Když jsme před čtyřiceti lety zakládali zahradu, jako první jsme sázeli jehličnany. Šlo vesměs o borovice různých druhů, tenkrát naprosto nesehnatelných. To bylo tak.
Jeden z našich uličních sousedů má zelené prsty. Je to člověk, který ve skleníku pěstuje orchideje, jezdí kvůli nim i po světě a na co sáhne – to roste. Hlavně okrasné dřeviny. A takhle před těmi čtyřiceti lety mu kamarádi tu a tam ze zahraničních cest přivezli nějaké šišky, on z nich vyklepal semínka, zasel, dokázal, že vzešly a nespadly díky nějakým plísním, vypěstoval semenáčky, lesáci mu nechali kousek paseky v lese, tam je zasadil, a když z nich vyrostly sazenice rozdával je těm, kdo měli zájem.
Když jsme končili stavby domků, tak jsme se se sousedem a s jeho paní pustili do sázení borovic na naší ulici a jejím okolí. Našla se i nějaká kryptomerie, nebo kanadská tsuga, jakési vzácné jedle a desítky druhů borovic (ponderózy, limby, cosi co vypadá jako vejmutovky, ale nejsou atd.). Na ulici roste i cedr, smrk omorika, smrk orientální.
Kdysi u nás byla moje kolegyně, lesačka, jejímž koníčkem byly tyhle vzácné lahůdky rostoucí většinou v zámeckých parcích nebo v arboretech. A žasla. Žasla, co nám to na ulici roste za vzácnosti, nadšeně óchala a áchala. Bohužel někteří sousedé se do vzrostlých stromů pustili už dávno pilou a to u samé země. Přitom stromy nikomu nevadí, jenom stíní před vražedným letním sluncem. Ale padá jehličí a větvičky (kryptomerie) a musí se zametat, nebo mají strach, že se strom vyvrátí a spadne atd.
I nám borovice na zahradě vyrostly z malých sazenic a jejich větve se začaly přibližovat k domu. Řešíme to tak, že zavolám arboretisty, přijedou mladí muži, jsou to i bývalí horolezci, uvážou si pojistná lana na vrchol stromu a potom „obchází“ strom kolem dokola a vědí, jak a kde mají větve zkrátit. Tohle nám dělali už před pěti lety, a protože za domem borovicím opět „ujely“ některé větve a nakukují nám do ložnice, tak jsem uznala, že je čas na zásah arboretistů.
A tak přijeli a borovice ořezali. Nu, na severní straně domu se prosvětlilo, borovice se budou zahušťovat a porostou dál. Pánové se smáli, když jsem tvrdila, že to jsou velké stromy, tvrdili, že ne, že to nejsou žádné velké stromy, oni ošetřují obrovité stromy v lesoparcích a parcích, nebo v alejích. Potěšilo mne, že se najdou organizace nebo i soukromníci, kteří vědí, že není vždy nutné stromy kácet, ale že když se udržují, tak z jejich strany nebezpečí nehrozí.
Mám ráda naše borovice, pozorujeme ptáky, kteří si je přivlastnili, kočky, které je používají jako přechod mezi zahradami, veverky se honí v jejich větvích. Strakapoudi je ošetřují (ten hluk, který při téhle činnosti produkují až kůra lítá kolem 🙂 ), šoupálci a brhlíci jim pomáhají. Nyní, v zimě, si na ně všichni chodí louskat slunečnicová semínka (ten svinčík, až budu na jaře čistit skalku, která je pod borovicemi 🙂 ). Jsem zvyklá na tak blízkou zeleň a doufám, že nám holky vydrží i ta sucha, která poslední roky vládnou. Mám o ně strach.
A co vy, také vám vadí, jako mně, kácení vzrostlých, ale zdravých stromů, místo, aby se odborně udržovaly?
Ještě jedno OT.
Kdybyste se někdo vyskytl ve FN v HK – v přízemí pavilonu onkologie a hematologie má výstavu obrázků Gabriela Lašťovka (nevím, zda to je jen shoda jmen nebo Dede souputnice z Majáku…)
Obrázky jsou jak pohlazení po duši – dostaly se na správné místo…
Jo, je to naše Gábina! (inlove)
Zajímavé čtení.
Pro mne byl nejsmutnější stromovej zážitek na jaře po Kyrilu. Z krásnýho lesa bylo pár opuštěných stromů. Co bylo zajímavý – spočítala jsem letokruhy na jednom pařezu – ty smrky měly přes sto let (podle šířky kmene bych to ani nečekala). Taťka se pak někde probíral rodinnýma archiváliema a našel zápis, že na stejném místě ten les koncem 19. století taky schodil obrovský vichr.
Vždycky, když vidím takovou katastrofu (Vysoké Tatry před lety), tak mne bolí u srdce.
Já něco podobného viděla v Jeseníkách – i když v menším měřítku než v Tatrách, ale taky to byl velmi smutný pohled.
