„Tati, nech toho, nebo ti někdo nabančí!“ Stáli jsme na pražské ulici a můj otec, rodák z Krkonoš, se právě nahlas radoval z poletujících sněhových vloček. Což o to, já jsem ho chápala – u nás v rodině máme lásku k zasněžené zimě v krvi, ale ve městech tento názor sdílí jen málokdo.
Ne, že by to bylo úplně nepochopitelné. Život najednou začne být komplikovaný. Dokud je bíle jen pocukrováno, má to stále jistou poezii i pro lidi, kteří se po vzoru Angličanů domnívají, že když budou zimu dostatečně tvrdohlavě ignorovat, tak zmizí. Jenže když sněhu napadne byť jen čtvrt metru, převládne znechucení.
Silnice kloužou, chodníky kloužou, z posoleného sněhu je nechutná břečka bránící parkování a přecházení. I když moje zkušenost praví, že ať je bariéra kolem silnice jakkoliv vysoká a přechody odházené, vždy se najdou dobrodruzi, kteří se nahrnutým sněhem statečně brodí jen proto, aby mohli vběhnout klouzajícím se autům do cesty. Řidiči pak zoufale brzdí, všichni zúčastnění nadávají a máme tu další krásný zimní den:))
Ani já, byť radostně vítající sněžnou zimu, tomuto nepohodlí neuniknu. Při sněhové nadílce musím popadnout hrablo a očistit nemalou výměru dvorku, o vykopávání pluhem zavalené brány nemluvíc. I já se kloužu po více či méně upravených silnicích, auto mám nasolené jak herinka a zoufale hledám, kde ve městě zaparkovat, když už tak nedostačující parkoviště najednou pojmou o čtvrtinu méně aut než obvykle.
Jenže… já žiju v přírodě a pořád ještě chápu, jak neuvěřitelně cenná pro ni ta sněhová peřina je. Vůbec, když se jí tady u nás po tři roky nedostávalo. Sníh chrání rostliny před mrazem, a hlavně je vydatným zdrojem vody pro půdu.
Díky tomuto vědomí pořád ještě umím upřímně obdivovat krásu zasněžené krajiny. Ano, i já někdy toužím mít na botách přísavky a při pohledu na hrablo mě preventivně bolí záda. Stále se těším na teplé a laskavé jaro, ale když už má být zima, tak ať je pořádná, ne?:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2017
Dnes je to jednoduché: Jak si užíváte po letech zase jednou pořádnou zimu? A logicky doplňující otázka: co vás na ní štve nejvíc?:)) A jak se vám letos na sněhu a ledu řídí? Mě letos skrzevá zmrazky přimrzlo u auta kolo k blatníku:))
Tady žijeme v teplém podnebí, ale zimu (v USA i Evropě) jsme zažili jak tu se „sněhem pod zadek“, tak městskou břečku, která při chůzi rozežírá boty a projet jí autem je pomalu kaskadérský výkon. Ale poctivá „bílá zima“ umí být krásná.
Při našem posledním pobytu v Německu (v Bavorsku) jsme sněhové nadílky zažili víc než dost. Já do práce nechodila, takže jsem v ty dny ráno dělala „hodnou ženušku“. Vstala jsem spolu s manželem, navlékla přes noční košili tepláky a bundu a zatímco se choť oblékal do práce a snídal, já mu šla proházet výjez z garáže. Když odjel, většinou jsem zase nejméně na hodinu zalezla do postele. Házení jsem si pak zopakovala ještě několikrát během dne, podle toho, jak moc sníh padal. Měli jsme před domem chodník, který jsme byli povinni udržovat čistý – nejen odházený, ale třeba jen odmetený (jinak sousedi „upozornili“). A hlavně před návratem manžela z práce jsem mu musela zase proházet vjezd do garáže. Vím, že byla rána, kdy jsem „ochoty hodné ženušky“ litovala, protože to někdy byl pořádný záhul, nejen množstvím sněhu, ale vichr a dale padající sníh byly deprimující. A já brzy po ránu nejsem právě čiperná! Jenže jen tak „z rozmaru“ najednou přestat a nechat manžela, ať si výjezd prohází sám (a vstane kvůli tomu nejméně o hodinu dřív) mi přišlo dost nefér. Ale on moje ranní hrdinství opravdu oceňoval a když pak bylo třeba házet, nebo zametat nově napadaný sníh ještě pro zbytek večera, dělal to už sám.
