáživného učení.o daleko líp, ale bylo to učení trochu pomalejší.
Ano,do starsej hlavy to lezie tazsie a tazsie, ale lepsie to lezie, ked mate naprr. Hund a vedla toho obrazok pesika, ako len napisane hund=pes
🙂
Do starší hlavy to hůř leze ze dvou důvodů:
1. zhruba kolem 10. roku věku se uzavírá okno mechanické paměti – malé děti se jsou schopny našrotovat mechanicky neskutečnou hromadu věcí. Později tuto funkci převezme paměť logická (pochopení a souvislosti). Rozvíjet je potřeba oboje pořád, ale taky se musí počítat s tím, že takhle prostě vypadá vývoj lidského mozku,
2. růst mozku se kolem 21. roku věku pozastavuje. Původně se myslelo, že dál už neurony vůbec nevznikají; teď se ví, že ještě nějaké přirůstají, ale už to není v tak obrovské míře. Co vzniká nebo se prohlubuje, jsou synapse (takže mnohem větší důraz na souvislosti),
3. jsou tři hlavní druhy paměti – zraková (člověk si pamatuje, co viděl), sluchová (člověk si pamatuje, co slyšel) a kinestetická (člověk si pamatuje, jak se hýbal). Každý z nás má jeden z nich dominantní, ale přítomny jsou všechny tři (plus čichová – člověk si pamatuje, co čichal) a rozhodně je dobré je při pamětním učení kombinovat. Takže: koukám se na papír, čtu si nahlas a pochoduju přitom po pokoji, v případě krize si spojím jednu látku s jednou konkrétní vůní (ten papír si poliju voňavkou nebo při učení pálím konkrétní druh vonných tyčinek a tak),
4. zrovna u jazyků je ta zajímavost, že mateřský jazyk je uložený v jedné brázdě v pravé hemisféře a všechny ostatní jazyky jsou uloženy pěkně pohromadě v jedné brázdě v hemisféře levé. Ten obrázek psa u slova dog obejde mateřštinu a spojí písmenka d o g přímo s obrázkem – obrazový záznam chápeme dřív než písemný, jde to do hlubších vrstev. Ideální je samozřejmě mít u toho ještě napsáno pes a říkat si to nahlas. 🙂
Zrovna u cizích jazyků je memorování neocenitelné hlavně u gramatiky. To je takové to mletí pořád dokola „já jsem, ty jsi, on je, my jsme, vy jste, oni jsou“. To je jedna z nejbezpečnějších cest automatizace. Ono se totiž na jedno místo v mozku ukládá to, co zvládneme udělat v intervalu 8 vteřin. A když si během osmi vteřin odemeleme všechny osoby téhož slovesného času, uloží se to pěkně pohromadě, a až to budem hledat, tak to taky pěkně pohromadě najdem.
Docela stejně máme poukládanou násobilku – ti z nás, kteří umí počítat bez kalkulačky.
Koukám, že jsem po dvou důvodech pěkně pokračovala dalšími body ohledně memorování… 🙂 snad se v tom jde vyznat.
Jsou záležitosti, na které mi dril pomůže (typu přednost zprava) a na jiné nefunguje vůbec a musím si vymýšlet pomůcky.
Vím, že v dnešním školství se dril nenosí, ale jsou věci, kde se člověk bez nich neobejde- třeba slovíčka v cizích jazycích. Dokážu pochopit učení názvů zvířat podle obrázků, ale slova typu téměř, ještě a stále se prostě musí natlouct do hlavy. Opakovat ve větách do úplného naučení 🙂
Dnes jsem na cestách, tak budu jen nakukovat. nenechte se rušit a povídejte o tom, jak nejlépe se vám učí! 🙂
Já se dobře učím logické řetězce, ale čistě „pojmy“ (třeba slovíčka z cizích jazyků), to je katastrofa. Dril na mě! 🙂
Bifľovanie u mňa moc nefunguje, musím si veci ohmatať a zažiť v súvislostiach, až potom pochopím a zapamätám si. Aj slovíčka si zapamätám až vtedy, keď sa mi naviažu na nejaký kontext, v ktorom sa používajú, inak si ich donemoty len pozerám v slovníku a furt si ich neviem zapamätať. To isté mám s dejepisom, literatúrou, ale aj biológiou, jak je k tomu nejaká historka, už to nezabudnem. (Poznáte tú o Linném a Robertovi? Pakost ľudovo nazývaný smradľavý Linné nazval Geranium robertianum, keďže sa s botanikom Robertom vraj nemali v láske. Tak tento latinák nezabudnem.) Mám dosť dobrú zrakovú pamäť, dodnes si pamätám vzhľad stránok v niektorých skriptách alebo mojich starých poznámkových zošitoch a plagátoch, čo som si kreslila. No a najistejšie je, keď vás život postaví pred hotovú vec a musíte niečo proste zo dňa na deň začať používať. To človek zistí, že dokáže za tri dni odovzdať úlohu aj v softvéri, ktorý predtým v živote nevidel. Ale treba to používaním udržiavať, lebo nepoužívané orgány aj vedomosti zakrpatejú…
Jejda, Kalifornia!
