POHÁDKOVÉ VÁNOCE NA DEDENÍKU: Koleda, koleda Štěpáne!

logo_tora_2Víte, že tradice koled na Štěpána vznikla v době, kdy koncem roku děvečky a čeledíni měli možnost odejít ze služby (možná znáte rčení Na Štěpána není pána), a na „odchodnou“ dostávali zvláštní koláč, který tvořily do kruhu spletené tři pruhy těsta, zdobené ořechy a pentlemi?

 

Později začaly chodit po koledě i děti. Určitě znáte nejznámější štěpánskou koledu, a my si dnes přečteme pohádku o tom, jak třeba mohla taková koleda vzniknout…

Jejkote jejkote, to mi to ta zima štípe do nosíku! Načechrám chlupy, aby mě víc hřály, a utíkám k domovu. Už se těším na teplý pelíšek a v misce bude určitě taky něco dobrého, ta moje miska, ta mě nikdy nezklame! No dobře, tak jsem mlsoun, no a co? Kdo není? Taková rybička… nebo kousek masíčka… jo jo, hospodář se o mně docela stará, ale já mu za za to vychytal všechny myši ve stodole, tak co by se nestaral, ne? Však je to něco za něco, a to on dobře ví.

Joj, ale to fouká. Proč já se dneska vydával až k lesíku, to nevím teda. Ale už to mám domů jen kousek. Ještě oběhnu náves… jé, klouzačka! No jo, kluci ji tady včera ledovali, a pak až do večera na ní jezdili. To bylo křiku a výskání, panečku.

Taky bych to mohl zkusit, ukaž? Jak že to funguje? Rozběhnout a zastavit, tak to dělali. Uááá, buch. Au, můj nos. Jéje, takhle to asi být nemělo. Teda kluci taky padali, ne že ne, ale oni mají přece jen dvě nohy, a já mám čtyři, to by bylo, abych to nezvládl a neprojel se pořádně jako pán! Tak znova!

Á šup! Joooo, jedu! Pozór, jedůůůůůůůůů! Tý jo, to je paráda! Tak ještě jednou! A znovu!

Klouzačka je z kopce, sice takovýho mírnýho, ale jak tu kluci včera běhali, tak to tu udusali kolem dokola a já to musím na začátek klouzačky obíhat docela daleko, abych nesjížděl dolů po zadku, to je mně nedůstojné. Tak, už jsem zase nahoře, takže znovu – ale no tak, on už je tu zas nějaký kluk, no tak to abych asi šel. A druhý… no jo, koleda už asi skončila. Celý den dneska chodily všechny děti z vesnice koledovat od domu k domu, jako každý rok.

Tihle určitě taky, kapsy mají naditý až k prasknutí. Hele, už jedou! No mně to jde teda líp, co si budem povídat. Motaj se tam jeden přes druhýho a jejda, už se srazili a už se válej, fakt, a támhle letí jablko a nějaký ořechy, co se vykutálely z kapsy jednomu, támhle leží nějaký perník a ještě za ním… cože?

Klobáska? No fakt, to vypadá jako klobáska, nebo jitrnička, nebo ne, to je vlastně asi nejspíš jelítko… jé, já mám jelítko moc rád… Kluk vstal, sotva udělal krok, už zas leží, a to jelítko se tam pořád tak opuštěně válí… a kluci se už perou, prej cos do mě strkal, ty nádhero, co já, to ty seš nemotora a mě jsi shodil – no jen se perte, hošánci.

Připravím se pěkně pár kroků před klouzačkou, rozběhnu se, a jak jsem to nacvičoval? Pěkně rozepřít všechny čtyři a jedůůůůů, ale tentokrát hezky potichu, profičím kolem kluků, přeskočím ořechy a šup, jelítko už mám v tlamce a už jsem na konci klouzačky, hezky elegantně skočím vedle, nezastavuju se, ale plynule přecházím v rychlý běh a jupí, už jsem u našich vrat, protáhnu sebe, pak prosmýknu jelítko a joj, to budou dneska hody!

Jen ještě mrknu zpátky na náves a vidím dvě postavičky na kolenou, jak šátraj po klouzačce a sbíraj zpátky do kapes všechno, co jim tam předtím vypadalo. Chacha, kdeže všechno hošánci, jedna tuze velká dobrůtka vám chybí!