Maričko, manžel má celoživotně kliku, že tě má! (inlove)
Protože odházet dvorek a výjezd z brány – to není úplně maličkost:)) Něco o tom vím. 🙂
Když nad tím tak přemýšlím, tem musím doufat, že nezačne sněžit. Mám 6 týdnů zakázáno cokoliv těžšího zvedat, páč bych prý dostala kýlu 😛 No jo, ale jak bych pak vyjela z vrat, že?
Mně se letošní bílá zima fakt líbí, rozhodně víc než zima bezsněžná. Sněhu je u nás pořád dost a dost, a když ještě svítí slunce z blankytně modré oblohy, je to nádhera! Mám štěstí, že nemusím každý den do města, ani u nás to s úklidem není slavné. Chodníky se nesolí (to kvituji s povděkem), ale zase jsou ušlapané do ledovata, člověk musí být stále ve střehu. Co mě ale rozčiluje, to je sníh na střechách a obří rampouchy. Oboje se řeší maximálně cedulkou o nebezpečí pádu ze střechy, případně rovnou zábranou. A ty, milý chodče, třeba kličkuj mezi auty na silnici nebo se vznášej. Bohužel se to týká i budov ve vlastnictví města.
Takže ze mě ve výsledku (y) pro letošní zimu! 🙂
U nás je hodně sněhu, na procházky se chodí špatně protože jediná protažená cesta, mimo silnici, je uježděná a velmi hladká, že i psi kloužou.
Silnice u nás je jedna bez sněhu, ta patří pod jiný úsek údržby a druhá téměř nesjízdná.
Mívala jsem zimu ráda a jsem zvyyklá ale letos mě už nebaví. S pejsany se chodit musí a není kam.
Dneska jsem vyplašila volavku a ta když chtěla vzlétnout tak ji ujely nohy. Tak to jsem viděla poprvé.
Mám nějaké fotky na rajčeti, jak u nás vypadá zima. Odkaz dát neumím. /123majka/
Moc hezké zimní fotky – tož tolik sněhu u nás nebylo ani nepamatuju … teda pamatuju jednu zimu, kdy bylo tolik sněhu, že už nebylo kam ho uklízet, ale který to byl rok (headbang) ?!! Kdo si vzpomene – od té doby téměř nenapadlo.
Jé Maruško, to je jako u nás! A klukům koliím to děsně sluší (inlove)
Jo, v hlubokém sněhu se nevenčí snadno – a když já musím stoprocentně ochránit zvěř, tedy mít Ari v lese vždy na vodítku… tak prostě teď do lesa teď chodit nemůžu. Ještěže máme ty louky u Labe…
Hezky ta zima u vás vypadá: 🙂
http://123majka.rajce.idnes.cz/prisla_zima…/
Hančo, moc děkuji za ,,technickou“ pomoc a všem děvčatům za vlídné a vtipné komentáře. Jsem lama a stará větev.
Sníh ve městě už tu byl asi popsán dostatečně. Ostatně mohu doložit příslušnými modřinami.
Na podzim jsem si koupila bundu, která je úžasná a je mi v ní fakt krásně teplo, takže zima mě netrápí.
Nebýt toho, jak se u nás nedá chodit, byla by to moc pěkná zima (sun) .
Eh, tak aby ty modřiny brzy zmizely, milá Zano! A nové se neobjevovaly:)) (inlove)
Bundu mám novou, taky teplou – a přesto jsem včera v Praze (tedy hlavně v metru) zmrzla jak drozd. Na nohách jsem měla jen džíny… Chyba.