Před našim vedlejším domem stojí dvě obrovské borovice. Když jsme se sem v r.89 přistěhovali, byla tam skupinka 4 středně velkých borovic. A ony rostly a rostly. Než jsem se sem po letech vrátili z Německa, byly tu už jen dvě borovice (a 2 pařezy), dřívější majitel musel nechat 2 borovice porazit. Při koupi domu jsme u těch zvývajících nechali odříznout několik nejspodnějších větví, které by určitě postupně „škrábaly“ střechu domu. A také „vymlýt“ trouchnivějící pařezy a kořely od nich. Jenže tyhle dvě zbývající borovice jsou už teď snad 2x tak vysoké jako dům. Asi bychom je měly porazit. Moc se nám do toho nechce, protože bychom museli nechat sundat oba stormy najednou. Kdyby zůstala jen jedna osamocená borovice, první „tornádový“ vichr by ji určitě zlomil. Takhle mají propletené větve a přeci jen jsou odolnější proti větru. Občas spadne nějaká vyšší suchá větev, ale kmeny jsou dostatečně silné a žádná větev nadosahuje okraje střechy (ovšem kdyby strom padl od severu na jih, tedy celou vahou a délkou na střechu, byla by to katastrofa. Jenže na kmeni jsou dvě budky, každý rok obydlené. Ve větvích hnízdí vlhovci a veverky a pod stormy je lavice, kde je krásný stín (odpočinek pro manžela, když seká trávníky).Takže možná riskujeme, ale zatím argumentů proč neporazit je víc, než těch „porazti“. Ten největší „pro“ by bylo narušení odpadních trubek domu. Ty vedou právě od domu pod borovicemi k silnici. Vlastně se divíme, že s odtokem odpadních vod nemáme problém, možná borovice namají extra hluboké kořeny. Protože kdyby kořeny trubky prorazily(prorostly) tak pak stromu musí jít bez pardon pryč.
Myslím, že u borovic je právě ten problém, že mají mělké kořeny, proto se tak rády vyvrací. Kór když rostou třebas v písku, jako u nás u Hodonína.
To asi těžko!! Borovice co rostou náletově tak je mají zas naopak Hluboké!!! Protože vzrůstají s neporušenými kořeny bez přesazení, a to právě i v písčitých půdách protože si hledají vodu do hloubky protože je písek kypřejší tak nevydává žádný odpor proti kořenům!! záleží jak na podmínkách tak i na druhu jak se přizpůsobí! je ale i někdy je možné že se i ten hluboký kůlový kořen zlomí a pak to vypadá že je mělký, někdy když v mládí se sázela tak ji ty kořeny i nějakým způsobem nechtěně zdeformovaly!! no a pak průšvih je v budoucnu na světě. Někde třeba narazí v růstu na tvrdý podklad, třeba i v písku velký kámen tak se neprokoření do hloubky a zase je průšvih!! a taky záleží jaký jsou konkrétně podmínky v počasí, zvyklé, podle toho odolávají více či méně!
Maričko, je to těžké rozhodování. Asi by bylo nejlepší povolat nějakého odborníka, ne na kácení ale dendrologa, aby se podíval a poradil. Pokácet zdravý strom je až to poslední a nejjednodušší. Borovice mají hlavní kořen kůlový, velmi hluboký, který ji „kotví“ v zemi. Smrky mají kořeny povrchové, proto se tak snadno vyvrací. Co se týká zřícení nějakých špatných haluzí, to právě zamezí odborné ošetření stromu, jeho prořezávka.
Ta partička arboristů, co k nám jezdí (už po druhé) je zásadně proti kácení zdravých stromů. Při tom by pro ně bylo rychlejší ten strom sundat.
Před lety povrchovější kořen od některé borovice začal nadzvedávat dlažbu. Manžel část chodníku rozebral, kořen odřezal, dlažbu zase položil a od té doby se už nic takového nestalo.
Když jezdím po Vysočině a vidím u starých chalup stát statné stromy, buky, lípy, které tam někdo zasadil před desítkami i stovkami let, přemýšlím nad tím, že se naši předkové nebáli sázet stromy tak blízko svých dřevěnných, křehkých chaloupek. Měli je za svoje ochránce a ne za nebezpečí. Ohrožující větve nebo kořen odřízli a strom je zase chránil dál.
Asi je to v tom, že tak jako už neumíme celkově soužít s přírodou, dost jsme se jí vzdálili i tady se projevuje náš úprk směrem od ní. Nevím, já to cítím takto. Proto nechávám naše borovice raději ošetřovat. Nového vzrostlého stromu, na který budu vidět z okna s pocitem, že na mne svými větvemi sahá a ráno mne vítá, toho už se ve svém životě nedočkám.
Děkuji všem, že jste se svěřili se svými názory na stromy, na živé bytosti, které se staly takovou samozřejmostí našich životů, že už nám ani nestojí za to se pořádně zamyslet nad jejich bytím nebo nebytím (wave) . Dobrou noc.
Aha, tak je to naopak, jsem si to popletla s těmi mělkými kořeny – takže ne borovice, ale smrky.
tak fungovaly jako větrolamy a hromosvody a někde jen na pohlcování vlhkosti….a někde prostě postavili dům, zasadili strom a zplodili syna…..
Mám před okny ložnice kaštan, veliký. Ale naštěstí není moc blízko, doufám, že nikdo není tak šílený, aby chtěl strom, který je naší jedinou opravdu fungující ochranou před jihozápadním sluncem, sundat. Jasně, v létě není skrz něj vidět ven. Ale pokud bych to nutně potřebovala, přezuju se a podívám zvenku 🙂
OTéčko – pár fotek, jak to teď u nás vypadá.
http://yga.rajce.net/2017_Unor_zledovately_a_slunecny
YGO, Erník je kouzelný a je náhodou poslušný!!!
