„Potřebovala by sis dát něco sladkého, škoda, že to nejíš,“ pravila nabádavě Dede, když jsem se s ní loučila v telefonu a chystala se vystoupit z auta, abych nakoupila v místní samoobsluze.
Cestou přes obchod jsem okukovala zboží a meditovala, jestli bych tohle byla ochotna sníst a podpořit své otřesené nervy. Koutek zdravé výživy nabízel převážně výrobky poněkud instantní chuti. Zákusky mívají až zítra a stejně jen dva druhy, ale větrník bych snad snesla (kdyby ho po mně někdo půlku dojedl). Buchty byly spíš snídaňového rázu, čokoládu a sušenky nejím, oplatky nenávidím. Hmmm… tak nic.
Cestou k pokladně jsem nakoukla do regálku se zlevněnými věcmi, kterým prošla doba minimální trvanlivosti, případně tam bývá i nesezónní zboží – čokoládová velikonoční vajíčka za normální cenu už v červnu na odbyt moc nejdou. A já jsme zahlédla krabičku s nápisem Vánoční želé. V hlavě mi to sepnulo nějako spoje zanesené prachem věků a já jsem krabičku se sněhulákem přihodila do košíku k rohlíkům, celozrnné plundře a mléčné rýži, kterou jsem hodlala ukonejšit strašlivý hlad po návštěvě zubaře („a dvě hodiny nekousat!“).
Doma jsem krabičku rozbalila. A úplně automaticky jsem do barevných koleček dloubla, abych zjistila, které je netvrdší. Vždycky jsem měla ráda tužší tahavější želé, Oskarky tyhle mé chutě kdysi dokázaly uspokojit. Hmm, našla jsem dvě. Ovšem když tu krabičku nechám otevřenou, mohly by na vzduchu ztuhnout i ty další. Ale kam ji mám schovat, abych se výsledků svého pokusu dočkala, aniž by mi jej ostatní členové rodiny předčasně zlikvidovali?
Dede: Jsem ráda, že si Matylda dokázala aspoň částečně ošetřit pocuchané nervy oblíbeným želé. A tak se ptám – dnes velmi jednoduše: Čím si hladíte pocuchané nervy vy?:))
Ono na pocuchane nervy je velmi dobry taky zivy obklad, kt. si cloveku lahne na hrud a ak k tomu aj ‚pradie‘, tak je to velmi upokojujuce 🙂 .
Protože já hodně peču, o sladké doma není nikdy nouze(včetně čokolád u TV). Takže na pocuchané nervy u mne nejvíce zapůsobí štamprlátko becherovky :). No a z jídla mě spíše „potěší“ kus dobrého sýra, než sladkost, přestože se sladkým dobrotám nijak nevyhýbám. Teď, co tu byla švagrová, udělala jsem pecanový koláč. Ořechy byly čerstvě vyloupané (měla jsou z obchodu“předtlučenou“ pozdního várku letošního sběru), v koláči jsou jich 3 hrnky a tak ta čerstvost byla na chuti poznat. Je to hodně sladký koláč, ale byl tak vynikající, že ve třech jsme ho zblajzli celý během dvou dnů. A co nejdříve upeču další, dokud jsou tak čerstvé (mrazím je, ale čerstvé jsou čerstvé).
Jinak, co se týče želé, tak s manželem neodoláme zdejším „spice drops“. Je to tuhé želé s různými příchutěmi, obalené s krystalovém cukru. Oba se skoro pereme o příchuť černého rybízu (to jsou ty fialové), ta zmizí první, ale ostatní jsou také dobré(je jich v balení asi 5 nebo 6.) Otevřený, asi půl kilový sáček, u nás rozhodně nestačí zestárnout, zmizí během několika dnů. Možná i proto, že já ho provokativně vysypu do hezké křišťákové dózičky a dám doprostřed stolu, aby „byly na oku“ 🙂
https://media.wdrake.com/images/p336074b.jpg
Tak co nerada: želé, lékořici, cucavé bonbony.
Co ráda: VŠECHNO OSTATNÍ!!!! Ach jo… Takhle vzniká ono pověstné stresové sádlo.