I když jsem taky teplomilná, mám ráda zimu s mrazem, sněhem a ledem. Tak to má prostě v našich končinách být. Takže letos jsem spokojená. Řídí se mi naštěstí dobře, protože v Praze byly silnice v zásadě včas protažené a teď už jsou úplně čisté. Pokud jde o chodníky, co dodat. Někde jsou krásně uklizené (třeba tady u nás), jinde na to radnice jako obvykle kašlou. Místy to chce prostě opatrnost. Kdybych byla pořád ještě majitelkou zahrady, měla bych radost, že letos vymrznou slimáci a nebude jich tolik, ale už je mi to jedno. Takže za mě – spokojenost.
Tapuz, je prima, že aspoň u vás máte chodníky uklizené. 🙂 Je vidět, že to jde – jak píše Jenny, je to v lidech.
když už má být zima, tak ať je pořádná
do kamene tesat – a to se o mně vím, jak jsem teplo- a létomilná (inlove)
Eh Bedo, mile jsi mě překvapila! (Vím, že jsi teplomilná:)) (wave)
Tak jak jde čas, tak se i můj vztah k zimě mění. V dětství mi bylo jedno, je-li zima nebo léto, furt se něco dělo – nejkrásnější bylo předjaří, když po silnici pod ledem zurčely potůčky a v té ledové krustě vyráběly různé miniaturní krápníkové jeskyně. Když jsem byla starší dorostenka, tak jsem měla zimu ráda – myslím zimu jako roční období – to pro nás, drobné kovozemědělce, nastal kýžený čas zaslouženého odpočinku. Pak nastalo období absolutní nenávisti k zimě a sněhu vůbec. No a přešel rok s rokem a už je mi to jedno – léto miluju, ale zima mi už tak nevadí.
Letošní zima je mrazivá – dokud svítilo sluníčko, tak to bylo celkem fajn, i těch -10 °C bylo snesitelných, ovšem teď je sice jenom -2 °C, ale je inverze a vůbec hnusně a to mne neba. Silnice jsou suché, ale na chodnících jsou zbytky zmrazků a ledových ploch – každou chvíli sebou švihnu, naštěstí bez následků (chuckle)
„zima mi UŽ TAK nevadí“
je to zvláštní, ale taky jsem se k tomu dopracovala… domnívala jsem se, že to bylo těmi třemi teplými roky, ale kupodivu jsem spokojená i letos – je ovšem pravda, že moc nevycházím (a za oknem je to bílé – zatím netaje – opravdu pěkné)
Ygo, moc pěkné shrnutí 🙂 Já jsem měla zimu moc ráda odjakživa, ale poslední dobou mě významně vadí led – nechce se mi padat 😛 tak jsem si objednala botky s hřebama… (blush)
Kdysi jsem se o problematiku čištění chodníků zajímala hodně, má práce s tím souvisela. I když jsem v historických podkladech nenašla žádnou zákonnou oporu a to ani v silničním zákoně, bývalo už dob Rakouskouherska , dobrým zvykem, že majitel či pronajimatel nemovitosti byl povinen chodník uklidit. Na to dohlíželi četníci( viz. film Hotel Modrá hvězda – jako doklad), později vyhlášky domovní správy, domovní řády atd. a opět správci budov,domovníci atd. Až teď v době nové, zásluhou poslance Kubery, došlo k ustanovení zákonem a tato povinnost spadla na města a obce. Tyto však nejsou schopny zákonu dostát. Kolik by asi musely mít zaměstnanců a dohlížitelů na zaměstnance aby mohly očistit všechny chodníky? T zv. VPP, veřejně prospěšní pracovníci,které musíte ráno budit aby vůbec přišli, to nevytrhnou. A dále je potřeba samozřejmě i mechanizmů a k nim vyškolené řidiče atd. Myslím, že rakouskouherský systém, převzatý bývalým Československem byl dobrý a daleko účinnější.