Ano, je poslušný, protože tam nebylo nic, kvůli čemu by mu stálo za to být neposlušný (headbang) – jakmile zmerčí psa, hotovo! Já neexistuju, letí ho přemluvit ke hrám. Takže na dotaz procházejícího spoluvenčiče „Nemůžete ho pustit, aby se pohrál s naším Ňuníčkem?“ odpovídám „Jedině v případě, že Ňuníček je dobře vychovaný a přivolatelný, jinak jsme bezpsí oba!“ Toto mi potvrdil zatím jediný klučík s borderkou Ginou, takže tam jsem v klidu, i když Erňa za ní vezme dráhu přes celou louku.
Ygo, já bych hned vyměnila běhání za zvěří za běhání za psama:)) Už proto, že psy obvykle nepotkáme, zatímco zvěř denně.
Krásné fotky, komentovala jsem „vedle“.
Děkuju Maričko.
Žijem na prízemí pod starými stromami. Nejaké snahy o ich údržbu a orezanie už boli, ale keď sa raz spisovala petícia za výrub, napodiv bola väčšina ľudí z baráku proti, vrátane nás na prízemí, ktorým najviac tienia. V horúčavách chránia pred páľavou, keď majú listy, chránia pred prachom a hlukom z hlavnej ulice a po kmeni tesne pred obývačkovým oknom sa mi už korzovali aj ďatle a plaché žlny (za záclonou ma nevideli a ja som ich mala pekne zblízka). Hnevá ma trochu, že časť z tých stromov sú mnou nenávidení votrelci – pajasene žľaznaté, ktoré usilovne zasýpajú okolie semienkami a malými votrelcami. Vyrašia aj v puklinách betónu a asfaltu, úplne ich skántriť je skoro nemožné. To bol vlastne dôvod, prečo som sa začala starať o záhon pod mojimi oknami, náletové pajasene si tam z toho začali robiť súkromný hájiček a dorastali mi už po okná. Vysoký pajaseň oproti kuchynskému oknu (ich rodičovský strom) v čase, keď zúril orkán Kyril a ďalšie po ňom, pozhadzoval na zaparkované autá pekných pár konárov, naštastie zatiaľ bez väčších škôd. No ale čo už, sú tam, majú vyše 50 rokov a zvykla som si na ne. Len tých malých votrelcov človek nesmie prestať kántriť, lebo jak raz poľavíte … O výruboch v lesoch Malých Karpát som sa tu už rozpisovala a radšej to už nejdem rozoberať, lebo to je téma, na ktorú sa už neviem vyjadriť slušne a bez vulgarizmov :@
Jo, tak podbně se chová škumpa ocetná za plotem, malí výmladkoví, kořenoví pazgřivci 😉 .
Škumpa je dost mor a je jedovatá, vypadá hezky ,klame tělem. 🙂
Km, pajasan máme na zahradě a ti malí pazgřivci nejsou semenáče, ale kořenové výmladky. Bojujeme proti nim sekačkou, dost marně.
Mám ten strom s dlouhýma rukama moc ráda. V minulém bydlišti se mi skoro nastěhoval do kuchyně ale snídat u otevřeného okna s větvemi na dosah bylo krásné.
Ivo, u mňa sú to určite semenáče, vidím ich na záhone od skorej jari, prakticky od 2 klíčnych listov. Výmladky sú ale tiež pekný prevít.
Je mi líto stromů skácených zbytečně.
Ono to nevypadá, ale z toho malého proutku vyroste velká bytost. Člověk by na to měl myslet, už když ten proutek sází.
No a když přijde konec života, tak stromu poděkuju za ta desetiletí (nebo víc), která s námi byl, a sundám ho pokud možno dřív, než uschne úplně. Dokud mě ještě unese, když po něm polezu.
Sousedi tu mají úplně suchý modřín – není na něm už jediné živé větvičky. Tiše doufám, že se mi povede je přesvědčit, že by se ten strom měl řízeně sundat, než spadne. (Klidně to udělám i s tím, že sundání stromu zaplatím a pak si nechám dřevo.) Jo, jenže to nejdřív musím vychytat ten jeden z asi deseti dnů v roce, kdy sem soused vůbec přijede. Snad v létě…
Časem budu muset sundat jednu břízu u mátiné chaty. Naštěstí ji je kam položit. Jenom se to musí udělat šikovně, aby přitom nekopla chatu do zdi. Té břízy mi bude moc líto, to je bříza vítací.
Kalifornie! Třeba mi to horko udělá dobře na zbytek nachlazení. (coffee)
Ano, já Io doufám, že už se konců našich stromů nedožiju, když jsem je sázela. Zatím nás chrání před silnými větry a zahradu před naprostým vypálením sluncem a suchem.
Stromy jsou podle mě úžasně statečné a trpělivé bytosti. Člověk nebo zvíře může z nepříjemného místa utéct. Strom ne.
