To ráno jsem do paničky šťouchala čumákem marně. Ležela v posteli, sténala, co chvíli vybuchla strašlivým kýcháním. „Dikab dejdu,“ zasípala, „bůjdeš s bádečkem!“ Bádečkem? To jsou mi novinky.
Kocour Merlin využil paniččiny slabosti a nakýbloval se jí na polštář. Ovíjel se kolem ní jak chlupatá liána a výsměšně na mě mrkal. „Vidíš, ty psisko uslintaný, kdo je s paničkou, když trpí, no? Kocour!“ Napadlo mě, že bych ho mohla prohnat, ale panička by takové pošlapání nemusela dobře snášet.
Tak jsem šla ven s pánečkem, který spěchal a nebyla s ním vůbec žádná legrace. Potom přinesl paničce nějaké tabletky, dvě krabice papírových kapesníků a další obrovský hrnek s čajem a pravil, že přijde pozdě. Panička něco zachraptěla a zůstali jsme doma.
Bylo už dost dlouho po poledni, když panička odvinula kocoura, vyvrávorala z postele, zabalila se do županu a odšourala se do kuchyně. Mizera kocour předvedl etudu šíleně hladového zvířátka a panička byla tak mimo, že mu zase dala nažrat! Když si uvařila další čaj a spolykala další pilule, zakrákala něco mým směrem a otevřela dveře na naši minizahrádku.
„Dělej“ zasípala na mě. Cože? Copak neví, že mi to páneček zakázal? Že po zničení jeho kousku dokonalého trávníku a několika rozkousaných kytkách pravil, že mě přetrhne jak hada, jestli tam bez jeho přítomnosti něco natropím? Že mám chodit ven?
„Čůrej!“ sípala panička, „dělej, debo dopaddeš jako Dycho de Brahe!“ Hm, toho chlápka neznám, zato vím přesně, co si pomyslí páneček, jestli mu poskvrním jeho trávník zvíci kapesníku. „Do tak!“ pobízela mě už dost zoufale panička.
Dobrá šla jsem a vykonala žádané – však jsem už potřebovala. Panička se s úlevou odpotácela zpátky do postele a já si uvědomila, jak málo někdy lidem stačí ke spokojenosti!
Přeju vám krásnej chlupatej den a příští týden zase na shledanou:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2017, zde najdete archiv pořadu
A protože dnes už jsem zase na příjmu, tak se ptám: Jak letos stonáte vy? Máte štěstí nebo se vlastním přičiněním nákaze vyhýbáte? Nebo vás už něco skolilo? Máte nějaký vlastní tip, jak bojovat s kašlací a kýchací virózou? Nebo tipy, jak se infekci ubránit? Ty by byly ještě lepší!:))
A důrazně dodávám: nepodceňujte chřipku, nepřecházejte ji! Náš dobrej kamarád na ni loni umřel. Jak přijdou horečky a bolesti kloubů, do plelechu a nevylézat:))
A abychom úplně nezazdili Rozárku – taky jste zažili situaci, kdy vám ve vaší nouzi pejsek udělal stejnou… radost?:))
Já jsem zrovna teď nemocná poprvé od té doby co jsem měla ten zápal plic loni v únoru. Minulý weekend jsem měla hrozně vysoké horečky, kašel a tak dále, hned v pondělí jsem šla k doktorovi, dostala jsem týden antibiotik, nechala jsem si napsat neschopenku do práce a ještě jím grepofit a imunosan. Mám zánět průdušek, hlavně jsem ráda, že jsem to tentokrát nenechala zajít tak daleko jako loni. Už je mi líp, jenom hodně unavená.
No sláva! Tos musela málem umřít, abys dostala rozum (inlove) Tak ať jsi brzy zase fit! 🙂
Pejsci mi dělají radost stále, přesně jako Rozárka.Při mém zápalu plic, který jsem obdržela v prosinci, si na nic nestěžovali,léčili mi záda, zahřívali nohy a odpovědně se tulili, kočičky taky, ty na mně chápavě dozíraly,přednosta se tentokrát fakt staral neb viděl, že je fakt zle.Dávám se dohromady, cíleně se vyhýbám lidem, tedy pokud možno,děti už mají letošní virózu taky za sebou i s vnučkou. Léčím se hektolitry čaje, klidem, krátkými procházkami a tulením se zvěří.Jak se ještě trochu zdrchám, vyrazím asi na chvíli do hor.Přeji všem marodům aby se uzdravili a taky teplé pelíšky.