To mě vytáčí neskutečně! Silnice suché a čisté, chodníky pod ledem. Chodci předvádí piruety nebo chodí jak tučňáci. Před třemi lety jsem si zlomila na takovém zrcadle zápěstí na pravé ruce a teď nedávno jsem sebou křápla tak, že jsem myslela že mám zlomený loket a prasklou hlavu. Držela jsem Oldu a nepustila, jinak bych natuty měla zlomené zápěstí na levé ruce. A stěžovat si můžeme na lampárně Hlavního nádraží… (devil)
Jenny, když řekneš, že je to v lidech – tak jsi vlastně řekla všechno (inlove)
Skoro třicet let jsem měla dům s přilehlým chodníkem a zažila jsem oba režimy úklidu chodníků. Perfektní nebyl ani jeden a výsledkem stejně bylo, že jsem chodník uklízela já, ať platila jakákoli vyhláška. V době, kdy to museli uklízet majitelé přilehlých nemovitostí, platila i jakási nesmyslná povinnost, že chodník musí být uklizený do dvou hodin od skončení sněžení. Což samozřejmě nefungovalo, protože dost dobře nešlo odejít třeba v poledne z práce s tím, že jdu domů uklízet chodník 😀 . Dlužno ovšem říct, že mě za celá ta léta nikdo nebuzeroval ani nepokutoval, obecní úředníci raději seděli v kanclu. Co mě na tom ale štvalo, bylo to, že jsme pracovali na obecním, aniž by to obec jakkoli kompenzovala. A když na tom chodníku někdo spadl a zlomil si nohu, tak byl k odpovědnosti pohnán majitel přilehlé nemovitosti, i když mu chodník vůbec nepatřil – absurdistán jak vyšitý.
A dnes, kdy je úklid povinností obcí, to nefunguje taky. Obce na to částečně kašlou a když se něco stane, snaží se z toho (většinou úspěšně) vykroutit a vymýšlejí hovadiny, jako že chodec měl nevhodné obutí, že měl přejít na protější uklizený chodník apod. V místě, kde jsem bydlela, to obec samozřejmě neuklízela, takže pokud jsem se chtěla dostat nějak slušně domů, stejně jsem si ten chodník i za nových pravidel uklízela sama.
Tak určitě! Chicht, promiň. Za mně dokud jsem byla za chodníky odpovědná, bylo již před 6:00 hod. uklizeno, všechno.Dnes už tomu tak bohužel není neb obec ráno dělá hají. Z dotací jsme tenkrát vyšňořili obec mechanizmy a zbytek jsme zvládali my dva s přednostou a VPP s frézou. Ovšem ne všude to tak je, vždy je to o lidech. A všechny obce a správci chodníků by měly být pojištěni a v případě úrazu platit. Kde to tak není musí se k soudu a to je špatně. A zase je to o lidech.
Jenny, asi bydlíš v nějakém menším místě, kde se to takhle v pár lidech zvládat dá. Já jsem bydlela v Praze 4, tam už to chce značnou masu personálu a značnou dávku organizace. Ale radnice této pražské části byla řadu let příliš zaneprázdněna boji mezi ODS a jinými partajemi a starostí o nové velkolepé sídlo radnice (abych ale byla spravedlivá, nová radnice je skutečně pěkná a přívětivější nejen pro úředníky, ale hlavně pro občany), než aby věnovala pozornost něčemu tak malichernému, jako je úklid chodníků.
Uklizeno před 6:00 je fajn, pokud sněžilo v noci a nad ránem přestalo. Ale co když sněží ještě i ráno a dopoledne a přestane, řekněme, kolem poledního. Co pak? Dnes je to věc obce, ale předtím by se teoreticky byli majitelé nemovitostí měli sebrat a jít v poledne z práce domů uklízet chodník. V praxi nemožné.
Hm, bydlela jsem ve větším i v menším a dělalo se to jinak ale to je na delší povídání a bylo by dost nudné. 🙂
Zimu jsem mívala ráda, když bylo plno sněhu, stále se obnovoval a vlastně i přibýval a tím pádem v létě pršívalo a byly bouřky, lesy byly plné hub. Od doby co nesněží, není voda ani v létě.