Budu trochu OT, ale měl jsem při nácviku nepřímé srdeční masáže trochu problém s rytmem, furt jsem nebyl schopen trefit těch 100 úderů/min. Pak mi ale poradili jak na to. Bee Gees „Stayin alive“ slavný hit ze Saturdays night fever. To je přesně ono.
odkaz zde:
https://www.youtube.com/watch?v=oQwNN-0AgWc
Snad to někdy někomu pomůže.
Jindřichu, máš pravdu! 🙂 Jo a říká se, že fungují i „Rolničky“, ale já si na ty písničky prostě obvykle v pravý čas nevzpomenu. Tak si počítám navyklým tempem… 🙂
Jindřichu, Vinie Jones natočil pro British Heart Foundation klip, jak správně postupovat při srdeční masáži. Používá právě tuto píseň. Pouštím to studentům při úvodní instruktáži do praktik – je to opravdu nezapomenutelné provedení.
Anglicky znát v podstatě netřeba.
https://www.youtube.com/watch?v=Gcti0CB4Z_k
Hezké.
Jindřichu, děkuji za připomenutí potřebného rytmu masáže srdce.kdysi jsem chodila do oddílu sportovního piotápění. Bylo mi tehdy kolem 16 let, ale už v té době nás intruktoři a školitelé první pomoci učili, že nejdůležitější je právě ta srdeční masářž, nikolůi dýchání z plic do plic. tehdy jsem ty záchranářské kurzy museli povinně absolvovat každých čvrt reoku a bgezb pardobnu. Kdo zkoušku tehdy neudělal, nemohl dál ve sportovnímn poptápění pkračovat.ani netušíte, jak se mi ty získané znalosti hodila právě, když má starší,tehdy 10 letá dcerka při cestě na kole z lesa z prudkého kopce , kdy po úleku, zb toho, že jí přední kolo sklouzlo po písku, dostala lehký epileptický záchvat. V křeči v záchvatu stiskla přední brzdu, takže přelítla přes řidítka a přivodila si pádem na hlavu(tehdy(cca rok91přilby dětské ani dospěláckéještě běžně ke koupi nebyly) těžkýb otřes mozku a ještě ztratila zcela vědomí a nedýchala. nevím, alůe asi to způsobil ten tehdejší dril při školení záchranářském, že jsem si zcela vzpomněla na tu sřrdeční masáž.Sice jsem byla prvnmích někiolik sekund v šoku, ale potom vše naskočilo jak mělo. Díky tomu, že se mií vše zcela přesně vybavilo a já přestala dělat hned zpočátku zmatky, ale začala jsem s dceřiným opravdu intenzivním oživováním, nedošlo k poškození jejího mozku. když dorazili přivolaní záchranáři, bnyla jsem moc pochválena a tyka ujištěna, že krom toho silného otřesu p petřin mozek žádné další újmy neutrpěl. Ale nikomu bych nikdy nepřála tuhle situaci zažít. je to hrozný pocit, když máma vidí vlastní dítě bez ducha a musí zasahovat, aby dech a vědomí naskočily správně a pokud možno hned. kdbych to neměla natolik zaží ité, asi by dceřin mozek mohl dnes být poškozený nedostatečným přísunem kyslíku. Byla jsem tehdy s dcerami zcela sama, manžel byl v práci a já si musela poradit. silnice byla tehdy zcela liduprázdná, do vsi bylůo hodně daleko, ale úpřesto jsem to riskla a poslala jsemm mladší věrku na jejím kole a zcela samotno, aby dojela do vsi a úpřivolůala jakoukoli poémoc. Nežli ale mladší(devíteletá) Věra dojela do vsi, obljevilo se zčistajasna na silnici německé auto. Když řidič zaznamenal, co se tam asi stalo( kolo do osmičky v příkopě a já u dcery ležící na silnici, hned zastavil a ptal se, co je třeba. měli jsmwe štěst všichni, takže já tehdy ze své šokované osoby vypravila německou žádost o pomoc. němc rychle pochopil, u naší Petry nechal svou manželku, která v srdeční masáži dokázala skvěle i bez mé instruktáže pokračovat, mne vsoukal do auta a ujížděli jsme do vsi k telefonu. Nežli jsme se vrátžili po chvíli zpět, už bylo slyšet houkání sanitky záchranky. když jsme dorazili, už jsem mohla záchranářům vysvětlůáit, co se vlastně stalo. Oni dcerku sice už jen udržovali při vědomí, které už před mým odjezdem do vsi pro pomoc pomalinku nabíhalo. Během 30 km cesty do Domažlic pak dcerka ještě asin dvakrát nmupadla dombezvědomí.nebyl to fakt pěkný pocit tohle zažívat, ale mně se tehdy moc a moc ten dril z kurzů první pomoci hodil. Vše naskočilo automaticky a správně.