Jenny, tak ať jsi brzy fit! Je to fajn, že máš tolik oddaných chlupáčů, kteří tě nenechají stonat samotnou (inlove)
Tak já si letos hýčkám svou rýmu, co jsme si pořídila na Štědrý den 🙂 Z dutin jsme ji už vyhnala, donutila k barevným změnám a teď do sebe láduju Vyvanutí dračí jeskyně a doufám, že ji pokrotím 🙂 letos je to divná rýma, ještě mi neslezla na hlasivky, to se nestává 🙂
Pokud jde o psy, tak kam ulehnu, tam se uvelebí ke mně, takže pokud chořím, psice spokojeně hnízdí v mé posteli se mnou 🙂
Vyvanutí dračí jeskyně ?????
No, je to čínská bylinková kůra- loni mi ji doporučila doktorka na ORL, když nezabraly atb. A pomohlo to.
To je název, co? 😀 Pokud by to ale zabralo na věčnou rýmu…
Dede, další roztomilé povídání !
Už řadu let se oba necháváme očkovat proti chřipce (a jsme očkovaní i proti zápalu plic) a zdá se, že to funguje. Možná ale serum „působí“ jen v AL, protože třeba v dubnu jsem se z naší krátké dovolené vrátila tak s tak urputným chcípem, jaký jsem už léta neměla. Naštěstí od té doby jsem zase jak rybka 🙂 Ale za pobytu v Evropě jsem nachlazení či chřipku také občas chytla. Asi je tady u nás opravdu čistý a zdravý vzduch.
Ale v dětství (a částečně i v dospívání) jsem na angýny (i ty hnisavé) trpěla převelice, dokud mi v 16 letech nevytrhli mandle. Ale já stonala ráda 🙂 Mělo to své výhody. Při hnisavých ang. jsem směla baštit zmrzlinu, kolik jsem chtěla na schlazení zahnisaného krku (maminka kupovala do termosky, lednici jsme tenkrát ještě neměli) a pak já byla děsná hračička. Takže udržet mě v posteli nebyl žádný problém, stačilo obložit mě omalovánkami vystřihovánkami (třeba oblékaní papírové panenky vystřiženými šatičkami) nebo mi dát knížku pohádek nikdo o mne pomalu ani nevěděl. A navíc mi tatínek jako „bolestné“ často přinesl nějakou hračku.
Když jsem dříve – už v manželství – zastonala, tak se mi po tomhle dětském marodění časo zastesklo. Zjistila jsem, že jako dospělá prostě už marodit ani neumím. Už to nějak nebylo ono, neuměla jsem si to „užít“. Já jsem se vždy ze všeho nejvíce léčila spánkem a nebylo to tím, že by mne manžel „nedovolil stonat“ (stejně jsme si to většinou předávali). Ale já mívala prostě pocit, že „musím“ alespoň nějakou maličkost v domě udělat(třeba rychlou večeři), že proležet celý den v posteli je zbytečné lenošení. To už mi muselo být jó blbě, abych v té posteli opravdu zůstala celý den.
Letos, (ano, po třech týdnech letošního roku) už máme virozu za sebu. Bez teplot, ale silně kašlací a smrkací a lehací v posteli. Napřed já (nakazila jsem se v Domově od maminky) a potom MLP. Vyšlo to tak, že jsme se pěkně vystřídali, napřed o nás pečoval páneček (o mně a s Ajvi chodil ven) a potom já pečovala o pánečka. Dělám proviaňťáka, takže doufám, že se nenakazím zase někde v superhyper. Proletím s vozíkem jako tornádo, snažím se tak jenom jednou týdně, doma se myju jako mýval. Zakoupila jsem nám roušky (dostanou se v lékárnách). Jenomže, když bych s ní vyrazila na nákup, tak lidé budou čumět jako puky, protože u nás není zvykem nosit roušky. Hlavně ne ti, kteří kýchají a prskají okolo sebe (envy) .
v krámě na košik zásadně rukavice a přes pusu šátek…to samý i v autobuse….
:O :O a myslíš, že ti to pomůže?