Letos sice napadla trocha sněhu, ale po měsíci silných mrazů už pomalu mizí, už jsou vidět i travnaté stráně, běžkařská stopa už není příjemná, spíš jakási zmrzlá krusta, na které se lyže nedají ovládat.
Výborné je to se silnicemi, ty jsou naprosto suché, vyježděné a vymrzlé, takže Ledůvka mi vydržela už dva týdny umytá a ty suché kočičí ťápoty na předním skle od našeho Darečka (cat) se dají snadno odstranit, než vyjedu z garáže.
Chichi, čekám, kdy se Dareček rozhodne, že ťápoty nestačí, že jede s sebou! (inlove)
Náš kocour už se mnou jednou jel,ale v nákupní tasce na koleckach.Asi v ní doma usnul,naštěstí z ní před výtahem vyskočil.Lekla jsem se ho pořádně.
Jo, to je taky situace kapku na infarkt, co? 😀
Když ti najednou začne něco sramotit v pojízdné tasce a pak z ní něco vyskočí,tak je to fakt na ten infarkt Na to, že si ze skříně místo svetru vytáhnu kocoura už jsem si zvykla.Dareba ji umí otevřít.
Haná to má trochu jinak. Taková ta opravdová sněhová pokrývka tu byla chvilku. Menší bílá vrstva zůstala v parcích a na loukách. Jinak jsou ulice a chodníky čisté, jen s nečekanými ledovými plotnami. Před zimákem můžete na parkovišti klidně odehrát hokejový zápas. Protože to co tu je už snad měsíc je mráz, a je ho hodně, teplota nad nulou je naprostá vzácnost, 14 dní bylo nepřetržitě pod -10, pár dní i -16 před den. K tomu smog, protože v tom mrazu ty všemožné splodiny prostě nikam neodletí a jen se tak rozprostírají kolem vás. Na druhou stranu, aspoň nebude v létě tolik klíšťat a jiné havěti.
Vypadá to, že Haná má už kus z vnitrozemského podnebí – u nás tak moc nemrzne a jsme pod horama 🙂
Sníh? Všech osm vloček se už dávno změnilo v čirý led. Tady by měly být teplé kraje, ale nejsou. Je tu příšeří a ledovato. Králíci vykusují led z misek. Teď, když je teplo, jen kolem -4, jde jim to docela dobře. Každý den několikrát obcházím misky s varnou konvicí a přilévám vařící vodu, aby se mohli aspoň napít. Kachny místo lovu slimáků sedí u rybníčku. Nosím tam konve s teplou vodou. Už se navršila na slušný kopeček.
Jsem zvědavá, co z rostlinstva přežije tuhle zimu. Nedělám si iluze, hlavně u loni zasazených, takže málo prokořeněných keřů a stromků.
Ale po měsíci se mráz konečně propracoval až na spodní vodu. Myslím, že opravdová zábava teprve začíná 🙁
Dneska u nás po dlouhé době nula – dokonce trošinku tál led na chodnících. Jinak v dolním Podyjí stejně jako v Polabí – sníh už drží jen na zamrzlých rybnících, uježděných cestách a na půlce našeho dvorku :O
Jak to poznáš? Nejde vám Nautila?
V některých místech tu je hladina spodní vody nad nezámrznou hloubkou.
Začíná se boulit terén. Vychylují se sloupky a trhá se beton pod bránou. Dalo se to čekat, uvidíme, jak dlouho to bude pracovat. Už skoro není prostor na seřizování branky.
Aha, chápu. To u nás kdysi taky bývalo, ale teď máme klid 😛
Taky mám strach o růže, jsem je sice přikryla ale nevím.
Máš DEDE pravdu, že jsme sněhu a mrazu odvykli. Přitom to bylo za mého dětství normální.
Já se přiznám, že zimu mám nejraději při pohledu z okna. Na čerstvý sníh je krásný pohled.
I když taková procházka zasněženým lesem by za to stála.
Co mě štve, je stav chodníků u nás na sídlišti. Odpovídá za to teď město a podle toho to vypadá. Sice to trochu prohrnou a posypou kamínky, ale podle mě by se to zejména mělo shrnout do sucha.
Takhle to prokluzuje a člověk po ránu spěchající na MHD se bojí, že spadne.
Míšo, byla jsem včera v Praze a musím souhlasit se všemi, kdo si nad stavem chodníků zoufají – hrbolatý led posypaný kamínky je opravdu těžko schůdný pro kohokoliv, kdo zrovna není kamzík. (whew)
Tady mohu celkem zodpovědně prohlásit, že momentálně je u nás na vsi líp, byť je to spíš počasím než úsilím. Vedlejší cesty na vsi jsou protažené, neposypané, ale díky stálému mrazu pořád sněžné. Jen koleje, jak jezdí auta jsou klouzavější, středem cesty se dá pořád jít bezpečně a pohodlně. No, až z toho bude led, tak to bude stejné jako ve městě, ovšem bez toho posypu:))
No, u nás v nížině zas až tolik sněhu není, momentálně mi fakt lezou na nervy zledovatělé chodníky, které už do oblevy nikdo neuklidí. Též zledovatělé psí procházkové trasy a podobně. Silnice jsou už díkybohu suché, takže mohu i já za volant.
V návaznosti na včerejší článek, kdy jsem chtěla napsat, že Majda si zásadně s ničím nehraje začla milostivá krást Luckymu jeho házedlo a najednou si alespoň PĚT minut hrála. Já z toho byla tak paf, že jsem na zledovatělé cestě udělala o krok více a plácla sebou. Když ze mne Luckyho panička sundala oba psy a pomohla mi vstát, měla jsem jen rozbité koleno. Teď po nočním klidu zjišťuji, že mám prostě natlučenou p… Takže tak.
Jo a co se týče řízení na sněhu a ledu – já jsem nesmírně šťastná, neb mám Bimbouška a ten mne za kritických dní do práce a z práce dováží, HEČ
Oh Inko, tyhle pády jsou nepříjemné a to tě ani nemusí pošlapat upřímně se zajímající psi:)) Já chodím většinou sama, takže když s sebou někde seknu, musím já nejdřív přesvědčit psiny že jsem a) přežila b) nejsem na zemi proto, že je to taková sranda a opravdu se chci pokusit vstát! Joj, to se mi pak stýská po Kazanovi, který mě v takových situacích nejen neušlapal, ale sám od sebe vědomě nabízel oporu – a já ji kolikrát vděčně přijala. Pejsek můj zlatej.
Jinak mám radost, že si Majda hrála! Ona je hra u zvířat, která projdou v životě nějaký traumatem, tak moc důležitá. (inlove)
Nie, nemilujem zimu v žiadnej podobe a vytrvalé nočné a ranné dvojciferné mínusy v kombinácii s tmou, hmlou, ľadovým vetrom a ľadovým terénom ma už doslova užierajú zaživa. Jackie jak je teraz okrem 4 vychádzok denne v byte, tak si povedala, že mínus 10 je ideálna doba na úplné vypĺznutie až do holého ružového bruška a hoci nedá na sebe znať, že jej je zima, dnes ráno zo seba vydávala také zvuky, jak nedávno Katka na zvieratníku opisovala na začiatku Aresovho princového kašľa. Tak po mojom nikdy nekončiacom chcípe nám už len toto chýbalo. Keby tá jar začala zajtra, aj to už je pre mňa neskoro…
šmarja, psincového malo byť …
Km11, snažit se přežít zimu s dvojcifernými mrazy ve stavu stálého polochcípu je děsné, lity lity! (h)
K tomu línání – já jsem se začátkem mrazů začala holky nechávat víc doma a zjistila jsem, že Berry na to reaguje začínajícím línáním. Tak jsem ji vyčesala z nejhoršího a holky jsou zase víc venku – to víš, jí holé bříško nehrozí, s tím jejím medvědím kožichem. Ari, která je na pohled méně chlupatá ráda tráví čas ležením na sněhu, do boudy na pelíšek si zaleze jen tehdy, když má pocit, že je všude nuda taková, že je třeba ji zaspat:)) Berry nejčastěji okupuje svůj 10 cm vysoký vnější voděskoroodolný pelech a do boudy ani nezalézá, pokud je jen kolem -5. Když to leze k dvouciferným hodnotám, tak jsou doma – nejspíš hlavně pro můj dobrý pocit, jinak by to asi bez problémů zvládly. Ale aby to tak bylo, musejí být víc venku… no prostě je to kruh, ve kterém uvázla hladkosrstá malá Jackie… (inlove)
No veď toto, a milostivá NEZNÁŠA oblečky, v oblečku ju tak môžem ťahať po zemi, lebo odmieta chodiť (chuckle) … Na budúci týždeň už vraj aspoň cez deň budú ľahké plusy. A nakúpila som skoroceľový sirup a imunoglukán a budeme si s Jackie dávať systémom tebe jedna mne jedna lyžička.