Povídávala jsem si takhle léta s jedním javorem, který roste v jednom dvoře nad starou, nejspíš zatopenou nacistickou podzemní továrnou. Ten dvůr sám je celý divný, lidi jsou tam jaksi nemocnější a hádavější. Tak jsem tomu javoru říkala, že ho obdivuju, že tam dokáže růst.
Fakt je, že ten javor do celého toho dvora přináší úžasnou krásu.
My mame pod oknom smrek, kt. dosahuje vyse siedmeho poschodia. Dolne konare mu orezali, pretoze v spodnych bytoch bola tma. Ale pokial je dostatok vlahy, nevadi mu to. Na druhej strane stal smrekovec opadavy, tiez bol uz poriadne vysoky, ale pretoze kazdu jesen robil neporiadok, ktosi sa postaral o jeho likvidaciu. Su tendencie zlikvidovat aj ine stromy – niektore opodstatnene, ine nie, ale ziskat povolenie na vyrub je komplikovane a bolo by to drahe.
Ja len zasnem nad blbostou niektorych ludi:
“ Je, stromcek, malicky, zlatucky, posadime ta tu pod okno panelaka.“
A nikto nemysli na to,, ze o 30 rokov ten stromcek bude siahat po siedme poschodie, dvihat chodnik, tienit dolnym bytom a strkat korene pod stenu
🙁 .
Este vecsiu zhuverilost som videla v Nemecku. Nejaky „expert“ sitam posadil tesne vedla domu ginkgo biloba. Strom mal na vysku vtedy (asi 2010) asi 4 metre. Ci este zije, alebo jeho majitelovi doslo aku hovadinu spachal – netusim
Já jsem na zahradě měla hrušeň. Sázel ji ještě před mnoha lety můj děda. Jak už tak hrušně bývají, byla vysoká, vysoká, vysoká. Ještě za dědy jí shodili vrchol, ale vytvořila si další a rostla dál. Měla skvělé hrušky (alexandry), ale jak šel čas, začala chřadnout, až po mnoha letech prostě viditelně hynula a přišel čas ji skácet. Běžným způsobem to nešlo, tak jsem zavolala „rizikové kácení“, přijeli horolezci, nahodili lana, nastartovali pily a milou hrušeň rozkrájeli. Známý mého souseda, výtvarník, si z ní nechal uříznout vysoký kus, odvezl si ho a doufám, že z něj něco vysochal, takže duch mojí hrušně někde žije dál.
Stejně jsem musela nechat zlikvidovat tis na předzahrádce. Táta mi před mnoha lety přinesl takovou nepovedenou, asi deseticentimetrovou sazeničku, a píchnul ji do trávníčku před koupelnové okno. Myslela jsem, že z toho nic nebude, ale milý tis se uchytil a rostl jako z vody, vytvořil několik kmenů. Ořezávala jsem ho ze všech stran, ale mohutněl před očima. V koupelně byla tma a když už trčel nad střechu a do šířky zabíral půlku předzahrádky, vyřešili to znovu horolezci. Bylo mi to líto, ale někdy to prostě jinak nejde.
Okolo našeho města máme městské lesy, vede jimi několik naučných stezek. Domnívám se, že by tyto lesy měly sloužit tomu, aby občané města zde mohli přiměřeně sportovat či procházet se a potěšit svůj zrak pohledem na přírodu. Ovšem pohled na rozježděné cesty, zlámané větve a nepořádek zbylý po každoročním kácení je akorát tak k vzteku! Letos to „odborná“ firma vylepšila tak, že pokácenými kmeny zcela zatarasila jednu cestu. (fubar) A těch prázdných čtverců v lese přibývá.
Před lety vznikl jeden takový čtverec nedaleko. Byl osázen, pravda, ale dál už se o nové stromky nikdo nestará. Nejsem odborník, ale domnívám se, že by se měly včas prořezat, aby mohly růst a nabírat ne síle. Zatím je tam houština slabých chcípáčků, ze kterých je mi smutno!
Jen malá technická (ale nemyslím to špatně, jde jen o upřesnění, nechci se nějak dotknout) – ti pánové jsou arboristi, ne arboretisti (arbor = lat. strom). Něco malinko o tom zprostředkovaně vím, protože dcéra právě tu arboristiku studuje (ti, co tohle prořezávání nebo třeba rizikové kácení dělají, jsou vesměs její bývalí spolužáci, resp. absolveni toho jejího oboru), v minulém semestru měla (z pohledu laika) takový celkem kuriózní předmět – stromolezení, to je průprava právě na tohle.
Jo a pro Matyldu – teďka se to jmenuje Mendelova univerzita, jsou holt světáci, no. 😉 Ale zkusím se jim tam nějak ozvat a o tom větrolamu jim říct, nějaké známé tam mám, třeba o tom ani nevědí, všecko je možné.
Aido, je mi to jasné! arboristika – arborista 🙂 . Uvědomila jsem si to hned brzy ráno, že jsem to zase pořádně po sobě nečetla.
🙂
Ještě k těm klukům horolezcům – dvě party jsou od nás, další od skautů z Kolína, znám těch kluků hodně, nakonec Kuba se tím jednu dobu taky živil na studiích. Ona je to práce velmi těžká, pomalá a hlavně pro zadavatele drahá. Ono to není jen o tom pokácení, či spíše odkácení či prořezu, ale i o materiálech, které potřebují, školeních, která musí každoročně mít a dále a dále. Takže cena je docela vysoká
Já tu cenu klidně zaplatím, když přijedou. Ale když mi popáté do telefonu řeknou, že se odpoledne ozvou … a nic, člověk si začne myslet, že si z něho dělají srandu.