Tak pámbu zaplať, nám se zatím různé virózy vyhýbají. Akorát já teď víc trpím alergickou rýmou (jo, jo – jiní alergici trpí na jaře, jsouc alergičtí na pyl, já trpím nejvíc v zimě, protože furt trčím doma se svými roztoči a domácím prachem), takže bez nosního spreju ani ránu.
Jinak doufám, že byla Rozárce ta krátká ranní procházka (a to rychlé čurání na zahrádce) páníčkem vynahrazena večer! (nod)
Přeji všem případným marodům (a Myším zvlášť) rychlé uzdravení! (h)
Nepomohla by čistička vzduchu?
U mňa to začalo nenápadne, asi týždňovým pocitom, že mi čosi zavadzia na hrudi a nedá sa mi poriadne odkašľať. Potom začalo škrabanie v krku a naplno to prepuklo, ako inak, večer pred tromi kráľmi, teda pred tromi dňami voľna. To už som nemala hlas, nemohla prehĺtať a vonku v tých ťažkých mínusoch ma bolelo aj dýchať. A jak teraz Jackie dočasne byvakuje u mňa, tak chceš-nechceš, čo aj štvornožky so psicou ísť von musíš, veď to tu viacerí poznáte. V nedeľu večer už mi bolo jasné, že toto sa len s čajíčkami a paralenmi nebude dať zvládnuť, nabehla som v pondelok ránu môjmu doktorovi (bolo tam ľudí že ma skoro ušliapali) a začala s antibiotikami a týždňovou neschopenkou. Antibiotiká začali zaberať až tak po tretej dávke, hrdlo sa lepšilo a hádajate čo, prepukla nádcha. Smoklím po troškách doteraz a zostali mi také tie občasné výbušné záchvaty kašľa, ako píše Tapuz dole, kedy neviem prestať, vytrysknú mi slzy aj iné tel. tekutiny a záchvat končím na pokraji vyčerpania. No a hádajte čo, dnes večer ma tuším začína zas škrabať v krku… Vyhrabala som zo špajze vlastnú materinu dúšku a popíjam, tak uvidíme čo ešte z tohoto vleklého chcípa bude. Ale zimy teda už mám statočne po krk, mohla by sa aj s tými mrazmi chytiť za ruky ísť urýchlene do preč. JA CHCEM JAAAAAR!!! (f)
Jejda, a čo je toto za časovú zónu? U mňa doma bolo 17:51, 10:51 neni ani v Kalifornii…
Zrovna se povaluju v kresle zabalena v dekach,misto abych pevnou a milujici rukou vladla mym milackum ve skole.Prisel na me chcip v podobe anginy,takze antibiotika a jsem rada,ze se povaluju.Sisska mi trpi kratkou prochazku za barak nebo k nasim a tam se vyradi s Argem.
Jinak recept,jak se branit bacilum nemam,protoze mam jako uca skvelou vec a tou je prosim alergie na detske bacily!Pan doktor se mi smal a radil ucit pres sklo.No proste,jakmile moje deticky neco dovali,ja to chytnu.Snazim se rodicum vysvetlovat,ze nemaji posilat nemocne deti do skoly,ale to je zbytecne.Na jednu stranu chapu,ze maji strach o praci,na druhou stranu se vztekam,protoze se to pak rychle siri…
Myško jedna myšovatá, a kdo to chtěl přecházet, no? 😛 Hlavně, ať je ti líp. A vylítání s Argem Sissce na nějaký čas musí stačit. Však toho zase naběháte:))
Jinak k tomu šíření nemocí – to je nekonečný kolotoč už od školek – nemocné děti chodí do kolektivu a pak se to šíří jako požár. Já si pamatuju, když Andy chodil že železničářské školky (s nepřetržitým provozem – jaké blaho pro matku pracující do půl páté! Nikdo mu neříkal, že ho maminka nemá ráda, když pro něj chodí tak pozdě jako v předchozí školce:)) v Riegráku, tak tam měli pravidlo: jak se dítě učitelkám nezdálo, hlavně se to projevovalo při spaní, tak oznámila matce, že buď dítě další den přinese potvrzení, že je zdravé, nebo ho do školky nepustí (temná léta pozdně osmdesátá:)). Výsledek? Děti byly doma včas, obvykle se z toho vybabraly rychle a bez atb – mohu potvrdit sama. A když se pak dítě vrátilo do školky, nebylo zase okamžitě nemocné. Bylo to drsné pravidlo pro rodiče, ale opravdu to fungovalo.