Tak ať vám to dělá dobře! 🙂
Sníh? Kde? Chtělo to dosněžit dřív, než zledovatěl i les. Nemám kam pořádně venčit, nemám kde běhat, jedině nazout nesmeky. Sněhu jsou tu ubohé zmrzlé zbytky, zato ten led se bude nejspíš rozpouštět ještě v dubnu.
Suché chodníky pokrývá vrstva ostrého štěrku, která ničí boty a kterou stejně stroje při prvním poprašku sněhu odhrnou či odmetou. Jinde městská část pro změnu neuklízela vůbec, takže je souvislá vrstva ledu i na chodnících. Přitom stačilo shrnout tu sněhovou břečku právě v okamžiku kdy byla břečkou. Neumíme se sněhem zacházet, proto to nadávání.
Neumíme se sněhem zacházet – to je velmi přesné. Hlavně jsme se naučili se spoléhat, že to nejpozději do tří do roztaje a bude to zase ok. A ejhle, ono prd.
Pokud jde o psí vycházky, tak máme taky problém. Tím prvním je nemožnost zaparkovat na většině našich obvyklých procházkových míst. Za druhé je to hluboký sníh, který tady v našich lesích prošlapává příliš málo lidí – proto jezdím obvykle na vycházky do dvorských lesů, kde je lidí víc a pěšinky jsou prošlapané.
No a za třetí je to kolize s běžkařskými stopami, které člověk nechce lyžařům ničit. Nakonec jsem se sama pro sebe rozhodla ke kompromisu – oni mohou je ten v podstatě kudykoliv přes pole a louky, těch stop tu máme plno. Já musím po cestách. Takže když vede stopa po cestě, kde se chodí, tak po ní prostě jdu – už proto, že lyžaři nejezdí po straně cesty, ale obvykle tím nejschůdnějším prostředkem (mluvím o lesních cestách, jiné tu stejně nemáme:))
Prostě, není to s tím vším sněhem zdaleka tak pohodlné, ale jak já doufám, že to aspoň sníží ten děsný deficit vody, který tady u nás máme. Královéhradecký kraj v hodně svých částech patří k těm nejsušším v zemi, zdatně konkurujeme jižní Moravě, bohužel 😛
Ještě minulý týden bylo tady v lese dobře, teď už je právě ušlapán do ledu. Chodí nás tu moc.
Lidé by chtěli dostatek spodní vody, ale ať neprší a hlavně ať není bláto. Metry sněhu na horách, ale silnice a chodníky bez jediné vločky. No a protože tohle by příroda nezvládla ani kdyby sama chtěla, tak můžeme být pořád nespokojení.
No, mám čisté psy, strašně zasolené auto a děs z toho, kde všude bude led 🙂 Pokud musím zaparkovat na jediné ulici a ta je z kopce a plná ledu, tak vždycky doufám, že to auto zůstane stát na původním místě. Jinak je mi letos venku pořád zima, ať se oblíkám, jak se oblíkám. Poměrně nejlepší ochranu poskytují dlouhé kabáty, což zas v kombinaci se strašlivě špinavým autem je vražda- a ne, nemá smysl to auto umývat, protože jednou projedu silnici kolem skládky a vypadá úplně stejně. Takže bych ho myla denně, páč jinudy cesta na dálnici nevede.
