Fascinuje mě, jak si dospělý kocour umí hrát. Muvím o Jájovi. Není to žádný mladík, ale přesto si denně musí aspoň chvilku zablbnout. Je jediný z našich koček, který vděčně přijímá jakoukoliv hračku.

Golfový míček. To je radosti! Vůbec netuším, kde se u nás vzal, nikdo z nás nedržel nikdy golfovou hůl v ruce, ale míček tu je. Úžasně tvrdý, odráží se s perfektně dutým zvukem a nejlepší je s ním bušit o dveře v obýváku.

Kulička, běhající pod žlutou plachtou, hračka, která neomrzí. Ba vyvolala až návyk, musela jsem ji na čas schovat. Je připravená zas na zimu, až budou kočky doma zavřené. Nicméně – hrál si převážně Jája, ostatní jen sledovali zpovzdálí, co se děje.

Poslední dobou je největším hitem lov. Lov na tygra, lva, krávu, oslíka a jednu pruhatou a další flekatou příšerku, o kterých si nejsem jista, co mají představovat. Mají své hnízdo v kuchyni.

Doputovali k nám v běhu času, už ani nevím odkud. Jsou to plyšáci s malými magnetky v tlapkách, přichycení k ledničce. Původně jsem si myslela, že by si s nimi mohla hrát vnoučata, ale tak nějak se z nich stala lovná zvěř pro našeho černého pantera.

Lov začíná vždy stejně – je vyhlídnuta kořist. Lovec se skrývá za dveřmi do kuchyně, načuhuje nenápadně za roh na bok ledničky a vybírá si budoucí oběť. Plyšák, který je momentálně vyhodnocen jako to nejšťavnatější a nejtučnější sousto (nebo možná jako nejotravnější plyšák, co na kolemjdoucího lovce háže provokativní pohledy, co já vím?) si nic netuše visí na ledničce, když v tom najednou přidusá rozvášněný lovec, strhne jej na zem a tam mu jich s rozběhem rovnou pár vrazí.

Následně je kořist ožužlána, oslintána a pár dobře mířenými údery prohnána po předsíni. Pokud proti tomuto zacházení nějakým způsobem protestuje (třeba sepne magnetické pacičky), je znovu vláčena a znovu proplesknuta. To vše za mohutných přískoků, odskoků, rychlého trapu na schody a zpět, doprovázeno dusáním a funěním neohroženého lovce.

Pokud si k tomu dovolí mít ostatní plyšáci na ledničce jakékoliv připomínky, jsou smeteni taktéž a já je pak sbírám po celé kuchyni, protože boj je vražedný a nepřítel není žádným způsobem šetřen. Je nacpán pod ledničku (tam jsem naposled našla krávu a pruhovanou příšerku), nebo hozen do fontány (tam se minule topil lev), zebra byla přihozena ke granulím (zřejmě jako další chod pro Silvera) a tygra jsme lovili pod schody koštětem, neb byl potupně pohozen až do nejzazšího kouta.

Silver to vše sleduje zpovzdálí a když pak Jája svou misi zakončí, dojdou oba ten boj zajíst a zapít, pak si bok po boku lehnou ke dveřím do zahrady a svorně si lebedí, jak to těm plyšákům zas nandali.

No a já… já se projdu po kuchyni, posbírám ubohé oslintané a zapatlané plyšáky, očistím je a přicvaknu zpátky na lednici. Ring je opět volný…

Dede: Když jsem dávala dohromady článek na nemocniční týden, tak jsem si uvědomila, že by se Dedeník mohl klidně jmenovat Psotník! Všude samej pes. A tak jsem poprosila na poslední chvíli Toru, jestli by neměla něco pro duše kočičí a ona poslala tenhle půvabný článek. Není úplně nový – jak vidíte, v osazenstvu ještě figuruje Silver. Nicméně stále platí – hry jsou důležité, a nejen pro kocoura Jáju!

A tak se dnes ptám: Jak si hrají vaše zvířata? Mají nějaké svérázné metody, jak se pobavit?

A abych nediskriminovala lidi nezvířecí, tak rozšiřuju téma na nezvyklé či vynalézavé hry obecně. Na co jste si rádi hráli vy?:))