Jo,tohle kdyby slo provozovat ve skole.Mam ve tride klucinu,ktery mi uz dvakrat od zacatku tototo skolniho roku predal pasovy opar,dvakrat mel infekcni zanet oci(jednou jsem ho chytla),ted je taky nemocny.Mam podezreni,jestli neni on ten prenasec streptokoka,ktereho tam mame.
No a to je problém udělat stěry?
Sama to zaridit nemuzu a s maminkou moc rec neni.Kdykoliv jsem ji volala,at si pro syna prijde,ze ma infekcni onemocneni,tvrdila mi,ze doktorka rekla,ze to infekcni neni…Takze problem to v podstate je.
No tak to je problém, tak bych doporučila, až zase chlapeček bude ve škole zjevně nemocen, zavolat na hygienu, anonymně, takže asi spíše mailem. Oni musí veškeré stížnosti řešit, byť anonymní.
Ja maminku tak trochu chapu,je v tizive situaci,potrebuje chodit do prace,ale to ja taky.
Nemůže řešit svůj problém tím, že ho předá jiným – o faktu, že by chlapeček potřeboval přeléčit už ani nemluvím. Nešlo by ji inspirovat tímto směrem? To jí není divné, že je to dítě pořád nemocné?
U nás omarodil hned začátkem roku manžel. Strašnej kašel, měl nález na plících a bral antibiotika. Nemohl v noci spát, tak spal v křesle.
A jak jinak je docela hrdina, tentokrát úpěl, že nemůže spát a dusí se.
Mě se to, klepu, zatím vyhýbá.
Zvířecí historku mám,že když jsem přišla z nemocnice po operaci, tak Hepinka si ke mě lehla a léčila mě asi 2 hodiny. Ona to umí, když chce.
Míšo, tak tohle si pořídil taťka a fakt ho to sebralo, nemocnil určitě dva týdny, pochopitelně s atb. Věřím, že tvůj muž měl plné právo úpět a kvílet! (inlove)
Ta Hepinka… jak je svá, tak vidíš, že jí na vás moc záleží. To zahřeje, co? (h)
Musím to zaťukat – otužování funguje! Co jsem se před pěti lety přestěhovala do Prahy, lezla jsem z jedné rýmičky do druhé – denní nápor bacilů v MHD bylo něco, na co jsem prostě nebyla zvyklá. Byl to pak jeden z důvodů proč jsem vlezla do studené vody a proč tam dál lezu co nejčastěji. MLP kašle a frká skoro celou letošní zimu, já jsem před Vánoci začala lehce pokašlávat, za čtyři dny šel kašlíček zpátky k páníčkovi aniž by pořádně začal.
Petro, uvažovala jsem o lecčem v rámci předcházení nemocí a jsem pořád přesvědčená, že lezení do ledové vody by mě celkem spolehlivě zabilo, byť bych začala v létě:)) Kdysi mi řekli, že mám chladovou alergii (ani nevím, jak to vlastně diagnostikovali, byla jsem ještě malá) a já s chladem opravdu nejlíp vycházím jen pořádně oblečená:))
Každopádně tě obdivuju a věřím, že to pomáhá. 🙂
Pokud je to opravdu chladová alergie, pak bys nejspíš měla problém. Otázkou je, zda by tato alergie nešla překonat stejně jako jdou někdy překonat ty zvířecí – prostě máš alergii na kočku, tak zachráníš kočku. Co tě nezabije, to tě posílí! 😉
Já nevím, já jsem s tím nic nedělala, snažím se otužovat – chladný vzduch snáším, studenou vodu jen málokdy. Mě opravdu vadila, i když jsem vylezla ze sauny a to je co říct.
Asi mám štěstí, že na virózy, které by mě donutily ulehnout, nijak zvlášť netrpím (ťuk ťuk ťuk). Semtam nějaká ta rýma nebo kašel. Naposledy jsem si pořídila rýmu v listopadu v Hradci, jednak ji na mě prsknul vnuk a současně jsem prochladla, když jsme byli s dětma v cirkuse (měli tam sice fukary, byli jsme oblečení, ale deky by bývaly dobré).