„No je to možný?“ uslyším z dálky. „To jelítko, na který jsem se celej den těšil, je fuč! To byl určitě nějakej zlodějskej pes, co tu proběh, zatímco jsme se prali, a já teď nemám nic,“ natahuje první kluk.
Ten druhý, místo toho, aby ho politoval, se toho hned chytil a začal mu strouhat mrkvičku:
„Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně, nesu, nesu koledu, upad jsem s ní na ledu, psi se ke mně sběhli, koledu mi snědli…“ a už zas oba utíkají návsí, Štěpán po svém kamarádovi háže jednu sněhovou hroudu za druhou, ale ten nepřestává a říkanku opakuje a opakuje.

A už nikdy nikdo nezjistí, že na začátku téhle nejznámější koledy vůbec nebyl žádný pes, ale jeden malý chytrý kocourek, který si na druhý svátek vánoční náramně pochutnal na jednou výborném jelítku…

 

Dede: Tak co si myslíte, jak to tehdy na té klouzačce bylo? 😀 Kdopak vymyslí nějaké ty další variace – nebo pokračování na Tořinu nápaditou pohádku?:))

Aktualizováno: 28.12.2016 — 20:48

21 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Další moc hezká pohádka Toro, opravdu umíš! Přeji, aby se ti podařilo případného bacila rychle přemoci. Třeba tě při tom polehávání v posteli napadnou dálší pohádky..to by bylo moc fajn.

  2. Přeju všem marodům, aby se jim podařilo zdolat chcípy a vykročit tak do nového roku ve zdravější podobě! (inlove)
    Vsaďte na teplo, klid, bylinkové čaje a dobré čtení – klidně na Dedeníku:))

    PS: Ježíšek mi naježil tři báječné knihy a já prostě nemám čas je začít číst! Mám dojem, že celého silvestra slastně pročtu:)) Budeme doma jen s Martinem a psima a příprava novoroční vatry na zahradě je na něm:)) Teď se ještě budu muset rozhodnout, čím začnz..
    Dostala jsem Řeky Londýna od Bena Aaronovitche, nového Zaklínače od Sapkowského a Stoletého staříka, co… od Jonassona. To abych si hodila korunou:))

    1. Heč,Aaronovitche jsem dostala taky, ale už jsem o dva díly dál, dostala a už přečetla Šepot podzemí ( do rána po Štědrém večeru) a na obálce už je připravovaný další díl Prokleté domovy, už se těším. Jsem zvědavá, jak se ti to bude líbit, já v Londýně nikdy nebyla a tady je znalost města docela výhodou… Sapkowskému jsem nějak na chuť nepřišla, četla jsem ho, ale nějak mě nenadchl. Já ještě dostala nového Vondrušku ( bohužel už taky přečtený) tak už mi zbývá jenom knížka od Cesara Milana Krátký návod jak udělat psa šťastným.Sice si myslím že můj pes je šťastný dost, ale třeba ho po přečtení udělám ještě šťastnějším:-) Tak přeji krásné chvíle s knížkou, ať si vybereš jakoukoliv…

    2. Sapkowskehoho jsem přečetla celého, na mě je místy dost (zbytečně) naturalistický, ale je to klasika, no. Stoletého staříka si dej jako č. 1, jestli ti můžu radit,to je naprosto skvělý kousek :-)tak jistě, člověk se při čtení nesmí zamýšlet nad skutečnými reáliemi, kterými Jonasson svého hrdinu provádí. stejně jako u Forresta Gumpa :-)film jsem ještě neviděla, chystáme se na filmový a knížkový Silvestr, protože kluci hned v neděli zase odjíždějí do Hradiště, takže oslavy si budeme užívat spíš v domečku u krbu :-)na mě čekají nové knížky, co jsem ulovila v Antikvariátu 11 ještě na podzim :-)a dočíst Já,poutník, půjčenou od kamarádky :-)a kamarádce osmikočičí jsem chtěla postupně přečíst všechny její Vondrušky… má od něj snad všechno,co vyšlo :-)akorát že ten den má jen 24 hodin…

      1. Přesně, to je to, co mi na Sapkowském vadí, ta zbytečná krutost, asi jsem moc změkčilá, přelouskala jsem první díly Zaklínače a řekla jsem dost…

  3. Děkuju, milá Toro, za kouzelné pohádky! Moc jsem tu nebyla, měla jsem tu komplet smečku rodinnou, teď už tu zbyl „jen“ Andy s Patrikem, tak se aspoň takhle večer dostanu k počítači.