No ale taky tyhle potíže jdou vychodit 🙂
Protože se znám, tak jsem se ani nesnažila naučit se péct sladké. To bych musela postavit širší dveře. Když si to jenom koupím, tak toho nikdy není tolik, jako kdybych to upekla. 🙂
Ale suprová věc na vyčištění hlavy je vzít psy do lesa. Nebo se pustit do malování hradu.
Želé, ač krásně barevné, mě neláká, ale tu diskusi jsem číst neměla! (tmi) Copak můžu takhle večer ještě mlsat? Nemůžu, to je nad slunce jasnější!
Když mám nervy, nemám pomyšlení a chuť na nic. Sladké si dávám pravidelně ke kávičce a jako stimulant, když mám pocit vyčerpání.
Taky dávám hlas cukrárně Ovocný Světozor, je jich po Praze víc, byla jsem v té u Florence na Sokolovské. Ty ovocné zákusky jednak tolik nezahltí, jednak mám pocit, že jsou (aspoň trochu) zdravé. (chuckle)
Když jsem psala, zapomněla jsem na důležítý dotaz na Dede 🙂 Nemá se tenhle měsíc ve vaší rodině rozzářit malá hvězdička? Nebo už dokonce září? Ale to bys nám snad oznámila, že? Tak jestli je únor opravdu měsíc M, tak ať vše proběhne hladce a rychle.
A jsem časově zase „u nás v AL“ 🙂
Ano, Maričko, máš pravdu, čekáme naši hvězdičku každý den… Zatím si dává na čas (inlove)
To víš, je to děvčička, tak se musí pořádně nastrojit (nod) …
..čokoládu a sušenky nejím, oplatky nenávidím..
„Šťastná to žena“ chce se mi zvolat s kněžnou Zaháňskou. Já to jím všechno! No vlastně jedla bych, kdybych nebyla tlustá, neměla zvýšený cholesterol, neměla…a neměla… Takže to taky nejím i když s velkým sebezapřením a pocitem ukřivděnosti 😀 😀 Radši to doma nemám, neb co oči nevidí, to nesežeru. Tak si dám občas kousek dobré hořké čokolády a snažím se na sladkosti zapomenout.
Hi, hi, Lído, dovol mi zvolat s Tebou i s kněžnou Zaháňskou!
Sladké miluji! Vím, snažím se ubírat, protože mám strach z interních onemocnění.
Když mám nervy, tak se uklidňuji útěkem s pejskem (i s kocourem) do lesa. Zatím to zabírá.
No ale já si s kněžnou Zaháňskou dám originál maďarskou klobásu a ovčí sýr a budeme na tom stejně….
já si dám čokoládku a je jedno jestli je s oříšky nebo jen čistá.. Dorty a jiné pečené nemusím ale když jdu nakoupit do pekárny tak ujedu na tvarohovém šátečku. Nemyslím, že bych uklouzla, když to tak po sobě čtu. 🙂
Míšo, to je ona! v pátek přicestovala s celým velkým nákupem z Německa od kamarádky 🙂 sice čokoládu nejím ( výjimečně, když jsem opravdu out of order, protože to je spolehlivá nabíječka na beránčí životní baterii :-)), ale doma musí zásoby být :-)ideální jsou čokoládové bonbony od Lindt, dají se zobat po jednom… taky jste si všimli, že rozbalená tabulka čokolády vypadá tak… nepatřičně až neupraveně? ani se nedivím, že když ji člověk rozbalí a ují, už ji musí ztrestat celou :-)když mám vážně hodně velký stres, musím se do jídla donutit, protože mi nic nechutná. ale lehce blbou náladu/únavu/otravné povinnosti s radostí převezu a) dvojctihodnou rakvičkou b)mrkvovým dortem c)kupou hroznového vína. nebo se jdu hrabat do Ženy ženám, ale to není jídlo 😀 naopak, když všechno je, jak má, mám velmi radostnou chuť k jídlu ( na sladké i na slané) 🙂 coby, dobře udržovaná velikost 46 je v mém věku celkem pěkné číslo, ne? 😀
Tak tuhle velikost mám taky, akorát ne z čokolády, ale ze sýrů a z vína 🙂
ono je to wellmi pěkná souměrná velikost 🙂 a jak píše Ludmila Kyšová (ve své lepší novinářské podobě), tuto pěknou velikost je nutno udržovat pravidelným přísunem smetanových zmrzlin, dobrého sýra a pravého uherského salámu 🙂 zmrzlinu teda nerada…ale ty, jak Ti vzkazují naše kočky a kočkour, si to prý máš dát všechno nebo kus dobrého masa a pěkně si o víkendu odpočinout, když už je Kačka z nejhoršího venku 🙂
Když jsem ve velkém stresu, tak vlastně nevím, co jím, protože se mi obvykle kroutí žaludek strachy:)) Jako u Ygy mi pomáhá to „rozchodit“ – jít se psima do lesa je u mě takřka univerzální terapie:))
čas na sladké hlazení pocuchaného nervstva přijde až s uklidněním situace, kdy mi zase začne chutnat:)) No a protože se znám, tak doma většinou nic nemám. pro denní mlsání si kupuju datle a sušené švestky, když mám, mlsám i mandle.
Když potřebuju fakt sladkou záchranu, tak neselže ořechová čokoláda – ahoj Míšo! 🙂
Sušené švestky, meruňky a jabka- to taky můžu 🙂
Na moje nervy je balzámem vycházka s Ernestem. Za prvé musím hlídat, kde se šustne kde jaký pes (tady moje výcvikové metody hanebně selhávají), takže nemám čas na svoje bolístky a za druhé – když vidím, že slunko svítí, tráva se zelená, ptáci čviřikají, srnky se ze sebe dělají blbé krávy a příroda si jede dál po své koleji bez ohledu na moje trable, tak si nakonec vzpomenu na slova, co říkávali stařeček „Nále děvčico, chleba stejnak lacinější nebude, tož přestaň s tym bečem!“
Ale jinak při pohledu na ty arabesky se mi začaly sliny sbíhat – když jsme byly děcka, tak minimálně dvě krabice se vždycky před vánoci u nás objevily – byly v ložnici na skříni u dveří a kdo šel kolem a dosáhl (rofl) , vždycky hrábl. Nejraději jsem měla polomáčené, ale ne vždy se sehnaly ;( …
P.s. – já sladké mám ráda, ale ani ta čabajka mne neurazí (chuckle)
Moudré rčení vašeho stařečka tesat do kameně YGO.
Budete sa mi smiať ale moje jedlo na nervy je klobáska. Dobre vysušená čabajka alebo ďulajka, krájaná ostrým nožom na tenké kolečká, namáčaná do kremžskej horčice a požieraná len tak bez chleba. Ale to už musím mať za sebou fakt ťažký deň. Milovala som poľskú zbojnícku klobásku z lidlu, tá bola bez papriky a skoro samé mäso, málo tuku, ale samozrejme že už zmizla z ich sortimentnu. Odpor k sladkému bohužiaľ nemám a keď niekto máte návod ako si ho vypestovať, tak sem s ním. Momentálne po rokoch zase ulietavam na poľských krowkách a to je veľmi nebezpečná vášeň (aj keď si s Homerom S. môžem hovoriť, že „ale to není cukr Marge, to je karamel!“ (chuckle) ). Dovolím si tak 2 – 3 naraz. Želé tiež môžem, ale len z želatíny (kyselé žížalky), tam si aspoň môžem povedať, že robím dobre kĺbom a vlasom, keď už zhreším, ale tým agarovým a pektínovým veciam neviem prísť na chuť a nevidím dôvod, prečo ich vlastne jesť. A nenávidím čokoľvek s anízom, fenyklom, badiánom a sladkým drievkom (lékořice), takže pelendreky a hašlerky sú pre mňa jedovaté. No aspoň niečo 🙂
Tak čabajka mě rozhodně neurazí, ale ten černej pendrek, ten co byl za mého dětství a teď ho nahrazují často importované dreky s jinou chutí- tak ten si dávkuju 🙂
importované dreky 😀 😀 😀 klobáska domácí, mňam! nebo ostravská z místního Globusu ( mají vlastní výrobnu)a k ní horčice kremžská nebo celozrnná :-)vínko samozřejmě k tomu/nealko pivo. smysl pro estetično káže přikrájet k tomu barevnou zeleninu a starý sýr od krávy a kozy. to jsme si připravili na loňský Halloween/oslavu domečku a pekli jsme klobásky nad ohněm ve venkovním krbu 🙂
jéje tahavé želé, to má ráda moje mamka, u mě neprošli ani pouťoví želé hadi půl metru dlouzí..to kousnutí do hmoty, co zalepí a ucpe celou pusu, no nějak nemusím..i když barvy jsou pěkný, chemie nás jednou zabije…ze stejného důvodu nejím ani pendrek a ty americký marschmalouny…ale uvnitř plněné rakvičce vaječnokoňakovou šlehačkou,polité čokoládou a přes čeoládu nastříkanou pařížskou šlehačkou,občas neodolám..pravda z 3 korun už podrařila na 18, ale správně naměklá rakev, a k tomu trocha soukromí,abych si mohla olizovat prsty a celou pusu a případně i tričko (chuckle), to je jednou za čas dobrota. Na nervy si ji nedávám, to bych ji zhltla a nepochutnala si..na nervy si koupím tubičku smetanové jesenky nebo conde a pomalu si mlsám, vystačí mi tak na 3 dny…
Rakvičky, Sharko, jsou moje slabá stránka. Začala jsem si vozit korpusy z pražského Tesca (Národní)a ouha! Najednou mi začali lítat po baráku moli. Celou spíži jsem protřepala, až jsem sáhla na rakvičkovou krabičku. A ano! Dna všech tří krabiček posypaná drobounkými pravidelnými drobečky, rakvičky „okousané“. Bohužel ne mnou, ale těma potvorama. Dobrota se vyhodila, slza ukápla ;( . Už jednou se stalo, v pražském bytě, že jsem tam zapomněla ve stejném Tescu koupené müsli a manžela po třech měsících radostně přivítal třepetavý šik vyžraných molů. Bůhví, co všechno sníme!
Proto se držím pevné hmoty a sáhnu po original vingummi. Velmi nezdravé, velmi dobré. No a čokoláda! Tmavá, 70%, nejlíp se zázvorem. Sakviš, nejsem já teď ve stresu? Že bych…
tak já korpusy nekupuju,nenaplnila bych je tak skvěle…to si jednou za čtvrtroku dojdu v Přelouči do cukrárny, mají excelentní rakve… a když ne, tak do Rohovládovy Bělé, tam mívají plněný kornout z těsta na kremrole, sladkou šlehačkou a sypanou karamelem a ořechy… taky dobrota…ale to jsem naslazená na půlroku dopředu.a teď po vánocích,nechci sladký vidět až do dubna….
ještě v Bohdanči v Nele a u Vondráčků na tř. Míru… ale to musí být klika nebo si je objednat. jsou hned pryč 🙂 naposledy jsem ji ulovila na třídě Míru, když jsem byla u očařky na kontrole a šla jsem okolo v 10 dopoledne 🙂 víš, co to bylo za výkon, vydržet je nerozbalit hned?
Šiš ženské, vy si fakt nevidíte do hu… do klávesnice! Co mi to děláte? Celé měsíce jsem dokázala nejít do cukrárny a s výjimkou vánočního cukroví sekám dobrotu. A vy teď s tímhle… 😡
DEDE, TY SE KVŮLI SLADKÉMU OVLÁDÁT, PTOPTŽE CHCEŠ, ALE JÁ SLADKÉ OPRAVDU MĚLA MOC RÁDA VŽDY, ALE NYNÍ HO NESMÍM. OBČAS SE SICE NEUDRŽÍM A NĚJAKOU MLSOTU ZBAŠTÍM.TO PAK MUSÍM PEČLIVĚ PŘEBUDOVAT JÍDELNÍČEK, ABY GLYKÉMIE NEVYLÍTLA DO NEBES. CUKROVKA JE ZŘEJMĚ TREST PRO VŠECHNY DŘÍVĚJŠÍ MLSALY ZATO, ŽE NEMSALI S MÍROU, ALE TŘEBA JEN S JIŘÍM.MÁVÁM A ZDRAVÍM VŠECHNY. UŽ NĚKOLIKRÁT JSEM DOKTORA ODROVNALA OTÁZKOU, PROČ ŽE MÁM MLSAT JEŠTĚ I S NĚJAKÝM MÍROU, KDYŽ MÁM DOMA JEN JEDNOHO CHLAPA A TEN SE JMENUJE JIŘÍ.
to říká ta pravá,která má skoro u huby výborné široké hořické trubičky plněné šlehačkou…si j ez eDvora pamatuju ze starý cukrárny v patře na náměstí…tuhle dobrotu mi kupovala mamka,za to,že jsme byla v zoo hodná a nechtěla si domů pašovat nějaký zviřátko….
Miluju hořické trubičky – ale klasické „holé“, jen s cukrem a skořicí:)) Dnes je nejčastěji kupuju v místní farmářské prodejně. Nevím, kdo je pro ně dělá, ale jsou skvělé!
Eh, kupuju je radši jen když má někdo přijet, jinak by je zožrala všechny (wasntme)
No jo, když já tady rakvičky nekoupím, tak musím dovážet ty molové. Mám recept, tak až o mne omylem zakopne přičinlivost, udělám si bezmolové.
Ale v Praze, dámy, kam si v Praze na ty exeletní zajdu?
JANI, KAM SI VPRAZE DOJÍT NA RAKVIČKY NEPORADÍM, ALE KONSTATUJU, ŽE I JÁ VLASTNÍM NEJEN SKVĚLÝ RECEPT NA RAKVIČKOVÝ KORPUS, ALE MÁM I SPOUSTY TĚCH POTŘEBNÝCH KOVOVÝCH FORMIČEKK JEJICH VÝROBĚ. RAKVIČKY VŽDY VŠAK BYLY I NA MŮJ VKUIS HODNĚ SLADKÉ.VŽDYŤ TĚSTO NA NĚ JE V PODSTATĚ JEN MOUČKOVÝ CUKR A VAJEČNÉ ŽLOUTKY. MNOHEM RADĚJI TOTIŽ MÁM ZÁKUSKY Z ODPALOVANÉHO TĚSTA. A STAČÍ MI KE ŠTĚSTÍ DOCELA OBYČEJNÝ VĚNEČEK.
Lenko, věneček je také silně jedlý. Ha, všechny dorty jsou pro mne silně jedlé 🙂 , tedy mimo punčového.
JANI, MÁŠ PRAVDU PRAVDOUCÍ.JÁ MÁM UŽ HODNĚ LET SLADKÉ ZAPOVĚZENÉ KVŮLI CUKROVCE NA INZULÍNU.OBČAS ZHŘEŠÍM KOUSKEM VYSOKOPROCENTNÍ ČOKOLÁDY, ALE KDYŽ TO OBČAS POTŘEBUJE I MOZEK, PUTUJE DO JOGURTU LŽIČKA PRAVÉHO VČELÍHO MEDU, A PQK JE NA DLOUHO ZAS KLÍDEK.A S VĚNEČKAM JE TO TAKY PRAVDA. JÁ KDYSI VĚNEČEK SPOLU SE ŽLOUTKOVÝM ŘEZEM DOKÁZALA DOSLOVA VYŽEBRAT NA SVÉSKVĚLÉ BABIČCE. KDYŽ TO NYNÍ PÍŠU A POPISOVALA JSEM MILOVANÉ FIALKOVÉ BONBÓNY, SLINTALA JSEM STEJNĚ JAK XERXOVIC DOGY.JE TO HODNĚ O PEVNÉ VŮLI, KTEROU JEŠTĚ STÁLE NEMÁM PEVNOU NATOLIK, ABYCH ZÁSADU DIA DIETY NEPORUŠILA.SLADIDLA NEPOUŽÍVÁM VŮBEC, NENÁVIDÍM JEJICH UMĚLOU A HNUSNOU CHUŤ. JSOU HORŠÍ , NEŽLI TA LŽIČKA MEDU.
teoreticky do Ovocného Světozoru v pasáži Světozor – u Františkánské zahrady. ale vlastně si nejsem jistá, jestli tam rakvičky mají, v tom barevném mámení rozličných ovocných dortů jsem je nikdy nehledala ( když na ně chodíme v Pardubicích) :-)do Světozoru zase ( když jedeme do Prahy) chodíme na malinový dort / s lesní směsí a občas ho Ondra ( synek ) přiveze domů celý – je to jen tenké promáznuté piškotové těsto, 4 cm ovoce v želatině a nic víc a v ledničce vydrží dost dlouho. Dede, já vím, jsme potvory mlsné… ale na omluvu – u té očařky jsem byla v říjnu 😀
Chicht, ve vaší ledničce vydrží dlouho. Zajímavé je, že v té mojí by určitě nevydržel (rofl)
Ja si moučník s ovocem a želatinou vytvářím doma. Taky mi v ledničce dlouho nevydrží. Ovocný řez si na talířku ozdobim šlehačkou, to je dobrota.
V Brně mívali v nedaleké cukrárně švýcarský řez, Byl to v podstatě kakaový piškot, skoro žádný krém, zato velké vrstva lesního ovoce s želatinou….
V cukrárně si ovocný zákusek taky někdy dám, ale v zelatine mnoho ovoce neni.Do Brna to mám od nás z Karviné trochu daleko.
Evo, Světozor asi nebude to pravé ořechové. Nikdy jsem tam nezašla, protože dorty, které nabízejí tam, dostanu v skoro celé Evropě. Třeba ne tak výborné, ale koncept je stejný. Když jsem v Praze, hledám cukrárnu mého dětství s rakvičkami, kremrolemi, věnečky, větrníkem. Ten poslední jsem mimochodem našla ve Václavské pasáži na Karláku. Výtečný!
Báječná je cukrárna u nám.Bří Synků v Praze mají tam tradiční zákusky dovážené z Písku za dobré ceny. Je to asi 200 m od náměstí směrem do Nuselské ul. Doporučuji
Do Prahy jezdím k mladým,při příští návštěvě zřejmě prozkoumán Vámi doporučené cukrarny.Snachu vezmu sebou,bez doprovodu se tam ztratím.
jezdí tam 18 tramvaj? (z Národní od Máje)
Dobrý cukrárna je taky na Letné – ulice Milady Horákové. Jenže bacha, cukrárny jsou tam tři. Tahle je ve směru do kopce na pravé straně, kousek pod cukrárnou Erhart, která je taky zajímavá, ale takovou tu českou klasiku nedělá.
vidíš, Jano, a právě takové cukrárny tvého dětství my máme jak v Perníčkově, tak v Hradci ( takový Kolibřík v HK u nádraží v 8 ráno, když právě otvírají a mají plné vitriny vlastních zákusků, to je pastva pro oko) – proto nás zase lákají zákusky ze Světozoru, protože už do Prahy nejezdíme tak často jako dřív, když jsem tam studovala a pak pracovala v pojišťovně 🙂
Tak až přijedeš, svoláme Pražení a já ti krabici čerstvých rakviček dovezu (chuckle) , jinak se dají koupit v cukrárnáchHájek a Hájková,Praha…
http://www.cukrarna-hajek-hajkova.cz/zakusky-venecky-vetrniky-trubicky/rakvicka-plnena-vanilkovym-kremem/
Pane jo! Děkuji zá účast, už vím, co budu příště v Praze dělat. Kultura sem, kultura tam, budou se obíhat cukrárny!
Zkusím zvládnout obojí, jen doufám že mi to vyjde časově.
ŽENSKÝ SAKRAMENTSKÝ, JSTE FAKT DĚSNÝ A MLSNÝ!! JÁ MĚLA SLADKÉ RÁDA VŽDY A DOCELA DOST. JAKO DÍTĚ JSEM SVÉ MILOVANÉ BABIČCE NASLIBOVALA HORY DOLY ,ŽE UŽ BUDU POŘÁDNĚ JÍST, ALE NEDODRŽELA JSEM TO NIKDY. MOU NEJMILOVANĚJŠÍ POCHOTKOU BYLY TAKOVÉ DOCELA MALÉ A TVRDÉ(CUCAVÉ) BONBÓNY, KTERÉ FAKT VYPADALY A TAKY VONĚLY JAKO FIALKY A FIALKY SE JMENOVALY. Z MĚSÍČNĚ OBDRŽENÝCH 20 KČ KAPESNÉHO JSEM FAKT NIKDY TU KAČKU DEVADESÁT NA DESET DEKA TÉHLE DOBROTY UŠETŘIT NIKDY NEDOKÁZALA, PROTOŽE JSEM O KAPESNÉ VELICE ČASTO PŘICHÁZELA. MUSELA JSEM SE MOCKRÁT PODÍLET NA ÚHRADĚ ROZBITÝCH VÝPLNÍ SOUSEDOVÝCH OKEN. VŽDY JSEM SE JEN MUSELA PLAČTIVĚ DÍVAT, JAK MÉ MĚSÍČNÍ KAPESNÉ MISÍ V ŠUPLÍČKU SKLENÁŘE V NAŠÍ ULICI. BÝVALA JSEM V TOMHLE SKLENÁŘSTVÍ ČASTO. NE PROTO, ŽE BY SE MI TAM BŮHVÍJAK LÍBILO, ALE MUSELA JSEM TAM VŽDY NĚJAKÉ VYSKLENÉ OKNO VLASTNORUČNĚ DONÉST A NECHAT HO ZASKLÍT. NIKDY JSEM NEPOCHOPILA A ANI NEPOCHOPÍM, PROČ TA MERUNA MUSELA TRFIT NEOMYLNĚ VŽDY PRÁVĚ TO JEDINÉ OKNO , KTERÉ VEDLO DO DVORKA, KDE JSME SI TAK ČASTO S MERUNOU HRÁLY . ASI MĚLO TO OKNO ZABUDOVANÝ JAKÝSI MAGNET, KTERÝM LETÍCÍ MERUNUNU NEOMYLNĚ PŘITAHOVALO. PŘI KAŽDÉ TAKOVÉ TREFĚ SE OZVAL ZVUK TŘÍŠTĚNÉHO SKLA A HNED VZÁPĚTÍ NA DVOREK VYRAZIL ROZZUŘENÝ A ROZESPALÝ SOUSED, KTERÝ TAK HLASITĚ A SPROSTĚ NADÁVAL, ŽE JSME SE POKAŽDÉ ROZPRCHL JAK HEJNO VRABCŮ. SOUSED SI VŠAK VŽDY BYL ZCELA JIST, A DOVEDL NA VINÍKA, CO MÍČ DO OKNA HODIL ČI KOPL, UKÁZAT PŘESNĚ PRSTEM. ČASTO JSEM PŘEMÝŠLELA, JAK TO VŽDY UHODL. UŽ JEMI TO JASNÉ.ON NÁS SOUSED DOKÁZAL PŘESNĚ ROZLIŠOVAT PO HLASECH, KTERÉ MU POD OKNEM ZNĚLY SKORO CELÉ DNY A AŽ DO VEČERA. . NO A V TÉ HRŮZE Z ŘINČÍCÍHO SKLA DOKÁZAL I USLYŠET I VINÍKOVO JMÉNO. KDYŽ SE VYSYPALO OKNO, M VIDINA KOUPĚ DESETI DEKA FIALEK SE VŽDY RYCHLE ROZPLYNULA. BYLO JASNÉ, ŽE ZAS TAK NA DVA MĚSÍCE BUDU BEZ KAPESNÉHO, KTERÉ ZMIZNE VE SKLENÁŘOVĚ ŠUPLÍČKU.BYL TO TAKY DRUH TRESTU ZA MOU DIVOKOST A TOUHU STÁLE NĚKAM LÉZT, STŘÍLET A TREFOVAT SE. ZKRÁTKA JSEM VĚTŠINOU ROZBITÉ NECHTĚLA OKNO ROZBÍT.VŽDY JSEM SE MUSELA JÍT ZA OKNO OMLUVIT, POČKAT, AŽ SOUSED ROZBITÉ OKNO VYSADÍ Z PANTŮ, A PAK UŽ JSEM POCHODOVALA S OKNEM VPODPAŽÍ SE SKLENÁŘI.TEN BYL MOC MILÝ A CHÁPAVÝ, TAKŽE SE NA MNE VŽDY SPIKLENECKY USMÁL A ZEPTAL SE: “ POČKÁŠ SI A POMŮŽEŠ MI MALINKO S PRACÍ, NEBO MUSÍŠ NĚKAM ODBĚHNOUT?