A začne hledat pomoc na konci vlastní ruky a ve vlastní dílně :/
Já mám štěstí na partičku, která je spolehlivá. Zadala jsem začátkem ledna, šéf se přijel podívat, jenomže strašlivě mrzlo, nadělali by víc škody než užitku na křehkých přemrzlých větvích, tak jsme se domluvili na později. Ozvali se telefonem, řekli termín a už to šlo 😉 . Je to o lidech , kus od kusu, tak jako vždy.
Je to jenom o lidech – nakonec já bych pětkrát nevolala, potřetí bych se jejich služeb vzdala.
ri, jestli potřebuješ skácení/prořez, písni mi SZ na Hadech, zařídíme 🙂
myslím, že Inčini kluci to mají k ri mnohem blíž,než stomový skřítek….
pár km sem nebo tam, skřítek bydlí ve svojí vesničce 🙂 spíš by šlo o to, kdo bude moci přijet dřív, jestli je to krizovka 🙂
Není to krizovka, aspoň myslím. Ale je potřeba aspoň začít. Díky, napíšu.
Kolik to přibližně stojí? Budeme muset něco dělat s obrovským stoletým ořešákem.
Já nevím, odkud jste, záleží i na vzdálenosti, je nutné oslovit firmu z okolí. Často zodpovědné obecní úřady, které se o zeleň starají, mají spojení na dobrou firmu
Máš pravdu, využívala jsem jednoho pána od vedle, dělal sám, zavěšen ve stromech, všechno pak naštěpkoval a dal k dispozici dle domluvy a vůbec nebyl drahý, akorát jsem musela objednat rok dopředu nebo na jaře s výkonem na podzim a opačně.Měla jsem jen dobré zkušenosti.
Když jsou stromy nebezpečné, to je něco jiného ale kdybyste to viděli u nás… není kam jít na procházku pro rozryté cesty. Jak jeden lesní hospodář udělá binec a druhý po sobě nenechá spoušť? Např. Povodí Labe, ti okolo Mohelky uklidí i vysadí nové stromky, a jde to. Také mají nad sebou kontrolu z vedení.
My jsme také museli nechat pokácet stříbrňák smrk, byl vyšší než barák a kořeny ohrožovaly statiku a zabraly půl zahrádky, zvedaly chodník. Bylo mi to moc líto ale nedalo se nic dělat.
Marsko v Domově, kde je maminka se musely také pokácet obrovské smrky, staré přes osmdesát let. Svými kořeny rozbily kanalizaci a začaly zvedat zídky, chodníky. Byly krásné, všichni je obrečeli, stínili ale ……
Já také nejsem pro kácení stromů.
Ale někdy není zbytí.
Když jsme se před 43 lety nastěhovaly s maminkou do nového bytu na sídliště, tak se vysázely před panelák borovice. Za ta léta vyrostly do obrovské výše a bohužel ty těsně u domu stínily byty až do 3. patra. V maminčině přízemním bytě byla opravdu i přes den tma.
Tenkrát asi nikdo nedomyslel, že stromy takhle blízko sázet není to pravé ořechové.
Ty nejbližší 2 stromy se musely pokácet. Ostatní se nechaly. Sice kolem toho bylo dost křiku, ale dnes už je to v pohodě. V bytech je světlo a ostatní stromy si pokojně rostou.
Mě vadí, že se kácí po celý rok. Listnáče i jehličnany. Vždycky se mohlo v lese kácet jen do konce března a pak už do pozdního podzimu ne aby se nenarušovalo hnízdění a vyvádění mladých. Teď lesní ,,hospodáři“ řádí po celý rok. Člověku zůstává rozum stát, na co je ministerstvo životního prostředí, ochranáři a pod. ? Když neosadí vykácený kousek lesa soukromník tak hrozí pokuta, chodí kontroly. Je to asi proto, protože těch pár čtverečních metrů se dá snadno a bez námahy překontrolovat. Omlouvám se, za to, že mě to napěnilo. V zahradě si nikdo bezdůvodně škodu nedělá.
Maruško, vím, jak bezohledně se leckde kácí a tak jsem ráda, že Lesy Dvůr Králové patří k těm lepším lesním hospodářům.
A neomlouvej se – jsi napěněná právem.
Maruško, vím přesně o čem mluvíš. Také jsem koukala, že se „najednou“ může kácet celý rok. Zelené koruny habrů, dubů a buků se válejí v lese, než listí uschne. Po dvou letech se válejí furt, nikdo je ani neuklidil. Kdysi jsme si chodili na dřevo do lesa, domluvili se s hajným a on nám řekl na které místo máme hromadit „větve švihálky“ a potom za přítomnosti hasičů se ty hromady pálily, to ještě nebyly ty obrovské šroťáky. Dnes, si lidé nesmí v lese nic vzít a ten bordel je tam mnoho let, množí se v něm škůdci. U nás řádí hůř než kůrovec, Lesy města Brna. Už několik let tu spoušť fotím, v různých ročních obdobích. Třeba ti mladší začnou bojovat, ráda jim fotodokumentaci poskytnu.