    Jinak k té situaci: moji psi by nejspíš s klukama blbli na té klouzačce tak důkladně, že by si nejspíš jelita ani nevšimli, jelita! 😀 Takže to klidně mohl být kocourek!
    I když… jelito by jim ujít mohlo, ale zase by asi prohnali toho kocoura (wasntme)

    1. Umí se Ariberry klouzat? U nás to dokonale umí Karamel- letí, v půlce jezírka zabrzdí a pak už jen jede 🙂 A jelikož obvykle letí za kocourem, tak se klouže i Oriáš 🙂 Světluška na to pohlíží stylem- ježiš, vy s tím blbnutím naděláte 🙂
      Jenže jezírko rozmrzlo, tak ti dva mají po klouzání. Navíc byla jelítkoidní Karamel dneska přistižena, jak křoupe slupky z pistácie. Já se z toho psa zjevím…

      1. Umějí to obě, ale na Nazgúly nemají:)) Ti byli mistři v klouzání!
        Poslouchej, neměla bys té Karamel dát občas nažrat??? (angel)

  4. U nás na krádeže je expert Melíšek II. Být tu jitrnička či jelítko tak už ho vidím jak s tím v tlamce někam prchá. Tuhle mi znárodnil kus vánočky od Jajky. Sice ji jen tak lehce ožužlal, zbytek dojel Damián, ale byl na sebe hodně pyšný, že si jí dokázal ulovit a odnést pod postel. On je zlatíčko černé. Se chcípem bojuju. Zatím vítězí chcíp.

  5. Děkuji vám všem za komentáře. Teď jsem se po desetihodinový práci doploužila domů a zalezu do pelechu. Taky na mě leze jakýsi chcíp, bolí mě nosohltan, záda, hlava… ach jo. Měla jsem teda jiné plány než prospat zbytek dne, ale asi to tak skončí.
    Děkuji vám ještě jednou za komentáře u pohádek – nic víc za tím nehledejte, prostě pohádky. Víc už jich nebude, myslím,že stačilo až až.
    Dede, děkuji za místo na Tvém webu.

  6. Musím se smát při představě, jak kocourek sviští po klouzačce a pak s jelítkem v tlamičce pádí ostošest do svého dvora. A jaká to musela být dobrota!
    Moji kočičáci taky sem tam něco ukradnou. A člověk se na ně ani nemůže zlobit, oni si to tak užívají! Nejvíc se mi líbí, jak větří a lokalizují. Toníček miluje máslo a jakmile otevřu krabičku s máslem a dám ji na stůl, tak Tonda zdvihne nosík a neomylně najde cíl. A Filípek zase takhle neomylně lokalizuje fermentované salámy (uherák, lovečák apod.) a občas mu prostě musím tak dvě tři kolečka dát. Ono mu to stačí a tváří se pak navýsost spokojeně.

  7. Toro a DEDE, však vy obě dobře víte, že kocouřiska jsou velmi šikovná.

    Náš Fousek také využil šance, že vnouček Samík nebyl zrovna ve střehu a sežral mu 2 kolečka salámu.
    Ale vymstilo se mu to střevními potížemi.

  8. Víš, Toro, já si myslím, že u toho ten pes taky byl. Po tom neslavném pádu totiž šikovně zabavil koledníky válející se na zemi, tak aby si nevšimli kocoura, který odnáší jitrnici. A pak se pes s kocourem někde v klidu ve stodole o tu dobrotu podělili. Byli to totiž kámoši, kteří spolu spáchali nejednu kočičinu a spoustu psích kousků. 😉

  9. Živě si to dokážu představit, jak kocour bleskově vleče jelítko jinam… no ale chudák kluk.

    1. Jo, ten problém s tím mám taky. Na koledu většinou nechodily zrovna bohatý děcka.
      Kocour je ten typ, kterýmu u nás říkáme „chytrák s kytkou“.

      Pokud jde o klouzání, kupodivu se z mých zvířat umí klouzat hloupinkatá Melinka. Naučila se to na sněhu – hned první den, co jsem ji vzala z útulku. Poprvé jí ty nohy podjely omylem, jak se ke mně nadšeně řítila, já se rozesmála a Melly to pak už dělala schválně. 🙂

  10. Á, tak dnes pohádka veskrze veselá, kocourek si pochutnal na jitrničce a šikovní koledníci si jistě vykoledovali jinou.
    Ještě musím napsat, že se mi moc líbí logo tvých příběhů, Toro. Kočičí poloprofil s něžným nosíkem je neodolatelný!!!!!!

  11. Toro, jistě to tak nějak bylo! A představa klouzajícího se kocourka je legrační. A ještě s jitrnicí v tlamce!
    Naši kočičáci i pejsinky se také někdy kloužou, ale nedobrovolně, to když spadne ledovka a my ani oni nic netuše vyběhnou ven na zledovatělou dlažbu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN