Milí čtenáři, ráda bych vám představila jeden svůj rozhlasový projekt. Český rozhlas Hradec Králové začal od minulé soboty vysílat hodinový pořad Svět zvířat, na jehož tvorbě jsem se také podílela. V rámci chystání pořadu mě napadlo, že by v pořadu o zvířatech mohlo promluvit i nějaké zvíře, ne? A tak přišla na svět Rozárka – veselá černobílá fenka, která komentuje svět kolem sebe. Za partnery má svoji paničku, pánečka a černého kocoura Merlina:))

Protože rozhlasové vysílání má své pevné časové meze, jsou díly velmi krátké. Ale jak doufám, v každém z nich Rozárka najde nějaké zajímavé téma, o kterém pohovoří – a o kterém můžete hovořit i vy:)) Budu ráda, když se mě budete na Rozárku ptát! Já se vám pokusím odpovídat a uvidíme, jaká fenka z toho našeho dialogu nakonec vyjde.

Vzhledem k tomu, že naprosto netuším, jak dlouho se bude Rozárka vysílat, má před sebou netušenou budoucnost. Což znamená, že nikdo neví, co všechno postupně zažije. Doufám, že vám její povídání bude zpestřovat pondělní návrat do pracovního ruchu a budete mít tu nezbednou virtuální fenku tak rádi, jak ji už teď mám ráda já:))

Rozárka se představuje

Panička říkala, jen jim to naštěkej! A já jsem poslušná fenka, tak tady mě máte. Jmenuju se Rozárka, i když popravdě na mě kromě Rózko a Rozinko, volají i Tykozojedna, ale taky Pusťtopovídám a kolikrát i Neválejsevtom.

Občas jsem i Nehoňtohokocoura, ale co jsem už teď starší, tak kocoura honím jen tehdy, když se panička nedívá. On je Merlin, ten kocour, pěkně drzej a divím se, že mu panička pro změnu neříká Nechejtohopejska. Pokud jde o kocoura, tak se nejčastěji vykřikuje „On to zase ukrad!“ nebo sežral. To podle toho, jestli ho chytí včas nebo až když už je kocour najedenej.

No a jaká jsem? Samozřejmě chytrá, šikovná a černobílá. Mám parádní dlouhé chlupy! Páneček vám to potvrdí, protože říká, že má chlupy všude, dokonce i v čerstvých novinách. Panička zase někdy vzdychá, že mají každé jídlo o chlup lepší než jiní lidé.

Páneček mi taky občas šeptá do ouška, že jsem jeho malej podvraťáček, což není pravda, protože malá nejsem! Panička občas cizím lidem vykládá, že jsem kříženka border kólie, na což páneček obvykle tiše dodává – jo, s mantichorou.

Ptala jsem se Merlina, co je to ta mantichora. On povídá, že je to šeredná bestie se třema řadama zubů. Oddychla jsem si – to v žádném případě nejsem! On asi páneček ještě nezapomněl na ty rozkousaný lakýrky. Ale co, stejně říkal, že ho tlačily!

Bydlíme tady u nás, to je domek s malou zahrádkou, v malém městě s velkou psí loukou a parkem. Podstatné je, že tu máme tři skvělé řezníky a dva z nich už mě znají.

To si vždycky stoupnu na zadní a vypláznu jazyk v psím úsměvu. Panička říká, že jsem šašek, řezníci, že jsem roztomilej pejsek. A dávají odřezky! Proč bych se na ně neusmála, že jo? Páneček mi naznačuje, že těch řečí už bylo pomalu dost, tak končím.

Přeju vám krásnej, chupatej den, a těším se příští týden na shledanou!:))

Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2017

PS: Pokusím se nějak Rozárku nakreslit, ale zatím se mi vzpírá – asi ji ještě málo znám. Tak tam zatím máte malou Berušku:))