“ VĚTŠINOU JSEM POMOHLA A POČKALA SI NA HOTOVOU PRÁCI. BAVILO MNE POZOROVAT HO PŘI PRÁCI,KDYŽ SKOLO VYMĚŘOVAL, PODAT MU DIAMANT NA UŘÍZNUTÍ SKLA A POSLOUCHAT SKŘÍPOT DIAMANTU PO TABULCE. PAK JSEM SE DÍVALA RÁDA, JAK ZRUČNĚ UŘÍZNUTÉ SKLO ZASAZUJE A UPEVŇUJE SKLENÁŘSKÝNM KYTEM Z DO RÁMU.PRÁCE MU NETRVALA NIKDY DLOUHO, TAKŽE VĚTŠINOU JSEM UŽ ZA DVĚ HODINKY ZAKLENÉ OKNO ODEVZDÁVALA SOUSEDOVI, ABY HO ZASADIL ZPĚT.A NALIČKOU VÝHODU TA MOJE POMOC MĚLA TAKY. SKLENÁŘ MI PRAVIDELNĚ TROŠINKU SLEVIL Z CENY. OCENIL TÍM FAKT, ŽE JSEM BYLA OCHOTNA PŘILOŽIT RUKU K DÍLU, ABY BYLO HOTOVO DŘÍV.TAKY TO, ŽE JSEM NEUTEKLA HNED ZA KAMARÁDY, SKLENÁŘ OCENIL, I KDYŽ TO NEŘÍKAL NAHLAS. KDYŽ SE TOTÉŽ PŘIHODILO KAMARÁDŮM, VĚTŠINA Z NICH ODCHÁZELA STÍM, ŽE SI PRO OKNO PŘIJDOU TŘEBA AŽ VEČER.JÁ RADĚJI TROŠINKU POMÁHALA, JELIKOŽ MNE POZOROVÁNÍ PRÁCE A TA MALINKATÁ A VESKRZE SMĚŠNÁ POMOC PŘI JEHO PRÁCI HODNĚ BAVILA.
Pocuchane nervy taky hladím sladkostmi.Cokolada nebo zákusek mi spolehlivě zlepší náladu.Kdyz zrovna nemám doma nic sladkého,upeču nějakou rychlovku.Takže se odreaguji a těším se,az si ke svému výtvoru uvařím kafíčko.
Já sice sladkost upeču, ale v podstatě to nejím. Dost často nezbude ani na ochutnání….
Já nevím, asi kvalitní čokoláda, ale pro mne je důležité to ze sebe dostat. Neboli vyřvat to a potom snad usnout
Už druhý den jsem zase v Kalifornii.
Právě jsem do Kalifornie dorazila taky.
taky chci do Kalifornie,abych nemusela trčet v práci 😀
Já teď tři týdny práci ozelela, průduškam se nechtělo jít ven.Pracuji venku.Jenze doma lednička a spajzka na dosah,teď budu muset cukrárnu obcházet obloukem, jinak se mi zvětší konfekční velikost. Mají velký výběr výborných zákusků, moje mlsná pusa neodolá.
Já mám všeobecně jídlo ráda a jsem bohužel na sladké a na mé postavě je to znát.
Když si potřebuju obalit nervy něčím sladkým, tak nezklame mléčná čokoláda s velikými oříšky.
Nějaká taková https://www.zboziznemecka.eu/fotky25724/fotos/_vyr_181kw4915_PV_seit0112_Nussknacker_NEU_da.jpg