Když si občas vyrazím na expedici do supermarketu, tak se nepřestávám divit, jak úžasným marketinkovým trhákem je taková babička. Jak se na něco od jídla napíše „Babiččina“ nebo „Jako od babičky“, tak se to nejspíš prodá podstatně líp, než kdybyste tam napsali třeba „Jako od tchýně“!
Zatím tedy odolává reklama na babiččiny zuby nebo brejle. Ale co není, může být:)) A přemýšlela jsem o tom, proč se o tolik častěji používá „Od babičky“ než třeba „Od maminky“? O absenci tatínků už ani nemluvím. Proč vlastně babičky vítězí?
Napadly mě hned dva důvody: jednak k babičkám jsme podstatně méně kritičtí než k vlastním rodičům, a jednak u babičky se prostě jinak jedlo. Už proto, že babičky obvykle nemusely budovat naše jídelní návyky – naopak, obvykle vycházely vstříc našim chuťovým preferencím, a na to se nezapomíná:)) A na koho potom zbylo vysvětlit dětem (slovy Terryho Pratchetta), že kečup není zelenina, dokonce ani ztvrdlé kolem víčka ne? Na maminky!
Napadlo mě to, když jsem přemýšlela o polévkách. Ano, když jsem doma sama, víc o polévkách přemýšlím, než je vařím. A přišla jsem na to, že u mě jednoznačně vítězí polévky od maminky nad polévkami od babičky:))
Moje babička uměla báječně vařit, ale polévky (až na kyselo a bramboračku) dělala většinou takové ty „školkové“. Měla ráda řídké polévky, které člověka zbytečně nenasytily, takže mohl pozřít štědrou porci druhého jídla. Kromě toho se snažila vařit hlavně ze zeleniny, kterou s dědou sami vypěstovali, a té nebylo moc. Dokázala udělat polévku prakticky z ničeho. Ostatně měla dost zkušeností s tímto přístupem – jako skoro každý z její generace.
A tak s oblibou vařila polévku krupicovou (blé!), mlíkovou (2x blé), vývary dělala ze všeho, co se jí podařilo sehnat a to včetně uzeného, což jiným chutnalo, ale pro mě to bylo 3xblé! Brr, doteď obecně nemám ráda uzené (byť dobrou jemně uzenou šunkou, ořezávanou rovnou z té velké kýty nepohrdnu), ale polévka, ta byla esencí toho, co jsem na uzeném neměla ráda.
Protože jsem ale byla hodná holčička, nevztekala jsem se, ale snažila jsem se vyjednávat, tak se mi obvykle podařilo vybojovat pravidlo „oč méně polévky, o to víc brambor“. To mi naprosto vyhovovalo:))
Zato maminka, ta byla polévkovým mistrem! Polévky bývaly bohaté na suroviny i chutě. Uměla kořenit a byla přesvědčená, že je-li polévka grunt, měla by v ní (ve většině případů:)) stát lžíce. Ach, ty maminčiny polévky! Jen od hrachovky vařila tři základní rozdílné druhy (ze zeleného hrášku, a pak ze suchého zimní a letní), o variantách nemluvíc!
Pokud jde o koření, tak to s ním opravdu uměla – moje sestřenky jí říkaly „Chilli teta“ a mělo to své opodstatnění, i když nikdy nenechala pekelnou pálivost převálcovat ostatní chutě. Ona sama ale s pálivostí problém nikdy neměla, dokázala jíst pálivé papriky, ze kterých se ostatní už jen dusili. Tvrdila, že nejspíš byla v minulém životě Maďarka nebo Mexičanka:))
A tak vás dnes vyzývám k debatě o polévkách – vašich oblíbených či neoblíbených (blé!:)), od maminky, babičky či kohokoliv jiného.
A ještě dám podotázku: máte rádi ostře kořeněná jídla?
My jsme dnes měli vývar ze srdíček a jazyků, se zeleninou všeho druhu. Moc dobré. Přednosta si udělal ještě zvlášť s kupu nudlí.Mám ráda obyčejné polévky a v nich hodně zeleniny, ovšem nejvíc miluji kapustičky.
Dnes celý den -15, psice mají vystříhané strojkem nožky po kolena a tlapky mezi prsty taky. Vypadají jako kočároví koně ale je to účinné.Jenka chodí jak ještěrka po horkém písku, Conynce nevadí nic. Babu chce donést a odnést zpět a tak ji nosíme jako kabelku a postavíme jen na nejnutnější.
Já jsem včera udělala fazolovou polívku, objevila jsem od Lagrisu suchou směs fazolí, hrachu a cizrny, tak jsem to v pátek namočila, v sobotu uvařila, nechala odležet do dneška, a protože neumím vařit pro jednoho, mám 4 litrový hrnectakže budu mít celý týden do práce a ještě pár krabiček zamrazím. Vylepšila jsem to mrkví, celerem a petrželí, protlakem a paprikovou klobásou, takže s chlebem bude celý oběd. Takový vaření v jednom hrnci mám nejradši…
Jo Minko, slintám při té představě… zní to parádně:))
Checht. Místo protlaku pikslu krájených rajčat a hrst nudlí. A říkáme tomu „minestrone“, italsky eintopf 😀
😀 😀 😀
Jenny, piš o polívkách, to mám ráda! Jen ty vyholený packy… brr, mě to čeká, už mám nabitej strojek, teď jen pobrat osmero velikejch tlap od jejich dvou nenadšených uživatelek a nějak ty tlapky vystříhat. nemám to ráda, moc se bojím, že je poraním. je zajímavý, že víc na koule v tlapách trpí méně chlupatá a lépe se česající Ari…
Jo ke kapustičkám: taky je mám ráda, jen se musí vařit kraťoučko. Nebo když se zlehka upečou ve šťávě pod masem! Mňam:))
ovař je,nech vychladnout, pařízmi je a vlož plátek česneku,zavři obal v troojobalu a usmaž..k bamborám j eto supr..nojo,jenže ty smažené moc nejíš..no tak pro návštěvy….
OTéčko
Tady ukázka, jak vypadala neděle. Ráno sněžilo (no – napadl celý centimetr sněhu) a odpoledne svítilo sluníčko. Ale furt mrzne, takže břečka se nekonala.
http://yga.rajce.net/2017_Nedele_primo_zimni
Mo
Moc krásný fotky, a Ernest je fešák! Pardon, to nahoře se mi odkleplo na mobilu…
Ygo, stejně je to zvláštní, jak máš úplně jiný fotky než Matylda a Alex a všechny jste teoreticky na ÚJM:))
Jo, máte tam hezky a Erník se sněhu krásně vyjímá! 🙂
Zcela OT, děvčátka krásná, ale – včera jsme konečne byli na filmu Toni Erdman a můžu jen doporučit, my jsme z toho s MLP tak nějak příjemně dojatí a rozhození ještě teď, zrovna jsme si pouštěli video z předávání cen v Cannes a skoro u toho brečeli dojetím, protože jsme chápali proč to všechno (i u toho filmu jsme – oba – chvílemi brečeli a zároveň se smáli, byl to takový ten „smích skrze slzy“). Něco tak pěkného jsme už dlouho neviděli. Jestli máte možnost, běžte na to.
Jo a ta v pátek plánovaná dršťkovka bude až dnes, včera tu byla celý den dcéra, takže jsme vařili vegetariánsky – kvasnicovou polévku, bramboráky a k nim houby (směs žampiónů a hlívy) ala Stroganov, dobré to bylo.
Pokud jde o počasí, zima je tu hrozná, ale už menší než třeba včera nebo předevčírem. A taky přestalo foukat, takže minimálně pocitově je o několik stupňů víc. Sníh máme.
Eh Aido, jsem barbar, jak jde o filmy, tak dvakrát. Ale něco si o tom najdu a uvidím, třeba se nachytám:))
(Naposledy jsem byla v kině v Anglii na Králově řeči:))
kolik to je let Dede???
Sedm? 🙂
Nech se nachytat, fakt to stojí za to (jen mám pocit, že už to nikde nedávají, i my jsme na to pár měsíců číhali, až to budou dávat v kině Art). Už dlouho jsem tak pěkný film neviděla. Přitom to prý byla jen jedna z mnoha verzí, údajně toho měli natočeno 120 hodin a z toho sestříhali ty konečné necelé tři.
Ale zase na druhé straně, my jsme docela cinefilové, takže přes zimu chodíváme aspoň jednou za 14 dní, přes léto na to bohužel nemáme moc čas. Teď máme ještě v plánu nový film od našeho domácího oblíbence Jima Jarmusche – Peterson, případně i něco dalšího staršího od něj, bude tu teď taková menší přehlídka jeho filmů.
Paterson se to jmenuje správně, to s tím -e- byl překlep. My fakt Jarmusche máme oba moc rádi, já asi nejvíc Ghost Dog – cesta samuraje, MLP Mrtvého muže (mmch. má moc krásný soundtrack) a oba Kafe a cigára, geniální a velice zábavný film. No a nezapomnět na Noc na Zemi, ten je taky bezvadný, a to tak, že velmi.
Jakpak mrzne u vás? 🙂 U nás bylo o půl osmé ráno (když jsem vylezla z postele:)) -19 a když vylezlo sluníčko, stouplo to na -17. Když jsem v poledne šla navozit trochu dřeva, bylo prakticky horko – u nás na stráni – celých -12! A tak jsem vzala psiny na vycházku a abychom nerušily mrznoucí zvěř, šly jsme na louky k Labi. bylo tam nádherně, sluníčko svítilo a ani o fous víc než -15! No jo, údolí s řekou, co by kdo chtěl:))
Ari viděla poprvé v životě běžkaře a byla docela vykulená. No jo, vždyť ona opravdu pořádnou zimu tady u nás nezažila, jen loni v Alpách:))
Jak se máte a co děláte? (wave)
Tak u nás bylo celkem teplo (rofl) – ráno dle rozhlasu prý -18 °C, v deset hodin ráno -14 °C a na odpolední vycházce (15.oo hod) -9 °C. A bylo celkem dobře, protože nefoukal vítr a až po půl hodině jsem zjistila, že mám dřevěné nohy (rofl), které se nechtějí pohybovat vpřed.
Jo – a Zikmund nechce jít na dvůr – teda furt otravuje u dveří a když mu otevřu, tak nevěřícně zírá – tak ho vyšupnu na mráz, ať se trochu vyvětrá. Po pěti minutách ho ani nemusím volat, jen otevřu dveře tak šup rezavá čmouha se vmihotá domů.
No, to jsou minimálně čtyři minuty nad normu. :-)) Chytrý kosourek.
Co bychom dělali, aportujeme dřevo (my, psi a kočky odmítají ) a chodíme na procházky (my, psi i kočky odmítají 😀 )
Jo, taky jsem dnes aportovala:))
Co že se pejskům nechce ven? Že by Půůůdlovi namrzaly kudrny? (wave)
Mým potvorám se ven chce, akorát Melly střídavě ulehá do závějí proto, že si pořídila slušivou kudlibabku, a proto, že si potřebuje vykousat sníh. 🙂
A zlobí, takže mají plnej den pořadovejch cvičení.
Holky si taky pořád vykusují ledové koule z tlap. Bohužel to vypadá, že se budu muset snažit jim to nějak ostříhat. Brr. Už jsem to kdysi dělala, ale Berry a Kazanovi (od té doby nebyla zima, která by stálo za to). Nebyla to zábava ani tenkrát a to to byla „rozumná“ dvojka psů:))
Melly má kokří tlapy, takže jí packy stříhám pravidelně. Drží a užívá si to (Melly si užívá jakoukoli péči o svou osobu včetně očkování – „Jé, někdo mě hladí!“), ale i tak se u toho dost bojím, že ji stříhnu. Nedělám to nijak ráda.
Donda má naštěstí tlapy jako vlci ze séóníské smečky – bez chlupů mezi prsty.
Tak mě napadá, že Melly asi bude dhaul. 😀 Teda jezevčíkokokrofletodhaul. 🙂
(whew)
😀
Měla jsem na Bobinu strojek na psy, protože ty kokrovaté tlapy měla taky. Když jsme zvládly grif, nejlíp se mi tlapky shora i odspodu stříhaly tou mašinkou. Aspoň já se bála míň, než když jsem používala nůžky 😉
To si zkusím někde osahat, nemám představu, jak to vypadá – jestli se tím dá jít mezi prsty. (Nejhorší je taková ta blána mezi prstama, ještě že ji Melly má fakt malou). Ď!
Chlupy mezi prsty Pitrýsek psům vystříhala, ale běžně to i vyholuje. Jinak hlavně Světluch pořád leží na sněhu a vykusuje ledové koule.
Oni by ven chtěli, ve skutečnosti. Ale Gweny už procházku v podstatě neudýchá. Chvilku běží, pak se táhne za čověkem s hlavou dolů a za chvíli se na ní zimou klepe celá kůže. Roňák by běhal, běhal, běhal … i po třech, ale jak na něj foukne, další týden nemůže ani vstát, jak mu kosti skřípou a půůůůdl. No ta to sice snáší ze všech nejlíp, ale při její konstituci ji může hřát jedině dodatečný sněhový obal a ten zase neunese 😀
Nějak nám nemládnou, miláškové :´(
Penuška bývala strašně vděčná za svetr – měla takovou tu rouru s roláčkem a poutkem na ocas. Nahřívala / sušívala jsem jí ho na topení. Dokonce si ho z toho topení uměla sundat a donést, abych nezapomněla.
Dodatečný sněhový obal (rofl) – si to představuju…
Ony dámy by ty svetry asi nosily, ale Roňák, když byl mladší, nenechal jediný kus hadru na pokoji. Všecko na co dosáhl, okamžitě rozškubal. Od polstrů na židlích až po vlastní pelech. Tak jsme rezignovali. Gwenda vyspává u krbu a Rony … no ten si teda svůj softshellový kabátek nechá, když běhá venku, ale doma se k němu nesmí ani přiblížit 😀
Na Doníka (sweat) jsme měli takový pláštík na sucháče, navrch je šusťákovina a jako podšívka flís. A nožičky měl už takové prošlapané tak na ně botičky ale procházky byly jen kratičké
U nás v Polabí bylo ráno jenom -12°, ale stejně, když jsme ráno v 8 vyrazily pěšky do města na nákup, nechala jsem Terynu doma, protože jsem potřebovala oběhnout víc krámů a musela bych ji uvazovat venku.A když jsme se za hoďku vrátily domů, už krásně svítilo sluníčko, hodila jsem nákup do kuchyně, vzala vodítko a mazaly s Terdou ven. Bylo krásně, konečně jsem si užila sluníčka, jak je člověk od tmy do tmy v práci a několik víkendů za sebou byla tady šedivá deka, tak úplně cítím, jak mi to déčko chybí…Přes noc by podle Aladina mělo ještě něco nasněžit, tak jsem zvědavá. Zítra bych chtěla do lesa, tak uvidíme…
Hm, tak tady celý den zataženo a poměrně teplo, v poledne snad jen -4. Průběžně mírně sněžilo. Dala bych přednost větší zimě a sluníčku.
U žabek bylo dneska před obědem takhle: http://malcka.rajce.idnes.cz/2017_leden
Sněhu napadlo přes noc cca 2 cm, je kousek pod nulou, ale svítí slunko a nefučí.
U nás bylo ráno (no, v devět:)) -9, přes den se oteplilo na chvilku až na -5. Když jsem pouštěla v šest psy domů, bylo -11. Tak uvidíme, kam to zase spadne:))
Jinak v noci na dnes zase nasněžilo, tak jsem si dala víc než hodinku házení. Potíž je v tom, že už moc není kam házet, sníh ze dvorku se snažím vyvážet přes cestu na protější louku:)) To je zima! 🙂
Páni, to je polévek na vybrání! 🙂
Já jsem se rozhodla, že mám chuť na rybí polívku v norském stylu (ne norskou – na to nemám dostatečně kvalitní ryby:)). Tak jsem nakoupila v Penny trocha různých zmražených ryb, na másle osmahnu na drobno nakrájenou kořenovou zeleninu a pórek, zaleju trochou horké vody, přidám sůl, bobkový list, nové koření a pár pepřových kuliček, dokyselím (asi citronovou šťávou) a nechám vařit do skoroměkka. Pak přihodím ryby, nechám je trochu se povařit, a přidám trochu smetany. Jí se to s bagetou, tu nemám, ale mám prima celozrnné pečivo od oblíbeného pekaře. Joj, to se těším:))
Ta může být opravdu dobrá.
Doufám, že bude. Pravá norská je k užrání:)) Aby ne, když je v ní losos, pravá treska (torsk) a krevety 🙂
Ježiš, krevety, těch bych se ujedla. A slávek. Ryby jako takové až zas tak nemusím.
Jo a ještě je dobrý rybí chowder, myslím, že nějaké recepty na chowder sem dámy americké psaly.
Dede, polévek je na výběr hafo, protože jak se zmíníš o jídle, hned je tady busy, i já vylézám z úkrytu. Do té rybí polévky žádná mouka?
Podle mě stačí ta smetana, teda myslím.
Stačí! Ale bacha, měla by to být sladká na šlehání, ne zakysanka.
Jo, polévka je už hotová a voní náramně. Zase změna – nenašla jsem petržel (i když bych přísahala, že ji mám, znáte to:)), tak jsem tam dala na kostičky nakrájenou červenou papriku (tu tlustou, rajčinovou). Rozhodně to chuti neublížilo 🙂
Jasně, že by to byla jiná smetana než sladká, o tom jsem neuvažovala ani vteřinu.
Jo a stačí už jen přidat trochu kukuřice (konzervované nebo mražené) a bude to ten chowder. 😉
A řapíkatý celer teda, na ten jsem zapomněla.
Jo, to klidně udělám příště, dík 🙂
Jo, kukuřice rybám chutná. :-))
zahustí ti to smetana a ta zelenina..tak yse mouce vyhejbám, když to jde, radši zahustím instantní brkaší nebo nastrouhám syrovou bramboru
Ta polívka se mi líbí, ale co rybí kostičky – vybíráš je před podáváním nebo co s nimi?
No, teď mám ryby skoro nekostnaté – a prohlížím je před vařením. U jídla si už jen dávám pozor. 🙂 Proto ji nedělám z kapra…
A jaký ryby jsi do toho dala?
Toho červenýho pstruha či pseudolososa, co prodávají v Penny, a pak takové to dobré filé od Nowaca – opravdu rybí maso, nebyla v tom přidaná voda. Do polívky až až a bylo to moc dobré.
Nevím, jak by tom chutnal ten náš kapr, toho bych tak viděla spíš na halászle:))
siven se to jmenuje…..
Polévky přeslicové babičky byly krémovitě husté, zatímco od babičky mečové si pamatuji polévku voděnku – to byly kostičky chleba, česnek, sádlo zalité horkou vodou. Nejrychlejší polévka na světě a jak nám chutnala! 🙂
Mlíko do mě v dětství nikdo nedostal (až jako dospělá jsem zjistila, že můžu pít mléko acidofilní nebo kefír), takže mlíkovou polívku jsem vůbec neznala a na něco tak hrozného jako jsou držky plovoucí v talíři bych se nemohla ani podívat! (tmi)
Maminka vařila dobře a poctivě, její domácí vlasové nudle například byly vynikající. Tak v tomto jsme ani jedna z dcer na tradici nenavázaly, myslím tím ty nudle, jinak jsme samozřejmě obě taky výborné kuchařky! (chuckle) Babiččiny nudle prostě přinesu z obchodu.
Kdoví, na jaké polévky budou jednou vzpomínat vnoučata. Nejraději mají drůbeží nebo bramboračku, ale i hráškovou, dýňová se taky chytla, rajská taky. Možná budou nejvíc ze všeho vzpomínat na to, jak s babičkou vařili. 🙂
Hančo, já jsem měla mlékovou polévku jednou ve školní jídelně, je to strašlivě jídlo. Bílá šlichta se slizkými knedlíčky. Jinak mám mléčné výrobky a mléko rada, ale tohle opravdu zanechalo silný dojem. Moje mamka to naštěstí nevařila.
Na jídlo i na vaření, řekla bych! 🙂
Tak co, uvažuješ o tom piánu? (wave)
Jo jo, uvažuju, už dlouuuuuho! (chuckle)
Tak to zkrať a konečně si ho pořiď. Ať už přivítáte jaro čtyřručně! (inlove)
Když už máš ty noty! 😛
Máš pravdu, bylo by škoda nechat je ležet ladem!
My jsme doma polívkoví hodně, kolikrát si (když jsme doma s MLP sami) uděláme na víkend jen polívku (velký hrnec) a tu pak postupně ujídáme, klidně i ke snídani. Tento víkend bude dršťkovka, suroviny jsou už nachystané. Nebo máme moc rádi husté silné masové vývary, buď s nějakou zavářkou a nebo čiré, klidně do hrnečku – a vypít. V tomhle počasí ideální.
Masové vývary rovnou k pití prodávají v Norsku na horských chatách. Je to fakt výborné! (I když já měla radši vafle:))
Zrovna dnes je na psím Zvířetníku boršč.
Tak složitě, že to snad ani není možné 🙂
Já myslím, že oni stejně v každé té oblasti mají jiný recept, tak co.
U nás se samozřejmě vařila všechna zelenina pohromadě, nemyslím, že by to vadilo. Ale já asi sním kdeco :-).
Celer (hodně, to já rád!), petržel, mrkev, červená řepa, cibule, všechno na malé kostičky, a ovšem zelí.
Koření: bobkový list, pepř, nové koření, nakonec kečup.
Hovězí maso, to tedy uvařené zvlášť. Já jsem vždycky používal libové hovězí zadní (jako i teď pro kočky :-)).
Nakonec nakrájený párek a (!) ostravská klobáska.
Býval toho velký hrnec, pro 5 až 6 strávníků, ještě zůstalo na další den a ještě si třeba někdo odnesl domů.
Kdepak dnes, když jsem doma sám. Ale dal bych si s chutí!
My boršč vaříme často, na všech letošních (vlastně loňských, pardon) akcích jsme ho měli kotel (dvakrát to kotel, resp. kotlík, opravdu byl, vařilo se na trojnožce na ohni), naposledy jsme ho na přání kamarádů vařili na Silvestra míň, jen asi 8 litrů (doma na sporáku) – ono nás bylo přes 20, tak se to hned snědlo, větší hrnec bohužel doma nemáme. Párek nedáváme, hovězí ano – z toho nejdřív uděláme hodně silný vývar, se kterým se pracuje zvlášť (maso z vývaru tam přijde nakonec), dobrá je i velká slepice, koření dáváme podobné a taky krájíme a nestrouháme. A pár vychytávek: 1) červenou řepu předvařit zvlášť, neloupanou – nepustí pak tolik barvy do polévky a není taková nijaká a vyluhovaná, 2) kromě normálního hlávkového zelí ke konci vaření přidáme i něco kysaného (ze sáčku, ze soudku – ne kyselého ze sklenice), 3) úplně ke konci přidáme několik drobně posekaných kysaných okurek (kvašáků). Zkuste, je to dobré. Kysané smetana samozřejmě nesmí chybět (teda pokud to nevaříme na/pro ŽO, „milchik“ a „flajšik“ nesmí k sobě, že jo).
Jinak si myslím, že zrovna boršč je takové jídlo typu našeho guláše – každá rodina má ten svůj zaručený recept, na který přísahá. Navíc jsou borščce ukrajinské, ruské, židovské, polské, atd., atp.
Jo a ten druhý recept, co tam Lika má, to není boršč, ale polský barscz, což je něco úplně, ale úplně jiného.
Teď mi to připomnělo polský bigos – ale nemohu si vzpomenout co to vlastně je?
Vyskytuje se to ve Švejkovi…
Hlavně jsem si ale vzpomněl na písničku (z polské TV v 80. letech) „lubie bigos na dvorcu PKP“ Ale tu vy nemůžete znát, dětem se moc líbila 🙂
Abych to přeložil:
mám rád bigos na nádraží polských státních drah 🙂
Bigos je takové to jídlo, co se postupně vaří třeba i tři až čtyři dny (vždycky se uvaří jeden krok postupu, nechá se to odležet a pokračuje se další den). Přijde tam zelí čerstvé i kysané, sušené švestky, sušené hříbky, hromada masa, (část z něho je maso uzené), klobásky, víno, med, třeba i rajský protlak nebo rajčata atd., atp. Masa má být víc než zelí a šťávy jen málo.
A opět je to takový ten typ jídla, na který má každá rodina svůj vlastní recept, na který přísahá.
Takový spíš jednodušší recept je na Labužníkovi pod názvem Polský bigos – a doporučuju pročíst si i diskusi, je tam leccos vysvětlené. Trochu jiný (a od dost poetičtější) je tam pod názvem Bigos polský.
P.S. Odkazy nevkládám, je třeba si to najít přímo tam, zjistila jsem, že mi to příspěvky s jen jedním odkazem nebere (o ramenu jsem sem včera dávala příspěvek s příslušným odkazem několikrát a vůbec se doteď neobjevil).
Ano borščů ne moc, a já nakonec nedělám žádnej, i když o tom často uvažuju. Já si na boršč ráda zajdu – a třeba v Hradci nedaleko od rádia je restaurace, kde dělají takový, který mi chutná.
Ale vím, že ta kombinace zeleniny a masa je mocná! 🙂
Jo Aido díky za radu s tou červenou řepou – já ji mám moc ráda, ale ne tu vyluhovanou:))
no když to budete vařit všechno naráz, bude eintopf a ten má ouplně jinou chuť…..a nemyslete si,že to rusové,ukrajinci atd, vaří jinak…starušky to vaří poctivě a ten rybí také trvá hodně dlouho,i když ho vaří víc chlapi….
Tady je recept na ramen co vařím já, od Jamie Olivera. Můžou být různé záměny samozřejmě, třeba pak choi místo špenátu, a většinou dělám ne vepřové, ale s kachními prsy nebo udělám ten vývar z kachních stehen a ty pak oberu na talíře.
http://www.jamieoliver.com/recipes/pork-recipes/steaming-ramen/
S prazdnym zaludkem se v poledne tenhle clanek a diskuze snad ani nema cist!?
Jako dite jsem snedla bez prostestu jedine rohlik s maslem a pecene kureci stehno. Mno, deti jsou po mne, takze at uvarim, co uvarim, tak pokud to nejsou palacinky, nikdy se nezavdecim. Hruza hruz byla pro me rybi polevka a pak cesnecka. Ta prvni proste kroutila zaludkem uz jen pri pricichnuti, druha palila a nedala se spolknout. A to rozkvrdlany syrovy vajicko! Padala na me beznadej, jen jsem ten talir videla. Pamatuju, jak jsem dostavala par pohlavku, ze tyhle vyborny zdravy polivky nejim…
Jak varila polevky babicka, uz nepamatuju. Pro moje deti je pojem babiccina polevka duvod pro protoceni oci. Maminka do nich nasouka totiz vsechno, co uvari. Vcetne ingredienci, ktere ja bych si mym detem ani netroufla predlozit – zeli, fazole, vyvary (s masem!!) nebo ruzickovou kapustu. Ale musim uznat, ze jeji polevky se ted jist daji :).
Polivky dnes varim hutne, druhy chod nikdy nemame.
Palive ji jen manzel. Drcenou suchou megapalivou papriku neda snad jedine na ty palacinky. Azbestova pusa i zaludek. Az u cokolady s palivou Morugou uznal, ze tahle pali.
Mlikovou polivku jsem snad v zivote nejedla ani nevidela.
tak čokoláda s morugou,to jsme uznala i já,že to pálí 😀
Dle empirických výzkumů má manžel nejen azbestovou pusu a žaludek, ale též konec tlustého střeva (abych se vyjádřila kulantně) (rofl) .
YGo, ale někoho to na konci tl.střeva nepálí…
:))))))))))))) nikdy si nestezoval. Pojidanim kapsaicinoveho ohne se … zocelil!
(rofl)
Evo, to je tzv. „babiččin efekt“, u tvých dětí. Já ho ke svému úžasu zažívám u Patrika, který u mě jí věci, které prý doma nechce vzít do pusy. 😀 Moje děti to u babičky dělaly taky… 🙂
Kromě dršťkové a drožďové mám ráda asi všechny polívky. Z dršťkové sním jen tu vodu, to froté teda ne. Miluju zelňačku, čočkovou, zeleninovou a drůbeží vývar (můj). Málokde ho dělají podle mé chuti. Buď je moc slanej, nebo je tam moc cítit pepř, nebo je moc mastnej… prostě frfla 🙂
Na vývary jsem taky cimrlich – zdaleka ne každý mi chutná a mám teorii, že podle dobrého vývaru se pozná dobrý kuchař:))
Já dělám nejradši vývar z krůtího krku, když už nejsou k sehnání slepice. Slepičí byl nej – mám ho radši než hovězí, byť jinak mám hovězí ráda 🙂
Jo, polívka z krůtích krků je moc dobrá, úplně ideální právě na ten vývar do hrnečku.
Vidím, že se všude dnes vaří. A to polévky. Miluju polévky luštěninové, zeleninové a bramborové (když je troška lesních hub, tak je to jídlo božské), kořením bylinkami a česnekem, cibulí nebo pórkem. Chilli a jiná ostrá kořenidla nesnáším. Kdysi jsem podle čichu poznala i pálivou papriku, když naši zelináři tvrdili, že nepálivé neexistují. Paprik jsem si začala užívat až po Listopadu, kdy byli naši pěstité donuceni uznat, že nepálivé odrůdy existují 😉 .
Člověk se stále učí. Pro mnohé to jistě nebude novinka, ale já o tom nevěděla. Při procházkách se psinami mne na tohle upozornila sousedka. Polévková luštěninová směs Hrstka. Je to několik druhů hrachů, čoček a fazolí. Bezva luštěninová polévka.
jasně že čerstvou jedlou papriku jde poznat na pálivost podle čichu,stačilo čichnout ke špičce-učila mě to mamka, ta ostrost prostě cítit byla….a u těch „bílých paprik“ to je cítit furt….
Nikdy mě nenapadlo k paprikám čuchat a problém s pálivostí jsem neměla. Ale jednou mi mamka dala pokrájet zeleninu na lečo, které se u nás vařilo málem v kotli, a najednou jsem začala cítit pálení na rukou. Když jsem skončila, měla jsem prsty rudé a začaly opuchat. Chladila jsem je ve studené vodě, prsty byly naběhlé tak, že mi táta chtěl přeštípnout prstýnek. Ai za dvě hoduny to polevilo, ale od té doby poznám pálivou papriku hned po prvním nakrojení. Tak jdu ochladit a omýt ruku a krájím v rukavicích, takových těch jednorázových. Ale jíst je můžu, to mi vůbec nic nedělá.
no hlavně,že jsi si nesáhla do oka ….
Tečko mám tu samou zkušenost jak přes kopírák, akorát že já měla ruce jak nafouklé gumové rukavice asi dva dny. Děs běs, je to fakt hoodně dlouho ale zapomenout nelze…. (whew)
A že je to děs, k zbláznění. Než to polevilo.
Zdravím, Alex, a přeji hodně úspěchů v boji se scípem. Když je řeč o polívkách, tak ho kurýruje dobře oukrop, aneb česnečka. Tak se děvče drž.
Výborný je též vývar ze staré slepice … škoda, že Ajvíí není lovec a že starých slepic je kolem nás pomálu (aspoň na tomto webu (chuckle) ).
Když už tady někdo zmiňoval polévku mlíkovou – to vaříte jak?? Já znám jen jednu – osolené mléko uvařené a do něj zavařené vlasové nudle. V tomto provedení raději kupované. A tuhle fakt miluju, obě děti na počátku těhotenství jsem odnosila jen na ní
tak to je snad jediné, co nepozřu. Bílou polívku jo, s houbami, vajíčkem a brambory, okořeněná trošinkou kmínu / musí být hodně jemně mletý/ nebo kopru.
Vývar ze straé slepice je nejlepší do základu na slepici na paprice. Hotové to pak chutná úplně jinak jako stejně upravené kuře, i když je recept stejný (vařila jsem mezi svátky a už bych si dala zas, smetanové omáčky mám moc ráda).
Patří pod Ygu o kousek výš, nějak se to omylem vložilo sem.
Jééé, slepici na paprice, to miluju. Musím zase vzkřísit tohle jídlo. Dík za připomenutí.
I já miluju slepici na paprice (ne kuře, opravdu slepici). V omáčce musí být hodně citronové šťávy. Mňam. Taky už jsem ji dlouho neměla, úplně jsem na tohle skvělé jídlo pozapomněla.
No jo, ale kde sehnat slepici? Tedy pokud si psi někde nějakou neuloví:)) (Pššt! Holky mají zatím pořád ještě čisté slepičí konto:))
Kam chodíš pro vajíčka ? Nemají občas slépku nazbyt ?
Tak to jsem ani netušila, že slepice na paprice je do kysela! Nebo je to nějaký rodinný recept?
Jinak na paprice není špatný ani králík – musím se podívat, jestli nějaké zbytky ještě nejsou v mražáku a udělat – bude to jeden z posledních králíků, co budeme jíst – není už nikdo, kdo by je pro nás choval …
Asi je to rodinná varianta. U nás se tak vždycky dělala, jinou ani neznám. Omáčka je hladká smetanová, paprikou obarvená na oranžovo-růžovo a nakonec se do ní dává citronová šťáva, a to tak, aby v ní byla skutečně znát. A pak se do toho vloží ta uvařená, rozporcovaná, vykostěná slepice, pečlivě zbavená vší kůže a chrupavek, aby to maso pěkně nasáklo tou omáčkou. A k tomu jsme vždycky měli noky.
Mamka na tom nechávala tu kůži. Nenáviděla jsem to 🙁
To se ti nedivím. Vařená/dušená kůže z drůbeže je jedno z mých několika „fuj“ a nikdy bych ji nepozřela. To maso musí být naprosto dokonale očištěné. Moje máma měla naštěstí k vařené kůži stejný vztah jako já, takže nebyl problém 😀 .
já to teda prvně jedla ve Vinném na Slovensku, ve školní jídelně, byl v tom opečenej rohlík…těstoviny ne.. a petržlen 😀 zelenej..polívka byla horký mlíko,se solí a kmínem….
Dám vařit na kostičky nakrájené brambory do osolené vody s novým kořením, pepřem, kmínem a troškou tymiánu. Po chvíli přidám mléko se zakvedlanou moukou a vařím 10 minut. Na talíři si každý podle chuti okyselí octem. Jíme s bílým pečivem jako jediný chod, děti ji milují, mňam.
Mamina jí vařívala dost často a jako holka jsem jí bez protestů jedla. Myslím že mléko bylo jen osolené, nezahuštěné jíškou a zavářela do něj tarhoňu-tu i do rajské polévky. Asi jsme nebyli obecně tak zpovykaní, co se uvařilo to se snědlo. A co náhodou zbylo se propasírovalo přes slepice… (happy)
No, já mám nejradši mlíkovou v podobě kulajdy:))
Já to vařím takhle. Uvařím v osolené a okmínované vodě velkou bramboru nakrájenou na malé kostičky smíchanou s trochou sušených hub. Pokud mám zamražené podušené houby tak ty tam dávám skoro nakonec. V druhém hrnci si udělám světlou máslovou jíšku a tu zavařím s kyselou smetanou (musí se to míchat, rádo se to chytne). Do vzniklého bešamelu vliju brambory s houbama.Rozmíchám a doplním trochou kopru a zašlehám vejce. Nechám trochu provařit a podávám s žitným chlebem. Octem si dokyselí každý sám dle gusta.
Jindřichu, tohle podle mě zní jako kulajda! 🙂 A tu mám moc ráda:))
Já se nehádám, tohle je mlíková polévka jak ji vařila moje maminka a babička přeslicová. To že existuje i jiná s nudlema jsem se dočetl zde a podle popisu i patřičně vyděsil. A že to co dělám jw vlastně kulajda mi nikterak nevadí. Ale jak praví klasik, „Co do jména, co růží zváno i s jiným jménem vonělo by stejně.“
PS Úplná rozežranost je pak nekyselit octem ale nakládanýma liškama. (Houbama !!!)
Já jí vařím také tak. Manžel a děti se po ní mohou utlouct. Nevím, co by se muselo stát, abych ji pozřela také.
To patřilo pod Inku, nevím, jak stalo, že se příspěvek zařadil sem.
Mlíková polívka jak ji vařila moje maminka – v dílu vody/asi 1/4 předpokládaného obsahu/ rozvařit krajíček tvrdého chleba, potom dolít mléko, osolit, přidat kmín, důkladně povařit a nakonec pomalu přidávat vajíčko. Vařím si ji, když na mě leze nějaký chcíp, krásně uvolňuje dutiny.
/Taky vás usadili na stoličku, před vás postavili židli a na ni hrnek s horkým mlíkem a přehodili deku? To byla hrozná potírna teklo mi z očí i z nosu do toho jsem většinou ještě brečela, že chci ven, ale na zastydlou rýmu to fungovalo/
Já inhalovávala v lepších případech heřmánek se šalvějí, v horších případech jsem k tomu pila slaný mlíko s cibulí. To inhalování dobrý, to mlíko s cibulí, no, radši jsem honem tvrdila, že je mi už dobře. 🙂
Leo, myslím, že tohle byla ta hrozná varianta, kterou dělala babička – promiň:)) věřím, že jiným chutná, ale já to nějak neskousla. (blush)
Jinak u nás se inhalovala vincentka a neměla jsem to ráda ani maličko, jen odmlouvat se nesmělo a fungovalo to:)) Nahřívali jsme se nad hrnkem s vařící vodou se solí. Jemně slanou vodou (jen jako fyziologický roztok) jsme si vyplachovali nos – maminka na to měla takovou zvláštní nádobu z jemného skla:))
Dede, to je v pořádku, zapoměla jsem dodat, že z celé rodiny ji jím jenom já, ostatní striktně odmítají-)
To znám, akorát u nás se to jmenovalo chlebová 😀
Já ale mléko přidávám do mnoha polévek a ani jedna se nejmenuje mlíková, protože ani jedna není jako mlíková, kterou dělali ve školní jídelně … a která mi nijak nevadila 🙂
Já jsem měla inhalování docela ráda. Vždycky jsme mívali doma lahvičku z lékárny s nějakým takovým roztokem, ve kterém byl mentol, eukalyptus, kafr, nějaké jehličnaté silice, zkrátka vonělo to jak lesněnky. Tomu jsem se ráda podvolovala.
Hm, škoda, že o tomtéž nebyla přesvědčená moje maminka! Jako ctitelka léčebných účinků vincentky (právem:)), ve mě vypěstovala slušnou averzi. O to horší, že jsem věděla, že je hloupá – ale někdy si člověk nevybere. Dnes už vincentku snáším (když to nejsou vincentkové tablety, tam mám problém:))
Já jsem kdysi náhodně (na jakési doporučení) koupila jakýsi roztok, jmenuje se to Amol, je to ve skleničce připomínající francovku. Má to mít různé účinky, ale když se to nakape do té vařící vody a inhaluje se pod ručníkem, tak je to příjemné a ulevující. 🙂
ne, ale uvařený brambory, ta voda z ncih a sůl..to dělalo zázraky,uvolńovalo to dutiny a fungovalo to na bolest uší….když do nich nafoukalo…a pak rozmačkanou horkou bramboru do pytliku a šátku a jako obklad na bolavej krk…
Dede já zrovna krupicovou polívku se strouhanou zeleninou plánuju dneska, protože jsem ji už roky nedělala. Moje mamka k téhle polévce dělala bramboráky. Jediné co nejím je mléčná a dršťková. Já mám polévky moc ráda a bohužel je nevařím tak často, protože Chris je nejí, je ochotný pozřít kuřecí asopao, francouzskou cibulovou, a ramen. Takže si vařím tak jednou týdně, když mám volno v týdnu a jsem sama doma. Nejvíc mi chybí kapří polévka, ten se tu nekoupí, a mlíčí/jikry už vůbec ne. Naposled jsem si vařila jednu novou z polévkové kuchařky, byl to kuřecí vývar myslím s pórkem, nudlemi a kuřecími játry opečenými na másle.
tak až tu budeš, dej vědět,zajedu do sádek,koupím kapra a budeš mít polívky…..
Co je to ramen?
Haha, Dede, psala jsem Ti, co to je ten ramen, ale odpověď je někde v Kalifornii, asi. Je to japonská polévka plus jsem přidala odkaz. Snad ta moje odpověď půjde někde dole dohledat.
Tak se koukám, že ten můj příspěvek o ramenu a spol. se asi úplně ztratil, nikde dole není. Možná je ve spamech, možná nikde. Zas tak převratné věci v něm nebyly.
Čínská nudlová.
Přidám svou oblíbenou polívku. Teda dvě. Jedna je ze zelenýho hrášku se zakysanou smetanou. Druhé se říká olomoucká, protože ji babička vařila, když se dědeček vracel z Olomouce – přes týden tam učil (na fakultě), ve čtvrtek nebo někdy v pátek se vracíval zpět. Vařila ji proto, že je strašně rychlá a dědeček ji měl stejně rád jako později já. Osmahne se česnek a cibule, jenom na sklovato, zalije se to vodou a do ní (studené) se dají vařit plátky brambor, čím tenčí, tím dřív je polívka hotová. Sůl, paprika, kmín, a to je celé.
Kolik brambor, hodně moc nebo je to ve výsledku řidší?:))
Jak zrovna chceš. Někdy mi v tom lžíce stojí, někdy ne. Čím víc brambor, tím víc cibule.
japonská polívka..googli,je to moc dobrý,to by ti chutnalo….
Tak jsem opět dorazila, doufám, že nebudu v Kalifornii a nezapadnu do časové díry.
JJ – chcíp jsem dnes potírala vývarem z hovězích kostí se zeleninou. Postavila by na nohy i mrtvého.
YGO – Ajvina skutečně ZATÍM slepice nehoní a neloví a protože už bude mít čtyři roky, tak snad k tomu ani nedojde. To Klérka byla jiný kabrňák. V mládí udělala za jedno dopoledne výřad sedmi kousků (headbang) . No, potom jsem ji to odnaučila. Vydělávat na nákup cizích slepic se mi moc nechtělo.
MATYLDO – výraz froté pro výstelku kravského bachoru se mi moc líbí a dršťkovku NEJÍM zásadně vůbec, ani ten vývar. Stejně jako smažený mozeček.
Hi, hi, jsem v Kalifornii je 17:30 našeho času.
Smažený mozeček je dobrota, a to velká – když jsem byla malá, dělávala mi jej moje babička vždycky na Vánoce místo kapra. Doteď na to vzpomínám. A ještě na brzlík, to bylo taky moje dětské jídlo. Když se peklo maso, jeden až dva mi tam přihodili, doteď na to vzpomínám. Trochu jsem se po něm pídila, abych si obnovila vzpomínku na dětství, ale dá se koupit snad jen v Makru, kilo za 900,- Kč. Zas tak moc sentimentální nejsem, myslím. Kdybyste někdo věděli o jiném zdroji, budu ráda.
P.S. Frotýráky říká dršťkám už léta můj muž, ani nevím, kde na to přišel. Ale lepší než frotýráky jsou plástve nebo listy, ty jsou z jiných předžaludků, je tam víc masa.
brzlik dělá výborně Kalina na Starý celnici v Praze…..
Oh Alex, já sice jsem ochotná výjimečně držkovou polívku ochutnat (nevařím ji ani si ji nedávám), a vřele souhlasím s tím mozečkem! Brr, to jsem máme zvracela, už když jsem to cítila, naštěstí nikdo nebyl takovej sadista, aby mě nutil:))
No jo no, nejste ani jedna řeznická vnučka, tak nevíte, co je dobré. 😉
P.S. Dělám si prču, samozřejmě, vážně to nemyslím.
P.P.S. Já jako malá neměla (ale hodně moc) ráda játra – byla zdravá (haha, tehdy určitě ne), nedala se sehnat (my je měli od dědečka pořád). Smutná vzpomínka z dětství – máti je totiž na rozdíl ode mě milovala (ještě i ledvinky), tak je vařila poměrně často. Ledvinky jsem doteď nevzala na milost (i když určitě můžou být dobré a spousta lidí si je ráda dá), játra už občas jím, hlavně když je připraví nějací dobří kamarádi, o kterých vím, že umí vařit.
Mám ráda mozeček s vajíčkem (a Jenda ho miluje) – to bylo v zabijačku první jídlo (rofl) spolu s vařenými játry. Já to zkombinovala tak, že na plátek jater jsem si namazala mozeček (rofl) (rofl)
Mozeček s vajíčky jsem poznala až u žabek, kde bývá součástí obecní zabíjačky a na čerstvém chlebu je to lahoda- bývá rychle pryč. Obecní zabijačku dělají myslivci a rybáři, ale něco se nedělá až v kotlinách na návsi, ale dopředu. Polívku dělají něco jako gulášovou (skvělou), ovařované maso s křenem si řeknu, že chci libové, tak ho taky dostanu, a obvykle to zajím krajícem chleba s mozečkem. A nemusím vařit 🙂
„Mozeček“ z vajíčkem občas dělávám z květáku nebo z (předem namočených) ovesných vloček; ten pravý (kromě toho smaženého, jak o něm píšu výš) jsem jedla naposled tehdy, že si to už ani nepamatuju.
Jo a mozeček se prý někde dává i do takového toho zabijačkového guláše, že prý údajně pro zahuštění, ale to mám vyčtené jen z kuchařek, sama jsem to nikdy nejedla.
V zabíjačkovém guláši vzor „Kostelní Lhota“ mozeček rozhodně byl a byl tam pro zahuštění 🙂 Já ho celkem nevyhledávám, ale tady mi nevadil 🙂
Téma „polévky“ už tu někde bylo – Zvířetník, Hadopasi??? Netuším. Ale rozhodně se tam vyskytla poznámka, že o žádném jídle se „blééé“ nedělá, že si jídla máme vážit. Já si to myslím také, i když řadu věcí nejím, protože mi nechutná. Ale není bléééé. Tím bych nazvala spoustu jiných věcí.
Jinak já jsem hodně polévková odmala a dodnes, když potřebuji zahnat hlad si dám v bufetu v řeznictví nebo u nás v Mlsárně raději osvědčenou hutnou polévku. Dobrou dršťkovou, gulášovou, kulajdu….. Nejím teď moc luštěninové – nerada bych k tomu pohonu CNG přidávala ještě vlastní. Ale jakékoliv jiné mám ráda. Mlékovou, chlebovou, mrkvovou, dýňovou… nevyhledávám, ale jednou jsem dýňovkou byla velmi mile překvapená. A to jsem si řekla, že tuhle fakt nemusím.
Taky o žádném jídle neříkám blééé, nikdy by mě to nenapadlo. Vesměs jím až na výjimky asi všechno a jídla, která mi nechutnají a někdo mi je v dobré víře předloží, tak ta radši nekomentuju, však si s tím dal práci a chtěl mi udělat radost.
Asi tak. Za bléééé jsem děti vyhazovala od stolu. Nekompromisně. Když někomu něco nechutná, nemusí ještě kazit chuť ostatním.
Právě tohle blééé je za většinou neobliby školkových a školních jídel. Vždycky se našel pitomec, který při pohledu do talíře řekl bléééé … a už to jelo.
Polévky mám ráda. Neřeknu všechny, protože z dršťkové vytahuju ty dršťky na kraj a tuhle jsem narazila na nějakou výbornou rybí, kterou si všichni pochvalovali a jen já ji s páníkem nenápadně vyměnila za prázdný talíř. 😀
Asi, že v ní nebyl hrách. Jsem totiž zastáncem polévek, ve kterých stojí lžíce 😀
Hrách v rybí polévce… promiň, Ri, vzpomněla jsem si na tu vánoční hru od Dede, polévka, jak ji vařila maminka, tak jsem smíchy pod stolem. 😀
Blé=fuj je u nás taky důvod k odchodu od stolu. Snažím se to u kluků nahradit slovy Toho si dám jen trochu, případně To mi prosím nedávejte, já si pak vezmu víc brambor. Naštěstí to nemusí být často, protože jedí skoro všecko bez komentování.
Bezva přístup.
My se (když byly děti malé) domluvili, že pokud někomu z nás dvou nebude něco chutnat, nebude o tom u stolu mluvit a řeknem si to až pak. Docela se to osvědčilo.
Jo Karolíno a Ri, výchova asi v čechách funguje stejně – ani já nesměla říkat blé a moje děti taky ne. Proto jsem se – jak bylo psáno v článku – trénovala v diplomacii:)) Vzhledem k tomu, že jsem měla jen pár věcí, které jsem jíst nechtěla nebo nemohla, obvykle diplomacie fungovala.
Nicméně „blé stupnice“ mi k popisu mých chuťových preferencí v rámci článku vyhovuje:))
Ale jo, proč ne! Klasické Česko – „bléééé stupnice“ u jednoho povídání jako diplomatická a u druhého pranýřovaná. Trochu o ničem.
Karolíno, četla jsem si to, cos napsala víckrát, a stejně nepochopila, promiň:)) Chtěla jsem tím říct, že u stolu nebylo dovoleno se ofrňovat (i když silné nelibosti v jídle byly tiše respektovány, když jich nebylo moc), nicméně já se v článku přiznávám i ke svým nechutím, které označuju onou „bléé stupnicí“. Myslím, že v tom není pokrytectví, jsou to dvě různé věci. Na to jsi narážela? 🙂
V naší rodině to byla babička, kdo vždycky upozorňoval, že o jídle se neříká „fuj“ (nebo blé, hu, ééé – jakou kdo má variantu), protože co nechutná jednomu, chutná jinému, a někdo nemá na pořádné jídlo vůbec atd. atd.
Ale upřímně, každý z nás má jistě nějaká ta svá „fuj“, a i když je obvykle neventilujeme zrovna u stolu na plná ústa (kde se spíš snažíme z toho nějak diplomaticky vybruslit), každý z nás určitě v životě někde stranou vypustil větu „Fuj, to nechci.“ nebo „Fuj, to bych nejedla.“ nebo tak nějak podobně. Alespoň já tedy ano, nejsme Rychlé šípy, že. A kdo tohle nikdy neřekl, tak tedy tomu čest 😀 .
Přiznávám, že je dost jídel, u kterých se hrůzou otřesu, jen na ně pomyslím – například to drobení chleba do svařeného mlíka se škralupem. A přitom mamka tohle milovala a tohle bylo opravdu jedno z posledních jídel, které mohla pozřít (ještě slepičí vývar s hodně rozvařenými nudlemi, ale bez masa). Takže v létě jsem se nasvařovala mlíka a je pravda, že bych ho ráda svařovala i teď, ale už není komu (zbytek rodiny má k této krmi stejný vztah jako já).
Takže u stolu se snažím tvářit jako dáma, co je zvyklá žít z prány, pokud je tam nějaká, dle mého mínění, nechutnost, ovšem v duchu si říkám – brrrr, to je hnus, velebnosti (rofl) – ano, jsem pokrytec.
No jo, u nás se vždycky na naše kyselý ksichty u jídla odpovídalo: parchanti rozežraný, co by za to děti v Africe daly no a teď to říkám já svejm kocourům u nedojedenejch kapsiček…
U nás naši stařeček říkali:“Hitlera na vás, bando prašivá!“
válku na vás…to zase u nás….
AAAch Dede-polievky.Som polievkova a to hrozne.Neznášam mliečnu s drobením/ 4xblé / a držkovú /5xblé/.Ostatné milujem a aj výborne varím.A prosím pekne,ja milujem i drožďovú-fakt..A ešte neznášam pomenovanie „vývar“ na mäsovú-slepačiu,drobkovú,hovädziu-polievku.To sme doma volali a ja naďalej volám,sviatočná mäsová polievka.
verenko a drožďovou s rozpuštěným droždím nebo zeleninovej vývar s drožďovejma knedlíčkama a hodně zeleniny? (já vím, že nesnášíš slovo vývar)
rozpustené drožie na masle,jemne biele korenie/pepr/červená paprika,zaliať smotanou/podľa mojej váhy bu´d šľahačkovou,alebo tou na varenie/1xble,ale niekedy nutnosť/krutonky a jedlo je hotové.A zdravé!!-samý B vitamin
tak já si ji o víkendu zkusím….já mám nejradši tu s knedlíčkama…
Já taky, a i když dělám chuťově stejnou jako maminka, nikdy se mi nepodaří ty knedlíčky udělat tak, aby se mi trochu nerozvařily. Mamka je dělala takové hutnější, mě se nedaří. Nechci tam cpát moc strouhanky, abych tomu nesebrala chuť. Ale i tak mi ta moje chutná.
ono to spíš je o droždí…
Verenko, název sváteční masová polévka je jistě mnohem hezčí, ale taky delší 😛
Ale je fakt, že vymazlit tuto polévku trvá dost dlouho, tak si ten delší název zaslouží:))
Já jsem od malička polévková a nemusím jen drškovou (5 x blé) a mlíkovou s drobením (3 x blé).
Tu první maminka nevařila a tu druhou bohužel ano.
Vždy jsem vyjedla jen to drobení a to hnusné mléko jsem nechávala.
Moje babička vařilo moc dobře a to nejen polévky, na kynuté (jako většina žen její generace ) byla skutečně expert. Ale abych se vrátila k polévkám, tak její bramboračka byla skvělá.
Moje maminka byla zase expert na kuřecí polévku s domácími nudlemi. Tenkrát se ještě dávaly do kuřete drůbky. Tak byly v polévce na jemno nakrájené kuřecí jatýrka.
Míšo, víš, že jsem na nakrájená jatýrka v polévce úplně zapomněla? Máš pravdu a bylo to moc dobré. jen jak jsme s bráchou rostli, tak jsem si zvykli číhat u hrnce (dnes bych řekla jak žebrající psi:)) a chtěli jsme, aby vařené drůbky maminka rozdělila mezi nás a „neplýtvala“ jimi do polévky. No a maminka je taky měla ráda, tak jsme se o ně často dělili hned u prkénka a v polívce holt byly jen nudle nebo knedlíčky:))
A poznáte polievku „demikát“.Je to slovenská polievka z horských oblasti a je z bryndze.Nikdy som ju nejedla,len občas v slovenských noviel to slovo čítam.Ozaj,pôjdem guugliť.
Já ji znám (kvůli tomu, že máti měla Kuchařku naší vesnice a ten recept tam byl a taky proto, že jsem od mala hrozně ráda četla kuchařky), i jsem ji snad kdysi vařila. Mj. se může dělat i z haluškovice – což je kvíz pro české a moravské dámy, hádejte, co to ta haluškovica je?
Voda po vaření halušek, ne?
Ano, správně. Jde z ní těch polévek udělat víc, namátkou třeba česnečku.
aido, tak já vgždycky vodu po uvaření halušek využívám na bramboračku. někdy ve vodě plavou zbytky nebo drobky halušek, takže přihodím kořenovou zeleninu , pokrájenou cibuli , česneka houby. Nakonec ještě polévku dochutím spoustou majoránky a domastím trochou vyškvařeného sádla.Můj Jiří je poblívkový maniak, takže bez poblívky pro něj oběd není obědem. Já polívky nejím, zato je obden musím vymýšlet i vařit. Dokonce dělám jednoduchý oukrop z vody, co se v ní vařily olopané brambory s kmínem a solí. Vodu sliju přímo do talíře, v němž je spousta nalisovaného česneku, lžíce sádla se špetkou mleté papriky a spoustou majoránky. když mám trošku času, scezenou vodu z brambor vylepším rozšlehaným a v mikrovlnce povařeným vejcem. Don téhle polívky rozmačkám kousek vařeného bramboru a nesu na stůl. Jiří si to ještě vylepší trochou hrubě strouhaného sýra. Akdyž chci být hodně rozmařilá, dodám sem i nasekanou petrželku nebo třeba na nudličky rozkrájenou palačinku z předchozího dne. Vždy musím hodně imrovizovat, protože občas je docela složité vymyslit poblívku, aby mlp byl spokojen.
Doma to voláme slížovica a poievky z nej su mňm,mňm
si přečti můj dlouhej příspěvek dole….
já to slovo DEMIKÁT znám z křížovek, ale nikdy jsem ji nejedla, ale na Olomoucku se vaří Syrnica, tak si to představuju podobně:-D
Demikát byla kdysi i jakási slovenská kapela, ale co hráli, to vážně nevím.
Jéé Verenko, na brynzovú polievku jsem úplně zapomněla. Slovo „demikát“ slyším prvně v životě. Tu mamina vařívala taky ale z domácí brynzy (stejně tehdy nebyla v obchodě k dostání termizovaná). Taky s tarhoňou. O haluškách nemluvě!!
To jsou ty silné slovenské kořeny. (inlove)
Hm, jsem sice do slovenské rodiny přivdaná, ale tahle polévka mě úplně minula. 🙂 Když nad tím tak uvažuju, a vezmu svůj vztah k mlékové polévce, tak to možná bylo i štěstí 😛
Jo halušky s brynzou, to je jiná! Mňam. Jen jsem musela nejdřív vyrůst z fáze „to nejím, protože to smrdí“:))
Dede, zrovna předevčírem byly u nás halušky s brynzou a špekem. A pak nemá jedna býtn hroch, že?Jiří je dojídal už bez brynzy a jen s červeným zelím, já si k haluškám udělala přírodní kuřecí prsa s rajčaty. a z té vody po haluškách je výborná bramboračka pro Jiřího..
Polívky mám ráda – až na některé (držková, jakákoli „kyselica“ a boršč zmiňovaný dneska na Zvířetníku). Tyhle nejím možná proto, že je mamka nevařívala – jednou zkusila ten boršč a bylo to asi jediné jídlo, na kterém si kompletně pošmákla prasátka (ještě že jsme je měli, protože i pes Ríša ohrnul šňupák).
Ovšem, polívka, kterou miluju od dětství dodnes je – a teď se Dede drž – uzená. Mňam, mňam – byla minulý týden, protože jsme se natrefili na uzený ocásek. Od téhle polívky vylížu talířek i v mých jednapadesáti (jako děcko jsem toto nesměla před taťkou, on to nesnášel) – navíc, když je po ruce krapet čerstvě nastrouhaného křenu.
Jinak mám moc ráda polívky zeleninové a luštěninové a bramborové (musí v nich stát lžíce) a lukšovou (rozuměj vývar s nudlemi) či dokonce knedlíčkovou (lukšová s játrovými knedlíčky). Taky můžu česnekačku (dělávám zasmaženou). A dýňovou. A zelovou. A jarní nezasmaženou. Jo jo – polívka je grunt, na tu si šahat nenechám, kór v zimě.
P.s. Ještě nemiluju obarnicu – obarovicu, či-li prdelačku – a vůbec neznám pojem „mlíková polívka“.
Taky mlíkovou neznám, u nás se vařila akorát kyselá houbová a koprovka, do kterých se dávalo mlíko, a to my všichni oboje moc rádi.
Joj, křen, jablíčka a uzené… ty mi děláš chutě :P.
JJ, tyhle typy mléčných polévek taky můžu – ale těm se neříká mléčné:))
prdelačku mám ráda, ale v Rychlých šípech byla PANÁDLOVÁ POLÍVKA a to bych asi nikdy nedala…stejně jako pařené housky…
Panádlová se u nás doma jídala tak jednou měsíčně (řekla bych, že před braním 😉 ) a dodnes ji – i když ne často – můžu 🙂
A co chlebovka? Tu já ráda, ale rozvařenou housku… no, dost bych se musela přemlouvat.
Mimochodem, je nějaký rozdíl mezi prdelačkou a trdelnicí, anebo je to to samé (koukla jsem na net, tam nějaké názory jsou, ale třeba máte vlastní)? Vím, že se na zabíjačce vaří dvojí polévka, jedna prdelačka s jelity, jednak světlá pouze s jitrnicemi, ale mám trochu potíže se správnou terminologií.
tak já jím obě jak krvavou prdelačku tak světlou jitrnicovou nebo ovarovou…
na Chlebovou jsem psala na Psovi mlsotník,tu mám ráda….
JŽKOVY VOČI, TAK TOHLE ČETNÍ OÉ ZABÍJAČKOVÉ POBLÍVCE JE PRO MNE HODOR. TAHLE POBLÍVKY BYLA NA NAŠEM STOLE VELICE ČASTO, JELIKOŽ MŮJ TÁTA BYL V ŠIROŠIRÉM OKOLÍ VYHLÁŠENÝ ŘEZNÍK. JELITA, TLAČENKY, JITRNICE OVAR… TAHLE SLOVA MI VYVOLÁVAJÍ BĚHÁNÍ MRAZU A HUSÍ KŮŽE PO CELÉM TĚLE.BYLA JSEM SKORO DENNĚ BITA ZA TO, ŽE JSEM TYHLE „DOBRŮTKY“ NEDOKÁZALA VZÍT DO PUSY, NATOŽ ABYCH JE POZŘELA.
Přiznám se, že pojem trdelnice jsem ještě neslyšela (za to trdelník znám – a trdlo taky (chuckle) ). Polívce po ovaru a jitrnicích se u nás říkalo bílá. Prdelačka = obarnica – to je ta tmavá a ta vznikne tak, že do té bílé polívky se dají vařit jelita. Pravda, vždycky nějaké prasklo a navíc se tam přidávalo to, co se nenadílo do střev.
Já jsem myslela, že co se nevejde do střev, tak se dá do tlačenkového střeva a jmenuje se to „nevlezlo“. Trocha teda do té prdelačky.
on se ten prejt dá péct i v pekáčku…
Anebo (rofl)
Milá Ygo, budiž ti přáno (inlove)
Však je dobře, že jsme každej jinej, aneb jak říkal ten starej indián „kdybychom byli všichni stejní, tak by každý chtěl zrovna moji ženu!“ 😀
Prdelačku taky nemám ráda – to víš, nikdy jsem nebyla na zabíjačce (tedy myslím, že jednou jako dospělá jsem se byla podívat) a v Praze se i to vepřové kupovalo po kouskách (a k sehnání byl hlavně bůček, že) a prostě jsem neměla ten návyk – městské dítě, co naděláš:))
Ale doteď si pamatuju tu lahodu, když jsem jednou kdysi pradávno koupila trochu vepřového z domácího pašíka – to byla taková dobrota, že jsem nezapomněla doteď:))
Polévky – u nás doma se vařívaly prakticky jen v neděli a to většinou vývary. Bimbo neměl rád krémové zeleninové, takže leta jsme též byli jen o vývarech. A najednou změna a posledních pár let jedeme i v krémových – brokolicová, hrášková, hrachová, pórková, žampionová a další. Jinak na polévky je expert paní tchýně, neb děda vyžadoval polévky denně. Ta ji udělá z čehokoli.
Ostré – já mám vnímání palčivosti hodně vysoko, takže musím velmi opatrně a prakticky asi tím pádem kořením mnohem méně, než bych asi mohla.
s palčivostí si rozumíme, ale ostatní u toho pláčou 😀
Jej Inko, to je fajn, že můžeš rozšířit repertoár – já bych bez polívek nechtěla být, nedělní vývar by to nezachránil:))
Krásné téma Dede.
napadá mne,že polévky od babičky (čaje,těstoviny) nemusí být nutně od babičky,ale většina rodin má zažito,že jak se do rodiny narodí vnouče,stane se z tchýně nebo matky prostě babička,bába..a říkají jí tak všichni. Už to není maminka,ani tchýně..už má to pěkné oslovení babička. Pokud to není baba princmetálová….
Když to vezmu na sebe,tak vaření přeslicové babičky jsem nezažila a mečová vařila ne zrovna jedle.Moje maminka uměla také vařit z ničeho a protože je polívková a bramborová,vařila husté (ale ne zamoučené) polévky.Uměla skvělé vývary a ty zavářky… stejně tak vařily i její sestry. Ani nevím,snad k žádné polévce odpor nemám, jsou takové které nemusím,ale pokud je vaří někdo,kdo umí,tak dám i tu mlíkovou:-D . POlévka z ničeho,je skleněná-slejvaná. už jsme ji kdysi zmiňovala,má ji moc ráda moje mamka a já také. To když vařila přeslicová babi a nebylo toho zrovna tolik,aby to nasytilo všechny, slejvala vodu,ve které se vařily chlupaté knedliky, aby zůstalo to husté a do toho zamíchala česnek,bylinky, pokud bylo,šupla tam rozklechtané vajíčko a ty hladové dětské žaludky touto polévkou dokázala zasytit. bylo to teplé,s kouskem chleba z toho byl pro děti oběd na druhej den nebo i na dva… když měla kůži od špeku,měla polévka i očka.
Mezi vyhledávané polévky patří u mne rybí,králičí,bramborová,čočková,koprová,kulajda,rajská a couračka. Z těch řidkých ta slejvaná,česnečka a vývary s nudlemi a knedlíčky. Z cizích kuchyní miluju boršče a vietnamské PHO a japonský RAMEN. Nevynechám maďarské Halászlé, dýňovou.
Koření udělá s polévkami svoje, najednou mám indickou čočkovou nebo kari vývar. Chilli mi nevadí,chrupu feferonky i pálivé papriky samotné. Za poslední 3 roky jsem se prokousala i k syrovému zázvorovému kořenu,takže už mne ani pálivost zázvoru,která je jiná než u feferonek,nijak neublíží. Mám ráda ostrá jídla,ale nesmí ta ostrost přebít chuť celého pokrmu, když si chci dát čistě jen palihub, dám si toast s máslem a srirachou nebo pálivý fazole, které ještě přitnu srirachou, díky její lahvičce a uzávěru, jí přezdíváme JUPÍK..
https://www.novinky.cz/muzi/362177-vietnamsky-uprchlik-si-z-napodobovatelu-sve-palive-omacky-tezkou-hlavu-nedela.html
v normální rodině stačí ta větší lahvička na rok a víc, já sním za rok dvě 😀
Sharko, prosím tě, a kde tu omáčku kupuješ?
Já ostrá jídla miluju, tady se dají u vietnamců koupit všelijaké chilli omajdy, některé jsou dobré.
Miluju topinky, řádně očenekované, na ně míchaná vajíčka, raději řidší, a to pokapat nějakou tou pálivou omáčkou. Jen to píšu, už mám na to chuť, ale jdu vařit zelňačku skleněnku, protože mám pěkný vývar ze žebírek. A aby byla správně zahřívací, přihodím pár malých sušených papriček, jen tak 5 nebo 6, jen aby byly znát.
u vietnamců, má obrázek kohoutka, nesmí tam být jinej obrázek, kamennejch obchodech, mají tsam i regál s nudlema, kořením, omáčkama…….případně v SAPA…
tedy v kamennejch obchodech u vietnamců, kde mají od bot,přes oblečení a drogošku i koutek s „jídlem“ , beru od nich tuhle srirachu s kohoutkem,rybí omáčku a omáčku na rýžové závitky. Semo tamo rejžový nudle.
Díky, kouknu se po kohoutkovi. Ty jejich omáčky mám ráda, i když někdy dostane jídlo trochu jinou chuť, než jsem chtěla. Ale jsou tak dobré, že to nevadí. A rýžové nudle taky ráda, občas si tam koupím ty polívky s rýžovkama, jsou dražší než ty běžné, ale ty kudrnaté nudle mi nechutnají.
když ono se tohle přidává spíš do hotových jídel,jak to dáš ještě do nedovařenejch,tak to tu chu´t změní a někdy spíš k horšímu…
Ale jo, já vím. Já bych si ty omáčky kapala snad i na krupicovou kaši, kdybych ji jedla. Taková topinka, stříklá sojovkou, je pěknej spravovač chuti.
Mají ji i v Makru, pokud máte možnost nebo tam někdo známej jezdí.
Tečka by musela do Prahy nebo do Hradce, a to má hoooodně z ruky..a u ňamců je levnější…..
sriracha – tak už vím jak se jmenuje náš oblíbený „kečup“.
Jé Sharko, já věděla, že na tebe bude spolehnutí s mnohovrstevnatou odpovědí:))
Srirrachu vůbec neznám, obecně mám ve vietnamské kuchyni mezery. Jeden čas aspoň byla dobrá vietnamská restaurace poblíž rádia, ale nevydrželi – škoda. Miluju polévku pho:))
Já taky, už jsem se o ni několikrát pokoušela i doma (dala jsem si poradit od paní z místní vietnamské tržnice, ke které jezdíváme na jídlo, a taky mi děti před časem koupily vietnamskou kuchařku), ale nějak se to nevyvedlo podle mé chuti (a taky se ten vývar vařil skoro celý den), nevím, kde byla chyba, všechny odpovídající suroviny jsem měla. Tak si na ni příště radši zajdu do té naší tržnice a bude. 80 korun za snad litr a půl husté polévky podle mě není tak moc.