Pro mne je prostě ta mrazivá zima s nepříliš velkým množstvím sněhu příliš dlouhá 🙂
Zasolené auto je k vzteku i k potížím a nejde jen o špinavé kabáty. Jak jsem psala nahoře, tak když po sněhové kalamitě, kdy u nás v těch asi třech dnech napadlo víc než půl metru sněhu a silnice byly sice posolené, lež málo pluhované (on ten vítr tomu taky nepomáhal, to není jen nedbalosti silničářů, oni se letos fakt snažili) tak jsem měla po každé cestě k nám nabalené na autě kila a kila slané břečky. No a pak přišel jednu noc ten mráz (u nás -18) a jak se ta břečka hezky posunula a objala kolo, tak mi kola přimrzla k blatníkům. Fakt! No a jak mrazy nepolevovaly, tak jsem pořád slyšela, jak mi to v autě různě skřípe, protože ten led ne a ne ze spodku auta zmizet. Nakonec jsem minulou neděli využila částečného oteplení a jela s autem do myčky. Sice nezmizel všechen led, ale aspoň to přestalo tak strašně skřípat:))
Ráda bych řekla, že se těším na oteplení, jenže to bude znamenat, že se sněžné cesty změní v ledové…
Ale uznávám, mám trvale čisté psy! 🙂 A nemusím řešit posolené tlapky, protože do města nechodíme. Lituju ovšem všechny psy, kteří v tom chodit musejí. (h)
Sněžnou zimu miluju! Jednak je světlo, jednak mám čistý psy, jednak pamatuju roky bez sněhu, několik za sebou, a to nám tehdy na asi tak šest (nebo deset?) let vyschla na chatě studna, kde normálně byl (v kopané metr dvacet široké skruži) sloupec tři a půl metru. Takže sníh za mě jo.
Mínus jsou Příšerné schody, které se momentálně pyšní krom své obvyklé rozviklanosti asi tak deseticentimetrovou vrstvou ledu. Ale ony byly neschůdné i loni v zimě, jsou neschůdné po třech dnech silnějšího deště a celkem kdykoli, když tam někdo vykopne některou ze mnou pečlivě doplňovaných tyček. Ty schody jsou na obecním a na jílovém svahu. Vůbec se nedivím, že jsou, jaké jsou. Tam kdyby člověk chtěl fakt spolehlivé schody, tak tam musí dát svařovanou konstrukci na dvou dlouhých traverzách, a i ta by nejspíš ujela.
Ale – našla jsem nejkratší cestičku kolem! Zacházka ne na deset minut, jako ty ostatní, ale asi tak na minuty dvě.
OK, tak mi cesta do školy netrvá 20 minut, ale 25 – nelezu přímo do svahu. Fajn, tak si dávám pozor, páč se s noťasem v batohu nechci vysekat. Stejně mi to neva. Ten sníh mi za to stojí.
Navíc Melinka pravidelně bere sněhové lázně. Ten pes si začal užívat života.
No a Donda miluje, když na ni sníh kopu. Nemluvíc o odhrnování, které se zvrhává v lovení – ne koštěte, házeného sněhu.
A taky nemluvíc o tom, že si můžeme udělat výlet po přehradě, ne jen kolem ní – je zamrzlá.
Ať to vydrží co nejdýl.
Jestli jsou ty schody obecní, nedalo by se navrhnout obci jejich aspoň mírné vylepšení? I když pokud je to jen zkratka, tedy dá se to obejít, tak asi obec na správku slyšet nebude… Hm. Že by sis tam dala to lano?:))
Sněhové lázně u nás bere s oblibou Ari – pro ni je to novinka, protože poslední zima, kdy byl sníh, který stál za řeč, byl u nás právě v tu zimu, kdy se narodila… 🙂
Ony nejsou součástí žádné zpevněné cesty, to je jen vyšlapaná cestička. Asi to lano. 🙂
Ari a sníh musí jít krásně dohromady, tón v tónu!