„Já bych nikdy nemohla mít psa, byl by děsně tlustej!“ prohlásila kdysi moje babička, když dávala našemu jezevčíkovi piškot. „No podívej se na ty oči, jak kouká!!“ pokračovala a znovu sáhla do pytlíku. „Vždyť on je tak vděčnej!“
No jasně. Max koukal vzhůru, pod tmavýma očima mu svítily bílé srpečky, tlamu měl pootevřenou v bolestně toužebném přání. Kdybych neviděla bohatý lesklý kožich na souměrné postavičce, uvěřila bych, že nedostal jíst aspoň týden.
„Babi, to se nesmíš dát!“ povídám. „Vždyť víš, že hlady netrpí!“ Babička se na mě jen shovívavě podívala a dala Maxovi další piškot. Já si povzdechla a v duchu si poznamenala, že pes bude muset dostat lehčí večeři.
Tehdy jsem byla mladá holka a vlastně jsem nepochopila, o čem babička mluví. Ta zkušenost a uspokojením, jaké přináší péče o druhého, především pak o jeho nasycení, když to ten dotyčný nutně potřebuje, nebo to aspoň úspěšně předstírá, mě v té době totiž ještě nepotkala, zatímco babička v ní měla předlouhou praxi. A proč mě to napadlo právě teď?
To jsem totiž zase koukala z kuchyňského okna na svoji restauraci „Na Šeříku“ – tedy na ptačí krmítko. Co nasněžilo a začalo mrznout, tak je tu nával. Sýkorky všeho druhu, vrabci, zvonci, pěnkavy, stehlíci, dlaskové a kamarád strakapoud. A já cítím hluboké uspokojení nad tím, že se dobře najedí. Že načerpají energii, aby přežili těžké zimní časy.
Ano, krmím už roky členy rodiny, krmím svoje psy. I v tom je uspokojení, ještě pořád, i po letech. Ale řekněme si upřímně, je od smrti hladem obvykle nezachraňuju. Kdežto pro ty ptáky může za mrazivých dnů znamenat bohatě prostřený stůl rozdíl mezi životem a smrtí.
A tak každé ráno krmítko poctivě zásobuju, slunečnici držím doma, aby nebyla zmrzlá, když ji tam sypu, na vyšší šeříkové větve věším lojové koule. A pak už se jen těším na to, kdo dnes přiletí. Tak dobrou chuť, ptáčci!
Další fotky najdete zde: http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Leden_2017_v_restauraci_Na_Seriku
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2017
Dnes je otázka jednoduchá – taky rádi krmíte? Ptáčky a kohokoliv dalšího, kdo to potřebuje?
A jedna prémiová: umíte odolat toužebným očím:))
Máš parádní fotky, Dede. Je vidět, že bydlíš v přírodě, tyhle prostě k nám na balkon nedostanu.
Strakapoud občas, teď přilétá pan červenka, nejčastěji různé sýkory, občas mlynařík nebo vrabec. A to je tak všecko, přitom vidím na les… ale halt jen ten pražskej.
Tak si je užívej a pěkně krm, budeš mít nahoře červenou tečku (h) .
Ráda krmím a ráda pozoruji, dalekohled mám v pohotovosti, abych mohla sledovat strávníky na krmítkách z kokosových půlek. Jsou nacpané lojovými koulemi vlastní výroby, žádnou umělotinou, poctivým hovězím lojem se slunečnicí, ořechy a mákem. Chodí hlavně sýkorky, pak nějaké drobnější hnědé ptactvo a přistihla jsem i straky. Ty se sice na kokos nezavěsí, ale s nataženým krkem zobou přímo ze stromu.
Na terasu chodí kosáci. Všimla jsem si jich, jak se snaží vyzobávat něco mezi dlaždicemi. Hned druhý den jsem otevřela pobočku na terase s nabídkou slunečnice a ořechů. Ti lumpové jsou ale pěkně zmlsaní a vybírají si, stále jen dosypávám ořechy! 🙂
Ano, jakmile sousedka od naproti začne sypat ořechy, je u nás jak se říká „po ptákách“. Na oplocenku teď nemůžu, je tolik sněhu, že neprojdu, musím k chatě a dát pod střechu na stůl. Psi se vrací domů jako ledové koule, chodíme na dvakrát, napřed Conny a pak ty dvě krátkonožky.Zapadají až po uši.:-)
Já myslím, že kosák semínka (jako třeba tu slunečnici) neumí louskat… rozhodně jsem nikdy neviděla, že by to některý dělal.