Nedělám nic zvláštního, jen jsem denně venku se psem (cca 1,5 hod, svižné chůze), ráno beru tabletu vápník-hořčík-zinek a céčko a když si vzpomenu, dám si lžičku sirupu z echinacey. A otužilá nejsem ani trochu, naopak potřebuji mít tělesnou schránku v přiměřeném teplíčku. 🙂
Denis dělá večerní loužičku na pokyn. Tedy on samozřejmě ví, za jakým účelem je kolem půlnoci vypouštěn na zahradu, ale když náhodou začne chytat lelky nebo se začuchá, tak je mu to rázným „Vyčůrat!“ připomenuto a on vykoná. 🙂 Jestli by reagoval i během dne, to vlastně nevím.
Přemejšlím, jestli mám nějaký tipy, jak na infekci.
V podstatě – dobrá kondice (cvičit, chodit), dobré oblečení, nepřežírat se a hromada serotoninu (z toho cvičení například). Pak je tělo silný a jen tak něco ho nedostane. Chytne bacila pěkně na startu epidemie, dva až tři dny se s ním seznamuje, imunizuje se a je pokoj.
No, my celorodinně jedeme v nějakých virózách už odpředvánoc, začal tchán a Bimbo, holčičky si na prázdniny objednaly neštovice, malinká ještě v sobotu měla teplotu. Já se tak různě potácím a nejraději bych to všechno prospala, ovšem Majda vyžaduje dvakrát denně procházku, tak i ve chvílích nejhorších mastíme ven.
Joj milá Inko, jak se viróza usadí v rodině, tak má spoustu příležitostí se šířit a případně i vracet. Je to hrozná otrava a jestli jste do toho měli i neštovice u všech holčiček, tak to je už nad hlavu.
Já jsem takhle prostonala větší část podzimu, než jsem po novém ataku Patrikových čerstvých dravých dětských virů usoudila, že takhle to dál nejde a konečně šla k doktorce. Samozřejmě tou dobou už to bylo na atb a tak vlastně letos ani nejsem očkovaná proti chřipce. Přemýšlela jsem, proč? To se mi už nestávalo, ale po tom, co mi řekli ve špitále si myslím, že prostě život s trvalým zánětem v těle otvírá virům cestu do organismu dokořán. Tak doufám, že to už skončí:))
od firmy Just sprej Eukasol..a funguje to…..
Na mě něco padlo mezi svátky. Na Štědrý den večer jsem se začala cítit jako těsně předtím, než přijde rýma. Na Boží hod ráno jsem vylezla z pelechu a zdálo se mi, že to není, jak by mělo být. Sama sobě jsem si na omak přišla horká a bylo to tak, měla jsem 38 a to mi na ráno přišlo dost. Takže jsem po snídani zalezla zpátky do pelechu a snažila se to zlikvidovat. Ono to ale na nic nereagovalo, horečka vystoupala mezi nešla ničím snížit, ani když jsem se nadopovala příslušnými léčivy a zalezla pod peřinu, tak jsem se nezpotila. Chřipka to asi nebyla, protože žádné bolesti kloubů, svalů, hlavy ani ničeho jiného se nedostavily, vlastně nebýt té horečky, tak mi nebylo ani nijak zvlášť špatně, jen jsem vůbec neměla chuť na jídlo, jen na kompoty (snědla jsem spoustu nakládaných broskví a mandarinek 😀 ). Tak to šlo tři dny a čtvrtý den to naráz ustoupilo, horečka zmizela. Nějakou dobu mi z toho zůstal takový záchvatovitý kašel – dlouho nic a pak najednou záchvat kašle, že jsem se div neudusila, a zase klid. Trvalo to docela dlouho, ale postupně to taky odešlo. Byla to docela zvláštní epizoda.
Kočky samozřejmě potěšilo, že jsem i přes den v posteli, a chodily se tam ke mně vyspat. S venčením naštěstí problémy nejsou (chuckle) .
Je 13:44, už jsem zase někde v Kalifornii 😛 .
U nás chřipka vypadá tak, že jsme dostali dva dny chřipkových prázdnin – v pátek a dneska. Já si to užívám, protože je mi už celkem fajn.
Holky chápou stejně dobře jako Rozárka, akorát nemají výčitky kvůli kapesníkovatému trávníku, protože tady se stejně na krasotrávník nehraje. Vlastně všichni mí psi dovedli pochopit, když jsem byla marod, a fakt čůrali rychle. Teda čůraly, feňule.
A musím pochválit Melinu – pořád ještě s náma mluví! A dokonce mluví i s lidma na procházkách! Teda s psíma lidma. A opisuje při tom mluvení od Dondy, co jenom zvládne. Odvažuju se doufat, že to snad konečně bude trvalejší a že bych mohla mít dva plný psy, a ne jen jednu plně vytíženou kólii a jeden stín pod křeslem.
Io, to je fajn, že se můžeš pořádně dozdravit 🙂 A mám radost z Melinky, kdyby se jí tak podařilo ten strach přeprat! To by bylo skvělé nejen pro nic, ale pro celou smečku. (inlove)
Když s tím Melly vyrukovala, tak Donda nejdřív trošku žárlila. Tak jsem jim ukázala, že na hlazení mám dvě ruce a v tricích se můžou střídat – umí na sebe čekat u misek, rychle pochopily, že tohle je podobný. Pak Melly začala přihrávat Dondě ve hře „najdi kanál“ (je tu mokrá meliorovaná louka, na které je řada kanálů vystouplých nad zem, Donda na ně skáče). Teď jsme ve stavu, kdy původně podkřeslový stín, co vrčíval, když jí Donda narušila její půlmetrový až metrový kokon (Melly se v největších krizích chovala jako přetížený pes: nechci si hrát, neotravuj – i když Donda jenom šla kolem), takže teď leží na futonu, Donny má čumák pod Melininým uchem a spí spánkem spravedlivých kólií – a Melly ještě pokukuje, hlídá, jestli se někde neobjeví nějaká melinkožravost, ale v zásadě leží a je ráda, že je s náma, a ne pod křeslem.
Tu a tam ji ještě chytí její záchvat paniky, ale už při něm neutíká pod to křeslo, naopak si přijde ke mně pro ujištění, že se fakt bojí zbytečně.
Kéž by to vydrželo. Bůhví, co se do ní před tím útulkem zažralo.
Představ si, že mi ji asi před rokem jedna chytrolína radila dát pryč. Myslím, že „uspat“ si vyslovit netroufla, ale ono by to mělo vlastně stejnej efekt. Prej „aby byla Melly šťastnější“. Krásný a lidumilný vysvětlení lidský lenosti, co? Aby zabitej byl šťastnější…
Je vidět, žes dokázala dobře odhadnout koho do smečky potřebujete a Donny svůj úkol zvládla na jedničku. Jak jsou teď vůbec holky staré?
Melly necelých pět, Donny bude mít 20. května tři. Donda dospívá fakt rychle.
Že měla nějakou pubertu, jsem v podstatě registrovala jen podle toho, že Melly měla záchvaty depresí. 😀 („Ona chce moje místo! — Ale ty ho stejně nezvládáš, Melinko. — No jo, ale ona chce i moje práva! — Ale ty je stejně nevyužíváš, Melinko. — Nojo, ale…!“)
Penuška nám poslala fakt dobrý štěně. Díky. (inlove)
to je tak přesvědčivě napsaný, že by si člověk nejraději vzal na to čtení roušku.
Luxík se zabejčí a TU radost neudělá a neudělá, to je takový samorost. Musí mít inspiraci, Legy si dá říct.
Maruško, ono s čubinkama je to prostě snazší. Ale musím říct, že pro tyhle případy byli všichni moji psi (samci, ale holky to umějí samozřejmě taky) naučeni na povel „dělej“. prostě věděli, že když jim to říkám, tak z nějakého důvodu není čas obcházet krajinu a buď si uleví, nebo budeme mít všichni problém. A fungovalo to – čím byli psi starší, tím byli k situacím vnímavější a když jsem byla nemocná nebo bolavá, uměli být velmi rychlí:)) No, věděli, že jim to vynahradím, jak to jen půjde. 🙂
Jak je Janě, už je v pořádku? (inlove)
Děkuji, Jana už má stehy venku /laparosk/ Byla na kontrole a má vycházky, neschopenku má výhledově až na 8 týdnů. V sobotu a včera bylo nádherně, dneska se nechce být venku ani našim obludám.
Jak je tobě? Bolí to, viď? Zvlášť v té zimě.
No, už je to lepší. Zítra si jedu do Prahy na kontrolu a vytahání stehů, což zase znamená jízdu autem. Prostě oblíbený vlak radši neriskuju a v metru to bude šála přes obličej a rukavice.
Dávej na sebe cestou pozor.