Kdysi měly lesy okolo Brna statut rekreačních lesů pro velké město. S omezeným a pořádným hospodařením. Potom si jej „restituovalo“ město Brno statut – rekreační – se okamžitě zrušil a už se to veze směrem z kopce dolů. Na druhém konci Brna, v lesích za čtvrťí Lesná (obrovské sídliště ze 70-tých let, zase řádí přemoudřelí současní profesoři Mendlovy univerzity. V podstatě jde o pařezinu (hurá to je penízků bez výsadby), jsou k tomu popsané hory papírů, jak je to úžasné, ekonomické (zvlášť když se přechází na nízký les, to se těžební společnosti pomějou). Je mi z toho smutno. Když chodím okolo pomníků v bílovických lesích stavěným starým lesníkům a profesorům lesnické fakulty v Brně, ještě předválečným opravdu chytrým a vzdělaným mozkům, tak se mi chce plakat. Ti se ve svých hrobech obracejí, když vidí kam to jejich alma mater spěje.
Omluva. Zapoměla jsem napsat, že vymysleli nízký les a vehementně jej obhajují.
Já jsem v této otázce trochu rozpolcená, ano, i o stromy je třeba pečovat, ale stejně jako u odcházejícího zvířete tak i u stromů je okamžik, kdy už se marně trápí. V žádném případě se mi nelíbí kácení jen proto, že by větev mohla spadnout na auto. Ovšem na druhou stranu, při stavbách našich sídlišť v šedesátých letech se hojně používaly právě jehličnany a mohu říct, že vzhledem k dobrým životním podmínkám jeden smrk dokázal stínit šesti partajím a to my bydleli až nahoře, ti dole měli doma opravdu tmu celý den. Tak bohužel v tomto případě jsem pro výměnu.
Inko, souhlasím. Žila jsem kdysi rok (s malým Andym) v takhle zastíněném podnájmu (navíc to bylo lezavé a mírně páchnoucí přízemí, hned na úrovni země). Bylo to příšerné a jak mám stromy ráda, zdávalo se mi o pilkách.
Vadí mi kácení vzrostlých zdravých stromů , ale taky mi vadí, když se o staré vzrostlé stromy nikdo nestará. Naše dědina je rozdělená polem na tzv. Malé a Velké Žabčice. za tím polem stojí pás větrolamů, je to nějaký druh topolu a jak je známo, topoly se musí udržovat. Jsou proschlé, v korunách visí silné ulomené větve a pod nimi vede cesta, po které chodí lidi venčit psy i na procházky. Jenže ten větrolam patří Vysoké škole zemědělské a ta na údržbu prý nemá peníze, dědina se o stav zajímala, protože jsem tudy chodila a upozornila na to obecní úřad. Taky jedna ze situací.
Jinak já osobně jsem před domem nechala skácet jen keř a to tis. Nesázela jsme jej a poté, co chlapci keř skáceli, jsme hned dovezla jiný keř a vysadila tam- kudrnatou lísku. Nevadí mi uklízet listí, nesnesla jsem jedůvku. Jednou mi Světluška roztrhala větvičku a konzultovaný veterinář mi řekl, že mám počkat, jestli pojde nebo ne, protože na tis není protijed. Tak s tím jsem už bydlet nechtěla.
Chápu tvoji volbu, Matyldo (inlove)
Noooo – máš pravdu, topolové větrolamy se musí udržovat … proto ho v Lednici udržovali tak, že ho sakumpikum vykáceli a už nikomu větev na hlavu nespadne (headbang) … sice tam vysázeli vrby, jenže tak nějak zapomněli, že v tyto suchá léta by se měly i zalévat … takže roste jedna z padesáti. Ale topolová alej je ošetřená ;( ;( !
Tak přesně to stalo v loňském roce u nás. Topoly,všechny u potoka jsou pryč, byly zdravé. Vysázené byly prý ladovské vrby, haha, jsou zatím jako proutky a většina jich uschla. Některé byly nasázeny přímo u hřiště v blízkosti ochranné sítě, tak aby tato byla brzo prorostena, teda asi, jinak nevidím důvod.
Nad každým zbytečně zničeným stromem běduju, musela jsem před lety vykácet dva jasany, a topol, udělali jsme z nich figurky do betlému.
Přesně. Kdysi jsem začátkem 90-tých let jezdila na kole širokým údolím Dunaje v oblasti Tulnu, Kremže a St.Pöltnu. Vítr tam směrem od Wachau jenom letí. Těch větrolamů! A udržovaných! Stezky vedly většinou kolem nich, takže jsme poslouchali koncerty ptáků, spousta zvěře. Člověk by neřekl co takový větrolam nadělá práce. Nedávno jsem četla ve veřejném deníku, jak strašně zničená je půda na Jižní Moravě. Větrné eroze (ty jsou vidět i pohledem, když už jsou pole zvláčená a ještě nevzejde osivo – obrovské vzdušné víry plné hlíny), o kyselosti, přes umělá hnojiva. Vrací se nám tyhle lahůdky vrací a nikdo s nimi nic nechce dělat. Všichni se vymlouvají na peníze, dříve se vymlouvalo na to, že nejsou lidi.
Matyldo, když tě tu vidím, položím jednu ot otázku: došla ti semínková obálka nebo se někde ztratila cestou Pokud nic nedorazilo, zkusím pokus s posláním zopakovat. Semínečk mám dost, ale byla by docela škoda, kdyby nic nedorazilo, takžen tentokrát bych raději investovala do doporučené pošty.
Lenko, došlo, děkuju moc. Napsala jsem ti o tom mejl, ale asi zmizel v časoprostoru.
Lesy České republiky jsou jedni z největších drancířů v naší republice – kde jejich technika vjede, tam sto let strom nevzroste. A nejlepší je jejich technika prořezávání lesa – zalesněná plocha se sice de facto nezmenší, ale na dvaceti metrech čtverečních roste jeden zpola suchý strom, který by v Rakousku neprodaly, proto ho tam nechají stát – grrrrr, jak já nenávidím hlas motorovky v lese. A to nemluvím o tom, jak prasácky pokácené kmeny svážejí, rozrytá země do hloubky jednoho metru. Opravdu, hospodáři na svém místě – Po nás potopa!
Ale vím, že o tomto článek není. A proto mi například nevadí zvuk pily v parku, protože vím, že tam se používá smysluplně – hlavně se prořezává (moc se mi líbilo v letošní zimě, ze suché větve pálí na zamrzlé vodě – na jaře to roztaje a žádná vypálená kola v trávě se nekonají). Tam, kde se musí kácet, jsou minimálně třetím rokem vysazené nové stromky. Tak tady volám hlasitě bravo, takhle se o stromy musí starat.
Tak ještě jednou.
Hradecké lesy vyhotovily naučnou stezku o obnově původních smíšených lesů. Píše se na cedulích: na tomto místě byla vykácena původní monokultura. (holý čtverec) Aby došlo k přirozené obnově, je v původním prostoru ponechán jeden zdravý a silný strom od každého druhu, který má být v novém lese přítomen (ty dva zapomenuté ). Půda je rozrušena do hloubky zářezy, které umožní uchycení semenáčků a zabrání erozi půdy po dobu, než paseka zaroste (rigoly po drapácích traktorů). Takto dojde k přirozenému zalesnění … atd.
Možná ta potopa není tak hluboká, jak se může necvičenému oku zdát. Co já vím. Jen jsem to četla na ceduli.
Ty rigoly tam opravdu dělají cíleně. Něco jiného jsou ovšem hluboce rozryté lesní cesty, kudy po jejich zásahu neprojede ani tank.
A když už se na těch rozbahněných „lesních“ cestách topí i lesní technika, tak se jednoduše pluhem to bahno (rozuměj – půdní kryt) odhrne pluhem do okolí, stejně jako se pluhuje sníh. Mám vyfoceno!
Checheche – píšeš jeden zdraví a silný strom od každého druhu. Fakt nevím, jak si pracovníci Českých lesů s.p. představují zdravý a silný strom (a ještě tak od každého druhu!). Tu zpola ztrouchnivělou a zpola vyvrácenou lísku? No – ale vysvětlit to umí, všecka čest.
Raději strom skácím dokud „na něj mám“, než pak složitě po kouskách a s rizikem pokládat strom vysoký a nebezpečný. Něco jiného je třeba dub v místě kde má dostatek prostoru a vhodnou půdu pro hluboké kořeny a „stejný“ dub, ale okolním lesem vytažený do výšky a s mělkými kořeny, protože pod ním je skála. Obnova musí jít po částech a rozumně, ale řešit to v okamžiku kdy ti větve padají na hlavu je skoro pozdě. A v okamžiku kdy už si na strom nikdo netroufne vylézt je pozdě určitě.
Lesáci vysazují, jen s tím kácením… zřejmě si na mapě nakreslí čtverec a jedou. Bez ohledu na to, že když nechají na hřebeni čerstvě odkryté stromy, první vichr jich půlku položí.
Ano, řezat včas. Dokud to jde. Navzdory petičníkům, kteří mají potřebu se vyjádřit zejména ke smrku v sídlišti, ve kterém sami nebydlí.
Jo, na sousední parcele (opuštěné) schne od vršku vysokánský smrk. Koukám na něj z kuchyně. Není majitel, není zodpovědná osoba, já kácet nesmím (a že by to byla pálka) a tak na něj koukám a čekám, kdy spadne. Pak zasáhnou hasiči. K Domu možná nedosáhne, ale cestou má náš plot a zahradu…
No právě – i kdyby se našel někdo kdo může – JAK? Předpokládám, že položit není kam a vylézt na strom, který možná sotva stojí? To už je pak na plošinu a vzít to z plošiny – k vám se dostane. Tam kde se nedostane, se musí takovémuto stavu předcházet, jinak máš průšvih velikej a jen čekáš kdy a kam to slítne.
Co upozornit město a chtít aby vyzvalo majitele k zabezpečení/odstranění? Může případně město skácení nařídit/samo zajistit, když bude mít v ruce posudek o nebezpečí?
Dede, měla jsem stejný problém. Sousedka měla na zahradě, stejně jako já (viz výše), mohutnou vysokou hrušeň, která ale odumřela. Byla těsně vedle našeho plotu. Sousedku jsem neustále žádala, aby ji nechala pokácet, nabízela jsem jí, že tu firmu i zavolám a domluvím to, varovala jsem ji, že to může spadnout. Bála jsem se, že to zboří plot a spadne mi to na zahradu. No, vyřešilo se to samo. Jednoho krásného dne za větru hrušeň skutečně spadla, naštěstí ne ke mně, ale sousedce na dům, vzala s sebou kus okapu a střechy. Bylo štěstí, že sousedka nebyla v tu chvíli na zahradě. Je to fakt nebezpečné.
Dede a radila ses se starostou? teoreticky by to řešit šlo, i když to asi bude na dlouhé lokte – majitel pozemku by se zjistit dal v Katastru nemovitostí – otázka je, jestli ještě žije atd. pak to, co radí Petra. my máme lidi na kácení/prořez, ale povolení bys musela dodat. resp. ke zdravotnímu prořezu povolení netřeba, ale stejně je třeba spolupráce vlastníka pozemku. spousta lidí by zoufale bez spolupráce s vlastníkem nebezpečný strom nechala zkrátit nebo prořezat, ale je tam riziko, že se najednou vlastník zjeví a bude dělat potíže.
Vlastník je nezvěstný a na domě je x exekucí. Nechci riskovat, že něco udělám se smrkem a pak mi ho vyúčtuje banka, která za tu ruinu nebude schopná dostat požadované peníze a najde je v poraženém stromu.
Jinak jsem se radila s kdekým, pokud by se situace zhoršila, tak mám nouzový plán. Ale je fakt nouzovej 🙂
taky mě napadá několik nouzových plánů…žádný z nich není veselý. škoda, že vlastník není „jen“ nezvěstný…mohl by se mu určit opatrovník atd…tak se zatím budeme modlit, aby smrk byl výdržnější, než si všichni myslíme a odolal nepřízni počasí ještě dlouho 🙂
Díky, milá Alex, za báječné téma, dobře napsaný článek a názornou dokumentaci! 🙂
Nemám ráda zbytečné kácení stromů, ale už dětství u nás na horách, vedle zbídačeného lesa, který si stát ukradl, ale na prudkém svahu nikdy neudržoval (a kůrovec z toho měl radost, mrcha), mě naučilo, že někdy není jiné řešení než pila – ale s tím, že stromy se nahrazují.
Městské stromy potřebují ochranu a péči, jinak mohou být smrtící. Jenže život ve městě bez stromů je smrtící taky – jen pomaleji. Vyrůstala jsem v Praze na Vinohradech a to je překrásná čtvrť – už jen kvůli svým stromům. Mnohem později jsme se přestěhovali na pražské Lužiny – v době, kdy vypadaly děsně, jen betonová monstra. Když Andy na podzim potřeboval do školy zbarvené listy, museli jsme jít do Prokopského údolí! Dnes je to krásné místo, plné vzrostlé udržované zeleně. Ale trvalo to… a to je něco, co si lidé, kteří mají pečovat o stromy, musejí uvědomit – i když hned po vykácení vzrostlého stromu zasadí nový stromek, utečou roky, než začne skutečně stínit a čistit v okolí vzduch.
A u nás doma? Koupili jsme v roce 97 parcelu, kde byly jen prastaré ovocné stromy – jabloně a hrušky, mocné to vyskokokmeny. Už v té době mohly mát aspoň 70 let (pocházejí od domu, který tu kdysi stával a vyhořel někdy v třicátých letech) zatím jsme přišli o dva z nich – jabloň a hrušeň, oba jsme káceli skoro na poslední chvíli. Přitom té jabloni jsme prodloužili život nejméně o 15 let, protože krátce poté, co jsme postavili Dům, jí vichřice urvala skoro celou korunu. Ale díky šikovnému zahradníkovi jsme i na tak starém stromě dokázali ze zbývající větve „vypěstovat“ korunu novou 🙂
Dramatickým zkrácením se nám podařilo zachránit starou švestku – je to ta česká, menší, velmi sladké a aromatické plody, o té nám řekli, že ji budeme muset „shodit“ hned. Na zahradě mám ještě jednu adeptku na polínka – stará jabloň (matčino) má průřez kmenem jen zpuchřelé C. Už po dva roky jsem zakázala o ni opřít žebřík, korunu jsme zmenšili ze štaflí (kam se dalo dosáhnout). Ano, ta už měla odejít dávno, ale není na místě, kde by někoho bezprostředně ohrožovala… Ale, jak to píšu, tak vím, že už je to nezodpovědné. Ale ona vydržela i letošní zimu!
Dede, jak jste zachránili tu švestku? Na zahradě máme také takovou starou ale velice dobrou. Loni jsme si z ní užívali švestek skoro měsíc. Nejdřív byly zralé tak na probírku, rovnou do pusy a nakonec na povidla a ještě dýl si soused oklepal zbytek do sudu.
V podstatě jsme jí uřízli vršek, nechali to spodní kolo větví (no, jsou jen tři. A ona obrazila odspodu – to začalo už před tím řezáním. Teď plodí spodní „keř“ i ty zbývající větve. Bez toho by nám spadla na hlavu. To nám ostatně prorokovali už když jsme parcelu kupovali, ale Dům ty strom chrání před většinou silných větrů, tak to stromy zvládají.