Jé, to mě vůbec nenapadlo! Zkusila jsem tedy přidat ovesné vločky a čtvrtky jablek (i když ani s těmi jsem loni příliš neuspěla) a uvidím zítra, jak se budou tvářit fóglíci na rozšíření jídelníčku. 🙂
Ahoj Hanco,zkus dát kosikum loupanou slunečnici, koupíš ji ve zverimexu.Je ale trochu dražší. Ke mně na parapet v 7.patre se chodí krmit veverka
Díky za tip, zkusím to.
Veverka na parapetu – to musí být bezva pohled! 🙂
Ahoj Hanco. Máš pravdu, pozorovat veverku tak zblízka je pěkný zážitek.Mam ji na videu na tabletu i na klasických fotkách.
Jóóó, v 7.patře, no to je tedy překvápko!(heidy)
To tedy překvápko bylo,myslela jsem, že po parapetu ťapka holub.Ze tam bude Zrzečka by mne nenapadlo.Chodi sem pravidelně. Nechápu, jak sem leze.A jak dolů? Zviratka nás umí překvapit.
Leze po fasádě. Když jsme bydleli na sídlišti, tak jsem to viděla několikrát, běhala až do osmého patra.
Na tak malé zvířátko je to pěkný výkon,šplhat po fasade tak vysoko. Přidala jsem ji kousky jablíčka a syrový zampion,bašti to.Dalsi strávnici jsou sykorky a rehek.
Je, já si spletla název ptáčka.Rehek už je dávno v teplých krajích, na parapetu se krmí brhlík.
To neumí. U nás má nejraději nakrájená jablka. Ani do krmítka rád nechodí, i když máme kvůli kosům jedno veliké. Kousky jablek si vyhází na zem. A zbylá zmrzlá na stromech si hází dolů a tam je klove.
Krmím pilně, už jsem zkrmila padesátikilovej pytel slunečnice. Mám tu všechny zmiňované ptáčky a dneska jsem tu (letos poprvé) viděla i hýla s hýlovou – když nepočítám toho hejla, co nosím už od Vánoc na nose 😀
Jo a někde jsem četla, že ti menší ptáci – sýkorky, stehlíci a pod. – nedokážou rozlouskat tu pruhovanou, dvoubarevnou slunečnici. Prý má moc tuhou slupku. No nevím, já kupuju tu černou, je i levnější. A při tom množství… 😀
Asi máš pravdu, u nás o ni nebyl vůbec zájem.
Dede, povedly se moc hezké fotky – přes okno, klobouk dolů. Já také pilně krmím, sypu 2x denně. V poledne a večer, aby měli na ráno. Kdybych věděla, že bude taková zima, tak jsem koupila celý pytel slunečnice, protože takhle nakupuji po 4 kg a jenom se po ní zapráší. Krmí se stejná partička – různé druhy sýkor, 4 chlapi pěnkaváci, banda vrabců polních, dva páry kosů. Poslední dny přilétají z lesa i dlaskové, zvonci, strakapoudi, ti létají prověřovat borovice i v létě a velká hejna sojek, které se dost přemnožily. Strnady jsem neviděla.
Do rána napadl sníh, skoro 10 cm! v Brně okamžitě nastala kalamita (chuckle) a média mají co ukazovat a o čem psát. Ale u nás ráno na prochajdě bylo nááádherně. Sice tma, ale čisto. Třeba se to vsákne a trošku se vylepší deficit podzemní vody a tím pádem třeba budou i nějaké houby!
Tudle jsou fotky z dnešního dopoledne, čekala jsem na světlo (to se nedostavilo) 😉
http://dig.rajce.net/Sniiih
Alex, nádherné fotky !!!
A koukám, že jsem svým předešlým komentářem zase „u nás“(dokonce přesně na minute:)). Takže žádná Kalifornie, ale Alabama!!!
Nádherné fotky :-))
Krásné fotky, ta stará třešeň a její proměny to je nádhera
Alex, to jsou nádherné fotky! A ta třešeň… chjo, moje už byla. Teď mám mladinký stromeček, uvidím, jak poroste… 🙂
Krasne fotky! Ja take krmim. Na parapet okna do ulice rozlousknu rano par orechu a pak uz jen posloucham, kdo z koho. Kdyz slysim rychle taptarapta, bezi si pres strechu pro orisky veverka. Zavodi se strakama a sojkama.
V zadni casti zahrady je pod velikym kastanem pro veverky bytelne krmitko, kam se straky a sojky zobaky nedostanou. Tam davam predlouskane orechy a slunecnicova seminka v dostatecnem mnozstvi. Driv jsem davala cele orechy. Jenze shancive veverky je vzdycky roznosily po zahradach a poschovavaly na horsi casy.
Ptaky bych krmila. Je jich tu spousta. Jenze! Ty potvory pohrdaji! Pry mozna ten mak, ten by si daly. Ale slunecnicova seminka, drobky z chleba a nakrajena jablka, tak ty nase nooobl ptactvo do zobaku ne a nevezme. Lojove koule jedou, dokonce i ty z obchodu. Ty jsou kvuliva veverkam a kunam veseny za okno pod strechu. Kocourovi pro radost. Na balkonech, u oken a na zahradach maji lide instalovana krmitka v nadstandardnim mnozstvi, dokonce chodi sypat do parku a do lesa. Tady ptactvo hlady netrpi…
No jo, když mají ptáci takovou nabídku, tak jsou zmlsaní:)) Ale lepší zmlsaní a zvládající mrazy, než hladoví a pochcípaní.
Veverky tu naštěstí nemám. Naštěstí proto, že Kazan kdysi v Anglii naučil Berry veverky honit, stejně jako on si je Berry najde i na stromech, umí se podívat nahoru (whew) Jak mám veverky ráda, tak u nás na zahradě bych se o ně bála. A jak jsem psala, v sousedství jsou mraky koček. Ne, veverkám je líp někde jinde… 🙂
Také krmím i když tady by asi ptactvo hlady od mrazu nezhynulo 🙂 Přestože po zahradě běhají dvě kočky, žádné vraždění ptáků se nekoná. Asi proto, že krmím převážně „naše“ ptáky, kteří se drží na naší zahradě. A ti všichni mají kočky okoukané a když jsou ony v blízkosti, krmítku se vyhýbají. A nebo na něm jsou, kočky je z povzdálí pozorují, ale vědí, že nemají šanci je ulovit. Krmítko je na vysoké tyči, a těsně pod ním je dost velká hustě síťovaná podložka (takže proteče voda, ale zrní nepropadne). Na krmítko kočky prostě nedoskočí, stormy mají drátěné obalení a keře poblíž se při kočičím šplnání třesou a ptáci v pohodě odletí. Semena, která na zem buď sfoukne vítr, nebo rozhází ptáci „dorazí“ ptáci-odvážlivci, ale hlavně veverky a chipmunci. Pro ně občas hodím hrst černých semen slunečnice ještě extra na zem. Dávám jim staré pecanové ořechy. Jenže ty tam musím rozházet když u nás není Trixie, protože ona se na ně vrhne, šmejdí nosem pod krmítkem a ostatní ostrouhají 🙂
Dede, máš vskutku rozmanité opeřené strávníky a fotky „zimního krmení“ jsou moc hezké.
🙂 To je moc krásné, milá Regi!
Díky Dede. (Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že je tohle reakce na můj komentář úplně dole 🙂 )Je škoda, že jsem to nefotila a říkala jsem si, jestli se k nám to hejno přiletí krmit i příští rok, nezapomenu vytáhnout foťák. Ale už se neobjevili. Ještě, že jsem to alespoň zapsala.
Krmím, ale ptáci málokdy přijdou, kocour zahradu důkladně hlídá. Pokud jde o smutné oči, umím odolávat, jinak by kavalírky byly jako koule 🙂
Také umím odolávat smutným očím, byť vlčky by do koulovitého stavu došly nejspíš později, než strakatice 😀 Ale zátěž kloubů a páteře se u vlčáků nedá podcenit, tak se krotím:)) Jo, kdyby tak ještě někdo dohlížel na mě! 😛
Krmíme taky, věšíme kolem domu koule. Kluci mají v plánu udělat o víkendu krmítko a začneme sypat i slunečnici.
Ovšem mám dojem, že na řece jsou strávníci, jací v jiných letech nebývali. Kachny divoké, racci a labutě jsou normálka, ale kachničky mandarínské jsou pro mne novinka. Navíc mne překvapilo, že uprostřed řeky stojí dvě bílé volavky – ty tu žádný rok nebyly. A na hejno kormoránů jsem koukala opravdu nevěřícně (Ygo, nejsou tam od vás?). Co jim ale nabídnout, to fakt netuším.
Mandarínské kachničky jsou v Brně už delší dobu, takových 10-15 let určitě. Dokonce jeden náš kamarád, ornitolog amatér, stojí za tím, že tu jsou.
Kachničky mandarínské bývaly v Jundrově, pokud vím.
O těch jsem věděla, ale teď se přesunuly i na Poříčí. Prý tu někde hnízdí několik párů, ale tolik štěstí jsem zatím neměla.
Ony jsou v podstatě od Komínského jezu až po to Poříčí a těch párů je mnohem víc, v Brně jejich počty jdou snad do stovek. Možná jen jsou letos víc vidět, protože dost prosekávali takové to křoví na břehu řeky (od Riviéry směrem dál do města), tak se nemají kam schovat.
Kormoránům nic, leda tak nakopat do zadele – ničí nám svým guánem vzácné stromy v parku (headbang) . A to nemluvím o těch vylovených rybnících … Pokud vím, pro kačeny a labutě by bylo nejlepší zasypat ječmen. Volavky a kormoráni jsou masožravci – hlavně rybožravci.
Já to tedy Ygo s těmi kormorány zkusím, ale nevím jak, když si ji furt máčejí pod hladinou.
Kačeny a labutě fasují slušné porce starého pečiva, je to taková oblíbená zábava dětí s rodiči (anebo naopak), rybožravci se budou muset obsloužit sami.
Jo to bych taky potřebovala dohled nade mnou.
A přísný.
Krmím,ale ptíci jsou zmlsané.Kupované lojové koule ne a ne,ty se žrát nebudou.Udělala jsem domací,ale použila jsem na spojení sádlo,to taky papat ne a nebudou.Slunečnici prý tu dvobarevnou taky ne,ta jim nechutná,chtějí černou.Vyzobali kněná semínka a trochu ovesných vloček.
U nás ptáci nepřišli, dokud nenapadl sníh a nezačalo fest mrznout. Krajina je tu žírná, jen na mých keřích na zahradě se ještě jídlo sehnat dalo, ledacos si ptáci najdou kolem dobytka a drůbeže. Ale jak napadl sníh, tak mám narváno:))
Také krmíme DEDE. Na balkoně máme krmítko a dáváme tam ptáčkům slunečnici. Fousín se na ptáčky kouká za oknem a má to jako televizi.
Co se týče smutných očí, tak těm podléhá manžel.
Fousín se na něj dívá a v očích má nekonečnou lásku k páníčkovi spolu s hladem, který má pořád.
Na manžela to bohužel platí. Ale museli by jste to vidět, jak Fousín hledí a oči z něho nespouští. Navíc si pro páníčka chodí a vodí si ho do kuchyně k výdejništi stravy.
A když mu manžel řekne, aby si otevřel špajzku, tak si jí pacičkou otevře. A umět si otevřít kapsičku nebo kontervičku, tak nás nepotřebuje.
Myslíš Míšo, že nepotřebuje? A na koho by dělal ty kouzelné oči? 😀 Víš sama, jaký je rozdíl mezi jídlem, které si musíš uvařit a naservírovat a tím, které ti někdo s láskou předloží (inlove) Kdepak, Fousín by vás bral, i kdyby měl ten otvírák!:))
Tak já nevím, asi jsou letos ti ptáci u nás nějak zmlsaní, nebo doposud nepoznali, co je hlad. Nasypanou slunečnici maximálně rozhází po stříšce nad terasou (krmítko je na Terčině balkoně, jediné místo, kam se nedostane Zikmund), aniž by se aspoň snažili o vyloupnutí … uvidíme dneska, kdy i naše jižní kraje zasypala sněhová peřina …
Co se týká prosících očí (no, u nás se na oči moc nehrálo, obě dámy se desátku dovolávaly dloubnutím – Toya tlapkou a Brooke nosem), u Erníka jsem se zařekla, že odolám. A vyplatilo se, Ernest je jediné zvíře, které neloudí – ani očima, ani jinak – zaplať pambu za ty dary. Ovšem chtělo to důsledný zupácký výcvik – a ne psa!
Nejodolnější na výcvik byla mamka (nod) – ona to cítila jako tvoje babička. Největší radost měla z toho, když mohla jiné nakrmit do prasknutí. Takže velký úspěch byl, když přestala krmit psy u stolu, ale buď jim to hodila do misky nebo odešla z kuchyně a až pak jim dala z ruky. Ovšem, když jsem se nedívala, tak dokázala zkrmit půl pytlíku piškotů během pěti minut … a šťastné byly všechny – jak mamka, tak psice, akorát já jsem potají pěnila (chuckle)
Ygo! (rofl) „Ovšem chtělo to důsledný zupácký výcvik – a ne psa!“ To je tak přesné! (rofl)
babičku jsem necvičila – nebyli jsme tak tak často, aby to stálo za pochybný pokus:)) Já mám dojem, že v tomto ohledu babička vycvičit nešla, ať už šlo o zvířata nebo lidi.
Chicht, její „zahradní“ kocouři (cizí kočky, které krmila na chatě) byli vždycky nádherní a velicí.
No já bohužel krmit nemohu, u nás v ulici je fakt děsně koček, ale zásobuji paní tchýni, která svědomitě krmí
Vidíš Inko, u nás v okolí je to to samé – naše zahrada hlídaná psíma holkama je jediné místo široko daleko, kde se mohou ptáci takhle stravovat bez nebezpečí, že je při jídle sní někdo jiný – koček je v okolí mocmoc.
Moje holky ptáci nezajímají, jen kdysi Bertík strašně rád honil kosáky… (h)
bufet Na lodžii je taky vyhlášenej. Chodí rodinky Koňadrovic, Modřinkovic, Červenkovic,Brhlíci,Hrdličkovi a Doupňákovi,od víkendu nás navštěvuje pan Strakapoud….krmím slunečnicí,oříšky,vločkami,jablíčky…
Hrdličku jsem tu měla jen jednou – tedy přesněji, jen jednou jsem jednu zahlédla. Sojky tu byly dvě, ale jedla jen jedna, ta druhá byla moc nervózní, pořád odletovala na hrušku. Strakapoudi tu jednou byli tři – to byl nádhernej pohled! Ale ten „můj“ si to tu asi obhájil, už se nevrátili (z mého pohledu škoda, on má asi jiný názor:))
Dlaskové jsou ranaři – honí i kosáky. Jinak jsem spory na krmítku moc nezaznamenala – tedy až na jednu paní Kosákovou, ta se fakt nerada dělí!:))
Fakt u vás nejsou hrdličky? U nás nebývaly do té doby, než povyrostly stromy a fógli zahnízdili. Teď tu máme desetičlenný hrdliččí gang.
Tady ve městě bývaly spousty hrdliček. Pak je ale zřejmě vytlačili přemnožení holubi, dnes se objeví hrdličky jen málokdy. Mám ovšem na mysli hrdličku zahradní neboli balkánskou!!
U nás pár let hnízdily na římse nedaleko okna. Kdysi jsem o tom na webu psal.
V zimě se ovšem na hnízdě nevyskytovaly, takže o nějakém krmení nemohlo být řeči 🙂
Je to od tebe i od ostatních co krmí ptáčky moc pěkné je zachraňovat před vyhynutím. Jsou to vděční strávníci podle fotek. Já jsem se pokoušela několikrát krmit v zimě lojovými koulemi se zrním a nebyl o to zájem. Nevím jestli bych měla zkusit něco jiného, nebo o to není zájem, protože tu v zimě nemrzne a není sníh.
víš jak jsou ty kupovaný koule hnusný?
To jsem nevěděla že jsou hnusný. Tak to budu muset zkusit krmit něco jinýho
Zoohit nabízí „lojové“ koule. Zeptala jsem se, jestli jsou skutečně lojové, odpověď zněla, že ne. Na další dotaz jsem dostala jejich složení a nikdy jsem je nekoupila. Zajímal by mne názor nějakého odborníka, jestli ptákům spíš neškodí.
Wendulko, asi jsou hnusné – žádný pták se na nich nekrmí. Já je kupuju u nás v zelenině (stejně jako slunečnici) a patrně výrobce bude stejný.
„Moji“ ptáci na koule chodí jen tak si zobnout, řekla bych spíš, společensky, poté, co se pořádně najedí dole. Jedovaté to asi nebude, ale zázrak taky ne. Jenže normální lůj není, jehněčí jim nakonec chutnal, ale bylo ho strašně málo – jen co jsem vyškrábla z mrazáku.
No jo, hrdličky, ty tu máme taky. Moc ráda je nevidím, protože sdlábnou všecko bleskem a já mám výpadek, než si všimnu 😛 .
Dede, moc hezké povídání. Já mám takovou výkrmnu za oknem, protože mít ji na zemi, rozehnala by ji naše kočka Číča. Ale na den přesně před třemi lety se stalo, že byli ptáci na naší zahradě v takové přesile, že se tam kočka prostě neodvážila strčit ani jednu tlapku: http://silenesuple.blog.cz/1402/ptaci-zajezdni-hostinec
Bohužel jsem to tenkrát nevyfotila.